Prashna Upanishad - Prashna Upanishad

Část série na |
Hinduistická písma a texty |
---|
![]() |
Související hindské texty |
Časová osa |
The Prashnopanishad (Sanskrt: प्रश्नोपनिषद्, Praśnopaniṣad) je starověký sanskrtský text vložený dovnitř Atharva Veda, připsáno Pippalada sakha védských učenců.[1] Je to Mukhya (hlavní) Upanišad, a je uveden jako číslo 4 v Muktika kánon 108 upanišád hinduismu.
Prashna Upanishad obsahuje šest Prashna (otázky) a každá je kapitolou s diskusí o odpovědích.[2] Kapitoly končí frází, prasnaprativakanam, což doslovně znamená „takto končí odpověď na otázku“.[1] V některých rukopisech objevených v Indii je Upanišad rozdělen na tři Adhyayas (kapitoly) s celkem šesti Kandikas (कण्डिका, krátké sekce).[3]
První tři otázky jsou hluboké metafyzické otázky, ale uvádí Eduard Roer,[3] neobsahují žádné definované, filozofické odpovědi, jsou většinou ozdobenou mytologií a symbolikou. Čtvrtá část naopak obsahuje podstatnou filozofii. Poslední dvě části pojednávají o symbolu Om a Mokša pojem.[3] Roer stejně jako Weber naznačují, že poslední dvě Prashny mohou být podvržené, později vložené do původního Upanišadu.[4]
Prashna Upanishad je pozoruhodný svou strukturou a sociologickými pohledy na vzdělávací proces ve starověké Indii.[5] Upanišad je také známý jako Prashnopanishad (Sanskrt: प्रश्नोपनिषद्, Praśnopaniṣad). V některých historických indických literaturách a komentářích se tomu také říká Shat Prasna Upanishad.[1]
Etymologie
Prashna (प्रश्न) doslovně znamená v moderním použití „dotaz, dotaz, dotaz“.[6] Ve starověkých a středověkých indických textech mělo toto slovo dva další kontextově závislé významy: „úkol, lekce“ a „krátký oddíl nebo odstavec“, přičemž první z nich byl ve védských recitacích běžný.[6] V Prashna Upanishad jsou všechny tyto kontextové kořeny relevantní. Text se skládá z otázek s lekcemi a také se nazývají sekce Upanišady prashna.
Chronologie
Prashna Upanishad byla pravděpodobně složena ve druhé polovině 1. tisíciletí př. N. L., Pravděpodobně po dalších textech Atharva Veda, jako je Mundaka Upanishad, ale přesná chronologie Prasna Upanishad je nejasná a sporná.[7] Například píše Mundaka Upanishad Patrick Olivelle,[8] je poněkud pozdnější starověký Upanišad a je s největší pravděpodobností post-buddhistický. Chronologii Prasna Upanishad a dalších starověkých indických textů je obtížné vyřešit, protože všechny názory spočívají na skromných důkazech, analýze archaismu, stylu a opakování napříč texty, vedené předpoklady o pravděpodobném vývoji myšlenek a předpoklady o tom, která filozofie mohlo ovlivnit jiné indické filozofie.[7][9]
Olivelle uvádí, že Prashna Upanishad „nemůže být mnohem starší než začátek běžné éry“.[10] Mahony navrhuje dřívější datum a umístil Prashnu spolu s Maitri a Mandukya Upanišadem jako texty, které se pravděpodobně objevily kolem počátku 4. století př. N. L.[11] Phillips se datuje Prashna Upanishad jako složený po Brihadaranyaka, Chandogya, Isha, Taittiriya a Aitareya, Kena Katha a Mundaka, ale před Mandukyou, Svetasvatarou a Maitri Upanishadem.[7] Ranade[12] poskytuje pohled podobný Phillipsovi, s mírně odlišným uspořádáním, zařazující chronologickou kompozici Prashna do páté skupiny starověkých Upanišad, ale po Svetasvataru Upanišad.
