Markovo evangelium - Gospel of Mark

Knihy Nový zákon
Evangelia
Matouši Označit Luke John
Skutky
Skutky apoštolů
Listy
Římané 1 Korintským  · 2 Korintským Galaťanům  · Efezanům Filipanům  · Kolosanům 1 Tesaloničanům  · 2 Tesaloničané 1 Timoteovi  · 2 Timothy Titus  · Philemon Židům  · James 1 Petr  · 2 Peter 1 Jan  · 2 Jan  · 3 Jan Jude
Apokalypsa
Zjevení
Rukopisy Nového zákona

The Evangelium podle Marka (řecký: Εὐαγγέλιον κατὰ Μᾶρκον, romanized: Euangélion katà Mârkon), také nazývaný Markovo evangeliumnebo jednoduše Označit, je druhým ze čtyř kanonická evangelia a ze tří synoptická evangelia. Vypráví o služba Ježíše od jeho křest podle Jana Křtitele k jeho smrti a pohřbu a objevení Ježíšova prázdná hrobka. Tady není žádný zázračné narození nebo nauka o božské preexistenci,^[1] ani v původním konci (Marek 16: 1--8 ), jakýkoli zjevení Ježíše po vzkříšení.^[2] Zobrazuje Ježíše jako hrdinného muže činu, an exorcista, léčitel a zázračný pracovník. On je také Boží Syn, ale zachovává jeho mesiášské tajemství přírody, dokonce s jeho učedníci nerozumět mu.^[3] To vše je v souladu s proroctvím, které předpovídalo osud Mesiáš tak jako trpící sluha.^[4] Evangelium končí ve své původní verzi objevem prázdné hrobky, slibem, že se znovu setkáme v Galileji, a bez povšimnutí, že se má šířit dobrá zpráva o vzkříšení.^[5]

Většina učenců datuje Marka těsně po 70. let.^[6] Odmítají tradiční připisování Označte evangelistu, společník Apoštol Peter, který pravděpodobně vznikl z touhy raných křesťanů spojit dílo s autoritativní osobností, a věřit, že je dílem autora, který pracuje s různými zdroji, včetně sbírek zázračných příběhů, kontroverzních příběhů, podobenství a vyprávění o vášni.^[7] To bylo tradičně umístěno na druhém a někdy čtvrtém místě v křesťanském kánonu jako nižší zkrácení toho, co bylo považováno za nejdůležitější evangelium, Matouši.^[8] Církev následně odvozovala svůj pohled na Ježíše primárně od Matouše, sekundárně od John a jen vzdáleně od Marka.^[9] Teprve v 19. století se na Marka začalo dívat jako na nejstarší ze čtyř evangelií a jako na zdroj používaný Matoušem i Luke.^[9] Hypotéza Marcan priorita (že Mark byl napsán jako první) je i nadále v držení většiny učenců dnes, a došlo k novému uznání autora jako umělce a teologa s využitím řady literárních prostředků k vyjádření jeho pojetí Ježíše jako autoritativního, přesto trpícího Syna Boží.^[9]

Složení

Andrea Mantegna je Svatý Marek, 1448

The hypotéza dvou zdrojů: Většina učenců souhlasí s tím, že Mark byl prvním z evangelií, která byla složena, a že autoři Matouše a Lukáše jej použili plus druhý dokument nazvaný Q zdroj při skládání vlastních evangelií.

Autorství, datum a žánr

Markovo evangelium je anonymní.^[10] Většina vědců to datuje těsně po 70 CE, kdy Titus (římský generál a následně císař) zničil chrám;^[6] to bylo psáno v řečtině, pro nežidovské publikum, a pravděpodobně v Římě, ačkoli Galilee, Antiochie (třetí největší město římské říše, která se nachází v severní Sýrii), a jižní Sýrie byly také navrženy.^[11][12] Raně křesťanská tradice, poprvé doložena Papias z Hierapolisu (asi 60– asi 130 n. l.), připisuje to John Mark zmíněné ve Skutcích, ale učenci to obecně odmítají jako pokus spojit evangelium s autoritativní postavou.^[7] Autor použil řadu již existujících zdrojů, například konfliktní příběhy (Marek 2: 1–3: 6), apokalyptický diskurz (13: 1–37) a sbírky rčení (i když ne Evangelium Thomase a pravděpodobně ne Q zdroj ).^[13]

