Tchajwanská kuchyně - Taiwanese cuisine

ChineseDishLogo.png
čínská kuchyně
  • Vlajka Čínské lidové republiky.svg Čína portál
  • Vlajka Hongkongu.svg Hongkongský portál
  • Singapurská vlajka Singapurský portál
  • Vlajka Čínské republiky.svg Tchaj-wanský portál
Ta-a nudle z Tó͘-sió-goe̍h (度 小月) z Tainan kraj

Tchajwanská kuchyně (čínština : 臺灣 菜; pchin-jin : Táiwāncài; Pe̍h-ōe-jī : Tâi-oân-chhài, Bopomofo: ㄊ ㄞ ˊ ㄨ ㄢ ˉ ㄌ ㄧ ㄠ ˋ ㄌ ㄧ ˇ nebo 臺灣料理; Táiwān liàolǐ; Tâi-oân liāu-lí) má několik variant. Kromě pokrmů od většiny Hoklo, jsou tu také domorodé tchajwanské národy, Hakko, Waishengren a místní deriváty japonská kuchyně, stejně jako další typy čínská kuchyně zvenku Tchaj-wan nebo Fujian.

Samotná tchajwanská kuchyně je často spojována s vlivy od středních po jižní provincie pevninská Čína, zejména z jihu Fujian (Hokkien), což často vede k tomu, že je klasifikována jako nebo seskupena s „jižní fujianskou kuchyní“. Ovšem vlivy ze všech pevninská Čína lze snadno najít po Kuomintang ústup na ostrov, který s sebou přinesl mnoho čínských kuchyní na pevnině. Existují také vlivy z japonská kuchyně vzhledem k období, kdy Tchaj-wan byl pod japonskou vládou. Tradiční čínské jídlo najdete v Tchaj-wan, vedle Fujian a Hakka stylu, stejně jako nativní tchajwanské pokrmy, včetně pokrmů z Guangdong, Jiangxi, Chaoshan, Šanghaj, Hunan, S'-čchuan a Peking.

Složky a kultura

Další informace: Zemědělství na Tchaj-wanu a Námořní průmysl na Tchaj-wanu
Na trhu s ovocem a zeleninou v Taihoku 1938-1942
rýžové pole v Hualien County.
Rostlinná zemědělská půda v Lienchiang County.
Rybářský přístav v Penghu County.

Tchajwanská kulinářská historie je temná a je složitě svázána se vzory migrace a kolonizace. Místní i mezinárodní tchajwanská kuchyně, zejména její historie, je politicky sporným tématem.[1] Vepřové, plody moře, kuře, rýže, a sója jsou běžné přísady. Hovězí je mnohem méně častá a někteří Tchajwanci (zejména starší generace) ji stále nejí.[2] Tradiční nechuť k zabíjení drahocenných dobytek potřebné pro zemědělství a citové připoutání a pocit vděčnosti a díky zvířatům tradičně používaným pro velmi těžkou práci.[2] Nicméně, kvůli vlivům od přílivu ven z provincie Číňan v časném 1900s, tchajwanská verze hovězí nudlová polévka je nyní jedním z nejoblíbenějších pokrmů na Tchaj-wanu. americký potravinová pomoc v desetiletích následujících po druhé světové válce, která se primárně skládala z pšenice, hovězího masa a spamu jako zpracovaného masa, navždy změnila tchajwanskou stravu, přičemž ústřední roli v kuchyni měly nudle, chleby a knedlíky na bázi pšenice.[1]

Během japonského koloniálního období byla tchajwanská kuchyně rozdělena na špičkové restaurace, známé jako vinárny, kde se podávají čínská ovlivněná kuchyně, jako je pekingská kachna, žraločí ploutev s polévkou z ptačího hnízda a dušená želva pro koloniální elitu, zatímco ti, kteří nemají bohatství nebo spojení, primárně jedli rýže, kaše, nakládaná zelenina a listy sladkých brambor. Stolní olej byl považován za luxus a byl používán pouze pro zvláštní příležitosti.[3]

Tchaj-wanská kuchyně byla také ovlivněna jeho geografickou polohou. Tchajwanci, kteří žili na přeplněném ostrově, museli hledat stranou od zemědělské půdy zdroje bílkovin. Jako výsledek, plody moře figuruje prominentně v jejich kuchyni. Toto mořské plody zahrnuje mnoho různých věcí, od velkých ryb, jako jsou tuňák a kanice,[4] na sardinky a ještě menší ryby jako např ančovičky. Korýši, oliheň a sépie obecná jsou také konzumovány.[Citace je zapotřebí ] Milkfish je nejoblíbenější rybou v tchajwanské kuchyni, je ceněna pro svou univerzálnost, jemné maso a ekonomickou cenu.[5]

Vzhledem k subtropické poloze ostrova má Tchaj-wan bohatou zásobu různých druhů ovoce, například papáje, hvězdné ovoce, melouny, a citrus ovoce. Na Tchaj-wanu si pochutnává také na široké škále tropického ovoce, dováženého i původního. Ostatní zemědělské produkty obecně jsou rýže, kukuřice, čaj, vepřové, drůbež, hovězí, Ryba a další ovoce a zelenina. Čerstvé suroviny na Tchaj-wanu jsou snadno dostupné na trzích.

V mnoha pokrmech Tchajwanci prokázali svou kreativitu při výběru koření. Tchajwanská kuchyně se spoléhá na bohatou škálu koření pro chuť: sójová omáčka, rýžové víno, sezamový olej, fermentované černé fazole nakládané ředkev nakládané hořčičná zelenina, arašídy, chilli papričky, koriandr (někdy nazývaná čínská petržel) a místní odrůda bazalka (九層 塔; káu-chàn-tha̍h; „devítipodlažní pagoda“).

Důležitou součástí tchajwanské kuchyně jsou xiaochi,[6] podstatné občerstvení v duchu španělština tapas nebo Levantin meze.[1]

Tchajwanci xiaochi získala mezinárodní reputaci. Mnoho cestujících jde na Tchaj-wan jen kvůli xiǎochī. Nejběžnějším místem, kde si můžete pochutnat na xiǎochī na Tchaj-wanu, je a noční trh. Každý noční trh má také vlastní slavnou xiǎochī.[1]

Tchajwanská xiǎochī se navíc zlepšuje na vyšší úroveň. Tchajwanská xiǎochī dnes nesloužila pouze na nočních trzích, ale i v některých luxusních a špičkových restauracích. Tyto restaurace používají přísady vyšší kvality a kreativní prezentace, objevují pokrmy při zachování robustních chutí. Ceny v restauracích obvykle poskočí o dvojnásobnou cenu nebo dokonce o vyšší. Tchajwanská vláda podporuje tchajwanské xiǎochī a pravidelně pořádá národní akce xiǎochī na Tchaj-wanu.

