Národní jídlo - National dish

Frans Snyders, spíž

A národní jídlo je kulinářský jídlo která je silně spojena s konkrétní zemí.[1] Jídlo lze považovat za národní jídlo z různých důvodů:

Národní jídla jsou součástí identita národa a sebeobraz.[2] V době budování evropského impéria si národy vytvořily národní kuchyni, aby se odlišily od svých soupeřů.[3]

Podle lektorky Zilkie Janer Latinskoamerická kultura na Hofstra University, je nemožné zvolit jedno národní jídlo, a to i neoficiálně, pro země jako např Mexiko, Čína nebo Indie kvůli jejich různorodým etnickým populacím a kulturám.[2] Kuchyně těchto zemí prostě nemůže být zastoupena žádným národním jídlem. Kromě toho, protože národní jídla jsou tak propletená do národního pocitu identity, mohou se při pokusu o výběr národního jídla země objevit silné emoce a konflikty.

Latinskoamerické pokrmy

v Latinská Amerika, nádobí může být nárokováno nebo označeno jako a "plato nacional", i když v mnoha případech recepty přesahují státní hranice pouze s malými obměnami.[Citace je zapotřebí ] Přípravy ceviche jsou endemické v Peru a Ekvádor, zatímco tenký kousek hovězího masa známý jako matambre je považován za národní jídlo v Paraguay, Uruguay a Argentina.[4] Dušená masa maso, banány, a kořenová zelenina jsou platos nacionales několika zemí v Střední Amerika, Jižní Amerika a karibský: Kolumbijský ajiaco, stejně jako sancocho z Dominikánská republika, Kolumbie, a Panama, jsou příklady platos nacionales. Janer (2008) uvádí, že toto sdílení je stejné plato nacional různými zeměmi zpochybňuje myšlenku, že každá země má jedinečné národní jídlo, které je pro tuto zemi zvláštní; uvádí, že kuchyně nerespektuje národní a geopolitické hranice.[2]

Identifikace latinskoamerických národních jídel je silnější u krajanských komunit v Severní Americe.[2] V zemích Latinské Ameriky plato nacional[5] je obvykle součástí kuchyně venkovských a rolnických komunit a nemusí být nutně součástí každodenní kuchyně obyvatel měst. V krajanských komunitách je pokrm silně kultivovaný, aby si zachoval pocit národní identity a vazeb na domovinu, a je hrdě podáván v domácnostech a restauracích. Tímto projevem národní identity může komunita odolávat sociálním tlakům, které tlačí na homogenizaci mnoha etnicky a kulturně rozmanitých komunit do jediné všeobjímající skupinové identity, jako je například Latino nebo Hispánský Američan.[2]

Podle země

Nejedná se o definitivní seznam národních jídel, ale spíše o seznam některých potravin, které byly označeny za národní jídla.

A

argentinský empanadas

B

belgický hranolky s majonézou

C

Amok trey, národní jídlo Kambodža
Pekingská kachna, Čína

D

E

F

Pot-au-feu, národní jídlo Francie

G

H

Já

Tumpeng, žlutá rýže kužel obklopený různými Indonéská jídla. Jeden z národní jídla Indonésie.

J

Sushi, Japonsko

K.

L

Tabbouleh, Libanon

M

Nasi lemak, národní jídlo z Malajsie.

N

Dal bhat, Nepál

Ó

P

Filipínské adobo, národní jídlo Filipíny

Q

R

S

jiho-korejský Kimči
švédský rak volal Kräftskiva

T

Tom jo, národní jídlo z Thajska

U

A Nedělní pečeně —V tomto příkladu bramborová kaše, zelenina je národní pokrm Spojené království - přidání mini Yorkshire pudinky zde označte tuto variantu jako konkrétně Angličtina.

PROTI

Y

Z

Galerie

Napít se

Národní nápoje

Hlavní článek: Seznam národních nápojů

A národní nápoj je zřetelný nápoj, který je silně spojen s konkrétní zemí a může být součástí jejich národní identity a sebeobrazu. Národní nápoje spadají do dvou kategorií, alkoholické a nealkoholické. Alkoholik národní nápoj je někdy a národní likér pili rovnou / čistou (jako v případě whisky v Irsku), ale nejčastěji jde o míchaný nápoj (např. caipirinhas v Brazílii a pisco sours v Peru a Chile), nebo pivo nebo víno. Příklady nealkoholických nápojů národní nápoje patří čaj pro Čínu, Coca-Cola pro USA, lassis pro Indii, mate pro Uruguay a kompot pro východoevropské národy.