Shoda mezi moderními učenci je, že evangelia jsou podmnožinou starověkého žánru biosnebo starověký životopis.^[14] Starověké biografie se zabývaly poskytováním příkladů, které mají čtenáři napodobovat při zachování a podpoře pověsti a paměti subjektu, a zahrnovaly také morálku, rétoriku, propaganda a kerygma (kázání) ve svých dílech.^[15]

Synoptický problém

Označte evangelistu, ruskou ikonu ze 16. století

Evangelia Matouše, Marka a Lukáše se navzájem nápadně podobají natolik, že lze snadno nastavit jejich obsah vedle sebe v paralelních sloupcích. Skutečnost, že sdílejí tolik materiálu doslovně a přesto vykazují důležité rozdíly, vedla k řadě hypotéz vysvětlujících jejich vzájemnou závislost, což je jev nazývaný Synoptický problém. Je všeobecně přijímáno, že tomu tak bylo první evangelium (Marcan Priority ) a byl použit jako zdroj jak Matthewem, tak Lukem, kteří ve své posloupnosti příběhů a událostí souhlasí, pouze pokud souhlasí také s Markem.^[16]

Historičnost

V 19. století se všeobecně přijímalo, že Marek byl nejstarším z evangelií, a tedy nejspolehlivějším zdrojem pro historického Ježíše, ale přibližně od roku 1950 stále více panuje shoda, že hlavním cílem autora Marka bylo oznámit spíše než hlásit historii.^[17] Myšlenka, že evangelium lze použít k rekonstrukci historického Ježíše, utrpěla na počátku 20. století dvě těžké rány, poprvé, když William Wrede silně tvrdil, že „Mesiášské tajemství „Markovým motivem bylo spíše vytvoření rané církve než odraz historického Ježíše, a v roce 1919, kdy Karl Ludwig Schmidt dále podkopal jeho historičnost, s jeho tvrzením, že vazby mezi epizodami jsou vynálezem spisovatele, což znamená, že nemůže je třeba brát jako spolehlivého průvodce chronologií Ježíšova poslání: obě tvrzení jsou dnes široce přijímána.^[18] Evangelium je přesto stále považováno za nejspolehlivější ze všech čtyř, pokud jde o jeho celkový popis Ježíšova života a služby.^[19]

Nastavení

Seznam kephalaia (kapitol) k Markově evangeliu, umístěný po kolonu evangelia Matouše a před Markovým evangeliem, v Codex Alexandrinus (400-440 nl).

Křesťanství začalo uvnitř judaismus, s křesťanským „kostelem“ (nebo ἐκκλησία, ekklesia, což znamená „shromáždění“), které vzniklo krátce po Ježíšově smrti, kdy někteří z jeho následovníků tvrdili, že byli svědky jeho vstávání z mrtvých.^[20] Křesťané byli od počátku velmi závislí Židovská literatura, podporující jejich přesvědčení prostřednictvím židovských písem.^[21] Tato přesvědčení zahrnovala jádro klíčových pojmů: mesiáš, Boží Syn a syn člověka, trpící sluha, Den Páně a království Boží. Spojení těchto myšlenek bylo společnou nití apokalyptického očekávání: Židé i křesťané věřili, že konec dějin je blízko, že Bůh velmi brzy přijde, aby potrestal jejich nepřátele a ustanovil jeho vlastní vládu, a že byli středem jeho plány. Křesťané četli židovské písmo jako postavu nebo typ Ježíše Krista, takže cílem křesťanské literatury se stala zkušenost živého Krista.^[22] Nové hnutí se rozšířilo po východním Středomoří a do Říma a dále na západ a přijalo zřetelnou identitu, i když skupiny v něm zůstávaly velmi různorodé.^[20]

Evangelia byla napsána proto, aby posílila víru těch, kteří již věřili, a nikoli aby obrácovala nevěřící.^[23] Křesťanské „církve“ byla malá společenství věřících, často založená na domácnostech (autokratický patriarcha plus početná rodina, otroci, svobodní lidé a další klienti), a evangelisté často psali na dvou úrovních, jednu „historickou“ prezentaci příběhu Ježíš, druhý, který se zabývá obavami z autorovy vlastní doby. Tak například Ježíšovo prohlášení u Marka 1:14 a následujících veršů mísí výrazy, které by Ježíš použil jako Žid z 1. století („království Boží“), a termíny rané církve („věřte“, “) evangelium").^[24] Ještě podstatnější je, že Markovým důvodem pro psaní bylo čelit věřícím, kteří viděli Ježíše řeckým způsobem, jako divotvorce (řecký výraz je „božský člověk“); Marek viděl utrpení mesiáše jako zásadní, takže titul „Syn Boží“ (helénský „božský člověk“) musel být opraven a zesílen titulem „Syn člověka“, který vyjadřoval Kristovo utrpení. Někteří vědci si myslí, že Mark mohl psát jako galilejský křesťan proti těm židovským křesťanům v Jeruzalémě, kteří viděli židovskou vzpouru proti Římu (66–73 n. L.) Jako začátek „časy konce „: pro Marka by byl druhý příchod v Galileji, ne v Jeruzalémě, a to až do generace po vzpouře.^[25]

