Gott soll allein mein Herze haben, BWV 169 - Gott soll allein mein Herze haben, BWV 169

Gott soll allein mein Herze haben
BWV 169
Sólová církevní kantáta podle J. S. Bach
Thomaskirche-1885.png
Thomaskirche, Lipsko
Příležitost18. neděle po Trojice
Chorál
Jeptiška pokousaná wir den Heiligen Geist
Provedeno20. října 1726 (1726-10-20): Lipsko
Pohyby7
Hlasitý
Instrumentální
  • 2 hoboje
  • ocas
  • orgán
  • 2 housle
  • viola
  • Continuo

Johann Sebastian Bach složil církevní kantáta Gott soll allein mein Herze haben (Bůh sám bude mít mé srdce),[1] BWV 169, sólová kantáta pro alt sólista, v Lipsko na 18. neděli poté Trojice a poprvé ji provedl 20. října 1726.

Historie a slova

Bach psal kantátu během svého čtvrtého ročníku v Lipsku pro 18. neděle po Trojici. Předepsané hodnoty pro neděli byly z První list Korintským, Pavel díky za milost Boží v Efezu (1. Korintským 1: 4–8 ) a z Matoušovo evangelium, Velké přikázání (Matouš 22: 34–46 ).

Neznámý autor textu se soustředil na lásku k Bohu v pohyby 2 až 5 a přidal jeden pohyb o lásce k bližnímu v pohybu 6, pokračoval v závěru chorál, třetí sloka z Martin Luther „“Jeptiška pokousaná wir den Heiligen GeistBásník spojil první recitativ k následujícímu árie zahájením dvou myšlenek v recitativu související linií z árie jako a motto a oba končí rekapitulací prvního řádku. Druhý recitativ je parafrází 2 Kings 2: 1, Eliáš pozvedl do nebe. Druhá árie je parafrází na 1. Jana 2: 15–16, která odděluje Boží lásku od lásky k světu.[2]

Jedinou další existující kantátou pro neděli je chorálová kantáta Herr Christ, der einge Gottessohn, BWV 96, složený v roce 1724.[3] Stejně jako další tři kantáty, také brzy Widerstehe doch der Sünde, BWV 54 (1714) a 1726 funguje Geist und Seele wird verwirret, BWV 35, a Vergnügte Ruh, beliebte Seelenlust, BWV 170, Napsal Bach Gott soll allein mein Herze haben pro jednoho altového sólistu, ale na rozdíl od těchto děl sbor zpívá chorál. Tři pozdější kantáty, napsané během několika měsíců, používají varhany jako nástroj obligace, možná proto, že Bachovi se líbila kombinace altového hlasu a registrace varhan.[3] O týden později Bach složil slavnou kantátu pro basové sólo, Jejich den bude Kreuzstab gerne tragen, BWV 56, také zakončeno chorálem. Není známo, zda Bach hledal texty vhodné pro sólový hlas, nebo byly texty „duchovně vnuceny“, což zdůrazňovalo zbožnost jednotlivce, a proto navrhoval, aby s nimi bylo zacházeno jako se sólovými kantátami.[4]

Bach kantátu provedl poprvé 20. října 1726. Je považována za součást jeho třetího ročního cyklu kantát.[2]

Bodování a struktura

Kantáta v sedmi pohybech je hodnocena pro alt, a čtyřdílný sbor jen pro závěrečný chorál, dva hobojové, ocas (tenorový hoboj), dva housle, viola, orgán obbligato a basso continuo.[2]

  1. Sinfonia
  2. Arioso: Gott soll allein mein Herze haben
  3. Árie: Gott soll allein mein Herze haben
  4. Recitativ: Byla ist die Liebe Gottes
  5. Árie: Vmíchejte mir, Welt, und alle deine Liebe
  6. Recitativ: Doch meint es auch dabei
  7. Chorál: Du süße Liebe, schenk uns deine Gunst