Regionální speciality

Fenchihu Bento box
Definování pokrmů podle regionu
KrajJídloHan PostavyTchajwanský Hokkien (Tâi-lô )Popis
Changhuaba-wan肉圓bah-ôanDoslovně znamená „masová sféra“. Jsou to jakési velké knedlíky vyrobené ze želatinového tapiokového škrobového těsta plněné vepřovým masem a zeleninou, nejčastěji houbami a bambus střílí.[5]
Chiayikrůtí rýže火 雞肉 飯hoe-koe bah-pn̄gMisky z rýže s nastrčeným krůtem navrstvené nahoře, často doprovázené nakládaným ředkev. Rýže je zalita jakýmsi druhem omáčka z krůtího kape a sójové omáčky.[7]
Chiayi / TainanRakevní chléb棺材 板koann-chhâ-pángPodobný francouzský toast nebo polévky do mísy na chleba, ale plněné slanými náplněmi, jako je hovězí maso z černého pepře nebo kari kuře. Silně krájený chléb se máčí ve vejci, smažené, rozřezané na třech stranách, otevřené a naplněné a snědené.[8]
DaxiDaxi sušené tofu大溪 豆乾Tāi-khe tāu-koaⁿTvrdé tofu smažené a dušené ve sladké sójové omáčce a poté sušené.
Hsinchuvepřové koule貢丸kòng-ôanČasto se jedí v polévce (湯; thng).
Hsinchurýžové nudle米粉bí-húnTenké rýžové nudle al-dente. Často se jedí „na sucho“ (乾; ta/kan, bez polévky) s houbami a mletým vepřovým masem.
Nantouyi mein意 麵ì-mīJemné jemné nudle v polévce.
Taichungsuncake太陽 餅Jedno z nejznámějších pečiv Taichung. Jedná se o pečené vrstvené listové těsto se sladkým středem, které se často vyrábí Miláček nebo melasa. Taky, Nagasaki -styl Castella a nugáty.
Tainanta-a nudle擔 仔 麵tàⁿ-á-mīTaké se označují jako nudlové nudle. Žluté "mastné nudle" podávané s mletým vepřovým masem, krevetami, fazolovými klíčky, koriandrem, černým octem, česnekem, sojovou omáčkou a vejcem.[5]
Tainankrevety a vepřové karbanátky蝦仁 肉丸hê-jîn bah-ôanKrevetové sušenky / sušenky patří k nejvýznamnějším místním pokrmům. Dalším oblíbeným pokrmem pocházejícím z Tainanu je „olejnatá rýže“ (台南 油 飯; Tâi-lâm iû-pn̄g), rýžová mísa obsahující slané oleje a drcené vepřové maso, houby a sušené krevety.
Tamsuia-gei阿 給a-gehSmažené tofu, které bylo plněno křišťálovými nudlemi a zapečetěno rybí pastou a na vnější straně pokapáno pikantní omáčkou.[9]
TamsuiTamsui rybí koule魚丸hî-ôanTamsui je blízko oceánu, a proto je dobré vyzkoušet jejich rybí koule, což jsou koule z rybí pasty plněné masem a česnek vařené ve světlém vývaru.
Tamsuiželezná vejce鐵蛋thih-nn̄gVejce, která byla opakovaně dusena ve směsi koření a sušena na vzduchu. Výsledná vejce jsou tmavě hnědá, žvýkací a chutnější než obyčejná vařená vejce.[5]

