Anglo-indická kuchyně - Anglo-Indian cuisine
Britská kuchyně |
---|
Národní kuchyně |
Zahraniční / fúzní kuchyně |
![]() |
![]() |
Tento článek je součástí seriálu o |
Indická kuchyně |
---|
Regionální kuchyně
|
Složení, druhy potravin |
Viz také
|
|
Anglo-indická kuchyně je kuchyně které se vyvinuly během Britové Raj v Indii.[1] Anglo-indická kuchyně byla do Anglie přivezena ve třicátých letech 20. století Veeraswamy restaurace, následovaná několika dalšími, ale ne typickými Indické restaurace. V kuchyni byly představeny pokrmy jako kedgeree, mulligatawny a pish pash do angličtiny. Jedna z mála angloindických potravin, která má trvalý dopad Anglická kuchyně je chutney.
Anglo-indická kuchyně byla podrobně dokumentována anglickým plukovníkem Arthur Robert Kenney-Herbert, psaní v roce 1885, abych poradil Britové Raj je memsahibs co dát pokyn svým indickým kuchařům.[1][2] Mnoho z jeho použití je popsáno v „úžasném“[1] 1886 anglo-indický slovník, Hobson-Jobson.[1] V poslední době byla kuchyně analyzována Jennifer Brennan v roce 1990 a David Burton v roce 1993.[1][3][4][5]
Dějiny
Během Britská vláda v Indii, místní britští úředníci začali mísit indická jídla s jejich britskými chutěmi a vytvářet anglo-indickou kuchyni s pokrmy jako Kedgeree (1790)[6] a Mulligatawny polévka (1791).[7][8] První známá indická restaurace v Anglii, Hindoostanee Coffee House, byla otevřena v roce 1809[9] v Londýně; jak je popsáno v Epikúra je Almanack v roce 1815 „Všechny pokrmy byly oblečeny do kari prášku, rýže, Cayenne a nejlepších koření v Arábii. Byla vyčleněna místnost pro kouření vodních dýmek s orientálními bylinkami.“[10] Indické jídlo se vařilo doma od podobného data, jaké potvrzují kuchařské knihy té doby.
Nádobí
Známá anglo-indická jídla zahrnují chutney, solené hovězí jazyk, kedgeree,[11] míčové kari, ryby rissoly, a mulligatawny polévka.[1][12][13]
Chutney, jedno z mála indických jídel, které mělo trvalý vliv[1] na Anglická kuchyně, je vařený a slazený, ale ne vysoce kořeněný přípravek z ovoce, ořechů nebo zeleniny. Vychází z tradice výroby džemu, kde stejné množství kyselého ovoce a rafinovaného cukru reaguje s pektinem v ovoci, jako jsou kyselá jablka nebo rebarbora, přičemž kyselá nota je dodávána v octě. Chutney majora Greye je typické.[14]
Pish pash byl definován Hobson-Jobson jako „dužina rýžové polévky s malými kousky masa, hodně používaná v anglo-indické školce“. Termín poprvé zaznamenal Augustus Prinsep v polovině 19. století.[15] Jméno pochází z perštiny pash-pash, z pashidan, rozbít.[16] Verze pokrmu je uvedena v Kuchařská kniha lady Clarkové z Tillypronie z roku 1909.[1]
Restaurace
Některé rané restaurace v Anglii, například Hindoostane Coffee House v George Street, Londýn, který byl otevřen v roce 1810, podával anglo-indické jídlo. Mnoho indických restaurací se však vrátilo ke standardním indickým pokrmům, které jsou britské veřejnosti lépe známé.
Reference
- ^ A b C d E F G h Alan Davidson (2014). Tom Jaine (ed.). Oxfordský společník k jídlu (3. vyd.). Oxford: Oxford University Press. 21–22. ISBN 0-19-967733-6.
- ^ Wyvern (1994) [1885]. Kulinářské poznámky pro Madras, nebo pojednání ve třiceti kapitolách o reformovaném vaření pro anglo-indické exulanty (Fax z 5. ed.). Prospect Books. ISBN 0-907325-55-6.
- ^ Brennan, Jennifer (1990). Encyklopedie čínského a orientálního kuchařství. Černá kočka.
- ^ Jennifer Brennan (1990). Curries and Bugles, A Memoir and Cookbook of the British Raj. Viking. ISBN 962-593-818-4.
- ^ Burton, David (1993). Raj u stolu. Faber a Faber.
- ^ „Udržitelné pobřeží - říjnový recept - Rok jídla a pití 2015 - Skotská národní knihovna“. nls.uk.
- ^ Roy, Modhumita (7. srpna 2010). „Někteří to mají rádi: Třída, pohlaví a říše při přípravě Mulligatawny polévky“. Ekonomický a politický týdeník. 45 (32): 66–75. JSTOR 20764390.
- ^ „Vaření pod Rajem“. Citováno 30. ledna 2008.
- ^ Jahangir, Rumeana (26. listopadu 2009). „Jak Británie získala ohně pro kari“. British Broadcasting Corporation. Citováno 27. září 2016.
„Indická jídla v nejvyšší dokonalosti… nepřekonatelná vůči žádnému kari, jaké se kdy v Anglii vyrobilo.“ A tak běžel inzerát novin z roku 1809 na nové stravovací zařízení na luxusnějším londýnském náměstí oblíbeném u koloniálních navrátilců.
- ^ Epikúra je Almanack, Longmans, 1815, strany 123-124.
- ^ „Udržitelné pobřeží - říjnový recept - Rok jídla a pití 2015 - Skotská národní knihovna“. nls.uk.
- ^ Roy, Modhumita (7. srpna 2010). „Někteří to mají rádi: Třída, pohlaví a impérium při přípravě Mulligatawny polévky“. Ekonomický a politický týdeník. 45 (32): 66–75. JSTOR 20764390.
- ^ „Vaření pod Rajem“. Citováno 30. ledna 2008.
- ^ Bateman, Michael (17. srpna 1996). „Chutneys for Relishing“. Nezávislý. Citováno 26. září 2016.
- ^ "pish-pash". Oxfordské slovníky. Citováno 22. ledna 2017.
- ^ Davidson, Alan (2014). Oxfordský společník k jídlu. Oxford University Press. str. 22. ISBN 978-0-19-967733-7.
Další čtení
- Patricia Brown. Anglo-indické jídlo a zvyk. ISBN 0-14-027137-6.
- Henrietta Hervey (2006) [1895]. Curry Book (Anglo-Indian Cookery at Home). Ludlow: Vynikající tisk. ISBN 978-1-900318-33-4.
- Pat Chapman (1997). Chuť Raj. Londýn: Hodder & Stoughton. ISBN 0-340-68035-0.
externí odkazy
- "Příběhy o jídle" - Prozkoumejte století revolučních změn ve stravovací kultuře Spojeného království na internetu Britská knihovna Web společnosti Food Stories
- „Jak Británie získala ohně pro kari“. BBC News Magazine. 26. listopadu 2009. Citováno 15. srpna 2014.
- „Obavy z úpadku anglo-indického vaření“. BBC News Online. 7. února 2011. Citováno 15. srpna 2014.
- "Indické jídlo" - Autentická indická kuchyně ve Velké Británii.