Mein Herze schwimmt im Blut, BWV 199 - Mein Herze schwimmt im Blut, BWV 199

Mein Herze schwimmt im Blut
BWV 199
Sólová církevní kantáta podle J. S. Bach
Schlosskirche Weimar 1660.jpg
PříležitostJedenáctá neděle poté Trojice
Text kantáty
Georg Christian Lehms
Chorál
"Wo soll ich fliehen hin"od Johann Heermann
Provedeno12. srpna 1714 (1714-08-12): Weimar
Pohybyosm
Hlasitýsoprán
Instrumentální
  • hoboj
  • 2 housle
  • viola
  • violoncello pikola (Lipsko)
  • continuo s fagotem a violonem

Johann Sebastian Bach složil církevní kantáta Mein Herze schwimmt im Blut (Moje srdce plave krví)[1] BWV 199 v Weimar mezi lety 1711 a 1714 a provedl ji jedenáctou neděli poté Trojice, 12. srpna 1714. Je to a sólová kantáta pro soprán.

Text napsal Georg Christian Lehms a publikováno v Darmstadtu v roce 1711 ve sbírce Gottgefälliges Kirchen-Opffer, o obecném tématu vykoupení. The libretista napsal řadu střídání recitativové a árie, a zahrnuty jako šestý hnutí (z osmi) třetí sloka z Johann Heermann je hymnus "Wo soll ich fliehen hin". Není známo, kdy Bach dílo složil, ale provedl ho v rámci svých měsíčních kantátových inscenací jedenáctou neděli po Trojici 12. srpna 1714. Sólový hlas doprovází Barokní instrumentální soubor hoboje, smyčce a continua. Zpěvačka vyjadřuje podobným stylem jako Barokní opera dramatický vývoj od pocitu jako „monstrum v Božích očích“[1] k odpuštění. Bach revidoval práci pro pozdější představení, což vedlo ke třem různým vydáním v Neue Bach-Ausgabe.

Historie a slova

Dne 2. března 1714 byl Bach jmenován koncertním mistrem Weimarského dvorního orchestru (Kapelle) spoluvládících vévodů Wilhelm Ernst a Ernst August Saxe-Weimar. Jako koncertní mistr převzal hlavní odpovědnost za skládání nových děl, konkrétně kantát pro Schlosskirche (palácový kostel), podle měsíčního rozvrhu.[2] Provedl kantátu na Jedenáctá neděle po trojici jako pátá kantáta ze série Weinen, Klagen, Sorgen, Zagen, BWV 12.[3] Předepsané hodnoty pro neděli byly z První list Korintským, o Kristově evangeliu a jeho (Pavel povinnost apoštola (1. Korintským 15: 1–10 ) a z Lukášovo evangelium, podobenství o Farizej a výběrčí daní (Lukáš 18: 9–14 ).[4]

Georg Christian Lehms, mědiryt c. 1713

Text, který se týká hříšníka hledajícího a nacházejícího vykoupení, napsal Georg Christian Lehms. Lehms sídlil v Darmstadt „Není známo, zda ho Bach osobně znal, ale mohl mít přístup k Lehmsově publikaci z roku 1711 Gottgefälliges Kirchen-Opffer, který obsahuje tento text a text jiné sólové kantáty, Widerstehe doch der Sünde, BWV 54, provedeno před měsícem.[3] Třetí sloka z Johann Heermann je hymnus "Wo soll ich fliehen hin"je integrován jako šestý hnutí.[5] Text v první osobě ukazuje dramatickou změnu člověka, který se původně cítil jako „monstrum v Božích očích“[1] aby se konečně cítil přijat jako Boží dítě. Text kantáty zhudebnil v roce 1712 autor Christoph Graupner v Darmstadtu. Není známo, zda Bach věděl o Graupnerově složení.[3] Text nemá žádný konkrétní vztah k předepsaným četbám, a proto je možné, že Bach již možná složil dílo před svým povýšením na koncertního mistra s pravidelnými nedělními bohoslužbami, podobně jako ostatní kantáty na Lehmsův text.[6]

Bach nejprve provedl kantátu dne 12. srpna 1714.[7] Když ji v Lipsku jedenáctou neděli po Trojici v roce 1723 (8. srpna) předvedl znovu v Lipsku, byla to první sólová kantáta a nejoperativnější dílo, které do té doby kongregaci představil.[8] Udělal revize pro tento výkon, jako např provedení to od C moll na D moll a změna obbligato viola na violoncello pikola. Ve stejné službě také provedl novou práci, Siehe zu, daß deine Gottesfurcht nicht Heuchelei sei, BWV 179: jeden před a jeden po kázání.