Teologické debaty v době psaní Marka jsou patrné ve způsobu, jakým Mark znevažuje učedníci Ježíše. Tato výsměch učedníků je na rozdíl od jiných náboženství, kde jsou uctíváni společníci zakladatele.^[26] Očerňování „otců zakladatelů“ Ježíšova hnutí je motivem, který se odráží v kanonických textech i v celé tradici.^[27]

Struktura a obsah

Stránka od Marka v latinské bibli z roku 1486 (Bodleianova knihovna)

Struktura

O struktuře Marka neexistuje žádná shoda.^[28] Existuje však široce uznávaný zlom Marek 8: 26–31: před 8:26 existuje mnoho zázračných příběhů, akce se odehrává v Galileji a Ježíš káže davům, zatímco po 8:31 nejsou téměř žádné zázraky, akce se přesouvá z Galiley do pohanských oblastí nebo do nepřátelské Judeje a Ježíš učí učedníci.^[29] Petrovo vyznání u Marka 8: 27–30, že Ježíš je mesiáš, tak tvoří předěl k celému evangeliu.^[30] Další obecně uznávaný zlom nastává na konci kapitoly 10, kdy Ježíš a jeho následovníci přijíždějí do Jeruzaléma a začíná předpokládaná konfrontace s chrámovými autoritami, která vede R.T. Francie charakterizovat Marka jako drama o třech dějstvích.^[31] James Edwards ve svém komentáři z roku 2002 poukazuje na to, že evangelium lze chápat jako řadu otázek, které se nejprve ptají, kdo je Ježíš (odpověď je, že je Mesiáš), poté, jakou formu má jeho poslání (poslání utrpení, které vyvrcholí ukřižováním) a vzkříšení, události, které je třeba pochopit, až budou zodpovězeny otázky), zatímco jiný vědec, C. Myers, učinil to, co Edwards nazývá „přesvědčivým případem“ pro rozpoznání případů Ježíšova křtu, transfigurace a ukřižování, na začátku, uprostřed a na konci evangelia, jako tři klíčové momenty, každý se společnými prvky, a každý zobrazen v apokalyptickém světle.^[32] Stephen H. Smith uvedl, že struktura Marka je podobná struktuře a Řecká tragédie.^[33]

Obsah

• Ježíš je nejprve ohlášen jako Mesiáš a později jako Boží Syn; je pokřtěn Janem a nebeský hlas ho ohlašuje jako Božího Syna; je zkoušen v divočině Satan; John je zatčen a Ježíš začíná kázat dobrou zprávu o království Boží.
• Ježíš shromažďuje své učedníky; začíná učit, vyhánět démony, uzdravovat nemocné, čistit malomocné, vzkřísit mrtvé, krmit hladové a dávat zrak slepým; přednáší dlouhý diskurz podobenství do davu určeného pro učedníky, ale nerozumí; vykonává mocné práce, uklidňuje bouři a chodí po vodě, ale zatímco ho Bůh a démoni poznávají, ani davy, ani učedníci nepochopili jeho totožnost. Má také několik záběrů s držiteli židovského práva, zejména v kapitolách 2–3.
• Ježíš se ptá učedníků, o kterých lidé říkají, že je, a pak: „ale vy, kdo to říkáte, že jsem?“ Peter odpovídá, že je Kristus, a Ježíš mu přikazuje umlčet; Ježíš vysvětluje, že Syn člověka musí jít do Jeruzaléma a být zabit, ale znovu vstane; Mojžíš a Eliáš se zjeví s Ježíšem a Bůh řekne učedníkům: „Toto je můj syn,“ ale zůstávají nepochopení.
• Ježíš jde do Jeruzaléma, kde je oslavován jako ten, kdo „přichází ve jménu Páně“ a uvede „Davidovo království“; řídí ty, kdo kupují a prodávají zvířata z chrámu a debatují s židovskými úřady; na Olivové hoře ohlašuje nadcházející zničení chrámu, pronásledování jeho následovníků a příchod Syn člověka v moci a slávě.
• Žena parfémuje Ježíšovu hlavu olejem a Ježíš vysvětluje, že je to známka jeho nadcházející smrti; Ježíš slaví Pesach s učedníky prohlašuje chléb a víno za své tělo a krev a jde s nimi k Getsemane se modlit; tam Jidáš prozrazuje ho Židům; vyslýchán veleknězem, říká, že je Kristus, Syn Boží, a vrátí se jako Syn člověka po Boží pravici; židovští vůdci ho vydali Pilát, který ho nechal ukřižovat jako toho, kdo tvrdí, že je „králem Židů“; Ježíš, opuštěný učedníky, je pohřben ve skalním hrobě přátelským členem židovské rady.
• Ženy, které následovaly Ježíše, přicházejí k hrobu v neděli ráno; najdou to prázdné a mladý muž v bílém rouchu jim řekl, aby šli a řekli ostatním, že Ježíš vstal a šel před nimi do Galileje; „ale nikomu nic neřekli, protože se báli“^[5]

