Sushruta Samhita - Sushruta Samhita

Část série na |
Hinduistická písma a texty |
---|
![]() |
Související hindské texty |
Časová osa |
The Sushruta Samhita (सुश्रुतसंहिता, IAST: SuśrutasaṃhitādoslovaSuśruta "Compendium") je starodávný Sanskrt text o medicíně a chirurgii a jedno z nejdůležitějších pojednání na toto téma, které přežilo ze starověkého světa. The Kompendium Suśruta je jedním ze základních textů Ájurvéda (Indická tradiční medicína), vedle Caraka-Saṃhitā, Bheḷa-Saṃhitāa lékařské části Bower rukopis.[1][2] Je to jeden ze dvou základních hinduistických textů o lékařské profesi, které přežily ze starověké Indie.[3][4]
The Suśrutasaṃhitā má velký historický význam, protože zahrnuje historicky jedinečné kapitoly popisující chirurgický výcvik, nástroje a postupy, kterými se moderní věda o chirurgii stále řídí.[2][5] Jeden z nejstarších Sushruta Samhita rukopisy palmových listů je zachována na Knihovna Kaiser, Nepál. Je datován datem 878 CE.[6][rozporuplný ]
Dějiny
Tato osoba sama je způsobilá ošetřovat nebo navštěvovat lůžko pacienta, který je chladný a příjemný svým chováním, nemluví špatně o žádném těle, je silný a pozorný k požadavkům nemocných a přísně a neúnavně dodržuje pokyny lékaře.
—Sushruta Samhita Kniha 1, kapitola XXXIV
Překladatel: Bhishagratna[7]
datum
Časný učenec Rudolf Hoernle navrhl, že vzhledem k tomu, že autor Satapatha Brahmana - starověký védský text, který věděl o naukách Sushruta, tyto nauky Sushruta by měly být datovány na základě data složení Satapathy Brahmana.[8] Datum složení Brahmany je samo o sobě nejasné, dodal Hoernle a odhadl jej na zhruba šesté století př. N. L.[8] Zatímco Loukas et al. datovat Sushruta Samhita do poloviny 1. tisíciletí před naším letopočtem,[9] Boslaugh datuje aktuálně existující text do 6. století n. L.[10]
Rao v roce 1985 navrhl, že původní vrstvu k Sushruta Samhita složil v 1. tisíciletí před naším letopočtem „starší Sushruta“ skládající se z pěti knih a 120 kapitol, která byla redigována a rozšířena o Uttara-tantru jako poslední vrstvu textu v 1. tisíciletí CE , čímž se velikost textu rozšíří na šest knih a 184 kapitol.[11] Walton a kol., V roce 1994, vystopovali původ textu k 1. tisíciletí př. N. L.[12]
Meulenbeld ve své knize z roku 1999 uvádí, že Suśruta-saṃhitā je pravděpodobně dílo, které zahrnuje několik historických vrstev, jejichž složení mohlo začít v minulých stoletích př. n. l. a bylo v jeho dochované podobě dokončeno jiným autorem, který redigoval jeho prvních pět částí a přidal dlouhý, závěrečný oddíl „Uttaratantra“.[1] Je pravděpodobné, že Suśruta-saṃhitā byl známý učenci Dṛḍhabala (fl. 300-500 nl, také hláskoval Dridhabala), který uvádí poslední datum verze díla, která přežila do moderní doby.[1]
Tipton v přehledu historických perspektiv z roku 2008 uvádí, že stále existuje nejistota ohledně datování textu, kolik autorů k němu přispělo a kdy. Odhady se pohybují od 1000 př. N. L., 800–600 př. N. L., 600 př. N. L., 600–200 př. N. L., 200 př. N. L., 1–100 n. L. A 500 n. L.[13] Částečné řešení těchto nejistot, uvádí Tipton, vychází z porovnání textu Sushruta Samhita s několika védskými hymny, zejména Atharvaveda jako je hymnus o stvoření člověka ve své 10. knize,[14] kapitoly Atreya Samhita, které popisují lidskou kostru,[15] lepší datování starověkých textů, které zmiňují Sushrutovo jméno, a kritické studie starověkého Bowerova rukopisu od Hoernleho.[13] Tyto informace sledují první Sushruta Samhitu, která byla pravděpodobně složena přibližně v polovině 1. tisíciletí př. N. L.[13]
Autorství

