Focke-Wulf Fw 190 - Focke-Wulf Fw 190
Fw 190 | |
---|---|
Fw 190A-3 of Stab. 7./JG2, červen 1942[A] | |
Role | Bojovník |
národní původ | Německo |
Výrobce | Focke-Wulf |
Návrhář | Kurt Tank |
První let | 1. června 1939 |
Úvod | Srpna 1941 |
V důchodu |
|
Primární uživatelé | Luftwaffe |
Vyrobeno | 1941–1945 |
Počet postaven | Přes 20 000[2] |
Vyvinuto do | Focke-Wulf Ta 152 |
The Focke-Wulf Fw 190 Würger (Angličtina: Shrike) je německý jednomístný, jednomotorový stíhací letoun navrhl Kurt Tank na Focke-Wulf v pozdních třicátých letech a široce používaný během druhá světová válka. Spolu se svým známým protějškem Messerschmitt Bf 109 se páteř Fw 190 stala páteří Jagdwaffe (Fighter Force) z Luftwaffe. Dvouřadá BMW 801 hvězdicový motor který poháněl většinu provozních verzí umožňoval Fw 190 zvedat větší náklady než Bf 109, což umožňovalo jeho použití jako denní bojovník, stíhací bombardér, pozemní útočné letadlo a v menší míře noční stíhač.
Fw 190A začal operativně létat nad Francií v srpnu 1941 a rychle se ukázal být lepší ve všech, kromě poloměru otáčení k Spitfire Mk. PROTI, hlavní frontový bojovník královské letectvo (RAF) zejména v malé a střední nadmořské výšce.[3] 190 udržel převahu nad Spojenecké stíhačky až do zavedení vylepšeného Spitfire Mk. IX.[4] V listopadu / prosinci 1942 měl Fw 190 svůj letecký bojový debut na Východní fronta, najít mnoho úspěchů u stíhacích křídel a specializovaných pozemních útočných jednotek (Schlachtgeschwader (Battle Wings nebo Strike Wings) od října 1943.
Výkon řady Fw 190A se snížil ve vysokých nadmořských výškách (obvykle 6000 m (20 000 ft) a výše), což snížilo jeho účinnost jako zachycovače výšky. Od počátku let Fw 190 pokračovalo úsilí o řešení tohoto problému pomocí přeplňovaný turbodmychadlem BMW 801 v modelu B, model C s mnohem delším nosem a snahou také o přeplňování Daimler-Benz DB 603 obrácenou pohonnou jednotku V12 a podobně model D s dlouhým nosem a Junkers Jumo 213. Problémy s instalacemi turbodmychadla na podtypech -B a -C znamenaly, že do provozu vstoupil v září 1944 pouze model D. Tento vývoj ve vysokých výškách nakonec vedl k Focke-Wulf Ta 152, který byl schopen extrémních rychlostí ve středních a vysokých nadmořských výškách (755 km / h (408 kn; 469 mph) ve 13 500 m (44 300 ft)).[5] Zatímco tyto varianty 190 s „dlouhým nosem“ a derivátem Ta 152 dávaly Němcům zejména paritu se spojeneckými protivníky, dorazily příliš pozdě na to, aby ovlivnily výsledek války.
Fw 190 si jeho piloti oblíbili. Některé z nejúspěšnějších Luftwaffe stíhací esa tvrdili, že mnoho z jejich zabití při létání, včetně Otto Kittel, Walter Nowotny a Erich Rudorffer. Fw 190 poskytoval větší palebnou sílu než Bf 109 a při nízké až střední nadmořské výšce vynikající manévrovatelnost názor německých pilotů kteří letěli oběma stíhačkami. Bylo to považováno za jedno z nejlepších stíhaček druhé světové války.[6]
Časný vývoj
Genesis
V letech 1934 až 1935 Německé ministerstvo letectví (RLM) uspořádal soutěž o výrobu moderního stíhače pro přezbrojování Luftwaffe. Kurt Tank vstoupil do křídla slunečníku Fw 159 do soutěže, proti Arado Ar 80, Heinkel He 112 a Messerschmitt Bf 109. Fw 159 byl beznadějně překonán a byl brzy vyřazen ze soutěže spolu s Ar 80. He 112 a Bf 109 byly obecně podobné v designu, ale lehká konstrukce 109 jí dala výkonnostní výhodu, kterou 112 nikdy nedokázal srovnat. Dne 12. března 1936 byl 109 prohlášen za vítěze.
Ještě předtím, než 109 vstoupila do služby eskadry, vyslalo RLM na podzim roku 1937 nové výběrové řízení s žádostí různých konstruktérů o novou stíhačku, která by bojovala po boku Bf 109, as Walter Günther udělal s pokračováním své firmy v neúspěchu On 100 a He 112. Ačkoli byl Bf 109 extrémně konkurenceschopným stíhačem, ministerstvo se obávalo, že by ho budoucí zahraniční designy mohly překonat, a chtělo mít ve vývoji nové letadlo, které by těmto možným výzvám vyhovělo.[7] Kurt Tank odpověděl řadou návrhů, většinou založených na kapalinou chlazeném řadovém motoru.
To však nebylo až poté, co byl představen design využívající vzduchem chlazený 14-válec BMW 139 hvězdicový motor že vzbudil zájem ministerstva letectví.[8] Jelikož tento design používal hvězdicový motor, nekonkuroval by řadovým motorům Bf 109 pro motory, když jich už bylo příliš málo Daimler-Benz DB 601s jít okolo.[9] To neplatilo pro konkurenční vzory, jako je Heinkel He 100 nebo dvoumotorový Focke-Wulf Fw 187, kde by produkce konkurovala 109 a Messerschmitt Bf 110 pro zásoby motoru. Po válce Tank popřel zvěsti, že by musel „vést bitvu“ s ministerstvem, aby je přesvědčil o zásluhách hvězdicového motoru.[10]
Koncepty designu
V té době bylo použití hvězdicových motorů u pozemních stíhaček v Evropě relativně vzácné, protože se věřilo, že jejich velká čelní plocha způsobí přílišný odpor u něčeho tak malého, jako je stíhačka. Tank o tom nebyl přesvědčen, protože byl svědkem úspěšného použití hvězdicových motorů ze strany americké námořnictvo a cítil, že řádně zjednodušená instalace by tento problém odstranila.[9]
Nejžhavějšími místy na každém vzduchem chlazeném motoru jsou hlavy válců, které jsou umístěny po obvodu hvězdicového motoru. Aby bylo zajištěno dostatečné množství vzduchu k ochlazení motoru, muselo být na tomto vnějším okraji maximalizováno proudění vzduchu. Toho bylo obvykle dosaženo tím, že se většina přední strany motoru nechala otevřená pro vzduch, což způsobilo značné táhnout. Na konci 20. let NACA vedl vývoj dramatického zlepšení umístěním profil křídla - prsten ve tvaru kolem vnější strany hlav válců ( Kryt NACA ). Tvarování zrychlilo vzduch, když vstupoval do přední části kapoty, čímž zvyšoval celkové proudění vzduchu a umožňoval zmenšení otvoru před motorem.[11]
Tank představil další zdokonalení tohoto základního konceptu. Navrhl umístit většinu komponentů proudění vzduchu na vrtuli, a to ve formě nadměrné velikosti vrtulový rozmetač jehož vnější průměr byl stejný jako u motoru. Kryt kolem samotného motoru byl značně zjednodušený, v podstatě základní válec. Vzduch vstupoval malým otvorem ve středu odstředivky a byl směrován potrubím v odstředivce, takže foukal dozadu podél hlav válců. Aby bylo zajištěno dostatečné proudění vzduchu, byl do středu otvoru nad nábojem vrtule umístěn vnitřní kužel, který měl stlačit proud vzduchu a umožnit použití menšího otvoru. Teoreticky také přiléhavý kryt poskytoval tah způsobený kompresí a ohřevem vzduchu jak protékala krytem.[12]