Konec

Nejstarší a nejspolehlivější rukopisy Marka končí v Marek 16: 8, přičemž ženy prchají ve strachu z prázdné hrobky: většina nedávných vědců věří, že toto je původní konec,^[34] a to je podporováno prohlášeními prvních církevních otců Eusebia a Jeronýma.^[35] V pozdějších rukopisech byly učiněny dva pokusy o uspokojivější závěr. Menšina má dodatek k tomu, co se nazývá „kratší konec“ Marek 16: 8 vyprávět, jak ženy řekly „lidem kolem Petra“ vše, co anděl přikázal, a jak poselství věčného života (nebo „ohlašování věčné spásy“) poté rozeslal sám Ježíš. Tento dodatek se liší od zbytku Marka jak stylem, tak chápáním Ježíše. Drtivá většina rukopisů má „delší konec“, pravděpodobně napsaný na počátku 2. století a přidaný později ve stejném století,^[36] Marek 16: 9–20, s popisy vzkříšeného Ježíše, pověřením učedníků ohlašovat evangelium a Kristovým nanebevstoupením.^[35]

Teologie

První strana Markova evangelia: „Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího“, Sargis Pitsak (14. století)

Nepatrná 2427 - „archaická značka“

Evangelium

Autor představuje své dílo jako „evangelium“, což znamená „dobrá zpráva“, doslovný překlad řeckého „evangelion“^[37] - používá slovo častěji než kterýkoli jiný spisovatel v Novém zákoně kromě Pavla.^[38] Pavel ji používá k označení „dobrá zpráva (o spásném významu smrti a vzkříšení) Krista“; Marek to rozšiřuje na Kristovu kariéru i na jeho smrt a vzkříšení.^[37] Stejně jako ostatní evangelia byl Marek napsán, aby potvrdil totožnost Ježíše jako eschatologický doručovatel - účel výrazů jako „Mesiáš " a "Boží Syn ". Stejně jako ve všech evangeliích je mesiášská identita Ježíše podporována řadou témat, včetně: (1) vyobrazení jeho učedníků jako tupých, ustráchaných a nepochopitelných; (2) vyvrácení obvinění vzneseného Ježíšovým nepřátelé, že byl kouzelník; (3) tajemství obklopující jeho skutečnou identitu (toto poslední Johnovi chybí).^[39]

Selhání učedníků

U Marka učedníci, zejména Dvanáct, přecházejí od nedostatečného vnímání Ježíše k odmítnutí „způsobu utrpení“ k útěku a popření - dokonce i ženy, které obdržely první ohlašování jeho vzkříšení, lze považovat za selhání za to, že nehlásily Dobré zprávy. Mezi vědci se o tomto tématu hodně diskutuje. Někteří argumentují, že autor Marka používal učedníky k nápravě „chybných“ názorů ve své vlastní komunitě na realitu trpícího mesiáše, jiní, že jde o útok na jeruzalémskou větev církve za odpor proti rozšíření evangelia na pohané, nebo zrcadlo obvyklé zkušenosti obráceného s počátečním nadšením, po němž následovalo rostoucí povědomí o nutnosti utrpení. Určitě odráží silné téma v Markovi Ježíši jako „trpícího jediného“, které je zobrazeno v tolika knihách židovských písem, od Jeremjáše po Joba a žalmy, ale zejména v „Trpící sluha "průchody v Izaiáš. Rovněž odráží téma židovských písem, kdy se Boží láska setkala s nevěrou a neúspěchem, jen aby ji Bůh obnovil. Neúspěch učedníků a Ježíšovo popření samotným Petrem by byly pro křesťany silnými symboly víry, naděje a smíření.^[40]

