Jihoafrická třída 3 4-8-2 - South African Class 3 4-8-2

NGR třída B 4-8-2 1909 Jihoafrické třídy 3 a 3R 4-8-2
NGR třída B č. 332, později SAR Class 3 no. 1448
Typ a původ ♠ Třída 3 postavená s topeništěm Belpaire ♥ Třída 3R přestavěná na kotel Watson Standard ♣ - Nabídka typu TJ, 1. várka (1909) ♦ - Nabídka typu TM, 2. várka (1911) Typ napájení Parní Návrhář Vládní železnice Natal (D.A. Hendrie) Stavitel North British Locomotive Company Sériové číslo 18829-18833, 19217-19241 Modelka NGR Hendrie D Datum výstavby 1909-1910 Celkem vyrobeno 30
Specifikace Konfigurace: ​  • Whyte 4-8-2 (Hora)  • UIC ♠ 2'D1'n2 - ♥ 2'D1'h2 Řidič 2. spřažená náprava Měřidlo 3 stopy 6 palců (1067 mm) Cape rozchod Přední dia. 28 1⁄2 v (724 mm) Spojený průměr 45 1⁄2 v (1156 mm) Trailing dia. 30 palců (762 mm) Nabídková kola 30 palců (762 mm) Rozvor 55 stop 7 3⁄4 v (16,961 mm) • Motor 30 ft 9 v (9 373 mm) • Vedoucí 6 ft (1829 mm) • spojený 12 ft 9 v (3886 mm) • Nabídka 16 ft 6 v (5029 mm) • Nabídka podvozku 4 ft 6 v (1372 mm) Délka: ​ • Přes spojky 63 stop 2 1⁄2 v (19 266 mm) Výška 3, 3810 mm, 12 stop 6 palců ♥ 12 stop 4 3⁄4 v (3778 mm) Typ rámu Talíř Zatížení nápravy 15 15 LT 2 cwt (15 340 kg) ♥ 15 LT 11 cwt (15 800 kg)  • Vedoucí ♠ 11 LT 13 cwt 2 qtr (11 860 kg) ♥ 14 LT 4 cwt (14 430 kg) • 1. spojený 14 14 LT 8 cwt (14 630 kg) ♥ 15 LT (15 240 kg) • 2. spojený 15 15 LT 2 cwt (15 340 kg) ♥ 15 LT 11 cwt (15 800 kg) • 3. spojený ♠ 14 LT 8 cwt 2 qtr (14 660 kg) ♥ 15 LT 1 cwt (15 290 kg) • 4. spojený 15 15 LT (15 240 kg) ♥ 14 LT 18 cwt (15 140 kg)  • Koncové 9 9 LT 10 cwt (9 652 kg) ♥ 9 LT 18 cwt (10 060 kg) • Nabídka podvozku Podvozek 1: ♣ 20 LT 1 cwt (20 370 kg) ♦ 21 LT 14 cwt (22 050 kg) Podvozek 2: ♣ 20 LT 10 cwt (20 830 kg) ♦ 21 LT 16 cwt (22 150 kg) • Nabídka nápravy ♣ 10 LT 5 cwt (10 410 kg) ♦ 10 LT 18 cwt (11 070 kg) Přilnavost ♠ 58 LT 18 cwt (59 850 kg) ♥ 60 LT 10 cwt (61 470 kg) Hmotnost lokomotivy 94 93 LT (94 490 kg) ♥ 84 LT 12 cwt (85 960 kg) Nabídková hmotnost ♣ 40 LT 11 cwt (41 200 kg) ♦ 43 LT 10 cwt (44 200 kg) Celková váha ♠♣ 133 LT 11 cwt (135 700 kg) ♠♦ 136 LT 10 cwt (138 700 kg) ♥♣ 125 LT 3 cwt (127 200 kg) ♥♦ 128 LT 1 cwt (130 100 kg) Typ výběrového řízení TJ (dvounápravové podvozky) - 1446-1450 TM (dvounápravové podvozky) - 1451-1475 TJ, TL TM povoleno Typ paliva Uhlí Plná kapacita ♣ 6 LT (6,1 t) ♦ 8 LT 5 cwt (8,4 t) Vodní uzávěr ♣ 3 500 imp gal (15 900 l) ♦ 4 000 imp gal (18 200 l) Typ topeniště ♠ Belpaire ♥ Kulatý vrchol • Oblast Firegrate 3.2 3,2 m2) ♥ 37 čtverečních stop (3,4 m2) Kotel: ​ • Typ ♥ Watson Standard č. 2 • Rozteč 2, 2235 mm ♠ 7 ft 4 v ♥ 7 stop 5 1⁄2 v (2273 mm) • Průměr ♠ 5 stop 6 1⁄8 v (1680 mm) ♥ 5 stop 7 1⁄2 v (1714 mm) • Trubkové desky 5 5,639 mm ♠ 18 ft 6 v ♥ 19 ft 4 v (5 893 mm) ocel f / b 19 stop 3 5⁄8 v (5 883 mm) mědi f / b • Malé tuby ♠ 237: trubky 2 1⁄4 v (57 mm) ♥ 87: 2 1⁄2 v (64 mm) • Velké trubky ♥ 30: 5 1⁄2 v (140 mm) Tlak v kotli 190 psi (1310 kPa) Bezpečnostní ventil ♠ Ramsbottom ♥ Pop Topná plocha 25 2 721 čtverečních stop (252,8 m)2) ♥ 2,075 čtverečních stop (192,8 m2) • Trubky 23 2 582 čtverečních stop (239,9 m)2) ♥ 179,6 m2) • topeniště 12. 139 čtverečních stop (12,9 m)2) ♥ 142 čtverečních stop (13,2 m2) Přehřívák: ​ • Topná plocha ♥ 434 čtverečních stop (40,3 m2) Válce Dva Velikost válce Vrtání 21 v (533 mm) Zdvih 24 palců (610 mm) Převodový ventil Walschaerts Typ ventilu Murdochův D snímek Spojky Johnston link-and-pin AAR kloub (30. léta)
Údaje o výkonu Tahové úsilí 155,2 kN při 75% ♥ 145,9 kN při 75%
Kariéra Operátoři Vládní železnice Natal Jihoafrické železnice Třída NGR třída B Třídy SAR 3 a 3R Číslo ve třídě 30 Čísla NGR 330-334, 345-369 SAR 1446-1475 Přezdívky Hendrie D Doručeno 1909, 1911 První běh 1909 Stažen 1974
Přední spřažená náprava měla kola bez příruby

