Pozdní církevní kantáty od Johanna Sebastiana Bacha - Late church cantatas by Johann Sebastian Bach - Wikipedia
Pozdě církevní kantáty podle Johann Sebastian Bach odkazuje na posvátné kantáty, které složil po jeho čtvrtý cyklus z let 1728–29. Zda Bach stále složil plný kantátový cyklus za posledních 20 let jeho života není znám, ale existující kantáty tohoto období psané pro příležitosti liturgický rok jsou někdy označovány jako jeho pátý cyklus, jak podle jeho nekrolog, napsal by pět takových cyklů - jelikož takové kantáty nebyly pozdními dodatky k dřívějším cyklům (např. chorálové kantáty přidán do cyklus chorálové kantáty ), nebo byly přijaty v jeho oratoria.
Další kantáty z tohoto období byly psány pro zvláštní příležitosti, jako je 200. výročí Augsburské vyznání v červnu 1730, pohřby a svatby. Je zřejmé, že některé informace a skladby z tohoto období psaní a provádění kantát chybí, což vede k různým způsobům prezentace a propojení toho, co je o nich známo Bachovými učenci. Například v 19. století Spitta považován téměř za všechny Bachovy chorálové kantáty jako pozdní kantáty,[1] zatímco pozdější výzkum spojil velkou většinu z nich s skladatelův druhý rok v Lipsku (1724–25).[2]
Příležitosti liturgického roku
![]() | Tato sekce potřebuje expanzi. Můžete pomoci přidávat k tomu. (Srpna 2016) |
Po Bachově produkci kantát lze po roce rozeznat několik skupin Picanderův cyklus:[2]
- Chorálové kantáty (viz také Cyklus chorálových kantát § Chorálové kantáty složené po Trojici 1725 ):
- vyplnění mezer v cyklus chorálové kantáty (první dva skutečně složené mezi druhým a čtvrtým cyklem):
- Kantáty pro neznámé příležitosti, pravděpodobně zpočátku pro svatbu, případně později znovu použité pro příležitost v liturgickém roce, nejisté, ke kterému cyklu nakonec mohly patřit:
- Možné pozdější dodatky k třetí cyklus:
- Opětovné použití dřívějšího materiálu, který by jinak obdržel pouze jedno představení (nebo vůbec žádné představení):[3]
- BWV 157 (Očista): původně pohřební kantáta (6. února 1727)
- BWV 36 (První adventní neděle 1726–1731): parodie z BWV 36c (sekulární kantáta, 1725)
- BWV 248 VI a (Michaelmas 1734?): Po prvním pohybu BWV 1160 (sekulární kantáta, 25. srpna 1731).[4]
- BWV 30 (Svátek svatého Jana Křtitele C.1738): parodie na BWV 30a (sekulární kantáta, 1737)
- BWV 191 (Vánoce 1745?): Na základě jinak pravděpodobně neprovedené Glorie z Mše za drážďanský dvůr, BWV 232 I (1733)
Z tohoto období pocházejí také Bachova tři existující oratoria: Vánoční oratorium (soubor šesti kantát prezentovaných ve vánoční sezóně 1734–35), Oratorium Nanebevstoupení (1735, s rozměry jediné kantáty) a Velikonoční oratorium (velikonoční kantáta z roku 1725 s drobnými úpravami přepracovaná do oratoria C.1738).[2]
Několik dřívějších církevních kantát bylo restituováno po období Picanderova cyklu, některé z nich v nové verzi.
Bach měl několik studentů, kteří během svých formačních let v Lipsku vyráběli církevní kantáty:
- Carl Philipp Emanuel a Doles poskytla nastavení libret z Picanderův cyklus z let 1728–29[5][6]
- Kolem 1745–46 Bach pomáhal kopírovat výkonové části kantáty od Johann Gottlieb Goldberg[7]
- BWV 217 možná složil Altnickol.[8]
datum | Příležitost | Kantáta | BWV | Skupina | Dodatečné informace |
---|---|---|---|---|---|
1731-12-02 | 1. adventní neděle | Schwingt freudig euch empor | BWV 36, novější verze | úpravy | Brzy verze 1726–29 |
1734-12-25 | Vánoce | Jauchzet, frohlocket! Auf, preiset die Tage | BWV 248 část I | Oratoria | Část I Vánoční oratorium |
1745-12-25? | Vánoce | Gloria in excelsis Deo | BWV 191 | úpravy | Na základě BWV 232Já (1733) |
po roce 1740 | Vánoce | Gelobet seist du, Ježíš Kristus | BWV 91, 2. verze | Chor. převýšení cyklus | 5. a 6. mvt. změněno |
1734-12-26 | 2. vánoční den | Und es waren Hirten in derselben Gegend | BWV 248 část II | Oratoria | Část II Vánoční oratorium |
1734-12-27 | 3. vánoční den | Herrscher des Himmels, erhöre das Lallen | BWV 248 část III | Oratoria | Část III Vánoční oratorium |
— | Neděle po Vánocích | — | — | — | |
1735-01-01 | Nový rok | Fallt mit Danken, fallt mit Loben | BWV 248 část IV | Oratoria | Část IV Vánoční oratorium |
1733–34 | Neděle po novém roce | Ach Gott, wie spravuje Herzeleida | BWV 58, 2. verze | Chor. převýšení cyklus | Po raná verze (1727) |
