Yajurveda - Yajurveda - Wikipedia

Tento článek pojednává o písmech hinduismu. Obor tradiční indické medicíny viz Ájurvéda.

Yajurveda
Four vedas
Čtyři Védy
Informace
Náboženstvíhinduismus
JazykVédský sanskrt
DobaC. 1200–800 př. N. L[1]
Kapitoly40 adhyayas
Verše1,975 manter[2]
Stránka z Vajasneyi samhita nalezený v Shukla Yajurveda (sanskrt, devanagari písmo). Tato verze rukopisu začíná pozdravem Ganesha a Sadashiva (Shaivismus ).
Část série na
Hinduistická písma a texty
Om symbol.svg
Související hindské texty

The Yajurveda (Sanskrt: यजुर्वेदः, yajurvedaḥ, z yajus což znamená „uctívání“,[3] a veda "Věda") je Véda především prozaických manter pro bohoslužby.[4] Starověký védský sanskrtský text je kompilací rituálních vzorců, které řekl kněz, zatímco jednotlivec prováděl rituální činy, jako například před yajna oheň.[4] Yajurveda je jedním ze čtyř Védy a jedno z písem z hinduismus. Přesné století Yajurvedovy skladby není známo a podle odhadů Witzela je mezi 1200 až 800 př. N. L., Souběžně s Samaveda a Atharvaveda.[5]

Yajurveda je široce seskupena do dvou - „černé“ nebo „temné“ (Krišna) Yajurveda a „bílý“ nebo „jasný“ (Shukla) Yajurveda. Termín „černý“ znamená „neuspořádanou, nejasnou a pestrou sbírku“ veršů v Yajurvedě, na rozdíl od „bílé“, což znamená „dobře uspořádanou, jasnou“ Yajurvedu.[6] Černá Yajurveda přežila ve čtyřech recidivách, zatímco dvě recidivy bílé Yajurvedy přežily do moderní doby.[7]

Nejstarší a nejstarší vrstva yajurvédy samhita zahrnuje asi 1 875 veršů, které jsou odlišné, ale půjčují si a staví na základech veršů v Rigveda.[8][9] Střední vrstva obsahuje Satapatha Brahmana, jeden z největších Brahmana texty ve védské sbírce.[10] Nejmladší vrstva textu Yajurveda zahrnuje největší sbírku primárních Upanišad, které mají vliv na různé školy v Hinduistická filozofie. Mezi ně patří Brihadaranyaka Upanishad, Isha Upanishad, Taittiriya Upanishad, Katha Upanishad, Shvetashvatara Upanishad a Maitri Upanishad.[11][12]

Dva z nejstarších dochovaných rukopisných kopií Shukla Yajurveda sekce byly objeveny v Nepál a západní Tibet, a ty jsou datovány do 12. století n. l.[13]

Etymologie

Text Yajurveda popisuje vzorec a mantry, které mají být vysloveny během rituálů obětního ohně (yajna), zobrazené. Nabídky jsou obvykle ghí (čirá máslo), zrna, aromatická semena a kravské mléko.

Yajurveda je složené sanskrtské slovo, složené z yajus (यजुस्) a veda (वेद). Monier-Williams překládá yajus jako „náboženská úcta, úcta, uctívání, oběť, obětavá modlitba, formule, zvláště mantry vyslovené zvláštním způsobem při oběti“.[14] Veda znamená „znalost“. Johnson uvádí yajus znamená „(většinou) prozaické vzorce nebo mantry obsažené v Yajur Veda, které jsou zamumlány“.[15]

Michael Witzel interpretuje Yajurvedu ve smyslu „znalostního textu prozaických manter“ používaného ve védských rituálech.[4] Ralph Griffith vykládá jméno tak, že znamená „znalost oběti nebo obětavé texty a vzorce“.[16] Carl Olson uvádí, že Yajurveda je text „manter (posvátných vzorců), které se opakují a používají v rituálech“.[17]

Datování a historický kontext

Základní text yajurvédy spadá do období klasické mantry roku Védský sanskrt na konci 2. tisíciletí př. n. l. - mladší než Rigveda, a zhruba moderní s Atharvaveda Rigvedic Khilani a Sāmaveda.[18] Vědecký konsensus datuje většinu Yajurvedy a Atharvavedy hymny k rané indické Doba železná, po c. 1200 a před 800 př. N. L.[1]

Georg Feuerstein naznačují, že data daná většině těchto textů jsou příliš pozdě.[19]

Text

Hodnocení

Text Yajurveda zahrnuje Shukla Yajurveda, z nichž je známo asi 16 recensionů, zatímco Krishna Yajurveda mohl mít až 86 recendingů.[7] Přežily pouze dvě recidivy Shukla Yajurveda, Madhyandina a Kanva, a další jsou známé pouze jménem, ​​protože jsou zmíněny v jiných textech. Tyto dvě recenze jsou téměř stejné, až na několik rozdílů.[7] Na rozdíl od Shukla Yajurveda jsou čtyři přežívající zadržení Krishna Yajurveda velmi odlišné verze.[7]

