Brahma Vaivarta Purana - Brahma Vaivarta Purana

Část série na
Hinduistická písma a texty
Om symbol.svg
Související hindské texty

The Brahmavaivarta Purana (Sanskrt: ब्रह्मवैवर्त पुराण, Brahmavaivarta Purāṇa) je rozsáhlý sanskrtský text a major Purana (Maha-purana) z hinduismus.[1] To se točí kolem Krišna a Radha, je Vaishnavism text, a je považován za jeden z moderní doby Purana.[2][3][4]

Ačkoli verze mohla existovat na konci 1. tisíciletí n. L., Její existující verze byla pravděpodobně složena v 15. nebo 16. století v Bengálsko oblast indického subkontinentu.[1][2][3] Volal další text s podobně znějícím názvem Brahmakaivarta Purana také existuje, souvisí, ale byl pravděpodobně revidován někde v jižní Indii.[2] Existuje mnoho verzí této Purány, a to až v 274 nebo 276 kapitolách, z nichž všechny tvrdí, že jsou buď součástí, nebo rukopisem Brahmavaivarta Purana nebo Brahmakaivarta Purana.[5]

Text je pozoruhodný pro identifikaci Krišna jako nejvyšší realita a tvrdí, že všichni bohové jako např Višnu, Shiva, Brahma, Ganéša jsou stejné a všechny jsou inkarnacemi Krišny.[6] Všechny bohyně jako např Radha, Durga, Lakshmi, Sarasvatí, Savitri tvrdí také Brahmavaivarta Purana být ekvivalentní a všechny inkarnace Prakruti, s legendami podobnými legendám nalezeným v Mahábhárata a Devi Mahatmya.[7] Text je také pozoruhodný pro oslavu ženského prostřednictvím Radha a jeho rovnostářské názory, že všechny ženy jsou projevy božské ženy, spolutvůrkyně vesmíru a že jakákoli urážka ženy je urážkou bohyně Radhy.[2][8]

Mytologie a příběhy Brahmavaivarta Purana, spolu s Bhagavata Purana, byly vlivné na hinduistické tradice související s Krišnou, stejně jako na taneční a performativní umění, jako je Rasa Lila.[9][10][11]

Dějiny

The Brahmavaivarta Purana, spolu s Bhagavata Purana, ovlivnily divadelní umění a kulturní oslavy v Indii, například s Rasa Lila v Manipur výše.

Existující verze Brahmavaivarta Purana text je neobvyklý, protože bohyně Radha není zmíněna ve většině ostatních hlavních Puranas.[12] Tento text dále obsahuje převážně legendy, bohoslužby, mytologii a drama během života Rádhy a Krišny, přičemž součástí zápletky je diskuse o etice, dharmě, čtyřech životních etapách a festivalech.[12][13][14] Konkrétní podrobnosti v této Puráně ukazují vliv nebo znalost událostí vysledovaných v polovině 2. tisíciletí vývoje CE spojeného s Tantrou, Bhakti svatí jako např Caitanya a další.[15] Tento text je na rozdíl od encyklopedického stylu, který se nachází téměř ve všech ostatních hlavních Puránách, a z těchto důvodů bude pravděpodobně převládající částí této Purany kompozice z 15. nebo 16. století.[15]

Text velmi pravděpodobně existoval mnohem dříve a starší verze byla pravděpodobně úplná v období 8. až 10. století.[15][14] Verze pravděpodobně existovala do roku 700 nl, dodává Hazra.[16] Ve své historii však tento hinduistický text prošel v průběhu staletí také zásadními revizemi.[15][14] Tento text byl pravděpodobně revidován v bengálské oblasti jižní Asie.[15] Další související text, tzv Brahmakaivarta Purana, také relativně moderní, ale vysledovatelný do jižní Indie, existuje v mnoha verzích.[15] Existuje několik rukopisů s názvem Adi brahmavaivarta purana, nejasného data složení, navrženo jako starší možná původní Purana, ale ty se velmi liší od Brahmavaivarta Purana text obecně považován za jeden z 18 Mahapuranů.[17]

Starší verze Brahmavaivarta Purana byl kdysi svým způsobem vlivný, protože autoři Nibandhy z 15. a 16. století citovali v textech, jako je Smriti Candrika, o kterém tvrdili, že je v této Puraně.[14] Pouze 30 z těchto řádků se však nachází v dochovaných rukopisech Brahmavaivarta Purana což naznačuje masivní přepis původní Purány během její historie, v 15. nebo 16. století nebo později.[14]