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d „Deset nejlepších národních pokrmů“. National Geographic Magazine (cestovní sekce). 13.09.2011. Citováno 6. března 2013.
  2. ^ A b C d E Zilkia Janer (2008). Latinskoamerická kultura jídla. Kultury jídla v Americe. ABC-CLIO. 71–73. ISBN  9780313340277.
  3. ^ Howes, David; Lalonde, Marc (červen 1991). „Historie citlivosti: Na úrovni vkusu v Anglii v polovině osmnáctého století a šíření vůní v porevoluční Francii“. Dialektická antropologie. 16 (2): 125–135. doi:10.1007 / BF00250241. ISSN  0304-4092. S2CID  143715189.
  4. ^ Jim Hillibish (3. června 2010). „Bod varu: Matambre jihoamerické točení na italském hovězím masu“. Leavenworth Times. Citováno 23. srpna 2020.
  5. ^ online, testování (12. prosince 1990). "plato nacional". španělský diktát.
  6. ^ „Kabuli Pulao s rozinkami a mrkví“. Citováno 15. srpna 2011.
  7. ^ Stein, Rick. "Albánské pečené jehněčí maso s rýží (Tavë kosi)". BBC. Citováno 24. června 2020.
  8. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó str q r s t u proti w Ciara Knight (9. listopadu 2017). „Národní jídlo každé země na mistrovství světa, seřazené od nejhoršího po nejlepší“. JOE.co.uk. Citováno 20. srpna 2020.
  9. ^ Esme Fox (23. srpna 2017). „10 nejtradičnějších pokrmů z Andorry“. Kulturní výlet. Citováno 21. srpna 2010.
  10. ^ Hamilton, Cherie. Kuchyně portugalských setkání New York: Hippocrene Books, 2001. str. 219
  11. ^ „El asado“. Archivovány od originál dne 3. prosince 2013. Citováno 25. února 2012.
  12. ^ „El mapa definitivo de las empanadas argentinas con sus 14 versiones“. www.lanacion.com.ar (ve španělštině). 5. 10. 2018. Citováno 2020-08-03.
  13. ^ Pamela Goyan Kittler, Kathryn P. Sucher, Marcia Nelms (2016). Jídlo a kultura. Cengage Learning. str. 307. ISBN  9781305886872. Citováno 23. srpna 2020.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
  14. ^ Amy Hibberd (19. ledna 2006). „Světový cestovatel nabízí tipy na výrobu argentinské speciality“. Herald Tribune. Citováno 23. srpna 2020.
  15. ^ „Jak různé země používají hovězí maso“. Alani Trading. 21. dubna 2020. Citováno 23. srpna 2020.
  16. ^ „Argentina - Gastronomia“ (ve španělštině). Archivovány od originál dne 2008-07-27. Citováno 2012-02-25.
  17. ^ A b Felix Gaedtke a Gayatri Parameswaran (8. května 2013). „Potravinové spory se na Kavkaze stále dusí“. Al-Džazíra. Citováno 20. srpna 2020.
  18. ^ Sluneční pobřeží každý den https://www.sunshinecoastdaily.com.au/news/roast-lamb-crowned-australias-national-dish/1781137/
  19. ^ A b „Otázka, která nezemře: je masový koláč australským národním jídlem?“. Opatrovník. 1. ledna 2015. Citováno 21. srpna 2020.
  20. ^ „Naše největší recepty z Aussie“. Citováno 5. června 2011.
  21. ^ Harland, Robert. "Aussie masové koláče". SunStar. Citováno 24. června 2020.
  22. ^ A b Symons, Michael (15. dubna 2010). „Sloučení národa, sociální invence a sociální konstrukce Pavlovy“. Sociální sémiotika. 20 (2): 197. doi:10.1080/10350330903566004. S2CID  144496353. Citováno 25. listopadu 2019.
  23. ^ „Opatrná změna australského národního jídla'". 2009-06-14. Citováno 23. září 2018.
  24. ^ A b C d „Top 10 National Dishes“. národní geografie. Citováno 20. srpna 2020.
  25. ^ „Národní jídla a místní oblíbená jídla z ostrovů v Karibiku“. Caribbeanamericanfoods.com. Archivovány od originál dne 22. června 2010. Citováno 4. července 2010.
  26. ^ „Chicken Machboos (Bahraini Chicken & Rice)“. Odvážný labužník. 2013-03-25. Citováno 2020-09-17.
  27. ^ Bahrajnské národní jídlo Archivováno 10.06.2011 na Wayback Machine
  28. ^ Chitrita Banerji (3. července 2007). „Bengálská odměna“. Salon.com. Archivovány od originál 3. prosince 2010. Citováno 20. srpna 2020.
  29. ^ „Belgické národní jídlo, smažené bramborové tyčinky, jsou ušetřeny účinků uzamčení národního koronaviru“. Gulf Today. 15. března 2020. Citováno 20. srpna 2020.
  30. ^ Tom Masters (1. října 2009). Evropa na šňůrce. Osamělá planeta. ISBN  978-1-74104-855-1. Citováno 15. července 2010.
  31. ^ Schehr, Lawrence R .; Weiss, Allen S. (2001). Francouzské jídlo: Na stole na stránce a ve francouzské kultuře. Abingdon: Routledge. str. 158. ISBN  0415936284.
  32. ^ A b Scholliers, Peter (1. května 2010). „Vylepšení místní: belgická kuchyně v globálních vlnách“. Gastronomica: The Journal of Food and Culture. 10 (2): 51–52. doi:10.1525 / gfc.2010.10.2.49. PMID  21539048. Citováno 25. srpna 2010.
  33. ^ „Belgická čokoládová pěna“. Belgická turistická kancelář. Citováno 25. srpna 2020.
  34. ^ "Jídlo". Rada cestovního ruchu v Bhútánu. 20. srpna 2020.
  35. ^ A b C Ben podzemní voda (24. září 2014). „12 nejlepších národních jídel na světě“. The Herald. Archivovány od originál 23. října 2014. Citováno 17. září 2020.
  36. ^ „Bosanksi Lonac - národní jídlo Bosny a Hercegoviny“. Archivovány od originál dne 18. listopadu 2010. Citováno 18. září 2010.
  37. ^ Sam Bedford (14. srpna 2018). „21 nejlepších jídel v Bosně a Hercegovině“. Kulturní výlet. Citováno 8. září 2020.
  38. ^ Tamara Gamulin (24. března 2018). „Ćevapi - pokrm, který lidi bláznil po celá desetiletí“. Chorvatsko týden. Citováno 8. září 2020.
  39. ^ Jodi Ettenberg (27. února 2017). „JAK VYDĚLAT SESWAU, OFICIÁLNÍ NÁRODNÍ JÍDLO BOTSWANY“. G Dobrodružství. Citováno 20. srpna 2020.
  40. ^ Rodrigo, Elias. „Feijoada: krátká historie jedlé instituce“ (PDF). Citováno 5. července 2019.
  41. ^ Bahrum Ali (21. února 2009). „Podpora rodinných vztahů s ambuyatskými svátky“. Brunej Times. Archivovány od originál dne 4. dubna 2014. Citováno 5. dubna 2014.
  42. ^ Jessica Tiah (8. ledna 2011). „Ambuyat - naše ikonické dědictví“. Brunej Times. Archivováno z původního dne 4. dubna 2014. Citováno 5. dubna 2014.
  43. ^ "Khmer Foods". Cestovní ruch Kambodža. Citováno 23. června 2020.
  44. ^ „Kambodžský průvodce potravinami: vše, co potřebujete vědět“. Neohrožené cestování. Citováno 23. června 2020.
  45. ^ "Khmer Foods". Turismus v Kambodži. Citováno 8. srpna 2014.
  46. ^ „Kambodža Jídlo a pití“. Asiaview. Citováno 8. srpna 2014.
  47. ^ Brady, Emily (11.11.2008). „Roky nervózního života“. New York Times. Citováno 2008-12-07.
  48. ^ Trillin, Calvin (23. listopadu 2009). „Kanadský deník“, „Zábavné jídlo“,"". Newyorčan: 68–70.
  49. ^ Wong, Grace (2. října 2010). „Kanadské národní jídlo: 740 kalorií - a stojí za každé sousto?“. CNN. Archivovány od originál dne 30. ledna 2011. Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)
  50. ^ Sufrin, Jon (22. dubna 2010). „Je poutine kanadské národní jídlo? Dva argumenty pro, dva proti“. Toronto Life. Archivovány od originál dne 22. března 2011.
  51. ^ „Kraft Dinner is Canada's True National Dish“. Mrož. 2012-09-12. Citováno 2020-05-15.