Struktura
Prashna Upanishad se skládá ze šesti otázek a jejich odpovědí.[2] Kromě první a poslední Prashny kladou všechny ostatní oddíly několik otázek. Žáky, kterým bylo přiděleno šest otázek, jsou Kabandhin Katyayana, Bhargava Vaidarbhi, Kausalya Asvalayana, Sauryayanin Gargya, Saibya Satyakama a Sukesan Bharadvaja.[2] Šalvěj Pippalada je připočítán s poskytnutím odpovědí.[3]
Otázky nejsou uspořádány náhodně, ale mají vloženou strukturu. Začínají makrokosmickými otázkami a poté pokračují ve zvyšování podrobností o mikrokosmu, čímž pokrývají univerzálie i podrobnosti.[5]
Obsah
Část série na |
Hinduistická písma a texty |
---|
![]() |
Související hindské texty |
Časová osa |
Etika před vzděláváním na starověkých školách
Úvodní verše Prashny Upanishada popisují studenty, kteří přijedou do školy a hledají znalosti o ní Brahman (Ultimte Reality, Universal Soul).[13] Ptají se mudrce Pippalady, aby jim tuto znalost vysvětlil. Nezačíná poskytovat odpovědi na jejich vzdělávání, ale požaduje, aby s ním žili nejprve eticky, a to následovně:[13]
तन् ह स ऋषिरुवच भूय | Pro ně pak Rishi (mudrc) řekl: |
—Prashna Upanishad, 1.2[13][14] |
Tato předmluva je významná, uvádí Johnston,[5] protože odráží přesvědčení védské éry, že studentova povaha a mysl musí před sdílením znalostí nejprve prokázat odhodlání, aspiraci a morální čistotu.[15] Zadruhé, metoda první otázky studenta a poté odpovědi je podle Johnstona významná[5] protože odráží interaktivní styl, kdy si student otázku sám vypracoval, než mu byla poskytnuta odpověď, na rozdíl od stylu přednášek, kde učitel poskytuje otázky a odpovědi bez ohledu na to, zda student rozumí.[16][17] Tři etická pravidla zdůrazněná v tomto verši Prashny Upanišada jsou Tapas (úsporná opatření, vytrvalost, horlivost), Brahmacharya (cudnost, sebekázeň) a Sraddha (víra, čistota, klid mysli).[5][16][18]
Druhou zajímavou částí odpovědi je implicitní přiznání učitele s „pokud víme“, že nemusí znát odpověď, a tak uznává pocit skepticismu a pokory v procesu učení.[5][19]
Jak začal život? - První Prashna
O rok později dostal mudrc Pippalada první otázku: „odkud jsou stvořeny živé bytosti?“ Verš 1.4 Prashny Upanišada uvádí mudrcovu odpověď, to Prajapati dělal Tapas (teplo, meditativní pokání, úsporná opatření) a vytvořil dva principy: Riya (hmota, ženský) a Prána (duch, mužský) v domnění, že „tito společně se spojí, aby pro mě vytvořili stvoření mnoha způsoby“.[14][20] Slunce je duch, hmota je měsíc, tvrdí Prashna Upanishad. Slunce vystoupá na nejvyšší, osamoceně v nádheře, zahřívá nás, je duchem všech tvorů. Je to Aditya, osvětluje vše, uvádí první Prashnu a má dvě cesty - severní a jižní.[21] Ti, kteří touží po potomcích, následují vedení jižní jižní cesty Slunce, zatímco ti, kteří hledají Já (Duše), jdou severní cestou, jednou z poznání, brahmacharya, tapas a sraddha.[22]