1735-01-02 | Neděle po novém roce | Ehre sei dir, Gott, gesungen | BWV 248 část V | Oratoria | Část V Vánoční oratorium |
1735-01-06 | Zjevení Páně | Herr, wenn die stolzen Feinde schnauben | BWV 248 část VI | Oratoria | Část VI Vánoční oratorium |
před rokem 1761 | 1. neděle po Zjevení Páně | Gedenke, Herr, není to dobré | BWV 217 / Anh. II 23‑> | BWV Anh. II | Pravděpodobně falešné |
— | 2. neděle po Zjevení Páně | — | — | — | |
— | 3. neděle po Zjevení Páně | — | — | — | |
1735-01-30 | 4. neděle po Zjevení Páně | Wär Gott nicht mit uns diese Zeit | BWV 14 | Chor. převýšení cyklus | |
1731-02-02 | Čištění | Ich habe genug | BWV 82, 2. verze | 3. cyklus | Taky 3. místo a 4. místo verze |
C.1735 | Čištění | Komm, du süße Todesstunde | BWV 161, 1. verze | Weimarské kantáty | Také 16. neděle po trojici |
po roce 1727 | Čištění | Ich lasse dich nicht | BWV 157 novější verze | Pohřební kantáty | Byla pohřební kantáta v roce 1727 |
— | 5. neděle po Zjevení Páně | — | — | — | |
— | 6. neděle po Zjevení Páně | — | — | — | |
C.1733–34 | Septuagesima | Ich bin vergnügt mit meinem Stande | — | (Picanderův cyklus ) | (Autor: C. P. E. Bach ) |
— | Sexagesima | — | — | — | |
1728–31 | Estomihi | Du wahrer Gott und Davids Sohn | BWV 23, 3. verze | Weimarské kantáty | C moll, čtyři věty |
— | Zvěstování | — | — | — | |
C.1738 | velikonoční | Kommt, eilet und laufet | BWV 249 | Oratoria | A dřívější verze |
— | Velikonoční pondělí | — | — | — | |
C.1730? | Velikonoční úterý | Der Friede sei mit dir | BWV 158 | 2. cyklus ? | 2./3. Mvt. k očištění? |
— | Quasimodogeniti | — | — | — | |
1731-04-08 | Misericordias Domini | Der Herr ist mein getreuer Hirt | BWV 112 | Chor. převýšení cyklus | |
— | Jásat | — | — | — | |
— | Cantate | — | — | — | |
— | Rogate | — | — | — | |
1735-05-19 | Nanebevstoupení | Lobet Gott v seinen Reichen | BWV 11 | Oratoria | Oratorium Nanebevstoupení |
— | Exaudi | — | — | — | |
1731-05-13 | Letnice | Erschallet, ihr Lieder | BWV 172, 3. verze | Weimarské kantáty | Weimar v. – 1. Lipsko v. |
1740? | Letnice | Raset und brauset | — | (Picanderův cyklus ) | (Podle student Doles ) |
— | Letniční pondělí | — | — | — | |
— | Letniční úterý | — | — | — | |
1730-06-04? | Trojice neděle ? | Jeptiška danket alle Gott | BWV 192 | Chorálové kantáty ? | Žádná jasná asociace cyklu |
— | 1. neděle po trojici | — | — | — | |
— | 2. neděle po trojici | — | — | — | |
1738-06-24 | Den svatého Jana | Freue dich, erlöste Schar | BWV 30 | úpravy | Přepracováno od BWV 30a |
1745–46 | Den svatého Jana | Durch die herzliche Barmherzigkeit | — | (studenti ) | (BNB I / G / 2: autor Goldberg ) |
před rokem 1761 | Den svatého Jana | Lobt ihn mit Herz und Munde | BWV 220 / Anh. II 23‑> | BWV Anh. II | Neznámý skladatel |
— | 3. neděle po trojici | — | — | — | |
1733-07-02? | Prohlídka | Magnifikát D dur | BWV 243 | Latinský kostel mus. | Také Vánoce; 1723 v E.♭ |
před rokem 1761 | Prohlídka | Meine Seele rühmt und preist | BWV 189 / Anh. II 23‑> | BWV Anh. II | Pokud Hoffmann: před 1716 |
1732-07-06 | 4. neděle po trojici | Ich ruf zu dir, Herr Jesu Christ | BWV 177 | Chor. převýšení cyklus | |
C.1746–47 | 4. neděle po trojici | Barmherziges Herze | BWV 185 poslední verze | Weimarské kantáty | Tři dřívější verze |
C.1732 | 5. neděle po trojici | Wer nur den lieben Gott läßt walten | BWV 93 novější verze | Chor. převýšení cyklus | Dvě období stvoření |
C.1734 | 5. neděle po trojici | Gott hat uns gesegnet mit allerlei | — | (Namenbuchův cyklus ) | (Podle Stölzel )[9] |
1732-07-20 | 6. neděle po trojici | Es ist das Heil jí není kommen | BWV 9 | Chor. převýšení cyklus | |
C.1734 | 6. neděle po trojici | Dies wird sein Jméno sein | — | (Namenbuchův cyklus ) | (Podle Stölzel )[9] |
— | 7. neděle po trojici | — | — | — | |
— | 8. neděle po trojici | — | — | — | |
— | 9. neděle po trojici | — | — | — | |
— | 10. neděle po trojici | — | — | — | |
— | 11. neděle po trojici | — | — | — | |
— | 12. neděle po trojici | — | — | — | |
1735-09-04 | 13. neděle po Trojici | Ó! wie seelig sind die Blicke | — | (Saitenspielův cyklus ) | (Podle Stölzel )[10] |
1735-09-11 | 14. neděle po trojici | Schnöder Aussatz meiner Sünden | — | (Saitenspielův cyklus ) | (Podle Stölzel )[10] |