  52. ^ Haddow, Douglas (2019-09-14). "Předřadník Magazine. “ballastmag.ca. Citováno 2012-09-23.
  53. ^ Natalia Cuevas Huaico (4. března 2020). „Ranní start: Věděli jste, že Kanaďané jedí nejvíce kraft večeři z jakéhokoli národa?“. Ranní hvězda Vernon. Citováno 20. srpna 2020.
  54. ^ „Demokracie nikdy nechutnala tak lahodně“. Národní pošta. 30. června 2006. Archivovány od originál 13. února 2012. Citováno 2007-10-03.
  55. ^ Baird, Elizabeth (30. června 2009). „Má Kanada národní jídlo?“. Kanadský život.
  56. ^ DeMONTIS, RITA (21. června 2010). „Kanaďané máslo až po tento koláč“. Toronto Sun., Bar Nanaimo, Tourtière
  57. ^ Florence Fabricant (14. dubna 2009). „U Chile se vášeň překládá do empanád“. New York Times. Citováno 12. března 2014.
  58. ^ Jihoamerický stůl Maria Baez Kijac (ISBN  978-1-55832-249-3), strana 208
  59. ^ Mary Bai (27. září 2011). „Pekingská pečená kachna, čínské národní jídlo“. Společnost CITS Group Corporation. Archivovány od originál dne 12. března 2014.
  60. ^ Elaine Yao (9. července 2020). „Nudle, které se staly čínským národním pokrmem během uzamčení koronaviru - s vůní, na kterou si člověk zvykne.“. South China Morning Post. Citováno 21. srpna 2020.
  61. ^ „Muzeum hlemýžďových nudlí nabízí chuť podpisového jídla Guangxi“. Straits Times. 12. ledna 2018. Citováno 21. srpna 2020.
  62. ^ Elaine Yao (30. června 2018). „Jak americký rak napadl čínské srdce a žaludky a jak je bezpečně vařit a jíst“. South China Morning Post. Citováno 21. srpna 2020.
  63. ^ Lia Yi (21. srpna 2019). „Jak se rakousky Louisiana staly čínským národním pokrmem“. Zlatá nit. Citováno 21. srpna 2020.
  64. ^ Genevieve Roberts (19. dubna 2005). „Hongkong varuje občany před„ nezdravou “dim sumou“. Nezávislý. Citováno 20. srpna 2020.
  65. ^ Matthew Keegan (15. prosince 2016). „Národní jídlo v Macau si razí cestu do městských restaurací“. South China Morning Post. Citováno 21. srpna 2020.
  66. ^ Matthew Keegan (23. března 2018). „African Chicken: The Best places to try Macau's National Dish“. Kulturní výlet. Citováno 21. srpna 2010.
  67. ^ Xanthe Clay (15. února 2020). „Pomalý vařič - recept na kolumbijskou bramborovou a kuřecí polévku“. The Telegraph. Citováno 20. srpna 2020.
  68. ^ „POBREZA, DESARROLLO Y SALUD | 01.12.1999“. Citováno 2. února 2011.
  69. ^ „Humři na grilu s vanilkovou krémovou omáčkou (Langouste à la Vanille)“. ULOŽIT. Citováno 14. července 2020.
  70. ^ A b „Nezávislý - 404“. Nezávislý. Citováno 17. dubna 2015.
  71. ^ Bob Gibbons, Siân Pritchard-Jones (2. května 2014). Afrika Overland. Bradt Travel Guides. str. 199. ISBN  978-184-162-494-5. Citováno 2020-08-28.
  72. ^ "Lista zaštićenih nematerijalnih kulturnih dobara" (v chorvatštině). Chorvatské ministerstvo kultury. Citováno 20. září 2014.
  73. ^ Liza Gershman (30. května 2018). „Recept na kubánské národní jídlo, ropa vieja nebo hadry z nové knihy“ Kubánská příchuť"". Salon.com. Citováno 23. srpna 2020.
  74. ^ Leah Scott (20. prosince 2019). „Historie Ropy Vieja, jednoho z nejslavnějších (a zakázaných) kubánských národních pokrmů“. Mitu. Citováno 23. srpna 2020.
  75. ^ „Profily multikulturní komunity: kyperský Řek“. Severní území Vláda. Citováno 23. srpna 2020.
  76. ^ Tamer Fakahany (3. dubna 2013). „Esej AP: Můj Kypr, navždy změněn“. Associated Press. Citováno 23. srpna 2020.
  77. ^ „Ostrov dobré chuti“. Protěž. Citováno 23. srpna 2020.
  78. ^ William Woys Weaver (2002). „Origins of Trachanás: Evidence from Cyprus and Ancient Texts“. UC Press Journals. Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)
  79. ^ Brianna Tichý (22. října 2018). "Nejlepší český průvodce potravinami". Městská dobrodružství. Citováno 23. srpna 2020.
  80. ^ Vokurková, Iva (15. března 2009). „České stravovací návyky se mění k lepšímu“. Rádio Praha. Citováno 1. ledna 2014.
  81. ^ „Oficiální stránka s výsledky dánské soutěže o národní jídlo“. Dánské ministerstvo potravin. 20. listopadu 2014. Archivovány od originál dne 18. října 2014. Citováno 21. listopadu 2014.
  82. ^ A b „Dánsko vybírá své první národní jídlo“. Místní. 20. listopadu 2014. Citováno 23. srpna 2020.
  83. ^ Lynda Balslev (4. ledna 2011). „The Art Of The Danish Open-Face Sandwich“. NPR. Citováno 21. srpna 2020.
  84. ^ Aliki Seferou (13. června 2017). „Jak se otevřený sendvič farmáře stal národní dánskou miskou“. Kulturní výlet. Kulturní výlet. Citováno 21. srpna 2020.
  85. ^ https://dominicanewsonline.com/news/homepage/news/general/breaking-news-callaloo-dominicas-new-national-dish/
  86. ^ Concepción de León (2. ledna 2020). „36 hodin v Santo Domingu“. New York Times. Citováno 27. srpna 2020.
  87. ^ "El Encebollado | Montañita - Ekvádor". Montanita.com. 9. května 2012. Citováno 3. října 2013.
  88. ^ "la guatita ecuatoriana". 19. prosince 2008. Citováno 3. října 2013.
  89. ^ A b C d Hobbs, Jane-Anne (12. července 2017). „15 afrických oblíbených jídel“. Cestování CNN.
  90. ^ Joseph R. Haiek (1977). Průvodce Středním východem (1. vyd.). Los Angeles, Spojené státy americké: Obchodní výměna v Los Angeles na Středním východě. str. 290–292. ISBN  978-0-915652-02-0. Citováno 17. února 2019.
  91. ^ Roden, Claudia (1970). Kniha blízkovýchodního jídla. Tučňák. str. 60–61.
  92. ^ "Declárase Día Nacional de las Pupusasecreto Día Nacional de las Pupusas - Asamblea Legislativa". www.asamblea.gob.sv (ve španělštině). Citováno 2020-05-29.
  93. ^ „Secultura invita al Día Nacional de la Pupusa“. www.cultura.gob.sv (ve španělštině). Citováno 2020-05-29.
  94. ^ Orson, Lucy (2. července 2000). „192dílný průvodce po světě: Eritrea“. Nezávislý. Londýn. Citováno 15. srpna 2011.
  95. ^ „Etiopské národní jídlo“. Washington Post. 18. května 2005. Citováno 20. srpna 2020.
  96. ^ "Národní jídlo Finska". National-food.info. Archivovány od originál dne 21. prosince 2016. Citováno 17. září 2014.
  97. ^ „Lidé mluvili - žitný chléb je národní jídlo“. yle.fi. Yle. 19. ledna 2017. Citováno 8. února 2017.
  98. ^ „Čtyři národy, kde vidličky pracují s noži“. New York Times. 18. února 2004. Citováno 6. července 2011.
  99. ^ A b „Jídlo na celý život: Deset nejlepších národních pokrmů“. Pryč.com. Archivovány od originál dne 17. ledna 2013. Citováno 3. října 2013.
  100. ^ A b C Alex Butler (20. listopadu 2017). „Pokud se chceš najíst jako Francouzi, sáhni po hovězím bourguignonu“. Osamělá planeta. Citováno 15. listopadu 2020.
  101. ^ Felicity Cloake (24. srpna 2020). „Příběh klasického francouzského jídla boeuf bourguignon“. národní geografie. Citováno 15. listopadu 2020.
  102. ^ Pamela Druckerman (22. ledna 2019). „Je bageta času na bagetu“. Ekonom. Citováno 26. srpen 2020.
