Ach wie flüchtig, ach wie nichtig, BWV 26 - Ach wie flüchtig, ach wie nichtig, BWV 26

Ach wie flüchtig, ach wie nichtig
BWV 26
Chorální kantáta podle J. S. Bach
Michael Franck.jpg
Michael Franck, autor textu a melodie hymny
Příležitost24. neděle po Trojice
Chorál
"Ach wie flüchtig, ach wie nichtig"
podle Michael Franck
Provedeno19. listopadu 1724 (1724-11-19)
Pohyby6
HlasitýSATB sbor a sólo
Instrumentální
  • roh
  • flauto traverso
  • 3 hoboje
  • 2 housle
  • viola
  • orgán
  • Continuo

Ach wie flüchtig, ach wie nichtig (Ach, jak prchavé, ach, jak bezvýznamné),[1] BWV 26, je církevní kantáta podle Johann Sebastian Bach. Složil chorální kantáta v Lipsko 24. neděli poté Trojice a poprvé ji provedl 19. listopadu 1724.

Kantáta je založena na hymnus "Ach wie flüchtig, ach wie nichtig", zběhlý a složený Michael Franck v roce 1652. Melodii později upravil Johann Crüger. Je to jediný případ, kdy Bach použil tuto hymnu, kromě BWV 644 (Orgelbüchlein ). Své téma „pomíjivost lidského života“ je jediným spojením s předepsaným čtením evangelia. První a poslední sloka jsou používány beze změny jak v textu, tak v melodii: první je považován za a chorální fantazie, druhý jako čtyřdílný uzavírací chorál. Neznámý libretista parafrázoval vnitřní sloky jako árie a recitativové. Bach zaznamenal kantátu pro čtyři vokální sólisty, a čtyřhlasý sbor a Barokní instrumentální soubor lesního rohu, flétny, tří hobojů, smyčcových nástrojů a continua.

Historie a slova

Bach napsal kantátu v roce 1724, ve svém druhém ročníku v Lipsku pro 24. neděle po trojici.[2] Ten rok Bach složil a cyklus chorálové kantáty, začalo první neděli poté Trojice.[3] Předepsané hodnoty pro neděli byly z List Kolosanům, modlitba za Kolosany (Koloským 1: 9–14 ) a z Matoušovo evangelium, příběh o Chov Jairovy dcery (Matouš 9: 18–26 ). Kantáta je založena na „Ach wie flüchtig, ach wie nichtig “, hymnus ve 13 sloky podle Michael Franck (1652),[4] na melodii od Johann Crüger (1661),[5] „meditace o pomíjivosti lidského života a všech pozemských statků“.[6] Tento aspekt je jediným spojením s evangeliem. Neznámý básník zachoval první a poslední sloku nezměněnou vnější pohyby 1 a 6 kantáty. Odvodil čtyři vnitřní pohyby jako sled střídání árie a recitativové z vnitřních slok.[3] John Eliot Gardiner poukazuje na to, že „několik Bachových kantát o pozdní trojici“ se soustředí na „stručnost lidského života a marnost pozemských nadějí“.[7]

Bach poprvé provedl kantátu dne 19. listopadu 1724.[3] Je to jediný případ, kdy použil tuto hymnu.[8]

Hudba

Bodování a struktura

Bach strukturoval kantátu do šesti pohyby. Text a melodie hymny se ve vnějších sborových pohybech objevují beze změny, a chorální fantazie a čtyřdílný uzavírací chorál, který rámuje sled střídání árie a recitativové. Bach zaznamenal práci pro čtyři vokální sólisty (soprán, alt, tenor, bas ), a čtyřhlasý sbor a a Barokní instrumentální soubor a roh (Co) zdvojnásobení sopránu v chorálu, flauto traverso (Ft), tři hobojové (Ob), dva housle (Vl), viola (Va), orgán (Org) a basso continuo.[9]

V následující tabulce pohybů bodování následuje Neue Bach-Ausgabe.[9] The klíče a časové podpisy jsou převzaty z Alfred Dürr, pomocí symbolu pro společný čas (4/4).[2]

