Píseň písní - Song of Songs

The Píseň písní, taky Píseň Šalomounova nebo Chvalozpěv chvalozpěvů (hebrejština: שִׁיר הַשִּׁירִים Šîr Hašîrîm, řecký a Starořečtina: Ἆισμα Ἀισμάτων, romanized: Âsma Āsmátōn; latinský: Canticum Canticōrum), jeden z megillot (svitky) nalezené v poslední části souboru Tanach, známý jako Ketuvim (nebo "Spisy") a kniha Starý zákon.[1]
Píseň písní je v hebrejské Bibli jedinečná: neprojevuje žádný zájem o zákon nebo smlouvu nebo o boha Izraele, neučí ani nezkoumá moudrost jako Přísloví nebo Kazatel (i když to má nějaké spříznění s literatura moudrosti, jak naznačuje přípis Šalomounovi); místo toho oslavuje sexuální lásku a dává „hlasy dvou milenců, navzájem se chválí, touží po sobě navzájem a nabízejí pozvání k potěšení“.[2][3] Ti dva jsou v harmonii, každý si přeje toho druhého a raduje se sexuální intimita; ženy v Jeruzalémě tvoří sbor pro milence a fungují jako obecenstvo, jehož účast na erotických setkáních milenců usnadňuje účast čtenáře.[4]
V moderním judaismu se píseň čte o sabatu během Pesach, který označuje začátek sklizně obilí a zároveň připomíná Exodus z Egypta.[5] Židovská tradice to čte jako alegorie vztahu mezi Bohem a Izraelem, křesťanství jako alegorie Kristus a jeho nevěsta, Kostel.[5][6]
Struktura
![]() | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Tanach (Judaismus) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Starý zákon (Křesťanství) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Biblický portál | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Panuje všeobecná shoda, že ačkoli kniha nemá žádnou zápletku, má něco, co lze nazvat rámcem, jak naznačuje vazby mezi jejím začátkem a koncem.[7] Kromě toho se však zdá, že existuje jen malá shoda: pokusy najít a chiastická struktura nebyly přesvědčivé a pokusy o analýzu do jednotek použily odlišné metody a dospěly k odlišným výsledkům.[8] Následující schéma, od Kugler & al.[9] je proto třeba brát spíše jako orientační než určující:
- Úvod (1: 1–6)
- Dialog mezi milenci (1: 7–2: 7)
- Žena vzpomíná na návštěvu svého milence (2: 8–17)
- Žena oslovuje dcery Sionu (3: 1–5)
- Pozorování královského svatebního průvodu (3: 6–11)
- Muž popisuje krásu své milenky (4: 1–5: 1)
- Žena oslovuje dcery Jeruzaléma (5: 2–6: 4)
- Muž popisuje svého milence, který ho navštíví (6: 5–12)
- Pozorovatelé popisují krásu ženy (6: 13–8: 4)
- Příloha (8: 5–14)
souhrn
Úvod nazývá báseň „píseň písní“, konstrukci běžně používanou v biblické hebrejštině, která ukazuje něco jako největší a nejkrásnější ve své třídě (jako v Holy of Holies ).[10] Vlastní báseň začíná výrazem touhy ženy po jejím milenci a jejím vlastním popisem „jeruzalémským dcerám“: trvá na své černoši zrozené na slunci a přirovnává ji k „stanům Kedar“ (nomádům) a „ Šalamounovy závěsy ". Následuje dialog mezi milenci: žena žádá muže, aby se setkal; odpovídá lehce škádlivým tónem. Ti dva soutěží v nabízení lichotivých komplimentů („můj milovaný je pro mě jako shluk květů henny ve vinicích En Gedi“, „jabloň mezi lesy“, „lilie mezi ostružinami“, zatímco postel sdílejí jako lesní baldachýn). Sekce se uzavírá tím, že žena říká dcerám Jeruzaléma, aby nevyvolávala lásku, jako je ta její, dokud nebude připravená.[11]
Žena si vzpomíná na návštěvu svého milence na jaře. Využívá metafor ze života pastýře a o svém milenci říká, že „pásl stádo mezi liliemi“.[11]
Žena znovu oslovila jeruzalémské dcery a popsala své horlivé a nakonec úspěšné hledání svého milence nočními ulicemi města. Když ho najde, vezme ho téměř násilím do komory, ve které ji její matka počala. Prozrazuje, že se jedná o sen, viděný na její „posteli v noci“, a končí opět varováním jeruzalémských dcer, „aby nerozvířily lásku, dokud nebude připravená“.[11]