Text obsahuje Smriti kapitoly, které, jak uvádí Hazra, byly do textu vloženy pravděpodobně po 16. století.[14] Tento moderní obsah obsahuje kapitoly o „smíšených kastách, povinnostech žen, povinnostech ve varně, povinnostech jednotlivců během jejich ášramu (životní etapy), uctívání a oslavě Brahminů, teorii pekla v posmrtném životě a náboženskému obdarování za zásluhy ".[14] Jediné kapitoly Smriti v aktuálně dochovaných rukopisech, které lze najít ve starších verzích tohoto textu, jsou dvě, konkrétně 4.8 a 4.26.[14] Ty se týkají Vrata.[14][poznámka 1]

Struktura

Text má čtyři Khandas (části).[18]

Sekce v Brahmavaivarta Purana[18][19]
KhandaČísloKapitolyO
Brahma130Brahma
Prakriti267Devi
Ganéša346Ganéša
Krišna4131 až 133Rádhá, Krišno
Celkový274 až 276Krišna

Třetí Khanda je nazýván Ganéša-khanda nebo Ganapati-khanda.[18]

Tradice a další Purány tvrdí, že tato Purana měla 18 000 veršů.[20] Skutečné rukopisy mají více než 18 000 veršů, na rozdíl od jiných Purán, kde obvykle nedosahují.[20]

The Padma Purana kategorizuje Brahma Vaivarta Purana jako Rajas Purana.[21] Vědci zvažují Sattva-Rajas-Tamas klasifikace jako „zcela fantazijní“ a v tomto textu není nic, co by tuto klasifikaci ve skutečnosti ospravedlňovalo.[22]

Obsah

Zbraně boha lásky

Dávám vám následující zbraně:
Okouzlující,
Omamný,
Šílený,
Produkující horečku a
Smysl zbavující.
Přijměte je a všechny zmatte.
S nimi budete neodolatelní.

—Brahma Kama
Brahmavaivarta Purana, Kapitola 4.35[23]

Název textu Brahmavaivarta znamená "metamorfóza Brahman “, který je ztotožňován s Krišnou.[4][2] Tato Purana sleduje pohled na stvoření, kde Brahman protože Krišna vytváří vesmír a je vesmírem.[24][25] Evoluce a povaha vesmíru je představena legendou o Radha a Krišna v této Puraně.[26] Svůdné příběhy a legendy tohoto textu přilákaly mnoho vědeckých studií.[27][28]

První Khanda (část) představuje téma, které je Krišna prvotním stvořitelem, nazývá se univerzální duše a koncept nejvyšší reality Brahman.[24][29] Druhá část představuje Prakriti nebo hmota, která se prostřednictvím mytologie přirovnává k pěti bohyním - Radha, Durga, Lakshmi, Saraswati a Savitri.[18][24] Představeno je však mnoho dalších bohyň,[30] ale nakonec je každá bohyně a žena považována za stejnou podstatu Radhy Prakriti.[18][24] Třetí část představuje Ganéša, velmi oblíbený bůh v čele se slonem, jeho životní příběh spolu s jeho rodinou a bratrem, a je také prohlašován za inkarnaci Krišny.[9][24] Poslední část této Purany pojednává o Radha a Krišnovi, malované erotickými motivy, hymny, legendami a mytologií.[2][24] Rádhá je prezentována jako energie a síla Krišny, neoddělitelné součásti.[24]

Purana představuje rovnostářský pohled na ženy, kde prosazuje myšlenky jako „všechny ženské bytosti vyšly z božské ženy“ v kapitole 4.13 a že „každá urážka ženy je přestupkem proti božské Rädhä“ v Prakrti-khanda.[31] Spolu s přirovnáváním všech žen k bohyni Radhy se text rovná všem mužům s Krišnou.[8] Tyto oddíly mohou pocházet z možných vlivů starověké shaktistické tradice hinduismu.[32]

Recepce

Ardhanari-Krišna.

