Byl mir behagt, ist nur die muntre Jagd, BWV 208 - Was mir behagt, ist nur die muntre Jagd, BWV 208
Byl mir behagt, ist nur die muntre Jagd | |
---|---|
BWV 208.1 · 208 | |
Sekulární kantáta podle J. S. Bach | |
Jägerhof v Weißenfels, bývalý lovecký zámeček, kde se předpokládá, že kantáta byla poprvé provedena | |
Příbuzný | BWV 208.2, 208.3, 1040 a možná 1046a |
Příležitost | Narozeniny Christian ze Saxe-Weissenfels |
Text kantáty | |
Provedeno | 23. února 1713 Weißenfels : |
Pohyby | 15 |
Hlasitý | SATB sólisté a sbor |
Instrumentální |
|
Byl mir behagt, ist nur die muntre Jagd (Živý lov je touha mého srdce), BWV 208,1, BWV 208,[1] také známý jako Lovecká kantáta, je sekulární kantáta složeno Johann Sebastian Bach k 31. narozeninám vévody Christian ze Saxe-Weissenfels 23. února 1713. Představení trvá asi čtyřicet minut. The árie „Schafe können sicher weiden“ („Ovce se mohou bezpečně pást „) je nejznámější částí této kantáty.
Historie a text
Je to Bachova nejdříve přežívající sekulární kantáta, složená v době, kdy byl zaměstnán jako dvorní varhaník Weimar. Práce mohla být zamýšlena jako dárek od Bachova zaměstnavatele, William Ernest, vévoda Saxea-Weimar, pro jeho sousedního vládce, vévody Christiana, který byl horlivým lovcem.
Je známo, že Bach zůstal Weißenfels v roce 1713 k oslavám narozenin. On pokračoval vydělat více provizí od Saxe-Weissenfels, a v roce 1729 byl Bach jmenován Royal Kapellmeister, ale tato pozice jako dvorní skladatel nevyžadoval pobyt u soudu.
Text
Text je od Salomon Franck Weimarský dvorní básník, který ji publikoval v Geist- und Weltlicher Poesien Zweyter Theil (Jena, 1716). Hudba byla vydána v roce 1881 v prvním úplném vydání skladatelových děl, The Bach-Gesellschaft Ausgabe.
Jak bylo v té době běžné, Franckův lichotivý text čerpá klasická mytologie a obsahuje takové postavy jako Diana, bohyně lovu. Franck se rovněž řídil konvencí spojující dobrou vládu s lovem. Stejně jako projev odvahy lovce měl lov rozvíjet trpělivost a spolupráci.[2] Text chválí vévodu Christiana jako moudrého vládce i jako nadšeného lovce. Ve skutečnosti měl vévoda prokázat utrácení, jehož zvyky vyústily ve finanční kolaps jeho vévodství.
Bodování a struktura
Kantáta byla hodnocena čtyřmi sólisty zpěváka:
Instrumentální části se skládaly ze dvou rohy, dva rekordéry, dva hoboje, ocas, fagot, dvě housle, viola, violoncello, violone a Continuo. Rekordéry jsou vhodné pro jejich pastorační sdružení a rohy pro jejich lovecká sdružení. Pokud je známo, je to Bachovo nejstarší dílo s rohy. Předpokládá se, že psal pro hráče na lesní rohy zaměstnané na Weissenfelsově kurtu, kde byla tradice hraní na dechové nástroje.[3]
Spekulovalo se, že kantáta se otevřela sinfonií (BWV 1046a ), který má podobné hodnocení jako kantáta a je ranou verzí Braniborský koncert č. 1 F dur (BWV 1046).[4] Zdá se, že sinfonia je určena pro zdatnější hráče na lesní roh, než je požadováno pro kantátu, a mohla být složena později, ale objevuje se v některých zaznamenaných verzích kantáty, například u Dobrý muž a Suzuki.[5]
Práce má patnáct pohybů:
- Recitativ: Byl Mir Behagt, ist Nur Die Muntre Jagd! (F dur / B dur, pro soprán I s continuem)
- Árie: Jagen ist die Lust der Götter (F dur, pro soprán I se 2 rohy a continuo)
- Recitativ: Wie, Schönste Göttin? jo? (d moll, pro tenor s continuem)
- Árie: Willst du dich nicht mehr ergötzen (d moll, pro tenor s continuem)
