Holandská Formosa - Dutch Formosa
Vláda společnosti Formosa Regering van Formosa 荷蘭福爾摩 沙 | |||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1624–1662 | |||||||||||||
![]() Vlajka ![]() Symbol | |||||||||||||
![]() Umístění nizozemské Formosy (v purpurové barvě), Království Middag (oranžově) a Španělské majetky (zeleně) na Tchaj-wanu, překrývající se s mapou dnešního ostrova. | |||||||||||||
Postavení | Holandská kolonie | ||||||||||||
Hlavní město | Zeelandia (nyní Anping, Tainan) | ||||||||||||
Společné jazyky | holandský, Formosan jazyky, Hokkien | ||||||||||||
Náboženství | Holandský reformovaný rodák animistické náboženství Čínské lidové náboženství | ||||||||||||
Vláda | Kolonie | ||||||||||||
Guvernér | |||||||||||||
• 1624–1625 | Marten Sonk | ||||||||||||
• 1656–1662 | Frederick Coyett | ||||||||||||
Historická doba | Age of Discovery | ||||||||||||
• Zavedeno | 1624 | ||||||||||||
1661–1662 | |||||||||||||
• Vzdání se Fort Zeelandia | 1. února 1662 | ||||||||||||
Měna | Nizozemský gulden | ||||||||||||
| |||||||||||||
Dnes součást | Čínská republika (Tchaj-wan) |
Část série na | ||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Historie Tchaj-wan | ||||||||||||||
![]() | ||||||||||||||
Chronologický | ||||||||||||||
| ||||||||||||||
Aktuální | ||||||||||||||
Místní | ||||||||||||||
Seznamy | ||||||||||||||
![]() | ||||||||||||||
The ostrov Tchaj-wan, také běžně známý jako Formosa, byl částečně pod koloniální vláda podle Nizozemská republika od roku 1624 do roku 1662. V kontextu Age of Discovery, Holandská východoindická společnost založila svoji přítomnost ve společnosti Formosa za účelem obchodování s Mingská říše v Číně a Tokugawa shogunate v Japonsku, a také k zákazu portugalština a španělština obchodní a koloniální aktivity v východní Asie.
V době nizozemské vlády došlo na Tchaj-wanu k hospodářskému rozvoji, včetně velkého lovu Jelen a kultivace rýže a cukr importováno Han práce z říše Ming. Holanďané se také pokusili převést domorodý obyvatel křesťanství, a potlačit aspekty tradiční kultury, které považují za nepříjemné, jako např lov hlavy, nucený potrat a veřejné nahota.[1]
Nizozemci nebyli všeobecně vítáni a povstání jak domorodců, tak nedávných Han nizozemská armáda potlačila příjezd vícekrát. Se vzestupem Dynastie Čching na počátku 17. století, Holandská východoindická společnost přerušil pouta s dynastií Ming a místo toho se spojil s Qing, výměnou za právo na neomezený přístup k jejich obchod a přepravní trasy. Koloniální období bylo ukončeno po roce 1662 Obležení Fort Zeelandia podle Koxinga armáda, která okamžitě rozebrala holandskou kolonii, vyhnala Holanďany a ustanovila loajalistu Ming, anti-Qing Království Tungning.
Dějiny



Pozadí

Jako pozdní příchozí při plavbě po mořích světa, Holandsko a Anglie přišel na počátku 17. století nevyhnutelně v rozporu se silami Španělsko a Portugalsko, které již založily obchodní stanice a dokonce i kolonie v Americe, Africe a Asii, což často vedlo k otevřené válce v Evropě a v jejich majetku v Asii. Z ideologického hlediska byl konflikt vyjádřen katolickými iberskými mocnostmi, zatímco během komerčního rozvoje Anglie a Nizozemska obě oddělily své náboženské instituce od papežského Říma.
Nizozemci se poprvé pokusili obchodovat s Čínou v roce 1601[2] ale byly odmítnuty čínskými úřady, které již obchodovaly s Portugalci v Macao z roku 1535.
Na expedici z roku 1604 z Batavia (ústřední základna Holanďanů v Asii), admirál van Warwijk se vydal zaútočit na Macao, ale jeho síla byla vyložena tajfun, řídit je k Pescadores (Penghu ), skupina ostrovů 30 mil (50 km) západně od Formosy (Tchaj-wan). Jakmile se tam admirál pokusil sjednat obchodní podmínky s Číňany na pevnině, byl požádán, aby za výsadu rozhovoru zaplatil přemrštěný poplatek. Obklopen výrazně čínskou flotilou odešel, aniž by dosáhl jakéhokoli ze svých cílů.[3]
Nizozemská východoindická společnost se pokusila použít vojenskou sílu, aby přiměla Čínu otevřít přístav ve Fujianu k obchodování a požadovala, aby Čína vyhnala Portugalce, s nimiž Nizozemci bojovali v Nizozemsko-portugalská válka z Macaa. Holanďané zaútočili na čínskou lodní dopravu po roce 1618 a zajali džunky jako rukojmí v neúspěšném pokusu přimět Čínu, aby vyhověla jejich požadavkům.[4][5][6]
V roce 1622, po dalším neúspěchu Holandský útok na Macao (obchodní místo z Portugalsko od roku 1557), flotila odplula do Pescadores, tentokrát úmyslně, a pokračovala v zřízení základny tam v Makung. Postavili pevnost s nucené práce rekrutovali z místní čínské populace. Jejich dohled byl údajně tak přísný a dávky byly tak krátké, že při stavbě zemřelo 1300 z 1500 čínských zotročených.[7] Ve stejném roce byla pojmenována loď Zlatý lev (Holandský: Gouden Leeuw) ztroskotal na Lamey hned u jihozápadního pobřeží Formosy; přeživší byli zabiti domorodými obyvateli.[8] Následující rok, 1623, na ostrov poprvé dorazili nizozemští obchodníci hledající asijskou základnu, kteří chtěli ostrov využít jako stanici pro nizozemský obchod s Japonskem a pobřežními oblastmi Číny.
Nizozemci požadovali, aby Čína otevřela přístavy ve Fujian pro nizozemský obchod. Čína to odmítla a varovala Holanďany, že Pescadores jsou čínské území. Čínský guvernér Fujian (Fukien), Shang Zhouzuo (Shang Chou-tso), požadoval, aby Holanďané ustoupili z Pescadores do Formosy, kde by jim Číňané povolili obchodovat. To vedlo k válce mezi Nizozemci a Čínou v letech 1622 až 1624, která skončila tím, že Číňané byli úspěšní v tom, že Holanďané opustili Pescadores a stáhli se do Formosy.[9][10] Nizozemci hrozili, že Čína bude čelit nizozemským nájezdům na čínské přístavy a lodní dopravu, pokud Číňané nedovolí obchodovat na Pescadores a že Čína nebude obchodovat s Manilou, ale pouze s Nizozemci v Batavii a Siamu a Kambodži. Holanďané však zjistili, že na rozdíl od malých jihovýchodních asijských království nemohla být Čína šikanována ani zastrašována. Poté, co jim Shang nařídil, aby se 19. září 1622 stáhli do Formosy, nizozemští přepadli Amoye v říjnu a listopadu.[11] Nizozemci zamýšleli „přimět Číňany k obchodování násilím nebo ze strachu“. nájezdy na fujianskou a čínskou přepravu z Pescadores.[12] Dlouhé dělostřelecké baterie byly postaveny v Amoy v březnu 1622 plukovníkem Li-kung-hwa jako obrana proti Nizozemcům.[13]
Na nizozemský pokus v roce 1623 přinutit Čínu otevřít přístav, bylo odesláno pět nizozemských lodí Liu-ao a mise skončila neúspěchem pro Holanďany, přičemž řada nizozemských námořníků byla zajata a jedna z jejich lodí byla ztracena. V reakci na to, že Holanďané používali zajaté Číňany k nuceným pracím a posilovali svou posádku v Pescadores o dalších pět lodí kromě šesti, které tam již byly, bylo novému guvernérovi města Fujian Nan Juyi (Nan Chü-i) povoleno Čínou zahájit přípravy na útok na nizozemské síly v červenci 1623. Nizozemský nájezd byl poražen Číňany v Amoy v říjnu 1623, kdy Číňané zajali nizozemského velitele Christian Francs a spálili jednu ze čtyř nizozemských lodí. Yu Zigao zahájil ofenzívu v únoru 1624 válečnými loděmi a jednotkami proti Nizozemcům v Pescadores s úmyslem je vyhnat.[14] Čínská ofenzíva dosáhla nizozemské pevnosti dne 30. července 1624, s 5 000 čínskými jednotkami (nebo 10 000) a 40 - 50 válečnými loděmi pod Yu a General Wang Mengxiong obklopující pevnost pod velením Marten Sonck a Holanďané byli nuceni 3. srpna žádat o mír a složili se před čínskými požadavky a stáhli se z Pescadores do Formosy. Holanďané připustili, že jejich pokus vojenských sil přimět Čínu k obchodování s nimi selhal jejich porážkou v Pescadores. Při oslavách vítězství Číny nad „zrzavými barbary“, jak Číňany nazývali Holanďané, předvedl Nan Juyi (Nan Chü-yi) dvanáct nizozemských vojáků, kteří byli zajati před císařem v Pekingu.[15][16][17][18] Holanďané byli ohromeni tím, že jejich násilí nezastrašovalo Číňany a následný čínský útok na jejich pevnost v Pescadores, protože je považovali za plaché a za „slabou skupinu“ na základě jejich zkušeností s nimi v jihovýchodní Asii.[19]
Raná léta (1624–1625)
Na jihozápadě Tchaj-wanu již před rokem 1623, kdy poprvé přišli Holanďané, žilo obyvatelstvo Han, které mělo téměř 15 000.[20]
Při rozhodování o založení na Tchaj-wanu a společně s tehdejším běžným postupem postavili Holanďané obrannou pevnost, která fungovala jako operační základna. To bylo postaveno na písečném poloostrově Tayouan[21] (nyní součást pevninského Tchaj-wanu, v dnešní době Okres Anping ). Tato dočasná pevnost byla o čtyři roky později nahrazena podstatnější Fort Zeelandia.[22]
Rostoucí kontrola, pacifikace domorodců (1626–1636)
Prvním úkolem bylo potrestat vesnice, které se násilně postavily proti Nizozemcům, a sjednotit domorodce ve věrnosti Holandská východoindická společnost (VOC). První trestná výprava byl proti vesnicím Bakloan a Mattau severně od Saccam poblíž Tayowan. Kampaň Mattau byla snazší, než se čekalo, a kmen se podrobil poté, co byla jejich vesnice zničena ohněm. Kampaň také sloužila jako hrozba pro další vesnice z Tirosenu (Chiayi ) do Longkiau (Hengchun ).