The Neue Bach-Ausgabe rozeznává tři odlišné verze: Weimarská verze, a Köthen verze a verze v Lipsku.[3]

Hudba

Struktura a skórování

Kantáta strukturovaná do osmi pohybů je hodnocena jako komorní hudba pro sólo soprán hlas (S) a a Barokní instrumentální soubor hoboj (Ob), housle (Vl), viola (Va) a basso continuo (Bc) včetně fagot (Fg) a violone (Vo). Ve Weimar verzi je v C moll, s violou jako obbligato nástroj v pohybu 6.[9] Titulní stránka částí této verze zní: „Geistliche Cantate / Mein Herze schwimt im Blut / â / Soprano solo / 1 Hautb. / 2 Viol. / Viola / e / Basso / di / J.S.Bach“.[10] Ve verzi pro Lipsko je v D moll s obligací violoncello pikola místo violy.[3]

V následující tabulce pohybů bodování následuje Neue Bach-Ausgabe.[9] The klíče a časové podpisy jsou převzaty z Alfred Dürr, pomocí symbolu pro společný čas (4/4).[3] Continuo, hrající po celou dobu, není zobrazeno.

Pohyby Mein Herze schwimmt im Blut, BWV 199
Ne.TitulTextTypHlasitýVětryStrunyKlíčČas
1Mein Herze schwimmt im BlutLehmsRecitativSFg2Vl VaC mollspolečný čas
2Stumme Seufzer, stille KlagenLehmsÁrieSObVoC mollspolečný čas
3Doch Gott muss mir genädig seinLehmsRecitativSFg2Vl Va Vospolečný čas
4Tief gebückt und voller ReueLehmsÁrieSFg2Vl Va VoE-dur3/4
5Auf diese SchmerzensreuLehmsRecitativSVospolečný čas
6Ich, dein betrübtes KindHeermannChorálSVa (sólo) VoF durspolečný čas
7Ich lege mich in diese WundenLehmsRecitativSFg2Vl Va Vospolečný čas
8Wie freudig ist mein HerzLehmsÁrieSOb Fg2Vl VaB-dur6/8


Pohyby

Ačkoli je Bach omezen na jeden sopránový hlas, dosahuje osmi pohybů různých hudebních projevů. Všichni až na jednoho recitativ jsou doprovázeny strunami (doprovázet ), a pouze pohyb 5 je secco, doprovázeno pouze kontinuem.[3] Sólový hlas je zpracován dramatickou deklamací, téměř současná opera.[8]

1

Recitativ stanoví scénu, “Mein Herze schwimmt im Blut"(" Moje srdce plave krví ").[1][3]

Muzikolog Julian Mincham vysvětluje, že „kape do posedlých agónií hříchu, bolesti a opuštění ... s trápením opuštěné duše zaplavené vlastním hříchem a zármutkem. Jeho jemně tvarované kontury dramaticky zobrazují kolísavé emoce od hrůza a teror k osamělé a rozptýlené rezignaci. “[8]

2

První árie, a da capo aria, "Stumme Seufzer, Stille Klagen"(Tichý povzdech, tichý výkřik),[1] je doprovázen hobojem. Téma ritornello je přítomen v celém hnutí.[3] Prostřední část začíná disonancí zdůrazňovat smutný obraz „Und ihr nassen Tränenquellen„(„ A ty, vlhké slzavé prameny. “). Končí to pasáží nastavenou jako sekundární recitativ, kterou popsal Mincham:„ Zdá se, že čas s tímto konečným výrazem utrpení téměř nezastavil. “[8]

3

Následující bod odůvodnění: “Doch Gott muss mir genädig sein„(„ Ale Bůh ke mně musí být milostivý “),[1] končí prohlášením o pokání.[8]

4

Druhá árie, “Tief gebückt und voller Reue"(" Hluboce uklonil a plný lítosti "),[1] dominuje bohatý zvuk strun. An Adagio průchod vede k da capo.[3] Árie vyjadřuje pokání „civilizovaným a rafinovaným menuet ".[8]

5

Krátký secco recitativ, “Auf diese Schmerzensreu„(„ Po tomto bolestivém pokání “),[1] zavádí následující slohu hymnu.[3] Začíná to „hudební ozvěnou muka srdce plávajícího v krvi“.[8]

6

Johann Heermann, autor hymnu

Jedinou chorálovou slokou díla je „Ich, dein betrübtes Kind"(" Já, tvé problémové dítě "),[1] třetí sloka Johanna Heermanna “Wo soll ich fliehen hin“(„ Kam mám uprchnout “), publikováno v roce 1630.[5] Jeho výraz „problémové dítě“ je dobrým shrnutím postavení lidské bytosti ve vztahu k Bohu. Znění jejího závěru, „In deine tiefen Wunden, da ich stets Heil gefunden“ („do Tvých hlubokých ran, kde jsem vždy našel spásu“) vede k následujícímu recitativu.[1] Hlas je v živém doprovodu obbligato violy (violoncello piccolo v lipské verzi) figurace.[3]

Bach použil docela neobvyklou melodii Caspar von Stieler vzhledem k tomu, že svou pozdější chorálovou kantátu založil na této písni na melodii od Jacob Regnart.[11] S hymnem se zachází jako s a chorální fantazie, s provázkem ritornellos mezi verši.[8]

7

Poslední recitativ, “Ich lege mich in diese Wunden„(„ Ležím na těchto ranách “),[1] zavádí jinou náladu;[3] závěrečná opatření jsou „stoupající melismou“, „radostně povznášející předehrou“ k poslední větě.[8]