  103. ^ Amna Husain (8. listopadu 2012). „Sladké, slané směsi se rozběhnou do městské jídelní scény“. Jižní konec. Citováno 21. srpna 2020.
  104. ^ Olivia Potts (25. července 2019). Napůl upečený nápad. Penguin UK. ISBN  978-024-138-047-5. OCLC  0241380472. Citováno 25. srpna 2020.
  105. ^ „Tradiční recept: Autentický poule au pot“. Regionální rada pro cestovní ruch Nouvelle-Aquitaine. 21. listopadu 2019. Citováno 23. srpna 2020.
  106. ^ „Olejování kol ekonomiky.“ Gabon. Zima 2007. str. 19. Citováno 10. března 2009 Archivováno 6. října 2011 v Wayback Machine
  107. ^ Saine, Abdoulaye (2012). Kultura a zvyky Gambie. Greenwood. ISBN  978-0-313-35911-8. OCLC  881315512.
  108. ^ Jones, A. Khachapuri udělil status kulturního dědictví Georgia Today, 2019
  109. ^ Svensson, Therese (duben – květen 2010). „Sledování měnové politiky jeden velký mac - a jeden chačapuri - najednou“. Investor.ge. Americká obchodní komora. Archivovány od originál dne 7. října 2011. Citováno 29. dubna 2010.
  110. ^ „Khachapuri Index Project“. International School of Economics at Tbilisi State University. Citováno 29. dubna 2010.
  111. ^ „Co je na jídelním lístku?: Oblíbená jídla Německa“. Německá jídla. Archivovány od originál dne 7. července 2010. Citováno 8. července 2010.
  112. ^ Stephen Kinzer (26. června 1996). „Pro Němce je kebab naplněný sociální významností“. New York Times. Citováno 20. srpna 2020.
  113. ^ Michael Slackman (26. ledna 2011). „Národní pokrm zabalený do cizí příchutě“. New York Times. Citováno 20. srpna 2020.
  114. ^ Eleanor B. Pierce (1968). Překladač nabídek: Průvodce společnosti Pan Am po specialitách na jídlo a pití v zahraničí i doma. str. 76.
  115. ^ Fodor's 89 Německo. 1989. str. 70.
  116. ^ Charles Sinclair. Slovník potravin: Mezinárodní pojmy týkající se jídla a vaření od A do Z. A & C černá. str. 324.
  117. ^ Cestovní publikace Michelin (2002). Průvodce Michelin NEOS: pevninské Řecko. Michelin. str. 88. ISBN  9782061000632.
  118. ^ A b C d E F Kerry Kolasa-Sikiaridi (29. června 2018). „Co je národní mísa Řecka?“. Řecký reportér. Citováno 22. srpna 2020.
  119. ^ Λεξικό της κοινής Νεοελληνικής, 1998
  120. ^ „Oil down: National Dish of Grenada“. Gov.gd. 5. března 2010. Citováno 3. října 2013.
  121. ^ „NÁRODNÍ ISLANDSKÁ JÍDLA“. Islandské jídlo.
  122. ^ „Jaké je islandské národní jídlo?“. Islandský monitor.
  123. ^ A b „7 pokrmů, které musíte jíst na Islandu“. Móda. 9. listopadu 2017. Citováno 20. srpna 2020.
  124. ^ „Hákarl: Jak se fermentovaný žralok stal islandským národním pokrmem“. Kulturní výlet.
  125. ^ „Khichdi není národní jídlo, vysvětluje Harsimrat Kaur Badal“. HINDU.
  126. ^ „Je to uvařený příběh, Khichdi nebude národní mísa: Harsimrat Kaur Badal“. NOVINKY18.
  127. ^ A b C d E Média, Kompas Cyber. „Kemenpar Tetapkan 5 Makanan Nasional Indonesia, Ini Daftarnya - Kompas.com“. KOMPAS.com (v indonéštině). Citováno 18. dubna 2020.
  128. ^ A b Sara Schonhardt a Melanie Wood (15. srpna 2011). „40 nejlepších indonéských jídel“. Cestování CNN. Citováno 6. července 2014.
  129. ^ Nadya Natahadibrata (10. února 2014). „Slavnostní pokrm z rýžového kužele, který představuje souostroví“. Jakarta Post. Citováno 9. července 2014.
  130. ^ „A Soto Crawl“. Jíst Asii. Citováno 5. července 2010.
  131. ^ "Chelo Kebab recept, blízkovýchodní jídlo". About.com. Citováno 7. července 2010.
  132. ^ „Delicious: Najmieh Batmanglij transformuje íránské národní jídlo na pizzu“. Íránský. Citováno 7. července 2010.
  133. ^ Beeston, Richard (27. června 2007). „Imámové nasadili fatwu na kapry chycené v Tigrisu“. Časy. Londýn. Citováno 11. července 2010.
  134. ^ McDonald, Brian (12. 5. 2008). „Špičková snídaňová bageta vstupuje do irské historie“. Irish Independent. Citováno 2019-02-03.
  135. ^ accessdate = 2010-07-15 Archivováno 31. Ledna 2016 v Wayback Machine
  136. ^ Veret Guttman (24. dubna 2012). „Nezáleží na tom, odkud pochází, Falafel je stále izraelským národním jídlem“. Haaretz. Citováno 20. srpna 2020.
  137. ^ Nathan, Joan, Falafel: O podpisovém jídle Izraele Archivováno 24. Října 2008 v Wayback Machine v Moje židovské učeníCitováno 2010-02-14
  138. ^ Společník milovníka etnických potravin od Eve Zibart (ISBN  978-0-89732-372-7), strana 181
  139. ^ Příručka pro Izrael: Cestovní průvodce David Winter (ISBN  978-1-900949-48-4), strana 52
  140. ^ Od Tapas po Meze: Malé talíře ze Středomoří Joanne Weir (ISBN  978-1-58008-586-1), strana 187
  141. ^ Izrael, Jill DuBois a Mair Rosh, Marshall Cavendish Pub., 2003. str. 130
  142. ^ „Jeruzalémské deníky II: Co se v Izraeli skutečně děje, Judy Lash Balint. Publikováno společností Xulon Press, 2007. str. 259
  143. ^ "Uvařte tuto zelenou shaksuku s mangoldem kale špenátem a feta ze šuku". Národní pošta. 19. listopadu 2019. Citováno 26. listopadu 2020.
  144. ^ „Itálie vyzvala k zahájení stávky na těstoviny“. BBC. 13. září 2007. Citováno 8. července 2010.
  145. ^ Agence France-Presse (4. března 2020). „Koronavirus: Francouzské video„ corona pizza “pobouřilo Italové a vyvolalo omluvu“. South China Morning Post. Citováno 21. srpna 2020.
  146. ^ Rossella Ceccarini (3. února 2011). Pizza a kuchaři pizzy v Japonsku: případ kulinářské globalizace. Brill. str. 34. ISBN  978-900-421-487-3.
  147. ^ A b „Jídlo na celý život: Deset nejlepších národních pokrmů“. Pryč.com. 9. října 2010. Archivovány od originál dne 21. ledna 2011. Citováno 3. října 2013.
  148. ^ Karmun Ng (30. května 2014). „10 věcí, které potřebujete vědět o sushi“. Malajsie Tatler. Citováno 28. srpna 2020.
  149. ^ 『カ レ ー ラ イ ス』 に 関 す る ア ン ケ ー ト (v japonštině).ネ ッ ト リ サ ー チ デ ィ ム ス ド ラ イ ブ. Citováno 16. října 2008.
  150. ^ McCurry, Justin (18. června 2010). „Ramen: Japonské superčervené nudle“. Opatrovník. Londýn. Citováno 5. června 2011.
  151. ^ „Pokušení Tempura: Jak hluboce smažené mořské plody svedly Japonsko“. NHK. 14. listopadu 2016. Citováno 21. srpna 2020.
  152. ^ „Sladké dobroty z Japonska“. Bangkok Post. 10. února 2012. Citováno 25. srpna 2020.
  153. ^ „Jordan National Dish, Mansaf: Waleg Kitchen“. Waleg.com. Archivovány od originál dne 26. července 2017. Citováno 3. října 2013.
  154. ^ Business Optimization Consultants B.O.C. „Jordan: Jordanian Cuisine“. Kinghussein.gov.jo. Citováno 3. října 2013.
  155. ^ "Národní jídlo Besh-Barmak". Baibol Travel. Citováno 23. srpna 2020.
  156. ^ A b C Kivutha Kibwana (23. listopadu 2019). „Proč bychom se měli vrátit k jídlu tradičních potravin“. Denní národ. Citováno 23. srpna 2020.
  157. ^ Vincent Achuka (23. listopadu 2019). „Čapati hraničí s ugali u stolu v Keni, protože bohatí slintají kvůli stravě chudáka“. Předvečer. Standardní skupinové PLC. Citováno 23. srpna 2020.