Zatímco pacifikační kampaň pokračovala ve Formosě, na moři byly vztahy s Číňany napjaty holandskými pokusy daň lodě v Taiwanský průliv. Válka nakonec vypukla mezi Mingem a Holanďany a čínským admirálem Zheng Zhilong porazil Holanďany na Bitva u zálivu Liaoluo v roce 1633.
Nějaký holandský misionáři byli zabiti domorodci, které se pokusili konvertovat: „Katechet Daniel Hendrickx, jehož jméno bylo často zmiňováno, doprovázel tuto expedici na jih, protože jeho velká znalost jazyka Formosa a jeho známý styk s domorodci vynesl jeho Při příjezdu na ostrov Pangsuy se odvážil - možná s převládající důvěrou v sebe - příliš daleko od ostatních a najednou byl obklopen velkým množstvím ozbrojených domorodců, kteří ho poté, co ho zabili, vítězně odnesli jeho hlava, paže, nohy a další členové, dokonce i jeho vnitřnosti, zanechávající zmrzačený kmen za sebou. “[23]
Pax Hollandica a vyhnání Španělů (1636–1642)
Po uklidňovacích kampaních v letech 1635–1636 přišlo k Nizozemcům stále více vesnic, aby přísahali věrnost, někdy ze strachu z nizozemské vojenské akce, a někdy kvůli výhodám, které by nizozemská ochrana mohla přinést (jídlo a bezpečnost). Tyto vesnice se táhly od Longkiau na jihu (125 km od nizozemské základny v Fort Zeelandia ) až Favorlang ve středním Tchaj-wanu, 90 km severně od Fort Zeelandia. Relativní klid tohoto období byl nazýván Pax Hollandica (Dutch Peace) některými komentátory[24] (odkaz na Pax Romana ).
Jednou z oblastí, které neměli pod kontrolou, byl sever ostrova, který byl od roku 1626 pod španělským vlivem, se svými dvěma osadami na Tamsui a Keelung. Opevnění v Keelungu bylo opuštěno, protože Španělům chyběly prostředky na jeho údržbu, ale Fort Santo Domingo v Tamsui byl považován za hlavní překážku holandským ambicím na ostrově a v regionu obecně.
Poté, co se nepodařilo vyhnat Španěly v roce 1641, se Holanďané v roce 1642 vrátili s posilami nizozemských vojáků a domorodých válečníků na lodích a podařilo se jim vytlačit malý španělsko-filipínský kontingent z jejich pevnosti a vyhnat je z ostrova. Po tomto vítězství se Holanďané pustili do získávání severních vesnic pod svou vlajku podobným způsobem jako uklidňující kampaň prováděná v předchozím desetiletí na jihu.
Rostoucí přítomnost Han a povstání Guo Huaiyi (1643–1659)
Holanďané začali povzbuzovat velkého Han přistěhovalectví na ostrov, zejména z jihu Hokkien. Většinu přistěhovalců tvořili mladí svobodní muži, kteří byli odrazováni od pobytu na ostrově, který Han často označoval jako „Bránu pekla“ pro svoji pověst při získávání životů námořníků a průzkumníků.[25] Po jednom povstání Haninem 1640 začala Povstání Guo Huaiyi v roce 1652 byl organizován povstání proti Holanďanům, poháněný hněvem nad represivními daněmi a zkorumpovanými úředníky. Nizozemci opět tvrdě potlačili vzpouru, přičemž během několika týdnů bylo zabito plně 25% účastníků povstání.[24]
Domorodé povstání v jiných oblastech Tchaj-wanu (1650s)
Několik domorodých vesnic se vzbouřilo proti Nizozemcům v 50. letech 20. století kvůli útlaku, jako když jim Nizozemci nařídili, aby jim domorodé ženy byly dány pohlavní, jelení kožešiny a rýže od domorodců v povodí Tchaj-pej ve vesnici Wu-lao-wan, což vyvolalo vzpouru v Prosinec 1652 současně s čínským povstáním. Dva holandští překladatelé byli sťat domorodci Wu-lao-wan a v následném boji zahynulo 30 domorodců a další dva Holanďané. Po embargu soli a železa na Wu-lao-wan byli domorodci nuceni v únoru 1653 žádat o mír.[26]
Obléhání Zeelandie a konec nizozemské vlády nad Formosou (1660–1662)

V roce 1661 byla námořní flotila 200 lodí vedená loajalistou Ming Koxinga, přistál v Lakjemuyse se záměrem vyhnat Holanďany z Zeelandia a udělat z ostrova základnu pro loajalisty Ming. Následující devítiměsíční obléhání, Koxinga zajal Zeelandii. Koxinga poté přinutil místní zástupce holandské Východoindické společnosti, aby podepsali mírovou smlouvu v Zeelandii dne 1. února 1662 a opustili ostrov. Od té doby se ostrov stal základnou Koxingy pro Království Tungning.
Coda: Nizozemský retake Keelung (1664–1668) a další nepřátelství
Poté, co byl vyloučen z Tchaj-wanu, se Nizozemci spojili s novými Dynastie Čching v Číně proti Zhengovu režimu na Tchaj-wanu. Po několika potyčkách si Nizozemci znovu postavili severní pevnost v Keelung v roce 1664.[27] Zheng Jing poslal vojáky, aby vytlačili Holanďany, ale byli neúspěšní. Holanďané vydrželi v Keelungu až do roku 1668, kdy domorodý odpor (pravděpodobně podněcoval Zheng Jing),[28] a nedostatečný pokrok v znovudobytí ostatních částí ostrova přesvědčil koloniální úřady, aby opustily tuto poslední pevnost a úplně se stáhly z Tchaj-wanu.[29][30][31][32][33]
Zheng Jingovo námořnictvo porazilo kombinovanou Qing-holandskou flotilu pod velením Han Banner General Ma Degong v roce 1664 a Ma Degong byl zabit v bitvě Zhengovou flotilou.