Typická jídla

Gua-bao s tradičními náplněmi
Prasečí krevní dort (豬血 糕, ti-huih-ko) na špejli
Dušené vepřové maso (炕 肉, khòng-bah) podáváme s rýží
Mnoho příchutí tchajwanských klobásy jsou prodávány prodejci nočního trhu
Vepřové a shiitake geng přes rýži z restaurace v Taichung
Společný anglický termínHan PostavyTchajwanský Hokkien (Tâi-lô)Mandarin PinyinVlivPopis
Gua bao刈包koah-pauguàbāoFujianPlochá dušená bílá houska ve tvaru škeble se sojovou omáčkou dušené vepřové kýty, nakládaná hořčičná zelenina, arašídový prášek, cukr a koriandr uvnitř.[1]
Sépiový geng魷魚 羹jiû-hî keⁿyóuyúgēngMístníČistá hustá polévka s sépie obecná pokrytý v rybí pasta.
Omeleta ústřice蚵仔煎ô-á-chianézǐjiānFujianŽvýkací omeleta vyrobená z vajec, ústřice, tapiokový škrob a Věnec chryzantéma listy. Má měkkou, lepkavou strukturu a je konzumována se sladkou a mírně kořeněnou omáčkou a koriandrem. Toto jídlo je velmi běžné na nočních trzích, protože je nejoblíbenějším občerstvením na Tchaj-wanu.[10]
Ústřice vermicelli蚵仔 麵 線ô-á mī-sòaⁿézǐ miànxiànMístníZahuštěná polévka z katsuobushi obsahující malé ústřice a dušené čínské nudle.[1]
Bublinkový čaj珍珠 奶茶zhēnzhū nǎicháMístníOriginální mléčný čaj používá černý čaj a mléko i cukr. Perly nebo boba jsou tapiokové perly které jsou žvýkací. Je to velmi populární nápoj a byl vynalezen v Tchaj-čungu[11]
Prasečí krevní dort豬血 糕 /
豬血 粿		ti-huih-ko /
ti-hoeh-kóe		zhūxiěgāo /
zhūxiěguǒ		FujianA Prasečí krevní dort z vepřové krve a rýže. Obvykle se nakrájí na obdélníkový kus a servíruje se na špejli, máčené v sójové omáčce, s možností přidání horké omáčky, poté přelité práškovým arašídem a koriandrem.
Mletá vepřová rýže滷肉 飯 / 魯 肉 飯ló͘-bah-pn̄glǔròufànFujianMleté, kostičky nebo mleté ​​vepřové maso, dušené v sójové omáčce a koření, poté podávané na rýži.
Dušená vepřová rýže炕 肉 飯 / 爌 肉 飯khòng-bah-pn̄gkàngròufànFujianVepřové kousky dušené v sójové omáčce a koření, poté podávané na rýži.[1]
Malá klobása ve velké klobásě大腸 包 小腸tōa-tn̂g pau sió-tn̂gdàcháng bāo xiǎochángMístníGrilovaný Tchajwanská vepřová klobása zabalené do grilované, slané, lepkavé rýžové klobásy. Obvykle zabalené s česnekem a bazalkou. Zákazník si také může zvolit požadovanou chuť, jako je černý pepř, česnek, chilli, máslo a čokoláda. Tchajwanské občerstvení, běžné na nočních trzích.
Tři šálky kuřete三杯 雞sam-poe-koesānbēijīJiangxiKuřecí pokrm, který se doslovně překládá jako „tři šálky kuřete“, pojmenovaný protože omáčka je vyrobena ze šálku rýžového vína, šálku sezamového oleje a šálku sójové omáčky. Alternativně může být omáčka také vyrobena ze šálku rýžového vína, cukru a sójové omáčky.[1]
Sušená ředkev omeleta菜脯 蛋chhài-pó͘-nn̄gcàifǔdànMístníJemně nakrájená konzervovaná bílá ředkev v tchajwanském stylu vařená do omelety
olen黑 輪o-lien 'Hēi lúnJaponskoPoužívá se rybí koláč, rybí omáčka vyrobená z rybí polévky, než se vaří v hrnci s různými přísadami, podobně jako Oden.
Okurka vepřová瓜子 肉koe-á bahguāzǐròuGuangdongDušené, mleté ​​vepřové maso s nakládanou okurkou v tchajwanském stylu.
Pikantní hotpot麻辣 鍋ba-luah eMálàguoS'-čchuanJe stále oblíbenější, zejména v Tchaj-peji. Polévka tohoto hotpotu je velmi kořeněná, včetně čínských bylin a dalších speciálních materiálů. S touto polévkou si lidé mohou vařit, co chtějí.[1]
Úhořové nudle鱔魚 意 麵siān-hî ì-mīshànyú yìmiànMístníRýže úhoř s Yi mein ve škrobově zahuštěné sladké a kyselé polévce.
Tamsui a-gei淡水 阿 給Tām-chúi a-gehDànshuǐ āgěiMístníParní aburaage tofu plněný vařeným celofánové nudle a pokryté surimi
Železná vejce鐵蛋thih-nn̄gtiědànMístníVejce dušená sójová omáčka, obvykle se skořápkami stále zapnutými, ale popraskanými, dokud nebudou chutné a žvýkací.
Caozaiguo草 仔 粿chháu-á-kóe / chháu-á-kécǎozaǐguǒFujianTyp kuih vyrobeno s lepkavá rýže mouka, cukr a mletá vařená pasta z Jersey cudweed nebo Čínský pelyněk. Často naplněné sušená kreveta, shiitake houby, bílé ředkev (菜脯) a smažené šalotka.

Vegetariánský restaurace jsou samozřejmostí s širokou škálou jídel, hlavně díky vlivu Buddhismus a další synkretistická náboženství jako I-Kuan Tao.[2] Tyto vegetariánské restaurace se liší stylem od all-you-can-eat až po pay-by-the-weight a samozřejmě pravidelnou objednávku z menu. Vegetariánské restaurace a jídla jsou často označeny nalevo svastika.[12]

Existuje druh venkovní grilování volala khòng-iô [zh ]. Při grilování tímto způsobem se nejprve postaví dutá pyramida se špínou. Dále se uvnitř spaluje dřevěné uhlí nebo dřevo, dokud teplota uvnitř pyramidy není příliš vysoká (špína by měla svítit červeně). Přísady k vaření, jako např taro, jam nebo kuře, jsou umístěny v plechovkách a plechovky jsou umístěny uvnitř pyramidy. Nakonec se pyramida převrhne přes jídlo, dokud nebude vařená.

Mnoho nedezertních pokrmů je obvykle považováno za občerstvení, nikoli předkrmy; to znamená, že mají podobný status jako Kantonský dim sum nebo španělština tapas. Taková jídla jsou obvykle jen slaně solená a k hlavnímu masu nebo mořským plodům je doprovázena spousta zeleniny.

Dezerty

Talíř baobing s jahodami a kondenzovaným mlékem
Existují další koláče, které mohou míchat slané přísady se sladkými, aby vytvořily rovnováhu a zároveň si pochutnaly na těchto lahůdkách čaj. Kůra může být lesklá po nanesení vrstvy vaječného žloutku před vložením do trouby, nebo ne, v takovém případě je často bělejší a kůra má více vrstev.
  • Travní želé (čínština : 仙草; Pe̍h-ōe-jī : sian-chháu) – (Mesona procumbens) Podáváme teplé nebo studené.
  • Moachi (麻 糍; môa-chî), měkký rýžový dort jako japonský daifuku mochi. Chuť náplní se může lišit, od všech druhů fazolí po ořechy.[5]
  • O'ahping (芋 仔 冰; ͘-á-peng) - zmrzlina vyrobená z taro kořenová pasta.
  • Ananasový dort - čtvercový koláč s krátkou krustou plněný ananasovou náplní. Jeden z nejznámějších tchajwanských zákusků a suvenýrů.[1]
  • Caozai Guo - Dorty vyrobené z těsta z lepkavé rýžové mouky a zkombinované s mletou vařenou pastou z Gnaphalium affine nebo Pelyněk dát mu jedinečnou chuť a zelenou barvu. Těsto se běžně plní mletým masem nebo pastami ze sladkých fazolí.
  • Douhua (豆花) - Měkké tofu podávané se sirupem a zálivkami, jako je arašídy, fazole adzuki, tapioka, a mungo fazole. Podáváme teplé nebo studené.
  • Čokoláda - Produkce kakaa na Tchaj-wanu je soustředěna v Pingtungu na jižním Tchaj-wanu. Od roku 2020 se v Pingtungu pěstovalo přibližně 200–300 akrů, což podporovalo přibližně 30 společností vyrábějících čokoládu.[13][14] Tchaj-wan je jednou z mála zemí vyrábějících zralou čokoládu, která také vyrábí kakao.[13]

Jídla na nočním trhu

Popiah, jehož obal na bázi pšenice je nevysušený.
Grilovaná chobotnice prodávaná na nočním trhu.
Tchajwanské smažené kuře (popcorn kuře)