  158. ^ Parkinson, Tom; Phillips, Matt; Gourlay, Will (2006). Keňa. ISBN  9781740597432.
  159. ^ „Making Flia - A National Dish of Kosovo“. Oregonská chata. Citováno 20. listopadu 2020.
  160. ^ „Jak se beshbarmak podává v různých regionech Kazachstánu“. WEProject. 14. července 2017. Citováno 23. srpna 2020.
  161. ^ Mark Andrews (16. ledna 2020). „Je to thajské jídlo nebo Lao? 5 typických jídel z Laosu, které vám pomohou vidět rozdíl“. South China Morning Post. Citováno 23. srpna 2020.
  162. ^ "A Taste of Sticky Rice, Laos 'National Dish | Travel | Smithsonian Magazine". Smithsonianmag.com. Citováno 3. října 2013.
  163. ^ Welle (www.dw.com), Deutsche. "Papája salát s krevetami, Laos | DW | 24.05.2017". DW.COM. Citováno 2020-11-30.
  164. ^ „Národní jídlo z Libanonu“. Sourat.com. Archivovány od originál dne 13. září 2012. Citováno 3. října 2013.
  165. ^ Albala, K. (2011). Potravinové kultury encyklopedie světa. Potravinové kultury encyklopedie světa. Greenwood. str. 3-PA226. ISBN  978-0-313-37626-9. Citováno 5. listopadu 2016.
  166. ^ McLachlan, G. (2008). Litva. Bradt Guides. Bradt Travel Guides. str. 61. ISBN  978-1-84162-228-6. Citováno 5. listopadu 2016.
  167. ^ „Litva vítá turisty“ růžovým polévkovým kobercem"". The Mayor.EU. 30. června 2020. Citováno 21. srpna 2020.
  168. ^ „Judd mat Gaardebounen“ Archivováno 2018-07-28 na Wayback Machine, Mycitycuisine.org. Vyvolány 30 November 2011.
  169. ^ Boissard, Pierre (1997). Kuchyně Malgache, kuchyně kreolská. Antananarivo: Librairie de Tananarive. s. 36–40.
  170. ^ Sarah Duff (18. září 2012). „25 z nejlepších věcí k jídlu a pití na Mauriciu“. Útěk. Citováno 23. srpna 2020.
  171. ^ Matt Phillips, Jean-Bernard Carillet, Anthony Ham (1. prosince 2019). Lonely Planet Mauritius, Reunion a Seychely. Osamělá planeta. ISBN  9781788687096. Citováno 26. srpen 2020.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
  172. ^ Dwayne A. Pravidla (7. dubna 2011). „Nasi lemak, naše 'národní jídlo'". Hvězda. Archivovány od originál dne 2. července 2014. Citováno 6. listopadu 2013.
  173. ^ Michael Spectre (2. prosince 1984). „V Malajsii, kořeněně SATAY“. New York Times.
  174. ^ Eliot, Joshua (1994). Příručka pro Indonésii, Malajsii a Singapur. New York: Trade & Travel Publications. str. 352.
  175. ^ Erickson, Joan (1982). Cestovní průvodce západem jihovýchodní Asie. Lane Publishing Company. str. 78. ISBN  978-037-606-764-7.
  176. ^ Melisande Aquilina (22. března 2018). „Historie Malty v 7 pokrmech“. Silnice a království. Citováno 23. srpna 2010.
  177. ^ „Mole Poblano: národní jídlo v Mexiku“. Mexonline. Citováno 11. července 2010.
  178. ^ Nina Terrero (11. září 2012). „Jak na to: Tradiční mexické oblíbené“. NBC Latino.
  179. ^ Holly Howard (31. března 2017). „Stručná historie Barbagiuanu, monackého národního jídla“. Kulturní výlet. Citováno 21. srpna 2010.
  180. ^ Thurein Tun Oo (25. května 2019). „5 tradičních pokrmů Myanmaru“. Thajsko Tatler. Citováno 20. srpna 2010.
  181. ^ Haber, Daniel (31. března 2002). „Lephet - salát ze zeleného čaje“. Časopis Swe Sone. Archivovány od originál 8. července 2007. Citováno 2007-04-10.
  182. ^ Foodspotting (18. března 2014), Průvodce polem Foodspotting, Chronicle Books LLC, s. 71, ISBN  978-1-4521-3008-8
  183. ^ „Salát z čajových lístků je v Myanmaru mastným ekvalizérem“, Vice.com, 6. ledna 2015, vyvoláno 21. srpna 2020
  184. ^ A b „Jídlo a kulinářství“. Nepální rada cestovního ruchu. Citováno 20. srpna 2020.
  185. ^ Anirban Roy (1. listopadu 2008). „Momos, nové národní jídlo Nepálu“. Hindustan Times. Citováno 21. srpna 2020.
  186. ^ „Emily Wight Dutch Feast“. Malcolm Jolley. Dobrá revoluce v jídle. 16. ledna 2018. Citováno 20. srpna 2020.
  187. ^ „5 nejtypičtějších holandských potravin“. Erasmus Student Network Groningen. Citováno 20. srpna 2020.
  188. ^ „JSOU NÁRODNÍ NÁDOBÍ Nového ZÉLANDU?“. Citováno 20. srpna 2020.
  189. ^ „Bacon & Egg Pie“. Archivovány od originál dne 23. března 2016. Citováno 5. června 2011.
  190. ^ "Něžná, láskyplná péče o jehněčí". Citováno 5. června 2011.
  191. ^ Jack Guy (24. dubna 2020). „Jak se Nacatamal stal národním pokrmem Nikaraguy“. Kulturní výlet. Citováno 21. srpna 2010.
  192. ^ „Plány Nigérie zastavit dovoz rýže“. BBC. 31. ledna 2017. Citováno 20. srpna 2020.
  193. ^ „Jak připravit polévku Egusi“. 18. ledna 2016. Citováno 20. srpna 2020.
  194. ^ A b „#CNNFood challenge: Jaké je národní jídlo vaší země?“. Cestování CNN. CNN. 18. září 2015. Citováno 20. srpna 2020.
  195. ^ „Kuchařská výprava přivést severokorejské studené nudle do Ameriky“. Eater.com. 25. září 2018. Citováno 20. srpna 2020.
  196. ^ Sophie Jeong (2. listopadu 2018). „Nejnovější mírová nabídka Severní Koreje: Kimči“. Cestování CNN. Citováno 21. srpna 2020.
  197. ^ „Makedonie lákající do úst: 5 tradičních pokrmů, které musíte vyzkoušet“. Neohrožené cestování. Citováno 15. listopadu 2019.
  198. ^ "'Fårikål opět vyhrál jako norské národní jídlo “. Newsinenglish.no. Citováno 22. června 2020.
  199. ^ „Norsko se drží jako národní jídlo s fårikål“. Thelocal.no. 17. června 2014. Citováno 22. června 2020.
  200. ^ Kate Springer (13. dubna 2017). „7 ománských jídel musí vyzkoušet a kde je najít“. Hongkongský tatler. Citováno 20. srpna 2010.
  201. ^ Sumayya Usmani (23. března 2017). „Pákistánská národní mísa, milovaná stavebními dělníky i šlechtici“. Citováno 20. srpna 2010.
  202. ^ „Gulab Jamun je nyní oficiálně národním dezertem Pákistánu“. Denní doba. 6. ledna 2019. Citováno 20. srpna 2020.
  203. ^ Long, Lucy (15. července 2016). Ethnic American Cooking: Recepty na život v novém světě. Rowman & Littlefield. str. 226. ISBN  978-144-226-734-3.
  204. ^ Salah, Maha (4. března 2018). "Musakhan". Memo Middle Earth Monitor. Citováno 20. srpna 2020.
  205. ^ Williams, Emma (2006). Je snazší dosáhnout nebe než na konec ulice. Velká Británie: Bloomsbury Publishing. str. 378. ISBN  978-0-7475-8559-6.
  206. ^ Karmi, Ghada (2002). Při hledání Fatimy. USA: Verso New Left Books. str. 39. ISBN  1-85984-561-4.
  207. ^ „Ceviche - peruánské národní jídlo“. Cestovní průvodce Peru. Archivovány od originál dne 7. června 2008. Citováno 11. července 2010.
  208. ^ A b C d E Bueno, Anna (21. června 2017). „Adobo, sinigang nebo sisig: Jaký je váš výběr pro filipínské národní jídlo?“. CNN Filipíny. Citováno 26. prosince 2019.
  209. ^ A b C Gonzalez, Manny (12. července 2018). „Proč nemáme oficiální národní jídla?“. Filipínská hvězda. Citováno 26. prosince 2019.
  210. ^ A b Gapultos, Marvin (23. dubna 2013). Kuchařská kniha Adobo Road: Filipínská cesta za jídlem. Tuttle Publishing. str. 210. ISBN  978-1-4629-1169-1.