Nizozemci vyplenili relikvie a zabili mnichy poté, co zaútočili na buddhistický komplex v Putuoshanu na ostrovech Zhoushan v roce 1665 během války proti synovi Zheng Chenggonga Zheng Jingovi.[34]
Zheng Jing Námořnictvo popravilo třicet čtyři nizozemských námořníků a utopilo osm nizozemských námořníků po rabování, přepadení a potopení holandské plachetnice Cuylenburg v roce 1672 na severovýchodě Tchaj-wanu. Pouze dvacet jedna nizozemských námořníků uprchlo do Japonska. Loď směřovala z Nagasaki do Batavie na obchodní misi.[35]
Vláda

Holanďané si nárokovali celý ostrov, ale kvůli nepřístupnosti centrálního pohoří se rozsah jejich kontroly omezil na pláně na západním pobřeží plus izolované kapsy na východním pobřeží. Toto území bylo získáno v letech 1624 až 1642, přičemž většina vesnic byla povinna přísahat věrnost Holanďanům a poté byla z velké části ponechána, aby si vládly samy.
Způsobem uznání nizozemského panství bylo přinést malou původní rostlinu (často betelová matice nebo kokosový ořech ) zasadil do země z tohoto konkrétního města guvernérovi, což znamená poskytnutí půdy Nizozemcům. Guvernér pak udělí vůdci vesnice plášť a hůl jako symboly úřadu a Prinsenvlag („Princova vlajka“, vlajka William Tichý ) k zobrazení v jejich vesnici.
Guvernér Formosy
The Guvernér Formosy (holandský: Gouverneur van Formosa; čínština : 台灣 長官) byl hlavou vlády. Jmenován Generální guvernér Nizozemské východní Indie v Batavia (moderní doba Jakarta (Indonésie), guvernér Formosy byl zmocněn vydávat zákony, vybírat daně, vést válku a vyhlásit mír jménem Holandská východoindická společnost (VOC), a proto rozšířením Nizozemský stát.
Při plnění jeho povinností mu pomáhal Rada Tayouan, skupina složená z různých způsobilých bydlících v Tayouanu. Předseda této rady byl druhým velitelem guvernéra a převzal by jeho funkce, pokud by guvernér zemřel nebo byl nezpůsobilý. Místodržitelská rezidence byla v Fort Zeelandia na Tayouan (tehdy ostrov, nyní Okres Anping z Město Tainan ). Během nizozemské koloniální éry bylo celkem dvanáct guvernérů.[36]
Ekonomika
Tayouan továrna (jak se nazývaly obchodní stanice VOC) se měla stát druhou nejvýnosnější továrnou v celé Nizozemské východní Indii (po postu Hirado /Dejima ),[37] ačkoli trvalo 22 let, než kolonie nejprve vrátila zisk.[38] Díky výhodám z trojúhelníkového obchodu mezi sebou, Číňany a Japonci, a navíc k využívání přírodních zdrojů Formosy dokázali Holanďané přeměnit malarickou subtropickou zátoku na lukrativní aktivum. Byla zavedena hotovostní ekonomika (pomocí Španělsky skutečné, který používal VOC) a v tomto období také došlo k prvním vážným pokusům v historii ostrova o jeho ekonomický rozvoj.[39]
Obchod
Původní záměr nastavení Fort Zeelandia v Tayowanu (Anping ) v jižní Formosě bylo poskytnout základnu pro obchodování s Čínou a Japonskem a také zasahovat do portugalského a španělského obchodu v regionu. Obchodované zboží zahrnovalo mimo jiné hedvábí z Číny a stříbro z Japonska.
Po založení své pevnosti si Holanďané uvědomili potenciál obrovských stád domorodce Formosan sika jelen (Cervus nippon taioanus) toulající se po západních pláních ostrova. Tvrdé jelení kůže si Japonci velmi cenili, protože je vyráběli samuraj brnění. Ostatní části jelena byly prodány čínským obchodníkům s masem a pro lékařské použití. Nizozemci platili domorodcům za jeleny, kteří jim byli přivezeni, a pokusili se spravovat jelení populace tak, aby drželi krok s poptávkou. Bohužel jeleni, na které se domorodci spoléhali pro své živobytí, začali mizet a nutili domorodce přijmout nové způsoby přežití.[40] Poddruh však zůstal v zajetí naživu a následné opětovné zavedení poddruhu do volné přírody bylo úspěšné.[41] V roce 1638 vyvezli Holanďané z Tchaj-wanu do Japonska 151 400 jelení kůže.[42] Přestože počet jelených kůží vyvezených do Japonska poklesl v důsledku snížení populace jelenů, stále se vyvážel značný počet jeleních kůží od 50 000 do 80 000.[42] Čaj byl také významným vývozním artiklem. Poté, co se Číňané usadili na Tchaj-wanu, začali pěstovat čaj na méně úrodných stráních, kde nebylo možné pěstovat rýži.[42]
Ačkoli cukrová třtina byla původní plodinou Tchaj-wanu, domorodých obyvatel nikdy nebyl schopen vyrobit cukrový granulát ze surového cukru.[43] Čínští přistěhovalci přinesli a zavedli techniku, jak ze surové cukrové třtiny udělat cukrová zrna.[43] Cukr se stal nejdůležitějším vývozním artiklem, protože hlavním účelem výroby cukru byl jeho export do jiných zemí.[44] Cukr vyrobený na Tchaj-wanu dosahoval mnohem vyššího zisku než cukr vyrobený na Jávě.[43] Asi 300 000 kusů cukru, což byla třetina celkové produkce, bylo v roce 1645 přepraveno do Persie.[44] V roce 1658 Tchaj-wan vyprodukoval 1 730 000 kusů cukru a 800 000 kusů z nich bylo odesláno do Persie a 600 000 kusů do Japonska.[44] Zbytek byl exportován do Batavie.[44] Čaj byl také významným vývozním artiklem. Dalším z hlavních tchajwanských exportních artiklů byla síra sbíraná z blízka Keelung a Tamsui.
Tchaj-wan, zvláště Taoyuan, se stala důležitým překladištěm východoasijských obchodních sítí.[45] Výrobky z Japonska, Fukiennu, Vietnamu, Thajska a Indonésie byly odeslány na Tchaj-wan a poté exportovány do dalších zemí, jak to trhy požadovaly.[45] Nizozemci vyváželi jantar, koření, pepř, olovo, cín, konopí, bavlnu, opium a kapok z jihovýchodní Asie přes Batavii do Číny prostřednictvím Tchaj-wanu a přes Tchaj-wan přepravovali hedvábí, porcelán, zlato a byliny z Číny do Japonska a Evropy.[46][44]
Zemědělství
Nizozemci také zaměstnávali na farmách Číňany cukrová třtina a rýže na vývoz; část této rýže a cukru byla vyvezena až na trhy Persie.[47] Pokusy přesvědčit domorodé kmeny, aby se vzdali lovu a osvojili si sedavý způsob života v zemědělství, byly neúspěšné, protože „pro ně mělo zemědělství dvě hlavní nevýhody: za prvé, podle tradiční sexuální dělby práce to byla práce žen; za druhé, byla to práce- intenzivní dřinu. “[48]
Nizozemci proto dováželi pracovní sílu z Číny a éra byla první, kdo viděl masovou čínskou imigraci na ostrov, přičemž jeden komentátor odhadoval, že během 37 let nizozemské vlády se na Tchaj-wanu usadilo 50–60 000 Číňanů.[49] Tito osadníci byli povzbuzováni bezplatnou dopravou na ostrov, často na nizozemských lodích, a nástroji, voly a osivem, aby začali hospodařit.[39] Na oplátku si Nizozemci vzali jako daň desetinu zemědělské produkce.[39]
Zdanění
Poté, co Holanďané převzali kontrolu nad Tchaj-wanem, okamžitě vybírali daň ze všech dovozních a vývozních cel.[44] Ačkoli sazby takového zdanění nejsou známy, protože neexistují žádné záznamy, Nizozemci museli z vývozních cel, která dostávali čínští a japonští obchodníci, značně profitovat.[44] To mělo za následek tření mezi Holanďany a Japonci, což způsobilo incident Hamada Yahei v roce 1628.[50][44]
Další formou zdanění byla daň z hlasování, kterou Nizozemci vybírali na všechny osoby, které nejsou Holanďany a mají více než šest let.[44] Zpočátku byla sazba daně z hlasování stanovena na čtvrtinu reálné, zatímco Nizozemci později sazbu zvýšili na polovinu reálnou.[44] V roce 1644 činila celková částka uvalené daně z hlasování 33 7 000 realit a v roce 1644 bylo uloženo přes 70 000 realit.[44] Spolu s restriktivní politikou nájmu půdy a vydíráním nizozemskými vojáky byla daň základem pro hlavní povstání v letech 1640 a 1652.[51]
Nizozemci také uložili daň z lovu. Prodali licenci k vykopání jámy na 15 realů měsíčně a licence na snarování byla prodána za jednu realitu.[44] Během lovecké sezóny mezi říjnem 1638 a březnem 1639 byla celková částka lovné daně 1 998,5 reálných.[44] Během zdanění neexistovaly žádné licence na rybolov.[44]
Do roku 1653 byly nizozemské příjmy z Tchaj-wanu odhadovány na 667 701 zlatých, 3 studenty a 12 pencí, včetně tržeb z 381 930 z obchodování.[44] To naznačuje, že pro nizozemštinu se zdanění stalo důležitým způsobem, jak dosáhnout zisku na Tchaj-wanu.[44]
Demografie

Před příchodem nizozemských kolonistů byl Tchaj-wan téměř výhradně osídlen Tchajwanští domorodci; Austronesian národy, které žily v lovec-sběrač společnost a zároveň cvičit napadené zemědělství. Je obtížné dospět k odhadu počtu těchto domorodých Formosanů, když dorazili Holanďané, protože neexistoval žádný orgán na celém ostrově, který by byl schopen počítat populaci, zatímco domorodci sami nevedli písemné záznamy. I v rozsahu největší nizozemské kontroly v padesátých letech minulého století stále existovaly velké oblasti ostrova mimo bledou nizozemskou autoritu, což znamená, že veškeré poskytnuté statistiky se nutně vztahují pouze k oblasti nizozemské suverenity.