Náboj magie

Marek obsahuje dvacet zpráv o zázrakech a uzdraveních, což představuje téměř třetinu evangelia a polovinu prvních deseti kapitol, více proporcionálně než v jakémkoli jiném evangeliu.^[41] V evangeliích jako celku jsou Ježíšovy zázraky, proroctví atd. Uváděny jako důkaz Boží vlády, ale Markovy popisy Ježíšových uzdravení jsou částečnou výjimkou z toho, protože jeho metody využívající slinu k uzdravení slepoty (Marek 8 : 22–26) a magické vzorce („Talitha cumi“, 5:41, „Ephphatha“, 7:34), byly kouzelnické vzorce.^[42][43] Toto je obvinění, které židovští náboženští vůdci vznášejí proti Ježíši: říkají, že provádí exorcismy pomocí zlého ducha (Marek 3:22) a vyvolává ducha Jana Křtitele (Marek 6:14).^[42] „V historii [římské] říše nebylo [...] žádné období, kdy by kouzelník nebyl považován za nepřítele společnosti,“ s výhradou trestů od exilu po smrt, říká klasický učenec Ramsay MacMullen.^[44] Všechna evangelia brání Ježíše před obviněním, které by, pokud je pravdivé, bylo v rozporu s jejich konečnými nároky na něj. Smyslem Belzebub incident u Marka (Marek 3: 20–30) spočívá v uvedení Ježíšových tvrzení, že je nástrojem Božím, nikoli satanem.^[45]

Mesiášské tajemství

V roce 1901 William Wrede označil „mesiášské tajemství“ - Ježíšovo tajemství o své identitě mesiáše - jako jedno z Markových ústředních témat. Wrede tvrdil, že prvky tajemství - Ježíšovo umlčení démonů, tupost učedníků ohledně jeho identity a utajení pravdy v podobenstvích - byly výmysly a vznikly z napětí mezi mesiášskou vírou po vzkříšení a historická realita Ježíše. Stále přetrvává debata o tom, jak daleko „tajemství“ vzniklo u Marka a jak daleko se dostalo od tradice a jak daleko, pokud vůbec, představuje sebepochopení a praktiky historického Ježíše.^[46]

Kristologie

Kristologie znamená nauku nebo porozumění týkající se osoby nebo podstaty Krista.^[47] V novozákonních spisech se to často přenáší prostřednictvím titulů vztahujících se k Ježíši. Většina učenců souhlasí s tím, že „Syn Boží“ je u Marka nejdůležitějším z těchto titulů. Objevuje se na rtech samotného Boha u křest a transfigurace, a je Ježíšovým vlastním označením (Marek 13:32). Tyto a další případy poskytují spolehlivé důkazy o tom, jak evangelista vnímal Ježíše, ale není jasné, co tento název znamenal pro Marka a jeho posluchače z 1. století.^[48] Tam, kde se to objevuje v hebrejských písmech, to znamenalo Izrael jako Boží lid, nebo král při jeho korunovaci, nebo andělé, stejně jako trpící spravedlivý muž.^[49] V helénistické kultuře stejná fráze znamenala „božského člověka“, nadpřirozenou bytost. Existuje jen málo důkazů o tom, že „syn Boží“ byl v judaismu 1. století titulem pro mesiáše a atributy, které Marek popisuje v Ježíši, jsou mnohem více helénistického zázraku „božského člověka“ než židovského davidiáše.^[48]

Marek výslovně neuvádí, co má na mysli pod pojmem „Boží Syn“, ani kdy bylo uděleno synovství.^[50] Nový zákon jako celek představuje čtyři různá chápání:

1. Ježíš se stal Božím synem při jeho vzkříšení, Bůh „zplodil“ Ježíše k novému životu tím, že ho vzkřísil z mrtvých - to bylo nejranější porozumění, které se zachovalo List Římanům, 1: 3–4 a dále Skutky 13:33;
2. Ježíš se stal Božím synem po svém křest, příchod Svatý Duch označit jej za mesiáše, zatímco „Boží Syn“ označuje vztah, který pro něj potom ustanovil Bůh - toto je porozumění vyplývající z Marek 1: 9–11;
3. Matouš a Lukáš představují Ježíše jako „Syna Božího“ od okamžiku početí a narození, přičemž místo lidského otce zaujímá Bůh;
4. Jan, poslední z evangelií, představuje myšlenku, že Kristus existoval již dříve a stal se tělem jako Ježíš - myšlenka, kterou také našel Pavel.^[51]

