Der Himmel lacht! Die Erde jubilieret, BWV 31 - Der Himmel lacht! Die Erde jubilieret, BWV 31

Der Himmel lacht! Die Erde jubilieret
BWV 31
Církevní kantáta podle J. S. Bach
Weimar-1840-Herderplatz-Oeder.jpg
St. Peter und Paul, Weimar, pravděpodobně místo prvního představení
PříležitostPrvní den roku velikonoční
Text kantáty
Salomon Franck
Chorál
podle Nikolaus Herman
Provedeno21. dubna 1715 (1715-04-21): Weimar
Pohyby9
Hlasitý
Instrumentální
  • 3 trubky
  • tympány
  • 3 hoboje
  • ocas
  • fagot
  • 2 housle
  • 2 violy
  • 2 violoncella
  • Continuo

Der Himmel lacht! Die Erde jubilieret (Nebe se směje! Země jásá),[1] BWV 31, je kostel kantáta podle Johann Sebastian Bach pro první den roku velikonoční. Bach složil kantátu dovnitř Weimar a poprvé ji provedl 21. dubna 1715.

Historie a slova

Dne 2. března 1714 byl Bach jmenován koncertním mistrem Weimarské dvorní kapitoly spoluvládících vévodů Wilhelm Ernst a Ernst August Saxe-Weimar. Jako koncertní mistr převzal hlavní odpovědnost za skládání nových děl, konkrétně kantát pro Schloßkirche (palácový kostel), podle měsíčního rozvrhu.[2] Bach složil kantátu pro velikonoční neděle v roce 1715. Předepsané hodnoty pro svátek pocházely z První dopis Korinťanům, „Kristus je náš velikonoční beránek“ (1. Korintským 5: 6–8 ) a z Markovo evangelium, Vzkříšení Ježíše (Marek 16: 1–8 ). Text napsal Weimarský básník Salomon Franck kdo to publikoval v Evangelisches Andachts-Opffer (Evangelická nabídka modliteb). Verše se skládají čistě z volné poezie a interpretují velikonoční poselství spojené s žádostí věřících, aby byl také Ježíš vzkříšen v jejich duších. Finále hnutí, poslední verš z chorál "Wenn mein Stündlein vorhanden ist„(Až přijde má hodina) Nikolaus Herman,[3][4] vyjadřuje touhu zemřít, následovat Ježíše ve vzkříšení.[5]

Bach poprvé přednesl kantátu 21. dubna 1715. Při pohledu na bohaté bodování tří instrumentálních skupin a pětidílného sboru, John Eliot Gardiner naznačuje, že kantáta nebyla provedena u soudu Schloßkirche, ale v městském kostele St. Peter und Paul, kde se vévodská rodina zjevně občas účastnila bohoslužeb.[6] Bach později kantátu několikrát provedl v Lipsku v mírně upravené podobě. Existují důkazy o výkonech za roky 1724 a 1731; další výkon v roce 1735 je také pravděpodobný. Vzhledem k tomu, že Weimarovo ladění varhan, které sloužilo jako reference pro strunné nástroje, bylo pravděpodobně a Třetí vyšší než standardní ladicí tón v Lipsku, musel Bach buď vynechat hlasy rákosových nástrojů, nebo je přepsat pro lipské představení, nebo nahradit části různými nástroji.[5][7]

Bodování a struktura

Kantáta v devíti větách je slavnostně hodnocena u tří vokálních sólistů (soprán, tenor a bas ), pětidílný sbor (SSATB ), tři trubky, tympány, tři hobojové, ocas (tenorový hoboj), fagot, dva housle, dva violy, dva violoncella a basso continuo. Bodování pěti částí ve sboru, pěti částí v dechových nástrojích a šesti částí ve smyčce je neobvyklé.[5]

  1. Sonáta
  2. Refrén: Der Himmel lacht! Die Erde jubilieret
  3. Recitativní (basa): Značka Erwünschter!
  4. Aria (basa): Fürst des Lebens, ostřejší Streiter
  5. Recitativní (tenor): Takže stehe dann, du gottergebne Seele
  6. Aria (tenor): Adam musí přemýšlet
  7. Recitativní (soprán): Weil dann das Haupt sein Glied
  8. Aria (soprán) a chorál: Letzte Stunde, brich zde
  9. Chorál: Takže fahr ich hin zu Ježíš Kristus

Hudba

Slavnostní charakter díla dokládá a sonáta s fanfára - jako úvod, koncert tří skupin mosaz, rákos a struny, vše rozdělené do mnoha částí.[6] První sborové hnutí, zpívané pětidílným sborem, evokuje „nebeský smích a světské jásání“ textu, podle John Eliot Gardiner, který pokračuje:

rytmy poháněné tancem a lesk na trumpetu se těší na Gloria z B moll mše sv, dokonce i ke zpomalení tempa a umlčení mosazi, když slova hovoří o Kristově propuštění z hrobky.[6]

Basový hlas recitátorem oznamuje vzkříšení Ježíše a pokračuje v árii, oba doprovázené pouze kontinuem. Árie, značená Molto adagio, chválí Ježíše jako „prince života“[1] a „silný bojovník“.[1][7]

Vyšší tenorový hlas oslovuje v recitativu duši, aby hleděla na „nový život v duchu“, následovaný jasnou árií, doprovázenou strunami, o kterých mluví „der neue Mensch„(nový člověk), bez hříchu.[7]

Nejvyšší hlas, soprán, zpívá v první osobě jako duše v recitativu,[8] přesvědčen o účasti na vzkříšení. V poslední árii soprán a sólový hoboj v echo-efektech kontrastují s nízko položenými unisonovými strunami, které již očekávají melodii uzavíracího chorálu.[7] Hymnus je „chorál na smrtelné posteli“, připravený pro čtyřhlasý sbor, korunovaný a soprán z trubky a prvních houslí.[6][8]

Nahrávky

Reference

  1. ^ A b C Dellal, Pamela. „BWV 31 - Der Himmel lacht! Die Erde jubilieret“. Emmanuel Music. Citováno 31. března 2015.
  2. ^ Koster, Jan. „Weimar 1708–1717“. let.rug.nl. Citováno 16. prosince 2011.
  3. ^ „Wenn mein Stündlein vorhanden ist / Text and Translation of Chorale“. Web společnosti Bach Cantatas. Citováno 7. března 2013.
  4. ^ „Chorale Melodies used in Bach's Vocal Works / Wenn mein Stündlein vorhanden ist“. Web společnosti Bach Cantatas. Citováno 7. března 2013.
  5. ^ A b C Dürr, Alfred (1981). Die Kantaten von Johann Sebastian Bach (v němčině). 1 (4. vyd.). Deutscher Taschenbuchverlag. 234–237. ISBN  3-423-04080-7.
  6. ^ A b C d Gardiner, John Eliot (2007). Johann Sebastian Bach (1685-1750) / Cantatas č. 4, 6, 31, 66, 134 a 145 (Mediální poznámky). Soli Deo Gloria (na Hyperion Records webová stránka). Citováno 22. dubna 2019.
  7. ^ A b C d Tadashi Isoyama, Tadashi Isoyama (1997). „BWV3I: Der Himmel lacht, die Erde jubilieret / Nebesa se smějí. Země se raduje“ (PDF). Web společnosti Bach Cantatas. str. 5–6. Citováno 12. března 2013.
  8. ^ A b Mincham, Julian (2010). „Kapitola 47 BWV 31 Der Himmel lacht! Die Erde jubilieret. / Nebesa se smějí a svět se raduje“. jsbachcantatas.com. Citováno 12. března 2013.

Zdroje