The Jihoafrické železnice třída 3 4-8-2 1909 byla parní lokomotiva z před-svaz éry v Kolonie Natal.

V roce 1909 Vládní železnice Natal uvedla do provozu první opravdovou lokomotivu horského typu na světě, když jí bylo pět třídy B 4-8-2 zadávací lokomotivy byly uvedeny do provozu. Dalších 25 bylo uvedeno do provozu v roce 1911. V roce 1912, kdy byly asimilovány do jihoafrických železnic, byly přečíslovány a označeny jako třída 3. Uspořádání horských kol se stalo nejpočetnější konfigurací kol parních lokomotiv používaných v Jižní Africe .^[1][2][3][4]

Výrobce

S rostoucí přepravou uhlí v Natalu vzrostla poptávka po výkonnějších lokomotivách. Třída B z roku 1909, známá také jako Hendrie D, byl těžký 4-8-2 lokomotiva, navrhl Vládní železnice Natal (NGR) lokomotiva superintendant D.A. Hendrie. Do služby vstoupili v říjnu 1909 a byli uvedeni do provozu, aby zvládli dopravu uhlí na horní natalské hlavní trati.^[2][3][4]

D.A. Hendrie

Návrh lokomotivy vycházel z Hendrieho Třída B 4-8-0 v pozměněné podobě z roku 1906 jako Upravená Hendrie B. 4-8-2. Tentokrát však Hendrie plně využil potenciál pony truck pod kabinou nést další váhu umístěním topeniště do zadní části hnacích kol, což umožnilo vylepšený rošt a ashpan. K dosažení tohoto cíle talířový rám byl vybaven odléváním uzdu vzadu, aby se do něj vešla větší topeniště. Pět lokomotiv bylo postaveno North British Locomotive Company (NBL) a dodáno v roce 1909, číslované v rozmezí od 330 do 334.^[2][4][5][6]