8

Poslední árie, “Wie freudig ist mein Herz"(" Jak radostné je mé srdce "),[1] vyjadřuje radost jako veselý gigue, s dlouhým koloratura na "fröhlich"(radostný).[3][8] Je to srovnatelné s koncerty v Bachově Francouzské apartmá. Mincham uzavírá:

Tato kantáta, vyjádřená v první osobě, je vysoce osobní. Je to jasná a dramatická cesta od žump hříšného utrpení k euforii vykoupení a spásy. Nemá žádné trubky, rohy ani bubny, které by řídily jeho zprávu domů; v tomto vysoce soukromém kontextu nejsou potřebné. “[8]

Nahrávky

Práce byla často zaznamenávána jak Bachovými specialisty, tak dalšími. Seznam je převzat z výběru na webu Bach Cantatas, který uvádí 58 nahrávek z roku 2017.[4] Soubory hrající na dobových nástrojích v Liberci historicky informovaný výkon jsou označeny zeleným pozadím.

Záznamy z Mein Herze schwimmt im Blut, BWV 199
TitulDirigent / sbor / orchestrSólistéOznačeníRokOrch. typ
Elisabeth Schwarzkopf: Nepublikované nahrávky EMI 1955–1958 - Bach a MozartThurston Dart
Philharmonia Orchestra		Elisabeth SchwarzkopfEMI1968 (1968)
Bach Cantatas sv. 4 - Neděle po trojici I.Karl Richter
Münchener Bach-Orchester		Edith MathisArchivní produkce1972 (1972)
Die Bach Kantate sv. 48Helmuth Rilling
Bach-Collegium Stuttgart		Arleen AugérHänssler1976 (1976)
J. S. Bach: Cantatas BWV 202 · 82a · 199Dominique Debart
L'Ensemble de Basse-Normandie		Teresa Żylis-GaraRudolphe1986 (1986)
J. S. Bach: Das Kantatenwerk · Kompletní kantáty · Les Cantates, Folge / sv. 45Nikolaus Harnoncourt
Concentus Musicus Wien		Barbara BonneyTeldec1989 (1989)Doba
J. S. Bach: Complete Cantatas Vol. 2Ton Koopman
Amsterdamský barokní orchestr		Barbara SchlickAntoine Marchand1995Doba
J. S. Bach: Cantata BWV 199 Mein Herze schwimmt in BlutBruno Weil
Festival Carmel Bach Orchestr		Rosa LamoreauxJonathan Wentworth1998
Bach Edition Vol. 5 - Cantatas sv. 3Pieter Jan Leusink
Nizozemsko Bach Collegium		Ruth HoltonBrilantní klasika1999 (1999)Doba
Bachovy kantátyJohn Eliot Gardiner
Angličtí barokní sólisté		Magdalena KozenaArchivní produkce2000 (2000)Doba
Bach: Cantatas BWV 82 a 199Craig Smith
Emmanuel Music		Lorraine Hunt LiebersonNonesuch2003


Reference

  1. ^ A b C d E F G h i j k l m Dellal, Pamela. „BWV 199 - Mein Herze schwimmt im Blut“. Emmanuel Music. Citováno 1. září 2014.
  2. ^ Koster, Jan. „Weimar 1708–1717“. let.rug.nl. Citováno 16. prosince 2011.
  3. ^ A b C d E F G h i j k l m n Dürr, Alfred (1981). Die Kantaten von Johann Sebastian Bach (v němčině). 1 (4. vyd.). Deutscher Taschenbuchverlag. str.407–409. ISBN  3-423-04080-7.
  4. ^ A b Oron, Aryeh. „Cantata BWV 199 Mein Herze schwimmt im Blut“. Web společnosti Bach Cantatas. Citováno 3. srpna 2015.
  5. ^ A b „Wo soll ich fliehen hin / Text and Translation of Chorale“. Web společnosti Bach Cantatas. 2005. Citováno 17. srpna 2012.
  6. ^ Dürr, Alfred; Jones, Richard D. P. (2006). Kantáty J. S. Bacha: S jejich librety v německo-anglickém paralelním textu. Oxford University Press. p. 13.
  7. ^ Isoyama, Tadeshi. „BWV 199: Mein Herze schwimmt im Blut (Moje srdce plave v krvi)“ (PDF). Web společnosti Bach Cantatas. s. 4–5. Citováno 4. srpna 2015.
  8. ^ A b C d E F G h i j k Mincham, Julian (2010). „Kapitola 14 BWV 199 Mein Herze schwimmt im Blut / Moje srdce plave v krvi“. jsbachcantatas.com. Citováno 4. srpna 2015.
  9. ^ A b Bischof, Walter F. „BWV 199 Mein Herze schwimmt im Blut“. University of Alberta. Citováno 3. srpna 2015.
  10. ^ Grob, Jochen (2014). „BWV 199 / BC A 120c“ (v němčině). s-line.de. Citováno 3. srpna 2015.
  11. ^ „Chorale Melodies used in Bach's Vocal Works / Wo soll ich fliehen hin / Auf meinen lieben Gott“. Web společnosti Bach Cantatas. 2008. Citováno 17. srpna 2012.

Zdroje

externí odkazy