Tchaj-wan je nejznámější občerstvení jsou přítomny v noční trhy, kde pouliční prodejci prodávají nejrůznější jídla, od prstových jídel, nápojů, sladkostí až po posezení. Na těchto trzích najdete také smažené a dušené buchty plněné masem, ústřice plněné omelety, osvěžující ovocné zmrzliny a mnoho dalšího. Kromě občerstvení, předkrmů, předkrmů a dezertů mají noční trhy také prodejce prodávající oblečení, doplňky a nabízející všechny druhy zábavy a produktů.[15]

V roce 2014 Opatrovník nazval tchajwanské noční trhy „nejlepšími pouličními trhy s jídlem na světě“.[15]

Společný anglický termínHan PostavyTchajwanský Hokkien (Tâi-lô)Mandarin PinyinVlivPopis
Takoyaki章魚 燒japonskýSvačinka ve tvaru koule, která je naplněna na kostičky nakrájenou chobotnicí a smažena v těstíčku na bázi mouky, a lze ji jíst s kořením, jako je wasabi. Obvykle se vyskytují na nočních trzích.[16]
Koláče dort車輪 餅chhia-lûn-piáⁿchēlúnbǐngjaponskýLívanec těsto se nalije do horkých kovových forem a rychle se vaří do malých koláčů různých tvarů. Existuje nespočet variací. Někdy mají koláče náplně od smetany, pasty z červených fazolí až po arašídové máslo. Podobný Imagawayaki nebo Taiyaki
Páchnoucí tofu臭豆腐chhàu-tāu-hūchòudòufǔčínštinaSmradlavé tofu je populární na Tchaj-wanu. Říká se mu „páchnoucí tofu“ kvůli silnému nepříjemnému zápachu.[5] Zpátky v Dynastie Čching „Smradlavé tofu už bylo pokrmem jídla královské rodiny. Kromě toho to bylo také jedno z nejoblíbenějších jídel společnosti Vdova císařovny Cixi. Smradlavé tofu lze obecně rozdělit do dvou hlavních druhů, kterými jsou měkké smradlavé tofu (臭豆腐 乳) a sušené smradlavé tofu (臭豆腐 乾).
Tchajwanská masová kulička肉圓bah-oânròuyánMístníLepkavá želatinová tapioka těsto plněné vepřovým masem, bambusovými výhonky, houby shiitake a podáváme s pikantní sladkou a kořeněnou omáčkou.
Kukuřice玉米yùmǐamerickýProdejci se mohou specializovat na jeden druh kukuřice nebo mohou nabízet odrůdy mezi slanou / slanou a sladkou kukuřicí. Kukuřice je buď v páře, grilovaná, vařená atd.
Tchajwanské klobásy香腸ian-chhiâng (煙 腸)xiāngchángčínštinaMastné vepřové klobásy s jemnou sladkou chutí. Existuje několik různých druhů. Víno Kaoliang se někdy používá v receptu na uzeniny. Na nočních trzích se často servírují na špejli s mnoha různými kořením. Někdy jsou zabaleny lepkavá rýže. Na počátku 80. let, kdy bylo zdrojů stále relativně málo, je standardní porcí jeden klobásový odkaz na párátko zdobené hřebíčkem česnek.
Palačinka ze zelené cibulky蔥油餅cóngyóubǐngčínštinaJarní cibulka moučná palačinka s mnoha tenkými vrstvami, vyrobená z jarních cibulí (nakrájená zelená cibule). Sýr a vejce jsou oblíbené doplňkové náplně.[5] Občerstvení pocházející z čínské pevniny.
Tanghulu糖葫蘆tánghúlúčínštinaOvoce velikosti kousnutí pokryté červenými bonbóny podávané na špejli. Někdy je ovoce plněné konzervovanými švestkami a pak kandováno. Používají se také cherry rajčata a jahody.
Grilovaný oliheň烤 花枝kǎo huāzhījaponskýGrilovaná chobotnice často marinovaná a pečená při grilování.
Ledová drť礤 冰 / 剉 冰 / 刨冰chhoah-pengcuòbīng / bàobīngMístníJemně oholený led s různými náplněmi (arašídy, ovoce, azuki fazole, slazená kukuřice atd.). Někdy podávané zalité kondenzovaným mlékem.[5]
Tempura甜不辣tiánbùlàjaponskýSmažené surimi a rybí koláče se vařily ve vývaru a podávané se sladkou omáčkou. Je to podobné jako Věk satsuma, kterému se v některých regionech v Japonsku říká Tempura. Jinak to nesouvisí s japonštinou Tempura, podobně jako v japonštině Oden.[5]
Tchajwanský jarní závitek潤 餅jun-piáⁿ / lun-piáⁿrùnbǐngFujianTchajwanský jarní závitek je polokřupavý velmi tenký krep z mouky naplněný různými náplněmi, jako je práškový cukr, arašídový prášek, vejce, zelenina, vepřové maso a dokonce i mořské plody. Tchajwanské jarní závitky jsou vyrobeny ze stejného těsta jako západní palačinky.
Shawarma沙威馬shāwēimǎZápadní AsieSendvič obvykle vyrobený z kořeněného, ​​grilovaného kuřete a podávaný na kynuté kynuté bílé mouce s julienned zelí, plátek rajče, nakrájený na plátky cibule, kečup a majonéza. Přivezeno z krocan před desítkami let se koření zcela liší od koření používaného při výrobě shawarma v Turecku.
Popcorn kuře鹹 酥 雞 / 鹽 酥 雞kiâm-so͘-ke / kiâm-so͘-koexiánsūjī / yánsūjīamerickýPopcorn kuře vyrobené z kořeněného, ​​smaženého kuřecího masa se solí a pepřem a dochucené voňavě vařenou bazalkou. Je to lahodná dekadence, kterou všichni milují pro svou šťavnatou a něžnou strukturu.[5]
Smažené kuře filé炸雞 排zhá jīpáiamerickýSmažený kuřecí řízek je jedním z nejoblíbenějších občerstvení na Tchaj-wanu.[5] Smažené kuřecí filety se poprvé objevily na Tchaj-wanu před více než 20 lety, ale v průběhu let se změnily, protože prodejci vymysleli nové příchutě a způsoby přípravy. Na rozdíl od smaženého kuřete podávaného ve většině restaurací s rychlým občerstvením je tato pochoutka vyrobena z kuřecích prsou, která byla rozdrcena na plocho, marinována, otlučena a smažena. Po vaření se aplikuje velkorysé posypání mletým pepřem. Zevně je křupavý, zevnitř něžný a šťavnatý.
Rousong
  • Často se také prodávají různé nápoje, od stojanů na bublinkové čaje po různé stojany na džusy a čaje.[5]
  • Palačinky - Převzato z originálu francouzština verze, tenká vařená palačinka, má mnohem ostřejší texturu, spíše jako cracker. Byli populární na počátku 2000s.
  • Ovocné nebo fazolové smoothie - mléko nebo led se mísí na místě s čerstvou papáji, mangem, melounem, azuki fazole nebo fazole mungo.
  • Smažené lepkavé rýžové kuličky - mírně sladké.