Shukla Yajurveda

Samhita v Shukla Yajurveda se nazývá Vajasaneyi Samhita. Název Vajasaneyi je odvozen z Vajasaneya, patronymic of Yajnavalkya a zakladatel pobočky Vajasaneyi. Vajasaneyi Samhita (VS) přežívají dvě (téměř identické) přežití: Vajasaneyi Madhyandina a Vajasaneyi Kanva.[7] Ztracené názory Bílé yajurvédy, zmíněné v jiných textech starověké Indie, zahrnují Jabala, Baudhya, Sapeyi, Tapaniya, Kapola, Paundravatsa, Avati, Paramavatika, Parasara, Vaineya, Vaidheya, Katyayana a Vaijayavapa.[20]

Hodnocení Bílé yajurvédy[21]
Název recenzeAdhyayasAnuvakasPočet veršůRegionální přítomnostOdkaz
Madhyandina403031975Bihar, Madhya Pradesh, Gujarat, severní Indie[22]
Kanva403282086Maharashtra, Urísa, Telangana, Andhra Pradesh, Kerala, Karnataka, Tamil Nadu[23]

Krishna Yajurveda

Existují čtyři přežití Krishna Yajurveda - Taittirīya saṃhitā, Maitrayani saṃhitā, Kaṭha saṃhitā a Kapiṣṭhala saṃhitā.[24] Uvádí se, že ve Vayu Purana existuje celkem osmdesát šest recensionů, ale drtivá většina z nich je považována za ztracenou.[25] Škola Katha se označuje jako podškolní škola Carakas (poutníci) v některých starověkých textech Indie, protože se učili, když putovali z místa na místo.[26]

Hodnocení Černé jajurvédy[21]
Název recenzePočet dílčích recenzí[27]KandaPrapathakaPočet manterRegionální přítomnostOdkaz
Taittiriya2742Jižní Indie[28]
Maitrayani6454Západní Indie[29]
Kāṭhaka (Caraka)125403093Kašmír, severní Indie, východní Indie[27][30]
Kapiṣṭhala5648Haryana, Rádžasthán[30][31]

Nejznámější a nejzachovalejší z těchto hodnocení je Taittirīya saṃhitā. Někteří to připisují Tittiri, žákovi Yaska a zmínil se o Panini.[32] Text je spojen s Taittiriya škola yajurvédy a připisována žákům mudrce Tittiriho (doslovně, koroptev ptactvo).[33]

The Maitrayani saṃhitā je nejstarší Yajurveda Samhita, která přežila, a liší se do značné míry obsahem od Taittiriyas, stejně jako v některých odlišných uspořádáních kapitol, ale je mnohem podrobnější.[34]

The Kāṭhaka saṃhitā nebo Caraka-Kaṭha saṃhitā, podle tradice byla sestavena Kathou, žákem Vaisampayana.[34] Stejně jako Maitrayani Samhita nabízí mnohem podrobnější diskuzi o některých rituálech než mladší Taittiriya samhita který často shrnuje takové účty.[34] The Kapiṣṭhala saṃhitā nebo Kapiṣṭhala-Kaṭha saṃhitā, pojmenoval podle mudrce Kapisthala je existující jen v některých velkých fragmentech a upravený bez znaků přízvuku.[34] Tento text je prakticky variantou Kāṭhaka saṃhitā.[30]

Organizace

Každé regionální vydání (recension) Yajurveda měl Samhita, Brahmana, Aranyakas, Upanišady jako součást textu, s Shrautasutras, Grhyasutras a Pratishakhya připojený k textu. V Shukla Yajurveda je organizace textu stejná pro Madhayndina i Kanva shakhas.[7][20] Texty připojené k Shukla Yajurveda zahrnují Katyayana Shrautasutra, Paraskara Grhyasutra a Shukla Yajurveda Pratishakhya.[Citace je zapotřebí ]

V Krishna Yajurveda, každý z recutions má nebo měl jejich Brahmana text smíchán do textu Samhita, čímž se vytváří pestrá próza a verše, a dělat to nejasné, dezorganizované.[6][34]

Obsah

Samhitas

The Vajasaneyi Samhita má čtyřicet kapitol nebo adhyayasobsahující vzorce použité v následujících rituálech:[21]

