Bisher habt ihr nichts gebeten in meinem Namen, BWV 87 - Bisher habt ihr nichts gebeten in meinem Namen, BWV 87

Bisher habt ihr nichts gebeten in meinem Namen
BWV 87
Církevní kantáta podle J. S. Bach
Christiana Mariana von Ziegler.jpg
Christiana Mariana von Ziegler, autor textu kantáty
PříležitostRogate (pátá neděle po velikonoční )
Text kantáty
Christiana Mariana von Ziegler
Text BibleJan 16:24
Chorál
podle Heinrich Müller
Provedeno6. května 1724 (1724-05-06): Lipsko
Pohyby7
Hlasitý
  • sólo: alt, tenor a basa
  • SATB pěvecký sbor
Instrumentální
  • 2 hoboje
  • 2 hoboje da caccia
  • 2 housle
  • viola
  • Continuo

Bisher habt ihr nichts gebeten in meinem Namen (Až doposud jste o mé jméno nic nežádali),[1] BWV 87,[A] je církevní kantáta podle Johann Sebastian Bach. Složil to dovnitř Lipsko pro Rogatepátou neděli poté velikonoční a poprvé ji provedl 6. května 1725.

Historie a slova

Bach složil kantátu dovnitř Lipsko v jeho druhý roční cyklus pro Pátá neděle po Velikonocích, volal Rogate. Předepsané hodnoty pro neděli byly z List Jamese „„ činitelé slova, nejen posluchači “(Jakub 1: 22–27 ) a z Janovo evangelium, od rozloučení Ježíše, „modlitby se naplní“ (Jan 16: 23–30 ).[2] Ve svém druhém ročníku Bach skládal chorálové kantáty mezi první neděli po Trojice a Květná neděle, ale pro velikonoční vrátil se k kantátám na rozmanitější texty, možná proto, že ztratil libretista. Kantáta je třetí z devíti v období od Velikonoc do Letnice na základě textů z Christiana Mariana von Ziegler.[3][4] Její kantáty pro toto období pojednávají o „chápání Ježíšova utrpení v kontextu vítězství a lásky a stále častěji vyjadřují, jak je překonáno soužení světa“, tvrdí americký muzikolog Eric Chafe.[4]

Text začíná, stejně jako několik dalších období, basovým sólem jako vox Christi přináší citát z evangelia, verš 24. Básník jej interpretuje jako výtku. Poslední řádky od druhého hnutí árie jsou parafrází jiného verše evangelia.[2] Jeden recitativ není součástí tištěné publikace. Alfred Dürr předpokládá, že Bach to napsal sám, aby zlepšil spojení s následujícími evangelijními citáty v hnutí 5.[5] Jako závěr použil básník chorál devátý sloka z Heinrich Müller je hymnus "Selig ist die Seele" (1659).[2][6]

Bach poprvé provedl kantátu dne 6. května 1725.[7]

Bodování a struktura

Kantáta v sedmi větách je hodnocena u tří vokálních sólistů (alt, tenor a bas ), a čtyřdílný sbor jen pro závěrečný chorál, dva hobojové, dva hoboj da caccia, dva housle, viola a basso continuo.[2]

  1. Arioso (basa): Bisher habt ihr nichts gebeten in meinem Namen
  2. Recitativní (alt): Ó, Wort, das Geist und Seel erschreckt
  3. Aria (alt): Vergib, o Vater, nesre Schuld
  4. Recitativní (tenor): Wenn unsre Schuld bis an den Himmel steigt
  5. Arioso (basa): In der Welt habt ihr Angst
  6. Aria (tenor): Ich bude leiden, bude schweigen
  7. Chorál: Muß ich sein betrübet?

Hudba

Stejně jako v kantátu pro stejnou příležitost v Bachově prvním ročníku v Lipsku, Wahrlich, wahrlich, ich sage euch, BWV 86, text začíná slovy Ježíše z evangelia, které zpívá basa jako vox Christi, doprovázené strunami, zdvojnásobenými hoboji. Je formálně zdarma a bez názvu, ale připomíná a fuga protože nástroje vstupují do napodobování a hlas zpívá podobné téma.[2][7]

Recitativ secco vede k altové árii se dvěma obbligato oboi da caccia. Modlitba za odpuštění (Odpusť, Otče, naše vina) je ilustrována povzdechem motivy.[7] Druhý recitativ je doprovázen řetězci a končí znakem arioso na slova „Buben suche mich zu trösten„(proto se mě snažte uklidnit).[1] V pohybu 5 bas vyjadřuje další Ježíšovo slovo z evangelia, “In der Welt habt ihr Angst; aber seid getrost, ich habe die Welt überwunden„(Ve světě máte strach; ať se však uklidňuji, já jsem dobyl svět).[1] Hudba je vážná, hlas doprovází pouze continuo, odkazující na Vášeň jako cena za „pohodlí“. Christoph Wolff konstatuje „téměř hymnusový důraz prostřednictvím měřené, arioso deklamace ... V páté centrální větě Bach omezuje doprovod k kontinuu, což je další prostředek k zdůraznění důležitosti Ježíšových slov.“[3] V reakci na to árie vyjadřuje radost z utrpení. Své pastorální nálada, vytvořená tečkovaným rytmem v 12/8 čas, byl srovnáván s Sinfonia začátek Bachovy části II Vánoční oratorium.[5] Závěrečný chorál na melodii "Jesu, meine Freude"od Johann Crüger[8] je nastavena na čtyři části.[2][7]

Nahrávky

Poznámky

  1. ^ „BWV“ je Bach-Werke-Verzeichnis, tematický katalog Bachových děl.

Reference

  1. ^ A b C Dellal, Pamela. „BWV 87 -“ Bisher habt ihr nichts gebeten in meinem Namen"". Emmanuel Music. Citováno 13. května 2012.
  2. ^ A b C d E F Dürr, Alfred (2006). Wahrlich, wahrlich, ich sage euch, BWV 86. Kantáty J. S. Bacha: S jejich librety v německo-anglickém paralelním textu. Přeloženo Richard D. P. Jones. Oxford University Press. 322–324. ISBN  978-0-19-929776-4.
  3. ^ A b Wolff, Christoph (2008). „Přechod mezi druhým a třetím ročním cyklem Bachových lipských kantát (1725)“ (PDF). Web společnosti Bach Cantatas. s. 2–4. Citováno 10. května 2012.
  4. ^ A b Gardiner, John Eliot (2008). Johann Sebastian Bach (1685-1750) / Cantatas č. 44, 86, 87, 97, 150 a 183 (Mediální poznámky). Soli Deo Gloria (na Hyperion Records webová stránka). Citováno 23. května 2019.
  5. ^ A b Mincham, Julian (2010). „Kapitola 44: BWV 85, BWV 108 a BWV 87, každá začíná basovou árií“. jsbachcantatas. Citováno 9. května 2012.
  6. ^ „Selig ist die Seele / Text and Translation of Chorale“. Web společnosti Bach Cantatas. 2005. Citováno 9. května 2012.
  7. ^ A b C d Hofmann, Klaus. „Bisher habt ihr nichts gebeten in meinem Namen, BWV 87 (až doposud jste se na mé jméno nic neptali)“ (PDF). str. 8. Citováno 10. května 2012.
  8. ^ „Chorale Melodies used in Bach's Vocal Works / Jesu, meine Freude“. Web společnosti Bach Cantatas. 2009. Citováno 9. května 2012.

Zdroje