Pokud jde o zbytek filozofie designu, Tank chtěl něco víc než letadlo postavené pouze pro rychlost. Tank nastínil důvody:
Messerschmitt 109 [sic ] a britský Spitfire, dva nejrychlejší stíhače na světě v době, kdy jsme začali pracovat na Fw 190, lze shrnout jako velmi velký motor na přední straně nejmenšího možného draku letadla; v každém případě byla výzbroj přidána téměř jako dodatečný nápad. Tyto designy, které se nepochybně ukázaly jako úspěšné, lze přirovnat k dostihovým koním: při správném množství rozmazlování a snadném průběhu mohou předstihnout cokoli. Ale v okamžiku, kdy to začalo být obtížné, mohli váhat. Během první světové války jsem sloužil v kavalérii a u pěchoty. Viděl jsem drsné podmínky, za kterých muselo vojenské vybavení fungovat za války. Cítil jsem si jistotu, že v jakémkoli budoucím konfliktu bude mít místo i zcela jiné plemeno bojovníků: takové, které by mohlo operovat z špatně připravených frontových letišť; ten, který mohli létat a udržovat muži, kteří absolvovali jen krátký výcvik; a ten, který dokáže absorbovat přiměřené množství bitevního poškození a přesto se dostat zpět. Toto bylo pozadí myšlení za Focke-Wulf 190; neměl to být dostihový kůň, ale Dienstpferdjezdecký kůň.[13]
Na rozdíl od složitých, na trupu namontovaných hlavních převodových ramen dřívějšího Fw 159, bylo jedním z hlavních rysů Fw 190 jeho širokopásmový podvozek zatahující dovnitř. Byly navrženy tak, aby vydržely rychlost potopení 4,5 metru za sekundu (15 ft / s; 890 ft / min), což je obvykle dvojnásobný faktor síly. Byly použity hydraulické brzdy kol.[14] Širokoúhlý podvozek poskytoval lepší vlastnosti při manipulaci se zemí a Fw 190 utrpěl méně pozemních nehod než Bf 109. (Úzký rozchod, zatahovací podvozek Bf 109, zavěšený na kořenové konstrukci křídla, pomáhal snižovat hmotnost, ale to vedlo k inherentní slabosti a mnoha poruchám a zemním smyčkám.[14]) Zatahovací ocasní soukolí Fw 190 používalo kabel ukotven k „loktu“ ve středu příčných zatahovacích ramen pravoboku hlavní lodi, který běžel dozadu uvnitř trupu k vertikální ploutvi, aby zajišťoval funkci zatažení zadního kola. Zatahovací mechanická konstrukce zadního kola měla sadu kladek, které vedly výše uvedený kabel k horní části zadního kola oleo vzpěra, tahem nahoru po diagonální dráze uvnitř žebra, do spodního trupu;[15] tento mechanismus byl přístupný přes nápadně viditelný sklopný panel ve tvaru trojúhelníku, na levé straně v bočním plechovém krytu ploutve.[16][17] U některých verzí Fw 190 mohla být pod trup namontována prodloužená oleo vzpěra zadního kola pro větší zátěže (například bomby nebo dokonce torpédo).[18]
Většina letadel éry používala k ovládání svých kabelů a kladek. Kabely měly tendenci se táhnout, což vedlo k pocitům „dát“ a „hrát“, díky nimž byly ovládací prvky méně ostré a pohotové a vyžadovaly neustálou údržbu. U nové konstrukce tým nahradil kabely tuhými táhly a ložisky, aby se tento problém odstranil.[b] Další novinkou bylo co nejlehčí ovládání. Maximální odpor křidélek byl omezen na 3,5 kg (8 lb), protože průměrné lidské zápěstí nemohlo vyvinout větší sílu. The ocasní plocha (sestava ocasu) měla relativně malé a dobře vyvážené vodorovné a svislé plochy.[19]
Konstrukční tým se také pokusil minimalizovat změny v obložení letadla při různých rychlostech, čímž snížil pracovní zátěž pilota. V tomto ohledu byli tak úspěšní, že shledali, že za letu nejsou nastavitelné záložky křidélek a kormidla. Malé, pevné úchytky byly připevněny k ovládacím plochám a upraveny pro správné vyvážení během prvních zkušebních letů. Za letu bylo potřeba seřídit pouze obložení výtahu (funkce společná všem letadlům). Toho bylo dosaženo nakloněním celé vodorovné roviny ocasní plocha s elektromotorem, s úhlem dopadu v rozmezí od -3 ° do + 5 °.[20]
Dalším aspektem nového designu bylo rozsáhlé používání elektricky poháněného zařízení namísto hydraulických systémů používaných většinou tehdejších výrobců letadel. U prvních dvou prototypů byl hlavní podvozek hydraulický. Počínaje třetím prototypem byl podvozek ovládán tlačítky ovládajícími elektromotory v křídlech a byl udržován v poloze elektrickými zámky nahoru a dolů.[21] Výzbroj byla také nabitá a vypalována elektricky. Tank věřil, že použití služby by dokázalo, že elektricky poháněné systémy jsou spolehlivější a odolnější než hydraulika, přičemž elektrické vedení je mnohem méně náchylné k poškození nepřátelskou palbou.[19]
Stejně jako Bf 109 měl Fw 190 poměrně malý tvar křídla s relativně vysokou výškou zatížení křídla. To představuje kompromis ve výkonu. Letadlo s menším křídlem trpí méně táhnout za většiny letových podmínek, a proto letí rychleji a může mít lepší dosah. Znamená to však také, že letadlo má vyšší pádová rychlost díky čemuž je méně manévrovatelný a také snižuje výkon v řídším vzduchu ve vyšších nadmořských výškách. Křídla trvala 9,5 m (31 ft 2 v) a měla plochu 15 m2 (160 čtverečních stop). Křídlo bylo navrženo s použitím profilu křídla NACA 23015.3 v kořeni a profilu křídla NACA 23009 ve špičce.[22]
Dřívější návrhy letadel obecně představovaly vrchlíky sestávající z malých desek plexisklo (v USA nazývaný plexisklo) v kovové „skleníkové“ konstrukci s horní částí vrchlíku i se zadním trupem; to byla pravda o IJNAS Mitsubishi A6M Zero, jehož jinak „vrcholový pohled“ byl vrchlík stále silně zarámovaný. Tato konstrukce značně omezila výhled, zejména na zadní část vozidla. Zavedení vakuové tváření vedlo k vytvoření „bublinového baldachýnu“, který byl z velké části samonosný a mohl být namontován nad kokpitem, což výrazně zlepšilo výhled do všech stran. Konstrukce tanku pro Fw 190 používala vrchlík s rámem, který běžel po obvodu, pouze s krátkým středovým švem podél horní části, který se táhl dozadu od anténního kování, kde se setkalo čelní sklo se třemi panely a přední hrana vrchlíku, těsně před pilotem.