Následující část uvádí královský svatební průvod. Solomon je zmíněn jménem a dcery Jeruzaléma jsou vyzvány, aby se přišly podívat na představení.[11]
Muž popisuje svou milovanou: Její vlasy jsou jako stádo koz, zuby jako ostříhané bahnice a tak dále od obličeje k prsou. Místní jména jsou silně zastoupena: její krk je jako Davidova věž, její vůně jako libanonská vůně. Spěchá, aby svolal svého milovaného, s tím, že ho okouzlí už jen jediný pohled. Z této části se stává „zahradní báseň“, ve které ji popisuje jako „uzamčenou zahradu“ (obvykle ji znamená, že je cudná). Žena zve muže, aby vstoupil do zahrady a ochutnal ovoce. Muž přijme pozvání a třetí strana jim řekne, aby jedli, pili „a byli opilí láskou“.[11]
Žena řekne dcerám Jeruzaléma o dalším snu. Když její milenec zaklepal, byla ve své komnatě. Pomalu se otevírala, a když to udělala, byl pryč. Znovu hledala ulicemi, ale tentokrát se mu nepodařilo ho najít a strážní, kteří jí dříve pomáhali, ji nyní zbili. Ptá se jeruzalémských dcer, aby jí pomohly ho najít, a popisuje jeho fyzický vzhled. Nakonec připouští, že její milenec je v jeho zahradě, v bezpečí před újmou, a věnoval se jí, protože je pro něj.[11]
Muž popisuje svou milovanou; žena popisuje setkání, které sdíleli. (Poslední část je nejasná a pravděpodobně poškozená.)[11]
Lidé chválí krásu ženy. Obrazy jsou stejné jako ty, které se používají jinde v básni, ale s neobvykle hustým použitím místních jmen, např. Hebronovy kaluže, brána Bat-rabína, věž Damašku atd. Muž uvádí svůj úmysl užít si plody ženské zahrady. Žena ho zve na schůzku na polích. Znovu varuje dcery Jeruzaléma před probuzením lásky, dokud nebude připravená.
Žena srovnává lásku se smrtí a šeol: láska je stejně neúprosná a žárlivá jako tito dva a nelze ji uhasit žádnou silou. Přivolá svého milence pomocí dříve používaného jazyka: měl by přijít „jako gazela nebo mladý jelen na hoře koření“.[11]
Složení

Píseň nenabízí ponětí o svém autorovi ani o datu, místě nebo okolnostech jejího složení.[12] V horním předpisu se uvádí, že jde o „Šalamounovo“, ale i když to má sloužit k identifikaci autora, nelze jej číst tak přísně jako podobné moderní tvrzení.[13] Nejspolehlivějším důkazem jeho data je jeho jazyk: Aramejština po skončení hebrejštiny postupně nahradil hebrejštinu Babylónský exil na konci 6. století př. n. l. a důkazy o slovní zásobě, morfologie, idiom a syntaxe jasně poukazují na pozdní datum, po staletí Král Šalomoun komu je tradičně připisována.[14] Má paralely s mezopotámskou a egyptskou milostnou poezií z první poloviny 1. tisíciletí a s pastoračními idylami Theocritus, řecký básník, který psal v první polovině 3. století př. n. l .;[15][16][17] v důsledku těchto protichůdných znamení se spekulace pohybují od 10. do 2. století př. n. l.,[12] s jazykem podporujícím datum kolem 3. století.[18]
Debata pokračuje o jednotě nebo nejednotnosti Píseň. Ti, kdo to považují za antologii nebo sbírku, poukazují na náhlé posuny scény, řečníka, učiva a nálady a na nedostatek zjevné struktury nebo vyprávění. Ti, kdo ji považují za jedinou báseň, poukazují na to, že nemá žádné vnitřní známky složeného původu, a opakování a podobnosti jejích částí považují za důkaz jednoty. Někteří tvrdí, že nacházejí vědomý umělecký design, který je jeho základem, ale mezi nimi neexistuje shoda o tom, co by to mohlo být. Otázka proto zůstává nevyřešena.[19]