Suśruta (Devanagari सुश्रुत, přídavné jméno znamenající „renomovaný“[16]) je v textu pojmenován jako autor, který představil učení svého guru Divodāsy.[17] Ve starověkých textech, jako je buddhistický Jatakas, se říká, že byl lékařem, který učil ve škole v Kashi (Váránasí ) souběžně s jinou lékařskou školou v Taxile (na řece Jhelum),[18][19] někdy mezi 1200 př. n.l. a 600 př. n.l.[20][21] Jedna z prvních známých zmínek o jménu Sushruta je v Bower rukopis (4. nebo 5. století), kde je Sushruta uveden jako jeden z deseti mudrců pobývajících v Himalájích.[22]
Rao v roce 1985 navrhl, že autorem původní „vrstvy“ byl „starší Sushruta“ (Vrddha Sushruta). Text, uvádí Rao, byl redigován o staletí později „jinou Sushrutou, poté Nagarjunou a poté byla jako doplněk přidána Uttara-tantra.[11] Učenci obecně uznávají, že do tohoto textu přispělo několik starověkých autorů zvaných „Suśruta“.[23]
Přidružení
Tento text byl mnoha učenci nazýván hinduistickým textem.[10][24][25] Text pojednává o chirurgii se stejnou terminologií, jakou najdete ve starodávnějších hinduistických textech,[26][27] zmiňuje hinduistické bohy jako např Narayana, Hari, Brahma, Rudra, Indra a další v jeho kapitolách,[28][29] odkazuje na písma hinduismu, jmenovitě Védy,[30][31] a v některých případech doporučuje jako součást léčby a zotavení pacienta cvičení, chůzi a „neustálé studium Véd“.[32] Text také používá terminologii Samkhya a další školy Hinduistická filozofie.[33][34][35]
Sushruta Samhita a Caraka Samhita mají v celém náboženství náboženské představy, uvádí Steven Engler, který poté dospěl k závěru, že „védské prvky jsou příliš ústřední, než aby byly považovány za okrajové“.[35] Mezi tyto myšlenky patří zacházení s krávou jako s posvátnými, rozsáhlé používání termínů a stejných metafor, které jsou všudypřítomné v hinduistických písmech - Védách, a zahrnutí teorie Karma, já (Atman ) a Brahman (metafyzická realita) v duchu těch, které se nacházejí ve starověkých hinduistických textech.[35] Dodává však Engler, text obsahuje i další vrstvu myšlenek, kde empirické racionální myšlenky vzkvétají v soutěži nebo ve spolupráci s náboženskými myšlenkami.[35]
Text může mít buddhistické vlivy, protože byl jmenován redaktor Nagarjuna vyvolal mnoho historických otázek, zda byl stejnou osobou slávy buddhismu Mahayana.[23] Zysk uvádí, že starověké buddhistické lékařské texty se výrazně liší od Sushruty i Caraka Samhity. Například Caraka i Sushruta doporučují Dhupana (fumigace) v některých případech použití kauterizace pomocí ohně a alkálií ve třídě ošetření a vypouštění krve jako první krok při ošetření ran. Zysk v buddhistických textech Pali nikde neuvádí tyto typy lékařských postupů.[36] Podobně léčivé pryskyřice (Lakšo) seznamy se mezi texty Sushruta a Pali liší, přičemž některé soubory nejsou vůbec zmíněny.[37] Zatímco Sushruta a Caraka jsou si blízcí, mnoho utrpení a jejich léčby v těchto textech se v textech Pali nenachází.[38]
Obecně se uvádí, že Zysk, buddhistické lékařské texty jsou blíže k Sushruta než k Caraka,[36] a ve své studii naznačuje, že Sushruta Samhita pravděpodobně prošel „hinduizačním procesem“ kolem konce 1. tisíciletí př. n. l. a prvních století běžné éry po Hinduistický ortodoxní utvořila se identita.[39] Clifford uvádí, že vliv byl pravděpodobně vzájemný, s buddhistickou lékařskou praxí ve své starověké tradici zakázanou mimo buddhistický mnišský řád precedensem stanoveným Buddhou a buddhistický text ve své předehře chválí Buddhu místo hinduistických bohů.[40] Vzájemný vliv mezi lékařskými tradicemi mezi různými indickými náboženstvími, historie vrstev Suśruta-saṃhitā zůstává nejasný, velký a obtížný výzkumný problém.[23]
