Er rufet seinen Schafen mit Namen, BWV 175 - Er rufet seinen Schafen mit Namen, BWV 175 - Wikipedia

Er rufet seinen Schafen mit Namen
BWV 175
Církevní kantáta podle J. S. Bach
Christiana Mariana von Ziegler.jpg
Christiana Mariana von Ziegler, autor textu kantáty
PříležitostLetnice úterý
Text kantáty
Christiana Mariana von Ziegler
Text Bible
Chorál
podle Johann Rist
Provedeno22. května 1725 (1725-05-22): Lipsko
Pohyby7
Hlasitý
  • SATB pěvecký sbor
  • sólo: alt, tenor a basa
Instrumentální
  • 2 trubky
  • 3 zapisovače
  • 2 housle
  • viola
  • violoncello pikola
  • Continuo

Er rufet seinen Schafen mit Namen (Svou ovci volá jménem),[1] BWV 175, je církevní kantáta podle Johann Sebastian Bach. Složil kantátu dovnitř Lipsko třetí den roku Letnice a poprvé ji provedl 22. května 1725.

Historie a slova

Bach psal kantátu ve svém druhém ročníku v Lipsku pro Letniční úterý, třetí den Letnic.[2] V tomto druhém roce Bach složil chorálové kantáty mezi první neděli po Trojice a Květná neděle, ale pro velikonoční vrátil se ke kantátám na rozmanitější texty, možná proto, že ztratil libretistu. Devět jeho kantát pro období mezi Velikonocemi a Letnice vycházejí z textů Christiana Mariana von Ziegler.[3] Bach později většinu z nich, včetně této kantáty, přidělil svým třetí roční cyklus.[2]

Předepsané hodnoty pro svátek pocházely z Skutky apoštolů, Svatý Duch v Samaří (Skutky 8: 14–17 ) a z Janovo evangelium, Dobrý pastýř (Jan 10: 1–10 ). Kantáta je tematicky rozdělena do dvou částí, pohybů 1 až 4 a pohybů 5 až 7, ale provádí se postupně. Oba začínají citátem z evangelia. První část pojednává o Ježíši jako dobrém pastýři a ovečkách, které slyší jeho hlas. Druhá část pojednává o těch, kteří tento hlas neslyší. Básník používá výraz „verblendete Vernunft"(klamný důvod),[1] možná řešení postoje intelektuálního hnutí “Aufklärung" (Osvícenství ).[2][4] Kantáta je uzavřena devátou slokou z Johann Rist je hymnus "Ó Gottes Geist, mein Trost und Ruh".[5]

Bach poprvé provedl kantátu dne 22. května 1725.[2]

Bodování a struktura

Kantáta v sedmi větách je výrazně hodnocena u tří vokálních sólistů (alt, tenor a bas ), a čtyřhlasý sbor jen v závěrečném chorálu, dva trubky, tři rekordéry, dva housle, viola, violoncello pikola a basso continuo. Rekordéry dávají a pastorale postava k první části o Dobrém pastýři.[2]

  1. Recitativní (tenor): Er rufet seinen Schafen mit Namen
  2. Aria (alt): Komm, leite mich
  3. Recitativní (tenor): Chcete najít jejich dich?
  4. Aria (tenor): Es dünket mich, ich seh dich kommen
  5. Recitativní (alt, basa): Sie vernahmen aber nicht
  6. Aria (basa): Öffnet euch, ihr beiden Ohren
  7. Chorál: Nun, werter Geist, ich folg dir

Hudba

Dobrý pastýřtím, že Jean-Baptiste de Champaigne

První citát z Bible zpívá tenorista, jako Evangelista. Tento recitativ, řka „Er rufet seinen Schafen mit Namen und führet sie hinaus„(Svými ovcemi volá jménem a vede je ven),[1] je doprovázen třemi rekordéry, nástrojem s pastorální sdružení.[6][7] Rekordéry také vybarvují první árie, pohyb v čase 12/8 s textem, který odkazuje na zelená pole.[4]