Případná volba BMW 801 14válcový radiál nad problematičtějším BMW 139 přinesl také „systém“ kapotáže „systém“, který integroval chladič používaný k chlazení motorového oleje. Do přední kapoty BMW opatřené těsně za ventilátorem bylo zabudováno prstencové jádro chladiče oleje. Vnější část jádra chladiče oleje byla v kontaktu s plechem hlavního krytu. Před chladičem oleje se před motorovým chladičem skládal z kovového prstence s průřezem ve tvaru C, jehož vnější okraj ležel těsně za okrajem krytu a vnitřní strana na vnitřní straně jádro chladiče oleje. Kovový kroužek a kryt společně vytvořily potrubí ve tvaru písmene S s jádrem chladiče oleje obsaženým mezi nimi. Proud vzduchu přes mezeru mezi krytem a vnějším okrajem kovového kroužku vytvořil vakuový efekt, který táhl vzduch z přední části motoru dopředu přes jádro chladiče oleje a zajišťoval chlazení motorového oleje 801. Rychlost proudění chladicího vzduchu přes jádro lze regulovat pohybem kovového prstence za účelem otevření nebo uzavření mezery. Důvody tohoto složitého systému byly trojí. Jedním z nich bylo snížit jakýkoli extra aerodynamický odpor olejového chladiče, v tomto případě jej do značné míry eliminovat umístěním do stejného krytu jako motor. Druhým bylo zahřátí vzduchu před tím, než proudil k chladiči, aby se pomohlo ohřát olej během startování. A konečně, umístěním chladiče za ventilátor, bylo zajištěno chlazení, i když bylo letadlo zaparkováno. Nevýhodou této konstrukce bylo, že chladič byl na extrémně zranitelném místě a kovový prsten byl v průběhu války stále více obrněn.[23]
Varianty
Tato sekce potřebuje další citace pro ověření.Květen 2019) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
První prototypy (BMW 139)
- Fw 190 V1
- (občanská registrace D-OPZE), poháněno 1550PS (1530 k; 1140 kW) BMW 139 14válcový dvouřadý hvězdicový motor.[8] D-OPZE poprvé vzlétl 1. června 1939.[24]
- Fw 190 V2
- Určeno pro Stammkennzeichen abecední ID kód FL + OZ (později RM + CB) V2 poprvé vzlétl 31. října 1939 a byl od samého počátku vybaven novým odstředivkem a chladicím ventilátorem. Byl vyzbrojen jedním Rheinmetall-Borsig 7,92 mm (0,312 palce) Kulomet MG 17 a jeden synchronizovaný 13 mm (0,51 palce) Kulomet MG 131 v každém kořenu křídla.[25]
- Fw 190 V3
- Opuštěný
- Fw 190 V4
- Opuštěný
Pozdější prototypy (BMW 801)
- Fw 190 V5
- Vybaven větším, výkonnějším dvouválcovým dvouválcem BMW 801 hvězdicový motor. Tento motor představil průkopnický příklad modelu systém řízení motoru volal Kommandogerät (příkazové zařízení) navržené společností BMW, která také navrhla přední kapotu 801 s integrovaným systémem chlazení oleje:[23] the Kommandogerät ve skutečnosti fungoval jako elektromechanický počítač, který nastavoval směs, stoupání vrtule (pro vrtule s konstantní rychlostí ), podpora a magneto načasování.[26]
- Fw 190 V5k
- (kleine Fläche - malá plocha) Počáteční varianta s menším rozpětím byla po namontování křídla s dlouhým rozpětím změněna. V5 poprvé vzlétl brzy na jaře roku 1940. Nárůst hmotnosti se všemi úpravami byl podstatný, přibližně 635 kg (1400 lb), což vedlo k vyšší zatížení křídla a zhoršení manipulace. Byly vypracovány plány na vytvoření nového křídla s větším prostorem pro řešení těchto problémů.[27]
- Fw 190 V5g
- (Große Fläche - velká plocha) V srpnu 1940 srážka s pozemním vozidlem poškodila V5 a byla odeslána zpět do továrny k zásadním opravám. Nastal vhodný čas na jeho přestavbu s novým křídlem, které bylo v půdorysu méně zúžené než původní design, prodloužením náběžné a zadní hrany směrem ven, aby se zvětšila plocha. Nové křídlo mělo plochu 18,30 m2 (197,0 čtverečních stop) a nyní trvala 10,506 m (34 stop 5,6 palce). Po přestavbě bylo letadlo nazýváno V5g pro Große Fläche (velká plocha). Ačkoli to bylo o 10 km / h (6,2 mph) pomalejší, než když bylo vybaveno malým křídlem, V5g byl mnohem obratnější a měl rychlejší stoupání.[27] Tato nová platforma křídla měla být použita pro všechny hlavní produkční verze Fw 190.[25]
Fw 190 A
- Fw 190 A-0
- Předprodukce Fw 190 A-0 série byla objednána v listopadu 1940, celkem 28 bylo dokončeno. Protože byly postaveny před plně otestovaným a schváleným novým designem křídla, prvních devět A-0 si zachovalo původní malá křídla. Všichni byli vyzbrojeni šesti 7,92 mm (0,312 palce) Kulomety MG 17 - čtyři synchronizované zbraně, dvě v přední části trupu a jedna v každém kořeni křídla, doplněná o volně střílející MG 17 v každém křídle, vnějšek vrtulového disku.[25]
- Fw 190 A-1
- The Fw 190 A-1 se vyráběl od června 1941. Poháněl jej motor BMW 801 C-1 s výkonem 1560 k (1540 k; 1150 kW) pro vzlet. Výzbroj zahrnovala dva 7,92 mm (0,312 palce) MG 17s namontované na trupu a dvě křídla MG 17s upevněné na kořeni 7,92 mm (0,312 palce) (se všemi čtyřmi MG 17 synchronizovanými pro střelbu obloukem vrtule) a dvě vnější křídla 20 mm MG FF / Ms.[28]
- Fw 190 A-2
- Zavedení BMW 801 C-2 vyústilo v Fw 190 A-2 model, poprvé představen v říjnu 1941.[29] Byly aktualizovány výzbroje křídla A-2, přičemž dva křídlové kulomety 7,92 mm (0,312 in) MG 17 byly nahrazeny 20 mm MG 151 / 20E dělo.[30]
- Fw 190 A-3
- The Fw 190 A-3 byl vybaven motorem BMW 801 D-2, který při vzletu zvýšil výkon na 1700 k (1700 k; 1300 kW).[29] A-3 si uchovala stejnou výzbroj jako A-2.[31]
- Fw 190 A-3 /Umrüst-Bausatz 1 (/ U1)
- (W.Nr 130 270) byl první 190, který měl prodloužení uložení motoru o 15 cm (5,9 palce), což bylo standardizováno u pozdějšího modelu A-5.[32]
- Fw 190 A-3 / U2
- A-3 / U2 (W.Nr 130386) měl pod křídly raketomety RZ 65 73 mm (2,9 palce) se třemi raketami na křídlo. Také bylo testováno malé množství letadel U7 jako výškových stíhaček vyzbrojených pouze dvěma 20 mm kanóny MG 151, ale se sníženou celkovou hmotností.[32]
- Fw 190 A-3 / U3
- A-3 / U3 byl první z Jabo (Jagdbomber ) pomocí středového stojanu na bomby ETC-501, který unese až 500 kg bomb, nebo s vodorovnými stabilizačními tyčemi jednu přídavnou nádrž Luftwaffe o objemu 300 L (79 US gal). U3 udržel trup-nasedl na 7,92 mm (0,312 in) MG 17s a křídlo-nasedl na 20 mm MG 151 dělo, s vnějším MG FF být odstraněn.[32]
- Fw 190 A-3 / U4
- A-3 / U4 byl a průzkum verze se dvěma kamerami RB 12.5 v zadním trupu a dělovou kamerou EK 16 nebo a Robot II miniaturní kamera v náběžné hraně kořene levého křídla. Výzbroj byla podobná U3 a ETC 501 byl obvykle vybaven standardizovanou přídavnou nádrží Luftwaffe 300 L (79 US gal).[32]
- Fw 190 A-3a
- (a =ausländisch - zahraniční) Na podzim 1942 bylo do Turecka dodáno 72 nových letadel ve snaze udržet tuto zemi přátelskou vůči Síly osy. Ty byly označeny Fw 190 A-3a, označení pro exportní modely a dodávány v období od října 1942 do března 1943.[32]
- Fw 190 A-4
- Představený v červenci 1942, A-4 byl vybaven stejným motorem a základní výzbrojí jako A-3.
- Fw 190 A-4 /Rüstsatz 6 (/ R6)
- Některé A-4 byly vybaveny dvojicí pod křídlem Werfer-Granate 21 (BR 21) raketové minomety, a byly označeny Fw 190 A-4 / R6.
- Fw 190 A-4 / U1
- A-4 / U1 byl vybaven trupem ETC 501 pod trupem. Veškerá výzbroj kromě děla MG 151 byla odstraněna.
- Fw 190 A-4 / U3
- A-4 / U3 byl velmi podobný U1 a později sloužil jako prototyp útočného stíhače Fw 190 F-1.
- Fw 190 A-4 / U4
- A-4 / U4 byl průzkumný stíhač se dvěma kamerami Rb 12,4 v zadním trupu a dělovou kamerou EK 16 nebo Robot II. U4 byla vybavena trupem namontovaným 7,92 mm (0,312 palce) MG 17 a 20 mm MG 151 dělem.
- Fw 190 A-4 / U7
- A-4 / U7 byl stíhač ve vysokých nadmořských výškách, snadno identifikovatelný přívody vzduchu do kompresoru na obou stranách krytu. Adolf Galland letěl U7 na jaře 1943.
- Fw 190 A-4 / U8
- A-4 / U8 byl Jabo-Rei (Jagdbomber Reichweite, stíhací bombardér dlouhého doletu), přidání dvou standardních přídavných tanků Luftwaffe 300 L (79 US gal), jeden pod každé křídlo, na stojany VTr-Ju 87 s duralovými kapotážemi vyrobenými společností Weserflug a středovým bombovým stojanem. Vnější křídlo namontované 20 mm MG FF / M dělo a kryt namontovaný na 7,92 mm (0,312 palce) MG 17 byly odstraněny, aby se snížila hmotnost. A-4 / U8 byl předchůdcem Fw 190 G-1.
- Fw 190 A-4 / R1
- A-4 / R1 byl vybaven rádiovým přijímačem FuG 16ZY s „bičovou“ anténou Morane umístěnou pod levým křídlem. Tato letadla volala Leitjäger nebo Fighter Formation Leaders, mohli být sledováni a směrováni ze země pomocí speciálního R / T zařízení zvaného Y-Verfahren (Y-Control). Toto zařízení se častěji využívalo od A-5.[33]
- Fw 190 A-5
- A-5 byl vyvinut poté, co bylo zjištěno, že Fw 190 může snadno nést více munice. Motor D-2 byl posunut dopředu o dalších 15 cm (5,9 palce), jak bylo dříve vyzkoušeno na zkušebním letounu A-3 / U1, který pohyboval střed gravitace dopředu, aby bylo možné vznést větší váhu.
