Dakshinamurti Upanishad - Dakshinamurti Upanishad

Dakshinamurti Upanishad
Lord Shiva at Dharmasthala.jpg
Text pojednává o Shivovi jako Dakshinamurti.
Devanagariदक्षिणामूर्ति
IASTDakṣiṇāmūrti[1]
Název znamenáDárce pravého poznání[2]
TypShaiva[3]
Propojeno VedaKrishna Yajurveda[4]
FilozofieVedanta
Část série na
Shaivismus
SaivismFlag.svg

The Dakshinamurti Upanishad (Sanskrt: दक्षिणामूर्ति उपनिषत्, IAST: Dakṣiṇāmūrti Upaniṣad) je starověký sanskrtský text a je jedním z menších Upanišady z hinduismus. Je připojen k Krishna Yajurveda a klasifikován jako jeden ze 14 Shaiva Upanišady.[4]

Text je pozoruhodný tím, že to tvrdí Dakshinamurti je aspekt Šivy, pomůcka pro osvobozující poznání, že Shiva je v sobě jako Atman (já, duše), a vše, co člověk dělá v každodenním životě, je oběť této Shivě.[5][6]

název

Text je pojmenován po Jnana (znalostní) aspekt hinduistického boha Shiva, jako Dakshinamurti, což znamená dárce znalostí.[2] Tradičně je vydavatelem Shastras, představovaný jako posezení pod banyánským stromem v Himalájích oslňující energií a blažeností, obklopený a uctívaný mudrci, v póze jógy (virasana), v jedné ruce držel oheň znalostí a knihu nebo hada nebo lotosa nebo nilotpala květina v jiném.[1] Dakshinamurti je „bůh učitele“,[7] s Atma-vidya, doslova znalost Atman (duše, já).[8] Je starodávný guru, který učí Jedno Já mlčením.[9][10]

Termín Upanišad znamená, že je to znalost nebo text „skryté doktríny“, který patří do souboru sbírek literatury Vedanta představujících filozofické koncepty hinduismu a považovaný za nejvyšší účel jeho písma, Védy.[11]

Dějiny

V Telugština antologie ze 108 upanišád z Muktika kánon, vyprávěný Rama na Hanuman, je uveden jako Dakṣiṇāmūrti Upaniṣad u čísla 49.[12]

Rukopisy textu se někdy nazývají Dakṣiṇāmūrtyupaniṣad.[13]

Obsah

Markandeyova blaženost

Zeptal se mudrců Markandeya,
„Jak se ti líbí taková blaženost?“
Markandeya odpověděl,
„Znalostí nejvyššího tajemství
Šivy,
skutečnost."

—Dakshinamurti Upanishad Předehra,[14]

Upanišada je strukturována do jedné kapitoly s 20 verši.[5][6] Text začíná předehrou, kde védští mudrci včetně Sanaky přistupují k mudrci Markandeya, s palivovým dříví v ruce,[poznámka 1] a zeptejte se ho: „Jak se máš tak blaženě, jaké je tajemství tvého dlouhého života?“[16][14] Markandeya odpovídá, že je to poznání tajemství Šivy, které zná realitu. Mudrci se ptají zpět, co je to za Realitu? co k tomu znamená, jaká je podpora toho poznání, kdo je božstvo, jaké oběti, jak se mu má člověk věnovat, v jakém čase a jak?[16][17]

Shiva je Dakshinamukha, uvádí text skrze Markandeyu, on jako božstvo je pomoc, on je ten, do kterého se vesmír rozpustí a do kterého se všichni pohltí zpět, on je ten, kdo září, je ze své podstaty blažený a šťastný, protože zná svou pravou podstatu .[18]

Po předehře první tři verše textu popisují ikonografii Dakshinamurtiho jako stříbrné barvy, měsíc u jeho vlasů chocholatý, usazený v pozici jógy a ve svých různých rukou držel růženec, nádobu amrita (nektar věčného života), kniha symbolizující poznání, šivský had, jeho čelo a tělo označené svatý popel, jak ho obklopuje sekera, jelen a mudrci, když sedí pod banyan-fíkovníkem.[19][20]

Verš 4 textu představuje jeho alternativní ikonografii jako držení viny (hudebního nástroje).[21] Dakshinamurti, tvrdí verš 5 textu, je podstatným významem Védy.[22][23]