Etnický původ
Populace nizozemské Formosy se skládala ze tří hlavních skupin; domorodci, nizozemský kontingent a Číňané. Bylo jich také několik Španělé bydlí na severu ostrova v letech 1626 až 1642 v oblasti kolem Keelung a Tamsui. Občas tam byla také hrstka japonsko-korejských obchodníků-pirátů známých jako Wako působící mimo pobřežní oblasti mimo nizozemskou kontrolu.
Domorodci
The domorodé formosanské národy byl na Tchaj-wanu tisíce let, než dorazili Holanďané. Odhady celkového počtu domorodců na Tchaj-wanu je obtížné získat, ale jeden komentátor naznačuje, že během nizozemské éry jich bylo na celém ostrově 150 000. Žili ve vesnicích s počtem obyvatel od několika stovek do přibližně 2 000 lidí v největších městech, přičemž různé skupiny mluvily odlišně Formosan jazyky které nebyly vzájemně srozumitelné.
holandský
Nizozemský kontingent byl původně složen převážně z vojáků, s některými otroky a dalšími pracovníky z ostatních nizozemských kolonií, zejména z oblasti kolem Batavia (aktuální den Jakarta ). Počet vojáků rozmístěných na ostrově narůstal a klesal podle vojenských potřeb kolonie, od minima 180 vojáků v počátcích po maximum 1 800 krátce před Koxingova invaze. Byla tam také řada dalších pracovníků, od obchodníků a obchodníků po misionáře a učitele, plus Holanďané otroci z jejich dalších kolonií, kteří sloužili hlavně jako osobní otroci důležitých Holanďanů.
Nizozemské ženy si Číňanky udržovaly jako sexuální partnery poté, co byly Holanďanky vyhnány z Tchaj-wanu v roce 1662. Během obléhání Fort Zeelandia, ve kterém Ming loyalistické síly pod velením Koxinga oblehl a porazil Holandská východoindická společnost a dobyli Tchaj-wan, Číňané zajali holandské ženy a děti. Nizozemský misionář Antonius Hambroek, dvě z jeho dcer a jeho manželka byli mezi holandskými válečnými zajatci s Koxingou. Koxinga poslal Hambroeka do Fort Zeelandia a požadoval, aby je přesvědčil, aby se vzdali, jinak bude Hambroek po svém návratu zabit. Hambroek se vrátil do pevnosti, kde byly dvě z jeho dalších dcer. Vyzval pevnost, aby se nevzdávala, ujistil je, že Koxingovy jednotky rostly hladové a vzpurné, a vrátil se do Koxingova tábora. Poté byl popraven dekapitací. Kromě toho se mezi Číňany šířila fáma, že Holanďané povzbuzují domorodé obyvatele Tchaj-wanu, aby Číňany zabíjeli, a tak Koxinga na oplátku nařídil masovou popravu nizozemských vězňů. Bylo zabito také několik žen a dětí. Přeživší holandské ženy a děti se poté staly otroky. Koxinga vzal Hambroekovu dospívající dceru jako konkubínu;[52][53][54][55] byla popsána nizozemským velitelem Caeuwem jako „velmi milá a příjemná dívka“.[56] Ostatní nizozemské ženy byly rozdány velitelům Koxingy, kteří je používali jako konkubíny.[57][58][59][60] Denník nizozemské pevnosti zaznamenal, že „to nejlepší bylo uchováno pro použití velitelům a poté prodáno obyčejným vojákům. Šťastná byla ta, která upadla na partu nesezdaného muže, čímž byla osvobozena Číňany ženy, které velmi žárlí na svého manžela. “[60]
Některé nizozemské fyzické vlastnosti, jako je kaštanové a zrzavé vlasy mezi lidmi v oblastech jižního Tchaj-wanu, jsou důsledkem této epizody, kdy se nizozemské ženy staly konkubínami čínských velitelů.[60] Nizozemské ženy, které byly brány jako otrocké konkubíny a manželky, nebyly nikdy osvobozeny. V roce 1684 někteří údajně žili v zajetí.[61] Nizozemský obchodník v Quemoy byl kontaktován s dohodou o propuštění vězňů, kterou navrhl Koxingův syn, ale nic se nestalo.[61]
Účty v holandském jazyce zaznamenávají tento incident, kdy Číňané berou nizozemské ženy jako konkubíny, a datum Hambroekovy dcery.[62][63][64][65]
Han lidi
Když Holanďané dorazili na Tchaj-wan, na ostrově již žila síť obchodníků Han, kteří nakupovali zboží (zejména produkty z jelenů) od původních Formosanů. Odhaduje se, že tato síť je asi 1 000–1 500 lidí, téměř všichni muži, z nichž většina byli sezónní obyvatelé Tchaj-wanu. Fujian mimo sezónu.
Počínaje 40. léty 16. století Holanďané začali podporovat rozsáhlou imigraci Hanů do Formosy a zajišťovali nejen dopravu z Fujian, ale také voly a semínko aby mohli noví přistěhovalci začít v zemědělství. Odhady počtu Hanů na Tchaj-wanu na konci nizozemské éry se značně liší, od 10 do 15 000 až do 50–60 000, i když dolní konec této stupnice se jeví jako pravděpodobnější.[Citace je zapotřebí ]
Ostatní
Holanďané měli Pampang a Quinamese (vietnamština ) otroci ve své kolonii na Tchaj-wanu a v roce 1643 nabídli odměny domorodým spojencům, kteří by za ně dobyli otroky, když utekli.[66][67] 18 chinamských a jávských otroků bylo zapojeno do nizozemského útoku proti domorodým obyvatelům Tammalaccouw spolu s 110 čínskými a 225 vojáky pod guvernérem Traudenius dne 11. ledna 1642.[68] 7 Quinamese a 3 Javanese byli zapojeni do zlaté lovecké výpravy spolu s 200 Číňany a 218 vojáky pod Sernior Merchant Cornelis Caesar od listopadu 1645 do ledna 1646.[69] „Quinam“ bylo nizozemské jméno pro Vietnamce Nguyen Lord vládl Cochinchina (který se v 17. století používal k označení okolí Quang Nam ve středním Vietnamu (Annam), dokud v roce 1860 Francouzi nezměnili termín Cochinchina, aby odkazovali na deltu Mekongu na dalekém jihu,[70][71][72][73][74][75][76][77] a Pampang bylo místo v Jáva kterému vládl Holandská východoindická společnost ve východní Indii. Holanďané se postavili na stranu Trịnh páni Tonkin (Severní Vietnam) proti Nguyenským pánům z Quinamu (Cochinchina) v průběhu Válka Trịnh – Nguyễn a proto byli vůči Quinamu nepřátelští.[78][79][80]
Tchajwanští domorodci pod holandskou Formosou
Pozadí
Před nizozemským osídlením v sedmnáctém století žili tchajwanští domorodci v mnoha kmenových systémech, které byly navzájem jedinečně nezávislé; s počtem obyvatel mezi tisícem a stovkou, sčítání lidu provedené nizozemskými kolonizátory v roce 1650 předpokládalo, že v oblasti rovin bylo méně než 50 000 domorodců. Navzdory dočasným spojenectvím, podobným zemědělským postupům a několika vzájemným sňatkům vykazovaly kmeny odlišné jazykové a vnitřní strukturální rozdíly. Tyto rozdíly spojené s rozšířenou praxí lovu hlavy způsobily, že formosanské skupiny byly vůči cizím lidem podezřelé a opatrné.[81]
Po příjezdu byly prvními domorodými skupinami, se kterými Holanďané navázali kontakt, Sinkang (新港), Backloan (目 加 溜 灣), Soelangh (蕭) a Mattauw (麻豆). Antagonistické predispozice domorodých tchajwanských kmenů vedly k počátečnímu nepřátelskému vztahu s kolonizátory, který zahrnoval několik povstání, včetně incidentu Hamada Yahei z roku 1628, do kterého byli zapojeni Sinkangové, a zabití 20 nizozemských vojáků v roce 1629 kmenem Mattauw.[82] Organizace VOC nakonec přešla na strategii rozděl a panuj a pokračovala ve vytváření spojenectví s kmeny Sinkang a Seolangh proti Mattauwovi a současně dobyla četné kmeny, které tyto příkazy nesplňovaly.[83]
Tento intervenční proces zahrnoval masakr domorodých obyvatel Ostrov Lamay v roce 1642 nizozemskými silami vedenými důstojníkem Francoisem Caronem.[82] Po těchto událostech byli domorodí domorodci nakonec pod vojenskou nadvládou donuceni k uklidnění a během rozpětí nizozemské Formosy byli využíváni k různým pracovním činnostem. Podle dokumentů z roku 1650 vládli nizozemští osadníci „315 kmenovým vesnicím s celkovým počtem obyvatel kolem 68 600, odhadem 40–50% celých domorodců ostrova“.[84][85]
Náboženství
Jedním z klíčových pilířů nizozemské koloniální éry bylo obrácení domorodců ke křesťanství. Z popisů raných misionářů bylo nativní náboženství animista v přírodě, v jednom případě předsedali kněžky tzv Inibs.
