Upanayana - Upanayana
Upanayana (Sanskrt: उपनयन upanayana-) Janai nebo janeau nebo poita nebo Yagnopavita (Sanskrt: जनै, जनेऊ) je jedním z tradičních saṃskāras (obřady průchodu), které znamenaly přijetí studenta a guru (učitel nebo tutor) a vstup jednotlivce do školy v hinduismus. Tradice je široce diskutována ve starověku Sanskrt texty hinduismu a liší se regionálně.[2] The posvátná nit (yagyopavita nebo janeu) dostává chlapec během tohoto obřadu, že poté pokračuje v nošení od levého ramene k pravému křížení přes hrudník. Obecně by se tento obřad měl konat před 16. rokem věku.
Védské období texty jako Baudhāyana Grihyasutra povzbudil všechny členy společnosti, aby podstoupili upanayanu, dokonce (manuální pracovníci) shudras.[3][4][5] Ženy byly povzbuzovány, aby podstoupily upanayanu v Bharatu (dnešní Indie) a v Gorkha království (dnešní Nepál) před zahájením védských studií nebo před svatbou.[6]
Etymologie
Upanayana (Sanskrt: उपनयन) doslovně znamená „akt vedoucí k nebo osvícení nebo blízko oka (nebo zraku / vidění / třetího oka / epifýzy)“.[7] Je to důležitá a široce diskutovaná samskara ve starověkých sanskrtských textech.[2] Obřad průchodu symbolizuje vedení nebo přitahování dítěte k sobě ve škole učitelem.[7] Je to obřad, při kterém guru (učitel) přijímá a přitahuje dítě k poznání a iniciuje druhé zrození mladé mysli a ducha.[2]
Popis
Upanayana je obřad průchodu pro zahájení formálního vzdělávání v psaní, číslech, čtení, Vedangas, umění a další dovednosti.[8] The Upanayana Rituál průchodu byl také důležitý pro učitele, protože student by z toho začal žít v gurukul (škola).[2]
Upanayana je komplikovaný obřad, který zahrnuje rituály týkající se rodiny, dítěte a učitele. Chlapec obdrží během tohoto obřadu posvátné vlákno zvané Yajñopaveetam že nosí. The Yajñopavita obřad oznamuje, že dítě vstoupilo do formálního vzdělávání.[9][10] V moderní době je upanayanský obřad průchodu otevřený každému v každém věku.[1]
Vzdělání studenta se neomezovalo pouze na rituální a filozofické spekulace nalezené ve Védách a Upanišadách. Rozšířili se na mnoho umění a řemesel, která měla své vlastní podobné obřady pasáží.[11] Aitareya Brahmana, Agamy a Puranas literatura hinduismu je popisuje jako Śilpa Śastras. Rozšiřují se na všechny praktické aspekty kultury, jako jsou sochař, hrnčíř, voňavkář, kolář, malíř, tkadlec, architekt, tanečník a hudebník. Staroindické texty tvrdí, že počet umění je neomezený, ale každé nasazuje prvky 64 „„ kala ““ (कला, techniky) a 32 „„ vidyas ““ (विद्या, pole znalostí).[11] Jejich výcvik začal od dětství a zahrnoval studie o dharma, kultura, čtení, psaní, matematika, geometrie, barvy, nástroje a tradice (obchodní tajemství). Obřady průchodu během učňovského vzdělávání se v příslušných cechech lišily.[4][12]
Rajbali Pandey srovnává upanayanský obřad přechodu ke křtu v křesťanství, kde se člověk znovu narodil s duchovním poznáním, protože obřad znamenal zahájení studenta pro duchovní studia, jako je Védy.[8]
Věk, pohlaví a varna omezení
V hinduistických tradicích se člověk rodí nejméně dvakrát - jednou při fyzickém narození a druhý při intelektuálním narození prostřednictvím péče učitele. První je označen skrz Jatakarman sanskarský rituál; druhá je označena Upanayanam nebo Vidyarambha obřady průchodu.[13][14] Učitel dal během zahájení školního obřadu posvátné vlákno a bylo to pro studenta symbolickou připomínkou jeho účelu ve škole a také jako sociální značka studenta jako někoho, kdo se narodil podruhé (dvija, dvakrát narozený); každodenně sbíral palivové dřevo v lesích a dary potravin z vesnic.[15][16]
Mnoho textů ze středověku pojednává o Upanayaně v kontextu tří ze čtyř varny (kasta, třída) - Brahminové, Kshatriyas a Vaishyas.[8] Obřad se obvykle konal v osmi letech Brahminové, ve věku 11 let mezi Kshatriyas a věk 12 mezi Vaishyy.[3][17] Apastamba Gryha Sutra ve verši 1.1.1.27 stanoví maximální věkovou hranici 24 let pro obřad Upanayana a zahájení formálního vzdělávání. Gautama Gryha Sutra a další starověké texty však uvádějí, že neexistuje věkové omezení a kdokoli v jakémkoli věku může podniknout Upanayanam, když má pocit, že zahájí formální studium Véd.[18]
Několik textů jako např Sushruta Sutrasthana, ale zahrnují také čtvrtou varnu, Sudras, vstup do škol a proces formálního vzdělávání,[19] s uvedením, že upanayanská samskara byla otevřená všem.[5][9] Baudhayana Grihya sutra ve verších 2.5.8 a 2.5.9 uvádí učitel, aby „[ho] zasvětil [do školy přes Upanayanu] Brahmin na jaře, Kshatriya v létě, Vaishya na podzim, Sudra v období dešťů; nebo vše z nich na jaře. “[3]
Upanayanská samskara byla a není otevřená[Citace je zapotřebí ] do avarna, tak jako nedotknutelní a kmenový lidé,[20][21] se považuje za zcela mimo oblast působnosti varna kategorizace.
