Chandogya Upanishad - Chandogya Upanishad

Chandogya
Chandogya Upanishad verše 1.1.1-1.1.9, Samaveda, sanskrt, devanagari písmo, 1849 CE manuscript.jpg
The Chandogya Upanishad verše 1.1.1-1.1.9 (sanskrt, písmo Devanagari)
Devanagariछान्दोग्य
IASTChāndogya
datum8. až 6. století př. N. L
TypMukhya Upanishad
Propojeno VedaSamaveda
KapitolyOsm
FilozofieJednota Atman
Populární veršTat tvam asi
Část série na
Hinduistická písma a texty
Om symbol.svg
Související hindské texty

The Chandogya Upanishad (Sanskrt: छान्दोग्योपनिषद्, IAST: Chāndogyopaniṣad) je sanskrtský text vložený do Chandogya Brahmana z Sama Veda z hinduismus.[1] Je to jedna z nejstarších upanišád.[2] V seznamu je uveden jako číslo 9 Muktika kánon 108 Upanišad.[3]

Upanishad patří k Tandya škola Samaveda.[1] Jako Brhadaranyaka Upanishad, Chandogya Upanishad je antologie textů, které musely existovat jako samostatné texty a byly upraveny do většího textu jedním nebo více staroindickými učenci.[1] Přesná chronologie Chandogya Upanishad je nejistá a je různě datována tak, aby byla složena 8. až 6. stol. Př. N. L. V Indii.[2][4][5]

Je to jedna z největších upanišadských kompilací a má osm Prapathakas (doslova přednášky, kapitoly), každý s mnoha svazky a každý svazek obsahuje mnoho veršů.[6][7] Svazky jsou pestrou sbírkou příběhů a témat. Jako součást básnické a zpěvem zaměřené Samavedy je širokým sjednocujícím tématem Upanišady význam řeči, jazyka, písní a zpěvu pro lidské hledání poznání a záchranu, pro metafyzické předpoklady a otázky i pro rituály.[1][8]

Chandogya Upanishad je pozoruhodný svou lichotivou metrickou strukturou, zmínkou o starověkých kulturních prvcích, jako jsou hudební nástroje, a vloženými filozofickými premisami, které později sloužily jako základ pro Vedanta škola hinduismu.[9] Je to jeden z nejcitovanějších textů později Bhasyas (recenze a komentáře) učenci z různých škol hinduismu. Adi Shankara, například citoval Chandogya Upanishad 810 krát ve svém Vedanta Sutra Bhasya, více než jakýkoli jiný starověký text.[10]

Etymologie

Název Upanishad je odvozen od slova Chanda nebo chandas, což znamená „poetický metr, prozodie“.[6][11] Název naznačuje, že povaha textu souvisí se strukturami, stresem, rytmem a intonací v jazyce, písních a chorálech.

Text je někdy známý jako Chandogyopanishad.[12]

Chronologie

Chandogya Upanishad byl s největší pravděpodobností složen v dřívější části 1. tisíciletí př. N. L. A je jednou z nejstarších Upanišad.[4] Přesné století upanišadského složení je neznámé, nejisté a sporné.[2] Chronologii raných Upanišad je obtížné vyřešit, uvádí Stephen Phillips, protože všechny názory spočívají na skromných důkazech, analýze archaismu, stylu a opakování napříč texty, vedené předpoklady o pravděpodobném vývoji myšlenek a předpoklady, které by filozofie mohla mít ovlivnil které jiné indické filozofie.[2] Patrick Olivelle prohlašuje, „navzdory tvrzením některých, ve skutečnosti je jakékoli datování těchto dokumentů (rané Upanišady), které se pokouší o přesnost blížící se několika stoletím, stejně stabilní jako domeček z karet“.[4]

Chronologie a autorství Chandogya Upanishad, spolu s Brihadaranyaka a Kaushitaki Upanishads, je dále komplikováno, protože jsou sestaveny antologie literatury, které musely existovat jako nezávislé texty, než se staly součástí těchto Upanišad.[13]

Vědci nabídli různé odhady v rozmezí od 800 př. N. L. Do 600 př. N. L., Všechny předcházely buddhismu. Podle recenze Olivelle z roku 1998,[14] Chandogya se skládal ze 7. nebo 6. století př. N. L., Dejte nebo vezměte století nebo tak.[4] Phillips uvádí, že Chandogya byla dokončena po Brihadaranyaka, obojí pravděpodobně na počátku 8. tisíciletí n. L.[2]

Struktura

Část série na
Hinduistická písma a texty
Om symbol.svg
Související hindské texty

Text má osm Prapathakas (प्रपाठक, přednášky, kapitoly), každá s různým počtem Khandas (खण्ड, svazek).[7] Každý Khanda má různý počet veršů. První kapitola obsahuje 13 svazků, každý s různým počtem veršů, druhá kapitola má 24 svazků, třetí kapitola obsahuje 19 svazků, čtvrtá je složena ze 17 svazků, pátá má 24 svazků, šestá kapitola má 16 svazků, sedmá obsahuje 26 svazků a osmá kapitola je poslední s 15 svazky.[7]

Upanišad zahrnuje posledních osm kapitol z deseti kapitol Chandogya Brahmana text.[15][16] První kapitola Brahmany je krátká a týká se hymnů souvisejících s rituály na oslavu manželského obřadu[17] a narození dítěte.[15] Druhá kapitola Brahmany je také krátká a její mantry jsou určeny božským bytostem při životních rituálech. Posledních osm kapitol je dlouhých a nazývá se Chandogya Upanishad.[15]

Pozoruhodný strukturální rys Chandogya Upanishad je, že obsahuje mnoho téměř identických pasáží a příběhů také nalezených v Brihadaranyaka Upanishad, ale v přesném metru.[18][19]

Chandogya Upanishad, stejně jako ostatní Upanišady, byl živým dokumentem. Každá kapitola ukazuje důkazy o vložení nebo interpolaci v pozdějším věku, protože struktura, metr, gramatika, styl a obsah jsou v rozporu s tím, co předchází nebo následuje po podezřelém obsahu a části. Navíc byly doplňky pravděpodobně připojeny k různým svazkům v jiném věku.[20]

Klaus Witz[18] strukturálně rozděluje Chandogya Upanishad do tří přirozených skupin. První skupina zahrnuje kapitoly I a II, které se do značné míry zabývají strukturou, stresovými a rytmickými aspekty jazyka a jeho vyjadřování (řeči), zejména slabiky Om (ॐ, Aum).[18] Druhá skupina se skládá z kapitol III-V se sbírkou více než 20 Upasanas a Vidyas v prostorách o vesmíru, životě, mysli a duchovnosti. Třetí skupinu tvoří kapitoly VI-VIII, které se zabývají metafyzickými otázkami, jako je povaha reality a duše.[18]

Obsah

První Prapāṭhaka

Zpěv Om, podstata všeho

The Chandogya Upanishad začíná doporučením, že „ať člověk medituje Om ".[21] Říká slabiku Om jako udgitha (उद्गीथ, píseň, chorál) a tvrdí, že význam slabiky je tedy: podstatou všech bytostí je Země, podstatou Země je voda, podstatou vody jsou rostliny, podstatou rostlin je člověk, podstatou člověka je řeč, podstatou řeči je Rig Veda, esencí Rig Veda je Sama Veda a esencí Sama Veda je udgitha.[22]

Rik (ऋच्, Ṛc) je řeč, uvádí text a Sámane (सामन्) je dech; jsou to páry, a protože mají navzájem lásku a touhu, řeč a dech se ocitnou společně a spojí se, aby vytvořili píseň.[21][22] Nejvyšší píseň je Om, tvrdí svazek 1.1 Chandogya Upanishad. Je to symbol úcty, úcty, trojího poznání, protože Adhvaryu vyvolá to, Hotr recituje to a Udgatr zpívá to.[22]

Dobro a zlo mohou být všude, ale životní princip je ve své podstatě dobrý

Om symbol
Om symbol.svg
Bali Omkara Red.png
Tamil Om.svg
Om v telugu.png
O významu slabiky Om pojednává Chandogya Upanishad, stejně jako další hlavní Upanišady. Chandogyova expozice slabiky Om ve své první kapitole kombinuje etymologické spekulace, symboliku, metrickou strukturu a filozofická témata.[23][24]

Druhý díl první kapitoly pokračuje v diskusi o slabice Om (ॐ, Aum), vysvětlující jeho použití jako boje mezi Devas (bohové) a Asuras (démoni) - obě jsou rasy odvozené od jedné Prajapati (tvůrce života).[25] Max Muller uvádí, že tento boj mezi božstvy a démony je starými učenci považován za alegorický, jako dobrý a zlý sklon člověka.[26] The Prajapati je člověk obecně, v této alegorii.[26] Boj je vysvětlen jako legenda, která se také nachází v úplnější a pravděpodobně původní starověké verzi v Brihadaranyaka Upanishad kapitola 1.3.[25]

Legenda v oddíle 1.2 Chandogya Upanishad uvádí, že bohové vzali Udgitha (píseň Om) si mysleli: „touto [písní] přemůžeme démony“.[27] Bohové uctívali Udgithu jako čich, ale démoni to proklínali a od té doby jeden cítí jak dobře vonící, tak i špatně vonící, protože je postižen dobrem i zlem.[25] Božstva poté uctívali Udgithu jako řeč, ale démoni ji sužovali a od té doby, co člověk mluví pravdu i nepravdu, protože řeč byla zasažena dobrem a zlem.[26] Božstva dále uctívali Udgithu jako zrak (oko), ale démoni na ni udeřili a od té doby člověk vidí jak harmonické, tak i chaotické, nevzhledné, protože zrak je postižen dobrem a zlem.[27] Bohové pak uctívali Udgithu jako sluch (sluch), ale démoni je trápili a od té doby člověk slyší jak to, co stojí za to slyšet, tak to, co nestojí za to, protože sluch je postižen dobrem a zlem.[25] Bohové poté uctívali Udgithu jako Manas (mysl), ale postihli to démoni, a proto si člověk představuje jak to, co stojí za to si představit, tak to, co za to nestojí, protože mysl je postižena dobrem a zlem.[27] Potom si bohové uctili Udgithu jako Prāṇo (vitální dech, dech v ústech, životní princip) a démoni to zasáhli, ale rozpadli se na kousky. Životní princip je prostý zla, je ve své podstatě dobrý.[25][26] Božstva uvnitř člověka - tělesné orgány a smysly člověka jsou skvělá, ale všechna ctí životní princip, protože je podstatou a pánem všech z nich. Om je Udgitha, symbol životního principu v člověku.[25]

Vesmír: původ a konec všeho

Chandogya Upanishad v osmém a devátém svazku první kapitoly popisuje debatu mezi třemi muži zběhlými v Udgitha, o původu a podpoře Udgitha a všechny empirické existence.[28] Diskutující shrnují svoji diskusi jako:

Jaký je původ tohoto světa?[29]
Vesmír, řekl. Opravdu, všechny věci zde vznikají z vesmíru. Zmizí zpět do vesmíru, protože samotný prostor je větší než tyto, prostor je konečným cílem.
To je nejlepší Udgitha. To je nekonečné. Nejvýznamnější je jeho, nejvýznamnější světy, které vyhrává, který, když to tak ví, ctí ty nejlepší Udgitha [Om, ॐ].