Hudba

Stejně jako v řadě dalších děl Bach znovu použil některá ze svých dřívějších prací. První věta, a sinfonia a pohyb 5 spoléhají na ztracený koncert, možná pro hoboj nebo flétnu, případně napsaný během jeho působení v Köthen (1717–23).[2] Stejný koncert je zdrojem Bachova Koncert pro cembalo BWV 1053, složený kolem roku 1739. Podle John Eliot Gardiner, mohl také sloužit jako varhanní koncert pro nové varhany Silbermann v Drážďanech Sophienkirche v roce 1725.[4] Bach použil první větu koncertu v da capo forma, jako rozšířený instrumentální úvod, přiřazení sólového partu varhanám, tutti smyčce a tři hoboje, které přidal pro kantátu. První hlasový pohyb je arioso, doprovázené pouze kontinuem. Bach se řídil pečlivým zněním básníka stanovením linií z následující árie jako motta a závěr každé myšlenky jako arioso, reflexe, kterou rámují jako secco recitativ.[2] Opakování základní linie "Gott soll allein mein Herze haben"" chová se jako rondový motiv ", tvrdí Gardiner.[4] V árii se tato linie jeví jako připomínající arioso, ale v obráceném pohybu. Jak poznamenává Gardiner: „Je to dokonalý příklad Bachovy dovednosti v následování výzev teoretiků současné hudby k„ uchopení smyslu textu “(Mauricius Vogt, 1719) s cílem „rafinovaného hudebního projevu souvisejícího s textem ... skutečného účelu hudby“ (Johann David Heinichen, 1711). “Doprovázení virtuózních varhan dodává tvrzení na váze. Muzikolog Julian Mincham interpretuje„ bohatě vyšívanou varhanní melodii “, která pokračuje po celou dobu pohybu, jako„ prakticky nepřetržitý proud dobra “.[3] Jednoduchý secco recitativ vede do druhé árie, která je opět, stejně jako Sinfonia, převzata z koncertu, s hlasem vpleteným do sólových varhan a strun. Podle Dürra je árie příkladem toho, „jak může dílo ze své adaptace v kontextu nového díla získat, nikoli ztratit“. Dalším příkladem je beránek Boží od Bacha Mše h moll '.[3] Text označuje rozloučení s láskou ve světě: „Zamíchejte mir, Welt und alle deine Liebe"(Die in me, world and all your love).[1] Hudba árie, označená „Siciliano „jako pomalý pohyb koncertu na cembalo byl považován za„ rozloučení se světským životem “,[4] v „náladě s intenzitou zastavující srdce“,[3] také jako mystické rozjímání o nebeské lásce.[2] Árie byla charakterem přirovnána k árii pokání Petr "Erbarme dich„od Bacha St Matthew Passion.[5]

Poté, co byla láska k Bohu velmi podrobně rozšířena v pěti větách, je přikázání také milovat bližního vyjádřeno krátkým recitativem, který vede k chorálu, který žádá Ducha svatého, aby nám v tom pomohl, „abychom mohli milovat se navzájem z našich srdcí a zůstat v pokoji v jedné mysli “.[2]

Nahrávky

Jako sólová kantáta dílo přilákalo k nahrávání mnoho dirigentů a zpěváků, kteří nejsou specialisty na barokní hudbu. Součástí jsou vodiče Rudolf Barshai a Ludwig Güttler a zpěváci Aafje Heynis, Birgit Finnilä, Jadwiga Rappé a Monica Groop. Andreas Scholl zaznamenal v roce 2010 s Julia Schröder vedoucí jako koncertní mistr Kammerorchester Basel s Junko Takamaya, Michael Feyfar a Raitis Grigalis zpívají chorál.[6][7]

Reference

  1. ^ A b Dellal, Pamela. „BWV 169 - Gott soll allein mein Herze haben“. Emmanuel Music. Citováno 13. října 2014.
  2. ^ A b C d E F G Dürr, Alfred (1981). Die Kantaten von Johann Sebastian Bach (v němčině). 1 (4. vyd.). Deutscher Taschenbuchverlag. str.469–472. ISBN  3-423-04080-7.
  3. ^ A b C d E Mincham, Julian (2010). „Kapitola 28 BWV 169 Gott soll allein mein Herze haben“. jsbachcantatas.com. Citováno 10. října 2011.
  4. ^ A b C d Gardiner, John Eliot (2009). Johann Sebastian Bach (1685-1750) / Cantatas č. 47, 96, 114, 116, 148 a 169 (Mediální poznámky). Soli Deo Gloria (na Hyperion Records webová stránka). Citováno 11. listopadu 2018.
  5. ^ Vernier, David (2009). „Bach: Solo Cantatas Bwv 35, 169, 170 / Fink, Mullejans, Freiburg Baroque Orchestra“. ClassicsToday.com. Citováno 21. října 2011.
  6. ^ Eddins, Stephen (2011). „Bach: Cantatas / Andreas Scholl“. Veškerá muzika. Citováno 21. října 2011.
  7. ^ „Bach: Cantatas / Andreas Scholl, Kammerorchester Basel“. arkivmusic.com. 2011. Citováno 21. října 2011.

Zdroje