Kapitoly Bílé yajurvédy[21]
Kapitola č.Název rituáluDnyPovaha rituáluOdkaz
1-2Darsapurnamasa (rituály v úplňku a v novoluní)2Nabídka kravského mléka ke střelbě. Oddělte telata od krav.[35][36]
3Agnihotra1Nabídněte máslo a mléko ke střelbě. Vítejte tři hlavní sezóny: jaro, deště a podzim.[37]
4-8SomayajnaVykoupat se v řece. Nabídněte oheň a mléko. Nabídky božstev myšlení, řeči. Modlitba k Višnu nepoškodit žádnou úrodu, střežit dobytek, vyhnat démony.[38]
9-10Vajapeya a RajasuyaPohár vítězství, inaugurace krále. Nabídka másla a súry (druh piva nebo vína) ke střelbě.[39]
11-18Agnicayana360Vzorce a rituály pro stavbu oltářů a ohnišť pro Agni yajna, s největším tvarem outpread orla nebo sokola.[40]
19-21SautramaniNabídky Masara (likér z rýžového ječmene plus vařené proso) ke střelbě. Očekávejte zlé odpustky při pití soma. Pro sesazeného krále, pro vojáky, kteří jdou do války o vítězství, pro štamgasty k získání dobytka a bohatství.[41]
22-25Ashvamedha180 nebo 360Pouze král. Kůň je propuštěn, následovaný ozbrojenými vojáky, přičemž každý, kdo zastaví nebo škodí putujícímu koni, je prohlášen za nepřítele státu. Kůň je vrácen do hlavního města a je slavnostně zabit vojáky. Velebení zesnulému koni. Modlitby k božstvům.[42]
26-29Doplňkové vzorce pro výše uvedené oběti[43]
30-31PurushamedhaSymbolická oběť Puruša (Kosmický muž). Nominální oběť hrála roli, ale podle obřadu byla po obřadu bez zranění propuštěna Max Muller[44] a další.[45] Náhrada za Ashvamedha (oběť koně). Rituál hraje vesmírné stvoření.[46]
32-34Sarvamedha10Uvádí se, že je důležitější než Purushamedha výše. Tento rituál je obětí univerzálního úspěchu a prosperity. Rituál pro toho, komu se chce dobře, nebo pro někoho, kdo opouští domov, zejména pro samotu a mokša, kterému se nabízí „tvaroh a ghí (čištěné máslo)“.[47]
35PitriyajnaRituální vzorce týkající se pohřbu pro kremace. Oběť otcům a předkům.[48]
36-39PravargyaPodle Griffitha je rituálem dlouhý život, nezpůsobilé schopnosti, zdraví, síla, prosperita, bezpečnost, klid a spokojenost. Nabídka kravského mléka a zrn do ohně yajna.[49]
40Tato kapitola není rituální vnější obětí. to je Isha Upanishad, filozofické pojednání o vnitřním Já (Atman, Duše). Ve verši 40.6 se uvádí: „Muž, který ve svém Já spatřuje všechna stvoření a všechny věci, které jsou, A ve všech bytostech vidí své Já, pak už nepochybuje, nepřemýšlí.[50]
Struktura manter

Různé rituály mantry v Yajurveda Samhitas jsou obvykle stanoveny v metru, a volat na védských božstev, jako je Savita (Sun), Indra, Agni, Prajapati, Rudra a další. Taittiriya Samhita v knize 4 například obsahuje následující verše pro rituální recitaci Agnicayana (zkrácené),[51]

Nejprve využívá mysl, Savita; vytváření myšlenek a vnímání světla, přineslo Agni ze Země.
Využití bohů s myslí; ti, kteří jdou s myšlenkou do nebe, do nebe, Savita podněcuje ty, kteří udělají velké světlo.
Se spoutanou myslí nás podněcuje bůh Savita, abychom dostali sílu do nebe.

Čí cestou následují další bohové a chválí moc boha, který měřil zářivé oblasti Země, je velkým bohem Savitou.
Bože Savito, popuduj rituál, popud pro štěstí, pán rituálu!
Božská Gandharva, čistička myšlenek, očišťuje naše myšlenky! Kéž pán řeči učiní naše slova sladkými!

Bože Savito, přiměj nás za tento rituál,
Ctít si bohy, získávat přátele, vždy zvítězit, získat bohatství, vyhrát nebe!

— Taittiriya Samhita 4.1.1, Přeložil Frits Staal[51]

Satapatha Brahmana

Hlavní článek: Satapatha Brahmana

Nadpis Satapatha Brahmana znamená „Brahmana sta cest“.[52] Je to jeden z největších Brahmana text, který přežil.[52] Zahrnuje, uvádí Staal, „skutečnou encyklopedii meandrujících názorů na rituální a jiné záležitosti“.[52]

Satapatha Brahmana byla přeložena Eggelingem na konci 19. století, často přetištěna a díky překladu byla dobře čtena. Byl však nesprávně interpretován a zneužit, uvádí Staal, protože „obsahuje dostatek materiálu na podporu žádný teorie".[52] Eggeling, první překladatel Satapathy Brahmany, to nazval „křehkou symbolikou spíše než vážným uvažováním“, podobně jako „spekulativní výpary“, které se vyskytují v křesťanské a nekřesťanské rozmanitosti Gnosticismus.[52][53]