Prvních pět lokomotiv bylo dodáno s první Zadejte nabídky TJ, který měl 6 dlouhých tun (6,1 tuny) uhlí a 3500 imperiálních galonů (15 900 litrů) vodní kapacity. Byli uvedeni do práce mezi Estcourtem a Charlestownem na hranici Transvaalu, kde pravidelně dopravovali břemena o délce 225 tun (229 tun) a také rychlou dopravu zboží podléhajícího rychlé zkáze. Ukázaly se jako velmi úspěšné při používání, což vedlo k objednávce dalších 25 lokomotiv od NBL v roce 1910. Ty byly dodány v roce 1911 a očíslovány v rozsahu od 345 do 369 na soupisce NGR. Byly ve všech ohledech totožné s první várkou motorů, kromě toho, že byly Zadejte nabídky TM, která měla 8 dlouhých tun uhlí o hmotnosti 5 stovek (8,4 tuny) a kapacitu vody 4 000 imperiálních galonů (18 200 litrů).^{[1][2][3][4][7]}

Vlastnosti

Lokomotivy byly vybaveny světlomety Pyle National Electric. Byly to první opravdové horské lokomotivy na světě, které byly navrženy a vyrobeny s 4-8-2 uspořádání kol s topeništěm umístěným za hnacími koly. Dříve Natal 4-8-2 lokomotivy byly upraveny z jiného původního uspořádání kol.^[8]

Hendrieho parní reverzní převodovka

Kotle používané na těchto lokomotivách byly v té době největší v Jižní Africe. Stejně jako změněná NGR třída B z roku 1906, na které byla založena, tyto lokomotivy používaly nasycenou páru a měly rámy desek. Oni použili Ventilové soukolí Walschaerts s plochými ventily typu „gunmetal“ z červeného bronzu, které byly uspořádány nad válci a ovládány parním reverzním zařízením Hendrie. Jelikož byly vyrobeny bez přehříváků, byly otvory jejich posuvných ventilů ¹⁄₂ o 12,7 milimetrů větší než u upravené třídy B z roku 1906, aby se vyrovnala dodatečná hmotnost lokomotivy.^[2][3][4][8]

Kotel, jehož hlaveň byla ¹¹⁄₁₆ palce (17 milimetrů) tlustý, byl vybaven čtyřmi Bezpečnostní ventily Ramsbottom, 3 ¹⁄₂ průměr 89 palců (89 milimetrů). Napájen byl dvěma vstřikovači, umístěnými na spodní straně nášlapné desky po stranách, s kombinovanými ventily umístěnými na zadní straně topeniště. The Topeniště Belpaire byl zkonstruován s dopředným "čela" hrdla a zadních desek, aby udržoval vzdálenost mezi trubkovými deskami kotle přiměřeně krátkou na 18 63 stop 6 palců (5 639 milimetrů). Mělo to prstovou tyč, která byla ovládána ruční pákou z kabiny.^[3]

Jihoafrické železnice

Když Unie Jihoafrické republiky byla založena 31. května 1910, tři koloniální vládní železnice (Cape Government Railways, NGR a Středoafrické železnice ) byli sjednoceni pod jedinou správou ke kontrole a správě železnic, přístavů a ​​přístavů Unie. Ačkoli jihoafrické železnice a přístavy vznikly v roce 1910, kdy byl prvním generálním ředitelem jmenován sir William Hoy, skutečná klasifikace a přečíslování všech kolejových vozidel tří železnic, které ji tvoří, byla zavedena až od 1. ledna 1912.^{[1][7][9][10]}

Zahrnuty byly zastaralé lokomotivy, celkem muselo být klasifikováno a přečíslováno 1460 motorů 70 různých typů. Před Unií musely návrhy lokomotiv pro železnice, které je tvoří, primárně splňovat místní požadavky, protože mezi nimi nebyl žádný chod motorů. Unie vyžadovala obecnější politiku, i když místní charakteristiky, jako je závažnost stoupání a zakřivení a přípustné zatížení náprav, by nikdy neumožnily vyrobit standardní typ lokomotivy, který by byl schopen splnit všechny požadavky. Standardizace byla nicméně u nových Jihoafrických drah (SAR) nezbytná a Hoy odhadoval, že k pokrytí všech proměnlivých podmínek bude stačit patnáct standardních typů lokomotiv.^[9]