— Chandogya Upanishad 1.9.1-1.9.2[28]

Max Muller poznamenává, že výše uvedený výraz „prostor“ byl později ve verši Vedanta Sutra 1.1.22 uplatněn jako symbolika pro védský koncept Brahman.[29] Paul Deussen tento pojem vysvětluje Brahman znamená „tvůrčí princip, který leží realizovaný v celém světě“.[30]

Vysmívání a satira ohledně egoistické povahy kněží

Desátý až dvanáctý díl prvního Prapathaky z Chandogya Upanišada popisuje legendu o kněžích a kritizuje, jak jde o recitování veršů a zpívání hymnů, aniž by tušili, co znamenají, nebo božský princip, který znamenají.[31] Zvláště 12. svazek zesměšňuje egoistické cíle kněží prostřednictvím satiry, která se často označuje jako „Udgitha psů“.[31][32][33]

Verše 1.12.1 až 1.12.5 popisují konvoj psů, kteří se objevili dříve Vaka Dalbhya (doslovně mudrc, který reptá a bzučí), který byl zaneprázdněn na klidném místě a opakoval Vedu. Psi se ptají: „Pane, zpívejte a dejte nám jídlo, máme hlad.“[32] Védský recitátor tiše sleduje a potom hlavní pes říká ostatním psům: „zítra se vraťte“. Následujícího dne se psi vrátí, každý pes drží ocas předchozího psa v ústech, stejně jako kněží drží šaty předcházejícího kněze, když kráčí v průvodu.[34] Poté, co se psi usadili, začali společně říkat: „Jemu“ a poté zazpívali: „Ó, pojďme jíst! Ó, pojďme pít! Pane, jídlo, přines sem jídlo, přines!“ Om![31][35]

Taková satira není v indické literatuře a písmech neobvyklá a podobný důraz na porozumění povrchním přednesům lze najít i v jiných starověkých textech, například v kapitole 7.103 Rig Veda.[31] John Oman ve své recenzi na satiru v oddíle 1.12 Chandogya Upanishad uvádí: „Více než jednou máme prohlášení, že rituální činy poskytují na jiném světě zásluhy pouze na nějaký čas, zatímco správné znalosti zbavují všechny otázky zásluhy a zajišťuje trvalou blaženost “.[35]

Struktura jazykových a kosmických korespondencí

Třináctý díl první kapitoly uvádí mystické významy ve struktuře a zvucích chorálu.[36] Text to tvrdí huu, hai, ī, Atha, iha, ū, E, ahoj mimo jiné odpovídají empirickému a božskému světu, jako je měsíc, vítr, slunce, sebe sama, Agni, Prajapati, a tak dále. Uvedených třináct slabik je Stobhaksharas, zvuky používané při hudebním přednesu hymnů, chorálů a písní.[37] Tento svazek je jednou z mnoha částí, která neodpovídá předchozímu textu ani textu, který následuje.

Čtvrtý verš 13. svazku používá toto slovo Upanišad, což Max Muller překládá jako „tajnou doktrínu“,[37][38] a Patrick Olivelle se překládá jako „skryté spojení“.[39]

Druhý Prapāṭhaka

Význam zpěvu

První díl druhé kapitoly uvádí, že úcta k celku Sámane (साम्न, chorál) je sádhu (साधु, good), ze tří důvodů. Tyto důvody se odvolávají na tři různé kontextové významy Saman, a to hojnost dobra nebo hodnoty (सामन), přívětivost nebo respekt (सम्मान), statky nebo bohatství (सामन्, také alsoान).[39][40][41] Chandogya Upanishad uvádí, že opak je také pravdou, že to lidé nazývají jako muž když je nedostatek nebo bezcennost (etika), laskavost nebo neúcta (mezilidské vztahy) a nedostatek bohatství (způsob života, prosperita).[41][42]

Všechno ve vesmíru zpívá

Chandogya Upanishad popisuje přírodní jevy, jako je bouřka, jako formu zpěvu.

Svazky 2 až 7 druhého Prapathaka představují analogie mezi různými prvky vesmíru a prvky chorálu.[43] Mezi tyto patří Hinkāra (हिङ्कार, předběžná vokalizace), Prastāva (प्रस्ताव, navrhnout, předehra, úvod), Udgītha (उद्गीत, zpívat, zpívat), Pratihāra (प्रतिहार, odpověď, zavírání) a Nidhana (निधन, finále, závěr).[44] Soubory mapovaných analogií představují vzájemné vztahy a zahrnují kosmická tělesa, přírodní jevy, hydrologii, roční období, živé tvory a fyziologii člověka.[45] Například kapitola 2.3 států Upanishad,

Vítr fouká, to je Hinkāra
Tvoří se mrak Prastāva
Prší, to je Udgītha
Blesk, který udeří, a hrom, který se valí, to je Pratihāra
Déšť ustává a mraky se zvedají Nidhana.

— Chandogya Upanishad 2.3.1[43][46]

Osmý svazek druhé kapitoly rozšiřuje strukturu pětinásobného chorálu na sedminásobnou strukturu chorálu, kde Ādi a Upadrava jsou nové prvky chorálu. Den a každodenní život člověka je zmapován do sedminásobné struktury v svazcích 2.9 a 2.10 Upanišady.[47] Poté se text vrací do pětinásobné struktury chorálu v objemech 2.11 až 2.21, přičemž nové oddíly vysvětlují chorál jako přirozenou šablonu pro kosmické jevy, psychologické chování, kopulaci člověka, strukturu lidského těla, domácí zvířata, božstva a další.[48][49] Paul Deussen uvádí, že metaforickým tématem tohoto svazku veršů je, že vesmír je ztělesněním Brahmanu, že „chorál“ (Saman) je protkán celým tímto vesmírem a každý jev je fraktálním projevem konečné reality.[48][50]

22. svazek druhé kapitoly pojednává o struktuře samohlásek (svara), souhlásky (sparsa) a sykavky (ushman).[49]

Podstata teorie Dharmy a ášramů (fází)

Chandogya Upanishad ve svazku 23 kapitoly 2 poskytuje jednu z prvních expozic o širokém a komplexním významu védského konceptu dharma. Zahrnuje to jako dharma - etické povinnosti, jako je charita těm, kteří jsou v nouzi (Dāna, दान), osobní povinnosti, jako je vzdělávání a samostudium (svādhyāya, स्वाध्याय, brahmacharya, ब्रह्मचर्य), sociální rituály, jako je yajna (यज्ञ).[51] Upanišad popisuje tři větve dharmy následovně:

त्रयो धर्मस्कन्धा यज्ञोऽध्ययनं दानमिति प्रथम
स्तप एव द्वितीयो ब्रह्मचार्याचार्यकुलवासी तृतीयो
ऽत्यन्तमात्मानमाचार्यकुलेऽवसादयन्सर्व एते पुण्यलोका भवन्ति ब्रह्मसँस्थोऽमृतत्वमेति॥ १॥[52]

Existují tři větve Dharma (náboženský život, povinnost): Yajno (oběť), Svādhyāya (samostudium) a Dana (charita) jsou první,
Tapas (úsporná opatření, meditace) je druhá, zatímco bydlí jako Brahmacharya pro vzdělávání v domě učitele je třetí,
Všichni tři dosahují požehnaných světů. Ale Brahmasamstha - ten, kdo je pevně zakotven v Brahmanu - sám dosahuje nesmrtelnosti.

— Chandogya Upanishad 2.23.1[51][53][54]

Tato pasáž byla široce citována starověkými a středověkými sanskrtskými učenci jako předchůdce asrama nebo etapy dharmického života v hinduismu založené na věku.[54][55] Čtyři asrámy jsou: Brahmacharya (student), Grihastha (hospodář), Vanaprastha (v důchodu) a Sannyasa (odřeknutí).[56][57] Olivelle však nesouhlasí a uvádí, že i výslovné použití tohoto výrazu asrama nebo zmínka o „třech větvích dharmy“ v oddíle 2.23 Chandogya Upanishad nemusí nutně znamenat, že asrama systém byl míněn.[58]

Paul Deussen konstatuje, že Chandogya Upanishad ve výše uvedeném verši nepředstavuje tyto etapy jako postupné, ale spíše jako rovnocenné.[54] Pouze tři etapy jsou výslovně popsány, Grihastha první, Vanaprastha druhá a poté Brahmacharya třetí.[55] Tento verš však také zmiňuje osobu v něm Brahmasamstha - zmínka, která byla hlavním tématem debaty v EU Vedanta sub-školy hinduismu.[53][59] Učenci Advaita Vedanta uvádějí, že to implicitně zmiňuje Sannyasu, jehož cílem je získat „poznání, realizaci a tím pevně zakotven v Brahmanu“. Jiní učenci poukazují na strukturu verše a jeho výslovnou deklaraci „tří větví“.[54] Jinými slovy, čtvrtý stav Brahmasamstha v době, kdy byl složen tento verš Chandogya, muselo být známo, ale není jisté, zda formální fáze Sannyasa život existoval jako dharmic asrama toho času. Kromě chronologických obav poskytl verš základ pro Vedanta škola důraz na etiku, vzdělávání, jednoduchý život, sociální odpovědnost a konečný cíl života jako mokša skrze Brahman-znalosti.[51][54]

Diskuse o etice a morálním chování v životě člověka se znovu objevuje v dalších kapitolách Chandogya Upanishad, například v oddíle 3.17.[60][61]

Třetí Prapāṭhaka

Brahman je sluncem veškeré existence, Madhu Vidya

Chandogya Upanishad představuje Madhu Vidya (medové znalosti) v prvních jedenácti svazcích třetí kapitoly.[62] Slunce je chváleno jako zdroj veškerého světla a života a je uvedeno jako hodné meditace v symbolickém znázornění Slunce jako „medu“ všech Véd.[63] Brahman je v těchto svazcích veršů označován jako slunce vesmíru a „přirozené slunce“ je fenomenálním projevem Brahmanu, uvádí Paul Deussen.[64]