Suśruta je v hinduistické tradici uctíván jako potomek Dhanvantari, mýtický bůh medicíny,[41] nebo jako ten, kdo získal znalosti z diskurzu od Dhanvantariho ve Varanasi.[17]
Rukopisy a přenosy

Jeden z nejstarších rukopisy palmových listů z Sushruta Samhita byl objeven v Nepálu. Je zachována na Knihovna Kaiser, Nepál jako rukopis KL – 699 s digitální kopií archivovanou Nepálsko-německým projektem na uchování rukopisů (NGMCP C 80/7).[6] Částečně poškozený rukopis se skládá ze 152 folií, napsaných na obou stranách, se 6 až 8 řádky v přechodném skriptu Gupta. Rukopis byl prokazatelně datován tak, aby jej dokončil písař v neděli 13. dubna 878 n. L. (Manadeva Samvat 301).[6]
Velká část stipendia na Suśruta-saṃhitā je založen na vydáních textu, která byla vydána v průběhu devatenáctého a počátku dvacátého století. To zahrnuje vydání Vaidya Yādavaśarmana Trivikramātmaja Ācāryi, které obsahuje také komentář učence Dalhaṇa.[42]
Tištěná vydání vycházejí pouze z malé podskupiny rukopisů, které byly k dispozici v hlavních vydavatelských centrech v Bombaji, Kalkatě a jinde, když se vydání připravovala, někdy jen tři nebo čtyři rukopisy. Ty však dostatečně nepředstavují velký počet rukopisných verzí Suśruta-saṃhitā které přežily do moderní doby. Tyto rukopisy dnes existují v knihovnách v Indii i v zahraničí, možná existuje sto nebo více verzí textu a kritické vydání z Suśruta-saṃhitā ještě není připraven.[43]
Obsah
Různé části nebo útvary těla, které byly zmíněny dříve, včetně kůže, nemohou být správně popsány člověkem, který není zběhlý v anatomii. Každý, kdo si přeje získat důkladné znalosti anatomie, by tedy měl připravit mrtvé tělo a pečlivě ho pozorovat, pitvat a prozkoumat jeho různé části.
—Sushruta Samhita, Kniha 3, Kapitola V
Překladatelé: Loukas et al[9]
Sushruta Samhita patří k nejdůležitějším starodávným lékařským pojednáním.[1][44] Je to jeden ze základních textů lékařské tradice v Indii, vedle Caraka-Saṃhitā, Bheḷa-Saṃhitāa lékařské části Bower rukopis.[1][2][44]
Rozsah
Sushruta Samhita byla složena po Charaka Samhita, až na některá témata a jejich důraz, oba pojednávají o mnoha podobných předmětech, jako jsou Obecné principy, Patologie, Diagnostika, Anatomie, Senzorická prognóza, Terapeutika, Farmaceutika a Toxikologie.[45][46][1]
Texty Sushruta a Charaka se liší v jednom hlavním aspektu, přičemž Sushruta Samhita poskytuje základ chirurgie, zatímco Charaka Samhita je primárně základem medicíny.[45]
Kapitoly
The Sushruta SamhitaVe své dosavadní podobě je rozdělen do 186 kapitol a obsahuje popis 1120 nemocí, 700 léčivých rostlin, 64 přípravků z minerálních zdrojů a 57 přípravků na základě živočišných zdrojů.[47]
The Suśruta-Saṃhitā je rozdělena do dvou částí: prvních pět kapitol, které jsou považovány za nejstarší část textu, a „Pozdější část“ (Skt. Uttaratantra), který přidal autor Nagarjuna.[48] Obsah těchto kapitol je různorodý, některým tématům se věnuje několik kapitol v různých knihách a shrnutí podle Bhishagratnova překladu je následující:[49][50][51]
Rezervovat | Kapitola | Témata (neúplná)[poznámka 1] | Překlad Komentáře | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Prevence versus léčba
Sushruta, uvádí Tipton, tvrdí, že lékař by měl vynaložit úsilí na prevenci nemocí stejně jako léčebné nápravné postupy.[126] Důležitým preventivním prostředkem, uvádí Sushruta, je fyzické cvičení a hygienické postupy.[126] Text dodává, že nadměrné namáhavé cvičení může být škodlivé a může způsobit, že bude člověk náchylnější k chorobám, a varuje před takovým přebytkem.[13] Pravidelné mírné cvičení, navrhuje Sushruta, zlepšuje odolnost vůči nemocem a fyzickému úpadku.[126]Shushruta napsal Shlokas o prevenci nemocí.
