Ein feste Burg ist unser Gott, BWV 80 - Ein feste Burg ist unser Gott, BWV 80 - Wikipedia

Ein feste Burg ist unser Gott
BWV 80
Chorální kantáta podle J. S. Bach
Church Music window.jpg
Vitráže od Bacha, který se inspiroval od Luthera (pravý panel); navrhl studio Franze Mayera & Co. v Mnichově
PříležitostDen reformace
Text kantáty
Salomon Franck
Chorál
"Ein feste Burg ist unser Gott"
podle Martin Luther
Pohybyosm
HlasitýSATB sbor a sólo
Instrumentální
  • 3 hoboje
  • 2 hoboje d'amore
  • hoboj da caccia
  • struny
  • Continuo

Ein feste Burg ist unser Gott („Mocná pevnost je náš Bůh“), BWV 80 (také: BWV 80.3),[1] je chorální kantáta pro Den reformace podle Johann Sebastian Bach. Přepracoval to od jednoho z jeho Weimarské kantáty, Alles, byl von Gott geboren, BWV 80a (také: BWV 80.1).[2] První Lipsko verze církevní kantáta, BWV 80b (také: BWV 80.2),[3] mohl být složen již v roce 1723, asi pět měsíců poté, co se Bach přestěhoval do Lipska. O několik let později kantátu přepracoval ještě jednou a napsal delší chorální fantazie jako jeho otevření hnutí. Text verze BWV 80a napsal Salomon Franck a obsahoval jednu sloku z Martin Luther je hymnus "Ein feste Burg ist unser Gott "; pro jeho chorální kantáta verze BWV 80b a 80, Bach k tomu přidal celý text Lutheran hymnus.

Bach zaznamenal kantátu pro čtyři vokální sólisty, a čtyřdílný sbor a a Barokní komorní soubor až tři hobojové různých druhů, řetězců a continua. Po jeho smrti jeho syn Wilhelm Friedemann Bach uspořádal první a pátý pohyb, přijal nový text a přidal trumpety a tympány.

Ein feste Burg ist unser Gott vyšlo v roce 1821, první z Bachových kantát publikovaných po jeho smrti. The Bach Gesellschaft vydání se objevilo o půl století později a zahrnovalo rozšířené vybavení od Wilhelma Friedemanna.

Historie a složení

Bach napsal kantátu v Lipsku pro Den reformace, slaví každoročně 31. října.[4] Při skládání této práce Bach znovu použil dřívější kantátu, Alles, byl von Gott geboren, BWV 80a, do kterého napsal Weimar třetí neděli v roce Půjčil a na základě textu publikovaného v roce 1715 autorem Salomon Franck.[2][5] Tato práce, na které byly založeny lipské verze, byla jednou z mála, ve kterých Bach dvakrát citoval stejnou hymnu, v závěrečném chorálu a v instrumentální verzi cantus firmus v otevíracím pohybu.[6] V BWV 80a použil druhou sloku Lutherova hymnu „Ein feste Burg ist unser Gott“ („Mocná pevnost je náš Bůh „), což je„ Mit unser Macht ist nichts getan “(S naší mocí se nic neděje),[7] pro závěrečný chorál.[8] Bach nemohl použít dřívější dílo v zamýšlené době v Lipsku, protože tam byla během postní doby zakázána kantátová hudba.[5]

Raná lipská verze (BWV 80b) začala jednoduchým chorálovým nastavením hymny jako úvodní hnutí.[9][3] Toto je jediná verze kantáty, které autogramiády přežijí. Tyto fragmenty autogramů, které jsou také jediným důkazem této verze, však skončily ve třech knihovnách na dvou kontinentech - Bibliothèque Polonaise de Paris, Rossijskaja nacional'naja biblioteka v r. Petrohrad a Univerzita Princeton Knihovna v New Jersey - a poskytne velmi neúplný obrázek verze.[10] Není jisté, kdy Bach napsal tuto verzi kantáty. Dva fragmenty jsou na papíře s 1723 vodoznaky, což jsou přední vědci v oboru Christoph Wolff k závěru, že Bach možná napsal verzi Ein feste Burg ist unser Gott jako součást jeho první cyklus kantáty.[9] Alfred Dürr navrhuje pro své počáteční složení časový rámec 1728 až 1731.[5]

Verze 80b již mohla obsahovat všechny čtyři sloky Lutherovy hymny.[11] První sloka se objevuje v nové první větě, druhá je cantus firmus ve druhé větě (první věta Weimarovy kantáty) a další dvě mohly být použity v páté a osmé větě; oba to bylo nastavení chorálu, jako v pozdější lipské verzi.[11][12] Wolff píše, že Bach tedy „mohl očekávat složení pozdějšího série chorálových kantát ".[11]

Není známo, kdy Bach složil komplikovaný úvodní pohyb finální verze. Dürr navrhuje 1735, protože v tom roce Bach napsal Wär Gott nicht mit uns diese Zeit, BWV 14, který měl úvodní sbor srovnatelné struktury a byl také založen na hymnu Luthera.[5] Konečná verze obsahuje všechny sloky hymnu[12] ale přesto není ve formátu druhého Bachova kantátového cyklu započatého v roce 1724; v tomto cyklu se každá chorálová kantáta spoléhá výhradně na jeden luteránský hymnus.