Podobenství „medu“ je značně rozvinuto ve Vedas, Itihasa a mytologické příběhy a upanišady jsou popisovány jako květiny.[64] Rigové hymny, yajurské maximy, písně Sama, verše Atharvy a hlubší, tajné doktríny Upanišad jsou reprezentovány jako nosiče rasa (nektar), to jsou včely.[65] Samotný nektar je popisován jako „podstata poznání, síla, síla, zdraví, pověst, nádhera“.[66] Slunce je popisováno jako plást naložený zářícím světlem medu. Východ a západ slunce je přirovnáván k cyklickému stavu jasnosti a zmatku člověka, zatímco duchovní stav poznání upanišadického vhledu Brahmanu popisuje Chandogya Upanišad jako jeden se Sluncem, stav trvalého dne dokonalého poznání, dne který nezná žádnou noc.[64]

Gayatri mantra: symbolika všeho, co je

Gayatri mantra[67] je symbolem Brahmanu - podstata všeho, uvádí svazek 3.12 Chandogya Upanishad.[68] Gayatri, když řeč zpívá o všem a chrání je, tvrdí text.[68][69]

The Ultimate existuje v sobě

Prvních šest veršů třináctého dílu Chandogyovy třetí kapitoly uvádí teorii Svarga (nebe) jako lidské tělo, jehož vrátnými jsou oči, uši, řečové orgány, mysl a dech. Dosáhnout Svarga, tvrdí text, rozumějte těmto vrátným.[70] Chandogya Upanishad poté uvádí, že nejvyšší nebe a nejvyšší svět v sobě existují, a to následovně:

अथअथयदतःयदतःपपदिवोोदिवोदिवोविशविशयोतियोतिदीपविशविशदीपविशविशविशविशषुषुषुषुषुषुषुषुषुसवतःवतःपृषषुषुषु

Nyní to světlo, které svítí nad tímto nebem, vyšší než všichni, vyšší než všechno, v nejvyšším světě, nad nímž neexistují žádné jiné světy, to je stejné světlo, které je uvnitř člověka.

— Chandogya Upanishad 3.13.7[71][72]

Tato premisa, že lidské tělo je nebeský svět a že Brahman (nejvyšší realita) je totožný s Átmanem (duší, Já) v lidské bytosti, je základem filozofie Vedanta.[70] Svazek 3.13 veršů dále nabízí důkaz ve verši 3.13.8, že nejvyšší realita je uvnitř člověka, když uvádí, že tělo je teplé a toto teplo musí mít skrytý principiální projev Brahmanu.[71] Max Muller tvrdí, že i když se tato úvaha může zdát slabá a neúplná, ukazuje to, že lidská mysl védské éry přešla od „zjeveného svědectví“ k „důkazem podloženému a odůvodněnému poznání“.[71] Tato premisa Brahman-Atman je vědoměji a plně rozvinuta v oddíle 3.14 Chandogya Upanishad.

Individuální duše a nekonečný Brahman jsou stejné, něčí duší je Bůh, Sandilya Vidya

Upanišad představuje nauku Śāṇḍilya ve svazku 14 kapitoly 3.[73] Toto uvádí Paul Deussen,[74] je se Satapathou Brahmanou 10.6.3, snad nejstarší pasáží, ve které jsou plně vyjádřeny základní předpoklady filosofie Vedanta, konkrétně - Átman (Duše, Já uvnitř člověka), Brahman je totožný s Átmanem, Bůh je uvnitř člověka.[75] Chandogya Upanishad uvádí v části 3.14 řadu prohlášení, která byla často citována pozdějšími školami hinduismu a moderními studiemi indických filozofií.[73][75][76] Tyto jsou,

Celý tento vesmír je Brahman. V klidu ať jeden uctívá To, jako Tajjalan (to, ze kterého vyšel, jako to, do kterého bude rozpuštěn, jako to, ve kterém dýchá).

— Chandogya Upanishad 3.14.1[73][74]

Člověk je jeho tvor Kratumaya (क्रतुमयः, vůle, účel). Ať tedy má pro sebe tuto vůli, tento účel: Inteligentní, jehož tělo je naplněno životním principem, jehož forma je lehká, jehož myšlenky jsou poháněny pravdou, jehož já je jako prostor (neviditelný, ale stále přítomný), od kterého všechna díla, všechny touhy, všechny smyslové pocity zahrnující celý tento svět, tichý, nezainteresovaný, to jsem já, moje Já, moje Duše v mém srdci.

— Chandogya Upanishad 3.14.1 - 3.14.3[73][77]

Toto je moje Duše v nejvnitřnějším srdci, větší než Země, větší než vzdušný prostor, větší než tyto světy. Tato Duše, moje Já je tím Brahmanem.

— Chandogya Upanishad 3.14.3 - 3.14.4[74][77]

Paul Deussen konstatuje, že učení v této části se znovu objevuje o století později slovy 3. století n. L Novoplatonický Římský filozof Plotinus v Enneades 5.1.2.[74]

Vesmír je nezničitelná pokladnice

Vesmír, uvádí Chandogya Upanishad v oddíle 3.15, je pokladnicí a útočištěm pro člověka.[78] Tato truhla je místem, kde všechno bohatství a vše spočívá, uvádí verš 3.15.1 a je nezničitelným stavem, verš 3.15.3.[79] Nejlepším útočištěm pro člověka je tento vesmír a Védy, prosazujte verše 3.15.4 až 3.15.7.[78][80] Max Muller konstatuje, že tato část obsahuje požehnání za narození syna.[79]

Život je festival, etika je jeho darem

Ahimsa - nenásilí v jednání, slovech a myšlenkách - je v hinduismu považováno za nejvyšší etickou hodnotu a ctnost.[81] Chandogya Upanishad uvádí jednu z prvních zmínek o tomto etickém kodexu v oddíle 3.17.[82] Nahoře: sochařství bez násilí od Carl Fredrik Reutersward.

Oddíl 3.17 Chandogya Upanishad popisuje život jako oslavu festivalu Soma, jehož dakshina (dary, platby) je morální chování a etické zásady, které zahrnují nenásilí, pravdivost, nekryšectví a charitu ostatním i jednoduchý introspektivní život.[83] Toto je jeden z prvních[84] prohlášení Ahimsa princip jako etický kodex života, který se později vyvinul a stal se nejvyšší ctností v hinduismu.[85][86]

अथ यत्तपो दानमार्जवमहिँसा सत्यवचनमिति ता अस्य दक्षिणाः॥ ४॥[87]

Nyní Tapas (úsporná opatření, meditace), Dana (charita, rozdávání almužen), Arjava (upřímnost, upřímnost a pokrytectví), Ahimsa (nenásilí, neubližujte ostatním) a Satya-vacanam (řečeno pravdu), to jsou Dakshina (dary, platby ostatním) dává [v životě].

— Chandogya Upanishad 3.17.4[82][88]

The metafora lidského života jako festival Soma je popsán pomocí kroků a yajna (obřad ohně) v oddíle 3.17.[82][83] Upanišad uvádí, že boje jednotlivce, jako je hlad, žízeň a události, které ho činí nešťastným, jsou Dikša (příprava, úsilí nebo svěcení na obřad / festival).[89] Prosperita jednotlivce, jako je jídlo, pití a prožívání potěšení ze života, je Upasada (dny během obřadu / festivalu, kdy jsou některá jídla a některá jídla konzumována jako komunita).[83] Když jednotlivec žije život smíchu, hostiny a sexuálního styku, jeho život je podobný tomu, že se spojil s Stuta a Sastra hymny festivalu Soma (hymny, které jsou předneseny a zhudebněny), uvádí verš 3.17.3 textu.[82][89] Smrt je jako očištění po obřadu.[82]

Svazky 3.16 a 3.17 knihy Chandogya Upanishad jsou pozoruhodné dvěma dalšími tvrzeními. Jeden, ve verši 3.16.7, je normální věk člověka udáván na 116 let, rozdělen do tří fází po 24, 44 a 48 letech.[90] Tyto verše naznačují rozvinutý stav matematických věd a jejich přidání přibližně o 800–600 př. N. L. Zadruhé se zmiňuje verš 3.17.6 Krishna Devakiputra (Sanskrt: कृष्णाय देवकीपुत्रा) jako student mudrce Ghora Angirasa. Tato zmínka o „Krišna jako syn Devaki ", byl studován vědci[91] jako potenciální zdroj bajek a védské tradice o hlavním božstvu Krišnovi v Mahábhárata a další starodávná literatura. Učenci také zpochybňovali[91] ať už je tato část verše interpolací, nebo jen odlišným Krišna Devikaputrou než božstvo Krišna,[92] protože mnohem pozdější věk Sandilya Bhakti Sutraspojednání o Krišnovi,[93] cituje pozdější věkové kompilace jako Narayana Upanishad a Atharvasiras 6.9, ale nikdy neuvádí tento verš Chandogya Upanishad. Ostatní[94] uveďte, že shodu okolností, že obě jména, Krišna a Devika, ve stejném verši, nelze snadno zavrhnout a tento Krišna může být stejný jako ten, který byl nalezen později, například v Bhagavadgíta.

Ve verši 3.17.6 se uvádí, že Krišna Dévikapútra, když se naučil teorii života, je festival Soma, naučil se následující védskou hymnu útočiště pro jednotlivce na jeho smrtelné posteli,[91]

Ty jsi Aksitamasi (nezničitelný, nezničitelný),
Ty jsi Acyutamasi (neporušitelný, neměnný),
Ty jsi Prana-samsitamasi (fontána, hřeben životních principů).