Upanišady

Yajurveda má v sobě vloženo šest primárních upanišád.[12]

Brihadaranyaka Upanishad

The Brihadaranyaka Upanishad se nachází v Bílé yajurvédě.[6] Je to jeden z Mukhya Upanishads a také mezi největší a nejstarší (~ 700 př. n. l.).[11] Je to klíčové písmo z hinduismus který ovlivnil všechny školy v Hinduistická filozofie. Text je pojednáním o Mantman (Soul, Self), s pasáží o metafyzice, etice a touhou po znalostech, které ovlivnily různé Indická náboženství, starověcí a středověcí učenci.[54][55][56]

Brihadaranyaka Upanishad je jednou z prvních rozsáhlých diskusí o hinduistické koncepci dharma, karma a mokša (osvobození od smutku, svoboda, emancipace, seberealizace). Paul Deussen jej nazývá „jedinečným svým bohatstvím a vřelostí prezentace“, s hloubkou, která si v moderní době zachovává svou plnou hodnotu.[57] Max Muller ilustroval svůj styl takto,

Ale když si [Já] představí, že je, jako by to byl, bůh,
nebo že je králem,
nebo „Já jsem to úplně,“ to je jeho nejvyšší svět,
Toto je skutečně jeho (pravá) podoba, osvobozená od tužeb, osvobozená od zla, zbavená strachu.

Nyní jako muž, když ho obejme milovaná manželka,
neví nic, co je bez, nic, co je uvnitř,
tedy tato osoba, když ji objal Prajna (vědomý, vědomý) Já,
neví nic, co je bez, nic, co je uvnitř.
Toto je skutečně jeho (pravá) podoba, ve které jsou splněna jeho přání,
ve kterém je Já pouze jeho přáním, ve kterém nezbylo žádné jiné přání,
je osvobozen od zármutku.

— Brihadaranyaka Upanishad, kapitola 4, Brahmanam 3, Hymns 20-32, přeložil Max Muller[58]

Isha Upanishad

The Isha Upanishad se nachází v Bílé yajurvédě.[6] Je to jeden z nejkratších Upanišady, vložený jako poslední kapitola Shukla Yajurveda. Klíčové Písmo Vedanta sub-školy hinduismu, jeho název je odvozen od „skrytý v Pánu (Já)“.[59]

Isha Upanishad pojednává o átmanské (duše, vlastní) teorii hinduismu a je odkazován oběma Dvaita (dualismus) a Advaita (nedualismus) sub-školy Vedanta.[60][61] Je klasifikován jako „poetický Upanišad“ spolu s Kenou, Kathou, Svetasvatarou a Mundaka Upanišadami.[62]

Taittiriya Upanishad

The Taittiriya Upanishad se nachází v černé yajurvédě.[6] Je to sedmá, osmá a devátá kapitola Taittiriya Aranyaka, které se také nazývají Siksha Valli, Ananda Valli a Bhrigu Valli.[6][63]

Taittiriya Upanishad zahrnuje verše, které jsou částečně modlitbami a požehnáním, částečně poučením o fonetice a praxi, částečně radami o etice a morálce poskytované absolvujícím studentům starověkých védských gurukul (školy), částečně pojednání o alegorii a částečně filozofické poučení.[6]

Text nabízí pohled na vzdělávací systém ve starověké Indii. Zahrnuje také oddíly o etice a výzvě k osobnímu rozvoji. Max Muller překládá desátou anuvaku textu, například jako potvrzení vlastního já jako schopné, zmocněné blažené bytosti.[64] Desátý anuvaka tvrdí: „Jsem ten, kdo třese stromem. Jsem slavný jako vrchol hory. Já, jehož čisté světlo (poznání) vzrostlo, jsem to, co je skutečně nesmrtelné, protože sídlí na slunci. Já (Duše, Já) jsem pokladem, moudrým, nesmrtelným, nezničitelným. Toto je učení Vedy, mudrce Trisanku. “[64]

Katha Upanishad

The Katha Upanishad se nachází v černé yajurvédě.[6] Upanišad je legendární příběh malého chlapce, Nachiketa - syn mudrce Vajasravasy, který se setká Yama - indické božstvo smrti. Jejich konverzace se vyvinula k diskusi o povaze člověka, poznání, mantman (duše, já) a moksha (osvobození).[65]

Kathaka Upanishad je důležitý starověký sanskrtský korpus Vedanta střední školy. Tvrdí, že „Átman (duše, já) existuje“, učí předpis „hledat sebepoznání, které je nejvyšší blažeností“, a vysvětluje tuto premisu jako ostatní primární upanišady hinduismu. Podrobná učení Kathy Upanišady byla různě interpretována jako Dvaita (dualistické)[66] a jako Advaita (nedualistický ).[67][68][69]