1730-09-17 | 15. neděle po trojici | Jauchzet Gott v Allen Landen | BWV 51 | V ogni Tempo. | Pozdní přidání do 3. cyklu? |
1735-09-18 | 15. neděle po trojici | Sorgen sind die Steine | — | (Saitenspielův cyklus ) | (Podle Stölzel )[10] |
1735-09-25 | 15. neděle po trojici | Mein JEsu deine Vater-Hand | — | (Saitenspielův cyklus ) | (Podle Stölzel )[10] |
40. léta 20. století? | 16. neděle po Trojici | Komm, du süße Todesstunde | BWV 161, 2. verze | Weimarské kantáty | Také očištění |
1747-09-17 | 16. neděle po Trojici | Liebster Gott, wenn werd ich ... | BWV 8, 2. verze | Chor. převýšení cyklus | Po 1. verze (1724) |
— | 17. neděle po Trojici | — | — | — | |
C.1732–35 | Michaelmas | Herr Gott, dich loben alle wir | BWV 130, 2. verze | Chor. převýšení cyklus | Po 1. verze (1724) |
1734-09-29? | Michaelmas | [Textová kantáta], BWV 248a | BWV 248 VI a | úpravy | Po BWV 1160 (1731) |
před 1751? | Michaelmas ? | Nun ist das Heil und die Kraft | BWV 50 | — | Jak existující ne podle Bacha? |
1734-10-24 | 18. neděle po Trojici | Herr Christ, der einge Gottessohn | BWV 96 novější verze | Chor. převýšení cyklus | Po roce 1724 v .; taky C.1746–47 |
C.1735? | Den reformace | Ein feste Burg ist unser Gott | BWV 80, 2. Leipz. proti. | Chor. převýšení cyklus | Po BWV 80b a A |
— | 19. neděle po Trojici | — | — | — | |
— | 20. neděle po trojici | — | — | — | |
— | 21. neděle po Trojici | — | — | — | |
— | 22. neděle po Trojici | — | — | — | |
C.1744–47 | 23. neděle po Trojici | Wohl dem, der sich auf seinen Gott | BWV 139 novější verze | Chor. převýšení cyklus | Po verzi 1724 |
— | 24. neděle po trojici | — | — | — | |
— | 25. neděle po Trojici | — | — | — | |
— | 26. neděle po Trojici | — | — | — | |
1731-11-25 | 27. neděle po Trojici | Wachet auf, ruft uns die Stimme | BWV 140 | Chor. převýšení cyklus |
Příchod
V Bachově Lipsku nebyla v období mezi první nedělí roku žádná společná církevní hudba Příchod a Vánoce (tempus clausum ). Konečná verze Schwingt freudig euch empor, BWV 36 byl poprvé představen první adventní neděli 2. prosince 1731, s dřívější verzí kantáty datovanou mezi lety 1725 a 1730.[11]
Vánoce do Zjevení Páně
Od Vánoc 1734 do Zjevení Páně 1735 představil Bach šest kantát, společně známých jako Vánoční oratorium (Weihnachts-Oratorium):
- Vánoce 25. prosince 1734: Jauchzet, frohlocket, auf, preiset die Tage, BWV 248Já
- Druhý vánoční den 26. prosince 1734: Und es waren Hirten in derselben Gegend, BWV 248II
- Třetí vánoční den 27. prosince 1734: Herrscher des Himmels, erhöre das Lallen, BWV 248III
- Nový rok 1. ledna 1735: Fallt mit Danken, fallt mit Loben, BWV 248IV
- Neděle po Novém roce 2. ledna 1735: Ehre sei dir, Gott, gesungen, BWV 248PROTI
- Epiphany 6. ledna 1735: Herr, wenn die stolzen Feinde schnauben, BWV 248VI
The D Major verze Bachova Magnifikátu možná byly provedeny na Vánoce od roku 1733. Jiné Vánoce skladby s textem v latině jsou Sanctus D dur, BWV 238 (opakování představení od roku 1735 nebo novější) a kantáta Gloria in excelsis Deo, BWV 191 (pravděpodobně poprvé provedeno v roce 1745), skladba založená na Hmotnost Kyrie – Gloria z roku 1733 to by se rozšířilo do jeho Mše h moll. V období po čtvrtém cyklu kantát došlo také k opakovaným představením jeho dřívějších vánočních kantát Unser Mund sei voll Lachens, BWV 110, a Gelobet seist du, Ježíš Kristus, BWV 91, poslední v nové verzi vyrobené po roce 1740.[12] Další vánoční kantáta, Uns ist ein Kind geboren, BWV 142, pravděpodobně nebyl složen Bachem a pravděpodobně vznikl před Bachovým časem v Lipsku.[13]
Nová verze Ach Gott, wie spravuje Herzeleida, BWV 58, bylo provedeno v neděli po Novém roce 4. ledna 1733 nebo 3. ledna 1734.[14] Tato kantáta však byla přidána do cyklu chorálových kantát,[15] i když není zcela v souladu s formátem chorálové kantáty a ve své první verzi provedeno dne 5. ledna 1727, rok poté, co byla složena převážná část tohoto cyklu.[16]
Mezi Zjevením Páně a půstem
Gedenke, Herr, není to dobré, BWV 217, kantátu pro první neděli po Zjevení Páně pravděpodobně nesložil Bach. Johann Christoph Altnickol byl pojmenován jako možný skladatel.[8]
Herr, wie du willt, so schicks mit mir, BWV 73, kantáta pro třetí neděli po Zjevení prvního cyklu, byla restituována nejméně dvakrát mezi lety 1731 a 1750.