— Chandogya Upanishad 3.17.6[82][95]

Čtvrtý Prapāṭhaka

Samvargavidya

Čtvrtá kapitola Chandogya Upanishad začíná příběhem krále Janasruti a jméno „muž s vozíkem“ Raikva. Morálka příběhu se nazývá, Samvarga (Sanskrt: संवर्ग, hltat, shromažďovat, pohlcovat) Vidya, shrnutý ve svazku 4.3 textu.[96] Vzduch, tvrdí Upanišad, je „požíračem sebe sama“ božstev, protože pohlcuje oheň, slunce při západu slunce, měsíc, když zapadá, vodu, když vysychá.[97] S odkazem na člověka Prána (vitální dech, životní princip) je „požírač sám pro sebe“, protože když člověk spí, Prána pohlcuje všechna božstva uvnitř člověka, jako jsou oči, uši a mysl.[98] The Samvarga Vidya v Chandogya se nachází jinde ve védském kánonu textů, například v kapitole 10.3.3 Shatapatha Brahmana a oddíly 2.12 - 2.13 z Kaushitaki Upanishad. Paul Deussen uvádí, že základní poselství Samvarga Vidya je to, že kosmický jev a individuální fyziologie jsou zrcadla, a proto by se člověk měl poznat jako totožný se všemi kosmy a všemi bytostmi.[96]

Příběh je pozoruhodný svými postavami, charitativními praktikami a jeho zmínkou a definicemi Brāhmaṇo a Ṡūdra. Král Janasruti je popisován jako zbožný, nesmírně charitativní, živitel mnoha opuštěných, kteří stavěli domy odpočinku, aby sloužili lidem ve svém království, ale ten, komu chyběly znalosti Brahman-Atmanu.[97] Raikva, je zmiňován jako „muž s vozíkem“, velmi chudý a nešťastný (s vředy na kůži), ale má znalosti Brahman-Atman, tj. „jeho já je totožné se všemi bytostmi“.[98] O bohatém velkorysém králi se hovoří jako Ṡūdra, zatímco se volá chudý pracující muž s vozíkem Brāhmaṇo (ten, kdo zná znalosti Brahmanu).[96][97] Příběh tak prohlašuje znalosti za nadřazené bohatství a moci. Příběh také prohlašuje krále za hledače znalostí a touží učit se od nejchudších.[97] Paul Deussen konstatuje, že tento příběh v Upanišadu je podivný a nepřiměřený svými hádankami.[96]

Satyakamovo vzdělání

Upanišad představuje další symbolický konverzační příběh Satyakama, syn Jabaly, ve svazcích 4,4 až 4,9.[99] Satyakamova matka chlapci odhaluje v pasážích Upanišady, že v mládí chodila na mnoha místech a je nejistého původu.[100] Chlapec, dychtivý po znalostech, jde za mudrcem Haridrumata Gautama a žádá o povolení mudrce žít ve své škole Brahmacharya. Učitel se ptá: „Drahé dítě, z jaké rodiny pocházíš?“ Satyakama odpovídá, že má nejistý původ, protože jeho matka neví, kdo je otcem. Mudrc prohlašuje, že chlapcova poctivost je známkou „Brāhmaṇy, skutečného hledače poznání Brahmanu“.[100][101] Mudrc ho přijímá jako studenta ve své škole.[102]

Mudrc pošle Satyakamu, aby opatrovala čtyři sta krav a vrátila se, když se množí na tisíc.[101] Symbolická legenda pak představuje rozhovor Satyakamy s býkem, ohněm, labutí (Hamsa, हंस) a potápěčský pták (Madgu, मद्गु), což je symbolika pro Vaju, Agni, Ityditya a Prāṇo.[99] Satyakama se pak od těchto tvorů dozví, že formy Brahmanu jsou ve všech hlavních směrech (sever, jih, východ, západ), tělesa světa (země, atmosféra, obloha a oceán), zdroje světla (oheň, slunce, měsíc, blesk) a u člověka (dech, oko, ucho a mysl).[102] Satyakama se vrací ke svému učiteli s tisícem krav a pokorně se učí zbytek podstaty Brahmanu.[100]

Příběh je pozoruhodný prohlášením, že známkou brahmanského studenta není původ, ale poctivost. Příběh je také pozoruhodný opakovaným používáním slova Bhagaván znamenat učitele během védské éry.[100][103]

Pokání je zbytečné, Brahman jako životní blaženost, radost a láska, příběh Upakosaly

Svazky 4,10 až 4,15 knihy Chandogya Upanishad představují třetí konverzační příběh prostřednictvím studenta jménem Upakosala. Chlapec Satyakama Jabala popsaný v svazcích 4,4 až 4,9 textu je prohlášen za dospělého Guru (učitel), se kterým Upakosala studuje dvanáct let Brahmacharya.[104]

Upakosala vede rozhovor s obětními ohněmi, které ho informují, že Brahman je život, Brahman je radost a blaženost, Brahman je nekonečno a prostředky k Brahmanu nejsou prostřednictvím depresivního a tvrdého pokání.[105] The fires then enumerate the manifestations of Brahman to be everywhere in the empirically perceived world.[100][106] Satyakama joins Upakosala's education and explains, in volume 4.15 of the text,[107]

The person that is seen in the eye,[108] that is the Atman (Soul, Self). The Atman is the immortal one, the fearless one, the Brahman.

— Chandogya Upanishad 4.15.1[104][106]

The Upanishad asserts in verses 4.15.2 and 4.15.3 that the Atman is the "stronghold of love", the leader of love, and that it assembles and unites all that inspires love.[100][104] Those who find and realize the Atman, find and realize the Brahman, states the text.[106]

Fifth Prapāṭhaka

The noblest and the best

The fifth chapter of the Chandogya Upanishad opens with the declaration,[109]

यो ह वै ज्येष्ठं च श्रेष्ठं च वेद ज्येष्ठश्च ह वै श्रेष्ठश्च भवति

Indeed, he who knows the noblest and the best, becomes the noblest and the best.

— Chandogya Upanishad 5.1.1[110]

The first volume of the fifth chapter of the text tells a fable and prefaces each character with the following maxims,

He who knows excellence,[111] becomes excellent.
He who knows stability,[112] becomes stable.
He who knows success,[113] becomes successful.
He who knows home,[114] becomes home for others.

— Chandogya Upanishad 5.1.1[115][116]

The fable, found in many other Principal Upanishads,[117] describes a rivalry between eyes, ears, speech, mind.[116] They all individually claim to be "most excellent, most stable, most successful, most homely".[115] They ask their father, Prajapati, as who is the noblest and best among them. Prajapati states, "he by whose departure, the body is worst off, is the one".[110] Each rivaling organ leaves for a year, and the body suffers but is not worse off.[116] Pak, Prána (breath, life-principle) prepares to leave, and all of them insist that he stay. Prána, they acknowledge, empowers them all.[115]

The section 5.2 is notable for its mention in a ritual the use of kañsa (goblet-like musical instrument) and chamasa (spoon shaped object).[118][119][120]

The five fires and two paths theory

The volumes 5.3 through 5.10 of Chandogya Upanishad present the Pancagnividya, or the doctrine of "five fires and two paths in after-life".[121][122] These sections are nearly identical to those found in section 14.9.1 of Sathapatha Brahmana, in section 6.2 of Brihadaranyaka Upanishad, and in chapter 1 of Kaushitaki Upanishad.[121][123] Paul Deussen states that the presence of this doctrine in multiple ancient texts suggests that the idea is older than these texts, established and was important concept in the cultural fabric of the ancient times.[121][122] There are differences between the versions of manuscript and across the ancient texts, particularly relating to reincarnation in different caste based on "satisfactory conduct" and "stinking conduct" in previous life, which states Deussen, may be a supplement inserted only into the Chandogya Upanishad later on.[121]

The two paths of after-life, states the text, are Devayana – the path of the Devas (gods), and Pitryana – the path of the fathers.[124] The path of the fathers, in after-life, is for those who live a life of rituals, sacrifices, social service and charity – these enter heaven, but stay there in proportion to their merit in their just completed life, then they return to earth to be born as rice, herbs, trees, sesame, beans, animals or human beings depending on their conduct in past life.[124][125] Cesta Devas, in after-life, is for those who live a life of knowledge or those who enter the forest life of Vanaprastha and pursue knowledge, faith and truthfulness – these do not return, and in their after-life join unto the Brahman.[121]

All existence is a cycle of fire, asserts the text, and the five fires are:[123][124] the cosmos as altar where the fuel is sun from which rises the moon, the cloud as altar where the fuel is air from which rises the rain, the earth as altar where the fuel is time (year) from which rises the food (crops), the man as altar where the fuel is speech from which rises the semen, and the woman as altar where the fuel is sexual organ from which rises the fetus.[121][125] The baby is born in the tenth month, lives a life, and when deceased, they carry him and return him to the fire because fire is where he arose, whence he came out of.[121][125]

The verse 5.10.8 of the Chandogya Upanishad is notable for two assertions. One, it adds a third way for tiny living creatures (flies, insects, worms) that neither take the Devayana ani Pitryana path after their death. Second, the text asserts that the rebirth is the reason why the yonder-world never becomes full (world where living creatures in their after-life stay temporarily). These assertions suggest an attempt to address rationalization, curiosities and challenges to the reincarnation theory.[121][124]

Who is our Atman (soul, self), what is the Brahman

The Chandogya Upanishad opens volume 5.11 with five adults seeking knowledge. The adults are described as five great householders and great theologians who once came together and held a discussion as to what is our Self, and what is Brahman?[126]

The five householders approach a sage named Uddalaka Aruni, who admits his knowledge is deficient, and suggests that they all go to king Asvapati Kaikeya, who knows about Atman Vaishvanara.[116] When the knowledge seekers arrive, the king pays his due respect to them, gives them gifts, but the five ask him about Vaisvanara Self.

The answer that follows is referred to as the "doctrine of Atman Vaishvanara „, kde Vaisvanara literally means "One in the Many".[18] The entire doctrine is also found in other ancient Indian texts such as the Satapatha Brahmana's section 10.6.1.[115] The common essence of the theory, as found in various ancient Indian texts, is that "the inner fire, the soul, is universal and common in all men, whether they are friends or foe, good or bad". The Chandogya narrative is notable for stating the idea of unity of the universe, of realization of this unity within man, and that there is unity and oneness in all beings.[126] This idea of universal oneness of all souls, seeing others as oneself, seeing Brahman as Atman and Atman as Brahman, became a foundational premise for Vedanta theologians.[126][127]

Sixth Prapāṭhaka

Atman exists, Svetaketu's education on the key to all knowledge - Tat Tvam Asi

The sixth chapter of the Chandogya Upanishad contains the famous Tat Tvam Asi ("That Thou art") precept, one regarded by scholars[128][129][130] as the sum-total or as one of the most important of all Upanishadic teachings. The precept is repeated nine times at the end of sections 6.8 through 6.16 of the Upanishad, as follows,

स य एषोऽणिमैतदात्म्यमिदँ सर्वं तत्सत्यँ स आत्मा तत्त्वमसि श्वेतकेतो

Translation 1: This universe consists of what that finest essence is, it is the real, it is the soul, that thou art, O Śvetaketu![128]
Translation 2: That which is the finest essence – this whole world has that as its soul. That is Reality. That is Atman (Soul). That art thou, Śvetaketu.[131]
Translation 3: That which is this finest essence, that the whole world has as its self. To je pravda. That is the self. In that way are you, Śvetaketu.[132]