Marek také Ježíše nazývá „christos“ (Kristus), překládá hebrejsky „mesiáš“ (pomazaná osoba).^[52] Ve Starém zákoně pojem mesiáš („pomazaný“) popisoval proroky, kněze a krále; v době Ježíše, když království dlouho zmizelo, to začalo znamenat eschatologický král (král, který přijde na konci věků), ten, který by byl zcela lidský, i když mnohem větší než všichni předchozí Boží poslové do Izraele, obdařený zázračnými silami, bez hříchu, vládnoucí ve spravedlnosti a slávě (jak je popsáno v příklad Šalomounovy žalmy, židovské dílo z tohoto období).^[53] Nejdůležitější události jsou v kontextu Ježíšovy smrti a utrpení, což naznačuje, že pro Marka lze Ježíše plně pochopit pouze v tomto kontextu.^[52]

Třetí důležitý titul, “Syn člověka ", má své kořeny v Ezekiel, Kniha Enocha (populární židovské apokalyptické dílo té doby), zejména v Daniel 7: 13–14, kde je Synu člověka přidělena královská role nadvlády, kralování a slávy.^[54][55] Marek 14:62 kombinuje více biblických narážek: než přijde oblak (Daniel 7:13), Syn člověka bude sedět po pravici Boží (Žalm 110: 1), což ukazuje na rovnocennost tří titulů, Krista Syn Boží, Syn člověka, společným prvkem je odkaz na královskou moc.^[56]

Kristova smrt, vzkříšení a návrat

Eschatologie znamená studium časů konce a Židé očekávali Mesiáš být eschatologické postava, vysvoboditel, který se na konci věku zjeví, aby uvedl pozemské království.^[57] Nejstarší židovská křesťanská komunita viděla Ježíše jako Mesiáš v tomto židovském smyslu je to lidská postava, kterou Bůh ustanovil za svého pozemského vladaře; ale také věřili v Ježíšovo vzkříšení a oslavení do nebe, a proto ho také považovali za Božího agenta („Božího syna“), který se vrátí ve slávě a ohlašuje Boží království.^[58]

Termín "Boží Syn „podobně měl specifický židovský význam nebo řadu významů,^[59] jedním z nejvýznamnějších je pozemský král, kterého Bůh přijal za svého syna na trůn a legitimizuje jeho vládu nad Izraelem.^[60] V helénistické kultuře naopak fráze znamenala „božského muže“, který pokrýval legendární hrdiny jako Herkules, božští králové jako egyptští faraoni, nebo slavní filozofové jako Platón.^[61] Když evangelia nazývají Ježíše „Božím synem“, je záměrem jej zařadit do třídy helénistických a řeckých božských mužů, „Božích synů“, kteří byli nadpřirozenou mocí vykonávat uzdravení, exorcismy a další úžasné skutky.^[60] Markův „Syn Davidův“ je helénistický, jeho Ježíš předpovídá, že jeho poslání zahrnuje utrpení, smrt a vzkříšení, a tedy implicitně ne vojenskou slávu a dobytí.^[62] To odráží odklon od židovsko-křesťanské apokalyptické tradice a směrem k helenistickému poselství hlášenému Pavlem, pro něhož je Kristova smrt a vzkříšení spíše než založení apokalyptického židovského království významem spásy, „evangelia“.^[58]

Srovnání s jinými spisy

„Vešli do hrobu a viděli mladého muže sedět na pravé straně, oblečeného v dlouhém bílém oděvu“ - Markův popis objevu prázdné hrobky (z Perikopy Jindřicha II )

Marka a Nový zákon

Všechna čtyři evangelia vyprávějí příběh, ve kterém jsou Ježíšova smrt a vzkříšení rozhodujícími vykupitelskými událostmi.^[63] Mezi těmito čtyřmi však existují důležité rozdíly: Na rozdíl John Mark nikdy nenazývá Ježíše „Bohem“ nebo tvrdí, že Ježíš existoval před jeho pozemským životem; na rozdíl od Matouši a Luke, autor nezmiňuje panenské narození a zjevně věří, že Ježíš měl normální lidský původ a narození; na rozdíl od Matouše a Lukáše se nepokouší vystopovat Ježíšovy předky Král David nebo Adam s genealogií.^[64]