Wär Gott nicht mit uns diese Zeit, BWV 14, poprvé vystoupili čtvrtou neděli po Zjevení Páně 30. ledna 1735, poslední z Bachových dochovaných chorálových kantát, byla přidána do cyklu chorálových kantát.[15]
Již pátou a šestou neděli po Zjevení Páně neexistují kantáty Johanna Sebastiana Bacha.
První verze Ich habe genug, BWV 82, byla provedena na Svátek očištění 2. února 1727.[17] Tato verze pro soprán, flétnu, smyčce a continuo E moll Je spojená s Bachův třetí kantátový cyklus, nebo alternativně období „mezi třetím a čtvrtým cyklem“.[3] Po roce 1729 Bach vytvořil tři další verze této kantáty: verzi v C moll pro bas, hoboj, smyčce a continuo, pro vystoupení v roce 1731, třetí verze pro Bass nebo Mezzo a čtvrtá verze s přídavným hoboj da caccia.[18] Komm, du süße Todesstunde, BWV 161 je Weimarská kantáta 16. neděli po Trojici.[19] V polovině třicátých let 20. století nechal Bach zkopírovat své skóre a do záhlaví rukopisu přidal „položku Festo Purific Mariae“ (také pro svátek očištění).[20] Taky Mit Fried und Freud ich fahr dahin, BWV 125, chorálová kantáta z roku 1725, byla pravděpodobně znovu upravena po C.1735.[21] Ich lasse dich nicht, du segnest mich denn, BWV 157 byla pohřební kantáta v roce 1727: později byla přeměněna na kantátu pro očištění, svátek, který vždy připadal mezi Zjevením Páně a půstem.[22]
Pro Septuagesima (třetí neděli před půstem) složil Bach 1727 Ich bin vergnügt mit meinem Glücke, BWV 84, kantáta na libreto, která se o dva roky později objevila ve velmi odlišné podobě libretový cyklus publikováno Picander. Kantáta z roku 1727 je však spíše spojena s Bachovým třetím kantátovým cyklem než s jeho čtvrtým kantátovým cyklem, což byla nastavení libret, která Picander vydal pro bohoslužby v letech 1728–29.[23] O několik let později Carl Philipp Emanuel Bach, který stále žije se svým otcem v Lipsku, uvedl pro Septuagesima tři první pohyby Picanderova libreta z roku 1729, Ich bin vergnügt mit meinem Stande.[5]
Bach upravil svůj první cyklus Sexagesima cantata Leichtgesinnte Flattergeister, BWV 181 kolem 1743–46.[24]
V období od 1728 do 1731 Bach produkoval finální C minor verzi své kantáty Weimar Estomihi Du wahrer Gott und Davids Sohn, BWV 23 čtyřmi pohyby.[25]
Od půstu po trojici
V půstu povoleny pouze dvě příležitosti pro společnou hudbu:
- Zvěstování (25. března, přesunuto vpřed na Květnou neděli, pokud toto datum připadlo na Dobrý týden) - žádné známé představení kantáty Zvěstování od Bacha po roce 1728.
- Velký pátek, v který den a Vášeň bylo provedeno. Jediný nový Passion Bach, který složil po roce 1729, je jeho (ztracený) Vášeň svatého Marka, BWV 247, představený na Velký pátek 1731 a 1744. Nastavení Bachovy vášně se však nepovažuje za kantáty.
Der Himmel lacht! Die Erde jubilieret, BWV 31 byla velikonoční kantáta, kterou Bach složil ve Weimaru. Během toho to už restabilizoval jeho první rok v Lipsku a udělal to znovu o Velikonocích 25. března 1731. Kromě toho rozšířil svou velikonoční kantátu z roku 1725, Kommt, eilet und laufet, BWV 249 do oratoria (několik verzí) a několikrát jej restrukturalizoval za posledních 20 let své funkce Thomaskantora.
Na velikonoční pondělí Bleib bei uns, denn es will Abend werden, BWV 6, a Erfreut euch, ihr Herzen, BWV 66, náležející k druhému a prvnímu cyklu kantáty, byly po roce 1729 restabilizovány více než jednou.
Der Friede sei mit dir, BWV 158 je možná neúplná kantáta Velikonočního úterý. Jeho druhý a třetí pohyb (z celkem pouze čtyř pohybů) se zdají pocházet z dřívější kantáty Purification.[26] Mohlo to být provedeno jako velikonoční úterý kantáta z druhý cyklus (žádná jiná kantáta pro tuto příležitost v roce 1725) a / nebo krátce po 4. cyklu. Další velikonoční úterý kantáta, Ein Herz, das seinen Jesum lebend weiß, BWV 134, patřící do prvního cyklu, byl restaged 27. března 1731, a pravděpodobně také 12. dubna 1735.
Am Abend aber desselbigen Sabbats, BWV 42, kantáta z druhého cyklu pro první neděli po Velikonocích (Quasimodogeniti), byla restituována 1. dubna 1731.
Der Herr ist mein getreuer Hirt, BWV 112, premiéru druhou neděli po Velikonocích (Misericordias Domini) 8. dubna 1731, je pozdní přírůstek do cyklu chorálové kantáty.
Ihr werdet weinen und heulen, BWV 103, kantáta pro třetí neděli po Velikonocích (Jásat ) na von Ziegler libreto, bylo pravděpodobně restaged 15. dubna 1731.[27] Následující dvě neděle (Cantate a Rogate) není známo, jaké kantáty Bach mohl hrát za posledních 20 let svého života.
The Oratorium Nanebevstoupení, Lobet Gott v seinen Reichen, BWV 11, byl poprvé proveden dne 19. května 1735.[28] U neděle po nanebevzetí (Exaudi) není známo, jaké kantáty Bach mohl hrát po druhém cyklu (1725).