Jídlo tchajwanských domorodců

Tchajwanské jídlo a kultura jídla je velmi různorodá a do značné míry ovlivněna exodem lidí Han. Jedna část tchajwanské potravinářské kultury, která zůstává nedílnou součástí, je však tchajwanského domorodého obyvatelstva. Ačkoli domorodé obyvatelstvo tvoří pouze méně než 2% z celkové populace Tchaj-wanu, je pozoruhodné, že jejich konzumovaná jídla a způsoby přípravy jsou odlišitelné od typičtější čínské kuchyně.

Strava domorodců velmi závisí na přírodě. S bohatou vegetací a divokými zvířaty byli domorodci přirozenými lovci a sběrači. V podstatě hodně z toho, co domorodci jedli, záviselo na jejich prostředí - tedy na tom, zda žili v pobřežních nebo horských oblastech. Kmeny jako Amis, Atayal, Saisiyat a Bunun loví, co mohou, a shromažďují, co pěstují. Na druhé straně kmeny jako Yamis a Thao mají jako převládající zdroj potravy ryby. Většinu potravin tvořilo proso, taro, sladké brambory, divoká zelenina a zvěřina jako kanec a krysa. To je v rozporu s hlavními jídly konzumovanými Hanem, které se skládaly z rýže a kuřete.

K masům zvěře pro ty, kteří žijí v horských oblastech, patří jeleni a létající veverčí střeva, pochoutka, kterou považují lidé Bununů. Dalším důvodem je „páchnoucí“ maso - to znamená „maggoty game“, která začala hnít a která se pak griluje, smaží, dochutí česnekem a zázvorem a poté se podává s pikantní omáčkou.

Amíni, kromě masa, měli hodně zelené k jídlu, hlavně kvůli víře, že cokoli, co kráva snědla, bylo také jedlé pro lidi. Bununové, kteří jsou především lovci divokých zvířat, večeřeli na kamenném grilovaném vepřovém, kančím, jeleném a vepřovém pečeni. Kmen Yami, který se nachází u pobřeží Taitung, se živil mnoha druhy ryb, včetně ceněné „létající ryby“ (nebo Alibangbang). Specialitou je rýže smíchaná s říčními rybami a divokou zeleninou, podávaná ve velkých bambusových kmenech.

Kromě toho, že proso bylo základním jídlem, vždy se vyrábělo jako víno. Nejen kvůli pití hrálo proso víno důležitou roli, když se používalo jako nabídka během svátků, narozenin a svateb. Proso vína se vyrábějí v domech domorodců. Lepkavá rýže se po namočení ve vodě vloží do dřevěného parníku. Po vychladnutí se rýže vloží do hrnce s vodou, poté se vytáhne a zkombinuje s rýžovými kvasnicemi. Po čtyřech nebo pěti dnech od umístění do velké nádoby se rýže vloží do síta nebo rýžového sáčku, zatímco alkoholická kapalina odkapává a skladuje se.

Pro kuchyni původních tchajwanských lidí je také důležité sladké brambory a taro, oblíbené pro svou vytrvalou povahu a nízkou údržbu. Pěstování kořenové zeleniny spíše než typických sazenic bylo pozoruhodně prominentní, přičemž archeologické důkazy naznačují již ve čtvrtém tisíciletí před naším letopočtem z lokality Dapenkeng v hoře Guanyin v New Taipei City.

Vzhledem k všestrannosti obou druhů zeleniny se obvykle vařily nebo vařily v páře a jedly se samy nebo jako přísady do polévek a dušených pokrmů. Bez potřeby pokročilé zemědělské technologie byly taro a sladké brambory hlavní preferencí zemědělství. Kanadský misionář George MacKay o Tchaj-wanu z 19. století řekl: „Cibule sladkého bramboru je zasazena v březnu. Asi za šest týdnů se vinná réva rozřezá na kousky dlouhé osm palců, které jsou zasazeny do vrtaček, a z těchto odřezků vinné révy vyrůstají cibule a dozrávají koncem června. Druhá plodina se vysazuje podobným způsobem v červenci a je zralá v listopadu. ““ (Tamtéž). Vliv sladkých brambor a tara byl obrovský. Stále jsou široce přítomni na současném Tchaj-wanu, ať už na ulicích, nočních trzích nebo v úspěšných potravinových řetězcích, jako je „Meet Fresh“ (nebo 鮮 芋 仙).

Vzhledem k absenci současného kulinářského náčiní, jako je lednice, plynové varné desky a trouby, se domorodci uchýlili k jiným způsobům přípravy svého jídla. Když domorodci přivezli zpět lovené zvěřinové maso, uchovali maso buď proso vínem nebo solí. Další technika vaření zahrnovala ohřívání kamenů ohněm, které se poté umisťují do nádoby s dalšími určitými druhy masa a mořských plodů, které se vaří z tepla kamenů. Potraviny se většinou připravovaly v páře, vařením nebo pražením, aby se společně naplnily příchutě, a přesto se zachovaly původní příchutě. To je opět v kontrastu s Hanem, který si osvojil dovednosti, jako je smažení a dušení. Maso bylo také položeno na bambusové rožni a vařeno na ohni.

Kuchařka vydaná v roce 2000 CIP a Národní univerzita pohostinství a cestovního ruchu Kaohsiung, uvedeny některé potraviny hlavních tchajwanských domorodých kmenů, které ukazují domorodé obyvatele dodržování a vášeň pro přírodní potraviny.