Lidská kostra
Sushruta Samhita uvádí, podle Hoernleho překladu, že „profesoři ajurvédy hovoří o třech stech šedesáti kostech, ale knihy o Salya-Shastra (chirurgická věda) ví jen o tři sta “.[127] Text poté uvádí celkem 300 takto: 120 v končetinách (např. Ruce, nohy), 117 v pánevní oblasti, bocích, zádech, břiše a prsou a 63 v oblasti krku a nahoru.[127] Text poté vysvětluje, jak byly tyto mezisoučty empiricky ověřeny.[128] Diskuse ukazuje, že indická tradice podporovala rozmanitost myšlení, přičemž škola Sushruta dospěla k vlastním závěrům a lišila se od tradice Atreya-Caraka.[128]
Osteologický systém Sushruty, uvádí Hoernle, se řídí zásadou homologie, kde tělo a orgány jsou považovány za sebe-zrcadlení a odpovídající napříč různými osami symetrie.[129] Rozdíly v počtu kostí v obou školách jsou částečně způsobeny tím, že Charaka Samhita zahrnuje do svého počtu třicet dva zubních důlek a jejich rozdílné názory na to, jak a kdy počítat chrupavku jako kost (obě počítají chrupavky jako kosti, na rozdíl od současných lékařských praxe).[130][131]
Chirurgická operace
Studenti si mají nacvičit chirurgické techniky tykve a mrtvá zvířata.
—Sushruta Samhita, Kniha 1, Kapitola IX
Překladatel: Engler[35]
Sushruta Samhita je nejlépe známá svým přístupem a diskusemi o chirurgii.[45] Byl to jeden z prvních v lidské historii, který navrhl, aby se student chirurgie dozvěděl o lidském těle a jeho orgánech pitváním mrtvého těla.[45] Student by měl cvičit, uvádí text, na objektech připomínajících nemocnou část těla.[132] Doporučují se například studie řezu Pushpaphala (squash, Cucurbita maxima ), Alavu (láhev tykev, Lagenaria vulgaris ), Trapuša (okurka, Cucumis pubescens ), kožené tašky naplněné tekutinami a měchýři mrtvých zvířat.[132]
Starověký text, který uvádí Menon a Haberman, popisuje hemoroidektomii, amputace, plastické, rinoplastické, oftalmologické, litotomické a porodnické postupy.[45]
Sushruta zmiňuje různé metody včetně posuvného štěpu, rotačního štěpu a stopkového štěpu.[133] Je také popsána rekonstrukce nosu (rinoplastika), která byla odříznuta pomocí chlopně kůže od tváře.[134] Labioplastika také získala pozornost v samahitě.[135]
Léčivé byliny
Sushruta Samhita spolu s klasikou sanskrtského lékařství Atharvaveda a Charak Samhita popisují více než 700 léčivých bylin.[136] Popis uvádí Padma a zahrnuje jejich chuť, vzhled a trávicí účinky na bezpečnost, účinnost, dávkování a výhody.[136]
Recepce
V moderní literatuře byla diskutována řada příspěvků Sushruty. Některé z nich zahrnují Hritshoola (bolest srdce), oběh životně důležitých tělesných tekutin (jako je krev (rakta dhatu ) a lymfy (rasa dhatu), Madhumeha, obezita a hypertenze.[47] Kearns & Nash (2008) uvádějí, že první zmínka o malomocenství je popsán v Sushruta Samhita.[137][138] Text pojednává o ledvinových kamenech a jejich chirurgickém odstranění.[139]
Přenos mimo Indii
Text byl přeloženo do arabštiny tak jako Kitab Shah Shun al-Hindi ' v arabštině, také známý jako Kitab i-Susurud, v Bagdádu na počátku 8. století na pokyn člena Barmakid rodina Bagdádu.[140][11] Yahya ibn Barmak usnadnil velké úsilí při sběru a překladu sanskrtských textů, jako je Vagbhata Astangahrdaya Samhita, Ravigupta Siddhasara a Sushruta Samhita.[141] Arabský překlad se do Evropy dostal na konci středověkého období.[142][143] Existují určité důkazy, že v Renesanční Itálie, rodina Branca z Sicílie[142] a Gasparo Tagliacozzi (Bologna ) byli obeznámeni s rinoplastickými technikami uvedenými v Sushruta Samhita.[144][145][143]
Text byl znám khmerskému králi Yaśovarmanovi I. (fl. 889-900) z Kambodža. Suśruta byl v tibetské literatuře také známý jako lékařská autorita.[140]
V Indii, hlavní komentář k textu, známý jako Nibandha-samgrahanapsal autor Dalhana v ca. 1200 CE.