- Fw 190 A-5 / U2
- A-5 / U2 byl navržen jako noční Jabo-Rei a vybavené antireflexními prvky a tlumiči plamene výfuku. Středový stojan ETC 501 obvykle držel bombu o hmotnosti 250 kg (550 lb) a stojany namontované na křídlech upevňovaly přídavné nádrže 300 L (79 US gal). Kamerová zbraň EK16, stejně jako přistávací světla, byly namontovány na náběžné hraně křídla. U2 byl vyzbrojen pouze dvěma 20 mm kanóny MG 151.
- Fw 190 A-5 / U3
- A-5 / U3 byl a Jabo stíhačka vybavená ETC 501 pro přídavné tanky a bomby; to také představovalo jen dvě MG 151 pro výzbroj.
- Fw 190 A-5 / U4
- A-5 / U4 byl „průzkumný“ stíhač se dvěma kamerami RB 12,5 a veškerou výzbrojí základního A-5 s výjimkou kanónu MG FF.
- Fw 190 A-5 / U8
- A-5 / U8 byl další Jabo-Rei vybaven bombami umístěnými na ose SC-250, podpůrnými 300litrovými přídavnými nádržemi a pouze dvěma MG 151; později se z něj stal Fw 190 G-2.
- Fw 190 A-5 / U9
- Vyzkoušejte instalaci modifikací A-7.
- Fw 190 A-5 / U12
- Pro útok bombardérů byl vytvořen speciální U12, který je vybaven standardními 7,92 mm (0,312 in) MG 17 a 20 mm MG 151, ale nahrazuje vnější křídlo 20 mm MG-FF dělo dvěma pod křídly pod křídly obsahujícími dva 20 mm MG 151/20 každý, tedy celkem dva kulomety a šest děl.
- Fw 190 A-5 / R11
- A-5 / R11 byla konverze na noční stíhač vybavena FuG 217 Neptun (Neptun) radarové zařízení s polemi tři dipólové anténní prvky vertikálně namontované vpředu a vzadu kokpitu a nad a pod křídly. Nad východy výfuků byly namontovány boxy tlumící oheň. Od listopadu 1942 do června 1943 bylo vyrobeno celkem 1752 A-5.[34]
- Fw 190 A-6
- A-6 byl vyvinut za účelem řešení nedostatků zjištěných v předchozích modelech „A“ při útočení na americké těžké bombardéry. Bylo představeno konstrukčně přepracované a lehčí křídlo a normální výzbroj byla zvýšena na dva kulomety MG 17 trupu a čtyři 20 mm kořen MG 151 / 20E křídla a vnější dělo křídla s většími muničními boxy.
- Fw 190 A-7
- A-7 vstoupil do výroby v listopadu 1943, vybaven motorem BMW 801 D-2, opět produkovat 1700 PS (1700 hp, 1300 kW) a dva trupové 13 mm (0,51 palce) MG 131s, který nahradil MG 17s.[35]
- Fw 190 A-8
- A-8 vstoupil do výroby v únoru 1944, poháněn buď standardním BMW 801 D-2 nebo 801Q (také známý jako 801TU). 801Q / TU, s písmenem „T“ označujícím a Triebwerksanlage sjednocený instalace pohonné jednotky, byl standardní 801D se zlepšeným, silnějším pancéřováním na přední prstencové kapotáži navržené společností BMW, která stále obsahuje chladič oleje navržený společností BMW, u starších modelů upgradován z 6 mm (0,24 palce) na 10 mm (0,39 palce). Změny zavedené v modelu Fw 190 A-8 zahrnovaly také vstřikování C3 Erhöhte Notleistung systém nouzového posílení k stíhací variantě Fw 190 A (podobný systém s menším výkonem byl u některých použit dříve) Jabo varianty 190 A), čímž se na 10 minut zvýšil výkon na 1 980 k (1 950 k; 1 460 kW). 10minutová nouzová síla může být použita až třikrát na misi s 10minutovým cooldownem v „bojové síle“ mezi každým 10minutovým použitím nouzové energie.[36]
- Fw 190 A-8 / R2
- A-8 / R2 nahradil vnější křídlo 20 mm kanón 30 mm (1,2 palce) Dělo MK 108.
- Fw 190 A-8 / R4
- A-8 / R4 byl vybaven dusíkovým posilovačem GM1 standardního motoru BMW 801 D / Q. Injekce GM1 (oxid dusný) zvýšila výkon na krátkou dobu, až 10 minut najednou. Obvykle se přepravovalo 20 minut.
- Fw 190 A-8 / R8
- A-8 / R8 byl podobný A-8 / R2, ale vybaven těžkým brněním včetně 30 mm (1,2 palce) vrchlíku a pancéřování čelního skla a 5 mm (0,20 palce) kokpitu.[37]
- Fw 190 A-9
- Poprvé postaven v září 1944, Fw 190 A-9 byl vybaven novým BMW 801S o výkonu 2 000 PS (2 000 k; 1 500 kW); výkonnější 2400 k (2400 k; 1800 kW) 801F-1 byl stále ve vývoji a dosud není k dispozici.[38][39]
- Fw 190 A-10
- Na konci války byla A-10 vybavena většími křídly pro lepší manévrovatelnost ve vyšších nadmořských výškách, což mohlo umožnit další ráže 30 mm (1,2 palce) s dlouhou hlavní Dělo MK 103 namontovat.[40]
Bylo vyrobeno celkem 13 291 letounů Fw 190 A.[41]
A-6, A-7 a A-8 byly upraveny pro Sturmböcke operace bombardérů a torpédoborců.
Vývoj ve vysokých nadmořských výškách
Tank začal hledat způsoby, jak vyřešit problém s nadmořskou výškou na začátku programu. V roce 1941 navrhl řadu verzí s novými elektrárnami a navrhl použití turbodmychadla místo kompresorů. Byly popsány tři takové instalace
- Fw 190 V12
- (A-0) by byl vybaven mnoha prvky, které nakonec vedly k sérii B.
- Fw 190 V13
- (W.Nr. 0036) první prototyp řady C.
- Fw 190 V15
- (W.Nr. 0036) druhý prototyp řady C.
- Fw 190 V16
- (W.Nr. 0036) třetí prototyp řady C.
- Fw 190 V18
- (W.Nr. 0036) čtvrtý prototyp řady C.
- Fw 190 B-0
- S přeplňovaným BMW 801
- Fw 190 B-1
- Toto letadlo bylo podobné B-0, ale mělo mírně odlišnou výzbroj. Ve svém původním uspořádání měl být B-1 vybaven čtyřmi 7,92 mm (0,312 in) MG 17 a dvěma 20 mm MG-FF. Jeden byl vybaven dvěma MG 17, dvěma 20 mm MG 151 a dvěma 20 mm MG-FF. Po dokončení W.Nr. 811 nebyly objednány žádné další modely Fw 190 B.
- Fw 190 C.
- S přeplňovaným motorem Daimler-Benz DB 603, aby se dosáhlo požadovaného výsledku, musel být ocas letadla prodloužen střed gravitace. Následovaly čtyři další prototypy založené na V18 / U1: V29, V30, V32 a V33.
- Fw 190 D
- Fw 190 D (přezdívaný Dora; nebo Dora s dlouhým nosem („Langnasen-Dora“) bylo zamýšleno jako výkonná verze řady A ve vysokých nadmořských výškách.
- Fw 190 D-0
- První prototyp D-0 byl dokončen v říjnu 1942 s přeplňovaným motorem Junkers Jumo 213 včetně a přetlakový kokpit a další funkce, díky nimž jsou vhodnější pro práci ve vysokých nadmořských výškách.[43]
- Fw 190 D-1
- Počáteční výroba
- Fw 190 D-2
- Počáteční výroba
- Fw 190 D-9
- Série D-9 byla zřídka používána proti náletům těžkých bombardérů, protože okolnosti války na konci roku 1944 znamenaly, že bojové a pozemní útočné mise měly přednost.[44][45][46] Tento model byl základem pro pokračování Focke-Wulf Ta 152 letadlo.
