Wär Gott nicht mit uns diese Zeit, BWV 14 - Wär Gott nicht mit uns diese Zeit, BWV 14

Wär Gott nicht mit uns diese Zeit
BWV 14
Chorální kantáta podle J. S. Bach
PříležitostČtvrtá neděle poté Zjevení Páně
Chorál
"Wär Gott nicht mit uns diese Zeit"
Martin Luther
Provedeno30. ledna 1735 (1735-01-30): Lipsko
Pohyby5
Hlasitý
  • SATB pěvecký sbor
  • sólový soprán, tenor a bas
Instrumentální
  • corno da caccia
  • 2 hoboje
  • 2 housle
  • viola
  • Continuo

Johann Sebastian Bach složil církevní kantáta Wär Gott nicht mit uns diese Zeit (Nebyl Bůh v tuto chvíli s námi), BWV 14, v Lipsko v roce 1735 již čtvrtou neděli Zjevení Páně a poprvé to provedl 30. ledna 1735, několik týdnů po svém Vánoční oratorium. Kantáta, v Bachova chorální kantáta formát, je založen na Martin Luther je hymnus "Wär Gott nicht mit uns diese Zeit ". Jeho text parafrázuje Žalm 124 se zaměřením na myšlenku, že život věřících závisí na Boží pomoci a je bez ní ztracen.

Bach složil kantátu jako svůj pozdní přírůstek cyklus chorálové kantáty ze dne 1724/25. V roce 1725 byly Velikonoce brzy, a tedy žádná čtvrtá neděle po Zjevení Páně. Text byl pravděpodobně připraven již v té době. O deset let později Bach napsal pokročilý neobvyklý chorální fantazie jako první část kombinuje prvky a motet s komplexem kontrapunkt. Na melodickou melodii hrají nástroje, což uvolňuje soprán k interakci s nižšími hlasy. Ve vnitřním pohyby, zpívaný třemi sólisty, Bach líčí v slovo malba pojmy jako povodeň, vlny a zuřivost. Závěrečný chorál ve složitosti připomíná jeho chorály Vánoční oratorium.

Historie a slova

Bouře na Galilejském moři podle Rembrandt, 1632
Martin Luther (Cranach starší, 1533)

Bach zastával pozici Thomaskantor (ředitel církevní hudby) v Lipsko z roku 1723. Během svého prvního ročníku, počínaje první neděli po něm Trojice, napsal a první cyklus kantát pro příležitosti liturgický rok. Ve svém druhém ročníku složil a druhý roční cyklus kantát, které se plánovaly skládat výlučně z chorálové kantáty, každý založený na jednom Luteránský chorál.[1] Jelikož byly Velikonoce počátkem roku 1725, nebylo Čtvrtá neděle po Zjevení Páně ten rok. V roce 1735, krátce po svém prvním představení Vánoční oratorium,[2] Zdá se, že Bach chtěl zaplnit tuto prázdnotu a dokončit svůj cyklus chorálových kantát. Bachův učenec Christoph Wolff zjistil, že je zřejmé, že Bach opakoval druhý cyklus v roce 1735 a provedl mezi nimi novou kantátu Byl jsem Gott Will, das g'scheh allzeit, BWV 111, třetí neděli po Zjevení Páně a Ich hab in Gottes Herz und Sinn, BWV 92, pro Septuagesima.[3]

Předepsané hodnoty pro čtvrtou neděli po Zjevení Páně byly převzaty z List Římanům „láska dokončí zákon“ (Římanům 13: 8–10 ) a z Matoušovo evangelium Ježíši uklidňující bouři (Matouš 8: 23–27 ). The Neu Leipziger Gesangbuch, který byl standardním zpěvníkem v Lipsku od konce 17. století, upřesňuje Luther „“Wär Gott nicht mit uns diese Zeit „jako jeden z pěti hymnů pro tuto příležitost.[4] Text kantáty je založen na této písni ve třech sloky, parafráze na Žalm 124, publikoval v Johann Walter je zpěvník Eyn geystlich Gesangk Buchleyn z roku 1524.[5] Podle John Eliot Gardiner, tato hymna „byla zjevně zpívána tuto neděli v Lipsku od nepaměti“.[6]