Moderní překlady
První tištěné vydání textu připravila Madhusudan Gupta (2 vols, Kalkata 1835, 1836 ). Částečný anglický překlad U. C. Datty se objevil v roce 1883. Prvním úplným anglickým překladem Sushruta Samhity byl Kaviraj Kunjalal Bhishagratna, který jej publikoval ve třech svazcích v letech 1907 až 1916 (dotisk 1963, 2006).[146][poznámka 1]
Anglický překlad obou Sushruta Samhita a komentář Dalhany publikoval ve třech svazcích P. V. Sharma v roce 1999.[147]
Viz také
Poznámky
Reference
- ^ A b C d E F Meulenbeld 1999, str. 203–389 (svazek IA).
- ^ A b C Raj 1980.
- ^ E. Schultheisz (1981), Dějiny fyziologie, Pergamon Press, ISBN 978-0080273426, strana 60–61, citát: „(...) Charaka Samhita a Susruta Samhita, které jsou oběma recidivami dvou starověkých tradic hinduistické medicíny“.
- ^ Wendy Doniger (2014), On Hinduism, Oxford University Press, ISBN 978-0199360079, strana 79;
Sarah Boslaugh (2007), Encyclopedia of Epidemiology, svazek 1, SAGE Publications, ISBN 978-1412928168, strana 547, Citát: „Hindský text známý jako Sushruta Samhita je pravděpodobně nejstarší snahou o klasifikaci nemocí a zranění“ - ^ Valiathan 2007.
- ^ A b C Kengo Harimoto (2011). „Při hledání nejstaršího nepálského rukopisu“. Rivista degli Studi Orientali. 84: 85–88.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 307.
- ^ A b Hoernle 1907, str. 8.
- ^ A b Loukas 2010, str. 646–650.
- ^ A b Boslaugh 2007, str. 547, citace: „Hindský text známý jako Sushruta Samhita (600 n. L.) Je pravděpodobně nejranější snahou o klasifikaci nemocí a zranění“ ..
- ^ A b C Ramachandra S.K. Rao, Encyclopaedia of Indian Medicine: historical perspective, Volume 1, 2005 Reprint (Originál: 1985), str. 94-98, Popular Prakashan
- ^ Walton 1994, str. 586.
- ^ A b C d Tipton 2008, str. 1553-1556.
- ^ Hoernle 1907 109, 111-111.
- ^ Banerjee 2011, str. 320-323.
- ^ Monier-Williams, Sanskrtský slovník (1899).
- ^ A b Bhishagratna, Kunjalal (1907). Anglický překlad Sushruta Samhita, založený na originálním sanskrtském textu. Kalkata. p. 1.
- ^ Hoernle 1907, s. 7-8.
- ^ Amaresh Datta, různé. Encyklopedie indické literatury (první díl (A To Devo)). Sahitya akademie. p. 311.
- ^ David O. Kennedy. Rostliny a lidský mozek. Oxford. p. 265.
- ^ Singh, P.B .; Pravin S. Rana (2002). Region Banaras: Duchovní a kulturní průvodce. Varanasi: Knihy Indica. p. 31. ISBN 978-81-86569-24-5.[nespolehlivý zdroj? ]
- ^ Kutumbian 2005, str. XXXII-XXXIII.
- ^ A b C Meulenbeld 1999, str. 347–350 (svazek IA).
- ^ Schultheisz 1981, str. 60–61, citát: „(...) Charaka Samhita a Susruta Samhita, oba jsou výplody dvou starověkých tradic hinduistické medicíny.“.
- ^ Loukas 2010, str. 646, citát: Sushuta Samhita zdůrazňovala chirurgické záležitosti, včetně použití konkrétních nástrojů a typů operací. Právě v jeho díle lze najít významné anatomické aspekty starověkého hinduisty. “.
- ^ Hoernle 1907, str. 8, 109-111.
- ^ Raveenthiran, Venkatachalam (2011). „Znalosti starověkých hinduistických chirurgů o Hirschsprungově chorobě: důkazy od Sushruta Samhita asi 1200–600 př. Nl“. Journal of Pediatric Surgery. 46 (11): 2204–2208. doi:10.1016 / j.jpedsurg.2011.07.007. PMID 22075360.
- ^ Bhishagratna 1911, str. 156 atd.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 6-7, 395 atd.