V březnu 1911 jedna z těchto nových lokomotiv NGR č. 368 šarže z roku 1911 bylo použito při srovnávacích zkouškách mezi lokomotivami železnic, z nichž se skládají. Byl vychován z Natalu pro testování proti Třída 11 na uhelné lince Witbank-Germiston. Maximální zatížení třídy 11 bylo 900 malých tun (816 tun), zatímco lokomotiva Natal dokázala zvládnout 1 246 malých tun (1 130 tun) při prakticky stejné spotřebě uhlí.^[9]

V roce 1912 bylo těchto třicet lokomotiv třídy B přečíslováno v rozsahu od 1446 do 1475 a označeno Třída 3 na SAR.^[1][4]

Kotle Watson Standard

Ve třicátých letech minulého století bylo mnoho obsluhujících lokomotiv znovu vařeno standardním typem kotle, který navrhl tehdejší hlavní strojní inženýr A.G. Watson, jako součást své standardizační politiky. Takové přeplňované lokomotivy Watson Standard byly překlasifikovány přidáním přípony „R“ k jejich klasifikačnímu číslu.^[4][6]

Když 29 lokomotiv třídy 3, všechny kromě č. 1457, byly nakonec znovu vařeny a přehřáté Watson Standard č. 2 kotle, byly proto přeřazeny do třídy 3R. Jejich původní kotle Belpaire byly vybaveny Bezpečnostní ventily Ramsbottom, zatímco kotle Watson Standard byly vybaveny Pop bezpečnostní ventily. Nejviditelnějším vizuálním rozdílem mezi původní a vařenou lokomotivou Watson Standard je obvykle obdélníkový kryt regulátoru na kouřové komoře vařené lokomotivy těsně za zadní částí komína, ale to nebylo vždy tak, jak je znázorněno níže. V případě lokomotivy třídy 3R je ještě zjevnějším vizuálním rozlišením absence hrbolce topeniště Belpaire mezi kabinou a kotlem.^[6][8]

Lokomotivy obvykle měly své šoupátka nahrazeno pístové ventily po vybavení přehřátými kotli Watson Standard, ale třída 3R si po celou dobu své životnosti zachovala své šoupátka.^[11]

Na konci 60. let, ke konci své životnosti, byla třída 3 distribuována mezi svobodný stát Orange a systémy Cape Western. Do této doby se všichni používali na posunovací a vyzvedávací služby, zejména v okolí Bloemfonteinu, Beaufort West, řeky Touws a Kapského Města. V roce 1970 byla celá třída soustředěna v oblasti Cape Western. Přes jejich malé 45 ¹⁄₂ palce (1156 milimetrů) spojená kola, mohli snadno zvládnout rychlost 80 mil za hodinu (80 kilometrů za hodinu) a stali se preferovanou silou pro přepravce Bellville, dokud Třída 14CRB převzal tuto službu. Třída 3 byla nakonec vyřazena z provozu v roce 1974.^[4][11]

Čísla prací a přečíslování

Čísla děl třídy 3, roky výroby, číslování a klasifikace SAR jsou uvedeny v tabulce.^[2][5][7]

Zachování

Pouze jeden ze třídy 3 přežil.

Zachování

U třídy 3 jeden přežil do uchování. Do roku 2019

.^[12]

Ilustrace

Hlavní obrázek ukazuje NGR třídy B č. 334, později SAR Class 3R no. 1450, postavený s topeništěm Belpaire a tendrem Type TJ. Oba následující obrázky zobrazují lokomotivy třídy 3R s upravenými nabídkami typu TJ od společnosti Watson Standard. První má obvyklou funkci skvrnitosti lokomotivy s vařičem Watson Standard, obdélníkový kryt regulátoru těsně za zadní částí komína, zatímco druhý má místo toho přišroubovaný krycí plech, který je v jedné rovině s horní částí kouřové komory.^[6]

• 

  Reboilered Class 3R s obdélníkovým krytem regulátoru, c. 1970

• 

  Reboilered Class 3R č. 1464 bez obdélníkového krytu regulátoru, v Paardeneilandu dne 26. června 1962

Reference

Wikimedia Commons má média související s Jihoafrická třída 3 4-8-2.