v Bachův typický formát chorálové kantáty cyklu, text vnějších stanz je zachován beze změny, zatímco neznámý libretista parafrázoval vnitřní sloky, v tomto případě na tři pohyby, dva árie rámování a recitativ.[7] Podle Wolffa mohl být libretista Andreas Stübel, který psal dříve v 1724/25.[8] Téma chorálu je spojeno s evangeliem obecně: život věřícího závisí na Boží pomoci a je bez ní ztracen. Spojení poskytuje také obraz zaplavující vody, který vyjadřuje žalm, který začíná „Kdyby nebyl Pán, který byl na naší straně“ (Žalmy 124 ), a pokračuje „pak nás vody přemohly, potok přešel přes naši duši, pak hrdé vody přešly přes naši duši“ (Žalmy 124: 4–5 ). Básník to parafrázoval v ústředním recitátu na „Es hätt uns ihre Wut wie eine wilde Flut und als beschäumte Wasser überschwemmet„(„ Jejich zuřivost by nás jako zuřící příliv a jako pěnivá vlna zaplavila “).[9]

Bach poprvé provedl kantátu 30. ledna 1735. Je to jedna z jeho posledních dochovaných církevních kantát.[10] Jediný další existující Bachova kantáta čtvrtou neděli po Zjevení Páně je jeho první kantáta cyklu BWV 81.

Hudba

Bodování a struktura

Bach strukturoval kantátu do pěti pohybů. Ve formátu typickém pro jeho chorálové kantáty je první a poslední věta nastavena pro sbor jako chorální fantazie a závěrečný chorál. Zarámují sekvenci árie / recitativní / árie, kterou libretista odvodil ze středu sloka hymnu. Bach zaznamenal práci pro tři vokální sólisty (soprán (S), tenor (T) a bas (B)), a čtyřdílný sbor a Barokní instrumentální soubor: corno da caccia (Co), dva hobojové (Ob), dva housle (Vl), viola (Va) a basso continuo (Před naším letopočtem).[11]

V následující tabulce pohybů je bodování, klíče a časové podpisy jsou převzaty z Alfred Dürr, pomocí symbolu pro společný čas (4/4).[12] Nástroje jsou zobrazeny samostatně pro dechové nástroje a smyčce, zatímco průběžné hraní, které hraje po celou dobu, není zobrazeno.

Pohyby Wär Gott nicht mit uns diese Zeit, BWV 14
Ne.TitulTextTypHlasitýVětryStrunyKlíčČas
1Wär Gott nicht mit uns diese ZeitLutherChorální fantazieSATBCo 2Ob2Vl VaG moll3/8
2Unsre Stärke heißt zu schwachanon.ÁrieSSpol2Vl VaB-dur3/4
3Ja, hätt es Gott nur zugegebenanon.RecitativTspolečný čas
4Gott, bei deinem starken Schützenanon.ÁrieB2obG mollspolečný čas
5Gott Lob und Dank, der nicht zugabLutherChorálSATBCo 2Ob2Vl VaG mollspolečný čas

Pohyby

1

Úvodní sbor, “Wär Gott nicht mit uns diese Zeit„(Bůh v tuto chvíli nebyl s námi),[9][13] je chorálová fantazie na melodii hymnu. Lutherova hymna je zpívána na stejnou melodii jako „Wo Gott der Herr nicht bei uns hält„Justus Jonas,[14] kterou Bach ošetřil chorálovou kantátou, Wo Gott der Herr nicht bei uns hält, BWV 178. Úvodní sbor je neobvyklá skladba, která se neřídí schématem instrumentálního ritornellos s cantus firmus, zpívaný řádek po řádku sopránem v dlouhých notách. V prostředí připomínajícím a motet, struny hrají colla parte s hlasy a každý řádek chorálu je připraven složitým čtyřdílným proti-fuga, ve kterém je první vstup tématu zodpovězen v jeho inverze. Po přípravě vstupů není chorálová melodie zpívána, ale hraje ji roh a hoboje v dlouhých notách, čímž vzniká pětidílná kompozice, která je v Bachových kantátových pohybech jedinečná. Jedinou další podobnou složitostí, která dává nástrojům cantus firmus, je úvodní refrén Ein feste Burg ist unser Gott, BWV 80, ale není koncipován jako kontrafuga.[12]

2

První árie, “Uns're Stärke heißt zu schwach"(Naše síla sama o sobě je příliš slabá),[9] zpívá soprán, doprovázený strunami a klaksonem, který ilustruje text „ostrý„(silný) a“Schwach„(slabý) v kombinaci s hlasem.[3] Gardiner konstatuje, že roh podporuje hlas „ve svém nejvyšším registru (v autogramiádní části označován jako Corne. Par force a tromba)“.[6]