Skutečná oddanost, jak definuje Upanišad, spočívá v meditaci před Dakshinamurti, s neustálou myšlenkou „Já jsem On“, tj. „Jsem totožný se Šivou“.[22] Prostředkem k utajení znalostí o Šivovi, uvádí text, je soustředit se a uvědomit si, že Šiva se neliší od sebe samého, že veškerá lidská činnost v životě člověka je pro Šivu obětováním.[22] Nejlepší čas na uctívání této Reality, tvrdí text, je ve všech třech stavech vědomí - během akce, když je člověk vzhůru, během odpočinku, když sní ve spánku, a ve stavu hlubokého spánku.[22][24]

Shromáždění mudrci, uvedou text, poté požádají Markadeyu o formu a projev Šivy a kdo by měl být ctitelem?[24][25] Uctívající, tvrdí text, je ten, kdo hledá lampu moudrosti, v níž je olej lhostejnosti k tomu, co je světská povrchnost, který má knot oddanosti pro světlo poznání.[24][25] Jakmile je temnota uvnitř rozptýlena, Shiva se projeví v uctívači, uvádí Upanišad.[24][25] Shiva, prosazuje text, poté přebývá v oddaném jako jeho Já, blaženost, moudrost a je prostý všech představ o dualita.[25]

Toto je tajná nauka Šivy, Realita. Ten, kdo to studuje, je osvobozen od všech hříchů a je tím, kdo dosáhne kaivalya, tvrdí text.[26][27]

Poznámky

  1. ^ Ve starověkém a středověkém hinduistickém systému gurukul student nebo studenti oslovili učitele o přijetí do své školy palivovým dřívím, což znamená, že jsou ochotni pracovat a pomáhat ve školních pracích, pokud budou přijati do školy.[15]

Reference

  1. ^ A b Rao 1997, str. 274–280.
  2. ^ A b N. V. Isaeva (1993). Shankara a indická filozofie. State University of New York Press. p. 77. ISBN  978-0-7914-1282-4.
  3. ^ Deussen 1997, str. 247.
  4. ^ A b Tinoco 1997, str. 87.
  5. ^ A b Hattangadi 2000.
  6. ^ A b AM Sastri 2001, str. 153-158.
  7. ^ Rao 1997, str. 273-276.
  8. ^ Rao 1997, str. 278.
  9. ^ Jacob Copeman; Aya Ikegame (2012). Guru v jižní Asii: Nové interdisciplinární perspektivy. Routledge. 184–185. ISBN  978-1-136-29807-3.
  10. ^ William Cenkner (1995). Tradice učitelů: Śaṅkara a Jagadguru dnes. Motilal Banarsidass. str. 44–45. ISBN  978-81-208-0932-1.
  11. ^ Max Muller, Upanišady, Část 1, Oxford University Press, strana LXXXVI poznámka pod čarou 1, 22, verš 13.4
  12. ^ Deussen 1997, str. 556–557.
  13. ^ Védská literatura, svazek 1, Popisný katalog sanskrtských rukopisů, str. PA420, at Knihy Google Vláda Tamil Nadu, Madras, Indie, strany 420-421
  14. ^ A b AM Sastri 2001, str. 153.
  15. ^ William Cenkner (1995). Tradice učitelů: Śaṅkara a Jagadguru dnes. Motilal Banarsidass. s. 6–7. ISBN  978-81-208-0932-1.
  16. ^ A b Hattangadi 2000, str. 1.
  17. ^ AM Sastri 2001, str. 153-154.
  18. ^ AM Sastri 2001, str. 154 s poznámkami pod čarou.
  19. ^ AM Sastri 2001, str. 154-155.
  20. ^ H Ramamoorthy a Nome 2009, str. 109, poznámka: číslování veršů se u těchto autorů liší.
  21. ^ AM Sastri 2001, str. 155-156.
  22. ^ A b C d AM Sastri 2001, str. 156 s poznámkami pod čarou.
  23. ^ H Ramamoorthy a Nome 2009, str. 112, poznámka: číslování veršů se u těchto autorů liší.
  24. ^ A b C d Hattangadi 2000, str. 2.
  25. ^ A b C d AM Sastri 2001, str. 157 s poznámkami pod čarou.
  26. ^ AM Sastri 2001, str. 158.
  27. ^ Hattangadi 2000, str. 3.

Bibliografie