- ^ Bhishagratna 1911, str. 157, 527, 531, 536 atd.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 181, 304-305, 366, lxiv-lxv atd.
- ^ Bhishagratna 1911, str. 377 atd.
- ^ Bhishagratna 1911, str. 113-121 atd.
- ^ Bhishagratna 1916, str. 285, 381, 407, 409, 415 atd.
- ^ A b C d E Engler 2003, str. 416-463.
- ^ A b Zysk 2000, str. 100.
- ^ Zysk 2000, str. 81, 83.
- ^ Zysk 2000, str. 74-76, 115-116, 123.
- ^ Zysk 2000, str. 4-6, 25-26.
- ^ Terry Clifford (2003), tibetská buddhistická medicína a psychiatrie: Diamond Healing, Motilal Banarsidass, ISBN 978-8120817845, strany 35-39
- ^ Monier-Williams, Sanskrtský slovník, s.v. "suśruta"
- ^ Ācārya, Yādavaśarman Trivikrama (1938). Suśrutasaṃhitā, Suśrutena viracitā, Vaidyavaraśrīḍalhaṇācāryaviracitayā Nibandhasaṃgrahākhyavyākhyayā samullasitā, Ācāryopāhvena Trivikramātmajena Yādavaśarmaṇā saṃśodhitā. Mumbayyāṃ: Nirnaya Sagara Press.
- ^ Wujastyk, Dominik (2013). „Nové důkazy rukopisu pro textové a kulturní dějiny rané klasické indické medicíny“. Ve Wujastyku, Dominik; Cerulli, Anthony; Preisendanz, Karin (eds.). Lékařské texty a rukopisy v indické kulturní historii. Nové Dillí: Manohar. str. 141–57.
- ^ A b Wujastyk, Dominik (2003). Kořeny ajurvédy. Londýn atd .: Penguin. 149–160. ISBN 978-0140448245.
- ^ A b C d E Menon IA, Haberman HF (1969). „Dermatologické spisy starověké Indie“. Med Hist. 13 (4): 387–392. doi:10.1017 / s0025727300014824. PMC 1033984. PMID 4899819.
- ^ Ray, Priyadaranjan; Gupta, Hirendra Nath; Roy, Mira (1980). Suśruta Saṃhita (vědecký souhrn). Nové Dillí: INSA.
- ^ A b Dwivedi a Dwivedi (2007)[stránka potřebná ]
- ^ Prof.P.V. Sharma, Ayurveda Ka Vaijnannika Itihas, 7. vydání, Ch. 2, str. 87, Chaukhambha orientalia, Varanasi (2003)
- ^ Bhishagratna 1907.
- ^ Bhishagratna 1911.
- ^ Bhishagratna 1916.
- ^ Martha Ann Selby (2005), asijská medicína a globalizace (editor: Joseph S. Alter), University of Pennsylvania Press, ISBN 978-0812238662, strana 124
- ^ RP Das (1991), Lékařská literatura z Indie, Srí Lanky a Tibetu (Redakce: Gerrit Jan Meulenbeld, I. Julia Leslie), BRILL Academic, ISBN 978-9004095229, strany 25-26
- ^ Bhishagratna 1907, s. 1-15.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 16-20.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 21-32.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 33-35.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 36-44.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 45-55.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 56-63.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 64-70.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 71-73.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 74-77.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 78-87.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 88-97.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 98-105.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 106-119.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 120-140.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 141-154.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 155-161.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 162-175.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 176-182.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 183-193.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 194-211.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 212-219.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 220-227.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 228-237.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 238-246.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 247-255.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 256-265.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 266-269.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 270-283.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 284-287.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 288-571.
- ^ Bhishagratna 1911, s. 1-17.
- ^ Bhishagratna 1911, str. 18-24.
- ^ Bhishagratna 1911, str. 25-30.
- ^ Bhishagratna 1911, str. 31-34.
- ^ Bhishagratna 1911, str. 35-42.
- ^ Bhishagratna 1911, str. 43-49.
- ^ Bhishagratna 1911, str. 50-54.
- ^ Bhishagratna 1911, str. 55-60.
- ^ Bhishagratna 1911, str. 61-66.
- ^ Bhishagratna 1911, str. 67-71.
- ^ Bhishagratna 1911, str. 72-78.
- ^ Bhishagratna 1911, str. 79-84.
- ^ Bhishagratna 1911, str. 85-93.
- ^ Bhishagratna 1911, str. 94-96.
- ^ Bhishagratna 1911, str. 97-100.