Ženy a Upanayana
V některých regionech, v moderní době, chlapci a dívky podstupují tradici Upanayana zahájení, když zahájí formální školní docházku.[22] Ve starověkých a středověkých dobách texty jako Harita Dharmasutras, Asvalayana Grhya Sutra a Yama smriti naznačují, že ženy by mohly začít védské studium po upanayanském obřadu.[6][23][24]
Dívky, které se rozhodly stát se studentkou, podstoupily upanayanský obřad průchodu ve věku 8 let a poté byly nazývány Brahmavadini. Na levém rameni měli nit nebo horní oděv.[6] Ty dívky, které se rozhodly nechodit do a gurukul Byli povoláni Sadyovadhu (doslovně, ten, kdo se ožení přímo). Nicméně Sadyovadhutaké podstoupila krok během svatebních rituálů, kde dokončila Upanayanu, a poté si přes levé rameno nosila svrchní oděv (saree).[6] Tento prozatímní symbolický upanayanský obřad průchodu pro dívku před svatbou je popsán v několika textech, jako je verš Gobhila Gryha Sutra 2.1.19 a některé Dharmasutry.[25]
Pochybnosti o upanayanamském rituálu ve starých textech
Učenci[26] uvádějí, že podrobnosti a omezení v upanayanském obřadu byly pravděpodobně vloženy do starověkých textů v modernější době. Hermann Oldenberg například uvádí, že Upanayana - slavnostní přijetí žáka učitelem, aby ho naučil Védu - je spojen s texty védských textů na místech, která jednoduše nedávají kontextuální smysl, neodpovídají stylu a jsou pravděpodobné být korupcí starověkých textů.[26] Například v Satapatha Brahmana Upanayana text rituálu se objeví uprostřed dialogu o Agnihotře; po skončení verše Upanayana se mudrc Saukeya náhle vrací do Agnihotry a Uddalaky. Oldenberg uvádí, že diskuse o Upanayaně je pravděpodobně vložením do staršího textu.[26]
Vědci tvrdí, že v textech dharma sutras a dharma sastra existuje vysoká pravděpodobnost interpolace, vložení a poškození, a existují v něm protichůdné verše o obřadech průchodu souvisejících s Upanayanou.[2][27][28] Kane podobně uvádí ve svých recenzích Dějin Dharmasastry, že existuje vysoká pravděpodobnost interpolace, vložení a poškození v textech dharma sutras a dharma sastra na rituálu spojeném s Upanayanou.[2] Patrick Olivelle bere na vědomí pochybnosti v postmoderní stipendium o předpokládané spolehlivosti rukopisů Manusmriti.[29] Píše: „Manusmriti byl první indický právní text zavedený do západního světa překladem sira Williama Jonese v roce 1794“. Toto bylo založeno na rukopisu Kalkaty s komentářem Kulluky, který byl považován za spolehlivou vulgární verzi, a opakovaně přeložen z Jonese v letech 1794 do Doniger v roce 1991.[29] Spolehlivost rukopisu Manusmriti používaného od koloniálních časů, uvádí Olivelle, je „daleko od pravdy. Jedním z velkých překvapení mé redakční práce bylo zjistit, jak málo z více než padesáti rukopisů, které jsem shromáždil, ve skutečnosti následuje vulgární přístup v klíčových hodnotách. “[29]
Význam yajñopavītamu, posvátné nitky
„Posvátná nit“ (Sanskrt: यज्ञोपवीतम् yajñopavītam nebo upavīta) je tenká šňůra složená ze tří bavlněných pramenů.[15] Prameny symbolizují různé věci ve svých regionech. Například mezi Tamily je každé vlákno pro každou ze tří trojic bohyň (Parvati, Lakshmi a Saraswati).[30]