— Chandogya Upanishad, 6.8 - 6.16

The Tat Tvam Asi precept emerges in a tutorial conversation between a father and son, Uddalaka Aruni a 24letý Śvetaketu Aruneya respectively, after the father sends his boy to school saying "go to school Śvetaketu, as no one in our family has ever gone to school", and the son returns after completing 12 years of school studies.[133][134] The father inquires if Śvetaketu had learnt at school that by which "we perceive what cannot be perceived, we know what cannot be known"? Śvetaketu admits he hasn't, and asks what that is. His father, through 16 volumes of verses of Chandogya Upanishad, explains.[135]

Uddalaka states in volume 1 of chapter 6 of the Upanishad, that the essence of clay, gold, copper and iron each can be understood by studying a pure lump of clay, gold, copper and iron respectively.[133][135] The various objects produced from these materials do not change the essence, they change the form. Thus, to understand something, studying the essence of one is the path to understanding the numerous manifested forms.[134]

The text in volume 2, through Uddalaka, asserts that there is disagreement between people on how the universe came into existence, whether in the beginning there was a So (सत्, Truth, Reality, Being) without a second, or whether there was just A-sat (असत्, Nothingness, non-Being) without a second.[135] Uddalaka states that it is difficult to comprehend that the universe was born from nothingness, and so he asserts that there was "one So only, without a second" in the beginning.[136] This one then sent forth heat, to grow and multiply. The heat in turn wanted to multiply, so it produced water. The water wanted to multiply, so it produced food.[133][135]

In the verses of volume 3, Uddalaka asserts that life emerges through three routes: an egg, direct birth of a living being, and as life sprouting from seeds.[134] The So enters these and gives them individuality, states the Upanishad. Heat, food and water nourish all living beings, regardless of the route they are born. Each of these nourishment has three constituents, asserts the Upanishad in volumes 4 through 7 of the sixth chapter. It calls it the coarse, the medium and the finest essence.[135] These coarse becomes waste, the medium builds the body or finest essence nourishes the mind. Section 6.7 states that the mind depends on the body and proper food, breath depends on hydrating the body, while voice depends on warmth in the body, and that these cannot function without.[133][134]

After setting this foundation of premises, Uddalaka states that heat, food, water, mind, breath and voice are not what defines or leads or is at the root (essence) of every living creature, rather it is the So uvnitř. This Eternal Truth is the home, the core, the root of each living being.[133][134] To say that there is no root, no core is incorrect, because "nothing is without a root cause", assert verses 6.8.3 through 6.8.5 of the Upanishad. So (Existence, Being[137]) is this root, it is the essence (atman), it is at the core of all living beings. It is True, it is Real, it is the Self (atman), and Thou Art That, Śvetaketu.[133][138]

The "Tat Tvam Asi" phrase is called a Mahavakya.[139][140]

Oneness in the world, the immanent reality and of Man

The Chandogya Upanishad in volume 6.9, states that all souls are interconnected and one. The inmost essence of all beings is same, the whole world is One Truth, One Reality, One Soul.[133][134]

Living beings are like rivers that arise in the mountains, states the Upanishad, some rivers flow to the east and some to the west, yet they end in an ocean, become the ocean itself, and realize they are not different but are same, and thus realize their Oneness. Uddalaka states in volume 6.10 of the Upanishad, that there comes a time when all human beings and all creatures know not, "I am this one, I am that one", but realize that they are One Truth, One Reality, and the whole world is one Atman.[134][135]

Living beings are like trees, asserts the Upanishad, that bleed when struck and injured, yet the tree lives on with its Soul as resplendent as before. Je to toto Atman, that despite all the suffering inflicted on a person, makes him to stand up again, live and rejoice at life. Body dies, life doesn't.[133][135][141]

The soul and the body are like salt and water, states the Upanishad in volume 6.13. Salt dissolves in water, it is everywhere in the water, it cannot be seen, yet it is there and exists forever no matter what one does to the water.[142] The So is forever, and this So is the soul, the essence, it exists, it is true, asserts the text.[133][134]

Man's journey to self-knowledge and self-realization, states volume 6.14 of Chandogya Upanishad, is like a man who is taken from his home in Gandharas, with his eyes covered, into a forest full of life-threatening dangers and delicious fruits, but no human beings.[133] He lives in confusion, till one day he removes the eye cover. He then finds his way out of the forest, then finds knowledgeable ones for directions to Gandharas.[134][142] He receives the directions, and continues his journey on his own, one day arriving home and to happiness.[133][135] The commentators[133] to this section of Chandogya Upanishad explain that in this metaphor, the home is So (Truth, Reality, Brahman, Atman), the forest is the empirical world of existence, the "taking away from his home" is symbolism for man's impulsive living and his good and evil deeds in the empirical world, eye cover represent his impulsive desires, removal of eye cover and attempt to get out of the forest represent the seekings about meaning of life and introspective turn to within, the knowledgeable ones giving directions is symbolism for spiritual teachers and guides.[134][141]

Seventh Prapāṭhaka

From knowledge of the outer world to the knowledge of the inner world

The seventh chapter of the Chandogya Upanishad opens as a conversation between Sanatkumara a Narada.[143] The latter asks, "teach me, Sir, the knowledge of Soul, because I hear that anyone who knows the Soul, is beyond suffering and sorrow".[144] Sanatkumara first inquires from Narada what he already has learnt so far. Narada says, he knows the Rig Veda, the Sama Veda, the Yajur Veda, the Atharva Veda, the epics and the history, the myths and the ancient stories, all rituals, grammar, etymology, astronomy, time keeping, mathematics, politics and ethics, warfare, principles of reasoning, divine lore, prayer lore, snake charming, ghosts lore and fine arts.[144][145] Narada admits to Sanatkumara that none of these have led him to Self-knowledge, and he wants to know about Self and Self-knowledge.[146]

Sanatkumara states that Narada, with the worldly knowledge, has so far focussed on name. Adore and revere the worldly knowledge asserts Sanatkumara in section 7.1 of the Upanishad, but meditate on all that knowledge as the name, as Brahman.[147] Narada asks Sanatkumara to explain, and asks what is better than the worldly knowledge. In volumes 2 through 26 of the seventh chapter, the Upanishad presents, in the words of Sanatkumara, a hierarchy of progressive meditation, from outer worldly knowledge to inner worldly knowledge, from finite current knowledge to infinite Atman knowledge, as a step-wise journey to Self and infinite bliss.[147] This hierarchy, states Paul Deussen, is strange, convoluted possibly to incorporate divergent prevailing ideas in the ancient times. Yet in its full presentation, Deussen remarks, "it is magnificent, excellent in construction, and commands an elevated view of man's deepest nature".[147]

Narada's education on progressive meditation

The Chandogya Upanishad in 7th chapter discusses progressive meditation as a means to Self-knowledge.

In its exposition of progressive meditation for Self-knowledge, the Chandogya Upanishad starts by referring to the outer worldly knowledges as name.[145][147] Deeper than this name, is speech asserts verse 7.2.1, because speech is what communicates all outer worldly knowledge as well as what is right and what is wrong, what is true and what is false, what is good and what is bad, what is pleasant and what is unpleasant.[145] Without speech, men can't share this knowledge, and one must adore and revere speech as manifestation of Brahman.[144][146]

More elevated than Speech, asserts section 7.3 of the Upanishad, is Manas (मनस्, mind) because Mind holds both Speech and Name (outer worldly knowledges).[146] One must adore and revere Mind as Brahman.[145] Deeper than Mind, asserts section 7.4 of the Upanishad, is Sankalpa (सङ्कल्प, will, conviction) because when a man Wills he applies his Mind, when man applies his Mind he engages Speech and Name. One must adore and revere Will as manifestation of Brahman.[143] Higher than Will, states section 7.5 of the Upanishad, is Chitto (चित्त, thought, consciousness) because when a man Thinks he forms his Will.[146] One must adore and revere Thought as manifestation of Brahman. Greater than Thought, asserts section 7.6 of the Upanishad, is Dhyanam (ध्यान, meditation, reflection) because when a man Meditates he Thinks.[145] One must adore and revere Meditation as the manifestation of Brahman. Deeper than Meditation, states section 7.7 of the Upanishad, is Vijñana (विज्ञान, knowledge, understanding) because when a man Understands he continues Meditating. One must adore and revere Understanding as the Brahman.[144][146]

Thereafter, for a few steps, states Paul Deussen,[147] the Upanishad asserts a hierarchy of progressive meditation that is unusual and different from the broader teachings of the Upanishads. The text states in section 7.8, that higher than Understanding is Bala (बल, strength, vigor) because a Strong man physically prevails over the men with Understanding.[145][146] "By strength does the world stand", states verse 7.8.1 of Chandogya Upanishad.[143][144] One must adore and revere Strength as the manifestation of Brahman.[145] Higher than Strength, states section 7.9 of the Upanishad, is Anna (अन्नं, food, nourishment) because with proper Food, man becomes Strong. One must adore and revere Food as manifestation of Brahman.[144] Greater than Food, states section 7.10 of the Upanishad, is Āpah (आप, water) because without Water one cannot grow Food, famines strike and living creatures perish. One must adore and revere Water as the Brahman.[145] Higher than Water, asserts section 7.11 of the Upanishad, is Tejas (तेजस्, heat, fire) because it is Heat combined with Wind and Atmosphere that bring Rain Water. One must adore and revere Heat as the manifestation of Brahman.[143] Higher than Heat, states section 7.12 of the Upanishad, is Ākāsa (आकाश, space, ether) because it is Space where the sun, moon, stars and Heat reside. One must adore and revere the Space as the Brahman.[144][146]

The Upanishad thereafter makes an abrupt transition back to inner world of man.[147] The text states in section 7.13, that deeper than Space is Smara (स्मरो, memory) because without memory universe to man would be as if it didn't exist.[145] One must adore and revere Memory as the manifestation of Brahman, states the text. Deeper than Memory is Asha (आशा, hope), states section 7.14 of the Upanishad, because kindled by Hope the Memory learns and man acts.[143] One must adore and revere Hope as the Brahman.[144] Still deeper than Hope is Prāna (प्राणो, vital breath, life-principle), because life-principle is the hub of all that defines a man, and not his body. That is why, asserts the text, people cremate a dead body and respect a living person with the same body.[145][146] The one who knows life-principle, states the Upanishad, becomes Ativadin (speaker with inner confidence, speaker of excellence).[147]

From ativadin to self-knowledge

The Chandogya Upanishad, in sections 7.16 through 7.26 presents a series of connected statements, as follows[148]

He who speaks with excellence is one who speaks of Truth, therefore one must desire to understand[149] the Truth (Satya, सत्य),
He who Understands the Truth speaks the Truth, therefore one must desire to understand what is Understanding (Vijñana, विज्ञान),
He who Thinks understands Understanding, therefore one must desire to understand Thought (Mati, मति),
He who has Belief[150] is the one who Thinks, therefore one must desire to understand why one Believes (Śraddhā, श्रद्दधा),
He who Grows Forth[151] is the one who Believes, therefore one must desire to understand what yields Growing Forth (Nististhati, निस्तिष्ठति),
He who is Creatively Active is the one who Grows Forth, therefore one must desire to understand why one pursues Creative Activity (Krti, कृति),
He who experiences Joy for Oneself is the one who engages in Creative Activity, therefore one must desire to understand what is Joy (Sukham, सुखं),
Joy is a sense of Unlimitedness and Infinite potential within, therefore one must desire to understand what is Unlimitedness (Bhuman, भूमानं),
Unlimitedness is when one sees nothing else, hears nothing else, aware of nothing else,
when one is founded on its own greatness or not greatness at all,
when one is not established upon another,
when one's Soul, indeed, is this whole world,
when one understands this, one loves the Soul, delights in the Soul, revels in the Soul, rejoices in the Soul,
He who is thus autonomous (Svaraj, स्वराज्), it is he who has unlimited freedom in all the worlds.
He sees, thinks, understands and knows everything as his Self. This whole world is his Soul.