Pohyby Ach wie flüchtig, ach wie nichtig
Ne.TitulTextTypHlasitýVětryStrunyOstatníKlíčČas
1Ach wie flüchtig, ach wie nichtigFranckChorální fantazieSATBCo Ft 3Ob2Vl VaOrg. BcNezletilýspolečný čas
2Takže schnell ein rauschend Wasser schießtanon.ÁrieTFtVlOrg. BcC dur6/8
3Die Freude wird zur Traurigkeitanon.RecitativAOrg. Bcspolečný čas
4Irdische Schätze das Herze zu hängenanon.ÁrieB3obOrg. Bcspolečný čas
5Die höchste Herrlichkeit und PrachtanonRecitativSOrg. BcE mollspolečný čas
6Ach wie flüchtig, ach wie nichtigFranckChorálSATBCo Ft 3Ob2Vl VaOrg. BcNezletilýspolečný čas


Hudba

Úvodní sbor, “Ach wie flüchtig, ach wie nichtig"(Ach, jak prchavé, ach, jak bezvýznamné),[1] je chorální fantazie. Nástroje hrají koncertantní hudbu, na kterou sopranistka zpívá cantus firmus řádek po řádku. Dolní hlasy fungují jako „samostatná skupina“, většinou v homofonie a „na konci každé sborové pasáže jednotně deklarujte jednotlivé řádky textu pomocí melodického vzorce odvozeného od začátku hymny.“ Bach ilustruje metaforu textu „prchavost a nepodstatnost“ motivy například „náhlé akordy oddělené pauzami a ... spěchajícími čísly stupnice“.[6] Gardiner komentáře:

Dlouho před prvním vyjádřením Franckovy hymny (soprány zdvojnásobené cornettem) vytváří Bach přirovnání lidského života k rostoucí mlze, která se brzy rozptýlí. Váhy s flotilovými stopami, křížení a překřížení, spojování a dělení, vytvářejí náladu fantastických par.[7]

The muzikolog Julian Mincham srovnává instrumentální hudbu s „mlhou a mlhou, obrazy, které implikují pohyby větru a vzduchu“ a slyší dolní hlasy jako „projevující pocit pravěké síly a solidarity“.[8]

V první árii se text „Takže schnell ein rauschend Wasser schießt„(Rychle jako proudící voda)[1] je ilustrován na flétnu, housle a tenorový hlas „rychle tekoucí“ hudbou,[6] „každý hudebník musel neustále měnit funkce - reagovat, napodobovat, ozývat se nebo se zdvojnásobovat - a přitom různě přispívat k naléhavé upřímnosti padajícího bystřiny“.[7]

V bodě odůvodnění pro alt, “Die Freude wird zur Traurigkeit"(Joy se stává smutkem),[1] obrázky jako květiny mluví o pomíjivosti až do hrobu.[8] Bachův učenec Klaus Hofmann popisuje to jako „dalekosáhlou koloraturu [která] vrcholí neklidnou disonancí“.[6]

V poslední árii „neobvyklé hobojové trio“[3] doprovází basu v "Irdische Schätze das Herze zu hängen"(Zavěsit své srdce na pozemské poklady)."[1][3] Gardiner komentuje: „Boduje to Totentanz (Tanec mrtvých) na tři hoboje a kontinuální falešnou podporou svého basového sólisty Bourrée „, hobojové podkopávající v„ pulzujícím doprovodu ... ta pozemská potěšení, kterými jsou lidé svedeni “, pak představují„ skrz zubaté postavy ... plamenné jazyky, které je brzy přemění na popel, a nakonec v zhoubných polokvarkovitých šupinách 6/4 akordy ... vlnění, které roztrhne všechny světské věci na kusy “.[7] Mincham vidí spojení běhů s pohyby 1, ale poukazuje na to, jak odlišná je jejich funkce zde:

nyní zachycující plameny hromů, bouřlivá moře a zničení světa. Sestupné váhy, které tři hobojové unisono hráli, mají velkou sílu. Zpěvák má několik prominentních obrazů, zejména dlouhý melisma na slovo „zerschmettert„(rozbije se) a divná, sestupná chromatická fráze ke konci, naznačující svět chaosu a pošetilosti.[8]

Recitativ pro soprán, “Die höchste Herrlichkeit und Pracht"(Nejvyšší sláva a velkolepost),[1] vyjadřuje, že ani nejvyšší moc neunikne smrti.[8]

Závěrečný chorál, “Ach wie flüchtig, ach wie nichtig"(Ach, jak prchavé, ach, jak bezvýznamné),[1] je čtyřdílné nastavení.[2]

Nahrávky

Seznam je převzat z výběru na webových stránkách Bach Cantatas.[10] Instrumentální skupiny hrající na dobové nástroje v historicky informovaná vystoupení jsou pod záhlavím zvýrazněny zeleně Instr..