Křesťané v Markově době očekávali, že se Ježíš vrátí jako Mesiáš ve svém vlastním životě - Marek, stejně jako ostatní evangelia, přisuzuje slib samotnému Ježíši (Marek 9: 1 a 13:30), což se odráží v dopisech Pavel, v epištola Jamese, v Židům a v Zjevení. Když návrat selhal, první křesťané revidovali své porozumění. Někteří uznali, že Druhý příchod bylo odloženo, ale přesto to očekávalo; jiní předefinovali zaměření slibu, Janovo evangelium například mluvit o „věčném životě“ jako o něčem dostupném v současnosti; zatímco jiní dospěli k závěru, že Ježíš se vůbec nevrátí (2 Peter argumentuje proti těm, kteří zastávali tento názor).^[65]

Markova zoufalá Ježíšova smrt se v následujících evangeliích změnila na vítěznější.^[66] Markův Kristus umírá s výkřikem, “Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? "; Matouš, další psané evangelium, opakuje toto slovo od slova, ale dokáže objasnit, že Ježíšova smrt je počátkem vzkříšení Izraele; Lukáš má ještě pozitivnější obraz, který nahradil Markův (a Matoušův) výkřik zoufalství s jedním podrobením se Boží vůli („Otče, do tvých rukou chválím svého ducha“); zatímco Jan, poslední evangelium, umírá Ježíše bez zjevného utrpení při naplňování božského plánu.^[66]

Obsah jedinečný pro Marka

Svatý Marek s anděly, drží své evangelium. Jeho symbol, okřídlený lev, také se objeví s ním. Detail od Katedrála svatého Marka.

• The sabat byl stvořen pro člověka, ne pro Sabat (Marek 2:27 ).^{[n 1]} Není přítomen ani v jednom Matouš 12: 1–8 nebo Lukáš 6: 1–5. Toto je také takzvaná „západní neinterpolace“. Pasáž se nenachází v západním Markově textu.
• Lidé říkali: „[Ježíš] odešel z mysli“, viz také Odmítnutí Ježíše (Marek 3:21 ).
• Marek je jediné evangelium s touto kombinací Marek 4: 24–25, ostatní evangelia je rozdělili: Marek 4:24 byl nalezen v Lukáš 6:38 a Matouš 7: 2; Marek 4:25 nalezen v Matouš 13:12 a 25:29, Lukáš 8:18 a 19:26.
• Podobenství o rostoucím semeni (4:26–29 ).
• Pouze Mark počítá vlastnil prasata; je jich asi dva tisíce (Marek 5:13 ).
• Dva po sobě jdoucí uzdravující příběhy žen; oba využívají číslo dvanáct (Marek 5:25 a Marek 5:42 ).
• Pouze Mark dává Ježíšovy uzdravující příkazy v (pravděpodobně originálním) Aramejština: Talitha koum (Marek 5:41 ), Ephphatha (Marek 7:34 ). Vidět Aramejština Ježíše.
• Jediné místo v Novém zákoně je Ježíš označován jako „syn Marie“ (Marek 6: 3 ).
• Marek je jediné evangelium, kde se Ježíš sám nazývá tesařem (Marek 6: 3 ); u Matouše se mu říká tesařský syn (Matouš 13:55 ).
• Pouze místo, které jmenuje jeho bratry a zmiňuje jeho sestry (Marek 6: 3 ); Matthew má trochu jiné jméno pro jednoho bratra (Matouš 13:55 ).
• V hotelu je povolen odběr personálu a sandálů Marek 6: 8–9 ale zakázáno v Matouš 10: 9–10 a Lukáš 9: 3.
• Pouze Mark označuje Heroda jako krále (Mk 6:14, 24); Matthew a Luke o něm (přesněji) mluví jako o tetrarchovi (Mt 14: 1; Lk 3:19; 9: 7).
• Nejdelší verze příběhu Herodias „Dcerin tanec a poprava Jana Křtitele (Marek 6: 14–29 ).
• Markovy literární cykly:

• 6:30–44  – Krmení z pěti tisíc;
• 6:45–56 - Přejezd přes jezero;
• 7:1–13  – Spor s farizey;
• 7:14–23  – Pojednání o znečištění^[67]

Pak:

• 8:1–9  – Krmení ze čtyř tisíc;
• 8:10 - Přejezd přes jezero;
• 8:11–13  – Spor s farizey;
• 8:14–21 - Incident z žádný chléb a pojednání o kvásek farizeů.