Bachův syn Wilhelm Friedemann Bach, který zdědil skóre, později přizpůsobil první a pátou větu a přidal části pro tři trubky a tympány.[4]

Hudba

Struktura a skórování

V pozdější lipské verzi Bach strukturoval kantátu do osmi pohybů. Skóroval to pro čtyři vokální sólisty (soprán (S), alt (A), tenor (T) a bas (B)), a čtyřdílný sbor (SATB) a a Barokní komorní soubor ze tří hobojové (Ob), dva hoboj d'amore (Oa), hoboj da caccia nebo ocas (Ta), dva housle (Vl), viola (Va), violoncello (Vc) a různé nástroje hrající na basso continuo čára.[13][1] Dürr uvádí dobu trvání 30 minut.[4]

V následující tabulce pohybů ukazuje první sloupec číslo pohybu v BWV 80, přičemž odpovídající číslo v BWV 80a je uvedeno v závorkách. Bodování a klíče jsou uvedeny pro pozdní lipskou verzi. Klíče a časové podpisy jsou převzaty z Dürr pomocí společný čas symbol pro společný čas (4/4).[13][14] Nástroje jsou zobrazeny samostatně pro větry a smyčce, zatímco basso continuo, hrající po celou dobu, není zobrazeno. V první větě existují dvě linie basso continuo - první hraje violoncello a cembalo a druhý violoncello a varhany.[15]

Pohyby Ein feste Burg ist unser Gott, BWV 80
Ne.TitulTextTypHlasitýVětryStrunyKlíčČas
1Ein feste Burg ist unser GottLutherChorální fantazieSATB3Ob (unis.)2Vl VaD durspolečný čas
2 (1)Alles, byl von Gott geboren
Mit unser Macht ist nichts getan		Franck
Luther		Aria e choraleB SOb2Vl Va (unis.)D durspolečný čas
3 (2)Erwäge doch, Kind GottesFranckRecitativBspolečný čas
4 (3)Komm in mein HerzenshausFranckÁrieSB moll12
8
5Und wenn die Welt voll Teufel wärLutherChorálSATB2Oa Ta2Vl VaD dur6
8
6 (4)Takže stehe dann bei Christi blutgefärbter FahneFranckRecitativTspolečný čas
7 (5)Wie selig sind doch die, die Gott im Munde tragenFranckAria duettoNATaVlG dur6
8
8 (6)Das Wort sie sollen lassen stahnLutherChorálSATB2Oa Ta2Vl VaD durspolečný čas


Pohyby

Lutherův hymnus

Chorální fantazie

Kantáta se otevírá a chorální fantazie „s kontrapunktickými zařízeními úctyhodné složitosti“.[16] Pohyb dovnitř D dur a společný čas rozvíjí první sloku hymnu “Ein feste Burg ist unser Gott“(„ Mocná pevnost je náš Bůh “). Přijímá a motet technika instrumentálních a hlasových linií na sebe úzce navazují. Bachův učenec Klaus Hofmann poznamenal, že tento styl souvisí s „vokální polyfonií šestnáctého století“, kdy byla napsána Lutherova hymna.[17] Strukturálně pohyb opakuje první dvě fráze, přidává čtyři nové kratší fráze, poté končí další iterací druhé fráze, vše provedené na hoboj. Všechny čtyři hlasy „používají každou frázi napodobitelně jako předehra k jejímu instrumentálnímu vstupu“, používají fugal zařízení.[16] Chorál také využívá cantus firmus, který se hraje výhradně v basso continuo a hobojových liniích (v původní podobě hnutí).[15]

Aria e chorale

Začátek obbligato hobojových a sopránových částí, provedení druhé strofy hymny

Druhá věta kombinuje árii a chorál: basa zpívá poezii zdarma, “Alles, byl von Gott geboren"(Všechno, co se zrodilo z Boha),[18] zatímco hoboj a soprán hrají druhou sloku hymnu, “Mit unser Macht ist nichts getan„(S naší silou nelze nic udělat),[18] ve zkrášlené verzi chorálové melodie, zejména v hobojové linii.[19] Stejně jako první věta je duet v D dur a běžném čase.[20] Muzikolog Richard D. P. Jones interpretoval téma ritornello, hrál v unisono řetězci, jako motto vítězství, odpovídající dvěma zmínkám o vítězství v textu.[19] Ve Weimarově verzi poskytla instrumentální citace melodie stejné hymny použité jako závěrečný chorál strukturální jednotu kantáty. Jones porovnal „extrémně květnatý“[19] ztvárnění melodie dané sopranistce v lipské verzi, podobný přístup v chorálu hraném hobojem v pohyb 5 Weimarské kantáty pro Letnice, Erschallet, ihr Lieder, BWV 172.[19]