3

Ústřední recitativ, “Ja, hätt es Gott nur zugegeben„(Ano, kdyby to Bůh jen dovolil),[9] zpívá tenorista jako secco recitativ doprovázený pouze kontinuem. Nebezpečí povodňových vod jsou ilustrována v rychlých pasážích slova kontinua ve slovech jako my “Wut„(„ zuřivost “),“Flut„(„ povodeň “) a„überschwemmet"(" zaplavit "), takže pohyb téměř arioso.[12]

4

Basová árie, “Gott, bei deinem starken Schützen sind wir vor den Feinden frei.„(Bože, pod Tvou silnou ochranou jsme v bezpečí před našimi nepřáteli.),[9] je doprovázen dvěma hoboji. Střední část ukazuje podobné slovo malba, zobrazující "Wellen„(vlny) v oktávových skokech a rychlých stupnicích dolů.[10]

5

Závěrečný chorál, “Gott Lob und Dank, der nicht zugab, daß ihr Schlund uns möcht fangen.„(Chvála a díky Bohu, který nedovolil, aby se nás jejich chřtán zmocnil.),[9] je čtyřdílné prostředí s „kontrapunkticky animovanými basy a středními hlasy“, podobně jako chorály skupiny Vánoční oratorium, nejprve provedeno před několika týdny. Wolff shrnuje zralost Bachových pozdních církevních kantát způsobených „zkušenostmi nahromaděnými skladatelem v letech 1723 až 1729, které propůjčují pozdějším kantátám zvláštní zralý charakter“.[3]

Nahrávky

Instrumentální skupiny hrající na dobové nástroje v historicky informovaná vystoupení jsou pod hlavičkou zvýrazněny zeleně "Instr.".[Citace je zapotřebí ]

Záznamy z Wär Gott nicht mit uns diese Zeit, BWV 14
TitulDirigent / sbor / orchestrSólistéOznačeníRokInstr.
J. S. Bach: Das Kantatenwerk • Kompletní kantáty • Les Cantates, Folge / sv. 1Gustav Leonhardt
Leonhardt-Consort
Teldec1972 (1972)Doba
Die Bach Kantate sv. 8Helmuth Rilling
Gächinger Kantorei
Württembergisches Kammerorchester Heilbronn
Hänssler1984 (1984)
Bach Made in Germany sv. 4 - Kantáty IIIHans-Joachim Rotzsch
Thomanerchor
Neues Bachisches Collegium Musicum
Eterna1984 (1984)
Bach Cantatas sv. 19: Greenwich / RomseyJohn Eliot Gardiner
Monteverdi Choir
Angličtí barokní sólisté
Soli Deo Gloria2000 (2000)Doba
Bach Edition Vol. 18 - Cantatas sv. 9Pieter Jan Leusink
Holland Boys Choir
Nizozemsko Bach Collegium
Brilantní klasika2000 (2000)Doba
J. S. Bach: Complete Cantatas Vol. 20Ton Koopman
Amsterdamský barokní orchestr a sbor
Antoine Marchand2002 (2002)Doba
J. S. Bach: Cantatas sv. 54 - Ehre sei Gott in der Höhe, Cantatas · 14 · 100 · 197 · 197a (Cantatas from Leipzig 1730s-40s (III))Masaaki Suzuki
Bach Collegium Japonsko
BIS2012 (2012)Doba

Reference

  1. ^ Dürr & Jones 2006, str. 30–33.
  2. ^ Wolff 2002, str. 80.
  3. ^ A b C Wolff 2006, str. 24.
  4. ^ Gottfried Vopelius, editor (1682). 3. strana "První registrace" v Neu Leipziger Gesangbuch. Lipsko: Christoph Klinger.
  5. ^ Bräuer 2003.
  6. ^ A b Gardiner 2006.
  7. ^ Dürr & Jones 2006, str. 217–218.
  8. ^ Wolff 2002, str. 278.
  9. ^ A b C d E F Dellal 2012.
  10. ^ A b Dürr & Jones 2006, str. 220.
  11. ^ Bach digital 2016.
  12. ^ A b C Dürr & Jones 2006, str. 219.
  13. ^ Neuendorf 2014.
  14. ^ Bräuer 2003, str. 80.

Bibliografie

Skóre

  • Wär Gott nicht mit uns diese Zeit, BWV 14: Skóre na Projekt mezinárodní hudební skóre
  • „Wär Gott nicht mit uns diese Zeit BWV 14; BC A 40 / Chorale cantata (4. neděle Zjevení Páně)“. Bach Digital. 2016. Citováno 28. ledna 2017.

Knihy

Online zdroje

externí odkazy