  • Amis Nation: Alivongvong (maso a lepivá rýže knedlík zabalené v listech) (阿里 鳳鳳); Restovaná divoká zelenina
  • Atayal Nation: Grilované maso na kameni (石板 烤肉); Langying (dušený lepkavý rýžový dort) (朗 應)
  • Bunun Nation: Bunun proso dort (布 農 粿); Proso rýže (小 米飯)
  • Paiwan Nation: Proso Qinafu (proso a vepřové maso) (小 米奇 那 富); Jinbole (čirok a vepřový knedlík balený v banánovém listu) (金 伯樂)
  • Puyuma Nation: horský dort Yinafei (以 那 馡 山地 粿); Smažená divoká krysa s bazalkou (九層 野鼠)
  • Rukai Nation: Qinabu (taro a masový knedlík) (奇 那 步); Grilovaný kanec
  • Saisiyat Nation: Grilované kanec s papájou (木瓜 拌 山 豬肉); Různé divoké květiny (野花 拼盤); Maniok a polévka ze sbírek (樹 薯 排骨 湯)
  • Tsou Nation: Bambusová vařená rýže (竹筒飯); Banánový dort (香蕉 糕)
  • Yami Nation: Vařený taro a krab (芋泥 加 蟹肉); Grilovaná ryba Dušená sušená ryba (蒸魚 乾)

Ačkoli je Tchaj-wan domovem mnoha kuchyní, stále existují restaurace, které udržují ducha domorodé kuchyně naživu. Zatímco kuchaři v takových restauracích možná budou muset vyladit tradiční recepty tak, aby vyhovovaly současným chuťovým pohárům, důraz na přírodní jídla stále existuje. Každoroční soutěž domorodého obyvatelstva o zdravou kuchyni a inovativní nápoj, která je částečně sponzorována Radou domorodého obyvatelstva a úřadem pro cestovní ruch, poskytuje prize money soutěžícím, kteří kreativně používají tradiční domorodé ingredience zdravým způsobem. Další podobné soutěže pořádají místní samosprávy (například město Kaohsiung). V Tainanu mohou domorodí lidé prodávat jídlo v domorodém parku Cha Ha Mu. Všechny tyto trendy podporují úžasnou chuť domorodé tchajwanské kuchyně.

Nápoje

Na Tchaj-wanu je více než 15 000 kaváren.[17]

Pivo

Hlavní článek: Pivo na Tchaj-wanu

Pivo je populární nápoj na Tchaj-wanu. Tchaj-wan dováží a vyrábí širokou škálu piv od ležáků na masovém trhu až po nealkoholické pivo.[18]

Čaj

Hlavní články: Tchajwanský čaj a Tchajwanská čajová kultura

Tchajwanský čaj je považován za jeden z nejlepších na světě a země má jedinečnou čajovou kulturu.[19]

Whisky

Hlavní článek: Tchajwanská whisky

Tchaj-wan má mladý, ale vzkvétající průmysl whisky podporovaný masivním domácím trhem s whisky, zejména jednosladovou skotskou. Tchaj-wan je jediný trh s whisky, který pije více single malt whisky než míchanou whisky.[20]

Víno

Hlavní článek: Zemědělství na Tchaj-wanu § Vinařství a vinařství

Nezávislý dělání vína byl na Tchaj-wanu po dlouhou dobu nezákonný kvůli monopolu udělenému Taiwan Tobacco and Liquor Corporation.[21] Nezávislí vinaři se stali legálními v roce 2002 a v roce 2014 získalo tchajwanské víno svou první zlatou medaili na mezinárodní soutěži.[22] V roce 2019 získalo červené víno z Tchaj-čungu zlatou medaili na 25. ročníku Vinalies Internationales ve Francii.[23] Dvě z nejuznávanějších vinařství jsou Domaine Shu Sheng a Weightstone Vineyard Estate & Winery.[24] Ačkoli to bylo jednou z velké části ztraceno, původní tchajwanská vinařská kultura se vrací.[25]

Skvělé jídlo

Další informace: Seznam restaurací oceněných hvězdičkami Michelin v Tchaj-pej

Dobré jídlo na Tchaj-wanu má často smíšenou identitu. Například svatební hostiny na Tchaj-wanu jsou obvykle vybaveny sashimi jako první kurz s tradicí tchajwanských a čínských jídel.[26]

The Průvodce Michelin začala hodnotit restaurace v Tchaj-peji v roce 2018 a v Tchaj-čungu v roce 2020. V roce 2020 ocenil Michelin hvězdy 30 restaurací na Tchaj-wanu, čtyřem v Tchaj-čungu a 26 v Tchaj-peji. Se třemi hvězdičkami je kantonská restaurace Le Palais nejlépe hodnocenou restaurací v zemi. Seznam do roku 2020 také udělil Bib Gourmand v 54 restauracích v Tchaj-peji[27] a 21 v Tchaj-čung.[28]

Zahraniční kuchyně na Tchaj-wanu

Fúze

Fusion kuchyně je velmi populární na Tchaj-wanu. Mnoho tchajwanských jídel je výsledkem kulturní fúze, například tchajwanská verze pastel de nata které jsou odkazem portugalského kolonialismu.[29]

italština

italská kuchyně je na Tchaj-wanu populární již dlouhou dobu, ale do konce 90. let a na začátku roku 2000 měla země několik autentických italských restaurací a ještě méně italských kuchařů. V důsledku Finanční krize v letech 2007–2008, velký počet Italů emigroval z Itálie do zdravějších ekonomik. To vedlo k rychlému nárůstu počtu italských restaurací i počtu italských expatů na Tchaj-wanu. Zatímco většina restaurací se řídí tradičním stylem kurzu italštiny, proporce jídla jsou ovlivněny Italsko-americká kuchyně. Tchajwanští hosté jsou považováni za stále vášnivější a náročnější pro italskou kuchyni.[30] Michael de Prenda byl jedním z inovátorů italské kuchyně na Tchaj-wanu, kde založil několik restaurací, trh a farmu.[31]

ruština

Spolu s prchajícím KMT přišlo Bílá ruština uprchlíci, kteří hledali úkryt před ruskou revolucí v Číně. George Elsner založil první ruskou restauraci The Café Astoria na Tchaj-wanu v roce 1949. Café Astoria byla během prvních let centrem ruského krajanského života na Tchaj-wanu. Chiang Ching-kuo a jeho ruská manželka Faina Vakhreva často tam berou své děti, aby tam jedli. Elsner zemřel bez státní příslušnosti na Tchaj-wanu.[32]

