Také klobouk Gott die Welt geliebt, BWV 68 - Also hat Gott die Welt geliebt, BWV 68 - Wikipedia

Také klobouk Gott die Welt geliebt
BWV 68
Církevní kantáta podle J. S. Bach
Christiana Mariana von Ziegler.jpg
Christiana Mariana von Ziegler, autor textu kantáty
PříležitostLetniční pondělí
Text kantáty
Christiana Mariana von Ziegler
Text BibleJan 3:18
Chorál
podle Salomo Liscow
Provedeno21. května 1725 (1725-05-21): Lipsko
Pohyby5
Hlasitý
  • SATB pěvecký sbor
  • sólo: soprán a basa
Instrumentální
  • roh
  • cornetto
  • 3 pozouny
  • 2 hoboje
  • ocas
  • 2 housle
  • viola
  • violoncello pikola
  • Continuo

Také klobouk Gott die Welt geliebt (Bůh tak miloval svět),[1] BWV 68, je kantáta podle Johann Sebastian Bach, a církevní kantáta druhý den roku Letnice. Bach složil kantátu dovnitř Lipsko a poprvé ji provedl 21. května 1725. Je to jeden z devíti kantát na texty od Christiana Mariana von Ziegler, který Bach složil na konci svého druhého ročního cyklu kantát v Lipsku. V jedinečné struktuře mezi Bachovými církevními kantátami to začíná a chorál a končí komplexním chorálem hnutí na nabídku od Janovo evangelium. Bach je odvodil árie od jeho Lovecká kantáta.

Historie a slova

Bach složil kantátu během svého druhého ročníku v Lipsko pro Letniční pondělí.[2][3] Předepsané hodnoty pro svátek byly převzaty z Skutky apoštolů kázání Svatý Petr pro Cornelius (Skutky 10: 42–48 ) a Janovo evangelium „Bůh tak miloval svět“ ze setkání Ježíše a Nikodéme (Jan 3: 16–21 ).[2]

Ve svém druhém ročníku v Lipsku složil Bach chorálové kantáty mezi první neděli po Trojice a Květná neděle, ale pro velikonoční vrátil se ke kantátám na rozmanitější texty, možná proto, že ztratil své libretista. Devět jeho kantát pro období mezi Velikonocemi a Letnice jsou založeny na textech od Christiana Mariana von Ziegler, včetně této kantáty.[4] Bach možná zadal texty v roce 1724 s ohledem na svůj první cyklus kantát,[5] ale hudbu jim dal až v roce 1725. Většinu z nich později vložil dovnitř jeho třetí cyklus kantáty, ale ponechal si tento a Allein Auf Christi Himmelfahrt, BWV 128složený pro Nanebevstoupení, v jeho druhém cyklu, možná proto, že oba začínají a chorale fantazie.[2] Básník otevřel kantátu neobvyklým způsobem s prvním sloka z Salomo Liscow je hymnus (1675). Je to blízko začátku evangelia: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl věčný život.“ V závěrečné větě citovala 18. verš z evangelia, který Bach nastavil jako neobvyklé sborové hnutí.[2]

Bach poprvé provedl kantátu dne 21. května 1725.[6]

Struktura a vybavení

Kantáta v pěti větách je hodnocena pro dva sólisty, soprán a bas, čtyřdílný sbor, roh, cornett, tři pozouny, dva hobojové, ocas (tenorový hoboj), dva housle, viola, violoncello pikola a basso continuo.[2]

  1. Refrén: Také klobouk Gott die Welt geliebt
  2. Aria (soprán): Mein gläubiges Herze
  3. Recitativní (basa): Ich bin mit Petro nicht vermessen
  4. Aria (basa): Du bist geboren mir zugute
  5. Refrén: Byli jsme IHN Gläubet, der wird nicht gerichtet

Hudba

Úvodní sbor je a chorální fantazie, jako v Bachových chorálových kantátách. Hymna melodie od Gottfried Vopelius (1682) zpívá soprán, zdvojnásobený rohem.[7] Bach změnil rytmus melodie z původního společného času na 12/8.[6] Muzikolog Julian Mincham poznamenává, že „jej do určité míry zdobí, takže už to sotva vypadá jako chorál'".[7]

Dvě árie jsou založeny na áriích z Bachova 1713 Lovecká kantáta (Byl mir behagt, ist nur die muntre Jagd, BWV 208). Sopránová árie “Mein gläubiges Herze„(Moje věrné srdce)[1] připomíná bývalou árii bohyně pastýře Bledí "Weil die wollenreichen Herden“(Zatímco stáda jsou celá vlněná). V církevní kantátě použil Bach obbligato violoncello pikola, nástroj, s nímž experimentoval na kantátách druhého kantátového cyklu (1724–25).[6] John Eliot Gardiner popisuje to jako „jistě jeden z Bachových nejvíce osvěžujících a rozepnutých výrazů melodické radosti a vysoké nálady“.[5] Basová árie je založena na árii boha Pánev, "Ein Fürst ist seines Landes Pan"(Princ je panem své země)." Klaus Hofmann konstatuje, že „nádherné větrné písmo dává náznak patosu, s nímž je Pan ... zobrazen v Bachově lovecké hudbě“.[6]

Poslední věta není, jako v mnoha církevních kantátách, jednoduchá čtyřdílná chorál, ale a motet struktura podobná verši z Janova evangelia. Juxtapozice „Byl to IHN Gläubet„(Kdokoli v Něho věří)[1] a "byly aber nicht gläubet„(ale kdo nevěří)[1] je vyjádřen dvojitým fuga se dvěma kontrastními tématy. Hlasy zdvojnásobuje sbor pozounů.[6] Gardiner komentáře:

Jeho nastavení Johnova slova jsou vždy plná účelu, nikdy víc než v závěrečném refrénu BWV 68 Také klobouk Gott die Welt geliebt, když místo chorálu John postuluje mrazivou volbu mezi záchranou nebo úsudkem v současném životě.[5]

Nahrávky

Reference

  1. ^ A b C d Dellal, Pamela. „BWV 68 -“ Také klobouk Gott die Welt geliebt"". Emmanuel Music. Citováno 1. června 2014.
  2. ^ A b C d E Dürr, Alfred (1981). Die Kantaten von Johann Sebastian Bach (v němčině). 1 (4. vyd.). Deutscher Taschenbuchverlag. str.307–310. ISBN  3-423-04080-7.
  3. ^ Keillor, Johne. „Kantáta č. 68,“ Také klobouk Gott die Welt geliebt, „BWV 68 (BC A86)“. Veškerá muzika. Citováno 23. října 2012.
  4. ^ Wolff, Christoph. „Závěr druhého ročního cyklu lipských církevních kantát (1724–25)“ (PDF). Web společnosti Bach Cantatas. p. 2. Citováno 1. června 2011.
  5. ^ A b C Gardiner, John Eliot (2006). Johann Sebastian Bach (1685-1750) / Cantatas č. 34, 59, 68, 74, 172, 173 a 174 (Mediální poznámky). Soli Deo Gloria (na Hyperion Records webová stránka). Citováno 8. června 2019.
  6. ^ A b C d E Hofmann, Klaus (2007). „Také klobouk Gott die Welt geliebt / For God so Loved the World, BWV 68“ (PDF). Web společnosti Bach Cantatas. str. 5–6. Citováno 16. května 2013.
  7. ^ A b Mincham, Julian (2010). „Kapitola 49 BWV 68 Také klobouk Gott die Welt geliebt / Bůh tak miloval svět“. jsbachcantatas.com. Citováno 16. května 2013.

Zdroje