- Recitativ: Ich liebe dich zwar noch! (B dur / C dur, pro soprán I a tenor s continuem)
- Recitativ: Ich, der ich sonst ein Gott (A moll / G dur, pro basy a continuo)
- Árie: Ein Fürst ist seines Landes Pan (C dur, pro basy se 2 hoboji, anglickým lesním rohem a continuo) - hudba znovu použita pro Aria 4 v Také klobouk Gott die Welt geliebt, BWV 68
- Recitativ: Soll dann der Pales Opfer hier das letzte sein? (F dur / G moll, pro soprán II s Continuo)
- Árie: Schafe können sicher weiden„aka„ Ovce se mohou bezpečně pást “(B dur, pro soprán II se 2 zobcovými magnetofony a continuo)
- Recitativ: Takže stimulujte mit ein und lasst des Tages Lust volkommen sein (F dur, pro soprán I s continuem)
- Refrén: Lebe, Sonne dieser Erden (F dur, pro soprány I a II, tenor, basa se 2 rohy, 2 hoboje, anglický roh, fagot a violoncello unisono, šňůry, violoncello a continuo - hoboj 1 s houslemi 1, hoboj 2 s houslemi 2, anglický roh s violou; violoncello s fagotem, violoncello s continuem)
- Aria (duet): Entzücket uns beide, ihr Strahlen der Freude (F dur, pro soprán I a tenor s houslovým sólem a continuem)
- Árie: Weil die wollenreichen Herden (F dur, pro soprán II a Continuo) - hudba znovu použita pro Aria 2 v BWV 68
- 13a. Trio F dur, BWV 1040: instrumentální hnutí založené na kontinuálním tématu Aria č. 13. Toto trio, uvedené jako samostatná kompozice v první verzi katalogu BWV, bylo znovu připojeno ke kantátě (jako postlude?) ve verzi tohoto katalogu z roku 1998, jak je to v Bachově autogramu.[6][7][8]
- Árie: Ihr Felder und Auen, děvče grünend euch schauen (F dur, pro basy s Continuo)
- Refrén: Ihr lieblichste Blicke, ihr freudige Stunden (F dur, pro soprán I a II, tenor, basa se 2 rohy, 2 hoboje, anglický roh, fagot, šňůry, violoncello, violoncello a continuo) - hudba znovu použita pro Chorus 1 in BWV 149.
Uspořádání
Adaptace podle Bacha
Zdá se, že Bach oživil dílo několik let po původním provedení, tentokrát na počest vévody Ernst August, spoluvládce Saxe-Weimar, který byl také lovcem (BWV 208.2 ).[4][9] Zatímco žil v Lipsko zařídil hudbu ze dvou árií pro církevní kantáta Také klobouk Gott die Welt geliebt, BWV 68 (složeno v roce 1725) a poslední refrén pro Mužský Singet mit Freuden vom Sieg, BWV 149 (1728 nebo 1729).[10] V roce 1742 Bach dále upravil celou kantátu jako kantátu ke svátku Augustus III (BWV 208.3 ).[11]
Adaptace jinými lidmi
Pokud je známo, „Ovce se mohou bezpečně pást“ není jedním z čísel z kantáty, které se Bach rozhodl změnit, ale existuje celá řada dalších opatření. Často se hraje na svatbách.[12]
„Sheep May Safely Graze“ lze efektivně hrát na klavír, například v aranžmá amerického skladatele Mary Howe, stejně jako ujednání nizozemského pianisty Egon Petri.
Australský skladatel Percy Grainger napsal několik „volných bloků“ na Bachovu „Sheep May Safely Graze“. Nejprve napsal „Blithe Bells“ (jak nazýval svůj volný pohyb) pro „elastické bodování“ v období od listopadu 1930 do února 1931. V březnu 1931 zaznamenal verzi pro dechové kapely. Stalo se jedním z jeho nejslavnějších aranžmá.
Britský skladatel William Walton re-zorganizoval „Sheep May Safely Graze“ pro baletní partituru založenou na hudbě Bacha, Moudré panny. Balet vznikl v roce 1940 s choreografií od Frederick Ashton.
Americký skladatel a elektronický hudebník Wendy Carlos uspořádal a nahrál „Sheep May Safely Graze“ na a Moog syntezátor za její album z roku 1973 Zapnutý Bach II.
