Herr Christ, der einge Gottessohn, BWV 96 - Herr Christ, der einge Gottessohn, BWV 96

Herr Christ, der einge Gottessohn
BWV 96
Chorální kantáta podle Johann Sebastian Bach
Thomaskirche-1885.png
Thomaskirche, Lipsko
Příležitost18. neděle po Trojice
Chorál
"Herr Christ, der einig Gotts Sohn"
podle Elisabeth Cruciger
Provedeno8. října 1724 (1724-10-08): Lipsko
Pohyby6
HlasitýSATB sbor a sólo
Instrumentální
  • roh
  • flauto traverso
  • flauto pikola
  • 2 hoboje
  • 2 housle
  • viola
  • Continuo

Johann Sebastian Bach složil církevní kantáta Herr Christ, der einge Gottessohn (Pán Kristus, jediný Syn Boží),[1] BWV 96, v Lipsko na 18. neděli poté Trojice a poprvé ji provedl 8. října 1724. The chorální kantáta, část Bachův druhý roční cyklus, je založen na hymnu v pěti sloky "Herr Christ, der einig Gotts Sohn "od Elisabeth Cruciger, publikoval v Eyn geystlich Gesangk Buchleyn v roce 1524.

Hymnus související s mystikou a srovnáváním Ježíše s Jitřenka odpovídá dvěma aspektům předepsaného evangelia pro neděli, Velké přikázání a teologický spor o výraz „Syn Davidův“. Neznámý básník ponechal první a poslední sloku pro první a poslední hnutí kantáty a parafrázoval vnitřní sloky jako čtyři pohyby, které se střídaly recitativ a árie. Bach nastavil první sloku jako a chorální fantazie s cantus firmus v altě, přidání jiskry „tančícím“ sopránem a osvětlení a sopranino, který použil poprvé ve svých kantátách. Ve čtyřech vnitřních pohybech mají všechny čtyři vokální party své sólo. Tenorovou árii doprovází obbligato příčná flétna, část napsaná pro virtuózního hráče. Basovou árii doprovází hoboj a struny, které působí jako v a Benátský koncert. Kantáta je uzavřena jednoduchým čtyřdílným nastavením melodie hymny. Bach provedl kantátu znovu v pozdějších letech, s malými změnami v bodování.

Historie a text

Bach napsal kantátu v roce 1724 pro 18. neděle po Trojici jako součást jeho druhého ročního cyklu většinou chorálové kantáty. Předepsané hodnoty pro neděli byly z První list Korintským, Pavel děkuji za milost Boží v Efezu (1. Korintským 1: 4–8 ) a z Matoušovo evangelium, Velké přikázání (Matouš 22: 34–46 ), rovněž za zmínku, že o příjmení „Syn Davidův“ se hovořilo v „teologickém sporu“ o Ježíše a farizeové.[2][3]

Text kantáty neznámého autora je založen výhradně na hymnu "Herr Christ, der einig Gotts Sohn„za pět sloky podle Elisabeth Cruciger (1524).[4][2][5] Hymnus je založen na a latinský Vánoční hymnus, "Corde natus ex parentis", autor Aurelius Prudentius. Je to první hymnus od a Lutheran reformátor který pokračuje v pozdním středověku mysticismus.[5] Martin Luther ocenil hymnu natolik, že ji umístil na začátek rané hymny,[2] Eyn geystlich Gesangk Buchleyn.[5] Chorál byl původně spojován s Zjevení Páně, ale také s 18. nedělí po Trojici.[6]

První a poslední sloka hymny v původním znění se stala vnější pohyby, jako obvykle v Bachových chorálových kantátách.[3] Neznámý libretista parafrázováno sloky 2 a 3 k příslušným pohybům kantáty a sloka 4 k pohybům 4 a 5. Evangelium se ptá, jak Ježíš, Davidova původu, jak je uvedeno v 2 Samuel 7, může být také Davidovým Pánem, jak tvrdí Žalmy 110: 1. Hymnus se pokouší odpovědět na tuto otázku ve srovnání s Ježíšem Jitřenka, obrázek také použitý v hymnu "Wie schön leuchtet der Morgenstern “, základna pro Bachovu kantátu Wie schön leuchtet der Morgenstern, BWV 1.[6]

Bach provedl kantátu nejméně třikrát, poprvé 8. října 1724, podruhé pravděpodobně 24. října 1734, kdy bylo sopranino nahrazeno houslovou pikolou,[3] a potřetí pravděpodobně 1. října 1740. Bachův učenec Christoph Wolff navrhované představení v letech 1744/47,[7] Klaus Hofmann v roce 1747, kdy byla corno část dána trombónu.[3]

Hudba

Struktura a skórování

Bach strukturoval kantátu do šesti pohybů a střídal rámování recitativové a árie otvorem chorální fantazie a závěrečný čtyřdílný chorál.[7] Skóroval to za soprán, alt, tenor a bas sólisté, a čtyřhlasý sbor a soubor Barokní nástroje: roh (Co) nebo (později) pozoun prosadit melodii hymny, flauto traverso (Ft), flauto pikola (Fp) nebo (později) violino pikola, dva hobojové (Ob), dva housle (Vl), viola (Va), cello (Vc) a basso continuo.[8] Titulní stránka autogramiády zní: „Koncert. / Dominika 18. příspěvek. Trinit: / Herr Christ der einge Gottes Sohn atd. / A / Traversiere / 2 Hautbois / 2 Violini / Viola / Canto / Alto / Tenore / Basso / e / Continuo. / d. JS Bach ".[9]

V následující tabulce pohybů bodování následuje Neue Bach-Ausgabe. The klíče a časové podpisy jsou převzaty z Alfred Dürr, pomocí symbolu pro společný čas (4/4).[6] Continuo, hrající po celou dobu, není zobrazeno.