Formosané také praktikovali různé aktivity, které Holanďané vnímali jako hříšné nebo přinejmenším necivilizované, včetně povinného potratu (masáží) pro ženy do 37 let,[86] častá manželská nevěra,[86] nedodržování Christian Sabbath a obecná nahota. Křesťanská Bible byla přeložena do domorodých domorodých jazyků a evangelizována mezi kmeny. Jedná se o první zaznamenanou instanci křesťanství vstupujícího do tchajwanské historie a předehra k aktivním křesťanským praktikám, které na Tchaj-wanu zažívají v moderní době.[84]
Vzdělávání
Misionáři byli také zodpovědní za zřizování škol ve vesnicích pod nizozemskou kontrolou a učili nejen náboženství kolonistů, ale také další dovednosti, jako je čtení a psaní. Před nizozemským příjezdem domorodí obyvatelé nepoužívali psaní a misionáři vytvořili řadu romanizace schémata pro různé Formosan jazyky. Toto je první záznam v historii psaného jazyka na Tchaj-wanu.[82]
Byly provedeny experimenty s výukou domorodých dětí holandština, nicméně tyto byly opuštěny poměrně rychle poté, co nedokázaly přinést dobré výsledky. Alespoň jeden Formosan získal vzdělání v Nizozemsku; nakonec se oženil s holandskou ženou a byl zjevně dobře začleněn do nizozemské společnosti.[87]
Technologie
Jedinečná rozmanitost obchodních zdrojů (zejména jelení kůže, zvěřiny a cukrové třtiny), jakož i nedotčená povaha Formosy vedly k extrémně lukrativnímu trhu pro VOC. Záznam v deníku nizozemského guvernéra Pieter Nuyts tvrdí, že „Tchaj-wan byl vynikajícím obchodním přístavem a umožňoval 100% zisky na veškerém zboží“.[88] Při monopolizaci na toto zboží byli tchajwanští domorodci využíváni jako manuální práce, jejichž dovednosti se zdokonalovaly při zaměstnávání na farmách s cukrovou třtinou a lovu jelenů.
Podobně holandští kolonizátoři pozvedli tradiční zemědělské postupy ve prospěch modernějších systémů. Původní kmeny v polních oblastech se učily, jak používat západní systémy obhospodařování plodin, které využívají udržitelnější a efektivnější ekologické technologie, i když se to připisuje hlavně skutečnosti, že kvůli zvýšenému využívání půdy byly zapotřebí alternativní způsoby obhospodařování odvrátit vyhynutí zdrojů jelenů a cukru.
Holanďané zavedli dobře kopání,[89] stejně jako přivést na ostrov voly i dobytek.
Válečný
Tchajwanští domorodci se stali důležitou součástí udržování stabilního prostředí a eliminace konfliktů během druhé poloviny nizozemské nadvlády. Podle deníku Fort Zeelandia (holandský: De dagregisters van het kasteel Zeelandia), Holandští kolonizátoři často zaměstnávali muže z okolních domorodých kmenů, včetně Hsin-kang (新港) a Mattau (麻豆) jako pěšáků v obecné milici, aby zvýšili jejich počet, když bylo zapotřebí rychlých akcí během povstání nebo povstání. Tak tomu bylo během revoluce Guo Huaiyi v roce 1652, kdy byli spiklenci nakonec překonáni a podrobeni Holanďany získáním více než stovky původních tchajwanských domorodců.[83]
Nicméně Tchajwanský domorodý kmeny, které byly dříve spojeny s Holanďany proti Číňanům během povstání Guo Huaiyi v roce 1652, se během pozdějšího období obrátily proti Nizozemcům Obležení Fort Zeelandia a přeběhl k Koxinga čínské síly.[90] The Aboriginals (Formosans) of Sincan defected to Koxinga after he offered them amnesty, the Sincan Aboriginals then proceeded to work for the Chinese and behead Dutch people in executions, the frontier aboriginals in the mountains and plains also surrendered and defected to the Chinese on 17 May 1661, celebrating their freedom from compulsory education under the Dutch rule by hunting down Dutch people and beheading them and trashing their Christian school textbooks.[91]
Legacy and contributions


Today their legacy in Taiwan is visible in the Anping District of Tainan City, where the remains of their Castle Zeelandia are preserved; in Tainan City itself, where their Fort Provintia is still the main structure of what is now called Red-Topped Tower; a nakonec dovnitř Tamsui, where Fort Antonio[92] (část Fort San Domingo museum complex) still stands as the best preserved redoubt (minor fort) of the Dutch East India Company anywhere in the world. The building was later used by the British consulate[93] until the United Kingdom severed ties with the KMT (Chinese Nationalist Party or Kuomintang ) regime and its formal relationship with Taiwan.
Similarly, much of the economic policies driven by the Dutch during the colonial period were subsequently used as a basis for the beginnings of Taiwan's modern international trade; the beginnings of Taiwan's mercantile history and contemporary economy can be attributed to the port systems that were facilitated during the Dutch Formosa period.[83]
However, perhaps the most lasting result of Dutch rule is the immigration of Chinese to the island. At the start of the Dutch era, there were estimated to be between 1,000 and 1,500 Chinese in Taiwan, mostly traders living in aboriginal villages.[81] During Dutch Formosa rule, Dutch colonial policies encouraged the active immigration of Han Chinese in order to solidify the ecological and agricultural trade establishments, and help maintain control over the area. Because of these reasons, by the end of the colonial period, Taiwan had many Chinese villages holding tens of thousands of people in total, and the ethnic balance of the island was already well on the way to favouring the newly arrived Chinese over the aboriginal tribes.[24] Furthermore, Dutch settlers opened up communication between both peoples, and set about maintaining relationships with both Han Chinese and native Taiwanese – which were non-existent beforehand.[82]
Viz také
- Holandská pacifikační kampaň na Formosa
- Osmdesátiletá válka
- Han Taiwanese: Influence of the Dutch language
- Historie Tchaj-wanu
- Landdag
Poznámky
- ^ Hsu, Mutsu (1991). Culture, Self and Adaptation: The Psychological Anthropology of Two Malayo-Polynesian Groups in Taiwan. Taipei, Taiwan: Institute of Ethnology, Academia Sinica. ISBN 9789579046794. OCLC 555680313. OL 1328279M.
- ^ Ts'ao (2006), str. 28.
