Jihoafrická třída 3B 4-8-2 - South African Class 3B 4-8-2
| Jihoafrické třídy 3B a 3BR 4-8-2 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Č. 1486 Maureen v Kloofu, 6. června 2010 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Přední spřažená náprava měla kola bez příruby | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
The Jihoafrické železnice třída 3B 4-8-2 z roku 1912 byla parní lokomotiva.
V roce 1912 převzaly jihoafrické železnice dodávku deseti parních lokomotiv třídy 3B s uspořádáním kol horského typu 4-8-2, které byly před rokem objednány vládními železnicemi Natal.[1][2][3][4]
Výrobce
Se zkušenostmi získanými z jediného experimentu Třída B American D lokomotiva, Vládní železnice Natal (NGR) lokomotiva superintendant D.A. Hendrie přepracoval svůj Třída Hendrie D a zadal objednávky na deset lokomotiv u North British Locomotive Company dne 29. března 1911. Tyto lokomotivy, které by se staly NGR Class Superheated Hendrie D, byly postaveny ve dvou várkách po pěti a všechny byly dodány v roce 1912 po přečíslování a přeřazení lokomotiv, které tvoří bývalé koloniální železnice, do jihoafrických Železnice (SAR). Po dodání byly proto převzaty přímo na soupisku SAR, očíslovanou v rozmezí 1479 až 1488 a označenou jako třída 3B. První z těchto motorů vstoupil do služby v únoru 1912.[1][2][3][4][5]
Vlastnosti
Jako třída NGR Hendrie D, na které byla založena a která byla později označena jako SAR Třída 3, třída 3B měla deskové rámy, Ventilové soukolí Walschaerts a Topeniště Belpaire. Byli prvními Hendrieho designy, kteří měli přehříváky a ve výsledku pístové ventily místo šoupátek. Vylepšili také nový design předního podvozku s rámem z litiny a tříbodovými závěsy.[1][2][4]
Aby se přizpůsobily přepracované válce a nezbytné úpravy ventilového převodu Walschaerts, musely být stupačky zvednuty, aby se vyčistily parní komory a pohyb. To mělo za následek jemné zametání na obou koncích, kde běžecké desky klesly dolů k vyrovnávací paprsek a pod kabinou. Tyto křivky se staly charakteristickým znakem Hendrie a vylepšily vzhled lokomotivy. V jiných ohledech však byly prakticky totožné s třídou 3.[1][2][4]
Lokomotivy byly dodány s Zadejte nabídky TM s 8 dlouhými tunami uhlí o hmotnosti 5 stovek (8,4 tuny) a kapacitou vody 4 000 imperiálních galonů (18 200 litrů). Když byla spojená kola znovu uvedena, jejich průměr na běhounu se zvýšil z 45 1⁄2 na 46 palců (1156 až 1168 milimetrů). To snížilo jejich tažnou sílu na 35 030 liber síly (155,8 kilonewtonů) při 75% tlaku v kotli, který byl nastaven na 185 liber na čtvereční palec (1276 kilopascalů). Motory, jak byly postaveny, měly bezchybná kola na přední spřažené nápravě, ale ty byly následně také přírubové, jak je znázorněno na oficiálních rozměrových výkresech lokomotivy SAR.[2][6][7]
Přehřátý horský typ třídy 3B 4-8-2 se stal předchůdcem nejpočetnějšího základního typu parní lokomotivy používané v Jižní Africe.[8]
Kotle Watson Standard
Ve třicátých letech minulého století bylo mnoho obsluhujících lokomotiv znovu vařeno standardním typem kotle navrženým tehdejším hlavním strojním inženýrem (CME) A.G. Watsonem jako součást jeho standardizační politiky. Takové přeplňované lokomotivy Watson Standard byly překlasifikovány přidáním přípony „R“ do jejich klasifikace.[4][6][7]
Když bylo všech deset lokomotiv třídy 3B nakonec znovu vařeno Watson Standard č. 2 kotle, byly proto překlasifikovány na Třída 3BR. Opětovné kotle zvýšilo jejich stoupání kotle o 1 palec (25 milimetrů), zatímco tlak v kotli byl nastaven na 190 liber na čtvereční palec (1310 kilopascalů). Jejich původní kotle Belpaire byly vybaveny Bezpečnostní ventily Ramsbottom, zatímco kotel Watson Standard byl vybaven Pop bezpečnostní ventily. Pravděpodobně ve stejnou dobu byly jejich nabídky Type TM přestavěny na atraktivnější hladkou stranu Zadejte nabídková řízení TL. Nejviditelnějším vizuálním rozdílem mezi původní a vařenou lokomotivou Watson Standard je obvykle obdélníkový kryt regulátoru těsně za komínem na vařené lokomotivě. V případě lokomotivy třídy 3BR je ještě zjevnějším vizuálním rozdílem absence hrbolce topeniště Belpaire mezi kabinou a kotlem.[2][6][7][8]
Servis
Jihoafrické železnice
Třída 3B byla uvedena do provozu v horní části hlavní řady Natal. Později byly použity také ve východním Transvaalu a ve východním mysu. Ke konci své životnosti skončili v Kapském Městě, kde byly používány jako posunovací motory, dokud nebyly do roku 1976 staženy ty poslední ze služby SAR.[4][8]
Průmyslový
Většina z nich skončila ve službě v jihoafrických uhelných a zlatých dolech. Pouze jeden z nich byl stažen do dubna 1973. V době, kdy dalších devět začalo být vyřazováno ze železniční dopravy, vypukla světová ropná krize v polovině 70. let a všech devět prakticky prasklo průmyslovými uživateli reagujícími na Výzva vlády Jihoafrické republiky šetřit ropu využitím alternativních zdrojů energie. Je ironií, že zároveň státní SAR nahrazovala páru dieselovými elektrickými lokomotivami.[8]
Deset jednotlivých lokomotiv bylo zlikvidováno následovně:[8][9]
- Číslo 1479 bylo vyřazeno do roku 1973 a neprodáváno.
