Hartmut Haenchen - Hartmut Haenchen

Hartmut Haenchen

Hartmut Haenchen (narozen 21. března 1943) je německý dirigent známý jako specialista na hudbu Carl Philipp Emanuel Bach a za dirigování oper v předních operních domech světa.

Kariéra

Narozen v Drážďany Haenchen zahájil svou hudební kariéru jako člen Dresdner Kreuzchor. Ve věku 15 let již dirigoval jako kantor. Jako 17-letý, on přitahoval širokou pozornost s jeho oživením Johann Adolph Hasse Requiem. Haenchen následně studoval dirigování a hlas na Hochschule für Musik Carl Maria von Weber.[1] Poté se zúčastnil mistrovských kurzů v Berlíně, Leningradu a na Korutanském letním festivalu v Rakousku, poté se zúčastnil zkoušek na Bayreuthský festival a koncerty dirigoval Herbert von Karajan.

První angažmá Haenchen byla jako ředitelka Robert-Franz-Singakademie (sborová společnost) v roce Halle a dirigent Halle Philharmonic Orchestra v roce 1966. V roce 1971 vyhrál první cenu na soutěži Carla Maria von Webera v Drážďanech. V letech 1972-1973 působil Haenchen jako hlavní kapelník Zwickau Theater. Během tohoto období debutoval na Berlínská státní opera, režie Musorgsky je Boris Godunov. Pravidelně se tam objevoval až do roku 1986.

V letech 1973 až 1976 byl Haenchen dirigentem Drážďanská filharmonie a pravidelný host s Semperoper. V letech 1976 až 1979 působil jako hudební ředitel Mecklenburgische Staatskapelle a Staatstheater ve Schwerinu. Následně se začal pravidelně objevovat v Komische Oper Berlin. V letech 1980 až 2014 působil jako umělecký ředitel Komorní orchestr Carl Philipp Emanuel Bach v Berlíně.[2][3]

V roce 1986 se stal Haenchen hudební režisér z De Nederlandse Opera (DNO) v Amsterdam a šéfdirigent Nizozemská filharmonie (NPO) a Nizozemský komorní orchestr.[4] Během svého působení v Amsterodamu se DNO proslavilo svou vysoce kvalitní produkcí souborů a inovativními inscenacemi. Haenchen byl zvláště spojován s německým repertoárem: Richard Strauss, Mozart, a Wagner, ale dirigoval také operu Verdi, Bartók, Čajkovskij, Puccini, a Gluck. Po roce 1999 Prsten cyklus, Haenchen opustil svůj post, ale pokračoval jako hostující dirigent. S NPO se nově vytvořený Nizozemský filharmonický orchestr rychle rozrostl, pod jeho vedením, a to nejen v operních představeních, ale také v symfonických koncertech, nahrávkách a zahraničních turné. Haenchen rezignoval na svou pozici v září 2002 na protest proti škrtům v rozpočtu.

Haenchen hostoval prakticky ve všech evropských zemích a cestoval po Japonsku, Spojených státech a Kanadě. Dirigoval opery v Amsterdamu, Berlíně, Bologni, Drážďanech, Ženevě, Jeruzalémě, Londýně, Madridu, Miláně, Mnichově, New Yorku, Paříži, Stuttgartu, Varšavě, Vídni a Hessisches Staatstheater Wiesbaden.

Byl naplánován dirigovat Parsifal na festivalu v Bayreuthu v létě 2016 a 2017.[5][6]

Ocenění

Diskografie

(chronologický výběr ze 137 CD / DVD)[9]