  211. ^ DeWitt, Dave (2010). 1 001 nejlepších horkých a kořeněných receptů. Publikování achátu. str. 428. ISBN  9781572841130.
    Deere, Kiki (20. června 2017). Journey Through the Philippines: Unforgettable Journey from Manila to Mindanao. Tuttle Publishing. str. 43. ISBN  978-1-4629-1886-7.
    Sifton, Sam (5. ledna 2011). „The Cheat: The Adobo Experiment“. The New York Times. Citováno 5. června 2011.
    Dee, Ching (3. září 2019). „Váš průvodce potravinami do Manily“. Cestovní průvodce Forbes. The Five Star Travel Corporation. Citováno 26. prosince 2019.
    Villafuerte, Sai (16. září 2019). „Filipínští kuchaři přebírají kontrolu nad svou kuchyní“. Svěrák. Citováno 26. prosince 2019.
  212. ^ Vicky B. Bartlet (17. prosince 2011). „Palmonas: Připravte si džus„ buko “jako národní nápoj“. Business Mirror. Archivovány od originál dne 10. ledna 2012. Citováno 26. ledna 2012. V rezoluci sněmu z roku 1887 Agham (vědecký) stranický poslanec Angelo Palmones uvedl, že na Filipínách již existuje řada národních symbolů, jako je narra jako národní strom, sampaguita jako národní květina, mango jako národní ovoce, mléčné ryby jako národní ryby lechon (pečené prase) jako národní jídlo.
    Minahan, James B. (23. prosince 2009). Kompletní průvodce národními symboly a emblémy [2 svazky]. ABC-CLIO. str. 152. ISBN  978-0-313-34497-8.
    Geis, Darlene (1961). Colorslide Tour of the Philippines: Island Democracy: Bright Garden of the Pacific. Columbia Record Club. str. 11.
    Chan, Bernice (31. srpna 2017). „Tajemství velkého lechonu - celé pečené selátko, které je prakticky filipínským národním jídlem“. South China Morning Post. Hongkong. Citováno 14. prosince 2019.
    Winn, Patrick (20. prosince 2012). „Filipíny: Silvestr Lechon“. Public Radio International. Minneapolis. Citováno 14. prosince 2019.
    Goodman, Vivian (26. prosince 2014). „Filipínská komunita má v Akronu chuť domova“. WKSU. Kent State University. Citováno 14. prosince 2019.
    Gardiner, Michael A. (11. prosince 2017). „Vepřový tuk vládne u Porkyho Lechona“. San Diego City Beat. Spojené státy. Citováno 14. prosince 2019.
    Gutman, David (15. října 2019). „Toužíte po filipínském stylu pečeného prasete? Tady je místo pro vás“. Seattle Times. Spojené státy. Citováno 26. prosince 2019.
  213. ^ „Vyzkoušejte tato inovativní jídla Sisig, která možná vyhrají národní soutěž“. Pepř. Filipíny. 18. září 2018. Citováno 26. prosince 2019.
    Fecks, Noah; Wagtouicz, Paul (29. října 2013). Způsob, jakým jsme jedli: 100 kuchařů slaví století u amerického stolu. Simon a Schuster. str. 154. ISBN  978-1-4767-3272-5.
  214. ^ McKinnon, Leila (1. listopadu 2012). Oblíbené recepty Austrálie. Pan Macmillan Austrálie. str. 76. ISBN  978-1-74334-955-7.
    Stafford, Paul (20. srpna 2018). „Like a Local: 10 of the most Unique Foods of the Philippines“. Cestovní časopis. Citováno 26. prosince 2019.
  215. ^ „Kapusta kiszona (kysané zelí ) je základem pro polské národní jídlo bigos (zelí s různými druhy masa), kapuśniak (polévka z kysaného zelí) “[in:] Polish Holiday Cookery od Roberta Strybela, 2003, s. 14;„ Bigos, národní jídlo Polska - lovecký guláš z masa a zeleniny “[in:] Společník milovníka jídla do Portlandu od Lisy Shara Hall, Roger J. Porter, 1996
  216. ^ „Dvě národní speciality, které najdete všude, jsou bigos (zelí dušené s masem a kořením) a pierogi“ [in:] Polsko: hrubý průvodce, 1991 a kotlet schabowy je blízký bratranec germánských Řízek „[in:] Joey Porcelli, Clay Fong. Cesta Gyros: Cenově dostupné etnické jídelny po frontě, 2006
  217. ^ „PORTUGALSKÁ KUCHYNĚ Jídlo Portugalska“. Jděte do Lisabonu. Citováno 20. srpna 2020.
  218. ^ „Top 10 potravin k vyzkoušení v Algarve“. BBC Goodfood. BBC. Citováno 20. srpna 2020.
  219. ^ Holland, Mina (2015) [2014]. Svět na talíři: 40 kuchyní, 100 receptů a příběhy za nimi. New York: Knihy tučňáků. str. 78. ISBN  978-0-14-312765-9.
  220. ^ Poelzl, Volker (2007). Kulturní šok! Portugalsko: Průvodce po celních a etiketách o přežití. Tarrytown, NY: Marshall Cavendish. str. 150. ISBN  978-0-7614-5672-8.
  221. ^ Kiran Paul. „Osm autentických katarských jídel, které musíte vyzkoušet“. Den Kataru. Citováno 20. srpna 2014.
  222. ^ Kay Shaw Nelson (27. září 1979). „Někteří tomu říkají Kaše, jiní Mush, Rumuni Mamaliga“. Washington Post. Citováno 11. října 2020.
  223. ^ Mark Baker (27. září 2014). „Průvodce rumunskou kuchyní“. Osamělá planeta. Citováno 11. října 2020.
  224. ^ Alison Mutler (17. února 2014). „EU souhlasí s otevřením grilu pro rumunskou národní klobásu“. Vancouver Sun. Archivovány od originál dne 19. května 2014.
  225. ^ Podzemní voda, Ben (5. února 2017). "Nakrmit svět". Sydney Sun Herald. ProQuest  1864945067. Polévka z červené řepy: nemusí to znít tak lákavě a určitě to nevypadá. Ale představte si, že je venku mrazivá zima, že se sníh hromadí už měsíce. Představte si, že celý den na sporáku sedí hrnec polévky, který se vylepšuje a zesiluje. Představte si, že tam byla ta nejlepší kořenová zelenina, plus bylinky a možná kusy klobásy. Představte si, že před vámi je umístěna napařovací mísa, která je pokryta kopečkem zakysané smetany. Nyní chápete, proč je toto ruské oblíbené jídlo.
  226. ^ A b Food in Motion: The Migration of Foodstuffs and Cookery Techniques: Proceedings: Oxford Symposium 1983. Oxfordské sympozium. 1983. str. 62. ISBN  978-0-907325-16-1.
  227. ^ Леонид Беловинский. Энциклопедический словарь российской жизни a истории: XVIII-начало XX в., стр. 557, Пирог (Leonid Belovinskiy. Encyklopedický slovník ruského života a historie: od 18. do počátku 20. stoletím p. 557, "Pirog"; v Rusku)
  228. ^ Вильям Похлебкин. Большая энциклопедия кулинарного искусства, Пироги русские. Москва: Центрполиграф, 2010, ISBN  978-5-9524-4620-5 (William Pokhlyobkin. Velká encyklopedie kulinářského umění„Ruské pirogi“. Moskva: Centrpoligraph, 2010; v Rusku)
  229. ^ „Saleeg - saúdské jídlo, které vás nezklame“. 11. září 2013.
  230. ^ Encyclopedia Britannica (2002). Nová encyklopedie Britannica. 1. Encyklopedie Britannica. ISBN  978-0-85229-787-2.
  231. ^ Ember, Melvin (2001). Země a jejich kultury: Svatý Kryštof a Nevis do Zimbabwe. str. 68. ISBN  9780028649467.
  232. ^ „Srbská kuchyně“. TravelSerbia. Citováno 9. srpna 2010.
  233. ^ Pamela Goyan Kittler; Kathryn P. Sucher; Marcia Nahikian-Nelms (srpen 2011). Jídlo a kultura, 6. vydání. Cengage Learning. str. 410. ISBN  978-0-538-73497-4. Velké tenké masové placičky z jehněčího a hovězího masa, známé jako pljeskavica, jsou považovány za národní pokrm Srbska, ale jsou také oblíbené u Bosňanů a Chorvatů
  234. ^ „Gibanica, koláč jako žádný jiný“. serbia.com. Citováno 21. března 2013.