Třetí verze Erschallet, ihr Lieder, erklinget, ihr Saiten! BWV 172, Weimarská kantáta, byla poprvé představena o Letnicích 13. května 1731 (druhá lipská verze). Libreto pro letniční kantátu Picandrova cyklu 1728–29, Raset und brauset ihr hefftigen Winde byl nastaven Johann Friedrich Doles, tehdy Bachův student, v roce 1740. Kantáta byla pravděpodobně v té době provedena v Lipsku.[6]
Erhöhtes Fleisch und Blut, BWV 173, kantáta pro Letniční pondělí složená mezi třetím a čtvrtým cyklem a Erwünschtes Freudenlicht, BWV 184, kantáta prvního cyklu pro Letniční úterý, byla upravena 14 a 15. května 1731 resp.[3]
Neúplná kantáta Jeptiška danket alle Gott, BWV 192, možná a Trojice neděle choralská kantáta měla premiéru 4. června 1730, pravděpodobně nebyl složen pro Lipsko.[29] Zda to může být spojeno s jakýmkoli cyklem, je nejasné.[2] Dřívější kantáta o neděli Trojice, Höchsterwünschtes Freudenfest, BWV 192, už viděl tři různé verze, než byla jeho druhá verze (1724) znovu uvedena 20. května 1731.[30]
Mezi trojicí a adventem
Není známo, které kantáty Bach mohl hrát za první, druhou a třetí neděli po Trojici za posledních 20 let svého života.
Freue dich, erlöste Schar, BWV 30 bylo poprvé provedeno na svátek Narození sv. Jana Křtitele, 24. června 1738. Byla to parodie na sekulární kantátu BWV 30a, která měla premiéru v roce 1737. Picander pravděpodobně napsal libreta, a to jak pro původní skladbu, tak pro parodii.[31] Durch die herzliche Barmherzigkeit je kantáta na Den svatého Jana ve složení Johann Gottlieb Goldberg pro které Bach pomáhal kopírovat výkonové části kolem 1745–46.[7][32] Lobt ihn mit Herz und Munde, BWV 220 je kantáta na třezalku od neznámého skladatele.[33] Jeho nejstarší rukopis se ztratil, ale existoval před rokem 1761.[34]
Meine Seele rühmt und preist, BWV 189 je kantáta k návštěvě (2. července), která jako text používá německou parafrázi Magnificatu. Je datován před rok 1761, na základě toho, co zbylo z jeho zdrojů z 18. století. Pravděpodobně ji však složil Melchior Hoffmann, nejpozději v roce 1715.[35] Kolem roku 1733 Bach vyrobil D dur verze jeho Magnificat, kterou případně provedl na Navštívení 2. července 1733.[36]
Ich ruf zu dir, Herr Jesu Christ, BWV 177, kantáta per omnes versus chorale byla poprvé uvedena čtvrtou neděli po Trojici 6. července 1732, je pozdní přírůstek do cyklu chorálové kantáty.[37][15] Barmherziges Herze der ewigen Liebe, BWV 185 je Weimarská kantáta pro čtvrtou neděli po Trojici existující ve čtyřech verzích, z nichž poslední byla vyrobena v Lipsku kolem 1746–1747.[38]
Wer nur den lieben Gott läßt walten, BWV 93 je chorálová kantáta pro pátou neděli po Trojici, poprvé představena v Bachově druhém ročníku v Lipsku. Kolem 1732–33 jej upravil v upravené verzi.[39]
Es ist das Heil jí není kommen, BWV 9 je chorálová kantáta pro šestou neděli po Trojici, poprvé představena dne 20. července 1732 a přidán do cyklu chorál kantáty.[40][15]
Není známo, které kantáty Bach mohl hrát po roce 1729 sedmou a osmou neděli po Trojici.
Byl frag ich nach der Welt, BWV 94, chorálská kantáta pro devátou neděli po Trojici, která byla poprvé uvedena v Bachově druhém ročníku v Lipsku, byla pravděpodobně znovu uvedena kolem 1732–35.[41] Út Rechnung! Donnerwort, BWV 168, kantáta z roku 1725 pro stejnou příležitost, byla po roce 1745 pravděpodobně restituována.[42]
Desátou až třináctou neděli po Trojici není známo, jaké kantáty mohly být v Lipsku provedeny po roce 1729.
Chorálská kantáta pro 14. neděli po Trojici Jesu, der du meine Seele, BWV 78, poprvé proveden v roce 1724, byl restaged po roce 1735.[43]
Jauchzet Gott v Allen Landen, BWV 51, poprvé provedeno 15. neděli po Trojici 17. září 1730, byl určen pro tu neděli nebo pro jakoukoli příležitost.[44]
Komm, du süße Todesstunde„BWV 161, kantáta pro 16. neděli po trojici nebo očištění, existuje také v pozdější (lipské?) Verzi, kterou však skladatel pravděpodobně neprodukoval.[45] 16. neděli po trojici 17. září 1747 Bach vytvořil druhou verzi chorálu kantáty D dur Liebster Gott, wenn werd ich sterben? BWV 8. Jeho první verze E dur měla premiéru v roce 1724.[46]
Za posledních 20 let Bacha v Lipsku nebyla identifikována žádná představení kantáty na 17. neděli po Trojici.