  • Rané koncerty klasického rohu s Peter Damm 1981, BERLIN Classics 0032102BC[10]
  • Friedrich II: Symfonie a flétnové koncerty s Manfredem Friedrichem, 1982, CAPRICCIO 10064, uváděný záznam měsíce[11]
  • Hobojové koncerty Wolfganga Amadea Mozarta, Giuseppe Ferlendise a Franze Antona Rößlera s Burkhardem Glätznerem, 1984, CAPRICCIO 10 087[12]
  • C.Ph.E. Bach: The Berlin Symphonies, 1985, CAPRICCIO 10103, oceněn Deutsche Schallplattenpreis[13]
  • C.Ph.E. Bach: Flétnové koncerty s Eckart Haupt 1985, CAPRICCIO 10104 und CAPRICCIO 10105, oceněna Deutsche Schallplattenpreis[14]
  • C.Ph.E. Bach: Organové koncerty s Rolandem Münchem, 1985, CAPRICCIO 10135, udělen Deutsche Schallplattenpreis[15]
  • C.Ph.E. Bach: Smyčcové symfonie Wq 182, 1985 CAPRICCIO 51033, uděleno Deutsche Schallplattenpreis[16]
  • C.Ph.E. Bach: Čtyři orchestrální symfonie, 1986, CAPRICCIO 10175 ocenil Deutsche Schallplattenpreis, nositele ceny v časopise „Scala“, jako jednu z nejlepších 50 nahrávek 20. století.[17]
  • Wolfgang Amadeus Mozart: Flétnové koncerty s Wernerem Tastem, 1987, ETERNA 7 28 022CD[18]
  • Georg Friedrich Händel: Arias s Jochen Kowalski, 1987, ETERNA 3 29 099, oceněna Deutsche Schallplattenpreis[19]
  • Joseph Haydn: Symphonies nos. 26, 44 & 49, 1988, BERLIN Classics 1013-2, CD z roku 1993, AVRO Platenzaak[20]
  • Christoph Willibald Gluck: Orfeo ed Euridice, 1988, CAPRICCIO 60008-2, držitel nominace na cenu Gramophone Deutsche Schallplattenpreis[21][22]
  • C.Ph.E. Bach: Magnificat a dvě berlínské symfonie s Venceslavou Hrubou-Freibergerovou, Barbarou Bornemann Peter Schreier, Olaf Bär, 1988, BERLIN Classics 0110 011[23]
  • Joseph Haydn: Symphonies nos. 43, 45 & 59, 1989, BERLIN Classics 0110 014[24]
  • Joseph Haydn: Symphonies nos. 31, 73 & 82, 1989, BERLIN Classics BC 1028-2[25]
  • Wolfgang Amadeus Mozart: Koncertantka Sinfonia KV 297b a Koncert pro flétnu a harfu s Wernerem Tastem a Katharinou Hanstedtovou, 1990, BERLIN Classics 0120 004[26]
  • Wolfgang Amadeus Mozart: Koncertní a koncertní Sinfonia KV 364 s Thorstenem Rosenbuschem, Christianem Tromplerem a Erichem Krügerem, 1990, BERLIN Classics 0120 003[27]
  • Joseph Haydn: Symphonies nos. 48, 53 & 85, 1990, BERLIN Classics 0110 024[28]
  • Carl Maria von Weber: Symphony no. 1 C-Dur; Felix Mendelssohn Bartholdy: Smyčcová symfonie č. 10 h moll; Hugo Wolf: Italská serenáda; Richard Wagner: Siegfried Idyll, 1991, Sony Classical SK 53109[29]
  • Koncert na pruském dvoře s Thorstenem Rosenbuschem, Erichem Krügerem, Christianem Tromplerem, Karl-Heinzem Schröterem, Christine Schornsheim Klaus Kirbach, 1991, BERLIN Classics 1040-2[30]
  • Joseph Haydn: Symphonies nos. 94, 103 & 60, 1991, BERLIN Classics 1027-2[31]
  • C.Ph.E. Bach: Symfonie D dur; Wolfgang Amadeus Mozart: „Eine kleine Nachtmusik“; Johann Sebastian Bach: Braniborský koncert č. 3; Benjamin Britten: Simple Symphony; Georg Friedrich Händel: Water Music Suite č. 2. 1991, Sony Classical SK 4806[32][33]
  • Giovanni Pergolesi: Stabat mater s Dennisem Nasebandem a Jochen Kowalski 1992, BERLIN Classics BC 1047-2[34]
  • Gustav Mahler - Smyčcový kvartet: Ludwig van Beethoven: Smyčcový kvartet f moll op. 95, Franz Schubert: Smyčcový kvartet d moll D 810 „Smrt a dívka“, 1992, BERLIN Classics 0010642[35]