Severské

Severská haute cuisine je populární ve velkých tchajwanských městech s restauracemi nabízejícími jak autentickou severskou kuchyni, tak severskou kuchyni přizpůsobenou místním surovinám a chutím.[33][34]

Hongkong

Nárůst imigrace z Hongkong v návaznosti na prodemokratické protesty přinesl zvýšené zaměření na Hongkongská kuchyně, spolu s fúzí mezi hongkongskou a tchajwanskou kuchyní. Tchaj-wan je považován za bezpečný přístav Hongkongové s mnoha otevíracími obchody a restauracemi, kde se servírovalo jídlo, které na Tchaj-wanu nenašli, nebo které podle nich neodpovídaly hongkonským standardům.[35]

Tchajwanská kuchyně v zahraničí

Vepřové maso keⁿ, hustá polévka s tofu a surimi - vepřové maso

Tchajwanská kuchyně má globální přítomnost.[36] Tchajwanští kuchaři byli v zahraničí nesmírně úspěšní při vaření tchajwanské i mezinárodní kuchyně. Mezi dobře známé kuchaře patří André Chiang.[37]

USA

Tchajwanští restaurátoři přistěhovalců byli do značné míry zodpovědní za posun Americké čínské jídlo od kantonské kuchyně po rozmanitou kuchyni s pokrmy z mnoha regionů v Číně. Imigrace tchajwanských kuchařů do Spojených států začala v 50. letech. V té době byli kuchaři na Tchaj-wanu školeni v tradiční čínské regionální kuchyni, protože to odpovídalo zvolené identitě KMT. Tchajwanští restauratéři změnili prostředí jídla mnoha amerických měst, včetně New York City a propagoval inovace, jako jsou obrázková menu a rozvoz jídla. Během tohoto období se v USA narodilo mnoho přistěhovalců z USA pevninská Čína a uprchl na Tchaj-wan s ustupující KMT, zejména bývalými obyvateli Dachenské ostrovy kteří byli evakuováni v roce 1955.[38]

Tchajwanské jídlo se tradičně těžko odlišuje od čínského a japonského jídla v zahraničí, protože mnoho tchajwanských kuchařů vařilo zjednodušené nebo westernizované verze tradičních tchajwanských, japonských nebo čínských jídel. V roce 2018 došlo v New Yorku k rychlému nárůstu počtu autentických tchajwanských restaurací[39][40] a po celé zemi, což se shodovalo se zvýšeným zájmem o regionální čínské jídlo a větším zájmem o samotný Tchaj-wan.[41]

Tchajwanská americká kuchyně se ukazuje jako úplná kuchyně sama o sobě. Myers + Chang v Bostonu byla jednou z prvních restaurací, které výslovně popsaly své jídlo jako takové. V roce 2018 oceněný šéfkuchař James Beard Stephanie Izard otevřel tchajwanský obchod se sladkostmi a zákusky ve městě Chicago.[42]

Kulinářské vzdělávání

Historicky bylo kulinářské vzdělávání neformální a učni se učili mnoho let od mistra, než se řemeslu věnovali sami. První kurz vaření na vysoké škole byl realizován v roce 1986 na Danshui Technical College.[36]