První kapitola Prashna Upanishad zahrnuje řadu symbolických mytologických tvrzení. Například uvádí, že slunce je v konečném důsledku dárcem deště a ras na obloze ve „voze se sedmi koly a šesti paprsky“.[23] Tato symbolika se nachází také ve starověké védské literatuře a sedm kol je: půl roku, roční období, měsíce, půl měsíce, dny, noci a muhurtas (मुहूर्त, dělba času védské éry rovnající se 48 minutám a jedné muhurta bylo prohlášeno za 1/30 dne).[23] Symbolika šesti paprsků odkazuje na védskou praxi popisující, že slunce má šest ročních období, na rozdíl od pěti ročních období pro Zemi.[24]
První část končí verši 1.15 a 1.16, v nichž se tvrdí, že k realizaci Atman-Brahmanu je nezbytný etický život: Satya (pravdivost), Brahmacharya (cudnost, celibát, pokud se neoženil, věrnost, pokud se oženil), Tapas (úsporná opatření, meditace, vytrvalost), č Anrta (अनृत, lež, lhaní, podvod, podvádění)[25] Ne Jihma (जिह्म, morální pokřivenost, etická šikmost se záměrem nedělat správnou věc),[26] a žádná Maya (माया, disimulace, klam, lstivost).[27][28]
Co je to živá bytost? - Druhá Prashna
Druhá Prashna začíná třemi otázkami, „kolik Deva (bohové, božstva, síly) udržují živou bytost? kolik takto projevuje svoji moc? a kdo je nejlepší? ".[29][30]
Otázka je významná, protože výslovně vyjadřuje bohy, kteří žijí v každé živé bytosti a v přírodě, aby podporovali život. Toto je široce interpretováno učenci,[29][31][32] vzhledem k kontextu odpovědi, který následuje, odrážet existující víru, že božstva se projevují v lidských bytostech a tvorech prostřednictvím smyslových orgánů a schopností. Druhým významným aspektem otázky je její strukturní konstrukt, ve kterém je učitel povolán Bhagaván, odrážející védskou kulturu úcty a úcty k učitelům.[33] Upanišad tedy navrhuje několik kontextových významů slova Bhagaván. Takové použití termínu Bhagaván protože učitel se opakuje jinde, například v úvodních řádcích a verši 4.1 Prashna Upanišadu, stejně jako v jiných Upanišadách, jako ve verši 1.1.3 Mundaka Upanishad.[34]
Mudrc Pippalada otevírá odpovědi na tři otázky tím, že uvádí pět hrubohmotných prvků, pět smyslů a pět orgánů akce jako vyjádření božstev.[30] Ve verších 2.3 a 2.4 to Prashna Upanishad uvádí Prána (dech, duch) je nejpodstatnější a nejmocnější ze všech, protože bez něj nemohou všechna ostatní božstva přežít ve stvoření, existují pouze tehdy, když Prána je přítomen. Božstva projevují svou moc kvůli a na počest Prána. Duch se projevuje v přírodě i v životě, jako Agni (oheň), jako slunce, jako vzduch, jako prostor, jako vítr, jako to, co má formu, a jako to, co nemá formu.[35][36]
Jaká je povaha člověka a jak to je? - Třetí Prashna
Třetí Prashna z Upanišadu klade šest otázek: (1) Odkud se rodí život? (2) Jak se narodí, když se narodí? (3) Jak vstoupí do těla, jak to dodržuje? (4) jak to jde ven z těla? (5) Jak život propojuje svůj vztah s přírodou a smysly? (6) Jak život souvisí se sebou?[37][38]
Sage Pippalada uvádí, že tyto otázky jsou obtížné, a vzhledem k studentovým minulým kuriozitám o Brahmanu to vysvětluje následovně:[39]
आत्मन एष प्राणो जायते
Z Atman (duše) se rodí tento život.