Pohyby Herr Christ, der einge Gottessohn
Ne.TitulTextTypHlasitýVětryStrunyKlíčČas
1Herr Christ, der einge GottessohnKřižníkChorální fantazieSATBCo Fp 2Ob2Vl VaF dur9/8
2Ó Wunderkraft der Liebeanon.RecitativAspolečný čas
3Ach, ziehe die Seele mit Seilen der LiebeanonÁrieTFtC durspolečný čas
4Ach, führe mich, o Gott, zum rechten Wegeanon.RecitativSspolečný čas
5Plešatý zur Rechten, plešatý zur Linkenanon.ÁrieB2ob2Vl VaD moll3/4
6Ertöt uns durch dein GüteKřižníkChorálSATBCo 2Ob2Vl VaF durspolečný čas


Pohyby

1

Stejně jako ve většině kantát druhého cyklu, Bach nastavil úvodní sbor na první sloku hymnu v původním znění, “Herr Christ, der einge Gottessohn"(Pán Kristus, jediný Syn Boží),[1] tak jako chorální fantazie. Přidělil cantus firmus do altů, vynucený klaksonem (v pozdějším vystoupení nahrazen pozounem). Bach použil cantus firmus v altě již ve své chorálové kantátě Ach Gott, vom Himmel sieh odvážit se, BWV 2, druhou neděli po Trojici.[3] v Herr Christ, der einge Gottessohn, toto ponechává sopránům volnost, jak poznamenává muzikolog Julian Mincham, „tancovat vlastní hymnus radosti v horním rejstříku nad chorálovou melodií, čímž zesvětlí texturu a náladu celého chorusu“. Neobvyklá flauto pikoška nebo sopraninový rekordér se používá k ilustraci jiskření ranní hvězdy.[10] Hofmann poznamenává, že to bylo Bachovo první použití sopranina v kantátě a první představení jeho lipského publika nástroji, který nebyl použit jako koncertní nástroj. V pozdějším představení (pravděpodobně 1734) byl nahrazen houslovou pikolou.[3] Sborové nastavení je polyfonní ve třech dalších hlasech a vložených do instrumentální hudby založené na podobných motivech.[11]

2

První recitativ pro alt, “Ó Wunderkraft der Liebe"(Ó úžasná síla lásky),[1] je secco, pouze s doprovodem continua. Odkazuje na Ježíše jako na potomka Davide a syn Mary, odrážející narození Panny Marie. John Eliot Gardiner, který v roce 2000 provedl Bachova kantátská pouť a provedl tuto kantátu v Lipsku Thomaskirche, konstatuje, že dva recitativy kantáty jsou „příkladné i podle Bachových standardů v jejich ekonomice prostředků a bohatosti výrazu.[2][11] Mincham poznamenává, že „plynoucí basová linka“ je slyšet, když je jedna linie citována z hymnu, což odkazuje na „konec pozemského času“.[11]

3

Tenorová árie, “Ach, ziehe die Seele mit Seilen der Liebe"(Ah, nakreslete moji duši přadénkami lásky),[1] je doprovázena příčnou flétnou, kterou pravděpodobně hraje flauto pikolový hráč první věty.[2] Co se týče Byl frag ich nach der Welt, BWV 94, napsaný před několika týdny, se zdá, že Bach měl po ruce vynikajícího hráče na flétnu,[6] koho na podzim roku 1724 použil ve dvanácti kantátách. Někteří muzikologové si myslí, že ním byl Friedrich Gottlieb Wild, student práv.[2]

4

Recitativ pro soprán, “Ach, führe mich, o Gott, zum rechten Wege"(Ach, veď mě, Bože, na správnou cestu),[1] je modlitba za Boží vedení.[2]

5

Basová árie ilustruje slova „Plešatý zur Rechten, plešatý zur Linken lenkte sich mein verirrter Schritt„(Brzy napravo, brzy nalevo se moje chybné kroky nakloní)[1] zubaté motivy a časté přepínání mezi větry a strunami. Ve střední části obrázek stabilních kroků "Gehe doch, mein Heiland, mit„(Přesto jdi se mnou, můj Spasiteli).[1][11] Poslední část kombinuje oba prvky.[6] Gardiner poznamenává, že Bach používá větry a smyčce ve sborových koncertech (cori spezzati), vynuceno jejich umístěním na galeriích, jeden z nich vpravo, druhý vlevo od zpěváků.[2][7] Tato technika byla praktikována v Benátkách na konci šestnáctého století a byla zavedena v Německu skladateli jako např Heinrich Schütz který studoval v Benátkách. Gardiner zaznamenává také náznak stylu francouzské opery, který Bach možná slyšel, když cestoval jako chlapec v severním Německu, na Hamburská opera, v Celle nebo Lüneburg.[2]