- Fw 190 D-11
- Vybaveno vysoce hodnotným motorem řady Jumo 213F podobným motoru Jumo 213E použitému v modelu Ta-152 Série H, ale minus mezichladič. Ve vnějších křídlech byly instalovány dva 30 mm (1,2 palce) kanóny MK 108, které doplňovaly 20 mm MG 151 ve vnitřních pozicích.[47]
- Fw 190 D-12
- Podobně jako D-11, ale představoval 30 mm (1,2 palce) MK 108 dělo v a Motorkanon instalace střílející přes náboj vrtule.
- Fw 190 D-13
- D-13 by byl vybaven 20 mm MG 151/20 motorovým kanónem.
Verze pro pozemní útok (BMW 801)
- Fw 190 F
- Konfigurace Fw 190F byla původně testována na Fw 190 A-0 / U4, počínaje květnem 1942, vybavena středovými a křídlovými stojany na bomby.
- Fw 190 F-1
- Přejmenovány na A-4 / U3, z nichž 18 bylo postaveno
- Fw 190 F-2
- Přejmenovány na A-5 / U3, z nichž bylo 270 vyrobeno podle výrobních protokolů společnosti Focke-Wulf a zpráv o přijetí Ministerstva letectví.[Citace je zapotřebí ]
- Fw 190 F-3
- Vyvinut pod označením Fw 190 A-5 / U17, který byl vybaven středovým osazeným bombovým stojanem ETC 501. Fw 190 F-3 / R1 měl pod každým křídlem dva další stojany na bomby ETC 50. F-3 mohl nést přídavnou nádrž o objemu 66 litrů (300 litrů). Bylo vyrobeno celkem 432 Fw 190 F-3.[48]
- Fw 190 F-4 až F-7
- označení použitá pro projekty.
- Fw 190 F-8
- Na základě A-8 Fighter, který má mírně upravený vstřikovač na kompresoru, což umožnilo zvýšení výkonu v nižších nadmořských výškách po dobu několika minut. Výzbroj Fw 190 F-8 byly dva 20 mm kanóny MG 151/20 v kořenech křídel a dva kulomety MG 131 13 mm (0,51 palce) nad motorem. To bylo outfited s ETC 501 Bomb stojan jako středová montáž a čtyři ETC 50 bomb stojany jako underwing úchyty.
- Fw 190 F-8 / U1
- dlouhý dosah Jabo, který je vybaven okovy V.Mtt-Schloß k uchycení dvou standardizovaných přídavných tanků Luftwaffe 300 L (79 US gal). Byly také namontovány stojany na bomby ETC 503, což umožňovalo Fw 190 F-8 / U1 nést jednu bombu SC 250 pod každým křídlem a jednu bombu SC 250 na středové ose.
- Fw 190 F-8 / U2
- prototyp torpédového bombardéru, opatřený stojanem na bomby ETC 503 pod každým křídlem a osou ETC 504. U2 byl také vybaven zaměřovacím systémem zbraní TSA 2 A, který zlepšil schopnost U2 útočit na námořní cíle pomocí hmotnosti 700 kg ( 1 500 lb) BT 700.[48]
- Fw 190 F-8 / U3
- těžký torpédový bombardér byl vybaven ETC 502, což mu umožnilo nést jedno těžké torpédo BT-1400 (1400 kg (3100 lb)). Vzhledem k velikosti torpéda bylo nutné prodloužit ocasní kolo U3. U3 byl také vybaven motorem BMW 801S s výkonem 2 000 k a ocasem z Ta 152.[Citace je zapotřebí ]
- Fw 190 F-8 / U4
- vytvořen jako noční bombardér, byl vybaven tlumiči plamene na výfuku a různými elektrickými systémy, jako je rádiový výškoměr FuG 101, automatický pilot PKS 12 a zaměřovací systém TSA 2 A. U4 byla vybavena pouze dvěma kanóny MG 151/20 jako pevnou výzbrojí.
- Fw 190 F-8 / R3
- projekt se dvěma pod křídly namontovanými 30mm kanóny MK 103.
- Fw 190 F-9
- vychází z modelu Fw 190 A-9, který je vybaven novým vypouklým baldachýnem namontovaným na F-8 a A-8 s pozdní konstrukcí a čtyřmi bombami ETC 50 nebo ETC 70 pod křídly. Podle zpráv o přijetí Ministerstva letectví bylo v lednu 1945 vyrobeno 147 F-9 a od února do května 1945 možná dalších několik stovek (údaje za tyto měsíce chybí a pravděpodobně jsou ztraceny).[Citace je zapotřebí ]
- Fw 190 G
- The Fw 190 G was built as a long-range attack aircraft (Jagdbomber mit vergrösserter Reichweite – abbreviated JaBo Rei). Following the success of the Fw 190 F as a Schlachtflugzeug (close support, or "strike aircraft"), both the Luftwaffe and Focke-Wulf began investigating ways of extending the range of the Fw 190 F. Approximately 1,300 Fw 190 Gs of all variants were new built.
- Fw 190 G-1
- The G-1 was renamed from A-4/U8 Jabo Reis. Initial testing found that if all but two wing root mounted 20 mm MG 151 cannons (with reduced ammunition load) were removed, the Fw 190 G-1 (as it was now called) could carry a 250 kg (550 lb) or 500 kg (1,100 lb) bomb on the centreline and up to a 250 kg (550 lb) bomb under each wing.
- Fw 190 G-2
- The G-2 was renamed from Fw 190 A-5/U8 aircraft, similar to the G-1; the underwing drop tank racks were replaced with the much simpler V.Mtt-Schloß fittings, to allow for a number of underwing configurations.
- Fw 190 G-3
- The G-3 was based on A-6 with all but the two wing root mounted MG 151 cannons removed. The new V.Fw. Trg bombracks, however, allowed the G-3 to simultaneously carry fuel tanks and bomb loads
- Fw 190 G-3/R1
- The G-3/R1 replaced the V.Fw. Trg racks with a pair of Waffen-Behälter WB 151/20 conformal cannon pods; each mounting a pair of Mauser MG 151/20 autocannon, giving the G-3/R1 – with its existing pair of wing-root mounted, synchronized MG 151/20 autocannon, a total of six such ordnance pieces.[49]
- Fw 190 G-3/R5
- The G-3/R5 was similar to the R1, but the V.Fw. Trg racks were removed, and two ETC 50 racks per wing were added.
- Fw 190 G-8
- The G-8 was based on the Fw 190 A-8, using the same "bubble" canopy as the F-8 and fitted with underwing ETC 503 racks that could carry either bombs or drop tanks.
- Fw 190 G-8/R4
- The G-8/R4 kit was a planned refit for the GM 1 engine boost system, but never made it into production.
- Fw 190 G-8/R5
- The G-8/R5 kit replaced the ETC 503 racks with two ETC 50 or 71 racks.
Trainer versions
- Fw 190 A-5/U1
- Several old Fw 190 A-5s were converted by replacing the MW 50 tank with a second cockpit. The canopy was modified, replaced with a new three-section unit that opened to the side. The rear portion of the fuselage was closed off with sheet metal.
- Fw 190 A-8/U1
- A similar conversion to the A-5/U1.
- Fw 190 S-5
- A-5/U1 trainers re-designated.
- Fw 190 S-8
- A-8/U1 trainers re-designated. An estimated 58 Fw 190 S-5 and S-8 models were converted or built.[50]
Bojová historie
The Fw 190 participated on every major combat front where the Luftwaffe operated after 1941, and did so with success in a variety of roles.
Výroba
A 0.40 km2 (99-acre) Focke-Wulf plant east of Marienburg was bombed by the Eighth Air Force on 9 October 1944.[51] In addition, one of the most important sub-contractors for the radial-engined Fw 190s was AGO Flugzeugwerke, which from 1941 through to the end of the war produced enough Fw 190s to earn it major attention from the USAAF, with the AGO plant in Oschersleben being attacked at least five times during the war from 1943 onwards.