Život vstupuje do těla, uvádí Prashna Upanišad, činem mysli. Vládne tělo delegováním práce na jiné orgány, mudrc Pippalada pokračuje ve verši 3.4, každý se specializuje na vlastní práci nezávisle na ostatních mocnostech, stejně jako král velí svým ministrům, aby řídili funkce ve vesnicích v jeho království.[39] Upanišad poté vyjmenuje teorii lidského těla, která se nachází ve starší védské literatuře, jako je hymnus Brihadaranyaka Upanišad II.1.19.[40] Tvrdí například, že lidské tělo má srdce jako hlavní orgán duše, odkud vzniká 101 hlavních tepen, každá hlavní tepna se dělí na stokrát, což se dále dělí na 72 000 menších tepen, což dává celkem 727 210 201 malých a velké tepny a že tyto tepny difundují vzduch do celého těla. Je to tento dech života, který propojuje Já se všemi orgány a životem v lidském těle, uvádí Upanišada.[41]
Třetí Prashna používá symbolické fráze a opírá se o starodávnější texty. Uvádí například ve verši 3.5, že „sedm světel“ závisí na fungování cirkulujícího vzduchu v tepnách, což je fráze, která znamená „dvě oči, dvě uši, dvě nosní dírky a ústa“.[40] Jeho odpovědi na metafyzické otázky jsou spíše fyziologické než filozofické.[3]
Co zakládá člověka? - Čtvrtý Prashna
První tři Prashny z Upanišady se zaměřují na příčiny a důsledky přechodného, empirického, projeveného světa, poznamenává Eduard Roer.[42] Čtvrtá až šestá Prasna z Upanišady se zaměřuje na podstatu duše, která je neměnná a nezávislá na příčině, důkazu a je samozřejmá.[42]
Čtvrtý Prashna uvádí pět otázek: (1) Co spí v člověku? (2) Co je v něm vzhůru (když spí)? (3) Které Deva (bůh, božstvo, orgán) v člověku je to, že vidí sny? (4) Co je to u člověka, který prožívá štěstí? (5) Na čem je to všechno založeno?[43][44]
Prashna Upanishad začíná odpověď s přirovnání před poskytnutím vlastního vysvětlení uvést pozadí existující teorie. Jako sluneční paprsky, které se stáhnou na disk, jak zapadá, a které se stále více rozptylují, jak vychází, se všichni bohové (smyslové orgány) uvnitř člověka stáhnou a stanou se jedním z nejvyšších Deva pojmenovaný Manas (mysl), když spí.[44] Jiní lidé říkají, tvrdí Upanišád, bohové, kteří sídlí v člověku, kromě božstva mysli, přestávají pracovat v tomto stavu spánku a v tomto stavu spí podstata člověka, jeho duše. Čtvrtý Prashna z Upanišadu, poté představuje teorii „pěti ohně“,[45] poukazovat na to Prána (dech, životní síla) nespí, že mysl obětuje jídlo uložené v těle vzduchem poskytovaným dechem, aby sloužilo mysli.[46] Sen, uvádí Prashna Upanishad, je formou požitku pro mysl, kde rekonfiguruje a znovu prožívá, novými způsoby, to, co viděla dříve, buď nedávno, nebo v minulosti, buď tento život, nebo jiné zrození, ať už pravdivé nebo nepravdivé (Shaccha-Ashaccha, सच्चासच्च), ať už slyšeli nebo neslyšeli, ať už příjemní nebo nepříjemní. Ve snu spatří mysl vše.[43][46][47]
Existuje stav hlubokého spánku, uvádí Upanišáda, kde dojmy končí a mysl také spí bez dojmů, a to je úplný stav uvolnění mysli, štěstí těla.[46][47] Je to tehdy, když vše v člověku odejde do Átman-Brahmanu, včetně hmoty a prvků hmoty, vody a prvků vody, světla a prvků světla, oka a viditelného, ucha a slyšitelného, čichu a předmětů čichu, chuti a předmětů chuti, dotyku a předmětů dotyku, řeči a předmětů řeči, sexuality a předmětů jejího požitku, nohou a toho, co je pohyblivé, rukou a toho, co je uchopitelné, mysli a předmětů mysli, myšlenky a předmětů myšlenky, rozumu a předmětů rozumu, sebeuvědomění a předmětů sebeuvědomění, vhledu a předmětů osvětlení, životní síly a předmětu životní síly.[47][48]
Po založení základů teorie snů a teorie hlubokého spánku definuje Prashna Upanishad Atman tak jako Puruša (Kosmické Já, Vědomí, Půda všech bytostí, Univerzální princip),[49]
एष हि द्रष्ट स्प्रष्टा श्रोता घ्राता रसयिता मन्ता बोद्धा कर्ता विज्ञानात्मा पुरुषः। स परेऽक्षर आत्मनि संप्रतिष्ठते॥ ९॥
Je to ten, kdo vidí, dotýká se, slyší, voní, chutná, vnímá, myslí, uvažuje, počne, jedná, jehož podstatou je poznání, Já. Jeho základem a obydlím je svrchovaná, nezničitelná Duše.