6

Závěrečný chorál, “Ertöt uns durch dein Güte„(Zabij nás skrze svou dobrotu)[1] je čtyřdílné nastavení pro sbor, lesní roh, hoboj a smyčce colla parte s hlasy.[6]

Nahrávky

Záznamy jsou převzaty z výpisu na webových stránkách Bach Cantatas.[12] Instrumentální skupiny hrající na dobové nástroje v historicky informovaná vystoupení jsou označeny zeleně pod hlavičkou Instr..

Záznamy z Herr Christ, der einge Gottessohn
TitulDirigent / sbor / orchestrSólistéOznačeníRokInstr.
Die Bach Kantate sv. 52Helmuth Rilling
Gächinger Kantorei
Bach-Collegium Stuttgart
Hänssler1973 (1973)
Bach Cantatas sv. 5 - neděle po trojici IIKarl Richter
Münchener Bach-Chor
Münchener Bach-Orchester
Archivní produkce1978 (1978)Doba
J. S. Bach: Das Kantatenwerk - Sacred Cantatas Vol. 5Gustav Leonhardt
Tölzer Knabenchor
Leonhardt-Consort
Teldec1979 (1979)Doba
Bach Cantatas sv. 9: Lund / Lipsko / 17. neděli po trojici / 18. neděli po trojiciJohn Eliot Gardiner
Monteverdi Choir
Angličtí barokní sólisté
Soli Deo Gloria2000 (2000)Doba
J.S. Bach: Solokantaten Kreuzstabkantate BWV 56; „Der Friede sei mit dir“ BWV 158; „Ich habe genug“ BWV 82 Karl-Friedrich Beringer
Windsbacher Knabenchor
Consortium Musicum		Siegmund NimsgernBaier Records1991 (1991)
J. S. Bach: Complete Cantatas Vol. 13Ton Koopman
Amsterdamský barokní orchestr a sbor
Antoine Marchand2000 (2000)Doba
J. S. Bach: Cantatas sv. 26Masaaki Suzuki
Bach Collegium Japonsko
BIS2003 (2003)Doba


Reference

  1. ^ A b C d E F G h Dellal, Pamela. „BWV 96 - Herr Christ, der einge Gottessohn“. Emmanuel Music. Citováno 13. října 2014.
  2. ^ A b C d E F G h i Gardiner, John Eliot (2009). Johann Sebastian Bach (1685-1750) / Cantatas č. 47, 96, 114, 116, 148 a 169 (Mediální poznámky). Soli Deo Gloria (na Hyperion Records webová stránka). Citováno 11. listopadu 2018.
  3. ^ A b C d E F Hofmann, Klaus (2004). „Herr Christ, der einge Gottessohn BWV 96 / LordChrist, jediný Syn Boží“ (PDF). Web společnosti Bach Cantatas. s. 7–8. Citováno 4. října 2015.
  4. ^ Schulze, Hans-Joachim (2006). "Předmluva pro „Herr Christ, dein einge Gottessohn“, BWV 96 " (PDF). Přeložil David Kosviner. Carus Verlag.
  5. ^ A b C „Chorale Melodies used in Bach's Vocal Works / Herr Christ, der einge Gottessohn“. Web společnosti Bach Cantatas. 2008. Citováno 5. října 2012.
  6. ^ A b C d E F Dürr, Alfred; Jones, Richard D. P. (2006), Kantáty J.S. Bach, Oxford University Press, str. 567–570, ISBN  0-19-929776-2
  7. ^ A b C Wolff, Christoph (2000). „Chorale Cantatas from the cycle of the lipip church cantatas, 1724-25 (III)“ (PDF). Web společnosti Bach Cantatas. s. 8–9. Citováno 4. října 2015.
  8. ^ Bischof, Walter F. „BWV 96 Herr Christ, der einge Gottessohn“. University of Alberta. Citováno 4. října 2015.
  9. ^ Grob, Jochen (2014). „BWV 96 / BC 142“ (v němčině). s-line.de. Citováno 4. října 2015.
  10. ^ „Herr Christ, der ein'ge Gottessohn (Pán Kristus, jediný Syn Boží)“. arkivmusic.com. 2010. Citováno 27. září 2010.
  11. ^ A b C d Mincham, Julian (2010). „Kapitola 19 BWV 96 Herr Christ, der einge Gottessohn / Lord Christ, jediný Syn Boží“. jsbachcantatas.com. Citováno 4. října 2015.
  12. ^ Oron, Aryeh. „Cantata BWV 96 Herr Christ, der einge Gottessohn“. Web společnosti Bach Cantatas. Citováno 3. října 2015.

Zdroje