- ^ Davidson (1903), str. 10.
- ^ Cooper (1979), str. 658.
- ^ Freeman (2003), str. 132.
- ^ Thomson (1996), str. 39.
- ^ Davidson (1903), str. 11.
- ^ Blussé (2000), str. 144.
- ^ Covell (1998), str. 70.
- ^ Wright (1908), str. 817.
- ^ Twitchett & Mote (1998), str. 368.
- ^ Shepherd (1993), str. 49.
- ^ Hughes (1872), str. 25.
- ^ Goodrich & Fang (1976), str. 1086.
- ^ Goodrich & Fang (1976), str. 1087.
- ^ Twitchett & Mote (1998), str. 369.
- ^ Deng (1999), str. 191.
- ^ Parker (1917), str. 92.
- ^ Idema (1981), str. 93.
- ^ Andrade, Tonio (2007). Jak se Tchaj-wan stal čínským. (Project Gutenberg Edition). Columbia University Press. p. 129. ISBN 978-9622090835.
- ^ Valentijn (1903), str. 52: quoting Nuyts, Pieter (10 February 1629)
- ^ Davidson (1903), str. 13.
- ^ Campbell, William (1889). An account of missionary success in the island of Formosa: translated from the original Dutch version by Caspar Sibelius, published in London in 1650 and now reprinted with copious appendices. Volume 1. London: Trübner & Co. pp.197 –198. OCLC 607710307. OL 25396942M. Citováno 20. prosince 2011.
20. listopadu. – The catechist, Daniel Hendrickx, whose name has been often mentioned, accompanied this expedition to the south, as his great knowledge of the Formosa language and his familiar intercourse with the natives, rendered his services very valuable. On reaching the island of Pangsuy, he ventured—perhaps with overweening confidence in himself— too far away from the others, and was suddenly surrounded by a great number of armed natives, who, after killing him, carried away in triumph his head, arms, legs, and other members, even his entrails, leaving the mutilated trunk behind.
- ^ A b C Andrade (2005).
- ^ Keliher (2003), str. 32.
- ^ Shepherd1993, str. 59.
- ^ Wills (2000), str. 276.
- ^ Shepherd 1993, str. 95.
- ^ Wills (2000), str. 288-289.
- ^ Blussé, Leonard (January 1, 1989). „Průkopníci nebo dobytek na jatka? Odpověď A.R.T. Kemasangovi.“ Bijdragen tot de Taal-, Land- en Volkenkunde. 145 (2): 357. doi:10.1163/22134379-90003260.
- ^ Wills (2010), str. 71.
- ^ Cook (2007), str. 362.
- ^ Li (2006), str. 122.
- ^ Hang, Xing (2016). Konflikt a obchod v námořní východní Asii: Rodina Zhengů a utváření moderního světa, c.1620–1720. Cambridge University Press. p. 154. ISBN 978-1316453841.
- ^ Hang, Xing (2016). Konflikt a obchod v námořní východní Asii: Rodina Zhengů a utváření moderního světa, c.1620–1720. Cambridge University Press. p. 190. ISBN 978-1316453841.
- ^ Valentijn (1903), str. 75.
- ^ Knapp (1995), str. 14.
- ^ van Veen (2003).
- ^ A b C Roy (2003), str. 15.
- ^ Hsu, Minna J.; Agoramoorthy, Govindasamy; Desender, Konjev; Baert, Leon; Bonilla, Hector Reyes (August 1997). "Wildlife conservation in Taiwan". Biologie ochrany. 11 (4): 834–836. doi:10.1046/j.1523-1739.1997.011004834.x. JSTOR 2387316.
- ^ 台灣環境資訊協會-環境資訊中心 (June 30, 2010). "墾丁社頂生態遊 梅花鹿見客 | 台灣環境資訊協會-環境資訊中心". E-info.org.tw. Citováno 30. května 2011.
- ^ A b C Huang, C 2011, 'Taiwan under the Dutch' in A new history of Taiwan, The Central News Agency, Taipei, p. 70.
- ^ A b C Tu, C 2003, 'The Deutch Verenigde Oostindische Compagnie' in Ilha Formosa: the emergence of Taiwan on the world scene in the 17th Century, Hwang Chao-sung, Taipei, p. 50.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó str Huang, C 2011, 'Taiwan under the Dutch' in A new history of Taiwan, The Central News Agency, Taipei, p. 71.
- ^ A b Tu, C 2003, 'The Deutch Verenigde Oostindische Compagnie' in Ilha Formosa: the emergence of Taiwan on the world scene in the 17th Century, Hwang Chao-sung, Taipei, p. 46.
- ^ Lin, ACJ & Keating, JF 2008, 'The era of global navigation' in Island in the stream: a quick case study of Taiwan's complex history, SMC Publishing Inc., Taipei, p. 8.
- ^ Glamann (1958).
- ^ Shepherd (1993), str. 366.
- ^ Knapp (1995), str. 18.
- ^ Lin, ACJ & Keating, JF 2008, 'The era of global navigation' in Island in the stream: a quick case study of Taiwan's complex history, SMC Publishing Inc., Taipei, p. 7.
- ^ Roy (2003), str. 16.
- ^ Moffett, Samuel H. (1998). Historie křesťanství v Asii: 1500-1900. Bishop Henry McNeal Turner Studies in North American Black Religion Series. Volume 2 of A History of Christianity in Asia: 1500-1900. Volume 2 (2, illustrated, reprint ed.). Knihy Orbis. p. 222. ISBN 1570754500. Citováno 10. prosince 2014.
- ^ Moffett, Samuel H. (2005). A history of Christianity in Asia, Volume 2 (2. vyd.). Knihy Orbis. p. 222. ISBN 1570754500. Citováno 10. prosince 2014.
- ^ Free China Review, Volume 11. W.Y. Tsao. 1961. str. 54. Citováno 10. prosince 2014.
- ^ Newman, Bernard (1961). Far Eastern Journey: Across India and Pakistan to Formosa. H. Jenkins. p. 169. Citováno 10. prosince 2014.
- ^ Wright, Arnold, ed. (1909). Twentieth century impressions of Netherlands India: Its history, people, commerce, industries and resources (ilustrované vydání). Lloyd's Greater Britain Pub. Co. str. 67. Citováno 10. prosince 2014.
- ^ Heaver, Stuart (February 26, 2012). "Idol worship". South China Morning Post. p. 25. Archivovány od originál 29. prosince 2014. Citováno 10. prosince 2014. Alternativní URL
- ^ Lach, Donald F.; Van Kley, Edwin J. (1998). Asia in the Making of Europe, Volume III: A Century of Advance. Book 4: East Asia. Asia in the Making of Europe Volume III (revised ed.). University of Chicago Press. p. 1823. ISBN 0226467694. Citováno 10. prosince 2014.
- ^ Manthorpe (2008), str.72. Vyvolány 10 December 2014.
- ^ A b C Manthorpe (2008), str.77. Vyvolány 10 December 2014.
- ^ A b Covell, Ralph R. (1998). Pentecost of the Hills in Taiwan: The Christian Faith Among the Original Inhabitants (ilustrované vydání). Hope Publishing House. p. 96. ISBN 0932727905. Citováno 10. prosince 2014.
- ^ Muller, Hendrik Pieter Nicolaas (1917). Onze vaderen in China (v holandštině). P.N. van Kampen. p. 337. Citováno 10. prosince 2014.
- ^ Potgieter, Everhardus Johannes; Buijis, Johan Theodoor; van Hall, Jakob Nikolaas; Muller, Pieter Nicolaas; Quack, Hendrik Peter Godfried (1917). De Gids, Volume 81, Part 1 (v holandštině). G. J. A. Beijerinck. p. 337. Citováno 10. prosince 2014.
- ^ de Zeeuw, P. (1924). De Hollanders op Formosa, 1624-1662: een bladzijde uit onze kolonialeen zendingsgeschiedenis (v holandštině). W. Kirchner. p. 50. Citováno 10. prosince 2014.
- ^ Algemeene konst- en letterbode, Volume 2 (v holandštině). A. Loosjes. 1851. str. 120. Citováno 10. prosince 2014.
- ^ Chiu (2008), str.124. Retrieved 10 December 2014..
- ^ Mateo, José Eugenio Borao (2009). Španělská zkušenost na Tchaj-wanu 1626-1642: Barokní konec renesančního snažení (ilustrované vydání). Hong Kong University Press. p. 125. ISBN 978-9622090835.
- ^ Chiu (2008), str.84. Retrieved 10 December 2014..