  235. ^ „Pátrání po dalším národním jídle v Singapuru“. CNN. 26. ledna 2010. Archivovány od originál dne 14. června 2012. Citováno 7. července 2010.
  236. ^ Kugiya, Hugo (18. března 2010). „Singapurské národní jídlo: hainanská kuřecí rýže“. Crosscut.com. Archivovány od originál dne 31. srpna 2011. Citováno 3. října 2013.
  237. ^ Peter Turner, Chris Taylor, Hugh Finlay (1996). Malajsie, Singapur a Brunej: Lonely Planet Travel Survival Kit. Publikace Lonely Planet. str. 78. ISBN  978-086-442-393-1.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
  238. ^ „Národní jídlo“. Slovenská republika. Citováno 1. srpna 2010.
  239. ^ „Doodle National Day 2018“. 25. června 2018. Citováno 23. srpna 2010.
  240. ^ Tanja Glogovčan Belančić (28. května 2020). „Ajda - koristna za ljudi in čebele“. Vládní komunikační úřad Slovinské republiky. Citováno 23. srpna 2010.
  241. ^ "Pohankové knedlíky - Ajdovi štruklji". Najděte Eat Local. Citováno 23. srpna 2010.
  242. ^ Polona Prešeren (duben 2010). „Idrijski žlikrofi - skutečná idrijská specialita“. Vládní komunikační úřad Slovinské republiky. Archivovány od originál 23. dubna 2010. Citováno 23. srpna 2020.
  243. ^ Crais, C .; McClendon, T.V. (2013). Jihoafrický čtenář: historie, kultura, politika. Světoví čtenáři. Duke University Press. str. 64. ISBN  978-0-8223-7745-0.
  244. ^ Williamson, Lucy (4. února 2014). „Kimchi: Úsilí Jižní Koreje o posílení jejího národního jídla“. BBC novinky. Citováno 20. května 2017.
    Ku, Robert Ji-Song (31. prosince 2013). Pochybná gastronomie: Kulturní politika stravování asijských v USA. University of Hawaii Press. str. 6. ISBN  978-0-8248-3921-5.
  245. ^ Govender, Serusha (6. května 2014). „10 národních pokrmů po celém světě“. Denní jídlo. Citováno 20. května 2017.
  246. ^ Jeffery, Nicole (20. května 2017). „Zimní olympijské hry v Pchjongčchang: další skvělé místo“. Australan. Citováno 20. května 2017.
  247. ^ „JAJANGMYUN (NUDLE S ČERNÝMI BÁZOVOU OMÁČKOU)“. Scott Meola. James Beard Foundation. Citováno 21. srpna 2020.
  248. ^ K. Annabelle Smith (13. února 2013). „Korea's Black Day: When Sad, Single People get together and eat a black food“. Smithsonian Magazine. Citováno 21. srpna 2020.
  249. ^ Joel Le (11. července 2017). „Porazte horko s bingsu, jihokorejským národním dezertem z oholeného ledu, mléka, kondenzovaného mléka a polevy“. Straits Times. Citováno 26. srpen 2020.
  250. ^ Kronenthal, Melissa (1. května 2010). „Španělská tortilla de patatas je prostě uspokojivá“. Seattle Times. Citováno 18. května 2011.
  251. ^ Levine, Irene (28. června 2011). „5 must tastes of Barcelona“. Chicago Tribune. Citováno 23. srpna 2020.
  252. ^ Eric Scigliano (21. února 2020). „Svět chce jíst více chobotnic. Je jejich chov etický?“. národní geografie. Citováno 26. srpen 2020.
  253. ^ „Paella, na cestě stát se světovým dědictvím“. Generalitat Valenciana. Citováno 19. února 2020. Pro region Valencie je paella mnohem víc než recept, je to rituál a ikona naší kultury.
  254. ^ Panadero, Amparo (11. března 2019). „La paella valenciana quiere ser Patrimonio de la Humanidad“. 16. Diario (ve španělštině). Citováno 19. února 2020. En el caso de la paella valenciana, se trata de una tradición culinaria y social que constituye un icono de hospitalidad y un símbolo de unión e identidad valencianas ...
  255. ^ „Srí Lanka Food Rice & Curry“. Citováno 18. května 2011.
  256. ^ A b „Jídlo a pití ve Švédsku: Cestovní průvodce Švédskem“. Swedentravelnet.com. Archivovány od originál dne 16. listopadu 2018. Citováno 3. října 2013.
  257. ^ "Raková párty". Švédsko. Citováno 3. října 2013.
  258. ^ BBC http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/4867024.stm
  259. ^ Cederling: Surströmming (shnilý nebo spíš kyselý sledě) Archivováno 14. července 2011 v Wayback Machine
  260. ^ „Motion 2004/05: K378 Ostkaka som Sveriges nationalrätt“ (v severní Sami). riksdagen.se. Citováno 3. dubna 2014.
  261. ^ John Tagliabue (3. února 2008). „Fanoušci švýcarské klobásy se trápí nad tím, jak si zachránit kůži“. The New York Times.
  262. ^ A b Zaino, Caitlin. „Top 10 potravin k vyzkoušení ve Švýcarsku“. BBC Goodfood. BBC. Citováno 20. srpna 2020.
  263. ^ „National Dish of Taiwan Beef Noodle Soup“. National Foods Org. Citováno 22. července 2020.
  264. ^ „Jako uznání za tchajwanské„ národní jídlo “- dušené vepřové rýže“. National Foods Org. Citováno 22. července 2020.
  265. ^ A b „Qurutob, národní jídlo Tádžikistánu“. Jídlo Perestrojka. 15. října 2013. Citováno 23. srpna 2020.
  266. ^ Florian Pinel (10. ledna 2014). „Recept Qurutob“. Vice.com. Citováno 23. srpna 2020.
  267. ^ „Typická thajská jídla a stravovací návyky“. Bangkok.com. Citováno 7. července 2010.
  268. ^ Phavitch Theeraphong a Sopida Rodsom (21. února 2018). "Nejlepší místa k jídlu somtum v Bangkoku". Časový limit. Citováno 20. srpna 2020.
  269. ^ „Národní jídla a místní oblíbená jídla z ostrovů v Karibiku“. Caribbeanamericanfoods.com. Archivovány od originál dne 4. října 2013. Citováno 3. října 2013.
  270. ^ https://www.winemag.com/recipe/crab-and-dumplings-tobago/
  271. ^ „Příběhová historie tuniského pečiva z tuňáka zvaného Bric“. NPR. 5. června 2012.
  272. ^ "Pilaf". Turecká republika Ministerstvo kultury a cestovního ruchu. Citováno 20. srpna 2020.
  273. ^ Kuru fasulyemi geri istiyorum! Sabah
  274. ^ Thomas MacGill (1808). Cesty po Turecku, Itálii a Rusku v letech 1803, 1804, 1805 a 1806: S popisem některých řeckých ostrovů, svazek 2. J. Murray. str. 127. ISBN  9782061000632.
  275. ^ PUJA CHANGOIWALA (23. července 2019). „Gaziantep: Malý známý turecký kulinářský ráj“. Quint. Citováno 25. srpna 2020.
  276. ^ Aruna Chandaraju (26. srpna 2020). „Ooh la la over baklava“. Deccan Herald. Citováno 26. srpen 2020.
  277. ^ Roth, Alisa (1. listopadu 2012). „Simit: Turecký národní chléb“. Gastronomica: The Journal of Food and Culture. 12 (4): 31–36. doi:10.1525 / GFC.2012.12.4.31. Citováno 26. srpen 2010.
  278. ^ Л. М. Безусенко (ред.) (2002), "Борщ", Українська нацiональна кухня, Сталкер, str. 31 (L. M. Bezussenko, vyd. (2002), „Borscht“, Ukrajinská etnická kuchyně (v ukrajinštině), Stalker Publishers, str. 31)
  279. ^ В. В. Похлёбкин (2000), Кулинарный словарь от А до Я, Центрполиграф (William Pokhlyobkin (2000), „Borscht“, Kulinářský slovník od A do Z (v ruštině), Centrpoligraf)
  280. ^ Л. М. Безусенко (ред.) (2002), "Вареники", Українська нацiональна кухня, Сталкер (L. M. Bezussenko, vyd. (2002), „Varenyky“, Ukrajinská etnická kuchyně (v ukrajinštině), Stalker Publishers, str. 181)
  281. ^ В. В. Похлёбкин (2000), "Вареники", Кулинарный словарь от А до Я, Центрполиграф, str. 181 (William Pokhlyobkin (2000), Kulinářský slovník od A do Z (v ruštině), Centrpoligraf)
