Jihoafrická třída 15B 4-8-2 - South African Class 15B 4-8-2
| Jihoafrická třída 15B a 15BR 4-8-2 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Třída 15BR č. 1982 v Bonnievale, únor 1974 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Přední spřažená náprava měla kola bez příruby | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
The Jihoafrické železnice třída 15B 4-8-2 roku 1918 byla parní lokomotiva.
V letech 1918 až 1922 jihoafrické železnice umístily třicet parních lokomotiv třídy 15B s 4-8-2 Uspořádání kol horského typu v provozu.[1][2][3]
Výrobce
Třída 15B byla objednána v době, kdy další objednávky dřívějších modelů třídy 15 nebyly od výrobců ve Velké Británii nedosažitelné v důsledku narušení války v Evropě. První várka deseti parních lokomotiv třídy 15B 4-8-2 pro Jihoafrické železnice (SAR) byla objednána u Montrealská lokomotivka (MLW) v Kanada, který se zavázal dodávat motory se stejným výkonem, rozvorem a hmotností jako motor Třída 15A, ale postavené na jejich vlastním designu. Byly postaveny a dodány v roce 1918, číslovány v rozmezí od 1829 do 1838. Druhá dávka dvaceti lokomotiv byla objednána od stejných stavitelů a dodána v roce 1922, číslovaná v rozmezí od 1971 do 1990.[1][2][3]
Vlastnosti
Byly vyrobeny podle obecných specifikací třídy 15A, ale se čtyřmi palcovými (102 milimetry) silnými tyčovými rámy místo deskových rámů a některých dalších typických severoamerických prvků a byly vybaveny topeništěmi Belpaire se spalovacími komorami. Mnoho částí těchto motorů bylo podobných těm z Třída 14C který byl postaven stejnými výrobci v témže roce.[1][2]
Modifikace
Pouzdro válce
Prvních deset lokomotiv bylo upraveno na podobných tratích jako dřívější verze třídy 14C. Když šli na generální opravy, nechali své válce natloukat, aby zmenšili otvor z původního 22 na 21 3⁄4 palce (559 až 552 milimetrů). Současně byl jejich provozní tlak v kotli upraven nahoru z 185 na 190 liber na čtvereční palec (1276 až 1310 kilopascalů), aby jejich tažná síla nebyla více či méně ovlivněna zmenšením průměru pístu.[2][4]
Kotle Watson Standard
Během třicátých let minulého století bylo mnoho obsluhujících lokomotiv v rámci jeho standardizační politiky znovu vařeno standardním typem kotle navrženým A.G.Watsonem, CME SAR v té době. Takové přeplňované lokomotivy Watson Standard byly překlasifikovány přidáním přípony „R“ do jejich klasifikace.[3][4]
Nakonec bylo všech třicet lokomotiv třídy 15B znovu vařeno Watson Standard č. 2A kotle a přeřazeny do třídy 15BR. SPZ č. 1972, jak je znázorněno, mělo omylem vynecháno „B“.[2][4]
Pouze malé úpravy byly shledány nezbytnými pro přijetí kotlů Watson Standard. U nových kotlů byly boční rámy a plošiny připevněny k rámům motoru místo k kotlům jako v původním provedení. V procesu opětovného vaření se stoupání kotle zvýšilo ze 7 stop 9 palců (2362 milimetrů) na 8 stop 1 1⁄2 2476 milimetrů, což zvýšilo komínovou výšku z 12 stop 10 palců (3912 milimetrů) na 13 stop 3⁄4 palce (3 981 milimetrů). Jak se také stalo u třídy 14C, překonalo to výšku ložného obrysu 1396 (3 962 milimetrů) nad hlavou kolejnice. Byly to jediné dva typy lokomotiv, u nichž bylo do roku 1945 překročeno výškové omezení.[2][4]
Jejich původní kotle Belpaire byly vybaveny Bezpečnostní ventily Ramsbottom, zatímco kotel Watson Standard byl vybaven Pop bezpečnostní ventily. Počáteční konverze byly vybaveny mědí a později konverze ocelovými topeništěmi. V procesu opětovného vaření byly také vybaveny kabinami Watson s charakteristickými šikmými čely ve srovnání s konvenčními svislými čely jejich původních kabin, což umožňovalo snadnější přístup k podpalubím.[4]