- ^ Chiu (2008), str.105. Retrieved 10 December 2014..
- ^ Reid, Anthony (1993). Southeast Asia in the Age of Commerce, 1450-1680: Expansion and crisis. Volume 2 of Southeast Asia in the Age of Commerce, 1450-1680 (illustrated ed.). Yale University Press. p. 211. ISBN 0300054122. Citováno 10. prosince 2014.
- ^ Hoang, Anh Tuan (2007). Silk for Silver: Dutch-Vietnamese Rerlations ; 1637 - 1700. Volume 5 of TANAP monographs on the history of the Asian-European interaction (illustrated ed.). BRILL. p. 239. ISBN 978-9004156012. Citováno 10. prosince 2014.
- ^ Kleinen, John; Osseweijer, Manon, eds. (2010). Pirates, Ports, and Coasts in Asia: Historical and Contemporary Perspectives. IIAS/ISEAS Series on Maritime Issues and Piracy in Asia (illustrated ed.). Institut studií jihovýchodní Asie. p. 71. ISBN 978-9814279079. Citováno 10. prosince 2014.
- ^ Li, Tana (1998). Nguyễn Cochinchina: Jižní Vietnam v sedmnáctém a osmnáctém století. G - Reference,Information and Interdisciplinary Subjects Series (illustrated ed.). Publikace SEAP. p. 173. ISBN 0877277222. Citováno 10. prosince 2014.
- ^ Lach, Donald F.; Van Kley, Edwin J. (1993). Asia in the Making of Europe, Volume III: A Century of Advance. Book 3: Southeast Asia. Volume 3 of Asia in the making of Europe: A century of advance (illustrated ed.). University of Chicago Press. p. 1380. ISBN 0226467554. Citováno 10. prosince 2014.
- ^ Mazumdar, Sucheta (1998). Sugar and Society in China: Peasants, Technology, and the World Market. Volume 45 of Harvard Yenching Institute Cambridge, Mass: Harvard-Yenching Institute monograph series. Volume 45 of Harvard-Yenching Institute monograph series (illustrated ed.). Harvard Univ Asia Center. p. 90. ISBN 067485408X. Citováno 10. prosince 2014.
- ^ Gunn, Geoffrey C. (2011). History without Borders: The Making of the Asian World Region, 1000-1800 (ilustrované vydání). Hong Kong University Press. p. 228. ISBN 978-9888083343. Citováno 10. prosince 2014.
- ^ Lombard, Denys; Ptak, Roderich, eds. (1994). Asia maritima. Volume 1 of South China and maritime Asia (illustrated ed.). Otto Harrassowitz Verlag. p. 123. ISBN 344703470X. ISSN 0945-9286. Citováno 10. prosince 2014.
- ^ Volker, T. (1954). Porcelain and the Dutch East India Company: As Recorded in the Dagh-Registers of Batavia Castle, Those of Hirado and Deshima and Other Contemporary Papers ; 1602-1682. Volume 11 of Leiden. Rijksmuseum voor volkenkunde. Mededelingen (illustrated ed.). Brill archiv. p. 11. Citováno 10. prosince 2014.
- ^ Hoang, Anh Tuan (2007). Silk for Silver: Dutch-Vietnamese Rerlations ; 1637 - 1700. Volume 5 of TANAP monographs on the history of the Asian-European interaction (illustrated ed.). BRILL. p. 210. ISBN 978-9004156012. Citováno 10. prosince 2014.
- ^ Cheng, Weichung (2013). Válka, obchod a pirátství v čínských mořích (1622-1683). TANAP Monographs on the History of Asian-European Interaction. BRILL. p. 133. ISBN 978-9004253537. Citováno 10. prosince 2014.
- ^ A b Shepherd (1993).
- ^ A b C d Lee, Yuchung. "荷西時期總論 (Dutch and Spanish period of Taiwan)". Rada pro kulturní záležitosti. Archivovány od originál 3. prosince 2013. Citováno 29. září 2012.
- ^ A b C Chiu (2008).
- ^ A b Tai (2007), str. 246.
- ^ Tai, Pao-tsun (2007). The Concise History of Taiwan. Taiwan: Taiwan Historica. ISBN 9789860109504.
- ^ A b Shepherd (1995).
- ^ Everts (2000), str. 151.
- ^ Blussé, J.L.; van Opstall, M.E.; Milde, W.E.; Ts'ao, Yung-Ho (1986). De dagregisters van het kasteel Zeelandia, Taiwan 1629-1662 (v holandštině). Den Haag: Inst. voor Nederlandse Geschiedenis. Citováno 19. prosince 2014., described in English at "The United East India Company (VOC) in Taiwan 1629-1662". Huygens ING. 4. června 2014. Citováno 19. prosince 2014.
- ^ Murray Rubinstein, (1999) A New History of Taiwan, M.E. Sharpe Inc, New York 66.
- ^ Covell, Ralph R. (1998). Pentecost of the Hills in Taiwan: The Christian Faith Among the Original Inhabitants (ilustrované vydání). Hope Publishing House. 96–97. ISBN 0932727905. Citováno 10. prosince 2014.
- ^ Chiu (2008), str.222. Retrieved 10 December 2014..
- ^ Guo, Elizabeth; Kennedy, Brian. "Tale of Two Towns". Recenze zpráv. Citováno 10. září 2008.
- ^ "Sightseeing Introduction to Hongmaocheng" (v čínštině). Citováno 21. září 2008.
Reference
- Andrade, Tonio (2005). How Taiwan Became Chinese: Dutch, Spanish and Han Colonization in the Seventeenth Century. Columbia University Press.
- Blussé, Leonard (1984). "Dutch Protestant Missionaries as Protagonists of the Territorial Expansion of the VOC on Formosa". In Kooiman; van den Muijzenburg; van der Veer (eds.). Conversion, Competition and Conflict : essays on the role of religion in Asia. Amsterdam: VU Uitgeverij, Free University Press. ISBN 9789062560851.
- Blussé, Leonard (1994). "Retribution and Remorse: The Interaction between the Administration and the Protestant Mission in Early Colonial Formosa". In Prakash, Gyan (ed.). After Colonialism: Imperial Histories and Postcolonial Displacement. Princeton University Press. ISBN 9780691037424.
- Blussé, Leonard (2000). "The Cave of the Black Spirits". In Blundell, David (ed.). Austronesian Taiwan. Kalifornie: Kalifornská univerzita. ISBN 9780936127095.
- Blussé, Leonard; Everts, Natalie; Frech, Evelien, eds. (1999). The Formosan Encounter: Notes on Formosa's Aboriginal Society: A Selection of Documents from Dutch Archival Sources. Sv. I. Shung Ye Museum of Formosan Aborigines. ISBN 9579976724.
- Blussé, Leonard; Everts, Natalie, eds. (2000). The Formosan Encounter: Notes on Formosa's Aboriginal Society: A Selection of Documents from Dutch Archival Sources. Sv. II. Shung Ye Museum of Formosan Aborigines. ISBN 9579976775.
- Blussé, Leonard; Everts, Natalie, eds. (2006). The Formosan Encounter: Notes on Formosa's Aboriginal Society: A Selection of Documents from Dutch Archival Sources. Sv. III. Shung Ye Museum of Formosan Aborigines. ISBN 9573028735.
- Campbell, William (1996) [1888]. The Gospel of St Matthew in Formosan (Sinkang Dialect) with Corresponding Versions in Dutch and English; Edited from Gravius's Edition of 1661. Tchaj-pej, Tchaj-wan: Southern Materials Center. ISBN 9576382998. LCCN 2006478012.
- Campbell, William (1903). Formosa under the Dutch: Described from Contemporary Records. Londýn: Kegan Paul. OCLC 644323041.
- Chiu, Hsin-hui (2008). The Colonial 'Civilizing Process' in Dutch Formosa, 1624 – 1662. (TANAP monographs on the history of the Asian-European interaction). Volume 10 (illustrated ed.). Brill. ISBN 978-90-04-16507-6. ISSN 1871-6938. OCLC 592756301 - přes Scribd.
—Chiu, Hsin-hui (2007). The Colonial 'Civilizing Process' in Dutch Formosa, 1624 – 1662 (PDF) (PhD). Leiden University. - Cook, Harold John (2007). Záležitosti směny: obchod, medicína a věda v nizozemském zlatém věku. Yale University Press. ISBN 9780300134926. OCLC 191734183. Citováno 10. března 2014.