Záznamy z Ach wie flüchtig, ach wie nichtig, BWV 26
TitulDirigent / sbor / orchestrSólistéOznačeníRokInstr.
Les Grandes Cantates de J. S. Bach sv. 10Fritz Werner
Heinrich-Schütz-Chor Heilbronn
Pforzheimův komorní orchestr
Erato1961 (1961)Komora
Bach Cantatas sv. 5 - neděle po trojici IIKarl Richter
Münchener Bach-Chor
Münchener Bach-Orchester
Archivní produkce1966 (1966)
Bach Kantaten, sv. 2: BWV 26, BWV 62, BWV 191Diethard Hellmann
Bachchor Mainz
Bachorchester Mainz
DdM-Records Mitterteich 19681968 (1968)
J. S. Bach: Das Kantatenwerk • Kompletní kantáty • Les Cantates, Folge / sv. 7Nikolaus Harnoncourt
Concentus Musicus Wien
Teldec1973 (1973)Doba
Bach Made in Germany sv. 4 - Cantatas VHans-Joachim Rotzsch
Thomanerchor
Gewandhausorchester
Eterna1977 (1977)
J. S. Bach: Kantaten / Cantatas BWV 80, BWV 26, BWV 116Karl Richter
Münchener Bach-Chor
Münchener Bach-Orchester
Archivní produkce1978 (1978)
Die Bach Kantate sv. 59Helmuth Rilling
Gächinger Kantorei
Bach-Collegium Stuttgart
Hänssler1980 (1980)
Bach Edition Vol. 11 - Cantatas sv. 5Pieter Jan Leusink
Holland Boys Choir
Nizozemsko Bach Collegium
Brilantní klasika1999 (1999)Doba
Bach Cantatas sv. 19: Greenwich / RomseyJohn Eliot Gardiner
Monteverdi Choir
Angličtí barokní sólisté
Soli Deo Gloria2000 (2000)Doba
J. S. Bach: Complete Cantatas Vol. 14Ton Koopman
Amsterdamský barokní orchestr a sbor
Antoine Marchand2000 (2000)Doba
J. S. Bach: Cantatas sv. 28 - Kantáty z Lipska 1724Masaaki Suzuki
Bach Collegium Japonsko
BIS2004 (2004)Doba


Reference

  1. ^ A b C d E F G Dellal, Pamela. „BWV 26 - Ach wie flüchtig, ach wie nichtig“. Emmanuel Music. Citováno 23. listopadu 2014.
  2. ^ A b C Dürr, Alfred (1981). Die Kantaten von Johann Sebastian Bach (v němčině). 1 (4. vyd.). Deutscher Taschenbuchverlag. str.520–522. ISBN  3-423-04080-7.
  3. ^ A b C d E Wolff, Christoph (2000). „Závěr druhého ročního cyklu (1724–25) lipských církevních kantát“ (PDF). Web společnosti Bach Cantatas. 2, 3. Citováno 14. listopadu 2012.
  4. ^ „Ach wie flüchtig, ach wie nichtig / Text a překlad chorálu“. Web společnosti Bach Cantatas. 2009. Citováno 14. listopadu 2012.
  5. ^ „Chorale Melodies used in Bach's Vocal Works / Ach wie flüchtig, ach wie nichtig“. Web společnosti Bach Cantatas. 2006. Citováno 14. listopadu 2012.
  6. ^ A b C d Hofmann, Klaus (2004). „Ach wie flüchtig, ach wie nichtig, BWV 26 / Ah jak prchavé, ach jak triviální“ (PDF). Web společnosti Bach Cantatas. p. 8. Citováno 14. listopadu 2012.
  7. ^ A b C d Gardiner, John Eliot (2006). Johann Sebastian Bach (1685-1750) / Cantatas č. 3, 13, 14, 26, 81 a 155 (Mediální poznámky). Soli Deo Gloria (na Hyperion Records webová stránka). Citováno 19. ledna 2019.
  8. ^ A b C d E Mincham, Julian (2010). „Kapitola 25 BWV 26 Ach wie flüchtig, ach wie nichtig“. Kantáty Johanna Sebastiana Bacha. Citováno 18. listopadu 2012.
  9. ^ A b Bischof, Walter F. „BWV 26 Ach wie flüchtig, ach wie nichtig“. University of Alberta. Citováno 12. listopadu 2015.
  10. ^ Oron, Aryeh. „Cantata BWV 26 Ach wie flüchtig, ach wie nichtig“. Bach-Cantatas. Citováno 12. listopadu 2015.

Zdroje