Katha Upanishad nalezená v Yajurvedě patří k nejrozšířenějším Upanishadům. Filozofové jako např Arthur Schopenhauer chválil to, Edwin Arnold vykreslil to ve verši jako "Tajemství smrti" a Ralph Waldo Emerson připsal Katha Upanishad za ústřední příběh na konci své eseje Nesmrtelnost, stejně jako jeho báseň "Brahma".[67][70]

Shvetashvatara Upanishad

The Shvetashvatara Upanishad se nachází v černé yajurvédě.[6] Text začíná metafyzickými otázkami o prvotní příčině veškeré existence, jejím původu, konci a jaké roli, pokud vůbec nějaké, měla jako prvotní příčinu čas, příroda, nutnost, náhoda?[71] Poté rozvíjí svoji odpověď a dochází k závěru, že „univerzální duše existuje v každém jednotlivci, vyjadřuje se v každém stvoření, vše na světě je jeho projekcí a že v něm je Jednota, jednota duší v jediném Já“ .[72]

Shvetashvatara Upanishad je pozoruhodný pro jeho diskusi o pojetí osobního boha - Ishvara, a naznačuje, že je to cesta k vlastnímu Nejvyššímu Já.[72][73] Text je také pozoruhodný jeho více zmínkami o obou Rudra a Shiva, spolu s dalšími védskými božstvy, a krystalizace Šivy jako ústředního tématu.[73]

Maitrayaniya Upanishad

The Maitrayaniya Upanishad, známý také jako Maitri Upanishad, se nachází v černé Yajurvedě. Skládá se ze sedmi Prapathakas (lekce). První Prapathaka je úvodní, další tři jsou strukturovány ve stylu otázek a odpovědí a diskutují o metafyzických otázkách týkajících se Atman (Self, Soul), zatímco pátý až sedmý Prapathaka jsou doplňky.[74] Několik rukopisů objevených v různých částech Indie však obsahuje menší počet Prapathakas, s verzí v telugštině, která ukazuje pouze čtyři.[75]

Společné jádro Maitri Upanishad napříč různými verzemi, uvádí Max Muller, je úcta k duši, kterou lze shrnout několika slovy jako: „(Člověk) je Já - nesmrtelný, nebojácný, Brahman ".[75] Maitrayaniya Upanishad je pozoruhodný svými odkazy na teorie také nalezené v Buddhismus, prvky Samkhya a Jóga školy hinduismu, stejně jako Ášrama Systém.[76]

Srautasutras

Yajurvéda měla Shrautasutras a Grhyasutras z patnácti škol: Apastamba Agastya, Agniveshyaka, Baudhayana Bharadvaja, Hiranyakeshi, Kaundinya, Kusidaka, Katyayana, Lokaksita, Madhyamdina, Panca-Kathaka, Satyasadha, Sakala, Sandilya, Vaikhanasa a Vadula.[77] Z těchto devíti přežilo spolu s částmi Kaundinya.[77]

Rukopisy a překlady

Většina dochovaných rukopisů a doporučení Yajurvedových Samhitů, Aranyaků a Brahmanů zůstává nepřeložena do západních jazyků. Dva spolehlivé překlady pocházejí z koloniální éry Indie v Indii a byly široce studovány.[78] Toto je překlad AB Keitha Taittiriya Samhita z Černé jajurvédy,[79] a překlad Juliu Eggeling Satapatha Brahmana z Bílé jajurvédy.[53]

Ralph Griffith publikoval časný překlad White Yajurveda Samhita.[80] Nicméně, Frits Staal zpochybnil jeho překlady a považuje je za „fantazie a nejlépe vyřazené“.[81]

Devi Chand vydal znovu interpretovaný překlad Yajurvedy v roce 1965, přetištěný jako 3. vydání v roce 1980, kde překlad zahrnoval monoteistické interpretace védského textu Dayanandy Saraswatiho a překlad liberálně přidává k různým veršům „O Lord“ a „Creator“. , na rozdíl od jiných překladatelů.[82]

Ezourvedam padělání

V 18. století publikovali francouzští jezuité Ezourvedam, prohlašovat to být překlad recension Yajurveda.[83][84] Ezourvedu studoval Voltaire,[85] a později prohlásil padělek, představující jezuitské myšlenky pro Indy jako védskou školu.[84]

Význam

Ashvamedhika parva z Mahábhárata popisuje celoroční obřad podle Yajurvédy.

Text je užitečným zdrojem informací o zemědělství, hospodářském a společenském životě během védské éry.[86] Verše například uvádějí druhy plodin považovaných ve starověké Indii za důležité,

Může můj rýže rostliny a můj ječmen a moje fazole a moje sezam,
a moje fazole a moje viky a moje perlové proso a můj proso proso,
a můj čirok a moje divoká rýže a moje pšenice a můj čočka,
prosperujte obětí.