- ^ Bhishagratna 1911, str. 101-111.
- ^ Bhishagratna 1911, str. 113-121.
- ^ Bhishagratna 1911, str. 122-133.
- ^ Bhishagratna 1911, str. 134-143.
- ^ Bhishagratna 1911, str. 144-158.
- ^ Bhishagratna 1911 158, 172.
- ^ Bhishagratna 1911, str. 173-190.
- ^ Bhishagratna 1911, s. 191-197.
- ^ Bhishagratna 1911, str. 198-208.
- ^ Bhishagratna 1911 209-215.
- ^ Bhishagratna 1911 216 až 238.
- ^ Bhishagratna 1911, str. 259-264.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 265-477.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 478-671.
- ^ Bhishagratna 1911, str. 673-684.
- ^ Bhishagratna 1907, str. 685-736.
- ^ Bhishagratna 1916, str. 1-105.
- ^ Bhishagratna 1916, str. 106-117.
- ^ Bhishagratna 1916, str. 117-123.
- ^ Bhishagratna 1916, pp. 131-140.
- ^ Bhishagratna 1916, pp. 141-163.
- ^ Bhishagratna 1916, pp. 169-337.
- ^ Bhishagratna 1916, pp. 338-372.
- ^ Bhishagratna 1916, pp. 387-391.
- ^ Bhishagratna 1916, pp. 396-405.
- ^ Bhishagratna 1916, pp. 406-416.
- ^ A b C Tipton 2008, str. 1554.
- ^ A b Hoernle 1907, str. 70.
- ^ A b Hoernle 1907, pp. 70-72.
- ^ Hoernle 1907, str. 72.
- ^ Hoernle 1907, str. 73-74.
- ^ Bhishagratna 1907, str. xxiv-xxv.
- ^ A b Bhishagratna 1907, str. xxi.
- ^ Lana Thompson. Plastická chirurgie. ABC-CLIO. p. 8.
- ^ Melvin A. Shiffman, Alberto Di Gi. Advanced Aesthetic Rhinoplasty: Art, Science, and New Clinical Techniques. Springer Science & Business Media. p. 132.
- ^ Sharma, Kumar. History BA (Programme) Semester II: Questions and Answers , University of Delhi. Pearson Education India. p. 147.
- ^ A b Padma, T. V. (2005). "Ayurveda". Příroda. 436 (7050): 486. Bibcode:2005Natur.436..486P. doi:10.1038/436486a. PMID 16049472.
- ^ Kearns & Nash (2008)
- ^ Aufderheide, A. C.; Rodriguez-Martin, C. & Langsjoen, O. (page 148)
- ^ Lock etc., page 836
- ^ A b Meulenbeld 1999, str. 352 (Volume IA).
- ^ Charles Burnett (2015), The Cambridge World History, Volume 5, Cambridge University Press, ISBN 978-0521190749, page 346
- ^ A b Scuderi, Nicolò; Toth, Bryant A. (2016). International Textbook of Aesthetic Surgery. Springer. ISBN 9783662465998.
- ^ A b Menick, Frederick J (11 October 2017). "Paramedian Forehead Flap Nasal Reconstruction: History of the Procedure, Problem, Presentation". Citováno 30. července 2018. Citovat deník vyžaduje
| deník =
(Pomoc) - ^ Lock etc., page 607
- ^ New Scientist Jul 26, 1984, p. 43
- ^ Kenneth Zysk (2010), Medicine in the Veda: Religious Healing in the Veda, Motilal Banarsidass, ISBN 978-8120814004, page 272 with footnote 36
- ^ Sharma, Priya Vrata (2001). Suśruta-Saṃhitā, with English Translation of Text and Ḍalhaṇa's Commentary Along with Critical Notes. Haridas Ayurveda Series 9. 3 vols. Varanasi: Chowkhambha Visvabharati. OCLC 42717448.
Bibliografie
- Boslaugh, Sarah (2007). Encyclopedia of Epidemiology. 1. Publikace SAGE. ISBN 978-1412928168.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Balodhi, J. P. (1987). "Constituting the outlines of a philosophy of Ayurveda: mainly on mental health import". Indian Journal of Psychiatry. 29 (2): 127–31. PMC 3172459. PMID 21927226.
