Komm, du süße Todesstunde, BWV 161 - Komm, du süße Todesstunde, BWV 161 - Wikipedia

Komm, du süße Todesstunde
BWV 161
Církevní kantáta podle Johann Sebastian Bach
BWV161-P124-staatsbibliothek-berlin.jpeg
Rukopis BWV 161 s podnadpisem a dynamickými značkami přidanými Bachem
Příležitost
Text kantáty
Salomon Franck
Chorál
"Herzlich tut mich verlangen"
podle Christoph Knoll
Provedeno27. září 1716 (1716-09-27): Weimar
Pohyby6
Hlasitý
Instrumentální
  • 2 rekordéry
  • 2 housle
  • viola
  • Continuo

Johann Sebastian Bach složil církevní kantáta Komm, du süße Todesstunde (Pojď, ty sladká hodina smrti),[1] BWV 161, v Weimar 16. neděli poté Trojice, pravděpodobně poprvé provedeno 27. září 1716.

Bach začal s pravidelnou skladbou kantát dva roky předtím, než byl povýšen na koncertního mistra u Weimarského soudu, a psal jednu kantátu měsíčně, Schlosskirche, dvorní kaple ve vévodství Schloss. Text Komm, du süße Todesstundea většina ostatních kantát napsaných ve Weimaru poskytl dvorní básník Salomon Franck. Založil to na předepsaném evangelijním čtení o mladý muž z Nainu. Jeho text odráží touhu po smrti, která je vnímána jako přechod k životu spojenému s Ježíšem. Text obsahuje jako uzavření chorál čtvrtý sloka z hymnus "Herzlich tut mich verlangen"od Christoph Knoll.

Kantáta v šesti pohyby otevře se sekvencí střídání árie a recitativ vedoucí k refrénu a závěrečnému chorálu. Chorálová melodie, známá jako „O Haupt voll Blut und Wunden“, se objeví v první větě, kterou hraje varhany, a hudební motivy z toho jsou odvozeny árie, které kompozici poskytují celkovou formální jednotu. Bach zaznamenal práci pro dvě vokální party (alt a tenor ), a čtyřhlasý sbor a Barokní komorní soubor rekordérů, strun a continua. V altovém recitativu (pohyb č. 4), doprovázeném všemi nástroji, vytváří Bach obrazy spánku, probuzení a pohřebních zvonů, druhé v rekordérech a pizzicato strun. Bach rozšířil závěrečná opatření bodu odůvodnění ("tak schlage doch") do plné árie pro tenor (Ach, schlage doch plešatý, selge Stunde) v kantatě Christus, der ist mein Leben, BWV 95, kterou složil v roce 1723 v Lipsko.

Zatímco libreto byl vydán ve sbírce v roce 1715, Bach ji pravděpodobně provedl až 27. září 1716, kvůli období veřejného smutku šesti měsíců v Weimarské vévodství od srpna 1715. Bach oživil kantátu, když byl Thomaskantor v Lipsku, ale ne pro jeho kantátové cykly, který zahrnoval tři nová díla pro 16. neděli po Trojici. Vystupoval Komm, du süße Todesstunde s drobnými změnami mezi lety 1737 a 1746. Také jej přiřadil k příležitosti Čištění, hody s podobným tématem.

Pozadí

Podrobnosti o Bachově propagaci viz Erschallet, ihr Lieder, erklinget, ihr Saiten! BWV 172 § Pozadí.
Série měsíčních kantát viz O heilges Geist- und Wasserbad, BWV 165 § Měsíční kantáty od 1714 do 1715.
Vnitřek kostela Schloßkirche je malován, při pohledu podél lodi směrem k oltáři, zobrazující dva balkony a varhany ve třetí úrovni nad oltářem
The Schlosskirche ve Výmaru