— Bílá Yajurveda 18.12, [86]


Viz také

Reference

  1. ^ A b Witzel 1991, str. 6.
  2. ^ https://sites.google.com/a/vedicgranth.org/www/what_are_vedic_granth/the-four-veda/interpretation-and-more/construction-of-the-vedas?mobile=true
  3. ^ Jean Holm; John Bowker (1994). Uctívání. A&C Black. p. 88. ISBN  978-0-567-26232-5.
  4. ^ A b C Michael Witzel (2003), „Vedas and Upaniṣads“, The Blackwell Companion to Hinduism (editor: Gavin Flood), Blackwell, ISBN  0-631215352, strany 76-77
  5. ^ Witzel 2001, str. 6.
  6. ^ A b C d E F G h i Paul Deussen, Šedesát upanišád Védy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 217-219
  7. ^ A b C d E F CL Prabhakar (1972), The Recensions of the Sukla Yajurveda, Archív Orientální, svazek 40, číslo 1, strany 347-353
  8. ^ Antonio de Nicholas (2003), Meditations Through the Rig Veda: Four-Dimensional Man, ISBN  978-0595269259, strany 273-274
  9. ^ Edmund Gosse, Krátké historie literatur světa, str. 181, v Knihy Google, New York: Appleton, strana 181
  10. ^ Frits Staal (2009), Discovering the Vedas: Origins, Mantras, Rituals, Insights, Penguin, ISBN  978-0143099864, strany 149–153, citát: „Satapatha je jedním z největších Brahmanů ...“
  11. ^ A b Paul Deussen, Filozofie Upanišad, Motilal Banarsidass (vydání 2011), ISBN  978-8120816206, strana 23
  12. ^ A b Patrick Olivelle (1998), Upaniṣhads, Oxford University Press, ISBN  0-19-282292-6, strany 1-17
  13. ^ Michael Witzel; Qinyuan Wu (2019). Dva nejstarší rukopisy Vedy: Faxové vydání Vājasaneyi Saṃhity 1–20 (Saṃhitā- a Padapāṭha) z Nepálu a západního Tibetu (asi 1150 n. L.). Harvard University Press (Harvard Oriental Series 92). s. 1–8. ISBN  9780674988262.
  14. ^ Monier Monier Williams, sanskrtský anglický slovník, Oxford University Press, záznam pro Yajus, strana 839
  15. ^ WJ Johnson (2009), Yajusi Slovník hinduismu, Oxford University Press, ISBN  978-0198610250
  16. ^ Ralph Griffith, Texty bílé Yajurvedy EJ Lazarus, strana xvii
  17. ^ Carl Olson (2007), Mnoho barev hinduismu, Rutgers University Press, ISBN  978-0813540689, strana 13
  18. ^ Vývoj védského kánonu a jeho škol, Michael Witzel, Harvard University
  19. ^ Feuerstein, Georg (11. 9. 2013). Tradice jógy: její historie, literatura, filozofie a praxe (Kindle Locations 2645-2653). Hohm Press. Kindle Edition: „Datování prvních čtyř historických období je sice spekulativní, ale stejně tak i standardní chronologie obsažená v učebnicích pro vysoké školy. Védy musí být jasně přiřazeny k éře daleko před srovnávacím datem 1900 př. N. L., Což bude vysvětleno brzy . O kolik dříve ještě není známo s jistou mírou jistoty, ačkoli astronomické odkazy v samotných Védách, spolu s dynastickými rodokmeny (z Purânas) a seznamem mudrců v Brâhmanas a Upanišadách, ospravedlňují datum nejméně dvou tisíc nebo více let před rokem 1 200 př. n. l., což je běžně přijímané, ale zjevně nesprávné datum složení Rig-Vedy. Stejně jako musí být Védy přiřazeny dřívějšímu období, musí být složení původních Brâhmanů z velmi podobných důvodů odsunuto zpět v čase před rokem 1900 př. n. l. Také nejstarší upanišady, o nichž se obecně předpokládá, že byly vytvořeny krátce před dobou Buddhy, by měly být umístěny mnohem dříve ve světle f tohle všechno. “
  20. ^ A b GS Rai, Sakhové Yajurvédy v Puránách, Purana, svazek 7, č. 1, strany 11-16
  21. ^ A b C d Ralph Griffith, Texty bílé Yajurvedy EJ Lazarus, stránka i-xvi
  22. ^ GS Rai, Sakhové Yajurvédy v Puránách, Purana, svazek 7, č. 1, strana 13
  23. ^ GS Rai, Sakhové Yajurvédy v Puránách, Purana, svazek 7, č. 1, strana 14
  24. ^ Michael Witzel, Včasná sanskritizace, počátky a vývoj státu Kuru Archivováno 20. února 2012 v Wayback Machine, Harvard University (1996)