Basový recitativ

Basa další zpívá "Erwäge doch, Kind Gottes„(Berte v úvahu, Boží dítě)[18] jako secco recitativní zakončení na arioso, typický styl recitativů během Weimarského období.[19] Přijímá kanonickou imitaci mezi hlasovou a kontinuální částí.[21] Interakce ilustruje jednotu křesťanů s Ježíšem, kterou text odráží: „dass Christi Geist mit dir sich fest verbinde“ (aby Kristův duch mohl být pevně spojen s vámi).[19] Mystický prvek této jednoty, jehož příkladem je také následující árie a pozdější duet, kontrastuje s „bojovným“ charakterem vnějších pohybů, kde převládá melodie hymny.[19]

Sopránová árie

Čtvrtá věta, “Komm in mein Herzenshaus„(Pojď do domu mého srdce)[18] je sopránová árie s ritornello kontinua. Vyznačuje se rozsáhlou melismas a „plovoucí a éterická“ melodie.[16][21] Soprán také zpívá melodii kontinua.[19]

Centrální chorál

Ústřední chorál představuje třetí sloku hymnu, “Und wenn die Welt voll Teufel wär"(A kdyby byl svět plný ďáblů)."[17] Zpívá se choralová melodie unisono hlasy, pro Bacha neobvyklá praxe. Melodie je neozdobená a v 6/8 čase. Orchestrální doprovod se postupem času stává více rozrušeným a komplexnějším.[16]

Tenorový recitativní

Tenorový recitativ, “Takže stehe dann bei Christi blutgefärbter Fahne"(Pak se postavte s Kristovou zakrvácenou vlajkou)[18] je secco; stejně jako dřívější basový recitativ to uzavírá arioso.[16] Hnutí zahrnuje „příležitostné zuřivé melismy“, které slouží k podtržení pocitu radosti vyjádřeného slovy.[20]

Aria duetto

Alto a tenorový duet, “Wie selig sind doch die, die Gott im Munde tragen"(Jak šťastní jsou, kteří nosí Boha v ústech)[18] je doprovázen Continuo a obbligato housle s hobojem da caccia. Pohyb má „submisivní“ charakter s texturou, která se s postupujícím duetem stává složitější, v jednom okamžiku zahrnuje pět simultánních melodických linií. Bach používá vedle sebe „plynulé, převážně polotvrdé“ instrumentální partie s vokálními „rytmy rozkroku / třepání“, aby zobrazil štít věřících; tyto dvě části se poté spojily, aby vyprávěly o bití nepřátel.[16]

Závěrečný chorál

Poslední věta je čtyřdílné nastavení poslední sloky hymnu, “Das Wort sie sollen lassen stahn"(To slovo musí nechat stát)."[16][22] Také D dur, každý z SATB Linky jsou zdvojnásobeny jedním nebo více nástroji a každá část má menší hlasový rozsah než v jiných pohybech, což usnadňuje zpěv sboru. Každá fráze končí pauzou, aby se struktura rozbila, i když se ne vždy provádí.[15]

Recepce

Rukopisy a publikace

Nejstarší dochovaný rukopis Ein feste Burg ist unser Gott je Bachovým studentem a zeťem Johann Christoph Altnikol.[23] Kantáta byla publikována v roce 1821,[24] první Bachova kantáta bude vydáno po skladatelově smrti.[25] The Bach Gesellschaft vydání kantáty, vydané o půl století později, bylo vytištěno s rozšířeným přístrojovým vybavením Wilhelma Friedemanna Bacha. Tuto verzi upravil uživatel Wilhelm Rust a objevil se ve svazku 18, publikovaném v roce 1870 autorem Breitkopf & Härtel.[26] The Nové Bachovo vydání (Neue Bach-Ausgabe, NBA) zveřejnil skóre lipské verze v roce 1987, editoval Frieder Rempp, s kritickým komentářem následovat v roce 1988.[1]

Uspořádání

Theodore Thomas uspořádal kantátu pro moderní orchestr. Toto uspořádání bylo provedeno v New Yorku koncem 19. století a bylo chváleno za „náboženské zachování ducha originálu“.[27]