Zřejmým rozdílem mezi původní a vařenou lokomotivou Watson Standard je obvykle obdélníkový kryt regulátoru, těsně za komínem na lokomotivě s vařičem. V případě tříd 15B a 15BR jsou dvěma ještě zjevnějšími odlišnostmi kabina Watson a absence hrbolce topeniště Belpaire mezi kabinou a kotlem na lokomotivách s vařičem.[3][4]
Servis
Jihoafrické železnice
Třída 15B byla uvedena do služby ve východním svobodném státě Orange, ale nakonec strávila většinu svého pracovního života v Cape Midland a pracovala na jih od Noupoort na Cradock a napříč De Aar. Když Třída 15F začali v této oblasti vládnout, byli postupně přesídleni do Kapské město, odkud pracovali nákladní a osobní vlaky na sever. Pracovali také napříč Sir Lowry's Pass na Caledon a Bredasdorp v Overberg a na Bitterfontein linka přes Malmesbury a Klawer.[1][3]
Někteří byli zastrčeni Worcester a v Ashton pro posun. Obvyklým způsobem výměny Ashtonova posunovače každých čtrnáct dní bylo použití pro místní osobní vlak, který normálně táhl Garratt. Byly staženy do roku 1976.[5]
Caminhos de Ferro de Moçambique
V březnu a červenci 1973 bylo dvanáct lokomotiv třídy 15BR prodáno ve dvou dávkách Caminhos de Ferro de Moçambique (CFM), mozambické železnice, které je používaly hlavně k posunu Lourenco Marques a příležitostně v nákladní dopravě do Svazijsko. Počet motorů SAR těchto lokomotiv byl 1836, 1974, 1981, 1983, 1984 a 1986 prodaných v březnu 1973 a 1829, 1831, 1838, 1976, 1977 a 1985 prodaných v červenci 1973. CFM přečíslovala březnovou dávku na 421, 426 a 422 až 425 a červencová dávka na 427 až 432. Tuto přečíslovací sekvenci však nebylo možné s jistotou určit.[5]
Průmyslový
Šest lokomotiv třídy 15BR bylo prodáno k průmyslovému použití.[5]
- Čísla 1972 a 1980 šla do Tweefontein United Collieries.[5]
- Čísla 1973, 1975, 1982 a 1990 putovala do Randfontein Estates Gold Mine (REGM).[5]
Zachování
| Číslo | Works nmr | THF / soukromé | Vodítko / majitel | Současná pozice | Mimo Jižní Afriku | ? |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1832 | THF | Queenstown Locomotive Depot | ||||
| 1979 | THF | Krugersdorp Locomotive Depot |
Ilustrace
Hlavní obrázek ukazuje třídu 15BR č. 1982 v Bonnievale na osobním vlaku Worcester-Riversdale pouze v sobotu v únoru 1974. Následující obrázky ukazují SAR č. 1838 ve stavu výroby, s topeništěm Belpaire a č. REGM č. R7, ex SAR Class 15BR č. 1990 s kotlem Watson Standard a topeništěm s kulatým topem, vyfotografováno na Doornkop dne 14. září 1997 na cestě vedoucího dolu po systému REGM.
SAR č. 1838 ve verzi s topeništěm Belpaire
REGM č. R7 na větvi Doornkop
Reference
 | Wikimedia Commons má média související s Jihoafrická třída 15B 4-8-2. |
- ^ A b C d Holland, D. F. (1972). Parní lokomotivy jihoafrických železnic. 2: 1910-1955 (1. vyd.). Newton Abbott, Devon: David & Charles. str. 34–36. ISBN 978-0-7153-5427-8.
- ^ A b C d E F Espitalier, T.J .; Day, W.A.J. (1945). Lokomotiva v Jižní Africe - krátká historie vývoje železnic. Kapitola VII - Jihoafrické železnice (pokračování). Časopis Jihoafrické železnice a přístavy, září 1945, s. 676, 704.
- ^ A b C d E Paxton, Leith; Bourne, David (1985). Lokomotivy jihoafrických železnic (1. vyd.). Cape Town: Struik. s. 10–11, 60–61. ISBN 0869772112.
- ^ A b C d E F Kniha lokomotiv jihoafrických drah a přístavů, parní lokomotivy s rozchodem 2'0 "a 3'6", 15. srpna 1941, ve znění pozdějších předpisů
- ^ A b C d E Durrant, A. E. (1989). Soumrak jihoafrické páry (1. vyd.). Newton Abbott, Londýn: David & Charles. p. 85. ISBN 0715386387.