Následující krátký recitativ se ptá disonantním a dramatickým způsobem, jako ztracená ovce pro svého pastýře: „Chcete najít jejich dich? Ach, bist du verborgen?„(Kde tě najdu? Aha, kde jsi skrytý?).[1] Druhá árie je o příchodu pastýře. Bach vzal hudbu ze sekulární kantáty Durchlauchtster Leopold, BWV 173a, i když metr Zieglerovy poezie nesedí, jako by Bach nesdělil myšlenku parodie s básníkem.[2]Bach transponuje pohyb 7 z jeho gratulační kantáty nahoru a malá tercie spíše pro tenor než pro basový hlas a s obligátní částí pro violoncello pikolu kontrastující s nízkým rozsahem nástrojů, které použil v první verzi. Je ve formě rozšířeného da capo Bourrée.[4]

Centrální recitativ, pohyb 5, je první pohyb kantáty doprovázený strunami. Začíná to citátem z evangelia “Sie vernahmen aber nicht, byla es válka, das er zu ihnen gesaget hatte„(Ale nechápali, co to bylo, co jim řekl),[1] zpívaný altem jako evangelista,[4] a vede k arioso o posledním varování, abyste nevyslechli Ježíšova slova, která „mohou být pro vaše blaho“[1] (zu deinem Heil geschicht). Toto varování je vynuceno dvěma trubkami v basové árii, které připomínají smrt Ježíše: „Ježíš klobouk euch zugeschworen, daß er Teufel, Tod erlegt"(Ježíš vám přísahal, že položil nízkého ďábla, smrt)."[1][4] Trubky ve střední části mlčí a zabývají se Ježíšovými dary, „milostí, dostatečností, bohatým životem“[1] (Gnade, Gnüge, volles Leben). Árie může být také parodie, ale model není znám.[2]

Chorál se opakuje z kantáty o Letnicích, Wer mich liebet, der wird mein Wort halten, BWV 59. Melodie hymnu pro Letnice “Komm, Heiliger Geist, Herre Gott"[8] je nastaven na čtyři části a tři nezávislé části zapisovače, místo řetězců v dřívější verzi, čímž se vrací ke skórování začátku kantáty.[2][4]

Nahrávky

Reference

  1. ^ A b C d E F G h Dellal, Pamela. „BWV 175 -“ Er rufet seinen Schafen mit Namen"". Emmanuel Music. Citováno 1. června 2014.
  2. ^ A b C d E F G h Dürr, Alfred (1981). Die Kantaten von Johann Sebastian Bach (v němčině). 1 (4. vyd.). Deutscher Taschenbuchverlag. str.314–316. ISBN  3-423-04080-7.
  3. ^ Wolff, Christoph. „Přechod mezi druhým a třetím ročním cyklem Bachových lipských kantát (1725)“ (PDF). pregardien.com. Archivovány od originál (PDF) dne 26. července 2011. Citováno 1. června 2011.
  4. ^ A b C d E F Gardiner, John Eliot (2008). Johann Sebastian Bach (1685-1750) / Cantatas č. 129, 165, 175, 176, 184 a 194 (Mediální poznámky). Soli Deo Gloria (na Hyperion Records webová stránka). Citováno 8. června 2019.
  5. ^ „O Gottes Geist, mein Trost und Ruh / Text and Translation of Chorale“. Web společnosti Bach Cantatas. 2005. Citováno 1. června 2011.
  6. ^ Robins, Brian (2011). „Cantata No. 175,“ Er rufet seinen Schafen mit Namen, „BWV 175“. Veškerá muzika. Citováno 7. června 2011.
  7. ^ Mincham, Julian (2010). „Kapitola 47 BWV 183 ¯, každá začíná recitativem“. jsbachcantatas.com. Citováno 7. června 2011.
  8. ^ „Chorale Melodies used in Bach's Vocal Works / Komm, Heiliger Geist, Herre Gott“. Web společnosti Bach Cantatas. 2006. Citováno 1. června 2011.

Zdroje