Varianta[52] | Množství | Years produced |
---|---|---|
FW-190 A-1 | 102 | 1941 June – 1941 October |
FW-190 A-2&A-3 | 909 | 1941 October – 1942 August |
FW-190 A-4 | 975 | 1942 June – 1943 August |
FW-190 A-5 | 1,752 | 1942 November – 1942 August |
FW-190 A-6 | 1,052 | 1943 May – 1944 March |
FW-190 A-7 | 701 | 1943 November – 1944 March |
Fw-190 A-8 | 6,655 | 1944 February – 1945 February |
Fw-190 A-9 | 930 | 1944 September – 1945 February |
Total (including prototypes and pre-production aircraft) | 13,291 | — |
FW-190 F-1&F-2(A-4) | 18 & 271 | 1942 May – 1943 May |
FW-190 F-3(A-5) | 432 | 1943 May – 1944 April |
FW-190 F-8(A-8) | 6,143 | 1944 March – 1945 February |
FW-190 F-9(A-9) | 415 | 1944 September – 1945 February |
Součty | 7,279 | — |
FW-190 G-1(A-4) | 183 | 1942 August – 1942 November |
FW-190 G-2(A-5) | 235 | 1942 July – 1943 May |
FW-190 G-3(A-6) | 214 | 1943 June – 1943 December |
FW-190 G-8(A-8) | 689 | 1943 August – 1944 February |
Součty | Cca. 1300 | — |
FW-190 D-9 | 1,805 | 1944 August – 1945 April |
FW-190 D-11 | 20 | 1945 February – 1945 March |
FW-190 D-13 | 1 | 1945 April – 1945 April |
Součty | 1,826 | — |
FW-190 S-5 converted from A-5 or built | C. 20 | 1944 late |
FW-190 S-8 converted from A-8 or built | C. 38 | 1944 late |
Součty | 58 | — |
TA-152 V/H-0 | 18/26 | 1944 December – 1945 January |
TA-152 H-1 | 25 | 1945 January – 1945 April |
Součty | 69 | — |
Total (all variants) | 23,823 | — |
Surviving aircraft and modern replicas
Some 28 original Fw 190s are in museums or in the hands of private collectors around the world.
In 1997 a German company, Flug Werk GmbH, began manufacturing new Fw 190 models as reproductions. By 2012, 20 had been produced, most flyable, a few as static display models, with airworthy examples usually powered by Chinese-manufactured Shvetsov ASh-82 twin-row, 14-cylinder radial powerplants,[53] which have a displacement of 41.2 litres, close to the BMW 801's 41.8 litres, with the same engine cylinder arrangement and number of cylinders.
The nearly intact wreck of an Fw 190 A-5/U3 (Werknummer 151 227) that had crashed in a marsh in a forest near Leningrad, Soviet Union, 1943 was located in 1989.[54] After restoration in the US, the Fw 190 flew again (with the original BMW 801 powerplant) on 1 December 2010.[55] Following the successful test flight, the aircraft was then trucked up to the Flying Heritage & Combat Armor Museum in Everett, Washington, where it was reassembled in April 2011 and returned to airworthy condition.[56]
At least five surviving Fw 190A radial-engined aircraft are known to have been assigned to the Luftwaffe's JG 5 wing in Herdla, Norway. More German fighter aircraft on display in museums in the 21st century have originated from this unit than from any other Axis Powers' military aviation unit of World War II.
The Turecké letectvo retired all of its Fw 190A-3 fleet at the end of 1947 mostly because of lack of spare parts. It is rumored that American-Turkish bilateral agreements required retiring and scrapping of all German origin aircraft, although this requirement did not exist for any other country. According to Hürriyet Daily News, all of the retired Fw 190s were saved from scrapping by wrapping them with protective cloths and burying them in the soil near the Aviation Supply and Maintenance Center at Kayseri. Attempts to recover the aircraft have all been unsuccessful, which suggests the story is probably a hoax or myth.[57]
Operátoři
- Československo
- Československé letectvo (Poválečný)
- Francie
- Francouzské letectvo – The French Air Force ordered 64 aircraft post-war from the SNCAC aircraft company. The Fw 190 A-5/A-6 model that was chosen carried the designation NC 900. The aircraft were used operationally for a short period and withdrawn due to problems with the BMW 801 engine.
- Francouzské námořnictvo (Poválečný)
- nacistické Německo
- Maďarsko
- Royal Hungarian Air Force received a total of 72 Fw 190F-8s starting in November 1944. They were operated by the 102. vadászbombázó század, later 102. csatarepülő osztály (102nd Fighter-Bomber Squadron, later Wing) engaging in close-support missions on the Eastern Front in 1944–45.[58]
- Japonsko
- The Japonské armádní letectvo received one Fw 190A-5 for evaluation purposes.[59]
- Španělský stát
- Španělské letectvo – The Spanish Air Force operated Fw 190A-2,3,4 among Fw 190 A-8 and Gs with volunteers of Escuadrilla Azul (15ª Spanische Staffel, JG 51 "Mölders" VIII. Fliegerkorps, belonged in LuftFlotte 4) on the Eastern Front (from Orel during September 1942 to Bobruisk, during July 1943) and Defense of the Reich over Germany.
- Rumunsko
- Royal Romanian Air Force - V návaznosti na 23. srpna 1944 převrat podle King Michael, which resulted in Romania leaving the Síly osy, Romania captured 22 Luftwaffe Fw 190 As and Fs.[60][61] They were not used operationally.[62] Nine serviceable Fw 190s were later confiscated by the Soviet Union.[63]
- krocan
- Turecké letectvo — Not entirely unlike [[Finnish Air Force#Continuation War 1941–44|Finland's Ilmavoimat]] air arm of the World War II years, the Turkish Air Force was the only air force, apart from the Finns, who operated both Allied and Axis aircraft throughout World War II. Beginning in mid-1942, received 72 examples of the Fw 190 A-3a (export model of A-3, a stood for ausländisch—foreign) from Germany to modernize their air force. These aircraft were basically Fw 190 A-3s, with BMW 801 D-2 engines and FuG VIIa radios and an armament fit of four MG 17s, with the option of installing two MG-FF/M cannon in the outer wing positions. The export order was completed between October 1942 and March 1943. The Fw 190 remained in Turkish service until late 1947 when they were retired due to a lack of spare parts.
- Spojené království
- královské letectvo – No. 1426 (Enemy Aircraft) Flight RAF evaluated at least one captured Fw 190A-4.
- Spojené státy
- Armáda Spojených států vzdušné síly a Námořnictvo Spojených států – A small number of captured Fw 190As fell into American hands in Europe and North Africa, with one captured A-5 model, WkNr. 150 051, being flown for a time at the Patuxent Naval Air Test Center by the U.S. Navy during the war years.
- Jugoslávie
- Jugoslávské letectvo SFR – Postwar, one aircraft.
Specifications (Fw 190 A-8)
Data z Fw 190 A8,[64][65][Citace je zapotřebí ]
Obecná charakteristika
- Osádka: 1
- Délka: 8.95 m (29 ft 4 in)
- Rozpětí křídel: 10.506 m (34 ft 6 in)
- Výška: 3,15 m (10 ft 4 v)
- Plocha křídla: 18,3 m2 (197 čtverečních stop)
- Profil křídla: vykořenit: NACA 23015.3; spropitné: NACA 23009[66]
- Prázdná hmotnost: 3,200 kg (7,055 lb)
- Celková hmotnost: 4,417 kg (9,738 lb)
- Maximální vzletová hmotnost: 4 900 kg (10 803 lb)
- Plná kapacita: 639 L
- Elektrárna: 1 × BMW 801D-2 14-cylinder air-cooled radial piston engine 1,700 PS (1,677 hp; 1,250 kW) and up to 1,980 PS (1,953 hp; 1,456 kW) at 1.65 ata for up to 10 minutes of emergency power ("erhöhter Notleistung")[67][36]
- Vrtule: 3-bladed constant-speed propeller
Výkon
- Maximální rychlost: 652 km/h (405 mph, 352 kn) at 5,919 m (19,420 ft)
- Rozsah: 900–1,000 km (560–620 mi, 490–540 nmi)
- Bojový rozsah: 400–500 km (250–310 mi, 220–270 nmi)
- Rozsah trajektů: 900–1,000 km (560–620 mi, 490–540 nmi) ~1800-2000 km with droptank.
- Strop služby: 10,350 m (33,960 ft)
- Rychlost stoupání: 15 m / s (3000 ft / min)
- Plošné zatížení: 241 kg/m2 (49 lb/sq ft)
- Power/mass: 0.29–0.33 kW/kg (0.18–0.20 hp/lb)
Vyzbrojení
- Zbraně:
2 × 13 mm (.51 in) synchronized MG 131 machine guns with 475 rounds per gun, and
2 × 20 mm MG 151/20 E cannons with 250 rpg, synchronized in the wing roots, and
2 × 20 mm MG 151/20 E cannons with 140 rpg, free-firing outboard in mid-wing mounts. - Bomby: 1 bomb under fuselage or four bombs under wings.