— Chandogya Upanishad 7.16-7.26[152][153][154]

To one who sees, perceives and understands Self (Soul) as Truth, asserts the Upanishad in section 7.26, the life-principle springs from the Self, hope springs from the Self, memory springs from the Self, as does mind, thought, understanding, reflection, conviction, speech, and all outer worldly knowledges.[154][155][156]

Eighth Prapāṭhaka

The nature of knowledge and Atman (soul)

The eight chapter of the Chandogya Upanishad opens by declaring the body one is born with as the "city of Brahman", and in it is a palace that is special because the entire universe is contained within it. Whatever has been, whatever will be, whatever is, and whatever is not, is all inside that palace asserts the text, and the resident of the palace is the Brahman, as Atman – the Self, the Soul.[157] Those who do not discover that Self within themselves are unfree, states the text, those who do discover that Self-knowledge gain the ultimate freedom in all the worlds.[158][159] The Upanishad describes the potential of self-knowledge with the parable of hidden treasure, as follows,

[Where Brahman-Atman dwells], there are all our true desires, but hidden by what is false. As people who do not know the country, walk again and again over undiscovered gold that is hidden below inside the earth, thus do people live with Brahman and yet do not discover it because they do not seek to discover the true Self in that Brahman dwelling inside them.

— Chandogya Upanishad 8.3.2[158][159][160]

Man has many desires of food and drink and song and music and friends and objects, and fulfillment of those desires make him happy states the Chandogya Upanishad in sections 8.2 and 8.3; but those desires are fleeting, and so is the happiness that their fulfillment provides because both are superficial and veiled in untruth.[159] Man impulsively becomes a servant of his unfulfilled superficial desires, instead of reflecting on his true desires.[159] Serenity comes from knowing his true desire for Self, realizing the Soul inside oneself, asserts the text.[159][161]

Teosofista Charles Johnston calls this section to be a Law of Correspondence, where the macrocosm of the universe is presented as microcosm within man, that all that is infinite and divine is within man, that man is the temple and God dwells inside him.[160]

The means to knowledge and Atman

The Upanishad in section 8.5 and 8.6 states that the life of student (Brahmacharinviz Brahmacharya ) guided by a teacher is the means to knowledge, and the process of meditation and search the means of realizing Atman.[162][163] The verse 8.5.1 asserts that such life of a student is same as the yajna (fire ritual), the istam (oblations offered during the fire ritual), the sattrayanam (community fire ritual festival), the maunam (ritual of ascetic silence), the anasakayanam (fasting ritual), and the aranyayanam (a hermit life of solitude in the forest).[164] The section thus states all external forms of rituals are equivalently achievable internally when someone becomes a student of sacred knowledge and seeks to know the Brahman-Atman.[162]

The section is notable for the mention of "hermit's life in the forest" cultural practice, in verse 8.5.3.[162][164]

The false and true Atman

The sections 8.7 through 8.12 of the Chandogya Upanishad return to the question, "what is true Self, and what is not"?[165] The opening passage declares Self as the one that is eternally free of grief, suffering and death; it is happy, serene being that desires, feels and thinks what it ought to.[166] Thereafter, the text structures its analysis of true and false Atman as four answers.[165] The three Self, which are false Self, asserts the text are the material body,[108] corporeal self in dreams, individual self in deep sleep, while the fourth is the true Self – the self in beyond deep sleep state that is one with others and the entire universe.[167][168]

This theory is also known as the "four states of consciousness", explained as the awake state, dream-filled sleep state, deep sleep state, and beyond deep sleep state.[156][169][170]

A paean for the learning, a reverence for the Self

With the knowledge of the Brahman, asserts the text, one goes from darkness to perceiving a spectrum of colors and shakes off evil.[171] This knowledge of Self is immortal, and the one who knows his own self joins the glory of the Brahman-knowers, the glory of Rajas (kings) and the glory of the people.[171] The one who knows his soul, continues to study the Vedas and concentrates on his soul, who is harmless towards all living beings, who thus lives all his life, reaches the Brahma-world and does not return, states Chandogya Upanishad in its closing chapter.[171]

Recepce

Několik hlavních Bhasyas (reviews, commentaries) on Chandogya Upanishad have been written by Sanskrit scholars of ancient and medieval India. These include those by Adi Shankara, Madhvacharya, Dramidacharya, Brahmanandi Tankacharya, and Ramanuja.

Max Muller has translated, commented and compared Chandogya Upanishad with ancient texts outside India.[9] For example, the initial chapters of the Upanishad is full of an unusual and fanciful etymology section, but Muller notes that this literary stage and similar etymological fancy is found in scriptures associated with Mojžíš and his people in their Exodus across the Red Sea, as well as in Christian literature related to Svatý Augustin of 5th century CE.[172]

Klaus Witz in his review of the Chandogya Upanishad states, "the opulence of its chapters is difficult to communicate: the most diverse aspects of the universe, life, mind and experience are developed into inner paths. (...) Chapters VI-VII consist of vidyas of great depth and profundity".[173]

John Arapura states, "The Chandogya Upanishad sets forth a profound philosophy of language as chant, in a way that expresses the centrality of the Self and its non-duality".[174]

Filozof Arthur Schopenhauer admired and often quoted from Chandogya Upanishad, particularly the phrase "Tat tvam asi ", which he would render in German as "Dies bist du", and equates in English to “This art thou.”[175][176] One important teaching of Chandogya Upanishad, according to Schopenhauer is that compassion sees past individuation, comprehending that each individual is merely a manifestation of the one will; you are the world as a whole.[177][178] Each and every living creature is understood, in this Chandogya Upanishad-inspired fundamental doctrine of Hinduism, to be a manifestation of the same underlying nature, where there is a deep sense of interconnected oneness in every person and every creature, and that singular nature renders each individual being identical to every other.[175][178]