- Č. 1480 šel do Vaal Reefs v Orkney jako ne. 4.
- No. 1481 šel do Landau Důl ve Witbanku jako č. 3 a nakonec byl představen v Landau pro Jihoafrické národní železniční a parní muzeum (SANRASM).
- Č. 1482 odešel do Western Holdings jako č. 7 a později na Freegold North jako č. 8.
- No. 1483 šel do Blesbok Důl jako ne. 3, později do Důl Springbok a byl nakonec představen v elektrárně ESKOM Komati pro SANRASM.
- Č. 1484 šel do Springbok Důl as Naděje, pak do Southern Cross Steel, pak do Dolu Umgala jako č. 8 a byl nakonec představen SANRASM v Krugersdorp.
- Č. 1485 šel do zlatého dolu svobodného státu Saaiplaas jako č. 1 a nakonec byl představen v Odendaalsrus.
- Č. 1486 šel do Western Holdings jako č. 5, později do Umgala dolu, a byl nakonec získán Umgeni parní železnice v Pinetown a obnoven jako jejich motor Maureen.
- Č. 1487 odešel do svobodného státu Geduld jako ne. 5, později na Freegold North jako č. 9 a byl nakonec představen v Odendaalsrus.
- Č. 1488 šel do Vaal Reefs v Orkney jako ne. 5.
Zachování
Dvě třídy 3B přežijí.
| Číslo | Works nmr | THF / soukromé | Vodítko / majitel | Současná pozice | Mimo Jižní Afriku | ? |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1486 | NBL / 19690 | Soukromé | Parní železnice Umgeni | Kloof (stanice) | ||
| 1488 | NBL / 19692 | Soukromé | Oscar Sabitini | Krugersdorp Locomotive Depot |
Ilustrace
Na hlavním obrázku je parní železnice Umgeni třídy 3BR č. 1486 Maureen ve stanici Kloof dne 6. června 2010, zatímco následující ukazují třídu v jejím původním livreji SAR, který byl dodán, a ve dvou těžebních livrejích, které jí byly aplikovány v průmyslovém provozu.
Třída 3B, postavená s topeništěm Belpaire a Nabídka typu TM, c. 1912
Reboilered Class 3BR, ex SAR no. 1485, jako zlatý stát svobodného státu Saaiplaas č. 1, Odendaalsrus, 29. května 2005
Reboilered Class 3BR, ex SAR no. 1487, jako severní zlatý důl Freegold č. 9, Odendaalsrus, 29. května 2005
Reference
 | Wikimedia Commons má média související s Jihoafrická třída 3B 4-8-2. |
- ^ A b C d Holland, D. F. (1972). Parní lokomotivy jihoafrických železnic. 2: 1910-1955 (1. vyd.). Newton Abbott, Devon: David & Charles. p. 20. ISBN 978-0-7153-5427-8.
- ^ A b C d E F Espitalier, T.J .; Day, W.A.J. (1945). Lokomotiva v Jižní Africe - krátká historie vývoje železnic. Kapitola VII - Jihoafrické železnice (pokračování). Časopis Jihoafrické železnice a přístavy, červen 1945. str. 431-432.
- ^ A b Klasifikace S.A.R. Motory s přečíslováním, vydané úřadem hlavního strojního inženýra v Pretorii, leden 1912, s. 8, 12, 15, 46 (přetištěno v dubnu 1987 SATS Museum, R.3125-6 / 9 / 11-1000)
- ^ A b C d E F Paxton, Leith; Bourne, David (1985). Lokomotivy jihoafrických železnic (1. vyd.). Cape Town: Struik. p. 36. ISBN 0869772112.
- ^ Seznam prací North British Locomotive Company, sestavený rakouským historikem lokomotiv Bernhardem Schmeiserem
- ^ A b C Jihoafrické železnice a přístavy / Suid Afrikaanse Spoorweë en Hawens (15. srpna 1941). Kniha lokomotivy / Lokomotiefdiagramboek, rozchod 3'6 "/ Spoorwydte. SAR / SAS Mechanical Department / Werktuigkundige Dept. Drawing Office / Tekenkantoor, Pretoria. p. 43.
- ^ A b C Jihoafrické železnice a přístavy / Suid Afrikaanse Spoorweë en Hawens (15. srpna 1941). Kniha lokomotiv / Lokomotiefdiagramboek, rozchod 2'0 "a 3'6" / Spoorwydte, parní lokomotivy / Stoomlokomotiewe. SAR / SAS Mechanical Department / Werktuigkundige Dept. Drawing Office / Tekenkantoor, Pretoria. str. 6a-7a, 41, 43.
- ^ A b C d E Durrant, A. E. (1989). Soumrak jihoafrické páry (1. vyd.). Newton Abbott, Londýn: David & Charles. p. 56. ISBN 0715386387.
- ^ Middleton, John N. (2002). Průvodce lokomotivami Jižní Afriky - 2002 (ve znění seznamu kombinovaných změn 4, leden 2009) (2. prosince 2002 ed.). Herts, Anglie: Beyer-Garratt Publications. p. 19.