— Prashna Upanishad, 4.9[50]
Prashna Upanishad odpovídá, že štěstí a blaženost v člověku je tento ustavený klidný stav poznání a přebývání v Átmanu, duchovní stav pravdy, krásy a dobra.[51]
Co je to meditace a proč meditovat? - Pátý Prashna
Prashna Upanishad otevírá pátou část s otázkou: pokud člověk upřímně meditoval nad symbolem „Om“ (Aum) co by tím získal až do své smrti?[52] Sekce poté tvrdí, že člověk medituje, aby poznal „duši, já“ (Atman-Brahman), poté metaforicky představuje různé úrovně meditace, úrovně získaných znalostí a následný účinek na osobu takové meditace v tomto i po životě .[52]
Upanišad tvrdí, že existují tři úrovně poznání duše, přičemž nejnižší úroveň je částečná od meditace nad prvním písmenem Aum, to je A.[53] To vede k rychlému znovuzrození, ale s etickými silami a následně s velikostí.[54] Střední úroveň sebepoznání je podobná meditaci na dvě písmena Aum, to je A a U.[52] Střední úroveň sebepoznání vede člověka k získání etického chování a světa Manas (Měsíc, mysl), nejprve si užívá nebeského života a poté se znovu narodí do světa člověka.[53] Osoba, která medituje o všech aspektech sebe sama, to jsou všechny tři slabiky A, U a M, dosáhne úplného sebepoznání, je osvobozen od všeho utrpení, hříchu a obav, dosáhne světa Brahmanu. Takový muž „vidí duši jako univerzální, prostupující všemi stvořeními a věčnou“.[52][55]
Prashna Upanishad symbolicky přirovnává tři stavy poznání k souborům tří: bdění, spánek snů a hluboký spánek; tři výslovnosti - tara, mandra a madhyama. (pravdivý, ale vysoký tón, nejasný, ale příjemný základní tón, dokonalý střední tón, který je příjemný a pravdivý).[52]
Co je nesmrtelné v člověku? - Šestý Prashna
Šestý Prashna v Upanišadu začíná příběhem prince, který navštívil jednoho ze studentů a zeptal se: „Kde je ten člověk se šestnácti díly?“ Student se přiznává, že podle etického pravidla neví „odpovědět nepravdivě, když člověk nezná odpověď, je špatný“.[56] Student položí stejnou otázku mudrci Pippaladovi. Mudrc odpovídá, uvádí Upanišadu, že on a každá lidská bytost má šestnáct částí.[57]
Tato odpověď je významná, protože starověké texty védské éry, například Samhitas, odkazují na Prajapati, Pán stvoření, as Sodasin (Sanskrt: षोडशिन्) - což doslovně znamená ten, který má šestnáct částí.[57][58] Člověk, naznačuje šestou Prashnu Upanišady, je vytvořen v roce Prajapati obraz a přirozeně pán stvoření. V této části se uvádí, že duše je nesmrtelná.[59] Sebepoznání, poznání Brahmanu, je nejvyšší poznání, uveďte závěrečné verše Prashna Upanishad.[57][59]
Recepce
Několik indických vědců přezkoumalo a zveřejnilo své komentáře (bhasya) na Prashna Upanishad, včetně Adi Shankara a Madhvacharya. Oba spojují učení v Prashna Upanishad s těmi v Mundaka Upanishad, další Upanishad, který je vložen do Atharva Veda.[1]
Theosophist Johnston srovnal citáty z Prashna Upanishad s těmi v Matoušovo evangelium, ve svých příkladech toho, jak existují paralely a podobnosti v hinduistické a křesťanské teologii.[60]
