Ich geh und suche mit Verlangen, BWV 49 - Ich geh und suche mit Verlangen, BWV 49

Ich geh und suche mit Verlangen
BWV 49
Církevní kantáta podle J. S. Bach
Thomaskirche-1885.png
Thomaskirche, Lipsko
Příležitost20. neděle po Trojice
Text kantáty
Christoph Birkmann
Chorál
Wie schön leuchtet der Morgenstern
Provedeno3. listopadu 1726 (1726-11-03): Lipsko
Pohyby6
Hlasitýsoprán a bas sólisté
Instrumentální
  • hoboj d'amore
  • 2 housle
  • viola
  • violoncello pikola
  • orgán
  • Continuo

Johann Sebastian Bach složil církevní kantáta Ich geh und suche mit Verlangen (Jdu a toužím hledat),[1] BWV 49, v Lipsko dvacátou neděli poté Trojice neděle a poprvé ji provedl 3. listopadu 1726. Je to a sólová kantáta, dialog o soprán a bas.

Historie a slova

Bach složil kantátu ve svém čtvrtém ročníku v Lipsku pro 20. neděle po trojici. Počítá se jako součást jeho třetí cyklus kantáty. Předepsané hodnoty pro neděli byly z List Efezanům „chodte obezřetně ... naplněni Duchem“ (Efezanům 5: 15–21 ) a z Matoušovo evangelium, podobenství o velkém banketu (Matouš 22: 1–14 ). Německý termín používaný v Lutherově překladu Bible je Hochzeitsmahl (svatební jídlo).[2] Kantáta se nazývá a Dialogus, což je dialog mezi Duší a Ježíšem, jejím ženichem.[3] Zdrojem pro dialog je zde, stejně jako v mnoha dílech 17. století, Píseň písní.[4] Básník Christoph Birkmann[5] odvozeno od svatebního svátku evangelia duše jako nevěsty, kterou Ježíš pozval na svatbu, zatímco ostatní postavy příběhu nejsou v kantatě zmíněny.[4] Básník se několikrát zmiňuje o Bibli a srovnává nevěstu s holubicí jako v Píseň písní 5: 2 a Píseň písní 6: 9, s odkazem na Pánův svátek (Izajáš 25: 6 ), k pouto mezi Pánem a Izraelem (Ozeáš 2:21 ), k věrnosti až do smrti (Zjevení 3:20 ) a ve finále hnutí „Ano, miloval jsem tě věčnou láskou: proto jsem tě přitáhl milující laskavostí.“ (Jeremiáš 31: 3 ). Místo závěrečného chorálu kombinuje Bach tuto myšlenku zpívanou basy se sedmou sloka z Philipp Nicolai mystická svatební píseň "Wie schön leuchtet der Morgenstern“, daný sopranistovi.[2]

Bach nejprve provedl kantátu dne 3. listopadu 1726.[2]

Bodování a struktura

Bach strukturoval kantátu šest pohybů a skóroval ji soprán a bas sólisté a Barokní instrumentální soubor hoboj d'amore, dva housle, viola, violoncello pikola, orgán a basso continuo.[2] Klaus Hofmann shrnuje: „Bach oblékl svou hudbu do„ svatebních oděvů “vynikajícího bodování.“[4]

  1. Sinfonia
  2. Aria (basa): Ich geh und suche mit Verlangen
  3. Recitativní (soprán, basa): Mein Mahl ist zubereit '
  4. Aria (soprán): Ich bin herrlich, ich bin schön
  5. Recitativní (soprán, basa): Mein Glaube hat mich selbst so angezogen
  6. Aria (basa) + chorál (soprán): Dich hab ich je und je geliebet – Wie bin ich doch so herzlich froh

Hudba

Kantátu otevírá a sinfonia pro koncertní varhany a orchestr,[3] pravděpodobně poslední pohyb ztraceného koncertu složeného v Köthen, model pro Koncert E dur, BWV 1053, pro cembalo. Dva týdny předtím použil Bach ve své kantatě další dva pohyby tohoto koncertu Gott soll allein mein Herze haben, BWV 169.[2] Basa jako vox Christi zpívá Ježíšova slova. V sopránové árii “Ich bin herrlich, ich bin schön„(Jsem slavná, jsem krásná) nevěsta odráží její krásu oblečenou“seines Heils Gerechtigkeit„(Spravedlnost Jeho spásy),[1] doprovázené hobojem a violoncellovou pikolou.[4] Kantáta nekončí obvyklou čtyřdílnou chorál, ale s milostným duetem Duše (soprán) a Ježíše (basa). Zahrnuje chorál, sloku 7 Nicolaiho hymnu, končící řádkem "Deiner bradavice ich mit Verlangen"(S touhou na tebe čekám),[1] zatímco basa odpovídá: "Vždy jsem tě miloval, a tak tě k sobě přitahuji. Brzy přijdu. Stojím před dveřmi: otevři se, příbytek můj!"[1] John Eliot Gardiner popisuje náladu hudby, doprovázenou obbligato varhany, jako „nábožensko-erotický“.[6] Hofmann konstatuje, že figurace varhan vyjadřuje zvukem to, co cantus firmus slova: "Wie bin ich doch so herzlich froh!"(Jak upřímně jsem šťastný!)[1][4] Muzikolog Julian Mincham naznačuje, že tato kantáta „vyzařuje větší míru osobní intenzity“ než předchozí dva pro tento den, BWV 162 a 180.[7]

Nahrávky

Reference

  1. ^ A b C d E Dellal, Pamela. „BWV 49 - Ich geh und suche mit Verlangen“. Emmanuel Music. Citováno 2. listopadu 2014.
  2. ^ A b C d E Dürr, Alfred (1981). Die Kantaten von Johann Sebastian Bach (v němčině). 1 (4. vyd.). Deutscher Taschenbuchverlag. str.487–490. ISBN  3-423-04080-7.
  3. ^ A b Wolff, Christoph (2001). Bachův třetí roční cyklus kantát (1725–1727) - I. (PDF). Web společnosti Bach Cantatas. str. 7. Citováno 20. října 2012.
  4. ^ A b C d E Hofmann, Klaus (2011). „Ich geh und suche mit Verlangen / Toužím tě hledat toužebně, BWV 49“ (PDF). Web společnosti Bach Cantatas. str. 8. Citováno 20. října 2012.
  5. ^ Blanken, Christine. „Cyklus kantátových textů z roku 1728 z Norimberku: Předběžná zpráva o objevu týkajícím se takzvaného„ třetího ročního cyklu “J. S. Bacha"" (PDF). Bach Network UK. Citováno 1. března 2016.
  6. ^ Gardiner, John Eliot (2006). Johann Sebastian Bach (1685-1750) / Cantatas č. 38, 49, 98, 109, 162, 180 a 188 (Mediální poznámky). Soli Deo Gloria (na Hyperion Records webová stránka). Citováno 13. října 2018.
  7. ^ Mincham, Julian (2010). „Kapitola 30 BWV 49 Ich geh und suche mit Verlangen / Přeji si, toužebně, tě hledat“. jsbachcantatas.com.

Zdroje