  • Italská a německá vánoční hudba, 1992, Sony Classical S2K 53266[36]
  • Vodní hudba: Georg Friedrich Händel a Georg Philipp Telemann, 1992, BERLIN Classics 1051-2[37]
  • Wolfgang Amadeus Mozart: Koncertní árie s Christiane Oelze, 1993, BERLIN Classics 0013252BC, udělena Deutsche Schallplattenpreis[38][39]
  • Joseph Haydn: Symphonies nos. 22, 55 & 64, 1993, BERLIN Classics 0011092BC[40][41]
  • Wilhelm Friedemann Bach: The orchestral works, 1993, BERLIN Classics B001FY2KVW[42][43]
  • Pietro Locatelli: Concerti grossi op. 7. 1994, BERLIN Classics 0011332BC[44]
  • Johann Sebastian Bach: Kantáty 35, 169 a 49 s Jochen Kowalski a Raphael Alpermann, 1994, BERLIN Classics 0011322BC[45]
  • C.Ph. E. Bach: Die letzten Leiden des Erlösers s Christine Schäfer Ellen Schuring, Thomas Dewald, Roman Trekel a Hallenser Madrigalisten, 1994, DVD: EuroArts 2060808[46]
  • Felix Mendelssohn-Bartholdy, Symphony No. 3 (Mendelssohn), a Hebridesova předehra - Fingalova jeskyně ca. 1988, Berlin Classics.
  • Johann Christian Bach: Symfonie g moll op. 6, č. 6; Wolfgang Amadeus Mozart: Symphony no. 40 g moll KV 550 (1. verze); Franz Schubert: Symphony no. 5 B dur, 1995, SONY Classical SMK 93831[47][48]
  • Franz Liszt: Dante Sinfonie, CAPRICCIO 10 736, 1995[49]
  • Violoncellové koncerty 18. století od C.Ph.E. Bach (A major), Nicola Porpora (G dur), Joseph Haydn (č. 2 D dur) s Jensem Peterem Maintzem, 1996, PHILIPS 456015-2[50]
  • Richard Wagner: Der Ring des Nibelungen, 1999, OPUSARTE[51]
  • Gustav Mahler: Symphony no. 5. 2001, PENTATON, SACD PTC 5 186 004[52]
  • Gustav Mahler: Symphony no.1 and 8, 2002, ICA (ICAC 5094)[53]
  • Johann David Heinichen: La Gara degli Dei s Alexandra Coku, Carola Höhn, Simone Nold, Katharina Kammerloher, Annette Markert, Ralph Eschrig, Olaf Bär, 2003, Berlin Classics 0300544BC[54]
  • Klasické houslové koncerty. Díla W.A. Mozarta (Rondo C dur KV 373, Koncert G dur KV 216), M. Haydna (Koncert B dur), F. Schuberta (Rondo A dur D 438) s Baiba Skride, 2004, Sony Classical 92939[55]
  • Wolfgang Amadeus Mozart: Divertimento Es dur KV 113, Klavírní koncert d moll, s Stefan Vladar, Symfonie č. 41 C dur (Jupiter), 2005, DVD EuroArts 2055088[56]
  • Wolfgang Amadeus Mozart Objevování mistrovských děl: Symfonie Jupitera s úvodem Hartmuta Haenchena, 2006, DVD EuroArts 2056018[57]
  • Richard Wagner: Der Ring des Nibelungen, 2006, ET'CETERA KTC5504[58]
  • Gustav Mahler: Symphonie č. 6, DVD, ICAD 5018, 2009, Diapason d'Or[59]
  • Richard Wagner: Der fliegende Holländer, DNO, 2010, OPUS ARTE, 4947487[60][61]
  • Richard Wagner: Parsifal, ředitel: Romeo Castellucci, 2011, DVD BelAir, MEILLEURE DIFFUSION MUSICALE AUDIOVISUELLE[62]
  • C.Ph.E. Bach: Die letzten Leiden des Erlösers s Christina Landshamer, Christiane Oelze, Anke Vondung, Maximilian Schmitt, Roman Trekel a RIAS-Kammerchor, 2014, BERLIN Classics 0300575BC[63]
  • Wolfgang Amadeus Mozart: Symphonies nos. 39, 40 & 41, 2014, BERLIN Classics 0300587BC[64]
  • Richard Wagner: Parsifal, 2016, DVD, Deutsche Grammophone 004400735350[65]
  • Anton Bruckner: Symfonie č. 8, CD, Genuin 18622, 2017[66]