Bach, který se narodil v roce 1685, si během dospívání vybudoval reputaci vynikajícího varhaníka. Přestěhoval se do Weimaru v roce 1708, aby nastoupil na pozici dvorního varhaníka spoluvládajících vévodů Wilhelm Ernst a Ernst August z Saxe-Weimar. Kantáty začal skládat již při svých předchozích příspěvcích v Arnstadt a Mühlhausen Mezi jeho důvody stěhování patřilo zklamání ze standardu zpěvu v kostelech, kde pracoval. Dne 2. března 1714 byl jmenován koncertním mistrem Weimarského dvorního soudu. V této pozici převzal hlavní odpovědnost za skládání nových děl. Konkrétně měl za úkol poskytovat kantáty pro Schlosskirche (palácový kostel) na měsíčním rozvrhu, což by mělo za následek kompletní roční cyklus pro liturgický rok do čtyř let. Zatímco Bach do svého povýšení skládal vokální hudbu jen pro zvláštní příležitosti, šance pravidelně skládat a hrát nové dílo vyústila v program, do kterého se Bach jako Bachův učenec „vrhl z celého srdce“. Christoph Wolff poznámky.[2]

Kantáty z roku 1716

Kantáty, které byly pravděpodobně poprvé provedeny v roce 1716, používaly texty Weimarského dvorního básníka Salomon Franck, publikovaný v jeho sbírkách Evangelisches Andachts-Opffer (1715) a Evangelische Sonn- und Festtages-Andachten (1717).[3] Z tohoto období přežilo méně kantát než před lety; možná některé byly ztraceny a možná některé navrhované kantáty nikdy nebyly napsány, což odráží Bachovu ztrátu zájmu.[4]

Od začátku liturgického roku, první adventní neděli, Bach skládal plodně. Psal díla po tři po sobě jdoucí neděle v adventu, což bylo pravděpodobně vyvoláno smrtí kapelníka Johann Samuel Drese dne 1. prosince 1716.[3] Když nebyla realizována Bachova naděje, že se stane Dreseho nástupcem, přestal skládat kantáty pro Weimarský dvůr.[5]

Tyto práce provedl Bach jako koncertní mistr v roce 1716, podle Wolffa a Alfred Dürr, autorita na Bachových kantátách:[3][6]

Bachovy kantáty v roce 1716
datumPříležitostBWVIncipitZdroj textu
19. ledna 1716 2. neděle po Zjevení Páně155Mein Gott, wie lang, ach langeFranck 1715
27. září 1716 16. neděle po Trojice161Komm, du süße TodesstundeFranck 1715
25. října 1716 20. neděle po trojici162Ach! ich sehe, itzt, da ich zur Hochzeit geheFranck 1715
6. prosince 1716 2. neděle v Příchod70aWachet! betet! betet! wachet!Franck 1717
13.prosince 1716 3. neděle v adventu 186aÄrgre dich, o Seele, nichtFranck 1717
20.prosince 1716? 4. neděle v adventu 147aHerz und Mund und Tat und LebenFranck 1717

Čtení a text

Bach napsal Komm, du süße Todesstunde pro 16. neděle po Trojici. Předepsané hodnoty pro tuto neděli pocházely z List Efezanům, o posílení víry ve sboru Efez (Efezanům 3: 13–21 ) a z Lukášovo evangelium, o vzkříšení z mrtvých mladý muž z Nainu (Lukáš 7: 11–17 ).[7] V Bachově době příběh ukazoval na vzkříšení mrtvých, vyjádřený slovy touhy brzy zemřít.[8][9]

Franckův text byl publikován v Evangelisches Andachts-Opffer v roce 1715. Zahrnoval jako závěrečný chorál čtvrtý sloka hymnu “Herzlich tut mich verlangen"(1611) od Christoph Knoll.[10] Franck napsal libreto plné biblických odkazů, včetně (v prvním hnutí ) „krmení medem z úst lva“, na základě Soudci 14: 5–9.[11] Dürr shrnuje, že Franck napsal „hluboce pociťované osobní vyznání touhy po Ježíši“.[11] Bachův učenec Richard D. P. Jones konstatuje, že kantáta je „jednou z nejbohatěji inspirovaných ze všech Bachových Weimarských kantát“, a text považuje za součást inspirace s „mystickou touhou po spojení s Kristem“.[12]