Chorální kantáta Herr Gott, dich loben alle wir, BWV 130, pro Michaelmas, který měl premiéru v roce 1724, byl upraven v upravené verzi kolem let 1732–35.[47] BWV 248 VI a (označovaný také jako BWV 248a) je fragment bezejmenného Michaeliskantate (Michaelmas cantata), pravděpodobně poprvé provedeno v roce 1734, krátce předtím, než byla jeho hudba téměř úplně přijata v poslední části Vánoční oratorium (BWV 248 VI)[48][49] Michaelmas byl také navržen pro (fragment kantáty?) Nun ist das Heil und die Kraft, BWV 50, který má však nejasný původ.[50]
Herr Christ, der einge Gottessohn, BWV 96, chorálová kantáta pro 18. neděli po Trojici, poprvé uvedenou v roce 1724, měla opakované představení s upravenou orchestrací na 24. října 1734. Kantáta byla dále restrukturalizována kolem 1746–47.[51]
Bachova finální verze kantáty Den reformace Ein feste Burg ist unser Gott, BWV 80 může vzniknout kolem roku 1735.[52] Starší lipská verze kantáty, BWV 80b, byla napsána v letech 1727–31.[53]
Za 19. až 22. neděli po Trojici nebyly v Bachových posledních 20 letech v Lipsku identifikovány žádné kantáty.
Upravená verze chorálové kantáty 1724 Wohl dem, der sich auf seinen Gott, BWV 139 23. neděli po představení Trojice kolem roku 1744–47.[54]
Pro období 1730–49 nejsou známy žádné další kantáty prováděné v neděli po Trojici, a to až do 27. a poslední možné neděle po Trojici: v tu neděli v roce 1731 měl premiéru Bach Wachet auf, ruft uns die Stimme, BWV 140, pozdní přírůstek do cyklu chorálové kantáty.[55]
Jiné příležitosti
![]() | Tato sekce potřebuje expanzi. Můžete pomoci přidávat k tomu. (Srpna 2016) |
Nová rada
Volba nebo inaugurace nové městské rady byla slavena bohoslužbou. Normálně to byla každoroční událost. Kantáta psaná pro takové oslavy byla označena výrazem „Ratswechsel“ (střídání rady) nebo „Ratswahl“ (volba rady). v Lipsko služba se konala v Nikolaikirche následující pondělí Bartoloměj (Bartholomäus), 24. srpna.
Bachovy lipské Ratswahl kantáty zahrnují:[2]
- Před 1730:
- Preise, Jeruzalém, den Herrn, BWV 119, 30. srpna 1723
- Wünschet Jerusalem Glück, BWV Anh. 4, 27. srpna 1725 (pouze existující text Picandera)
- Ihr Tore zu Zion, BWV 193 (neúplné), 25. srpna 1727[56]
- Bach posledních 20 let v Lipsku
- Gott, gib dein Gerichte dem Könige, BWV 1140 (dříve BWV Anh. 3), 28. srpna 1730 (pouze existující text Picandera)[57]
- Wir danken dir, Gott, wir danken dir, BWV 29, 27. srpna 1731 (znovu použito 31. srpna 1739 a 24. srpna 1749)
- (BWV 137, chorálská kantáta pro Trinity XII: „Představení dne 25.8.1732 (Spitta II, s. 286f. a další) u příležitosti inaugurace nové městské rady není prokázáno.“)[58]
- Herrscher des Himmels, König der Ehren, BWV Anh. 193, 28. srpna 1740 (pouze existující text)
- Gott, man lobet dich in der Stille, BWV 120, 29. srpna 1742
- Lobe den Herrn, meine Seele, BWV 69, 1743–48 (převzato z BWV 69a)
200. výročí augsburského vyznání
25. Června 1730 bylo 200 let po Augsburské vyznání. V Lipsku si tuto příležitost připomněl třídenní festival. Picander napsal tři libreta kantáty (později publikovaná v Ernst-Schertzhaffte und Satyrische Gedichte, Sv. III, 1732), jeden pro každý den slavnosti. Tato libreta nastavil Johann Sebastian Bach. Hudba těchto nastavení je však z velké části ztracena:[2][59][60]
- Singet dem Herrn ein neues Lied, BWV 190a (25. června 1730, BDW00231 - hudba ztracená, ale pravděpodobně vypůjčená z pohybů 1, 2, 3 a 5 z BWV 190 )
- Gott, man lobet dich in der Stille, BWV 120b (26. června 1730, BDW00147 - hudba ztracená, ale částečně rekonstruovatelná z BWV 120, 120a, 232II/ 9 a 1019a )
- Wünschet Jerusalem Glück, BWV Anh. 4a (27. června 1730, BDW01312 - hudba ztracená, pravděpodobně na základě „stejně ztracené“ kantáty BWV Anh. 4 )
Svatba
Lipské církevní kantáty pro svatby zahrnují:[2]
- Sein Segen fließt daher wie ein Strom, BWV Anh. 14, 12. února 1725 (ztraceno)
- Auf, süß entzückende Gewalt, BWV Anh. 196, 27. listopadu 1725 (hudba ztracena)
- O ewiges Feuer, o Ursprung der Liebe, BWV 34a, po 1. června 1727 (neúplný)[61]
- Der Herr ist freundlich dem, der auf ihn harret, BWV Anh. 211 18. ledna 1729 (hudba ztracena)
- Vergnügende Flammen, verdoppelt die Macht, BWV Anh. 212, 26. července 1729 (hudba ztracena)
- Herr Gott, Beherrscher aller Dinge, BWV 120a, 1729? (převzato z BWV 120, částečně ztraceno)
- Dem Gerechten muß das Licht, BWV 195, 1727–31?
- Gott ist unsre Zuversicht, BWV 197, 1736/37 (částečně na základě 197a)
- BWV 117 (1728–31) – BWV 192 (1730) – BWV 97 (1734) – BWV 100 (C.1734–35): (části?) Chorálských kantát, které byly původně původně zamýšleny jako svatební kantáty (viz výše).