I.B. Horner cituje z Prashny Upanišad příklady toho, jak učení v hinduistických upanišádách a raně buddhistickém Dhamma texty jsou podobné.[61]
Halder zahrnuje Prasnu Upanishad mezi četnými starodávnými texty Indie, které jsou nabité symbolikou.[62]
Mlecko ve své revizi vzdělávacího systému a uctívané role učitelů vyzdvihuje mimo jiné védskou literaturu Prashnu Upanishada (Guru) ve védské éře hinduismu.[63]
Reference
- ^ A b C d Max Muller, The Upanishads, část 2, Prasna Upanishad, Oxford University Press, stránky xlii-xliii
- ^ A b C Robert Hume, Prasna Upanishad Třináct hlavních upanišad, Oxford University Press, strany 378-390
- ^ A b C d E Eduard Roer, Prashna Upanishad[trvalý mrtvý odkaz ] Bibliotheca Indica, sv. XV, č. 41 a 50, Asijská společnost Bengálska, strany 119-141
- ^ Eduard Roer, Prashna Upanishad[trvalý mrtvý odkaz ] Bibliotheca Indica, sv. XV, č. 41 a 50, Asiatic Society of Bengal, strany 138 s poznámkou pod čarou 1
- ^ A b C d E F Charles Johnston, The Mukhya Upanishads: Books of Hidden Wisdom, (1920-1931), The Mukhya Upanishads, Kshetra Books, ISBN 978-1495946530 (Přetištěno v roce 2014), Archiv Prashna Upanishad, strany 46-51, 115-118
- ^ A b prazna Monier Williams Sanskrit-anglický slovník, Cologne Digital Sanskrit Lexicon
- ^ A b C Stephen Phillips (2009), Jóga, Karma a Znovuzrození: Stručná historie a filozofie, Columbia University Press, ISBN 978-0231144858, Kapitola 1
- ^ P Olivelle, „Příspěvky k sémantické historii Samnyasy“ (Journal of the American Oriental Society, sv. 101, č. 3, 1981, s. 265-274)
- ^ Patrick Olivelle (1996), The Early Upanishads: Annotated Text & Translation, Oxford University Press, ISBN 978-0195124354, Úvod Kapitola
- ^ P Olivelle (1998), The Early Upanishads, Oxford University Press, ISBN 978-0195124354, strana 13
- ^ WK Mahony (1987), Upanishads, in Jones, Lindsay, MacMillan Encyclopedia of Religion (2005), MacMillan, ISBN 978-0028659978, strana 9483
- ^ RD Ranade, Konstruktivní průzkum upanišadické filozofie, Kapitola 1, strany 13-18
- ^ A b C Prasnopanishad s komentářem Sri Shankara SS Sastri (překladatel), strany 103-105
- ^ A b Robert Hume, Prasna Upanishad, Třináct hlavních upanišad, Oxford University Press, strana 378
- ^ CP Bhatta (2009), Holistický rozvoj osobnosti prostřednictvím vzdělávání: Ancient Indian Cultural Experiences, Journal of Human Values, Vol. 15, č. 1, strany 49-59
- ^ A b MR Murty, Indian Philosophy: An Introduction, Broadview Press, Queens University, ISBN 978-1554810352, strany 39-40
- ^ Ronald Vale (2013), Hodnota kladení otázek, Mol. Biol. Cell, sv. 24, č. 6, strany 680-682
- ^ K významu sanskrtských slov v upanišadách viz také: zraddha Monier Williams Sanskrit English Dictionary, Cologne Sanskrit Digital Lexicon
- ^ RK Mishra (2000), Before the Beginning and After the End, ISBN 978-8171675012, Kapitola 2