  25. ^ GS Rai, Sakhové Krsna Yajurvedy v Puránách, Purana, svazek 7, č. 2, strana 235
  26. ^ GS Rai, Sakhové Krsna Yajurvedy v Puránách, Purana, svazek 7, č. 2, strany 236-238
  27. ^ A b GS Rai, Sakhové Krsna Yajurvedy v Puránách, Purana, svazek 7, č. 2, strany 238-241
  28. ^ AB Keith, THE VEDA OF THE BLACK YAJUS SCHOOL: Taittiriya Sanhita, Oxford University, stránky i-xii
  29. ^ GS Rai, Sakhové Krsna Yajurvedy v Puránách, Purana, svazek 7, č. 2, strany 244
  30. ^ A b C Gonda, Jan (1975). Historie indické literatury: Veda a Upanišady. Sv. I. Wiesbaden: Otto Harrassowitz. 326–327. ISBN  3-447-01603-5.
  31. ^ GS Rai, Sakhové Krsna Yajurvedy v Puránách, Purana, svazek 7, č. 2, strany 241-242
  32. ^ Dowson, John (1984) [1879]. Klasický slovník hinduistické mytologie a náboženství, geografie, historie. Kalkata: Rupa & Co. str. 319.
  33. ^ Weber, Dějiny indické literatury, str. 87, v Knihy Google, Trubner & Co, strany 87-91
  34. ^ A b C d E GS Rai, Sakhové Krsna Yajurvedy v Puránách, Purana, svazek 7, č. 2, strany 235-253
  35. ^ Frits Staal (2009), Discovering the Vedas: Origins, Mantras, Rituals, Insights, Penguin, ISBN  978-0143099864, strana 124
  36. ^ Ralph Griffith, Texty bílé Yajurvedy EJ Lazarus, strany 1-16
  37. ^ Ralph Griffith, Texty bílé Yajurvedy EJ Lazarus, strany 17-25
  38. ^ Ralph Griffith, Texty bílé Yajurvedy EJ Lazarus, strany 26-70
  39. ^ Ralph Griffith, Texty bílé Yajurvedy EJ Lazarus, strany 71-86
  40. ^ Ralph Griffith, Texty bílé Yajurvedy EJ Lazarus, strany 87-171
  41. ^ Ralph Griffith, Texty bílé Yajurvedy EJ Lazarus, strany 172-204
  42. ^ Ralph Griffith, Texty bílé Yajurvedy EJ Lazarus, strany 205-234
  43. ^ Ralph Griffith, Texty bílé Yajurvedy EJ Lazarus, strany 235-254
  44. ^ Max Muller, Posvátné knihy Východu, str. 407, v Knihy Google, Svazek 44, část 5, Oxford University Press; Viz také souhlas společnosti Weber, že to bylo symbolické na straně 413
  45. ^ Oliver Leaman (2006), Encyclopedia of Asian Philosophy, Routledge, ISBN  978-0415172813, strana 557, citát: „Je třeba zmínit, že ačkoli je učiněno opatření pro lidskou oběť (purusha-medha), bylo to čistě symbolické a nikomu neškodilo.“
  46. ^ Ralph Griffith, Texty bílé Yajurvedy EJ Lazarus, strany 255-263
  47. ^ Ralph Griffith, Texty bílé Yajurvedy EJ Lazarus, strany 264-287
  48. ^ Ralph Griffith, Texty bílé Yajurvedy EJ Lazarus, strany 288-290
  49. ^ Ralph Griffith, Texty bílé Yajurvedy EJ Lazarus, strany 291-303
  50. ^ Ralph Griffith, Texty bílé Yajurvedy EJ Lazarus, strany 304-310
  51. ^ A b Frits Staal (2009), Discovering the Vedas: Origins, Mantras, Rituals, Insights, Penguin, ISBN  978-0143099864, strany 127-128
  52. ^ A b C d E Frits Staal (2009), Discovering the Vedas: Origins, Mantras, Rituals, Insights, Penguin, ISBN  978-0143099864, strany 151-152
  53. ^ A b Julius Eggeling, Satapatha Brahmana, Část 1, kniha 1 a 2, Max Muller (redaktor), Oxford University Press, strana ix Úvod
  54. ^ Brihadaranyaka Upanishad s komentářem Adi Shankary S. Madhavananada (překladatel)
  55. ^ Brihadaranyaka Upanisad s komentářem Madhvacharyi, Přeložil Rai Bahadur Sriśa Chandra Vasu (1933), OCLC  222634127
  56. ^ Patrick Olivelle (1998), Upaniṣhads, Oxford University Press, 1998, strany 1-23
  57. ^ Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strana 482
  58. ^ Brihadaranyaka Upanishad Max Muller, The Sacred Books of the East, svazek 15, Oxford University Press
  59. ^ Max Muller Upanišady Posvátné knihy Východu, Část 1, Oxford University Press, dotisk Routledge v roce 2013, ISBN  978-0700706006, Sv. 1, strany 311 až 319