• Vysvětlují se zvyky, které byly v té době pro Židy jedinečné (mytí rukou, výrobků a nádobí): 7:3–4.
• „Takto prohlásil všechna jídla za čistá“.^{[č. 2]} 7:19 NRSV, nenalezeno v mattheanské paralele Matouš 15: 15–20.
• Není o tom žádná zmínka Samaritáni
• Ježíš uzdravuje pomocí prstů a zároveň plivá: 7:33; srov. Marek 8:23, Lukáš 11:20, Jan 9: 6, Matouš 8:16; viz také Zaříkání.
• Ježíš položí ruce na slepce a dvakrát ho vyléčí: 8:23–25; srov. 5:23, 16:18, Skutky 6: 6, 9:17, 28:8, kladení rukou.
• Ježíš cituje Shema Jisrael: „Slyš, Izraeli ...“ (12:29–30 ); v paralelách Matouš 22: 37–38 a Lukáš 10:27 první část Shema (Dt 6: 4 ) není přítomen.
• Mark zdůrazňuje, že Olivová hora je naproti chrám (13:3 ).
• Když Ježíš je zatčen, mladý nahý muž prchá: 14:51–52. Objeví se také mladý muž v rouchu 16:5–7, viz také Markovo tajné evangelium.
• Mark nepojmenuje Velekněz srov. Matt 26:57, Lukáš 3: 2, Skutky 4: 6, Jan 18:13.
• Svědectví svědků proti Ježíši nesouhlasí (14:56, 14:59 ).
• Kohout zakokrhá „dvakrát“, jak předpovídal (Marek 14:72 ). Viz také Fayyum Fragment. Ostatní evangelia jednoduše zaznamenávají „kohoutí posádku“. Rané kodexy 01, W a většina západních textů mají jednodušší verzi.^[68]
• Pilátova pozice (guvernér) není specifikována, 15:1 srov. Mat 27: 2, Lukáš 3: 1, Jan 18: 28–29.
• Šimon z Kyrény synové se jmenují (Marek 15:21 ).
• Volaný setník je zpochybňován (Marek 15: 44–45 ).
• Ženy se navzájem ptají, kdo odvalí kámen (Marek 16: 3 ), srov. Mat 28: 2–7.
• Mladý muž sedí na „pravé straně“ (Marek 16: 5 ), srov. Lukáš 24: 4, Jan 20:12.
• Marek je jediné kanonické evangelium s významnými různými alternativními konci (viz Mark 16, Alternativní zakončení ). Většina obsahu tradičního „Delšího konce“ (Marek 16: 9–20 ) se nacházejí v jiných novozákonních textech a nejsou pro Marka jedinečné, viz Marek 16 # Delší konec Marka (verš 9-20) „Jedinou významnou výjimkou je 16: 18b„ a pokud vypijí nějakou smrtící věc “, nepoškodí to věřící, což je pro Marka jedinečné.

Viz také

• Skutky apoštolů (žánr)
• Apokalyptická literatura
• Harmonie evangelia
• Evangelium podle Marka (intertextualita)
• Seznam evangelií
• Seznam vynechaných biblických veršů
• Sanhedrinův soud s Ježíšem (odkaz na Marka)
• Markovo tajné evangelium
• Textové varianty v Markově evangeliu
• Hypotéza ze dvou zdrojů

Poznámky

Reference

Citace

Bibliografie

Další čtení

externí odkazy

Online translations of the Gospel of Mark

• Bible Gateway 35 jazyků / 50 verzí na GospelCom.net
• Bez závazků Bible 100+ jazyků / verzí na Biola University
• Online Bible at gospelhall.org
• Raně křesťanské spisy: Mark in numerous English translations, on-line scholarly resources
• Mark on Wikisource (King James version)
• Bible: Mark public domain audiokniha na LibriVox Různé verze

Související články

• Hist. Eccl. 3.39
• Mark's Gospel in 40 short studies
• A Brief Introduction to Mark
• Resources for the Book of Mark at The Text This Week
• An Online Textual Commentary on the Greek Gospels by Wieland Willker, including detailed text-critical discussion of the 300 most important variants of the Greek text (PDF, 411 pages) and the variant endings (PDF, 17 pages).
• Catholic Commentary on Sacred Scripture Gospel of Mark, Author Dr. Mary Healy