Hodnocení

Po počátečním zveřejnění v roce 1821 byla kantáta přijata pozitivně, což dokazuje pochvalný článek kritika z roku 1822 Johann Friedrich Rochlitz, který ocenil jeho „hluboké, vysoce originální a - dalo by se říci - nepředstavitelné zvukové bohatství“.[28][25] Christoph Wolff navrhuje, aby tato kantáta „získala nejen charakter prototypu Bachových církevních kantát, ale také podobu protestantské chorálové skladby“ jako „hudební symbol luteránství“.[25] Giacomo Meyerbeer uvedl toto vydání jako příklad luteránské hudby.[29] Vydání z roku 1870 bylo naopak začleněno do rostoucího německého nacionalistického hnutí do té míry, že se jednalo o standard pro německé vojenské vysílání během Druhá světová válka.[30]

Moderní muzikologové se shodují, že chorálská fantazie je vynikající skladbou. Například, Craig Smith navrhl, že „v žánru, ve kterém byl Bach absolutním pánem, je to pravděpodobně největší sbor moteta“.[21] Wolff napsal: „Nesmírný chorálový motet 228 taktů, je to jedna z Bachových nejpropracovanějších sborových skladeb a nejpůsobivějších vrcholů v historii chorálové kantáty.“[26]

Představení

Podrobnosti o raných výkonech verzí díla nejsou známy. Katalog Zwang z roku 1982 uvádí první představení rané chorálové kantátové verze BWV 80 v roce 1724.[31] První a pátá věta s rozšířenou instrumentací Wilhelma Friedemanna byla provedena s novým latinským textem v roce 1763 na oslavu konce Sedmiletá válka.[32]

K prvnímu americkému představení mohlo dojít již v roce 1823 Bethlehem, Pensylvánie; ručně vyráběné kopie dílů datovaných do té doby jsou v držení Moravský archiv.[33] Jiné zdroje navrhují počáteční datum výkonu 1865 v Harvardská Univerzita.[34]

Nahrávky

Reference

  1. ^ A b C Bach Digital 1 2016.
  2. ^ A b Bach Digital 2 2016.
  3. ^ A b Bach Digital 3 2016.
  4. ^ A b C Dürr 2006, str. 707.
  5. ^ A b C d Dürr 2006, str. 709.
  6. ^ Dürr 2006, str. 20.
  7. ^ Dürr 2006, str. 257.
  8. ^ Dürr 2006, str. 255.
  9. ^ A b Wolff 1991, str. 155.
  10. ^ Práce 00101 (17/6/2017) a další stránky rukopisů F-Ppo A. Mickiewicz Rkp. 973 (23/6/2017), RUS-SPsc BWV 80b (26. 7. 2017) a US-PRscheide BWV 80b (19. 7. 2017), v Bach Digital webová stránka
  11. ^ A b C Wolff 1991, str. 157.
  12. ^ A b Dürr 2006, str. 709–710.
  13. ^ A b Bischof 2010.
  14. ^ Dürr 2006, str. 707–709.
  15. ^ A b C Winterson, Julia (2016). Edecel AS / A level Antology of Music. London: Pearson Education Ltd, Peters Edition Ltd a Faber Music Ltd. str. 10–35. ISBN  9781292118369.
  16. ^ A b C d E F G Mincham 2010.
  17. ^ A b Hofmann 2005.
  18. ^ A b C d E F Dellal 2012.
  19. ^ A b C d E F G h Jones 2007, str. 275.
  20. ^ A b Traupman-Carr 2013.
  21. ^ A b C Smith 2013.
  22. ^ Ambrose.
  23. ^ Wolff 1991, str. 158.
  24. ^ Bach Digital 4 2017.
  25. ^ A b C Wolff 1991, str. 152.
  26. ^ A b Wolff 1991, s. 157–158.
  27. ^ Hassard, citováno v Stinson, Russell, ed. (2003). Bachovy perspektivy. University of Nebraska Press. str.75–76. ISBN  9780252027888.
  28. ^ Citováno v Johann Forkel a Charles Terry (1920). Johann Sebastian Bach: jeho život, dílo a umění. Harcourt, Brace a Howe. p. xvii.
  29. ^ Portebois, Yannick; Terpstra, Nicholas, eds. (2003). Renesance v devatenáctém století: Le XIXe siècle renaissant. Centrum pro reformační a renesanční studia, Victoria University. p.134. ISBN  9780772720191.
  30. ^ Wolff 1991, str. 154.
  31. ^ Philippe (a Gérard) Zwang. Průvodce pratique des cantates de Bach. Paříž, 1982. ISBN  2-221-00749-2
  32. ^ Schulenberg 2010, str.237.
  33. ^ Larson, Paul S. (2012). Bach po sto let: sociální historie Bachova sboru v Betlémě. Lehigh University Press. ISBN  9781611460940.
  34. ^ Stinson, Russell, ed. (2003). Bachovy perspektivy. University of Nebraska Press. p.3. ISBN  9780252027888.

Zdroje

externí odkazy