Kulinářské školy

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i j k l Nguyen-Okwu, Leslie. „16 pokrmů, které definují tchajwanské jídlo“. eater.com. Jedlík. Archivováno z původního dne 13. dubna 2020. Citováno 27. dubna 2020.
  2. ^ A b C Goossaert, Vincent; David A. Palmer (2011). Náboženská otázka v moderní Číně. University of Chicago Press. str. 281–283. ISBN  9780226304168.
  3. ^ Lin, Sean. „Historie tchajwanské kuchyně odhalena“. Taipei Times. Archivováno od původního dne 3. června 2020. Citováno 3. června 2020.
  4. ^ Chang, Meg (31. července 2009). „Sdružení pomáhají rozvíjet akvakulturní průmysl v zemi“. taiwantoday.tw. Tchaj-wan dnes. Archivováno od původního dne 7. června 2020. Citováno 7. června 2020.
  5. ^ A b C d E F G h i j k l m n Hiufu Wong, Maggie. „40 nejlepších tchajwanských jídel a nápojů“. www.cnn.com. CNN. Citováno 29. září 2020.
  6. ^ Lin, Ming-teh (2006). „Populární kultura jídla na Tchaj-wanu“. Vládní informační kancelář. Archivovány od originál dne 20. června 2012. Citováno 15. prosince 2010.
  7. ^ Amster-Burton, Matthew. „Špinavé pohodlí tchajwanské krůtí rýže“. thetakeout.com. Takeout. Citováno 29. září 2020.
  8. ^ Craddock, Kat. „Tchaj-wanský rakevský chléb zdokonaluje umění chleba“. www.saveur.com. Saveur. Citováno 28. ledna 2020.
  9. ^ „A-Gei“. tour.ntpc.gov.tw. Nové město Tchaj-pej. Citováno 29. září 2020.
  10. ^ "Ústřice omeleta národ je oblíbený". Taipei Times. CNA. 2. června 2007. s. 2. Archivováno z původního dne 24. září 2008. Citováno 2. června 2007.
  11. ^ Martin, Laura C. (2007). Čaj: Nápoj, který změnil svět. Rutland: Tuttle Publishing. str. 219. ISBN  9780804837248.
  12. ^ Somekh, Simone. „Máte chuť na košer jídlo na Tchaj-wanu? Hledejte svastiky“. tabletmag.com. Tableta. Archivováno z původního dne 4. července 2020. Citováno 4. července 2020.
  13. ^ A b Cheung, Han. „Strom k baru na zlato“. www.taipeitimes.com. Taipei Times. Archivováno z původního dne 17. září 2020. Citováno 25. září 2020.
  14. ^ Su, Lynn. „Sladká vize: Cesta tchajwanské čokolády do světa“. www.taiwan-panorama.com. Tchaj-wan Panorama. Archivováno z původního dne 26. září 2020. Citováno 10. prosince 2019.
  15. ^ A b Gillan, Audrey. „Tchaj-wan, domov nejlepších trhů s pouličním občerstvením na světě“. Opatrovník. Archivováno z původního dne 16. května 2020. Citováno 27. dubna 2020.
  16. ^ Joe, Melinda (24. února 2018). „Na Tchaj-wanu staví špičkoví kuchaři na dlouhé historii kulinářské výměny s Japonskem“. Japan Times. ISSN  0447-5763. Archivováno z původního dne 4. srpna 2018. Citováno 5. září 2018.
  17. ^ Pracovní stůl, zprávy. „Kávová kultura na Tchaj-wanu roste“. Jakarta Post. Archivováno z původního dne 29. července 2020. Citováno 28. července 2020.
  18. ^ Chou, Cybil Huichen. „Jak si tchajwanská řemeslná piva nacházejí fanoušky v Asii a na Západě“. South China Morning Post. Archivováno z původního dne 18. září 2019. Citováno 28. července 2020.
  19. ^ Podvodník, Steven. „Objevování světa tchajwanského čaje“. topic.amcham.com.tw. Archivováno od původního dne 15. července 2020. Citováno 28. července 2020.
  20. ^ Koutsakis, Georgi. „Mohou tchajwanští prémioví producenti ginu zaujmout svět - a tchajwanští pijáci, kteří preferují zahraniční alkohol?“. South China Morning Post. Archivováno z původního dne 23. listopadu 2019. Citováno 28. července 2020.
  21. ^ Whithead, Richarde. „Tropický terroir vyrobený k výrobě oceněných vín“. www.beveragedaily.com. Nápoj denně. Archivováno z původního dne 9. května 2020. Citováno 5. května 2020.
  22. ^ Cheung, Han (21. března 2020). „Vina Formosa dospívá“. www.taipeitimes.com. Taipei Times. Archivováno z původního dne 23. března 2020. Citováno 23. března 2020.
  23. ^ Hui-ning, Hu. „Červené víno z Taichungu získalo ve Francii zlatou medaili“. www.taipeitimes.com. Taipei Times. Archivováno z původního dne 2. září 2019. Citováno 30. dubna 2020.
  24. ^ Huichen Chou, Cybil. „Proč znalci z Hongkongu - a michelinovští kuchaři - berou na vědomí tchajwanská vína“. www.scmp.com. SCMP. Archivováno od původního dne 7. července 2020. Citováno 30. dubna 2020.
  25. ^ Wang, Ann. „Oceněný tchajwanský vinař si klade za cíl oživit slábnoucí tradici“. www.thejakartapost.com. Reuters. Archivováno z původního dne 10. srpna 2020. Citováno 8. srpna 2020.
  26. ^ Haggerty, Nicholasi. „Kromě průvodce Michelin: Co je skutečný tchajwanský labužník?“. thenewslens.com. Objektiv zpráv. Archivováno z původního dne 26. září 2020. Citováno 26. září 2020.
  27. ^ Sontag, Elazar. „Michelin oznamuje hvězdy roku 2020 pro Tchaj-wan“. www.eater.com. Jedlík. Archivováno z původního dne 26. září 2020. Citováno 25. září 2020.
  28. ^ Hsin-Yin, Lee. „Průvodce Michelin vydává seznam Bib Gourmand pro Tchaj-pej, Tchaj-čung“. focustaiwan.tw. Zaměřte se na Tchaj-wan. Archivováno z původního dne 26. září 2020. Citováno 25. září 2020.
  29. ^ Chen, Lina. „Počátky tchajwanské fúzní kuchyně: není to tak jednoduché“. thenewslens.com. Objektiv zpráv. Archivováno od původního dne 3. června 2020. Citováno 3. června 2020.
  30. ^ Fulco, Matthew. „Objevování malé Itálie v Tchaj-pej“. topic.amcham.com.tw. Obchodní témata na Tchaj-wanu. Archivováno z původního dne 18. června 2020. Citováno 1. května 2020.
  31. ^ Čou, min. „Italský podnikatel, který si uvědomuje„ svůj smysl života “na Tchaj-wanu“. english.cw.com.tw. Společenstvi. Archivováno z původního dne 26. září 2020. Citováno 1. května 2020.
  32. ^ Silný, Matthew. "Taiwan's Café Astoria inherits spirit of Russia". Tchaj-wanské novinky. Archivováno z původního dne 22. června 2020. Citováno 20. června 2020.
  33. ^ Alamin, Jasmine. "How this young Singaporean chef is making culinary waves in Taiwan". Zprávy kanálu Asie. Archivováno z původního dne 31. prosince 2019. Citováno 27. dubna 2020.
  34. ^ Sgarbi, Giulia. "Asia's Highest Climber Mume brings Taiwanese produce into the global spotlight". theworlds50best.com. The World’s 50 Best. Archivováno z původního dne 26. září 2020. Citováno 27. dubna 2020.
  35. ^ GLAUERT, RIK. "Hong Kong protesters revolutionize Taiwan restaurant scene". asia.nikkei.com. Nikkei. Archivováno od původního dne 3. června 2020. Citováno 3. června 2020.
  36. ^ A b C d "Taiwanese cuisine reflects nation's historical odyssey". taiwantoday.tw. Tchaj-wan dnes. Citováno 27. dubna 2020.
  37. ^ Koutsakis, George. "What Makes A Great Chef? Andre Chiang on Cuisine, Growth, And Taiwan's Culinary Beauty". Forbes. Archivováno z původního dne 22. března 2019. Citováno 27. dubna 2020.
  38. ^ Pio Kuo, Chunghao. "Taiwaneze immigrand spark a golden age fore Chinese food". nyfoodstory.com. NY Food Story. Archivováno z původního dne 21. září 2020. Citováno 29. dubna 2020.
  39. ^ Wu, Stephenie. "Taiwanese food is finally having a moment in New York City's crowded restaurant scene". mic.com. Mic. Archivováno z původního dne 26. září 2020. Citováno 27. dubna 2020.
  40. ^ Gross, Matt. "New York City's Taiwanese-Food Boom (It's About Time)". tastecooking.com. Chuť. Archivováno od původního dne 3. června 2020. Citováno 3. června 2020.
  41. ^ Moskin, Julia. "A New Generation of Chefs Reframes Taiwanese Cuisine in America". The New York Times. Archivováno od původního dne 1. června 2020. Citováno 3. června 2020.
  42. ^ Erway, Cathy. "How Today's Taiwanese-American Chefs Rewrote the Rules and Made a New Cuisine". foodandwine.com. Jídlo a víno. Archivováno od původního dne 3. června 2020. Citováno 3. června 2020.

Další čtení

Crook, Steven; Hung, Katy Hui-wen (2018), A Culinary History of Taipei: Beyond Pork and Ponlai Rowman & Littlefield, ISBN  978-1538101377

externí odkazy