- Banerjee, Anirban D.; et al. (2011). "Susruta and Ancient Indian Neurosurgery". World Neurosurgery. 75 (2): 320–323. doi:10.1016/j.wneu.2010.09.007. PMID 21492737.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Bhishagratna, Kaviraj KL (1907). An English Translation of the Sushruta Samhita in Three Volumes, (Volume 1, Archived by University of Toronto). Archivovány od originál on 2008-11-04.CS1 maint: ref = harv (odkaz) Alternativní URL
- Bhishagratna, Kaviraj KL (1911). An English Translation of the Sushruta Samhita in Three Volumes, (Volume 2, Archived by University of Toronto). Archivovány od originál on 2008-08-31.CS1 maint: ref = harv (odkaz) Alternativní URL
- Bhishagratna, Kaviraj KL (1916). An English Translation of the Sushruta Samhita in Three Volumes, (Volume 3, Archived by University of Toronto). Archivovány od originál dne 04.02.2010.CS1 maint: ref = harv (odkaz) Alternativní URL
- Dwivedi, Girish; Dwivedi, Shridhar (2007). "History of Medicine: Sushruta – the Clinician – Teacher par Excellence" (PDF). Indian Journal of Chest Diseases and Allied Sciences. 49 (4).
- Engler, Steven (2003). "" Science" vs." Religion" in Classical Ayurveda". Numen. 50 (4): 416–463. doi:10.1163/156852703322446679. hdl:11205/105.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Hoernle, A. F. Rudolf (1907). Studies in the Medicine of Ancient India: Osteology or the Bones of the Human Body. Oxford, Velká Británie: Clarendon Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Kutumbian, P. (2005). Ancient Indian Medicine. Orient Longman. ISBN 978-812501521-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Loukas, M; et al. (2010). "Anatomy in ancient India: A focus on the Susruta Samhita". Anatomy Journal. 217 (6): 646–650. doi:10.1111/j.1469-7580.2010.01294.x. PMC 3039177. PMID 20887391.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Rana, R. E.; Arora, B. S. (2002). "History of plastic surgery in India". Journal of Postgraduate Medicine. 48 (1): 76–8. PMID 12082339.
- Rây, Priyadaranjan; et al. (1980). Suśruta saṃhitā: a scientific synopsis. Indická národní vědecká akademie. OCLC 7952879.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Meulenbeld, Gerrit Jan (1999). A History of Indian Medical Literature. Groningen: Brill (all volumes, 1999-2002). ISBN 978-9069801247.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Sharma, P. V. (1992). History of medicine in India, from antiquity to 1000 A.D. New Delhi: Indian National Science Academy. OCLC 26881970.
- Schultheisz, E. (1981). History of Physiology. Pergamon Press. ISBN 978-0080273426.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Raveenthiran, Venkatachalam (2011). "Knowledge of ancient Hindu surgeons on Hirschsprung disease: evidence from Sushruta Samhita of circa 1200-600 bc". Journal of Pediatric Surgery. 46 (11): 2204–2208. doi:10.1016/j.jpedsurg.2011.07.007. PMID 22075360.
- Tipton, Charles (2008). "Susruta of India, an unrecognized contributor to the history of exercise physiology". Journal of Applied Physiology. 104 (6): 1553–1556. doi:10.1152/japplphysiol.00925.2007. PMID 18356481.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Valiathan, M. S (2007). The legacy of Suśruta. Orient Longman. ISBN 9788125031505. OCLC 137222991.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Walton, John (1994). The Oxford medical companion. Oxford New York: Oxford University Press. ISBN 978-0-19-262355-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Zysk, Kenneth (2000). Asceticism and Healing in Ancient India: Medicine in the Buddhist Monastery. Motilal Banarsidass. ISBN 978-8120815285.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Chari PS. 'Sushruta and our heritage', Indický žurnál plastické chirurgie.
externí odkazy
- Sushruta Samhita, Translated by Rudolf Hoernle
- Sushruta Samhita Volume 1, in English, Translated by KK Lal Bhisaghratna
- Sushruta Samhita Volume 2, in English, Translated by KK Lal Bhisaghratna
- Sushruta Samhita Volume 3, in English, Translated by KK Lal Bhisaghratna
- Sutrasthana, Translated by Kaviraj Kunja Lal Bhishagratna
- Nidanasthana, Translated by Kaviraj Kunja Lal Bhishagratna
- Sharirasthana, Translated by Kaviraj Kunja Lal Bhishagratna
- Cikitsasthana, Translated by Kaviraj Kunja Lal Bhishagratna
- Kalpasthana, Translated by Kaviraj Kunja Lal Bhishagratna
- Uttaratantra, Translated by Kaviraj Kunja Lal Bhishagratna