Kromě církevních kantát pro svatby Bach také skládal sekulární svatební kantáty jako např BWV 202 a 210.
Pohřeb
Pohřební hudba Bachova lipského období zahrnuje:[2]
- Na 6. února 1727na pohřbu J. C. von Ponickau v Pomßen, byla představena kantáta ve dvou částech:
- Část I: Ich lasse dich nicht, du segnest mich denn, BWV 157, později znovu použito jako kantáta k čištění, viz výše.
- Část II: Liebster Gott, vergisst du mich, BWV Anh. 209, ztracená kantáta, složená na libreto 1711 pro sedmou neděli po Trojici od G. C. Lehmse. Kantáta mohla být složena ve Weimarově období nebo v období mezi druhým a čtvrtým cyklem (možná dokonce jako kantáta Trojice XV).[62][63][64]
- Klagt, Kinder, klagt es aller Welt, BWV 244a, 24. března 1729, vzpomínková bohoslužba za knížete Leopolda z Anhalt-Köthenu (ztracená hudba této kantáty souvisí s St Matthew Passion )
- Schließt die Gruft! ihr Trauerglocken, BWV Anh. 16 (1735, hudba ztracena)[65]
- Mein Gott, nimm die gerechte Seele, BWV Anh. 17 (hudba ztracena)[66]
Kromě církevních kantát pro pohřby skládal Bach také světskou smuteční hudbu (Trauer-Ode, BWV 198, 17. října 1727) a několik pohřebních motet (např. Ó Ježíši Kriste, meins Lebens Licht, BWV 118, C.1736–37).
Recepce
Většina kantát Bachových posledních 20 let v Lipsku pravděpodobně šla do Halle Wilhelm Friedemann Bach kde se většina ztratila.[10] Mezi existující části Bachovy pozdní produkce kantát patří:
- Pozdní přírůstky cyklu chorálových kantát: tento cyklus zůstal v Lipsku.[15] Vzhledem k tomu, že téměř všechny chorálové kantáty jsou pozdními skladbami, Spitta o nich rozsáhle diskutoval ve své Bachově biografii z 19. století.[1]
- (Cantatas přeměněn na) oratoria: tato byla zachována v odkazu Carla Philipp Emanuela Bacha.
- Revidované verze kantát složené pro dřívější cykly kantát.
- Kantáty komponované pro příležitosti mimo liturgický kalendář (např. Posvátné kantáty pro svatby), kantáty převážně sestávající z opětovně použitého materiálu původně nesloženého pro příležitosti liturgického kalendáře (např. BWV 191) a úpravy skladeb jiných (např. BWV 200) .
- Kantáty složené studenty v období, kdy je učil Bach.
Zda někdy existoval konzistentní pátý cyklus kantát složených Bachem v posledních dvaceti letech jeho života, zůstává předmětem spekulací: důkazy o takovém cyklu jsou vzdálené a nepřímé, ale v odborné literatuře jde o vracející se téma.[10]
Reference
- ^ A b Philipp Spitta, překládali Clara Bell a J. A. Fuller Maitland. Kniha V: Poslední období Bachova života a díla, kapitola III: „The Later Chorale Cantatas“ str. 64–108 v Johann Sebastian Bach: Jeho dílo a vliv na hudbu Německa, 1685–1750 Svazek 3. Novello & Co.. 1884–1885.
- ^ A b C d E F G h Alfred Dürr; Richard D. P. Jones (6. července 2006). Kantáty J. S. Bacha: S jejich librety v německo-anglickém paralelním textu. OUP Oxford. ISBN 978-0-19-929776-4. „Úvod“, s. 29–45
- ^ A b C Tatiana Shabalina „Nedávné objevy v Petrohradě a jejich význam pro porozumění Bachových kantát“ str. 77-99 palců Porozumění Bachovi 4, 2009
- ^ Bach Digital Funguje 00315 a 01318
- ^ A b BDW 09341 na Bach Digital webová stránka
- ^ A b Daniel R. Melamed. „Scénář J. F. Dolese s libretem Picander a Výuka vokální skladby J. S. Bacha“ v The Journal of Musicology, Sv. 14, č. 4 (podzim, 1996), str. 453-474. University of California Press
- ^ A b D-B Mus. slečna. 7918 na Bach Digital webová stránka
- ^ A b BDW 00274 na Bach Digital webová stránka
- ^ A b Glöckner 2009.
- ^ A b C d E F Pfau 2008.