Starověké sanskrtské texty nabízejí různorodý pohled při popisu yajñopavītam nebo upavita. Termín upavita měl původně být jakýkoli svrchní oděv, jak je uvedeno ve verši 2.2.4.22–2.2.4.23 Apastamba Dharmasutra nebo pokud nositel nechce nosit top, stačila by nit.[31] Vlákno identifikovalo osobu, která studuje na škole nebo promovala. Staroindický učenec Haradatta uvádí: “yajñopavītam znamená zvláštní způsob nošení svrchního oděvu a není nutné mít neustále yajñopavītu “.[31] Gobhila Gryha Sutra podobně uvádí ve verši 1.2.1 ve své diskusi o Upanayaně, že „student chápe yajnopavitu jako šňůru nití nebo oděv nebo provaz trávy kusa“ a je to její způsob nošení a význam, na kterém záleží.[31] Správný způsob nošení svrchního oděvu nebo nitě, uvádí starodávné texty, je přes levé rameno a pod pravou ruku.[31]
Myšlenka nosit svrchní oděv nebo posvátnou nit a její význam se rozšířila i na ženy.[6] To se odráží v tradičním nošení sárí přes levé rameno, při formálních příležitostech a oslavách obřadů, jako jsou hinduistické svatby. Bylo také normou, když se dívka zúčastní obřadu Upanayana a začne védské studium jako Brahmavadini.[6]
Posvátný Yajñopavītam je známý pod mnoha jmény (lišící se podle regionu a komunity), jako např Bratabandha, Janivaara, Jaanva, Jandhyam, Poita, Pūṇūl, Janeu, Lagun, Yajnopavita, Yagyopavit, Yonya a Zunnar.[32][33] Druhý sanskrtský výraz pro něj je Avyanga.
Počátky posvátné nitě
Neexistuje žádná zmínka o žádném pravidle nebo zvyku, uvádí se Patrick Olivelle, který „vyžadoval, aby Brahminové po celou dobu nosili posvátnou šňůru“, v brahmanské literatuře (védské a starověké post-védské).[34] Textové důkazy naznačují, že Yajñopavītam je středověká a moderní tradice.[34] Nicméně termín Yajñopavīta Objevuje se ve starověké hinduistické literatuře a znamená to způsob, jak nosit svrchní oděv během rituálu nebo obřadů.[34] Zvyk nosit strunu je pozdním vývojem v hinduismu, ve středověku byl nepovinný a staroindické texty tento rituál nezmiňují pro žádnou třídu ani pro Upanayana.[31][34]
Yajñopavīta kontrastuje s Pracinavita způsob nošení svrchního oděvu, druhý obrácený a zrcadlový obraz prvního, a navrhoval znamenat rituály pro starší / předky (například pohřeb).[34]
Regionální variace
Nepál
V Nepálu, mezi Khas (Gorkhali) etnická skupina, koná se poněkud odlišný obřad, který kombinuje 'चूड़ाकर्म' (choodakarma) (tonzura, oholení hlavy) a Upanayana saṃskāra místně známý jako Bratabandha (व्रतबन्ध) (Sanskrt brata = slib, bandhan = být vázán). Koná se mezi Khas bráhman a kshetriya kastovní skupiny. Tato sanskara (obřad průchodu) zahrnuje propracovanou Karma Kandu, která zahrnuje účast celé rodiny a guru (učitel), který poté přijme chlapce jako žáka v Guru – šišja tradice hinduismu. Gayatri Mantra je dána guru (učitelem) sisya (studentovi). To označuje jako vstup jednotlivce do školy hinduismus Tento obřad končí poté, co chlapec odejde na první almužnu k příbuzným a odejde k guru Ašramovi. Tito chlapci byli tradičně posláni do ášramy s guru se učit v a gurukul systém vzdělávání, ale v moderní době se tento čin chlapce, který dělá první almužnu ve městě a opouští svou rodinu pro poustevnu guru, provádí symbolicky v rodině a později ho jeho matčin strýc (Mama) zastaví.[35]
Indie
Obřad se jmenuje Munja / Munji nebo Mounji-Bandhana (rozsvícený „vázání munji“) ve státech Maharashtra. Tento název má svůj původ ve jménu zvané trávy Saccharum munja (bengálská hůl[36]). Tato tráva se používá k výrobě opasku, který je uvázán kolem pasu dítěte.[37] V Bengálsku se pás munja trávy nazývá „Mekhala“. V Gudžarátu, Madhjapradéši a v několika oblastech Uttarpradéše a Biháru je posvátná nit známá jako „Janoi“, „Janeva“ nebo „Janeu“.