Představení

sporný portrét mladého Bacha, s hnědými zvlněnými vlasy, slavnostně oblečený
Portrét mladého Bacha (sporný)[13]

Bach vedl první představení, ale jeho datum bylo diskutováno. Dürr uzavřel původně (v prvním vydání své knihy Die Kantaten von Johann Sebastian Bach 1971), že kantáta byla poprvé provedena 6. října 1715,[10] ale toto datum padlo do období veřejného smutku ve Výmaru. V srpnu 1715 zemřel bratr vévody Ernsta Augusta, jen 18 let, a vévoda vyhlásil šest měsíců smutku v Weimarské vévodství. Kantátová představení byla obnovena dříve, 21. neděli po Trojici 10. listopadu 1715.[14] První představení díla je nyní obecně přijímáno jako stejná příležitost v následujícím roce, kdy 16. neděle po Trojici připadla na 27. září 1716,[15] Wolff, vydavatel Carus-Verlag,[16] a Dürr v revidovaném a přeloženém vydání z roku 2006.[11] Richard D. P. Jones poznamenává ve své knize Kreativní vývoj Johanna Sebastiana Bacha že „technické novinky“ také naznačují, že kantáta byla složena v roce 1716, podle nedávné studie.[12]

V roce 1723, jeho první rok jako Thomaskantor v Lipsku Bach složil novou kantátu pro 16. neděli po Trojici, Christus, der ist mein Leben, BWV 95. O rok později napsal a chorální kantáta pro něj druhý cyklus kantáty, Liebster Gott, wenn werd ich sterben? BWV 8a pro svůj třetí cyklus kantát zde složil Byli jsme, wie nahe mir mein Ende? BWV 27. Oživil se Komm, du süße Todesstunde v Lipsku, ale teprve později, ve verzi datované někdy mezi lety 1737 a 1746, s drobnými změnami ve skórování.[17] Dokonce to provedl pro jinou liturgickou příležitost, svátek Očištění Marie 2. února.[18] Předepsané hodnoty pro Očištění zahrnuty Simeon je chvalozpěv Nunc dimittis (Lukáš 2: 22–32 ), který má podobnou tematikou „nyní v pokoji odejdi služebníka svého“.[19]

Hudba

Struktura a skórování

Kantáta je strukturována do šesti pohybů: série střídání árie a recitativové vede k refrénu a závěrečnému chorálu.[19] Stejně jako u několika dalších kantát založených na slovech Francka je hodnoceno u malého souboru: alt sólista (A), tenor sólista (T), a čtyřhlasý sbor a a Barokní komorní soubor ze dvou rekordéry (Fl), dva housle (Vl), viola (Va), orgán (Org) a basso continuo (Před naším letopočtem).[18] Titulní stránka zní jednoduše: „Auf den sechzenden Sontag nach Trintatis“ (Za šestnáctou neděli po Trojici). Délka je uvedena jako 19 minut.[1]

Jedním ze strukturních prvků je očekávání uzavíracího chorálu v první větě, kde je chorální melodie použita jako a cantus firmus. Bach také použil tento přístup ke sjednocení struktury ve dvou dalších Weimarských kantátách, Alles, byl von Gott geboren, BWV 80a, a Barmherziges Herze der ewigen Liebe, BWV 185. Později ve svém velkém měřítku použil protiklad choral cantus firmus proti vokální hudbě St Matthew Passion, v obou zahajovací sbor a hnutí uzavírající část I..[20] Použití rekordérů v Komm, du süße Todesstunde připomíná časnou kantátu Actus tragicus, Gottes Zeit ist die allerbeste Zeit, BWV 106.[7]