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d Patrick Olivelle (2014), The Early Upanishads, Oxford University Press, ISBN  978-0195124354, page 166-169
  2. ^ A b C d E Stephen Phillips (2009), Yoga, Karma, and Rebirth: A Brief History and Philosophy, Columbia University Press, ISBN  978-0231144858, Kapitola 1
  3. ^ Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 2, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814691, strany 556-557
  4. ^ A b C d Patrick Olivelle (2014), The Early Upanishads, Oxford University Press, ISBN  978-0195124354, strana 12-13
  5. ^ Rosen, Steven J. (2006). Základní hinduismus. Westport, CT: Vydavatelé Praeger. str. 125. ISBN  0-275-99006-0.
  6. ^ A b Klaus Witz (1998), The Supreme Wisdom of the Upaniṣads: An Introduction, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120815735, strana 217
  7. ^ A b C Robert Hume, Chandogya Upanishad, The Thirteen Principal Upanishads, Oxford University Press, pages 177-274
  8. ^ Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 2, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814691, pages 61-65
  9. ^ A b Max Muller, Chandogya Upanishad, The Upanishads, Part I, Oxford University Press, pages LXXXVI-LXXXIX, 1-144 with footnotes
  10. ^ Paul Deussen, The System of Vedanta, ISBN  978-1432504946, pages 30-31
  11. ^ M Ram Murty (2012), Indian Philosophy, An introduction, Broadview Press, ISBN  978-1554810352, pages 55-63
  12. ^ Hardin McClelland (1921), Religion and Philosophy in Ancient India, The Open Court, Vol. 8, No. 3, page 467
  13. ^ Patrick Olivelle (2014), The Early Upanishads, Oxford University Press, ISBN  978-0195124354, strana 11-12
  14. ^ Olivelle, Patrick (1998), Upaniṣads, Oxford University Press, ISBN  0-19-282292-6, strany 10-17
  15. ^ A b C Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, pages 63-64
  16. ^ Max Muller, Chandogya Upanishad, The Upanishads, Part I, Oxford University Press, pages LXXXVI-LXXXIX
  17. ^ for example, the third hymn is a solemn promise the bride and groom make to each other as, "That heart of thine shall be mine, and this heart of mine shall be thine". See: Max Muller, Chandogya Upanishad „The Upanishads, část I, Oxford University Press, strana LXXXVII s poznámkou pod čarou 2
  18. ^ A b C d E Klaus Witz (1998), Nejvyšší moudrost Upaniṣad: Úvod, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120815735, strany 217-219
  19. ^ Patrick Olivelle (2014), The Early Upanishads, Oxford University Press, ISBN  978-0195124354, strany 166-167
  20. ^ Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 64-65
  21. ^ A b Max Muller, Chandogya Upanishad „The Upanishads, část I, Oxford University Press, strany 1-3 s poznámkami pod čarou
  22. ^ A b C Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 68-70
  23. ^ Max Muller, Chandogya Upanishad „The Upanishads, část I, Oxford University Press, strany 4–19 s poznámkami pod čarou
  24. ^ Patrick Olivelle (2014), The Early Upanishads, Oxford University Press, ISBN  978-0195124354, strana 171-185
  25. ^ A b C d E F Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 70-71 s poznámkami pod čarou
  26. ^ A b C d Max Muller, Chandogya Upanishad „The Upanishads, část I, Oxford University Press, strany 4–6 s poznámkami pod čarou
  27. ^ A b C Robert Hume, Chandogya Upanishad, The Thirteen Principal Upanishads, Oxford University Press, strany 178-180
  28. ^ A b Robert Hume, Chandogya Upanishad 1.8.7 - 1.8.8, The Thirteen Principal Upanishads, Oxford University Press, strany 185-186
  29. ^ A b Max Muller, Chandogya Upanishad 1.9.1 „The Upanishads, část I, Oxford University Press, strana 17 s poznámkou pod čarou 1
  30. ^ Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strana 91
  31. ^ A b C d Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 80-84
  32. ^ A b Robert Hume, Chandogya Upanishad 1.12.1 - 1.12.5, The Thirteen Principal Upanishads, Oxford University Press, strany 188-189
  33. ^ Bruce Lincoln (2006), Jak číst náboženský text: Úvahy o některých pasážích Chāndogya Upaniṣad „History of Religions, sv. 46, č. 2, strany 127-139
  34. ^ Max Muller, Chandogya Upanishad 1.12.1 - 1.12.5 „The Upanishads, část I, Oxford University Press, strana 21 s poznámkou pod čarou 2
  35. ^ A b John Oman (2014), The Natural and the Supernatural, Cambridge University Press, ISBN  978-1107426948, strany 490-491
  36. ^ Robert Hume, Chandogya Upanishad 1.13.1 - 1.13.4, The Thirteen Principal Upanishads, Oxford University Press, strany 189-190
  37. ^ A b Max Muller, Chandogya Upanishad 1.13.1 - 1.13.4 „The Upanishads, část I, Oxford University Press, strana 22
  38. ^ Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 85
  39. ^ A b Patrick Olivelle (2014), The Early Upanishads, Oxford University Press, ISBN  978-0195124354, strana 185
  40. ^ Chandogya Upanishad se Shankara Bhashyou Ganganath Jha (překladatel), strany 70–72
  41. ^ A b Robert Hume, Chandogya Upanishad 2.1.1 - 2.1.4, The Thirteen Principal Upanishads, Oxford University Press, strany 190
  42. ^ Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 85-86 Druhá kapitola První část
  43. ^ A b Robert Hume, Chandogya Upanishad 2.2.1 - 2.7.2, The Thirteen Principal Upanishads, Oxford University Press, strany 191–193
  44. ^ Monier-Williams, Sanskrit English Dictionary, Cologne Digital Sanskrit Lexicon, search each word and SAman
  45. ^ Paul Deussen, Šedesát upanišád Védy, Díl 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 86–88
  46. ^ Patrick Olivelle (2014), Rané upanišády, Oxford University Press, ISBN  978-0195124354, strana 187, verš 3
  47. ^ Robert Hume, Chandogya Upanishad 2.8.1 - 2.9.8, The Thirteen Principal Upanishads, Oxford University Press, strany 193–194
  48. ^ A b Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 91-96
  49. ^ A b Max Muller, Chandogya Upanishad 2.11.1 - 2.22.5 „The Upanishads, část I, Oxford University Press, strana 28-34
  50. ^ Patrick Olivelle (2014), Rané upanišády, Oxford University Press, ISBN  978-0195124354, strany 191–197
  51. ^ A b C Chandogya Upanishad se Shankara Bhashyou Ganganath Jha (překladatel), strany 103-116
  52. ^ Chandogya Upanishad (sanskrt) Wikisource
  53. ^ A b Max Muller, Chandogya Upanishad Dvacátý třetí Khanda „The Upanishads, část I, Oxford University Press, strana 35 s poznámkou pod čarou
  54. ^ A b C d E Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 97-98 s předmluvou a poznámkami pod čarou
  55. ^ A b Patrick Olivelle (1993), The ramśrama System: The History and Hermeneutics of a Religious Institution, Oxford University Press, OCLC  466428084, strany 1-30, 84-111
  56. ^ RK Sharma (1999), indická společnost, instituce a změna, ISBN  978-8171566655, strana 28
  57. ^ Barbara Holdrege (2004), Dharma, The Hindu World (Editors: Sushil Mittal and Gene quarter), Routledge, ISBN  0-415-21527-7, strana 231
  58. ^ Patrick Olivelle (1993), The ramśrama System: The History and Hermeneutics of a Religious Institution, Oxford University Press, OCLC  466428084, strana 30
  59. ^ Patrick Olivelle (2014), The Early Upanishads, Oxford University Press, ISBN  978-0195124354, strany 197-199
  60. ^ PV Kane, Samanya Dharma, History of Dharmasastra, Vol. 2, část 1, strana 5
  61. ^ Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strana 115 s předmluvou
  62. ^ Klaus Witz (1998), Nejvyšší moudrost Upaniṣad: Úvod, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120815735, strana 218
  63. ^ Chandogya Upanishad se Shankara Bhashyou Ganganath Jha (překladatel), strany 122-138
  64. ^ A b C Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 101-106 s předmluvou a poznámkami pod čarou
  65. ^ Robert Hume, Chandogya Upanishad 3.1.1 - 3.11.1, The Thirteen Principal Upanishads, Oxford University Press, strany 203-207
  66. ^ Max Muller, Chandogya Upanishad 3.1.1 - 3.11.5 „The Upanishads, část I, Oxford University Press, strany 38–44 s poznámkami pod čarou
  67. ^ 3 pády po 8 slabikách, které obsahují 24 slabik v každé sloce; považována za jazykovou strukturu zvláštní krásy a posvátnosti
  68. ^ A b Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 106-108 s předmluvou
  69. ^ Robert Hume, Chandogya Upanishad 3.12.1 - 3.12.9, The Thirteen Principal Upanishads, Oxford University Press, strany 207-208
  70. ^ A b Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 108-110 s předmluvou
  71. ^ A b C Max Muller, Chandogya Upanishad 3.13.7 „The Upanishads, část I, Oxford University Press, strany 46–48 s poznámkami pod čarou
  72. ^ Robert Hume, Chandogya Upanishad 3.13.7, The Thirteen Principal Upanishads, Oxford University Press, strany 208-209
  73. ^ A b C d Robert Hume, Chandogya Upanishad 3.14.1-3.14.4, The Thirteen Principal Upanishads, Oxford University Press, strany 209-210
  74. ^ A b C d Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 110-111 s předmluvou a poznámkami pod čarou
  75. ^ A b Chandogya Upanishad se Shankara Bhashyou Ganganath Jha (překladatel), strany 150-157
  76. ^ Pro citace moderní doby:
    • Anthony Warder (2009), Kurz indické filozofie, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120812444, strany 25-28;
    • DD Meyer (2012), Vědomí, Divadlo, literatura a umění, Vydavatelství Cambridge Scholars, ISBN  978-1443834919, strana 250;
    • Joel Brereton (1995), Eastern Canons: Přístupy k asijské klasice (Redakce: William Theodore De Bary, Irene Bloom), Columbia University Press, ISBN  978-0231070058, strana 130;
    • S Radhakrishnan (1914), Vedanta filozofie a Mayova nauka, International Journal of Ethics, Vol. 24, č. 4, strany 431-451
  77. ^ A b Max Muller, Chandogya Upanishad 3.13.7 „The Upanishads, část I, Oxford University Press, strana 48 s poznámkami pod čarou
  78. ^ A b Robert Hume, Chandogya Upanishad 3.15.1-3.15.7, The Thirteen Principal Upanishads, Oxford University Press, strany 210-211
  79. ^ A b Max Muller, Chandogya Upanishad 3.15 „The Upanishads, část I, Oxford University Press, strana 49 s poznámkami pod čarou
  80. ^ Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 111–112 s předmluvou a poznámkami pod čarou
  81. ^ Stephen H. Phillips a kol. (2008), Encyclopedia of Violence, Peace, & Conflict (druhé vydání), ISBN  978-0123739858, Elsevier Science, strany 1347–1356, 701-849, 1867
  82. ^ A b C d E F Robert Hume, Chandogya Upanishad 3.17, The Thirteen Principal Upanishads, Oxford University Press, strany 212-213
  83. ^ A b C Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 114-115 s předmluvou a poznámkami pod čarou
  84. ^ Henk Bodewitz (1999), Hindu Ahimsa, in Violence Denied (Redaktoři: Jan E. M. Houben a kol.), Brill, ISBN  978-9004113442, strana 40
  85. ^ Christopher Chapple (1990), Ecological Nonviolence and the Hindu Tradition, in Perspectives on Nonviolence (Editor: VK Kool), Springer, ISBN  978-1-4612-8783-4, strany 168-177
  86. ^ S Sharma and U Sharma (2005), Cultural and Religious Heritage of India: Hinduism, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8170999553, strany 9-10
  87. ^ Chandogya Upanishad (sanskrt) Verse 3.17.4, Wikisource
  88. ^ Chandogya Upanishad se Shankara Bhashyou Ganganath Jha (překladatel), strany 165-166