- ^ BDW 00047 a 00048 na Bach Digital webová stránka
- ^ D-B Mus. slečna. Bach P 869 na Bach Digital webová stránka
- ^ Klasická síť Uns ist ein Kind geboren (Unto us a child is born), Classical Net, 1998
- ^ BDW 00073 na Bach Digital webová stránka
- ^ A b C d E Alfred Dörffel. Bach-Gesellschaft Ausgabe Svazek 27: Thematisches Verzeichniss der Kirchencantaten č. 1–120. Breitkopf & Härtel, 1878. Úvod, s. V – IX
- ^ BDW 00074 na Bach Digital webová stránka
- ^ BDW 00103 na Bach Digital webová stránka
- ^ BDW 00104, 00105 a 00106 na Bach Digital webová stránka
- ^ BDW 00195 na Bach Digital webová stránka
- ^ D-B Mus. slečna. Bach P 124 na Bach Digital webová stránka
- ^ BDW 00152 na Bach Digital webová stránka
- ^ BDW 00191 na Bach Digital webová stránka
- ^ Alfred Dürr; Richard D. P. Jones (6. července 2006). Kantáty J. S. Bacha: S jejich librety v německo-anglickém paralelním textu. OUP Oxford. ISBN 978-0-19-929776-4. 36–41
- ^ BDW 00219 na Bach Digital webová stránka
- ^ BDW 00030 na Bach Digital webová stránka
- ^ BDW 00192 na Bach Digital webová stránka
- ^ BDW 00128 na Bach Digital webová stránka
- ^ BDW 00013 na Bach Digital webová stránka
- ^ BDW 00233 na Bach Digital webová stránka
- ^ BDW 00236, 00237 a 00238 na Bach Digital webová stránka
- ^ BDW 00038 a 00039 na Bach Digital webová stránka
- ^ BDW 09155 na Bach Digital webová stránka
- ^ BDW 00277 na Bach Digital webová stránka
- ^ Verschollen BWV 220 (1), Breitkopf na Bach Digital webová stránka
- ^ D-LEsta 21081/7372 Nr. 7 a BDW 00229 na Bach Digital webová stránka
- ^ D-B Mus. slečna. Bach P 39 a BDW 00302 na Bach Digital webová stránka
- ^ BDW 00215 na Bach Digital webová stránka
- ^ D-B Mus. slečna. Bach St 4 a BDW 00224 na Bach Digital webová stránka
- ^ D-LEb Thomana 93, Faszikel 1 a BDW 00118 na Bach Digital webová stránka
- ^ BDW 00011 na Bach Digital webová stránka
- ^ BDW 00119 na Bach Digital webová stránka
- ^ BDW 00203 na Bach Digital webová stránka
- ^ BDW 00097 na Bach Digital webová stránka
- ^ BDW 00066 na Bach Digital webová stránka
- ^ BDW 00196 na Bach Digital webová stránka
- ^ BDW 00010 a 00009 na Bach Digital webová stránka
- ^ CH-CObodmer Ms.11625 a BDW 00158 /00159 na Bach Digital webová stránka
- ^ Bossuyt, Ignace (2004). Johann Sebastian Bach, Vánoční oratorium (BWV 248). Přeložil Bull, Stratton. Předmluva Philippe Herreweghe. Lovaň: Leuven University Press. p.35. ISBN 9789058674210.
- ^ D-B Mus.ms. Bach St 112 VI, Fascicle 1 na Bach Digital webová stránka
- ^ BDW 00065 na Bach Digital webová stránka
- ^ BDW 00121 na Bach Digital webová stránka
- ^ Dürr / Jones o.c., p. 709
- ^ F-Ppo A. Mickiewicz Rkp. 973 – RUS-SPsc BWV 80b – US-PRscheide (o. Sign.) BWV 80b - BDW 00101 na Bach Digital webová stránka
- ^ BDW 00171 na Bach Digital webová stránka
- ^ BDW 00172 na Bach Digital webová stránka
- ^ Práce 00234 na Bach Digital webová stránka
- ^ Práce 01310 na Bach Digital webová stránka.
- ^ Práce 00169 na Bach Digital webová stránka
- ^ Picander Christian Friedrich Henrici. Ernst-Schertzhaffte und Satyrische Gedichte, Díl III. Lipsko: Joh. Theod. Boetii Tochter (1732; 2. tisk 1737), str. 73–79
- ^ Nové Bachovo vydání (Bärenreiter). Svazek 34: Kirchenkantaten verschiedener, teils unbekannter Bestimmung v Řada I: Kantáty
- ^ BDW 00044 a 00045 na Bach Digital webová stránka
- ^ BWV2a, p. 456
- ^ BDW 01520 na Bach Digital webová stránka
- ^ Christine Blanken. „Cyklus kantátových textů z roku 1728 z Norimberku: Předběžná zpráva o objevu týkajícím se takzvaného„ třetího ročního cyklu kantát “J. S. Bacha“, s. 9–30 v Porozumění Bachovi, Sv. 10. 2015.
- ^ BDW 01324 na Bach Digital webová stránka
- ^ BDW 01325 na Bach Digital webová stránka
Zdroje
- Glöckner, Andreas (2009). „Ein weiterer Kantatenjahrgang Gottfried Heinrich Stölzels v Bachs Aufführungsrepertoire?“ [Existuje další kantátový cyklus Gottfrieda Heinricha Stölzela, který patřil k Bachovu výkonnostnímu repertoáru?]. v Wollny, Peter (vyd.). Bach-Jahrbuch 2009 [Bachova ročenka 2009]. Bach-Jahrbuch (v němčině). 95. Neue Bachgesellschaft. Lipsko: Evangelische Verlagsanstalt . str. 95–115. doi:10.13141 / bjb.v2009. ISBN 978-3-374-02749-1. ISSN 0084-7682.
- Pfau, Marc-Roderich (2008). „Ein unbekanntes Leipziger Kantatentextheft aus dem Jahr 1735: Neues zum Thema Bach und Stölzel“ [Neznámá textová publikace z Lipské kantáty z roku 1735: Novinky týkající se Bacha a Stölzela]. v Wollny, Peter (vyd.). Bach-Jahrbuch 2008 [Bachova ročenka 2008]. Bach-Jahrbuch (v němčině). 94. Neue Bachgesellschaft. Lipsko: Evangelische Verlagsanstalt . 99–122. doi:10.13141 / bjb.v2008. ISBN 978-3-374-02668-5. ISSN 0084-7682.
Církevní kantáty podle Johann Sebastian Bach podle chronologie | ||
---|---|---|
Předcházet Bachův čtvrtý kantátový cyklus | Pozdní církevní kantáty od Johanna Sebastiana Bacha 1729–50 |