Jazyk | Název obřadu | Slovo pro „posvátná nit“ |
---|---|---|
Sanskrt | Upanayanam उपनयनम् | Yajñopavītam यज्ञोपवीतम् (také Braḥma sūtram |
Malayalam | Upanayanam ഉപനയനം | Yajñopavītam യജ്ഞോപവീതം (také Poonool (IAST: pūṇūl) |
Tamil | pūṇūl / Upanayanam பூணூல் / உபநயனம் | Formální: Pūṇūl (பூணூல்) Hovorový jazyk: Pūṇal (பூணல்) |
Telugština | Odugu, Upanayanamu ఒడుగు, ఉపనయనము | Jandhyamu జంధ్యము |
Kannadština | Upanayana, Munji ಉಪನಯನ, ಮುಂಜಿ | Janivaara ಜನಿವಾರ |
hindština | Janeu ऊेऊ | Janeu ऊेऊ |
Maráthština | Upanayana / Munja उपनयन / मुंज | Zānave .ानवे |
Konkani | Munji मुंज, मुंजि, ಮುಂಜಿ | Jannuvey जानवें, जानुवें |
Asámština | Lagundeoni, Uponoyon লগুণদিয়নি, উপনয়ন | Lagun লগুন |
Newari | Kehta Puja पूजेइता पूजा, केइता पूजा | Jani जनी |
bengálský | Uponayon উপনয়ন | Upabeet, Poité উপবীত, পৈতে |
Odia | Bratopanayan, Brata Ghara ବ୍ରତୋପନୟନ, ବ୍ରତଘର | Poitaa ପଇତା |
Nepálština | Bratabandha ब्रतबंध | Janai जनई, जनै |
Kašmír | Yajñopavīta, Mekhal यज्ञोपवीत, मेखल् | Yonya योन्य |
Tulu | Brahmopadesha, Upanayana, Noola Madimme ಮುಂಜಿ, ನೂಲ ಮದಿಮ್ಮೆ | Yagnopaveeta ನಿವಾ |
Gudžarátština | Janoi જનોઈ | Yagnopavit યજ્ઞોપવીત |
Pahari | Janeyu युेयु | Janeyu युेयु |
Sindhi | Janya .ानया | Janya .ानया |
Pandžábský | Janju ਜੰਞੂ | Janju ਜੰਞੂ |
Saurashtra | Vaduhom | Jenjam |
Maithili | Upanayana | Janeu |
Sarnami | Upanayanam | Janeu |
Viz také
- Samavartanam
- Sikha
- Upakarma
- Rishi
- Navjote, Zoroastrian slavnostní zahájení
- Kushti, Zoroastriánská posvátná nit
- Izze-kloth, Apačská indiánská posvátná šňůra
- Bar and Bat Mitzvah —Oznámení pro muže a ženy v roce judaismus
Reference
- ^ A b Harold Coward et al (1997), Religious Dimensions of Child and Family Life, Wilfrid Laurier University Press, ISBN 978-1550581041, strana 67
- ^ A b C d E F PV Kane, Samskara, kapitola VII „History of Dharmasastras, Vol II, Part I, Bhandarkar Oriental Research Institute, strany 268-287
- ^ A b C Mookerji 1998, str. 174.
