Nimm, byl dein ist, und gehe hin, BWV 144 - Nimm, was dein ist, und gehe hin, BWV 144 - Wikipedia

Nimm, byl dein ist, und gehe hin
BWV 144
Církevní kantáta podle Johann Sebastian Bach
Učení Ježíše 16 ze 40. dělníci jedenácté hodiny. Jan Luyken lept. Bowyer Bible.gif
Pracovníci jedenácté hodiny leptání Jan Luyken
PříležitostSeptuagesimae
Text BibleMatouš 20:14
Chorál
"Byl jsem Gott Will, das g'scheh allzeit"
Provedeno6. února 1724 (1724-02-06): Lipsko
Pohyby6
Hlasitý
  • SATB pěvecký sbor
  • sólo: soprán, alt a tenor
Instrumentální
  • 2 hoboje d'amore
  • 2 hoboje
  • 2 housle
  • viola
  • Continuo

Nimm, byl dein ist, und gehe hin (Vezměte, co je vaše, a jděte pryč),[1] BWV 144, je církevní kantáta podle Johann Sebastian Bach. Složil to dovnitř Lipsko na neděli Septuagesimae, třetí neděli předtím Půjčil a poprvé ji provedl 6. února 1724.

Historie a slova

Bach psal kantátu ve svém prvním ročníku v Lipsku pro Septuagesima, třetí neděli předtím Půjčil. Předepsané hodnoty pro neděli byly převzaty z První list Korintským „závod o vítězství“ (1. Korinťanům 9: 24–10: 5 ) a z Matoušovo evangelium, podobenství o dělnících ve vinici (Matouš 20: 1–16 ).[2] Neznámý básník vychází z evangelia pouze z myšlenky, že se uspokojí se svým údělem a poddá se Boží vůli, “Genügsamkeit„(spokojenost) je klíčové slovo. Úvodní sbor je založen na verši 14 evangelia. Třetí hnutí 3 je první sloka z Samuel Rodigast je hymnus "Byl Gott tut, das ist wohlgetan". Závěr chorál je první sloka z Albert, vévoda Pruska „“Byl jsem Gott Will, das g'scheh allzeit" (1547).[3]

Bach nejprve provedl kantátu dne 6. února 1724.[3]

Bodování a struktura

Kantáta v šesti větách je hodnocena pro soprán, alt a tenor sólisté, čtyřhlasý sbor (SATB ), dva hobojové, hoboj d'amore, dva housle, viola, a basso continuo.[3]

  1. Refrén: Nimm, byl dein ist, und gehe hin
  2. Aria (alt): Murre nicht, Lieber Christ
  3. Chorál: Byl Gott tut, das ist wohlgetan
  4. Recitativní (tenor): Wo die Genügsamkeit regiert
  5. Aria (soprán): Genügsamkeit ist ein Schatz in diesem Leben
  6. Chorál: Byl jsem Gott Will, das g'scheh allzeit

Hudba

Friedrich Wilhelm Marpurg, podle kresby Friedricha Kaukeho (1758)

Bach složil extrémně krátký biblický citát úvodního refrénu jako a motet fuga s hrajícími nástroji colla parte, čímž se zvyšuje pozornost slov. Fráze "Gehe hin„(odejít) je nejprve představen zpomaleným pohybem tématu, ale poté jako protisubjekt opakuje se dvakrát, čtyřikrát rychleji než dříve. Tak jako John Eliot Gardiner poznámky: „V roce 1760 berlínský hudební teoretik Friedrich Wilhelm Marpurg vybral otevření této kantáty a obdivoval „nádhernou deklamaci, kterou skladatel aplikoval na hlavní sekci a na speciální malou hru se slovy„ gehe hin! ““.[2] (Původní němčina: "die vortreffliche Deklamation ", die" der Component im Hauptsatze und in einem kleinen besonderen Spiele mit dem gehe hin angebracht hatte ".)[3] Bach zopakoval „gehe hin"- obrázek šedesátkrát v šedesáti osmi taktech."[2] První árie má menuet charakter. V "Murre nicht, Lieber Christ„(Nereptejte, drahý Christian), reptání je ilustrováno opakovanými osminovými poznámkami v doprovodu. Pohyb 3 je první slokou chorálu“Byl Gott tut, das ist wohlgetan„které Bach později v tomto roce použil úplně pro své chorální kantáta BWV 99, a znovu ve 30. letech 17. století BWV 100. Slova "Byl Gott tut, das ist wohlgetan"se opakují jako zdarma arioso závěr následujícího bodu odůvodnění. Sopranistskou árii doprovází hoboj obbligato. Místo a da capo, celý text se opakuje v muzikálu variace. Závěrečný chorál je nastaven na čtyři části.[3]

Nahrávky

Reference

  1. ^ Dellal, Pamela. „BWV 144 - Nimm, was dein ist, und gehe hin“. Emmanuel Music. Citováno 26. ledna 2015.
  2. ^ A b C Gardiner, John Eliot (2009). Johann Sebastian Bach (1685-1750) / Cantatas č. 18, 84, 92, 126, 144 a 181 (Mediální poznámky). Soli Deo Gloria (na Hyperion Records webová stránka). Citováno 16. února 2019.
  3. ^ A b C d E Dürr, Alfred (1981). Die Kantaten von Johann Sebastian Bach (v němčině). 1 (4. vyd.). Deutscher Taschenbuchverlag. str.202 –204. ISBN  3-423-04080-7.

Zdroje

externí odkazy