Knihy

  • Hartmut Haenchen „Werktreue und Interpretation“, Pfau-Verlag Saarbrücken 2013, 2. Auflage 2016, skupina 1 ISBN  978-3-89727-499-0, Pásmo 2 ISBN  978-3-89727-500-3, als Schuber ISBN  978-3-89727-501-0[67]
  • Texte von Hartmut Haenchen[68]
  • Hartmut Haenchen: Gustav Mahlers fiktivní Briefe, 14 svazků, Pfau-Verlag
  • Hartmut Haenchen: Bibliographie[69]
  • Hartmut Haenchen: Von der Unvereinbarkeit von Macht und Liebe, Anmerkungen zu Wagners Der Ring des Nibelungen, DNO AMSTERDAM, 1990, 93 stran, ISBN  90-5082-111-1[70]

Výstava

  • Grenzüberschreitungen - Vom Dresdner Kreuzchor zur Mailänder Scala, Zpráva o zahájení výstavy v Sächsische Landes- und Universitätsbibliothek[71]

Reference

  1. ^ A b C d E „Hartmut Haenchen“. sadk.de (v němčině). Drážďany: Sächsische Akademie der Künste. 2020. Citováno 30. dubna 2020.
  2. ^ Mahlke, Sybill (9. března 2014). „Empfindsames Festkonzert für Carl Philipp Emanuel Bach“. Der Tagesspiegel (v němčině). Berlín. Citováno 30. dubna 2020.
  3. ^ „Hartmut Haenchen: Alle Termine, News, Artikel & Rezensionen“.
  4. ^ A b Schurig, Jörg (20. března 2018). „Kein Ruhestand in Sicht: Dirigent Hartmut Haenchen wird 75“. Volksstimme (v němčině). Magdeburg. Citováno 30. dubna 2020.
  5. ^ Weber, Mirko (6. července 2016). „Hartmut Haenchen übernimmt den“ Parsifal"". Stuttgarter Zeitung (v němčině). Stuttgart. Citováno 30. dubna 2020.
  6. ^ Bestzung 2016, Bayreuth Festival na Wayback Machine (archivováno 17. srpna 2016)
  7. ^ „Ehrendoktorwürde für Hartmut Haenchen“. musik-in-dresden.de (v němčině). Drážďany: Musik v Drážďanech. 23. září 2013. Citováno 30. dubna 2020.
  8. ^ „Hartmut Haenchen“. richard-wagner-stiftung-leipzig.de (v němčině). Lipsko: Richard Wagner Stiftung Leipzig. 2020. Citováno 30. dubna 2020.
  9. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  10. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  11. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  12. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  13. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  14. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  15. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  16. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  17. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  18. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  19. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  20. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  21. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  22. ^ „Hartmut Haenchen: Texte“. www.haenchen.net.
  23. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  24. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  25. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  26. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  27. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  28. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  29. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  30. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  31. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  32. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  33. ^ „Hartmut Haenchen: Texte“. www.haenchen.net.
  34. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  35. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  36. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  37. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  38. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  39. ^ „Hartmut Haenchen: Texte“. www.haenchen.net.
  40. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  41. ^ „Hartmut Haenchen: Texte“. www.haenchen.net.
  42. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  43. ^ „Hartmut Haenchen: Texte“. www.haenchen.net.
  44. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  45. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  46. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  47. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  48. ^ „Hartmut Haenchen: Texte“. www.haenchen.net.
  49. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  50. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  51. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  52. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  53. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  54. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  55. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  56. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  57. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  58. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  59. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  60. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  61. ^ „Hartmut Haenchen: Texte“. www.haenchen.net.
  62. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  63. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  64. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  65. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  66. ^ „Hartmut Haenchen: Diskographie“. www.haenchen.net.
  67. ^ „Hartmut Haenchen: Aktuell“. www.haenchen.net.
  68. ^ „Hartmut Haenchen: Texte“. www.haenchen.net.
  69. ^ „Hartmut Haenchen: Bibliographie“. www.haenchen.net.
  70. ^ „Hartmut Haenchen: Bibliographie“. www.haenchen.net.
  71. ^ Zwischen den Welten (archiv)

externí odkazy

Film

Obloha nad Drážďany dokument Paul Cohen und Martijn van Haalen. Trailer a film (Holandská / Německá verze) Anglická verze podle EuroArts k dispozici

Video

Zvuk

Kulturní kanceláře
Předcházet
Hans Vonk		 Šéfdirigent, Holandská národní opera
1986–1999		Uspěl
Edo de Waart
Předcházet
(žádný předchůdce)		 Šéfdirigent, Nizozemská filharmonie
1985–2002		Uspěl
Jakov Kreizberg