- Cooper, J. P., ed. (1979). The New Cambridge Modern History IV. The Decline of Spain and the Thirty Years War, 1609-59 (reprint ed.). Cambridge University Press. ISBN 9780521297134. OCLC 655601868. Citováno 10. března 2014.
- Copper, John F. (2003). Taiwan: Nation-State or Province?. Nations of the Modern World (4th ed.). Westview Press. ISBN 9780813339559.
- Měď, John F. (2007). Historical Dictionary of Taiwan (3. vyd.). Metuchen, New Jersey: Strašák Press. ISBN 9780810856004.
- Covell, Ralph R. (1998). Pentecost of the Hills in Taiwan: The Christian Faith Among the Original Inhabitants (ilustrované vydání). Hope Publishing House. ISBN 9780932727909. OCLC 833099470.
- Coyett, Frederick (1675). 't Verwaerloosde Formosa [Neglected Formosa] (v holandštině). by Jan Claesz. ten Hoorn ... en Michiel Pieters ...
- Davidson, James W. (1903). The Island of Formosa Past and Present. Londýn a New York: Macmillan & spol. OL 6931635M.
- Deng, Gang (1999). Námořní sektor, instituce a námořní moc premoderní Číny (ilustrované vydání). Greenwood Publishing Group. ISBN 9780313307126. ISSN 0084-9235. OL 9616521M.
- Everts, Natalie (2000). "Jacob Lamay van Taywan: An Indigenous Formosan Who Became an Amsterdam Citizen". In Blundell, David (ed.). Austronesian Taiwan. Kalifornie: Kalifornská univerzita. ISBN 0936127090.
- Freeman, Donald B. (2003). Malacca Straits: Brána nebo Gauntlet?. McGill-Queen's Press - MQUP. ISBN 077357087X. JSTOR j.ctt7zzph. OCLC 50790090. OL 3357584M. Citováno 10. března 2014.
- Goodrich, Luther Carrington; Fang, Chaoying, eds. (1976). Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. 2. Sdružení pro asijská studia. Výbor pro projekt biografické historie Ming (ilustrované vydání). Columbia University Press. ISBN 9780231038331. OCLC 643638442. OL 10195413M.
- Glamann, Kristof (1958). Dutch-Asiatic Trade, 1620–1740. Haag: M. Nijhoff. doi:10.1007/978-94-009-8361-8. ISBN 9789400983618.
- Heyns, Pol; Cheng, Wei-chung, eds. (2005). Dutch Formosan Placard-book, Marriage, and Baptism Records. Taipei: The Ts'ao Yung-ho Foundation for Culture and Education. ISBN 9867602013.
- Hughes, George (1872). Amoy a okolní okresy: Sestaveno z čínských a jiných záznamů. De Souza & Company. OCLC 77480774.
- Idema, Wilt Lukas, ed. (1981). Leydenská studia sinologie: příspěvky přednesené na konferenci konané na oslavu padesátého výročí Sinologického institutu Leyden University, 8. – 12. Prosince 1980. Sinica Leidensia. 15. Přispěvatel Rijksuniversiteit te Leiden. Sinologisch instituut (ilustrované vydání). Brill. ISBN 9789004065291.
- Imbault-Huart, Camille-Clément (1995) [1893]. L'île Formose: Histoire et Déscription (francouzsky). Taipei: Southern Materials Center. ISBN 9576382912.
- Keliher, Macabe (2003). Out of China or Yu Yonghe's Tales of Formosa: A History of 17th Century Taiwan. Taipei: Southern Materials Center. ISBN 9789576386091.
- Knapp, Ronald G. (1995) [1980]. China's Island Frontier: Studies in the Historical Geography of Taiwan. Hawaii: University of Hawaii Press. ISBN 957638334X. OCLC 848963435.
- Li, Qingxin (2006). Námořní hedvábná silnice. Přeložil William W. Wang.五洲 传播 出版社. ISBN 9787508509327. OCLC 781420577. Citováno 10. března 2014.
- Manthorpe, Jonathan (2008). Forbidden Nation: A History of Taiwan (ilustrované vydání). Macmillana. ISBN 978-0230614246.
- Parker, Edward Harper, ed. (1917). Čína, její historie, diplomacie a obchod: od nejstarších dob po současnost (2. vyd.). J. Murray. OCLC 2234675. OL 6603922M.
- Roy, Denny (2003). Taiwan: Politická historie. Ithaca, New York: Cornell University Press. ISBN 9780801488054. OL 7849250M.
- Shepherd, John Robert (1993). Státnictví a politická ekonomie na tchajwanských hranicích, 1600–1800. Press Stanford University. ISBN 9780804720663. OCLC 25025794.
- Shepherd, John Robert (1995). Marriage and mandatory abortion among the 17th-century Siraya. American Ethnological Society Monograph Series, No. 6. Arlington, Virginia, USA: American Anthropological Association. ISBN 9780913167717. OL 783080M.
- Thomson, Janice E. (1996). Žoldáci, piráti a panovníci: budování státu a extrateritoriální násilí v raně novověké Evropě (dotisk ed.). Princeton University Press. ISBN 9781400821242. JSTOR j.ctt7t30p. OCLC 873012076. Citováno 10. března 2014.
- Ts'ao, Yung-ho (2006) [1979]. 臺灣早期歷史硏究 [Research into Early Taiwan History] (v čínštině). Taipei: Lianjing. ISBN 9789570806984.
- Ts'ao, Yung-ho (2000). 臺灣早期歷史硏究續集 [Research into Early Taiwan History: Continued] (v čínštině). Taipei: Lianjing. ISBN 9789570821536.
- Twitchett, Denis C .; Mote, Frederick W., eds. (1998). Cambridge History of China: Volume 8, The Ming Dynasty, Part 2; Části 1368-1644. Cambridge University Press. doi:10.1017/CHOL9780521243339. ISBN 9780521243339. OL 25552136M.
- Valentijn, François (1903) [Nejprve publikováno 1724 v Oud en Nieuw Oost-Indiën]. "History of the Dutch Trade". v Campbell, William (vyd.). Formosa pod nizozemštinou: popsáno ze současných záznamů, s vysvětlivkami a bibliografií ostrova. Londýn: Kegan Paul. LCCN 04007338.
- van Veen, Ernst (2003). "How the Dutch Ran a Seveenteenth-Century Colony: The Occupation and Loss of Formosa 1624–1662". In Blussé, Leonard (ed.). Around and About Formosa. Southern Materials Center. ISBN 9789867602008. OL 14547859M.
- Wills, John E. (2000). "The Dutch Reoccupation of Chi-lung, 1664–1668". In Blundell, David (ed.). Austronesian Taiwan. Kalifornie: Kalifornská univerzita. ISBN 9780936127095. OCLC 51641940.
- Wills, John E., Jr. (2010). Čína a námořní Evropa, 1500–1800: obchod, vypořádání, diplomacie a mise. Přispěvatelé: John Cranmer-Byng, Willard J. Peterson, Jr., John W. Witek. Cambridge University Press. doi:10.1017/CBO9780511973604. ISBN 978-1139494267. OL 24524224M. Citováno 10. března 2014.
- Wright, Arnold (1908). Cartwright, H. A. (ed.). Dojmy 20. století z Hongkongu, Šanghaje a dalších čínských smluvních přístavů: jejich historie, lidé, obchod, průmyslová odvětví a zdroje, svazek 1. Nakladatelská společnost Lloyds Greater Britain. OCLC 706078863. OL 13518413M.
Další čtení
Prostředky knihovny o Holandská Formosa |
- Andrade, Tonio (2006). "The Rise and Fall of Dutch Taiwan, 1624–1662: Cooperative Colonization and the Statist Model of European Expansion". Journal of World History. 17 (4): 429–450. doi:10.1353/jwh.2006.0052. S2CID 162203720.
- Valentijn, François (1724–26). Oud en nieuw Oost-Indiën (v holandštině). Dordrecht: J. van Braam. OL 25412097M.
- Wills, John E. Jr. (2005). Pepper, Guns, and Parleys: The Dutch East India Company and China, 1622–1681. Figueroa Stiskněte. ISBN 978-1-932800-08-1. OCLC 64281732.
externí odkazy
- Formosa in 17th century
- Dutch Governor of Taiwan (Mandarin)
- Text of the Peace Treaty of 1662
- Exhibition on Dutch period of Taiwan in Tamsui
Předcházet Pravěk Tchaj-wanu until 1624 | Holandská Formosa 1624–1662 | Uspěl Království Tungning 1662–1683 |