- ^ A b Heather Elgood (2000), hinduismus a náboženské umění, ISBN 978-0304707393, Bloomsbury Academic, strany 32-134
- ^ A b Hartmut Scharfe (2007), Příručka orientalistiky, Brill Academic, ISBN 978-9004125568, strany 102-103, 197-198, 263-276
- ^ A b C d E F PV Kane, Historie Dharmasastry Svazek 2.1, 1. vydání, strany 293-295
- ^ A b upanyana Monier Williams Sanskrit English Dictionary, Cologne Sanskrit Digital Lexicon, Německo
- ^ A b C Rajbali Pandey (2013), Hindu Saṁskāras: Socio-náboženské studium hinduistických svátostí, 2. vydání, Motilal Banarsidass, ISBN 978-8120803961, strany 111-117
- ^ A b PV Kane, Samskara, kapitola VII „History of Dharmasastras, Vol II, Part I, Bhandarkar Oriental Research Institute, strany 288-300
- ^ Ram Chandra Prasad (1997), The Upanayana: The Hindu Ceremonies of the Sacred Thread, Motilal Banarsidass, ISBN 978-8120812406, strany 119-131
- ^ A b Stella Kramrisch (1958), Tradice indického řemeslníka, The Journal of American Folklore, Sv. 71, č. 281, strany 224-230
- ^ Stella Kramrisch, The Hindu Temple, sv. 1, Motilal Banarsidass, ISBN 978-8120802223
- ^ Mary McGee (2007), Samskara, v Hinduistický svět (Redakce: Mittal a Čtvrť), Routledge, ISBN 978-0415772273, strany 332-356
- ^ Kathy Jackson (2005), Rituály a vzory v dětských životech, University of Wisconsin Press, ISBN 978-0299208301, strana 46
- ^ A b Sir Monier Monier-Williams, Náboženské myšlení a život v Indii: založené na Védě a dalších posvátných knihách Hindů J. Murray, 1891
- ^ Raman Varadara, Záblesky indického dědictví, ISBN 978-8171547586, strana 51
- ^ Sir Monier Monier-Williams, Náboženské myšlení a život v Indii: založené na Védě a dalších posvátných knihách Hindů J. Murray, 1891, str. 360
- ^ RK Mookerji (2011), Ancient Indian Education: Brahmanical and Buddhist, Motilal Banarsidass, ISBN 978-8120804234, strany 174-177
- ^ RK Mookerji (2011), Ancient Indian Education: Brahmanical and Buddhist, Motilal Banarsidass, ISBN 978-8120804234, strany 270-271
- ^ DR Jatava (2011). Hinduistická sociologie. Publikace Surabhi. str. 92.
- ^ Yājñika, Acyuta a Sheth, Suchitra (2005). Tvarování moderního gudžarátu: Plurality, Hindutva a další, str. 260. Penguin Books India
- ^ „Vesnice v Biháru, kde dívka nosí posvátnou nit 'Janeu'". IANS. news.biharprabha.com. Citováno 10. února 2014.
- ^ Zahájení védských studií - Dívky podporované písmem dostávají svou posvátnou nit, Hinduismus dnes (Prosinec 2002)
- ^ C Tripathi (2005), The Evolution of Ideals of Womenhood in Indian Society, ISBN 978-8178354255, strana 94
- ^ Grihya sutra z Gobhily Verse 2.1.19, Herman Oldenberg a Max Muller (překladatel), The Posvátné knihy Východu, Sv. 30, část 2, Oxford University Press, strana 44
- ^ A b C Herman Oldenberg, Gryha Sutra - Pravidla védských domácích obřadů, Oxford University Press, strana 7-8, OCLC 866776938
- ^ Arun Kumbhare (2009), Ženy v Indii: jejich postavení od védských dob, ISBN 978-1440156007, strana 56
- ^ J Sinha (2014), Psycho-Social Analysis of the Indian Mindset, Springer Academic, ISBN 978-8132218036, strana 5
- ^ A b C Patrick Olivelle (2004), Manův zákoník, Oxford University Press, ISBN 978-0195171464, strany 353-354, 356-382
- ^ M. Arunachalam, Festivals of Tamil Nadu: Volume 3 of Peeps into Tamil culture, Gandhi Vidyalayam, 1980,
... chlapec je poprvé vybaven posvátnou nití ... tři devis Sarasvati, Savitri a Gayatri ...
- ^ A b C d E PV Kane, Historie Dharmasastry Svazek 2.1, 1. vydání, strany 290-293
- ^ Sultan Bāhū, Jamal J. Elias, Smrt před smrtí: súfijské básně sultána Bahua, University of California Press, 1998, ISBN 978-0-520-21242-8,
... v pandžábštině, zunnaru, posvátném Yajñopavītamu, který nosí brahmanští hinduisté ...
- ^ Shashi Ahluwalia, Meenakshi Ahluwalia, Živé víry v moderní Indii, Indian Publishers 'Distributors, 1992
- ^ A b C d E Patrick Olivelle (1992), The Samnyasa Upanisads, Oxford University Press, ISBN 978-0195070453, strany 9-10
- ^ Shore, Amanda. "Slečna, minout". Citováno 20. května 2014.
- ^ Bengálská hůl
- ^ Upanayana
Bibliografie
- Cowarde, Harolde; Cook, Philip Hilton (1996). Náboženské dimenze dítěte a rodinného života: Úvahy o Úmluvě OSN o právech dítěte. Wilfrid Laurier University Press. ISBN 978-1-55058-104-1.
- Mookerji, Radha Kumud (1998). Staroindické vzdělání: Brahmanical a buddhista. Motilal Banarsidass. ISBN 978-81-208-0423-4.