Viz také
Související vývoj
Letadla srovnatelné role, konfigurace a éry
- Bloch MB.155
- Curtiss XP-42
- Grumman F6F Hellcat
- Heinkel He 100
- Kawanishi N1K
- Kawasaki Ki-60
- Lavočkin La-5
- Mikojan-Gurevič MiG-1
- Nakajima Ki-44
- Polikarpov I-185
- Hawker Typhoon
- Mitsubishi J2M
- Jakovlev Jak-3 U
Související seznamy
Reference
Poznámky
- ^ This A-3 was landed by mistake by Oblt Armin Faber at RAF Pembrey on June 23, 1942, becoming the first Fw 190 to be captured and tested by the RAF.[1]
- ^ Pushrods had been used for the ailerons and elevator surfaces of the all-metal German Junkers D.I low-winged monoplane fighter which flew near the end of World War I.
Citace
- ^ Ramsey 1990, p. 147.
- ^ Angelucci, Enzo (1988). Bojová letadla druhé světové války. p. 50. ISBN 0-517-64179-8.
- ^ Andrews & Morgan 1987, p. 225.
- ^ Ponořte se 2007, s. 80.
- ^ "Focke Wulf Ta 152". Air & space. Smithsonian.
- ^ "Nazi Germany's Focke-Wulf FW-190: The Best Fighter Aircraft of World War II?". Národní zájem. 11. srpna 2017.
- ^ Shacklady 2005, p. 25.
- ^ A b Smith and Creek 2014, pp. 33–34.
- ^ A b Green and Swanborough 2001, p. 13.
- ^ Price 2009, p. 3.
- ^ Hansen, James. "Engineering Science and the Development of the NACA Low-Drag Engine Cowling", Kapitola 1. Archivováno October 31, 2004, at the Wayback Machine. The NACA and NASA Collier Trophy, NASA, 1998.
- ^ Price 2000, p. 6.
- ^ Price 2009, p. 1.
- ^ A b Caygill 2002, p. 6.
- ^ Animation of Fw 190 tailgear reaction sequence
- ^ Sengfelder, Günther (1993). Podvozek německých letadel. Atglen, Pensylvánie: Schiffer Publishing. pp. 99, 102. ISBN 0-88740-470-7.
On all versions of the Fw 190A a wire cable was attached to the middle trunnion of the right [main landing gear] strut, this leading to the tailwheel. When the main landing gear was retracted this cable raised the air/oil tailwheel leg.
- ^ Miyama, T. "傑作機、Fw190の尾輪です". biglobe (v japonštině). ne. Citováno 31. ledna 2014.
- ^ Wagner, Ray; Nowarra, Heinz (1971). Německá bojová letadla: Komplexní průzkum a historie vývoje německých vojenských letadel v letech 1914 až 1945. New York: Doubleday. p. 237.
- ^ A b Spenser 1987, p. 12.
- ^ Price 2009, pp. 3–4.
- ^ Stephenson, Robert and E. Brown Ryle III. "Fw 190 Undercarriage". Archivováno February 27, 2008, at the Wayback Machine. HyperScale—An Online Magazine for Aircraft and Armour Modellers, 2003. Retrieved February 14, 2008.
- ^ Lednicer, David. Neúplný průvodce používáním profilů křídel. Archivováno July 19, 2011, at the Wayback Machine Urbana, Illinois: UIUC Applied Aerodynamics Group, 2010. Retrieved May 18, 2011.
- ^ A b Sheffield, F. C. (August 13, 1942). "The B.M.W. 801A, Details of Germany's Latest Twin Row Radial Power Plant – 'Low-drag Cowling' & 'Oil Coolers'". Flightglobal. Flight international. Archivováno z původního dne 26. dubna 2014. Citováno 25. dubna 2014.
- ^ Shacklady 2005, p. 30.
- ^ A b C Page 2002, p. 579.
- ^ Spenser 1987, p. 56.
- ^ A b Smith and Kay 1972, p. 175.
- ^ Page 2002, p. 581.
- ^ A b Page 2002, p. 583.
- ^ Page 2002, pp. 582–583.
- ^ Page 2002, pp. 583–584.
- ^ A b C d E Page 2002, p. 284.
- ^ Page 2002, p. 587
- ^ Janowicz 2001, pp. 34–38.
- ^ Janowicz 2001, pp. 40–41.
- ^ A b http://www.wwiiaircraftperformance.org/fw190/Fw_190_A-8_15-3-44.pdf
- ^ Janowicz 2001, pp. 41–43.
- ^ Page 2002, p. 593.
- ^ Janowicz 2001, pp. 43–45.
- ^ Joineau and Breffort 2007, p. 25.
- ^ Janowicz 2001, pp. 66–67.
- ^ Arthy, Andrew. "Fw 190 W.Nr. list". Archivováno 2008-07-05 na Wayback Machine hobbyvista.com, December 24, 2010. Retrieved August 23, 2010.
- ^ "Focke-Wulf Fw 190D". Archivováno 06.01.2009 na Wayback Machine csd.uwo.ca. Retrieved: August 23, 2010.
- ^ Rodeike 1998, p. 381.
- ^ Caldwell 2007, p.89.
- ^ Caldwell 1998, p. 421.
- ^ Forsyth 1996, pp. 200, 204–205.
- ^ A b Mondey 2006, p. 72.
- ^ "Royal Museum of the Armed Forces in Brussels, Belgium - photo of surviving German WB 151/20 conformal gunpod". landmarkscout.com. Archivováno od originálu 22. srpna 2017. Citováno 26. dubna 2018.
- ^ Janowicz 2001, pp. 55–56.
- ^ Gurney 1962, p. 219.
- ^ Focke-Wulf FW 190 Vol. 1-Vol. 4 (Monografie 01-Monografie 06) by Krzysztof Janowicz
- ^ "Die FW 190 aus dem Flugwerk" (v němčině). Archivováno 2016-04-02 na Wayback Machine flugwerk.de. Vyvolány 9 September 2012.
- ^ Matt. "A Real Focke-Wulf Fw 190 is In the Air!" Archivováno 2016-12-01 at Wikiwix Airpigz.com (blog), 13 January 2011. Retrieved: 31 October 2012.
- ^ Cohen, Aubrey. "Restored German WWII fighter set to fly Saturday." Archivováno 2012-11-27 at Wikiwix Hearst Seattle Media, LLC March 16, 2011. Retrieved: 25 November 2012.
- ^ Cohen, Aubrey. "Unique WWII German fighter reassembled in Everett". Archivováno 2012-10-31 at Wikiwix seattlepi.com, 21 April 2011. Retrieved: 31 October 2012.
- ^ "Over 50 missing warplanes found buried in central Turkey: Report". Hürriyet Daily News. Archivováno z původního dne 26. dubna 2018. Citováno 26. dubna 2018.
- ^ Bonhardt et al. 1992, s. 358.
- ^ Caygill 2002, p. 34.
- ^ Dénes 1999, p. 45.
- ^ Axworthy 1995, p. 279.
- ^ Dénes 1999, p. 29.
- ^ Axworthy 1995, p. 320.
- ^ "Focke-Wulf FW 190A-8". aeroweb.brooklyn.cuny.edu. Archivovány od originál on February 10, 2006. Citováno 13. října 2019.
- ^ Nowarra, Heinz J. (1993). Die Deutsche Luftrüstung 1933–1945 Vol.2 – Flugzeugtypen Erla-Heinkel (v němčině). Koblenz: Bernard & Graefe Verlag. pp. 72–94, 264–265. ISBN 3-7637-5464-4.
- ^ Lednicer, David. „Neúplný průvodce používáním profilů křídel“. m-selig.ae.illinois.edu. Citováno 16. dubna 2019.
- ^ http://www.wwiiaircraftperformance.org/fw190/fw190-a8-3jan45.jpg
Bibliografie
- Andrews, C.F. a E.B. Morgan. Supermarine Aircraft od roku 1914. London: Putnam, 2nd ed., 1987. ISBN 0-85177-800-3.
- Axworthy, Mark, CornelScafeș and Cristian Crăciunoiu.Third Axis. Fourth Ally. Romanian Armed Forces in the European War, 1941–1945. London: Arms & Armour, 1995. ISBN 1-85409-267-7.
- Bernád, Dénes. Rumanian Air Force: The Prime Decade, 1938–1947. Carrollton, Texas: Squadron/Signal Publications Inc, 1999. ISBN 0-89747-402-3.
- Bonhardt, Attila, Sárhidai Gyula and László Winkler. A Magyar Királyi Honvédség Fegyverzete. (The Royal Hungarian Army Weapons in Hungarian). Kecskemét, Hungary: Zrínyi Kiadó, 1992. ISBN 963-327-182-7.
- Bowman, Martin W. P-51 Mustang vs Fw 190: Europe 1943–45. Oxford, UK: Osprey Publishing, 2007. ISBN 1-84603-189-3.
