Jihoafrická třída 14B 4-8-2 - South African Class 14B 4-8-2 - Wikipedia
| Jihoafrická třída 14B, 14 a 14R 4-8-2 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Třída 14B, jak byla postavena, c. 1921 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Přední spřažená náprava měla kola bez příruby | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
The Jihoafrické železnice třídy 14B 4-8-2 z roku 1915 byla parní lokomotiva.
V roce 1915 jihoafrické železnice umístily patnáct nasycených parních lokomotiv třídy 14B s a 4-8-2 Uspořádání kol horského typu v provozu. Když byly následně převedeny na přehřátí, byly překlasifikovány do třídy 14. Ve třicátých letech byly všechny kromě jedné znovu vařeny s Watson Standard č. 2 kotle a překlasifikovány do třídy 14R.[1][2][3][4]
Výrobce
Třetí verze Třída 14 lokomotiva byla objednána z Beyer, Peacock and Company v roce 1914. V roce 1915 bylo dodáno patnáct lokomotiv, číslovaných v rozmezí od 1746 do 1760. Tyto nasycené parní verze třídy 14 byly označeny jako třída 14B.[1][2][3][5]
Vlastnosti
Stejně jako třída 14 měla i třída 14B Ventilové soukolí Walschaerts a a Topeniště Belpaire. Protože to bylo určeno pro použití ve spodní části hlavní řady Natal, D.A. Hendrie, hlavní strojní inženýr (CME) Jihoafrických drah (SAR), dospěl k závěru, že by nebylo možné dosáhnout vysokého stupně přehřátí, a proto byly lokomotivy objednány bez přehříváků. Byly určeny k použití v části Town Hill poblíž Pietermaritzburg, kde byla stará linka na sklonu 1 ku 30 (3⅓%) a kde byly nízké rychlosti s častými zastávkami, což, jak bylo odůvodněno, by neospravedlňovalo použití přehřátí.[1][2]
Úpravy a reklasifikace
Jakmile bylo v provozu, vynechání přehřátí se brzy stalo jádrem sváru. Asi šest let po uvedení třídy 14B do provozu předložil důstojník strojního oddělení zprávu, ve které tvrdil, že ztráta přepravní energie a zvýšená spotřeba vody a uhlí způsobená absencí přehřátí těchto motorů představují ztrátu pro SAR přibližně 100 000 GBP ve srovnání s přehřátou Třída 14. Vzhledem k tomu, že o osm let později, v roce 1929, byla kupní cena nového Třída 19A lokomotiva by činila 6 387 GBP (5 323 GBP za motor a 1 064 GBP za výběrové řízení), což byla ohromující částka.[1][2][6]
Tato zpráva způsobila chvění ve správě železnic. Důstojník, který to udělal, opustil službu, aby si vedl velmi dobře jinde. Krátce nato začala konverze třídy 14B na přehřívání. V letech 1922 až 1925 bylo přestavěno všech patnáct lokomotiv třídy 14B. Jejich válce byly vystruženy od 21 do 22 palců (533 až 559 milimetrů) otvoru a tlak kotle se snížil z 200 na 190 liber na čtvereční palec (1379 až 1310 kilopascalů). Jelikož jejich přehřátí s menšími válci nebylo jediným důvodem pro jejich samostatnou klasifikaci třídy 14B, byli všichni překlasifikováni na Třída 14.[2][3][7][8]
Ze všech lokomotiv představených během Hendrieho období jako CME byla třída 14B jedinou, která nesplnila očekávání. Spravedlivě vůči Hendrie a jeho rozhodnutí vynechat přehřátí je třeba mít na paměti, že v té době byly stále používány automatické tlumiče, které vypínaly přehřívač, když byl regulátor zavřený. Tím se snížila velká část účinnosti přehříváku na zvlněné trati a tam, kde jsou vyžadovány časté zastávky. V Natalu byla dříve předložena zpráva o tom, že přehřátí bylo pro tento systém jen malou nebo žádnou výhodou, kde mnoho krátkých a strmých sklonů zabraňovalo dosažení vysokého stupně přehřátí s tehdy používanými automatickými tlumiči. Vzhledem k dodatečným nákladům a hmotnosti přehřívacího zařízení byly proto argumenty proti němu v Natalu považovány v té době za přiměřené.[1][2]
Kotle Watson Standard