The Brahmavaivarta Purana se zaměřuje na Višnua a zejména na Krišnu jako Bhagavata Purana, ale jeho příběhy a legendy byly mnohem méně populární než Bhagavata text. Jeho styl byl nazýván „insipidní, dětinský“,[33] a jeho obsah a rozložení formy tak odlišné od ostatních Puranas, které napsal Wilson, " Brahmavaivarta Purana nemá nejmenší titul, který lze považovat za Puranu ".[33]

Na rozdíl od názorů Wilsona Parmeshwaranand uvádí, že toto a bhakti text zaměřený na mystickou zkušenost a text svým vlastním způsobem se pokouší diskutovat o náboženských a filozofických otázkách stejně jako v jiných náboženských dílech, které jsou duality a neduality mezi Bohem a světem.[29]

The Brahmavaivarta Purana zdůrazňuje jednotu, vzájemnou závislost a neoddělitelnost ženského a mužského pohlaví, prostřednictvím Radhy a Krišny, v jejích různých kapitolách a prostřednictvím konceptu Ardhanari-Krišna (také zvaný Ardha-radha-venudhara-murti), koncept podobný Ardhanarishvara v Shaivism. Tato myšlenka na Puranu byla vysledována k uměleckému dílu nalezenému v Maharashtra kde Krišna Murti je tvarovaná jako napůl muž a napůl žena.[34] První část, Brahma-khanda z Brahmavaivarta Purana byl přeložen do Asámština a tento rukopis byl datován do počátku 19. století.[35]

Tento text je součástí bengálské literatury o vaišnavismu, ale není považován za kanonické písmo, uvádí Edward Dimock.[36]

Viz také

Poznámky

  1. ^ Vrata je osobní rituál skládání náboženského slibu nebo odhodlání, někdy na půst nebo v přítomnosti blízkých.

Reference

  1. ^ A b Dalal 2014, str. 83.
  2. ^ A b C d E F Rocher 1986, str. 163.
  3. ^ A b Hazra 1940, str. 166.
  4. ^ A b Monier Monier-Williams, sanskrtský anglický slovník s etymologií, Oxford University Press (dotisk Motilal Banarsidass), článek o Brahmavaivarta, strana 740, Online archiv
  5. ^ Rocher 1986, str. 161, 163-164.
  6. ^ Rocher 1986 161, 163.
  7. ^ Rocher 1986, str. 161-162.
  8. ^ A b K P Gietz 1992, str. 248-249 s poznámkou 1351.
  9. ^ A b Rocher 1986, str. 161-163.
  10. ^ Kinsley 1979, str. 112-117.
  11. ^ Farley P. Richmond; Darius L. Swann; Phillip B. Zarrilli (1993). Indické divadlo: Tradice performance. Motilal Banarsidass. 177–181. ISBN  978-81-208-0981-9.
  12. ^ A b Dalal 2014, str. 83-84.
  13. ^ Rocher 1986, str. 162-163.
  14. ^ A b C d E F G h i Hazra 1940, str. 166-167.
  15. ^ A b C d E F Rocher 1986, str. 162-164.
  16. ^ Hazra 1940, str. 167.
  17. ^ Rocher 1986, str. 164 s poznámkou pod čarou 162.
  18. ^ A b C d E Rocher 1986, str. 161.
  19. ^ Wilson 1864, str. LXV-LXVII.
  20. ^ A b Wilson 1864, str. LXV-LXVI.
  21. ^ Wilson 1864, str. 12.
  22. ^ Rocher 1986, str. 21.
  23. ^ Kinsley 1979, str. 34.
  24. ^ A b C d E F G Winternitz 1922, str. 542-543.
  25. ^ Parmeshwaranand 2001, str. 223.
  26. ^ Dimock Jr., E.C. (1963). „Nauka a praxe mezi bengálskými vaišnavy“. Dějiny náboženství. 3 (1): 106. doi:10.1086/462474. JSTOR  1062079.
  27. ^ K P Gietz 1992, str. 222-223 s poznámkou 1200.
  28. ^ Kinsley 1979, str. 90-94.
  29. ^ A b Parmeshwaranand 2001, str. 222-223.
  30. ^ Parmeshwaranand 2001, str. 218.
  31. ^ Gielen, Joris (2008). „Theological Bearing of Puranic Stories: An Announcement to present of feminine theology in the Brahmavaivarta Purana“. Náboženství jižní Asie. 2 (2): 177–193.
  32. ^ Brown 1974.
  33. ^ A b Wilson 1864, str. LXVI-LXVII.
  34. ^ Shrikant Pradhan (2008), Unikátní obraz Ardharadhavenudharamurti nebo Ardhanari Krishna, Bulletin of Deccan College Research Institute, Vol. 68/69, strany 207-213
  35. ^ L. D. Barnett (1933), Dva ilustrované asámské rukopisy „The British Museum Quarterly, sv. 8, č. 1, strany 11–12 (viz 2. rukopis)
  36. ^ Edward C. Dimock, Jr. (1963), Nauka a praxe mezi bengálskými vaiṣṇavy „History of Religions, sv. 3, č. 1, strany 106-127

Bibliografie

externí odkazy