- A Butcher Bird's Tale: the Story of the Focke Wulf 190 (DVD). Retrieved: 3 April 2008.
- Caldwell, Donald L. JG 26: Top Guns of the Luftwaffe. New York: Ivy Books, 1991. ISBN 0-8041-1050-6.
- Caldwell, Donald L. Válečný deník JG26, sv. 2: 1943–1945. London: Grub Street Publishing, 1998. ISBN 1-898697-86-8.
- Caldwell, Donald L.; Muller, Richard R. (2007). The Luftwaffe over Germany: Defense of the Reich. London, UK: Greenhill Books. ISBN 978-1-85367-712-0.
- Caygill, Peter. Combat Legend Focke-wulf Fw 190. Ramsbury, UK: Airlife Publishing Limited, 2002, ISBN 978-1-84037-366-0
- Crandall, Jerry. Yellow 10: The Story of the Ultra-rare Fw 190 D-13. Hamilton, Montana: Eagle Edition Ltd., 2000. ISBN 0-9660706-3-1.
- Donald, David, vyd. Warplanes of the Luftwaffe. London: Aerospace Publishing, 1994. ISBN 1-874023-56-5.
- Ponoř se, Ken. The Story of the Spitfire: A Operational and Combat History. London: Greenhill books, 2007. ISBN 978-1-85367-725-0.
- Focke-Wulf Flugzeugbau GmbH. Fw 190 D-9 Flugzeug-Handbuch: Teil 8A Schußwaffenlage. Rechlin, Germany: Erprobungsstelle der Luftwaffe Rechlin, November 1944.
- Focke-Wulf Flugzeugbau GmbH. Fw 190 D-9 Flugzeug-Handbuch: Teil 8C Sonderwaffenlage. Berlin: Der Chef der Technischen Luftrüstung, January 1945.
- Forsyth, Robert. JV 44 The Galland Circus. Burgess Hill, Sussex, UK: Classic Publications, 1996. ISBN 0-9526867-0-8.
- Griehl, Manfred. Focke-Wulf Fw 190 Varianten: Flugzeug Profile 45. Stengelheim, Germany: UNITEC Medienvertrieb E.K., 2008. OCLC 230135362, JAKO V B006VFEHPC.
- Green, William and Gordon Swanborough. The Focke-Wulf 190: Fw 190. Newton Abbot, UK: David & Charles, 1976. ISBN 0-7153-7084-7.
- Gurney, Gene (Major, USAF). The War in the Air: A Pictorial History of World War II Air Forces in Combat. New York: Bonanza Books, 1962.
- Jackiewicz, Jacek and Robert Bock. Captured Butcherbirds, Vol. 1. Warsaw, Poland: Ajaks, 2009. ISBN 978-83-924914-2-2.
- Jackson, Robert. Letadla druhé světové války: vývoj, výzbroj, specifikace. Edison, New Jersey: Chartwell Books, 2003. ISBN 0-7858-1696-8.
- Janowicz, Krzysztof (with Neil Page). Focke-Wulf Fw 190, Vols 1 & II. London: Kagero Publications, 2001. ISBN 83-89088-11-8.
- Jessen, Morten. Focke-Wulf 190: The Birth of the Butcher Bird 1939–1943. London: Greenhill Books, 1998. ISBN 1-85367-328-5.
- Joineau, Andre and Dominique Breffort. P-51 Mustang: From 1943 to 1945. Paris: Histoire & Collections, 2007. ISBN 2-913903-81-9.
- Kosin, Ruediger. The German Fighter Since 1915– translation of Die Entwicklung der deutschen Jagdflugzeuge. London: Putnam, 1988. ISBN 0-85177-822-4.
- Lednicer, David A. „Technická poznámka: Hodnocení CFD tří významných stíhacích letounů druhé světové války.“ Aeronautical Journal, Royal Aeronautical Society, červen / červenec 1995.
- Lednicer, David A. "Aerodynamika stíhacích letadel druhé světové války." EAA Sport Aviation, Leden 1999.
- Lorant, Jean-Yves and Richard Goyat. JG 300 (two volumes translated by Neil Page). Hamilton, Montana: Eagle Editions, 2006, Vol. 1: ISBN 0-9761034-0-0, Sv. 2: ISBN 0-9761034-2-7.
- Lowe, Malcolm. Production Line to Front Line #5, Focke-Wulf Fw 190. London: Osprey, 2003. ISBN 1-84176-438-8.
- Manrho, John and Ron Putz. Bodenplatte: The Luftwaffe's Last Hope: The Attack on Allied Airfields, New Year's Day 1945. Ottringham, UK: Hikoki Publications, 2004. ISBN 1-902109-40-6.
- Mondey, Davide. Hamlyn Stručný průvodce letadly Axis druhé světové války. London: Bounty Books, 2006. ISBN 0-7537-1460-4.
- Nowarra, Heinz J. The Focke-Wulf Fw 190 Fighters, Bombers, Ground Attack Aircraft. West Chester, Pennsylvania: Schiffer Publications, 1991. ISBN 0-88740-354-9.
- Page, Neil. "Focke Wulf 190: Part One-the Fw 190A-series fighter variants." Modelování letadel v měřítku, Sv. 24, No. 9, November 2002.
- Page, Neil. "The Sturmgruppen—Bomber Destroyers 1944." Modelování letadel v měřítku, March 2001.
- Price, Alfred. Focke Wulf Fw 190 in Combat. London: Sutton Publishing, 2000. ISBN 0-7509-2548-5.
- Ramsay, Winston G., ed. The Blitz Then and Now: Volume 3, May 1941 – May 1945. London: Battle of Britain Prints International Ltd, 1990. ISBN 0-900913-58-4.
- Rodeike, Peter. Jagdflugzeug 190. Eutin, Germany: Struve-Druck, 1998. ISBN 3-923457-44-8.
- Ryle, E. Brown and Malcolm Laing. Walk Around Number 22: Focke-Wulf Fw 190A/F. Carrollton, Texas: Squadron/Signal Publications, 1997. ISBN 0-89747-374-4.
- Shacklady, Edward. Butcher Bird: Focke-Wulf Fw 190. Bristol, UK: Cerberus Publishing Ltd., 2005. ISBN 1-84145-103-7.
- Smith, J. R and Anthony L. Kay. Německá letadla druhé světové války. London: Putnam & Company Ltd., 1972. ISBN 0-370-00024-2
- Smith, J. Richard a Eddie J. Creek. Focke-Wulf Fw 190: Volume One 1938–1943 (2nd ed, reprint). Hersham, Surrey, UK: Ian Allan Publishing, 2014. ISBN 978-1-906537-29-6
- Spencer, Jay P. Focke-Wulf Fw 190: Workhorse of the Luftwaffe. Washington, D.C.: Smithsonian, 1989. ISBN 0-87474-885-2.
- Spicku, Mike. Allied Fighter Aces of World War II. London: Greenhill Books. 1997. ISBN 1-85367-282-3.
- Thompson, J. Steve with Peter C Smith. Air Combat Manoeuvres. Hersham, Surrey, UK: Ian Allan, 2008. ISBN 978-1-903223-98-7.
- Průvodce muzeem letectva Spojených států. Wright-Patterson AFB, ACH: Air Force Museum Foundation, 1975.
- Wagner, Ray & Heinz Nowarra. Německá bojová letadla: Komplexní průzkum a historie vývoje německých vojenských letadel v letech 1914 až 1945. New York: Doubleday, 1971.
- Weal, Johne. Focke-Wulf Fw 190 Aces of the Russian Front. Oxford, UK: Osprey, 1998. ISBN 1-85532-518-7.
- Weal, Johne. Focke-Wulf Fw 190 Aces of the Western Front. Oxford, UK: Osprey, 1996. ISBN 1-85532-595-0.
- Winchester, Jim. "Focke-Wulf Fw 190." Letadla druhé světové války. London: Grange Books, 2004. ISBN 1-84013-639-1.
externí odkazy
- US evaluation of captured Fw 190 A-4 (PDF file)
- The Flying Heritage Collection's Fw 190A fires up its BMW 801 engine
- The Flying Heritage Collection's Fw 190D fires up its Jumo 213 engine
- Modeller's Guide to Focke-Wulf Fw 190 Variants, Radial Engine Versions Part I
- Modeller's Guide to Focke-Wulf Fw 190 Variants, Radial Engine Versions Part II
- YouTube video chronicling the history of the Flying Heritage Collection's WkNr 151 227 airworthy Fw 190