  60. ^ AK Bhattacharyya, Hindu Dharma: Introduction to Scriptures and Theology, ISBN  978-0595384556, strany 25-46
  61. ^ Madhava Acharya, komentář Sri Madhvy k Isha a Kena Upanishad, OCLC  24455623; také Isavasyopanisad bhasya sangraha, ISBN  978-8187177210, OCLC  81882275
  62. ^ Deussen, Paul (1908), Filozofie Upanišad
  63. ^ Taittiriya Upanishad SS Sastri (překladatel), The Aitereya and Taittiriya Upanishad, strany 57-192
  64. ^ A b Max Muller, The Sacred Books of the East, díl 15, Oxford University Press, kapitola 3: Taittiriya Upanishad, viz Siksha Valli - Desátá Anuvaka
  65. ^ Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 269-273
  66. ^ Ariel Glucklich (2008), The Strides of Vishnu: Hindu Culture in Historical Perspective, Oxford University Press, ISBN  978-0-19-531405-2, strana 70
  67. ^ A b SH Nasr (1989), Knowledge and the Sacred: Revisioning Academic Accountability, State University of New York Press, ISBN  978-0791401767, strana 99, citát: „Emerson byl obzvláště opilý poselstvím Upanišadů, jejichž nedualistická doktrína tak jasně obsažená v kathské upanišadě se odráží v jeho dobře známé básni Brahma.“
  68. ^ Kathopanishad, v The Katha and Prasna Upanishads s komentářem Sri Shankara, Přeložil SS Sastri, Archiv Harvard College, strany 1-3
  69. ^ Patrick Olivelle (1996), The Early Upanishads: Annotated Text & Translation, Oxford University Press, ISBN  978-0195124354, Úvod Kapitola
  70. ^ R White (2010), Schopenhauer and Indian Philosophy, International Philosophical Quarterly, sv. 50, číslo 1, strany 57-76
  71. ^ Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 305 s poznámkou pod čarou 2
  72. ^ A b Max Muller, Shvetashvatara Upanishad, Oxford University Press, stránky xxxii - xlii
  73. ^ A b Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 301-304
  74. ^ Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 327-386
  75. ^ A b Max Muller, The Upanishads, část 2, Maitrayana-Brahmana Upanishad Úvod, Oxford University Press, stránky xliii-lii
  76. ^ Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 328-329
  77. ^ A b Jan Gonda (1977), A History of Indian Literature: The Ritual Sutras, Vol 1, Fasc 2, Otto Harrassowitz, ISBN  978-3447018234, strana 489
  78. ^ Frits Staal (2009), Discovering the Vedas: Origins, Mantras, Rituals, Insights, Penguin, ISBN  978-0143099864, strany 353, 121-153
  79. ^ AB Keith (1914), Taittiriya Sanhita, Harvard University Press
  80. ^ Ralph Griffith, Texty bílé Yajurvedy EJ Lazarus (1899)
  81. ^ Frits Staal (2009), Discovering the Vedas: Origins, Mantras, Rituals, Insights, Penguin, ISBN  978-0143099864, strana 352
  82. ^ Devi Chand (1980), The Yajurveda, 3. vydání, Munshiram Manoharlal, ISBN  978-8121502948
  83. ^ Urs App (2011), Zrození orientalismu. Kapitola 1: Voltaire's Veda, University of Pennsylvania Press, strany 433-435
  84. ^ A b Ludo Rocher (1984), Ezourvedam: A French Veda of the Eighteenth Century, University of Pennsylvanis Studies on South Asia, ISBN  978-0915027064, strany 61-66
  85. ^ Moriz Winternitz a V. Srinivasa Sarma (2010), Dějiny indické literatury, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN, strana 11 poznámka pod čarou 1
  86. ^ A b Ralph Griffith, Texty bílé Yajurvedy EJ Lazarus, strana 163

Zdroje

Další čtení

  • Ralph Thomas Hotchkin Griffith, Texty bílé yajurvédy. Přeloženo s populárním komentářem (1899).
  • Devi Chand, Yajurveda. Sanskrtský text s anglickým překladem. Třetí edice (1980).
  • Sanhitâ of the Black Yajur Veda with the Commentary of Mâdhava 'Achârya, Kalkata (Bibl. Indica, 10 svazků, 1854–1899)
  • Kumar, Pushpendra, Taittiriya Brahmanam (Krsnam Yajurveda), 3 sv., Dillí (1998).

externí odkazy

Autor: Atharv