Ve třicátých letech minulého století bylo mnoho obsluhujících lokomotiv znovu vařeno standardním typem kotle navrženým tehdejším CME A.G. Watsonem jako součást jeho standardizační politiky. Takové přeplňované lokomotivy Watson Standard byly překlasifikovány přidáním přípony „R“ do jejich klasifikace.[3][7][8]
Od roku 1935 byly všechny lokomotivy třídy 14B kromě č. 1750 bylo vařeno s Watson Standard č. 2 kotle a přeřazeny do třídy 14R. Pouze malé úpravy byly shledány nezbytnými k převzetí nových kotlů. V tomto procesu byly motory také vybaveny kabinami Watson s jejich charakteristickými šikmými čelními plochami, ve srovnání s konvenčními vertikálními čelními plochami původních kabin. Bezpřírubová přední spojená kola byla přírubová a Zadejte nabídky MR byly připojeny k vařeným motorům. Číslo 1750 bylo prodáno společnosti ISCOR, aniž by bylo nutné znovu vařit.[2][4][7][8]
Jejich původní kotle Belpaire byly vybaveny Bezpečnostní ventily Ramsbottom, zatímco kotel Watson Standard byl vybaven Pop bezpečnostní ventily. Zřejmým rozdílem mezi původní a vařenou lokomotivou Watson Standard je obvykle obdélníkový kryt regulátoru, těsně za komínem na lokomotivě s vařičem. V případě lokomotiv třídy Class 14B ex jsou ještě zřetelnějšími rozdíly kabina Watson a absence hrbice topeniště Belpaire mezi kabinou a kotlem na lokomotivách se zpětným ohřevem.[7][8]
Servis
Jihoafrické železnice
Lokomotivy byly původně v provozu ve spodních částech hlavní řady Natal, zejména v části Town Hill poblíž Pietermaritzburg. Po jejich opětovném nastartování a volbě hlavní řady Natal byla většina přidělena Empangeni na severu a Port Shepstone na jihu. V roce 1976 bylo mnoho z nich převedeno do Witwatersrand pro posunovací službu. Všichni byli vyřazeni z provozu do roku 1983.[1][3]
Průmyslový
Pět z těchto motorů bylo nakonec prodáno do průmyslového provozu:
- Č. 1750 se stal ISCOR č. 15 a později Enyati Důl č. 3.
- Č. 1754 a č. 1759 šel do Rustenburg Platinum Mines, udržovat jejich čísla SAR.
- No. 1755 se stal St Helena zlaté doly č. 7.
- Č. 1757 byl prodán společnosti Grootvlei Proprietary Mines Limited.[4]
Zachování
Č. 1459 je jediným, kdo přežil třídy 14B a 14R, a je uskladněn v Bloemfontein Loco Depot.
Reference
 | Wikimedia Commons má média související s Jihoafrická třída 14B 4-8-2. |
- ^ A b C d E F Holland, D. F. (1972). Parní lokomotivy jihoafrických železnic. 2: 1910-1955 (1. vyd.). Newton Abbott, Devon: David & Charles. s. 25–26. ISBN 978-0-7153-5427-8.
- ^ A b C d E F G Espitalier, T.J .; Day, W.A.J. (1945). Lokomotiva v Jižní Africe - krátká historie vývoje železnic. Kapitola VII - Jihoafrické železnice (pokračování). Časopis Jihoafrické železnice a přístavy, červenec 1945. str. 515-516.
- ^ A b C d E Paxton, Leith; Bourne, David (1985). Lokomotivy jihoafrických železnic (1. vyd.). Cape Town: Struik. s. 10–11, 58. ISBN 0869772112.
- ^ A b C Durrant, A. E. (1989). Soumrak jihoafrické páry (1. vyd.). Newton Abbott, Londýn: David & Charles. str. 63–64. ISBN 0715386387.
- ^ Seznam produktů Beyer, Peacock and Company, kromě Garratts, Seznam zákazníků V1 04.08.02
- ^ Sterkstroom, Municipality - SAR Class 19A No 692
- ^ A b C d Jihoafrické železnice a přístavy / Suid Afrikaanse Spoorweë en Hawens (15. srpna 1941). Kniha lokomotivy / Lokomotiefdiagramboek, rozchod 3'6 "/ Spoorwydte. SAR / SAS Mechanical Department / Werktuigkundige Dept. Drawing Office / Tekenkantoor, Pretoria. str. 43.
- ^ A b C d Jihoafrické železnice a přístavy / Suid Afrikaanse Spoorweë en Hawens (15. srpna 1941). Kniha lokomotiv / Lokomotiefdiagramboek, rozchod 2'0 "a 3'6" / Spoorwydte, parní lokomotivy / Stoomlokomotiewe. SAR / SAS Mechanical Department / Werktuigkundige Dept. Drawing Office / Tekenkantoor, Pretoria. str. 6a-7a, 41, 43.