Na lipských představeních kantáty první verš chorálu pravděpodobně zpíval a soprán, místo použití instrumentálního ztvárnění chorálové melodie v první árii.[21] Kantáta byla transponována z C dur na E-dur v Lipsku,[1] kde rekordéry mohly být nahrazeny příčné flétny.[7]

V následující tabulce pohybů, bodování a klíče jsou uvedeny pro verzi provedenou ve Výmaru v roce 1716. Klíče a časové podpisy jsou převzaty z Dürr pomocí symbolu C pro společný čas (4/4).[18][22] Nástroje jsou zobrazeny samostatně pro dechové nástroje a smyčce, zatímco průběžné hraní, které hraje po celou dobu, není zobrazeno.

Pohyby Komm, du süße Todesstunde, BWV 161
Ne.TitulTextTypHlasitýVětryStrunyjinýKlíčČas
1Komm, du süße TodesstundeFranckÁrieA2FlOrgC durspolečný čas
2Welt, deine Lust ist LastFranckRecitativT3/4
3Mein Verlangen ist, den Heiland zu umfangenFranckÁrieT2Vl VaNezletilýspolečný čas
4Der Schluß ist schon gemachtFranckRecitativA2Fl2Vl Vaspolečný čas
5Wenn es meines Gottes WilleFranckrefrénSATB2Fl2Vl VaC dur3/8
6Der Leib zwar in der ErdenPahorekChorálSATB2Fl (obbl. )2Vl VaNezletilýspolečný čas


Pohyby

A Phrygian chorální melodie, známá jako melodie „O Haupt voll Blut und Wunden", poskytuje hudební téma kantáty, které se v první větě objevuje jak v původní podobě, tak z ní odvozené altové linie. Témata dalších dvou árie jsou převzaty ze stejné melodie a poskytují formální jednotu.[19] Stejná melodie se objeví pětkrát v Bachových chorálech St Matthew Passion.[21]

1

Úvodní árie pro alt, “Komm, du süße Todesstunde„(„ Pojď, sladká hodina smrti “)[23] nebo „Pojď, sladká hodina rozloučení“[24]) je doprovázen rekordéry. Pohybují se v ritornello paralelně třetiny a šestiny.[12] Varhany slouží nejen jako basový nástroj, ale dodávají chorálovou melodii.[21] Zdálo se, že ve Weimaru Bach očekával, že sbor zná slova první sloky Knollovy hymny.

Jones zdůrazňuje, že cantus firmus orgánu se zdá být „objektivní“,[12] na rozdíl od subjektivního „projevu osobního pocitu“[12] hlasu a složitosti ostatních částí.[12]

V pozdějším představení v Lipsku soprán zpíval sloku s varhanami.[21]

2

Tenorový recitativ, “Welt, deine Lust ist Last"(Svět, vaše potěšení je břemeno),[23] začíná jako secco recitativní, ale končí na arioso jak slova parafrázují biblický verš z Filipanům 1:23, "Ich habe Lust abzuscheiden und bei Christo zu sein"do" Ich habe Lust, bei Christo plešatý zu weiden. Ich habe Lust, von dieser Welt zu scheiden “(Toužím brzy pasovat s Kristem. Toužím odejít z tohoto světa).[23] Dürr poznamenává, že vývoj od secco k arioso je u Bachových raných kantát častý a je zde zvláště motivován zdůraznit biblickou parafrázi.[25]

3

Árie pro tenora, “Mein Verlangen ist, den Heiland zu umfangen"(Moje touha, obejmout mého Spasitele),[23] je první věta se strunami, která dodává emocionálnímu výrazu hloubku.[21] Vrací se k naději na spojení s Ježíšem prvního hnutí, vyjádřené rozrušeným způsobem, s synkopie pro „touhu“ a plynutí motivy pro „objetí“. Prostřední část je většinou doprovázena pouze kontinuem, ale občas je přerušena strunami hrajícími „toužící“ motivy.[25]