  89. ^ A b Chandogya Upanishad se Shankara Bhashyou Ganganath Jha (překladatel), strany 164-166
  90. ^ Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 113-114 s předmluvou a poznámkami pod čarou
  91. ^ A b C Max Muller, Chandogya Upanishad 3.16-3.17 „The Upanishads, část I, Oxford University Press, strany 50–53 s poznámkami pod čarou
  92. ^ Edwin Bryant a Maria Ekstrand (2004), Hnutí Krišna, Columbia University Press, ISBN  978-0231122566, strany 33-34 s poznámkou 3
  93. ^ Sandilya Bhakti Sutra SS Rishi (překladatel), Sree Gaudia Math (Madras)
  94. ^ WG Archer (2004), The Loves of Krishna in Indian Painting and Poetry, Dover, ISBN  978-0486433714, strana 5
  95. ^ Chandogya Upanishad se Shankara Bhashyou Ganganath Jha (překladatel), strany 166-167
  96. ^ A b C d Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 118–122 s předmluvou a poznámkami pod čarou
  97. ^ A b C d Robert Hume, Chandogya Upanishad 4.1 - 4.3, The Thirteen Principal Upanishads, Oxford University Press, strany 215-217
  98. ^ A b Max Muller, Chandogya Upanishad 4.1 - 4.3 „The Upanishads, část I, Oxford University Press, strany 55–59 s poznámkami pod čarou
  99. ^ A b Robert Hume, Chandogya Upanishad 4,4 - 4,9, The Thirteen Principal Upanishads, Oxford University Press, strany 218-221
  100. ^ A b C d E F Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 122-126 s předmluvou a poznámkami pod čarou
  101. ^ A b Max Muller, Chandogya Upanishad 4,4 - 4,9 „The Upanishads, část I, Oxford University Press, strany 60–64 s poznámkami pod čarou
  102. ^ A b Chandogya Upanishad se Shankara Bhashyou Ganganath Jha (překladatel), strany 189-198
  103. ^ například ve verši 4.9.2 se uvádí: ब्रह्मविदिव वै सोम्य भासि को नु त्वानुशशासेत्यन्ये मनुष्येभ्य इति ह तिजज्रतिजज्ञे भगवाँस्त्वेव मे कामे ब्रूयात्॥ २॥; vidět, Chandogya 4.9.2 Wikisource; překlad viz Paul Deussen, strana 126 s poznámkou pod čarou 1
  104. ^ A b C Robert Hume, Chandogya Upanishad 4.10 - 4.15, The Thirteen Principal Upanishads, Oxford University Press, strany 221-224
  105. ^ Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 126-129 s předmluvou a poznámkami pod čarou
  106. ^ A b C Max Muller, Chandogya Upanishad 4.10 - 4.15 „The Upanishads, část I, Oxford University Press, strany 64–68 s poznámkami pod čarou
  107. ^ Chandogya Upanishad se Shankara Bhashyou Ganganath Jha (překladatel), strany 198-212
  108. ^ A b Paul Deussen vysvětluje frázi „vidět v oku“ jako „věštce vidění, předmět poznání, duše uvnitř“; viz strana 127 předmluva Paula Deussena, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684
  109. ^ Robert Hume, Chandogya Upanishad 5.1 - 5.15, The Thirteen Principal Upanishads, Oxford University Press, strany 226-228
  110. ^ A b Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 134-136
  111. ^ variSTha, वरिष्ठ
  112. ^ pratiSThA, प्रतिष्ठां
  113. ^ sampad, सम्पदं
  114. ^ ajatana, आयतन
  115. ^ A b C d Max Muller, Chandogya Upanishad 5.1 „The Upanishads, část I, Oxford University Press, strany 72–74 s poznámkami pod čarou
  116. ^ A b C d Robert Hume, Chandogya Upanishad 5.1, The Thirteen Principal Upanishads, Oxford University Press, strany 226-228
  117. ^ Vidět Brihadaranyaka Upanishad část 6.1, Kaushitaki Upanishad část 3.3, Prasna Upanishad část 2.3 jako příklady; Max Muller na straně 72 The Upanishads Part 1 uvádí, že verze této morální bájky se objevují v různých dobách a civilizacích, například v 1. století př. N. L. Plutarcha na Život Coriolana kde Menenius Agrippa popisuje bajku o soupeření mezi žaludkem a jinými částmi lidského těla.
  118. ^ Gopal, Madan (1990). K.S. Gautam (ed.). Indie v průběhu věků. Publikační oddělení, ministerstvo informací a vysílání, indická vláda. str.81.
  119. ^ Rājendralāla Mitra, Chhándogya Upanishad ze Sáma Vedy, str. 84, v Knihy Google
  120. ^ To však není neobvyklé, protože hudební nástroje jsou zmíněny také v jiných Upanišadách, jako je sekce 5.10 Brihadaranyaka Upanišad a v sekci Katha Upanišad 1.15; Viz E Roer, Brihad Āraṇyaka Upanishad na Knihy Google, strany 102, 252
  121. ^ A b C d E F G h Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 138-146 s předmluvou
  122. ^ A b David Knipe (1972), Jeden oheň, tři ohně, pět ohňů: přechod védských symbolů „History of Religions, sv. 12, č. 1 (srpen 1972), strany 28-41
  123. ^ A b Dominic Goodall (1996), Hindu Scriptures, University of California Press, ISBN  978-0520207783, strany 124-128
  124. ^ A b C d Max Muller, Chandogya Upanishad 5.1 „The Upanishads, část I, Oxford University Press, strany 76–84 s poznámkami pod čarou
  125. ^ A b C Robert Hume, Chandogya Upanishad 5.3-5.10, The Thirteen Principal Upanishads, Oxford University Press, strany 230-234
  126. ^ A b C Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 146-155 s předmluvou
  127. ^ Chandogya Upanishad se Shankara Bhashyou Ganganath Jha (překladatel), strany 273-285
  128. ^ A b Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 155-161
  129. ^ Raphael, Edwin (1992). Cesta neduality, Advaitavada: přístup k některým klíčovým bodům Gaudapadovy Asparśavādy a Śaṁkarovy Advaity Vedanty pomocí řady otázek, na které Asparśin odpověděl. Iia: Série filozofie. Motilal Banarsidass. ISBN  978-81-208-0929-1., str. Zadní kryt
  130. ^ AS Gupta (1962), Významy „To jsi ty“, Philosophy East and West, Vol. 12, č. 2 (červenec 1962), strany 125-134
  131. ^ Robert Hume, Chandogya Upanishad 5.1, The Thirteen Principal Upanishads, Oxford University Press, strany 240-250
  132. ^ Joel Brereton (1986), Tat Tvam Asi in Context, Zeitschrift der deutschen morgenlandischen Gesellschaft, svazek, 136, strany 98-109
  133. ^ A b C d E F G h i j k l Max Muller, Chandogya Upanishad 6.1-6.16 „The Upanishads, část I, Oxford University Press, strany 92–109 s poznámkami pod čarou
  134. ^ A b C d E F G h i j Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 162-172
  135. ^ A b C d E F G h Robert Hume, Chandogya Upanishad 6.1 - 6.16, The Thirteen Principal Upanishads, Oxford University Press, strany 240-240
  136. ^ Mehta, s. 237-239
  137. ^ Shankara, Chandogya Upanisha Basha, 6.8.7
  138. ^ Dominic Goodall (1996), Hindu Scriptures, University of California Press, ISBN  978-0520207783, strany 136-137
  139. ^ MW Myers (1993), Tat tvam asi jako Advaitic Metaphor, Philosophy East and West, Vol. 43, č. 2, strany 229-242
  140. ^ G Mishra (2005), New Perspectives on Advaita Vedanta: Essays in Commemoration of Professor Richard de Smet, Philosophy East and West, Vol. 55 č. 4, strany 610-616
  141. ^ A b Chandogya Upanishad se Shankara Bhashyou Ganganath Jha (překladatel), strany 342-356
  142. ^ A b Dominic Goodall (1996), Hindu Scriptures, University of California Press, ISBN  978-0520207783, strany 139-141
  143. ^ A b C d E Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 176-189
  144. ^ A b C d E F G h Robert Hume, Chandogya Upanishad 7.1 - 7.16, The Thirteen Principal Upanishads, Oxford University Press, strany 250-262
  145. ^ A b C d E F G h i j Max Muller, Chandogya Upanishad 7.1-7.16 „The Upanishads, část I, Oxford University Press, strany 109–125 s poznámkami pod čarou
  146. ^ A b C d E F G h Dominic Goodall (1996), Hindu Scriptures, University of California Press, ISBN  978-0520207783, strany 141-151
  147. ^ A b C d E F G Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 172-176
  148. ^ Max Muller, Chandogya Upanishad 7.16-7.26 „The Upanishads, část I, Oxford University Press, strany 120–125 s poznámkami pod čarou
  149. ^ Max Muller se překládá jako „vědět“, místo „rozumět“, viz Max Muller, The Upanishads Part 1, strana 121, verš 7.16.1, Oxford University Press
  150. ^ sám, viz Max Muller, strana 122
  151. ^ stoupá, uspěje, učí se
  152. ^ Robert Hume, Chandogya Upanishad 7.16 - 7.26, The Thirteen Principal Upanishads, Oxford University Press, strany 259-262
  153. ^ Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 185-189
  154. ^ A b Dominic Goodall (1996), Hindu Scriptures, University of California Press, ISBN  978-0520207783, strany 149-152
  155. ^ Max Muller, Chandogya Upanishad 7.25-7.26 „The Upanishads, část I, Oxford University Press, strany 124–125 s poznámkami pod čarou
  156. ^ A b Chandogya Upanishads S Radhakrishnan (překladatel), strany 488-489
  157. ^ Dominic Goodall (1996), Hindu Scriptures, University of California Press, ISBN  978-0520207783, strany 152-153
  158. ^ A b Max Muller, Chandogya Upanishad 8.1 „The Upanishads, část I, Oxford University Press, strany 125–127 s poznámkami pod čarou
  159. ^ A b C d E Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 189-193
  160. ^ A b Charles Johnston, Chhandogya Upanishad, Část VIII, Theosophical Quarterly, strany 142-144
  161. ^ Robert Hume, Chandogya Upanishad 8.1-8.3, The Thirteen Principal Upanishads, Oxford University Press, strany 262-265
  162. ^ A b C Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 190-196
  163. ^ Chandogya Upanishads S Radhakrishnan (překladatel), strany 498-499
  164. ^ A b Robert Hume, Chandogya Upanishad 8.5-8.6, The Thirteen Principal Upanishads, Oxford University Press, strany 266-267
  165. ^ A b Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 196-198
  166. ^ Chandogya Upanishad se Shankara Bhashyou Ganganath Jha (překladatel), strany 447-484
  167. ^ Max Muller, Chandogya Upanishad 8.7 - 8.12 „The Upanishads, část I, Oxford University Press, strany 134–142 s poznámkami pod čarou
  168. ^ Paul Deussen, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684, strany 198-203
  169. ^ PT Raju (1985), Structural Depths of Indian Thought, State University New York Press, ISBN  978-0887061394, strany 32-33
  170. ^ Robert Hume, Chandogya Upanishad - osmý Prathapaka, sedmý až dvanáctý Khanda, Oxford University Press, strany 268-273
  171. ^ A b C Robert Hume, Chandogya Upanishad 8.13 - 8.15, The Thirteen Principal Upanishads, Oxford University Press, strany 273-274
  172. ^ Max Muller, Chandogya Upanishad 1.3.7 „The Upanishads, část I, Oxford University Press, strany 8–9 s poznámkou pod čarou 1
  173. ^ Klaus Witz (1998), Nejvyšší moudrost Upaniṣad: Úvod, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120815735, strana 218-219
  174. ^ JG Arapura (1986), Hermeneutické eseje o védských tématech, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120801837, strana 169
  175. ^ A b DE Leary (2015), Arthur Schopenhauer and the Origin & Nature of the Crisis, William James Studies, sv. 11, strana 6
  176. ^ W McEvilly (1963), Kant, Heidegger a Upanišady, Philosophy East and West, Vol. 12, č. 4, strany 311-317
  177. ^ D Cartwright (2008), Soucit a solidarita s trpícími: Metafyzika mitleidu, European Journal of Philosophy, Vol. 16, č. 2, strany 292-310
  178. ^ A b Christopher Janaway (1999), Ochota a nic: Schopenhauer jako Nietzscheho pedagog, Oxford University Press, ISBN  978-0198235903, strany 3-4

Zdroje

Primární zdroje

Sekundární zdroje

  • Deussen Paul, Šedesát upanišád Vedy, svazek 1, Motilal Banarsidass, ISBN  978-8120814684
  • Goodall, Dominiku. Hinduistická písma. University of California press, 1996. ISBN  9780520207783.
  • Úvod Sri Adidevananda: Chhandyogapanishads (Kannadština překlad)

externí odkazy

Přednes

Zdroje