- ^ Max Muller, The Upanishads, část 2, Prasna Upanishad, verš 1.4, Oxford University Press, strana 272
- ^ Robert Hume, Prasna Upanishad, Třináct hlavních upanišad, Oxford University Press, strany 378-379
- ^ Max Muller, The Upanishads, část 2, Prasna Upanishad, verš 1.4, Oxford University Press, verše 6, 9, 10 na stranách 272-273
- ^ A b Max Muller, The Upanishads, část 2, Prasna Upanishad, verš 1.4, Oxford University Press, verše 6, 9, 10 na straně 273
- ^ Robert Hume, Prasna Upanishad, Třináct hlavních upanišád, Oxford University Press, strany 380-381
- ^ anRta Sanskrit-anglický slovník, Kolínská univerzita, Německo
- ^ jihma Sanskrit-anglický slovník, Kolínská univerzita, Německo
- ^ Max Muller, The Upanishads, část 2, Prasna Upanishad, verše 1.15 a 1.16, Oxford University Press, strany 273-274
- ^ Prasnopanishad s komentářem Sri Shankara SS Sastri (Translator), verše 15 a 16 na stranách 115-116
- ^ A b Max Muller, The Upanishads, část 2, Prasna Upanishad, druhý verš otázky 2.1, Oxford University Press, strana 274
- ^ A b Eduard Roer, Prashna Upanishad[trvalý mrtvý odkaz ] Bibliotheca Indica, sv. XV, No. 41 and 50, Asiatic Society of Bengal, strana 127
- ^ Robert Hume, Prasna Upanishad, Třináct hlavních upanišad, Oxford University Press, strany 381
- ^ Prasnopanishad s komentářem Sri Shankara SS Sastri (překladatel), strany 118-119
- ^ Prashna Upanishad 2.1 Wikisource, citát: „भगवन् कत्येव देवाः प्रचां दिधारयन्ते कतर एतत् प्रकशयन्ते कः पुनरेषां वरिष्ठ इति“
- ^ R Prasad (2011), Know the Upanishads, ISBN 978-9381384756, strana 90
- ^ Max Muller, The Upanishads, část 2, Prasna Upanishad, druhý verš otázky 2.1, Oxford University Press, strany 274-275
- ^ Prasnopanishad s komentářem Sri Shankara SS Sastri (překladatel), strany 118-125
- ^ A b Max Muller, The Upanishads, část 2, Prasna Upanishad, třetí otázka, Oxford University Press, strana 276
- ^ A b Robert Hume, Prasna Upanishad, Třináct hlavních upanišad, Oxford University Press, strany 383
- ^ A b Eduard Roer, Prashna Upanishad - třetí Prasna[trvalý mrtvý odkaz ] Bibliotheca Indica, sv. XV, No. 41 and 50, Asiatic Society of Bengal, strana 130
- ^ A b Max Muller, The Upanishads, část 2, Prasna Upanishad, druhý verš otázky 2.1, Oxford University Press, strany 276-278 s poznámkami pod čarou
- ^ Robert Hume, Prasna Upanishad, Třináct hlavních upanišád, Oxford University Press, strany 383-385
- ^ A b Eduard Roer, Prashna Upanishad - Čtvrtá Prasna[trvalý mrtvý odkaz ] Bibliotheca Indica, sv. XV, č. 41 a 50, Asijská společnost Bengálska, strana 133 s poznámkou pod čarou 1
- ^ A b Max Muller, The Upanishads, část 2, Prasna Upanishad, čtvrtá otázka, Oxford University Press, strany 278-279
- ^ A b Robert Hume, Prasna Upanishad, Třináct hlavních upanišád, Oxford University Press, strany 385-386
- ^ Oheň Garhapatya, oheň Dakshinagni, oheň Ahavanniya, oheň Sabhyagni a oheň Avasatyagni; viz strany 133-134 s poznámkami pod čarou v Roer, Prashna Upanishad - Čtvrtá Prasna[trvalý mrtvý odkaz ] Bibliotheca Indica, sv. XV, č. 41 a 50, Asiatic Society of Bengal
