Himmelskönig, sei willkommen, BWV 182 - Himmelskönig, sei willkommen, BWV 182

Himmelskönig, sei willkommen
BWV 182
Církevní kantáta podle J. S. Bach
Schlosskirche Weimar 1660.jpg
Příležitost
Text kantáty
Salomon Franck
Chorál
Jesu Leiden, Pein und Tod podle Paul Stockmann
Provedeno25. března 1714 (1714-03-25): Weimar
Pohyby8
Hlasitý
  • SATB pěvecký sbor
  • sólo: alt, tenor a basa
Instrumentální
  • zapisovač
  • 2 housle
  • 2 violy
  • Continuo
Giotto: Vstup do Jeruzaléma

Himmelskönig, sei willkommen (Král nebes, vítejte),[1] BWV 182, je církevní kantáta podle Johann Sebastian Bach. Složil to ve Weimaru pro Květná neděle, a poprvé ji provedl dne 25. března 1714, což byl také svátek Zvěstování ten rok.

Historie a slova

Ve Weimaru byl Bach dvorním varhaníkem Johann Ernst von Sachsen-Weimar. Dne 2. března 1714 byl povýšen na KonzertmeisterPocta, která zahrnovala měsíční představení církevní kantáty v Schlosskirche.[2][3] Podle Bachova učence Alfred Dürr, tato kantáta je Bachova první kantáta v sérii, která měla pokrýt všechny neděle do čtyř let.[4] Nicméně, Widerstehe doch der Sünde, BWV 54 byl také navržen jako první. V každém případě předcházel BWV 182 Weinen, Klagen, Sorgen, Zagen, BWV 12.

Bach složil kantátu pro Mariánské hody z Zvěstování, vždy oslavovaný 25. března, který připadl na Květnou neděli v roce 1714. Jiné než v Lipsku, kde tempus clausum bylo pozorováno během Půjčil a nebyly povoleny žádné kantáty, Bach mohl ve Weimaru hrát kantátu speciálně určenou pro vstup Ježíše do Jeruzaléma. Předepsané hodnoty pro tento den pocházely z List Filipanům „každý v duchu Kristově“ (Filipanům 2: 5–11 ), nebo z První list Korintským „„ Poslední večeře “(1. Korinťanům 11: 23–32 ) a z Matoušovo evangelium, vstup do Jeruzaléma (Matouš 21: 1–9 ).[5]

Poezii napsal dvorní básník Salomon Franck, ačkoli dílo se v jeho tištěných vydáních nenachází. Bachův životopisec Philipp Spitta dospěl k závěru ze stylistického srovnání a pozorování nedostatku recitativ mezi árie. Poezie odvozuje od vstupu do Jeruzaléma podobný vstup do srdce věřícího, který by se měl připravit a na oplátku mu bude dána nebeská radost. Jazyk umocňuje mystické aspekty: Himmelskönig (Král nebes),[1] "Du hast uns das Herz genommen„(Vzal jsi nám naše srdce),[1] "Leget euch dem Heiland unter"(Položte se pod Spasitele)."[1] Chorál v hnutí 7 je konečná sloka 33 z Paul Stockmann hymnus pro Passiontide "Jesu Leiden, Pein und Tod " (1633).

A da capo znaménko po poslední árii v některých částech naznačuje, že původně měla být kantáta zakončena opakováním úvodního refrénu.

Bach to nejprve provedl ve Schlosskirche Květná neděle, 25. března 1714. Jelikož Bach na Květnou neděli nemohl provést kantátu v Lipsku, použil ji na svátek Zvěstování dne 25. března 1724, který se shodoval s Květnou neděli také pro první představení. V Lipsku to provedl ještě dvakrát.[5]

Struktura a skórování

Kantáta v osmi pohybech je hodnocena alt, tenor, a bas sólisté, a čtyřdílný sbor, zapisovač, dva housle, dva violy a basso continuo.[5]

  1. Sonáta
  2. Refrén: Himmelskönig, sei willkommen
  3. Recitativní (basa): Siehe, ich komme, im Buch ist von mir geschrieben
  4. Aria (basa): Starkes Lieben
  5. Aria (alt): Leget euch dem Heiland unter
  6. Aria (tenor): Jesu, laß durch Wohl und Weh
  7. Chorál: Jesu, deine Passion ist mir lauter Freude
  8. Refrén: Takže v Salem der Freuden je děvče nesnesitelné

Hudba

Kantáta je důvěrně bodována, aby odpovídala budově kostela. Instrumentální Sonáta v rytmu a Francouzská předehra líčí příchod krále.[5] (Ve své kantatě Jeptiška komm, der Heiden Heiland, BWV 61V adventu téhož roku při stejném čtení Bach šel dále a vytvořil refrén v podobě takové předehry). Rekordér a sólové housle jsou doprovázeny pizzicato v rozdělených violách a continuu.[4] První refrén je ve formě da capo, počínaje a fuga, což vede k a homofonní závěr. Prostřední část obsahuje dva podobné kanonický vývoj.[5]

Následující biblický citát je stanoven jako jediný recitativ kantáty. Dává se basu jako vox Christi (hlas Krista) a rozšiřuje se na arioso.[4] Přístrojové vybavení tří árií se mění od davu na biblické scéně k jednotlivému věřícímu, první je doprovázen houslemi a rozdělenými violami, druhý osamělým zapisovačem, poslední pouze kontinuem.[5]

Chorál je uspořádán jako a chorale fantazie způsobem Pachelbel; každý řádek je nejprve připraven nižšími hlasy, poté soprán zpívá cantus firmus, zatímco ostatní hlasy interpretují slova, například rychlým pohybem „Freude"(radost).[5] Závěrečný sbor je podle dirigenta John Eliot Gardiner, „rozvážný sborový tanec, který mohl vystoupit přímo z dobové komiksové opery“.[6]

Nahrávky

Reference

  1. ^ A b C d Dellal, Pamela. „BWV 182 -“ Himmelskönig, sei willkommen"". Emmanuel Music. Citováno 12. dubna 2014.
  2. ^ Bredenbach, Ingo. „Programmeinführung“ (PDF) (v němčině). Bachchor Tübingen. Citováno 8. dubna 2010.
  3. ^ Koster, Jan. „Weimar 1708–1717“. let.rug.nl. Citováno 16. prosince 2011.
  4. ^ A b C Mincham, Julian (2010). „Kapitola 46 BWV 182 Himmelskönig, sei willkommen“. jsbachcantatas.com. Citováno 8. dubna 2011.
  5. ^ A b C d E F G Dürr, Alfred (1981). Die Kantaten von Johann Sebastian Bach (v němčině). 1 (4. vyd.). Deutscher Taschenbuchverlag. str.226–230. ISBN  3-423-04080-7.
  6. ^ Gardiner, John Eliot (2006). Johann Sebastian Bach (1685-1750) / Cantatas č. 1, 22, 23, 54, 127, 159 a 182 (Mediální poznámky). Soli Deo Gloria (na Hyperion Records webová stránka). Citováno 1. března 2019.

Zdroje