4

Alto recitativ, "Der Schluß ist schon gemacht"(Konec již přišel),[23] je doprovázen všemi nástroji, vytváří obrazy spánku (v pohybu dolů, končící dlouhými notami), probuzení (v rychlém pohybu nahoru) a pohřebních zvonů v rekordérech a pizzicato strun.[9] Muzikolog Tadashi Isoyama poznamenává: „V tomto hnutí se zdá, že je naplněno očekávání smrti, a altova deklamace, přivítání smrti a zvonění pohřebních zvonů, je naplněna patosem téměř posedlým.“[21]

5

První sborový pohyb 5, “Wenn es meines Gottes Wille„(Je-li to moje Boží vůle),[23] je označen árie od Francka. Bach to nastavil na čtyři části pomocí písně homofonie. Wolff srovnává styl s durynským moteta kolem roku 1700.[19] První část se neopakuje da capo, v souladu s posledními slovy „Dieses sei mein letztes Wort"(Může to být moje poslední slovo).[23] Zatímco textový da capo je nemožný, Bach složil hudební da capo, čímž dal hnutí strukturu ABB'A '.[25] Dürr to poznamenává Arnold Schering „upozornil na rostoucí vytržení“.[25]

6

Závěrečný chorál, “Der Leib zwar in der Erden"(Tělo, skutečně, na zemi),[23] je osvětlen pátou částí dvou rekordérů hrajících živý kontrapunkt unisono.[20]

„Stoupající dekant“ rekordérů byl interpretován jako „vytváření obrazu proměněného masa“.[8]

souhrn

Wolff shrnuje: „Cantata 161 je jedním z nejjemnějších a nejvzácnějších produktů Bachových let ve Weimaru. Psaní až do deseti částí je mimořádně jemné. ... Rekordéry navíc nemalou měrou přispívají k zduchovněným emocím a pozitivní pocity spojené se „sladkou hodinou smrti'".[19] Jones píše: „Bachův příjezd do plné zralosti zhruba v polovině Weimarova období (1713–17) je doložen stylistickou a technickou jistotou a trvale vysokou úrovní jeho psaní v té době.“[26] Kantátu počítá jako jednu z několika, které v pozdějších letech dosáhly úrovně mistrovství nepřekonatelné, spolu s Orgelbüchlein a kantáta Ich hatte viel Bekümmernis, BWV 21, mezi ostatními.[26]

Vydání

Kantátu upravil Franz Wüllner pro Bach Gesellschaft Ausgabe, první úplné vydání Bachových děl, ve svazku publikovaném v roce 1887. The Nové Bachovo vydání (Neue Bach-Ausgabe, NBA) publikoval skóre verze Weimar a Leipzig v roce 1982, editoval Helmuth Osthoff, s kritickým komentářem následovat v roce 1984.[15][17]

Pozdější představení

John Eliot Gardiner provedl kantátu dvakrát v Bachově roce 2000 v rámci Bachova kantátská pouť se sborem Monteverdi. Jedno představení bylo u příležitosti výročí Bachovy smrti, 28. července, v Opatství Iona a druhá 16. neděle po trojici (8. října) v kostele sv Klášter San Domingos de Bonaval v Santiago de Compostela.[9]

Nahrávky

Položky tabulky jsou vyňaty z výběru na webových stránkách Bach-Cantatas.[27] Sbory s jedním hlasem na část (OVPP ) a soubory hrající na dobových nástrojích v historicky informovaná vystoupení jsou označeny zeleným pozadím.