- ^ A b C Eduard Roer, Prashna Upanishad - Čtvrtá Prasna[trvalý mrtvý odkaz ] Bibliotheca Indica, sv. XV, č. 41 a 50, Asijská společnost Bengálska, strany 133-135
- ^ A b C Prasnopanishad s komentářem Sri Shankara SS Sastri (překladatel), strany 135-147
- ^ Max Muller, The Upanishads, část 2, Prasna Upanishad, čtvrtá otázka, Oxford University Press, strany 280-281
- ^ Robert Hume, Prasna Upanishad, Třináct hlavních upanišád, Oxford University Press, strany 387
- ^ Prasnopanishad s komentářem Sri Shankara SS Sastri (překladatel), strany 148-149
- ^ Charles Johnston, The Mukhya Upanishads: Books of Hidden Wisdom, (1920-1931), The Mukhya Upanishads, Kshetra Books, ISBN 978-1495946530 (Přetištěno v roce 2014), Archiv Prashna Upanishad, strana 116, Theosophy Quarterly
- ^ A b C d E Max Muller, The Upanishads, část 2, Prasna Upanishad, pátá otázka, Oxford University Press, strany 281-283
- ^ A b Robert Hume, Prasna Upanishad, Třináct hlavních upanišad, Oxford University Press, strany 387-389
- ^ Charles Johnston, The Mukhya Upanishads: Books of Hidden Wisdom, (1920-1931), The Mukhya Upanishads, Kshetra Books, ISBN 978-1495946530 (Přetištěno v roce 2014), Archiv Prashna Upanishad, strany 117-118, Theosophy Quarterly
- ^ Eduard Roer, Prashna Upanishad[trvalý mrtvý odkaz ] Bibliotheca Indica, sv. XV, No. 41 and 50, Asiatic Society of Bengal, strany 137-139
- ^ Max Muller, The Upanishads, část 2, Prasna Upanishad, šestá otázka, Oxford University Press, strany 283-284
- ^ A b C Robert Hume, Prasna Upanishad „Třináct hlavních upanišád, Oxford University Press, strany 388–390 s poznámkami pod čarou
- ^ SoDazin Monier Williams Sanskrit-anglický slovník, Cologne Digital Sanskrit Lexicon
- ^ A b Eduard Roer, Prashna Upanishad[trvalý mrtvý odkaz ] Bibliotheca Indica, sv. XV, č. 41 a 50, Asijská společnost Bengálska, strany 140-141
- ^ C Johnston, Království nebeské a upanišady „The Open Court, sv. XIX, č. 12, strany 705-716
- ^ IB Horner, Raná buddhistická Dhamma Artibus Asiae, sv. 11, č. 1/2 (1948), strany 115-123
- ^ AK Haldar (1950), Symbolism in Indian Art and Religion, The Journal of Aesthetics and Art CriticismVol. 9, č. 2, strany 124-127
- ^ Joel D. Mlecko (1982), Guru v hinduistické tradici, Numen, sv. 29, Fasc. 1, strany 33-61
- Bibliografie
- Prashnopanishat (překlad do kannadštiny): autor Sri Adidevananda vydavatel Mise Ramakrishna, Mysore.
externí odkazy
- Prasna Upanishad Max Muller (překladatel), Oxford University Press
- Prasna Upanishad Robert Hume (překladatel), Oxford University Press
- Prasnopnishad s komentářem Adi Shankary SS Sastri (překladatel)
- Více překladů (Johnston, Nikhilānanda, Gambhirananda)
- Prashna Upanishad Sanskrt PDF
- Sri Aurobindo na Prashna Upanishad
- Prashna Upanishad se Shankarovým komentářem Přeložil S. Sitarama Sastri, online ebook
- Přednes