Selig ist der Mann, BWV 57 - Selig ist der Mann, BWV 57

Selig ist der Mann
BWV 57
Vánoční kantáta podle J. S. Bach
Galante Poetinnen 0001.png
Georg Christian Lehms, básník textu
Příležitost
Text kantáty
Georg Christian Lehms
Text BibleJakub 1:12
Chorál
podle Ahasverus Fritsch
Provedeno26. prosince 1725 (1725-12-26): Lipsko
Pohyby8
Hlasitý
Instrumentální
  • 2 hoboje
  • hoboj da caccia
  • 2 housle
  • viola
  • Continuo

Selig ist der Mann (Požehnaný muž),[1] BWV 57, je církevní kantáta podle Johann Sebastian Bach. Napsal Vánoční kantáta v Lipsko v roce 1725 na druhý den roku Vánoce, který byl v tomto roce oslavován jako Den svatého Štěpána, a poprvé ji provedl 26. prosince 1725.

Historie a text

Bach psal kantátu ve svém třetím ročníku v Lipsku pro Druhý vánoční den. Ten rok, jako každý druhý rok v Lipsku, byl den svátkem mučedníka St. Stephanus (Stephen).[2] Předepsané hodnoty pro daný den pocházejí z Skutky, Mučednictví Štěpána (Skutky 6: 8–7,22, Skutky 7: 51–59 ) a z Matoušovo evangelium „Jeruzalém zabíjel své proroky (Matouš 23: 35–39 ). Text kantáty napsal Georg Christian Lehms, který čerpal ze všech čtení a spojil je s více biblickými narážkami. První řádek je převzat z Jakub 1:12, zmíněná koruna je v řečtině „stephanos“.[3] Lehms nastavil vývoj jako dialog „Ježíše“ a Duše („Anima“).[4] Měl v úmyslu použít jako závěrek chorál verš z Johann Heermann „“Gott Lob, die Stund ist kommen", ale Bach místo toho zvolil 6. verš z Ahasverus Fritsch „“Hast du denn, Jesus, dein Angesicht gänzlich verborgen", volala Seelengespräch mit Christus (Mluvení duše s Kristem), aby bylo možné pokračovat v dialogu.[3]

Bach nejprve provedl kantátu 26. prosince 1725.[2]

Bodování a struktura

Nastavení kantáty v sedmi větách je intimní: soprán a bas sólisté, dva hobojové, hoboj da caccia, dva housle, viola, a Continuo. Anima je zpívána sopránem, basa je vox Christi, Ježíšův hlas. A čtyřhlasý sbor je potřeba pouze pro závěrečný chorál, pokud vůbec. Hoboji hrají pouze v prvním a posledním pohybu, čímž zdvojnásobují struny.[3]

  1. Aria (basa): Selig ist der Mann
  2. Recitativní (soprán): Ach! dieser süße Trost
  3. Aria (soprán): Ich wünschte mir den Tod, den Tod
  4. Recitativní (soprán, basa): Ich reiche dir die Hand
  5. Aria (basa): Ja, ja, ich kann die Feinde schlagen
  6. Recitativní (soprán, basa): In meinem Schoß liegt Ruh und Leben
  7. Aria (soprán): Ich ende behende mein irdisches Leben
  8. Chorál: Richte dich, Liebste, nach meinem Gefallen und gläube

Hudba

Hudba pro dialog Ježíše a duše je dramatičtější než v jiných církevních kantátách od Bacha. Většina recitativové jsou secco, jako v opeře doby, která řídí akci.[3] John Eliot Gardiner vidí zde Bacha jako „nejlepšího spisovatele dramatické deklamace (jinými slovy) Monteverdi ".[4] První árii dominují dlouhé vokální fráze. Ve druhé árii je touha po smrti vyjádřena vzestupnou čarou následovanou širokým intervalem dolů. Třetí árie ukazuje Ježíše jako vítěze podle fanfár jako zlomeného triády. V poslední árii lze linii sólových houslí interpretovat jako vášnivý pohyb Animy do Ježíšových náručí. Po dosažení mystické unie ve druhé části árie, “Mein Heiland, ich sterbe mit höchster Begier"(" Můj Spasiteli, umírám s největší dychtivostí "),[1] žádný da capo není možný; árie končí otázkou “byl schenkest du mir?" ("co mi dáš?"),[1] odpověděl závěrečný čtyřdílný chorál na melodii "Lobe den Herren, den mächtigen König der Ehren".[3]

Nahrávky

Poznámky

Reference

  1. ^ A b C Dellal, Pamela. „BWV 57 - Selig ist der Mann“. Emmanuel Music. Citováno 20. prosince 2014.
  2. ^ A b Stiller, Günther (1970). Johann Sebastian Bach und das Leipziger gottesdienstliche Leben seiner Zeit (v němčině). Bärenreiter-Verlag. p. 46.
  3. ^ A b C d E Dürr, Alfred (1981). Die Kantaten von Johann Sebastian Bach (v němčině). 1 (4. vyd.). Deutscher Taschenbuchverlag. str.125–128. ISBN  3-423-04080-7.
  4. ^ A b Gardiner, John Eliot (2006). Johann Sebastian Bach (1685-1750) / Cantatas č. 57, 64, 133 a 151 (Mediální poznámky). Soli Deo Gloria (na Hyperion Records webová stránka). Citováno 31. prosince 2018.

Zdroje

externí odkazy