Lobe den Herren, den mächtigen König der Ehren, BWV 137 - Lobe den Herren, den mächtigen König der Ehren, BWV 137 - Wikipedia

Lobe den Herren, den mächtigen König der Ehren
BWV 137
Chorální kantáta podle J. S. Bach
JoachimNeander.jpg
Joachim Neander, autor textu hymny
PříležitostDvanáctá neděle poté Trojice
Chorál
"Lobe den Herren, den mächtigen König der Ehren
podle Joachim Neander
Provedeno19. srpna 1725 (1725-08-19): Lipsko
PohybyPět
HlasitýSATB sbor a sólo
Instrumentální
  • 3 trubky
  • tympány
  • 2 hoboje
  • 2 housle
  • viola
  • Continuo

Johann Sebastian Bach složil církevní kantáta Lobe den Herren, den mächtigen König der Ehren (Chvalte Pána, mocného krále cti),[1] BWV 137, v Lipsko dvanáctou neděli poté Trojice a poprvé ji provedl 19. srpna 1725. The chorální kantáta je založeno na hymnus podle Joachim Neander (1680).

Historie a slova

Bach složil kantátu pro Dvanáctá neděle po trojici.[2] Je součástí a cyklus chorálových kantát kterou Bach složil v Lipsku po dobu dvou let 1724–25. V roce 1724, ve svém druhém ročníku ve městě, Bach složil chorálové kantáty mezi první neděli po něm Trojice 1724 a Květná neděle, ale pro velikonoční se vrátil ke kantátám na rozmanitější texty, možná proto, že ztratil libretista.[3] Později Bach znovu složil chorálové kantáty, aby dokončil svůj druhý roční cyklus. Tato kantáta je jednou z dokončovacích prací. Je zcela založen na nezměněných slovech na hymnus "Lobe den Herren, den mächtigen König der Ehren"(1680) od Joachim Neander.[2]

Předepsané hodnoty pro neděli byly z Druhý list Korintským, služba Ducha (2. Korintským 3: 4–11 ) a z Markovo evangelium, uzdravení hluchého němého muže (Marek 7: 31–37 ). Na rozdíl od většiny chorálových kantát druhého cyklu, ale podobně jako na počátku Kristovo zpoždění v Todes Banden, BWV 4, Bach ponechal text chorálu beze změny, tedy bez odkazu na hodnoty.[2]

John Eliot Gardiner předpokládá, při pohledu na slavnostní instrumentaci a obecný obsah chvály a díkůvzdání, že kantáta byla v tomto roce také provedena na oslavu Ratswahl, inaugurace městské rady.[4] Bach použil v roce 1729 nastavení závěrečného chorálu převedeného na D dur k uzavření svatební kantáty Herr Gott, Beherrscher aller Dinge, BWV 120a s posledními dvěma sloky hymnu.[5]

Bodování a struktura

Kantáta za pět pohyby je slavnostně hodnocena čtyřmi sólisty, soprán, alt, tenor a bas, čtyřdílný sbor a Barokní instrumentální soubor ze tří trubky, tympány, dva hobojové, dva housle, viola, a basso continuo.[2]

  1. refrén: Lobe den Herren, den mächtigen König der Ehren
  2. Árie (alt): Lobe den Herren, der alles tak herrlich regieret
  3. Árie (soprán, basa): Lobe den Herren, der künstlich und fein dich bereitet
  4. Árie (tenor): Lobe den Herren, der deinen Stand sichtbar gesegnet
  5. Chorál: Lobe den Herren, byl v zrcadle, lobe den Namen

Hudba

Tak jako Alfred Dürr a Gardiner poznamenal, že text i chorální melodie jsou přítomny ve všech větách. Kantáta je konstruována symetricky: soprán nese melodii ve vnějších pohybech, v pohybu 2 zpívá alt a v pohybu 4 hraje trubka. V ústředním pohybu je z toho odvozen začátek vokálního i instrumentálního tématu v nejintimnějším prostředí díla.[4] Melodie v barová forma má Stollen neobvyklých pěti opatření[5] a dosáhne svého vrcholu na začátku Abgesang, což Bach také zdůrazňuje různými způsoby v pohybech.[2]

V úvodním refrénu hrají trumpety, hoboje a smyčce koncert; soprán zpívá cantus firmus zatímco nižší hlasy připravují vstupy napodobováním na instrumentále motivy. Za slova „Kommet zu Hauf, Psalter und Harfen, wacht auf"(Pojďte se připojit k davu, loterie a harfy, vzhůru!),[1] nastavení je homofonní a s přízvukem.[4]

Ve větě 2 doprovázejí nazdobenou melodii chorálu housle. Bach zahrnul toto hnutí do svého Schübler Chorales, ale na text pro Příchod, "Kommst du nun, Jesu, vom Himmel herunter auf Erden".[2]

Ve velkém kontrastu k C dur a G dur, je centrální duet E moll. Dva obbligato hobojové se účastní nastavení. Neobvyklým způsobem se první hlasová sekce opakuje třikrát; pouze slova „Ve wieviel Ne„(v jak velkém utrpení)[1] jsou nastaveny jinak při "broušení chromatický klesání".[4]

Pohyb 4 je v Nezletilý, ale cantus firmus trumpety je přesto C dur, v „boji o harmonickou nadvládu“.[4] V závěrečném pohybu jeho Vánoční oratorium Bach později vložil chorál dovnitř dórský režim v koncertu D dur. Nezávislá vokální linka několikrát cituje části chorálové melodie. Slova "Denke Daran" (zvaž toto)[1] jsou zvýrazněny jiným měřičem.[2]

Bach nastavil závěrečný chorál pro čtyři vokální party, zdvojené strunami a hoboji, spíše homofonním stylem, ale přidal druhé kvarteto tvořené třemi trubkami a tympány,[6] první trubka „[stoupající] především“, která účinně ilustruje slova závěrečných řádků pro kladný závěr.[5] Gardiner poznamenává, že Bach „přesně věděl, jak nejlépe využít zdroje slavnostního trumpetového orchestru a sboru své doby k vyjádření nespoutané radosti a majestátu.“[4]

Hudební výsledky jsou dočasně deaktivovány.

Nahrávky

Reference

  1. ^ A b C d Dellal, Pamela. „BWV 137 -“ Lobe den Herren, den mächtigen König der Ehren"". Emmanuel Music. Citováno 9. září 2014.
  2. ^ A b C d E F G Dürr, Alfred; Jones, Richard D. P. (2006). Kantáty J. S. Bacha: S jejich librety v německo-anglickém paralelním textu. Oxford University Press. 504–506. ISBN  978-0-19-929776-4.
  3. ^ Wolff, Christoph. Třetí roční cyklus lipských kantát (1725–1727), III (PDF). Web společnosti Bach Cantatas. 13, 15. Citováno 1. června 2011.
  4. ^ A b C d E F Gardiner, John Eliot (2010). Johann Sebastian Bach (1685-1750) / Cantatas Nos 33, 35, 69a, 77, 137 & 164 (Mediální poznámky). Soli Deo Gloria (na Hyperion Records webová stránka). Citováno 15. srpna 2018.
  5. ^ A b C Mincham, Julian (2010). „Kapitola 3 BWV 137 Lobe den Herren, den mächtigen König der Ehren“. jsbachcantatas.com. Citováno 9. září 2011.
  6. ^ van Hengel, Eduard. „Lobe den Herren, den mächtigen König der Ehren (BWV 137)“. www.eduardvanhengel.nl (v holandštině). Citováno 5. června 2020.

Zdroje

externí odkazy