Vybrané nahrávky
- J.S. Bach: Jagd Cantata BWV 208, Kammerorchester Berlin & Berliner Barock Solisten s dirigentem Peter Schreier (který také zpívá část Endymion ), Edith Mathis tak jako Diana, Arleen Auger tak jako Bledí a Theo Adam tak jako Pánev „Naxos Digital Services, 1985.
- J.S. Bach: Cantata BWV 208, André Rieu, Monteverdi-Chor, Amsterdamský komorní orchestr, Erna Spoorenberg, Irmgard Jacobeit, Tom Brand, Jacques Villisech, Telefunken, 1962
- J.S. Bach: Complete Cantatas Vol. 3, Ton Koopman, Amsterdamský barokní orchestr a sbor, Barbara Schlick, Elisabeth von Magnus, Paul Agnew, Klaus Mertens, Antoine Marchand
- Svatební kantáta a lovecká kantáta (zahrnuje sinfonii), Roy Goodman, Parley of Instruments, Hyperion, 1985
- J.S. Bach: Lovecká kantáta a rolnická kantáta, Nikolaus Harnoncourt, Yvonne Kenny, Angela Maria Blasi, Kurt Equiluz, Robert Hall, Concentus Musicus Wien, Sbor Arnolda Schoenberga, Teldec 2292-46151-2 1990
- Bach: Secular Cantatas Vol. 2 (Hunt Cantata), Bach Collegium Japonsko, Masaaki Suzuki, BIS, 2011
Viz také
Mezi další narozeniny Bacha patří
- Všichni s Gott und Nichts ohn 'ihn, BWV 1127 (1713)
- Durchlauchtster Leopold, BWV 173a (pravděpodobně 1722)
- Entfliehet, verschwindet, entweichet, ihr Sorgen, BWV 249a (1725)
Reference
- ^ Práce 00261 na Bach Digital webová stránka.
- ^ Allsen, T. (2006). The Royal Hunt in Euroasian History
- ^ van Boer, Jr.; Bertil H (duben 1980). „Postřehy k Bachovu použití části Horn, část I“. Bach: 21–28. JSTOR 41640100.
- ^ A b Marissen (1992). „O propojení Bachova F-dur Sinfonia a jeho Hunt Cantata“. Bach. 23 (2): 31–46. JSTOR 41634120.
- ^ Chien, Georgi. „BACH: Secular Cantatas, Vol. 2: Cantatas No. 208; 1 No. 134a2“. Fanfára. Archivovány od originál dne 28. března 2015. Citováno 8. října 2014. Přístup přes Highbeam Research (je vyžadováno předplatné).
- ^ Alfred Dürr, Yoshitake Kobayashi (eds.), Kirsten Beißwenger. Bach Werke Verzeichnis: Kleine Ausgabe, nach der von Wolfgang Schmieder vorgelegten 2. Ausgabe. Předmluva v angličtině a němčině. Wiesbaden: Breitkopf & Härtel, 1998. ISBN 3765102490 - ISBN 978-3765102493, 212–214
- ^ Bachův digitální zdroj č. 866 (D-B Mus. Ms. Bach P 42, Fascicle 3) na www
.bachdigital .de - ^ Alfred Dürr (editor) „Glückwunschkantate: Was mir behagt ist nur die muntre Jagd, BWV 208 mit Anhang: Instrumentalsatz BWV 1040“ v Festmusiken für die Fürstenhäuser von Weimar, Weißenfels und Köthen Svazek 35 Řada I: Kantáty z Nové Bachovo vydání, Bärenreiter 1963 (třetí vydání: 2013), s. 1ff.
- ^ Práce 00262 na Bach Digital webová stránka.
- ^ Mincham, Juliane. „Kapitola 44 BWV 149“. Kantáty Johanna Sebastiana Bacha. Citováno 27. května 2013.
- ^ Práce 00263 na Bach Digital webová stránka.
- ^ „Průvodce nevěsty: Ukázkový svatební hudební program“. Naxos. Citováno 13. srpna 2016.
externí odkazy
- Byl mir behagt, ist nur die muntre Jagd, BWV 208: Skóre na Projekt mezinárodní hudební skóre
- Trio Sonáta F dur, BWV 1040: Skóre na Projekt mezinárodní hudební skóre
- Text v angličtině přeložil Z. Philip Ambrose
- Classical Net - J.S. Bach - Průvodce posluchače kantáty - BWV 208 Klasická síť
- J.S. Bach - Cantates (201-216)