Gloria in excelsis Deo, BWV 191 - Gloria in excelsis Deo, BWV 191 - Wikipedia

Gloria in excelsis Deo
BWV 191
Církevní kantáta podle J. S. Bach
Paulinerkirche Leipzig (1749) Foto H.-P. Haack (berarb.). Jpg
Paulinerkirche, Lipsko 40. léta 17. století
PříbuznýGloria z Missa, BWV 232 I (časná verze)
PříležitostVánoce
TextGloria, Doxologie
Provedeno25. prosince 1742 (1742-12-25): Paulinerkirche, Lipsko
KomentářBachova jediná kantáta v latině
Pohyby3
Hlasitý
Instrumentální
KomentářBachova jediná kantáta v latině

Gloria in excelsis Deo (Sláva Bohu na výsostech), BWV 191, je církevní kantáta napsal německý barokní skladatel Johann Sebastian Bach a jediný z jeho církevních kantát nastavených na latinský text. Složil Vánoční kantáta v Lipsko pravděpodobně v roce 1742, na oslavu univerzitou v Lipsku.[1][2] Všechny tři pohyby skladby pocházejí z Glorie Bachova mše z roku 1733 Kyrie – Gloria, který skladatel později použil jako svoji Gloria Mše h moll.[3]

Dějiny

Gloria in excelsis Deo byl napsán v Lipsku pro Štědrý den, jak je uvedeno v záhlaví rukopisu vlastním Bachovým rukopisem, “J.J. Festo Nativit: Xsti. “(Jesu Juva Festo Nativitatis Christi - Oslava narození Krista), která bude zpívána kolem kázání. Nedávné archivní a rukopisné důkazy naznačují, že kantáta byla poprvé provedena, nikoli v roce 1743, ani v roce 1745 na speciální bohoslužbě na Štědrý den. Drážďanský mír, která ukončila útrapy, které na region uvalila druhá slezská válka,[3][4] ale pravděpodobně v roce 1742, na pravidelnou vánoční oslavu na univerzitě v Lipsku u Paulinerkirche.[1][2]

Na rozdíl od Bachova druhého církevní kantáty, slova nejsou v němčině, převzata z Bible, chorálu nebo současné poezie, ale v jazyce latinský, převzato z Gloria a Doxologie. Tato pozdní práce je jedinou latinskou kantátou mezi přibližně 200 dochovanými posvátnými kantátami v němčině. Vychází z dřívější skladby, Bachovy mše z roku 1733 za drážďanský dvůr, která by se v roce 1748 stala první částí jeho monumentálního díla Mše h moll. První věta (Gloria) je téměř identická kopie prvních dvou vět Gloria dřívější práce, zatímco druhý a třetí pohyb jsou blízkými parodiemi na pátý a devátý pohyb dřívější Glorie.[2] Části, například, fugální části Sicut erat in principio, převzato z Cum sancto spiritu nastavení 1733, jsou přesunuty z čistě vokálního do instrumentálně doprovázeného nastavení.[3] Úpravy, které Bach provedl v posledních dvou větách BWV 191, však nebyly přeneseny do závěrečné rukopisné kompilace Mše h moll, takže je otázkou spekulace, zda tyto představují „vylepšení“ Bachova původního skóre.[5]

Bodování, slova a struktura

Kantáta nese záhlaví ::J.J. Festo Nativit: Xsti. Gloria in excelsis Deo. à 5 Voci. 3 Trombe Tymp. 2 Trav 2 Hautb. 2 Violini Viola e Cont. Di J.S.B. vlastním Bachovým rukopisem. Kantáta je slavnostně bodována soprán a tenor sólisté a neobvyklá pětidílná sbor (s duální sopránovou částí), tři trubky, tympány, dva flauto traverso, dva hobojové, dva housle, viola, a basso continuo.[2] Jediným odkazem na Vánoce je úvodní refrén Luke (Lukáš 2:14 ), které mají být provedeny před kázáním. Další dva pohyby po kázání (označené „post orationem") rozdělte obecná slova doxologie na duet Gloria Patri et Filio et Spiritui sancto (odpovídá Domine Deus, ústřední část Gloria mše h moll) a závěrečný sbor Sicut erat in principio (souhlasí s Mše h moll struktura # Cum sancto spiritu Gloria). Poslední pohyb může obsahovat ripieno označení (doprovázející refrén) podobné ripieni nalezené v Unser Mund sei voll Lachens, BWV 110, což byla také betlémská kantáta.[3]

  1. Coro: Gloria in excelsis Deo
  2. Duetto (soprán / tenor): Gloria Patri et Filio et Spiritui sancto
  3. Coro: Sicut erat in principio

Nahrávky

Reference

  1. ^ A b Rathey, Markus (2013). „Zur Entstehungsgeschichte von Bachs Universitätsmusik Gloria in Excelsis Deo BWV 191 " [O vzniku Bachovy univerzitní hudby Gloria in Excelsis Deo BWV 191]. v Wollny, Peter (vyd.). Bach-Jahrbuch 2013 [Bachova ročenka 2013]. Bach-Jahrbuch (v němčině). 99. Neue Bachgesellschaft. Lipsko: Evangelische Verlagsanstalt [de ]. 319–328. doi:10.13141 / bjb.v2013. ISBN  978-3-374-03765-0. ISSN  0084-7682.
  2. ^ A b C d „Gloria in excelsis deo BWV 191“. Bach Digital. Lipsko: Bachův archiv; et al. 11.03.2019.
  3. ^ A b C d Butt, John (1991). Bach, mše h moll. Cambridge: Cambridge University Press. str.12–13. doi:10.2277/0521387167. ISBN  978-0-521-38716-3.
  4. ^ Butler, Gregory (1992). „Johann Sebastian Bachs Gloria in excelsis Deo BWV 191: Musik für ein Leipziger Dankfest“ [Gloria in excelsis Johanna Sebastiana Bacha Deo BWV 191: Hudba k oslavě v Lipsku]. Bach-Jahrbuch (v němčině). 78: 65–71.
  5. ^ Butt, John (zima 1991). „Bachova mše h moll: Úvahy o jejím časném výkonu a použití“. The Journal of Musicology. 9 (1): 109–123. doi:10.1525 / jm.1991.9.1.03a00050. JSTOR  763836.

Další čtení

externí odkazy