  282. ^ „Fish and Chips,“ v Rychlé občerstvení a nezdravé jídlo: Encyklopedie toho, co rádi jíme (2011). Vyd. Andrew F. Smith. ABC-CLIO str. 258 .
    Darwin Porter a Danforth Prince, Frommer's England 2011: With Wales (2010). John Wiley & Sons: str. 163.
    Heston Blumenthal, Při hledání úplné dokonalosti (2010). Bloomsbury: str. 205.
    Ryba a hranolky, Historic UK.
    Heston Blumenthal, Další dobrodružství při hledání dokonalostistr. 100
    Roy, Parama (2010). Alimentární trakty: Chutě, averze a postkoloniální. Durham N.C .: Duke University Press. ISBN  9780822347880. str. 3
  283. ^ Lemm, Elaine (5. května 2019). „Národní jídla Británie a Irska“. Smrk jí. Citováno 4. června 2019.
  284. ^ Spencer, Colin (2003). British Food: Mimořádná tisíciletá historie. Columbia University Press. ISBN  978-0-231-13110-0.
  285. ^ Robert Appelbaum, Aguecheekovo hovězí maso, Belchův škytavka a další gastronomické citoslovce: literatura, kultura a jídlo v raném novověku (2006). University of Chicago Press, str. 214
    Yee Chiang, Tichý cestovatel v Londýně (1939). Interlink: str. 157.
  286. ^ Peter Earle. The Making of the English Middle Class: Business, Society and Family Life in London 1660-1730 (1989). University of California Press: str. 279.
    Cassellův slovník vaření (1883), str. 137.
    O švestkovém pudinku, Každodenní úklid: Časopis pro praktické hospodyně a matky (Sv. 13-14), str. 97.
  287. ^ „Irsko: Ulster Fry (10. března 2008)“. Evropská kuchyně. 10. března 2008. Citováno 3. října 2013.
  288. ^ Sari Edelstein. Jídlo, kuchyně a kulturní kompetence pro kulináře, pohostinství a odborníky na výživu (2010). Jones & Bartlett: str. 118.
    Lesley Anne Rose, Michael Macaroon a Vivienne Crow. Frommer's Scotland (2012). John Wiley & Sons: str. 28.
  289. ^ „Waleské národní jídlo“. Foodmuseum.com. Archivovány od originál dne 15. července 2010. Citováno 4. července 2010.
  290. ^ A b Danny Walsh (5. července 2017). Recepty na reminiscence: Rok vzpomínek, aktivit a chutí souvisejících s jídlem. Taylor & Francis. str. 125. ISBN  978-1-351-70537-0.
  291. ^ Crawford, Constance (1988). Muse of Menus: Stories from Life and Cooking. J. Daniel. str. 113. ISBN  978-0-936784-64-9.
    Raymond A. Sokolov (1998). Fading Feast: Kompendium mizejících amerických regionálních potravin. David R. Godine. str. 13. ISBN  978-1-56792-037-6.
    Mann, Bill (10. května 2012). „Stane se poutin kanadským národním jídlem?“. MarketWatch. Vancouver. Citováno 15. května 2020.
  292. ^ „Top 10 National Dishes“. národní geografie. 13. září 2011. Citováno 1. ledna 2020.
    Eric Schlosser (2012). Fast Food Nation: Temná stránka celoamerického jídla. Houghton Mifflin Harcourt. 197–199. ISBN  978-0-547-75033-0.
  293. ^ A b C Mark Stewart (srpen 2016). USA a Kanada. Vyvrcholení. str. 40. ISBN  978-1-4846-3814-9.
  294. ^ George Frederick Scotson-Clark (1923). Jíst bez obav. N.L. Hnědý. str.87.
  295. ^ Smyth, Clifford (1924). Literární přehled International Book Review. Funk a Wagnalls Company. str. 637.
    Průmyslový rozvoj a záznam výrobců. Publikace Conway. 1917. str. 19.
  296. ^ Trumbull, Robert (1977). „Dva Samoové“. Plechové střechy a palmy (PDF). Australian National University Press. str. 196. ISBN  0708107443 - přes Australian National University.
  297. ^ Martinez, Lacee A.C. (19. května 2016). „Pucker up: Yigo na oslavu prvního citrusového festivalu“. Pacific Daily News. Guam. Citováno 4. ledna 2020.
  298. ^ Kramer, Hilary (24. srpna 2013). „Spam je k jídlu --- neodstraňování“. Forbes. Citováno 4. ledna 2020.
  299. ^ Minahan, James B. (23. prosince 2009). Kompletní průvodce národními symboly a emblémy [2 svazky]. ABC-CLIO. str. 139. ISBN  978-0-313-34497-8.
    Wise, Naomi (10. března 2005). „Váš zvláštní ostrov“. San Diego Reader. Citováno 4. ledna 2020.
  300. ^ Squires, Kathleen (5. prosince 2014). „Kde najdete nejlepší pečené vepřové maso v Portoriku“. The Wall Street Journal. New York City. Citováno 14. února 2020.
    Claiborne, Craig (5. července 1978). „Neformální večeře v Portoriku“. The New York Times. Citováno 14. února 2020.
    Philpott, Don (28. února 2003). Mezník Portoriko. Landmark Publishing Limited. str. 28. ISBN  978-1-901522-34-1.
    Ritschel, Chelsea (11. prosince 2019). „Jak vypadá vánoční večeře po celém světě“. Nezávislý. Spojené království. Citováno 14. února 2020.
  301. ^ Mariano, Maureen Aimee (4. dubna 2016). „Pět nejlepších míst pro Mofongo v Maimi“. Miami New Times. Citováno 3. ledna 2020.
    „Potraviny Portorika“. Projekt indiánského zdraví a stravy. Kansas University. Citováno 3. ledna 2020. Populární jídla v Portoriku zahrnují národní jídlo, mofongo (níže), vyrobené ze smažených a rozmačkaných banánů, které jsou smíchány s krevetami, slaninou, olivovým olejem a česnekem.
    Zaino, Caitlin (15. července 2013). „Na stezce mofongo v Portoriku“. Cestovat. BBC. Citováno 3. ledna 2020. Od městského Old San Juan po pláže Isla Verde, kolem měst Bayamón a Ponce, přes svěží deštný prales a nápadné pobřeží, mofongo hrdě stojí za neoficiální národní jídlo Portorika.
    Pitzer, Kurt (2. září 2009). Portorická Cordillera Central. Hunter Publishing, Inc. str. 24. ISBN  978-1-58843-796-9.
  302. ^ Minahan, James B. (23. prosince 2009). Kompletní průvodce národními symboly a emblémy [2 svazky]. ABC-CLIO. str. 769. ISBN  978-0-313-34497-8.
    Fodor's Travel Guides (10. října 2017). Fodor's USA a Britské Panenské ostrovy. Fodorovo cestování. str. 124. ISBN  978-0-14-754695-1.
  303. ^ "Kuchyně Uzbekistánu. Uzbecké národní jídlo :: Plov". Orexca.com. Citováno 3. října 2013.
    „Vítejte v uzbecké národní kuchyni!“. Uzbekcuisine.com. Citováno 3. října 2013.
  304. ^ Tajemství národního jídla Vanuatu, Lap Lap
  305. ^ Philip Sweeney (3. dubna 2020). „Jak si venezuelské jídlo pomalu nachází cestu do Velké Británie“. Nezávislý. Citováno 11. října 2020.
  306. ^ Amy Scherzer (28. července 2016). „Co je sakra arepa?“. Tampa Bay Times. Citováno 11. října 2020.
  307. ^ „Pho: národní jídlo, mezinárodní posedlost“. Vietnews online. 14. února 2010. Archivovány od originál dne 1. března 2010. Citováno 7. července 2010.
  308. ^ Salloum, Habeeb (2014). Jednoduché asijské vaření: Kulinářská cesta po Hedvábné stezce i mimo ni. Habeeb Salloum. str. 154–162. ISBN  978-1591521341.
  309. ^ Pumza Fihlani (17. září 2019). „Proč by Afrika měla‚ přestat jíst jedno ze svých oblíbených jídel'". BBC. Citováno 28. srpna 2020.
  310. ^ Bob Gibbons, Siân Pritchard-Jones (2. května 2014). Afrika Overland. Bradt Travel Guides. str. 177. ISBN  978-184-162-494-5. Citováno 2020-08-28.
  311. ^ Helena Szymanderska. Polska wigilia. 2000