Záznamy z Komm, du süße Todesstunde, BWV 161
TitulDirigent / sbor / orchestrSólistéOznačeníRokTyp sboruOrch. typ
J. S. Bach: Cantatas BWV 52 & BWV 161Felix Prohaska
Sbor Bachova cechu
Orchestr Bachova cechu
Bachův cech1952 (1952)
J. S. Bach: Cantatas BWV 52 & BWV 161 Heinz Markus Göttsche
Mannheim Bach Choir
Heidelberger Kammerorchester
Oryxové nahrávky1964 (1964)
J. S. Bach: Kantaten · Cantatas Nr. 89, Nr. 90, č. 161Jaap Schröder
Monteverdi-Chor
Koncert v Amsterdamu
Telefunken1965 (1965)
Die Bach Kantate sv. 50Helmuth Rilling
Frankfurter Kantorei
Bach-Collegium Stuttgart
Hänssler1976 (1976)
J. S. Bach: Das Kantatenwerk - Sacred Cantatas Vol. 8Gustav Leonhardt
Tölzer Knabenchor
Concentus Musicus Wien
Teldec1986 (1986)Doba
J. S. Bach: Complete Cantatas Vol. 3Ton Koopman
Amsterdamský barokní orchestr a sbor
Antoine Marchand1995 (1995)Doba
J. S. Bach: Cantatas sv. 5 - BWV 18, 143, 152, 155, 161Masaaki Suzuki
Bach Collegium Japonsko
BIS1997 (1997)Doba
Bach Cantatas sv. 28: Altenburg / WarwickJohn Eliot Gardiner
Monteverdi Choir
Angličtí barokní sólisté
Soli Deo Gloria2000 (2000)Doba
J. S. Bach: Pohřební kantátyPhilippe Pierlot
Ricercar Consort
Rapidshare2009 (2009)OVPPDoba
J. S. Bach: Kantate BWV 161 "Komm, du süsse Todesstunde"Rudolf Lutz
Chor der J. S. Bach-Stiftung
Orchester der J. S. Bach-Stiftung
Gallus Media2009 (2009)Doba

Reference

  1. ^ A b C Dürr 2006, str. 542.
  2. ^ Wolff 2002, str. 156.
  3. ^ A b C Wolff 2002, str. 162.
  4. ^ Wolff 2002, str. 167.
  5. ^ Dürr 2006, str. 15.
  6. ^ Dürr 2006, str. 14.
  7. ^ A b C Dürr 2006, str. 545.
  8. ^ A b Isoyama 1997, str. 5.
  9. ^ A b C Gardiner 2006.
  10. ^ A b Dürr 1971, str. 448.
  11. ^ A b C Dürr 2006, str. 544.
  12. ^ A b C d E F Jones 2007, str. 281.
  13. ^ Towe, Teri Noel. „Portrét v Erfurtu údajně líčí Bacha, Výmarského koncertního mistra“. Tvář Bacha. Archivovány od originál dne 16. července 2011. Citováno 28. dubna 2014.
  14. ^ Wolff 2002, str. 177.
  15. ^ A b Bach digital 1 2016.
  16. ^ Carus 2010.
  17. ^ A b Bach digital 2 2016.
  18. ^ A b C Bischof 2010.
  19. ^ A b C d E Wolff 1995, str. 23.
  20. ^ A b Dürr 2006, str. 545–546.
  21. ^ A b C d E F Isoyama 1997, str. 7.
  22. ^ Dürr 2006, str. 542–544.
  23. ^ A b C d E F G h i j Dellal 2012.
  24. ^ Breitkopf 2016.
  25. ^ A b C d Dürr 2006, str. 546.
  26. ^ A b Jones 2007, str. 309.
  27. ^ Oron 2015.

Bibliografie

Všeobecné

Knihy

Online zdroje

Kompletní nahrávky Bachových kantát jsou doprovázeny poznámkami k nahrávce od hudebníků a muzikologů; Gardiner komentoval jeho Bachova kantátská pouť, Napsal Isoyama pro Masaaki Suzuki a Wolff pro Ton Koopman.

externí odkazy