Zdá se, že báseň má kořeny ve slavnostním provedení a byly navrženy souvislosti s „posvátným manželstvím“ z Ishtar a Tammuz.[20]
Kanonizace a tlumočení
judaismus

Píseň byla přijata do židovského kánonu písem ve 2. století n. L., Po období kontroverzí v 1. století. Byla přijata jako kanonická kvůli jejímu údajnému autorství Šalomounem a na základě alegorického čtení, kde tématem nebyla sexuální touha, ale Boží láska k Izraeli.[21] Například slavné první a druhé století Rabín Akiva zakázal používání Píseň písní při populárních oslavách. Údajně řekl: „Kdo zpívá Píseň písní ve vinárnách a zachází s ní, jako by to byla vulgární píseň, ztrácí svůj podíl na budoucím světě.“[22] Rabín Akiva však skvěle bránil kanonicitu Píseň písní a údajně řekl, když přišla otázka, zda by měla být považována za znesvěcující dílo: „Bože chraň! [...] Celá věčnost jako celek není tak hoden dne, kdy byla Izraelskému dána Píseň písní, protože všechny spisy jsou svaté, ale Píseň písní je svatá svatých. ““[23]
Je to jeden ze zjevně mystických biblických textů pro Kabala, který poskytl esoterický výklad celé hebrejské Bible. Po šíření Zohar ve 13. století převzala židovská mystika metaforicky antropomorfní erotický prvek a Píseň písní je toho příkladem. V Zoharic Kabbalah je Bůh reprezentován soustavou deseti sefirot emanace, z nichž každá symbolizuje jinou Boží vlastnost, zahrnující muže i ženy. The Shechina (bydlení Božská přítomnost) byla identifikována s ženskou sefírou Malchut, loď královského majestátu. To symbolizuje židovský národ a v těle ženskou podobu identifikovanou s ženou v Píseň písní. Její milovaný byl identifikován s mužskou sefirou Tiferet „Svatý požehnaný“, ústřední princip blahodárného Nebeského tok božských emocí. V těle to představuje mužské tělo, spojující se v sefiře Yesod muže znamení smlouvy orgán plození.
Prostřednictvím dobročinných činů a Židovské zachovávání, židovský lid obnovuje kosmickou harmonii v božské říši, uzdravuje vyhnanství Šechiny s Boží transcendencí a odhaluje základní Boží jednotu. Tato výška světa je probuzena shora v sobotu, předzvěstí vykoupeného účelu Stvoření. Text se tak stal popisem, v závislosti na aspektu, stvoření světa, průchodu Šabat, smlouva s Izraelem a příchod mesiášského věku. "Lecha Dodi „, liturgická píseň 16. století se silnou kabalistickou symbolikou, obsahuje mnoho pasáží, včetně úvodních dvou slov převzatých přímo z Píseň písní.
V moderním judaismu se čtou určité verše z Píseň Šabat v předvečer nebo v Pesach, který označuje začátek sklizně obilí a zároveň připomíná Exodus z Egypta, aby symbolizoval lásku mezi židovským lidem a jejich Bohem. Židovská tradice to čte jako alegorie vztahu mezi Bohem a Izraelem.[5]
křesťanství

Doslovným předmětem Píseň písní je láska a sexuální touha mezi mužem a ženou a má jen málo (nebo vůbec nic) o vztahu Boha a člověka; k nalezení takového významu bylo nutné uchýlit se k alegorii, považovat lásku, kterou píseň slaví, za analogii lásky mezi Bohem a církví.[24] Interpretace Písně křesťanskou církví jako důkazu Boží lásky k jeho lidu, kolektivně i jednotlivě, začala Origen. V průběhu staletí se důrazy interpretace posunuly, přičemž první čtení Píseň jako zobrazení lásky mezi Kristem a církví, 11. století s morálním prvkem a chápání Nevěsty jako Panna Maria, přičemž každé nové čtení pohltilo spíše než jednoduše nahradilo dřívější, takže komentář byl stále složitější.[25] Tato teologická témata nejsou v básni, nýbrž pocházejí z teologického čtení; na tomto přístupu je nicméně pozoruhodný způsob, jakým vede k závěrům, které nebyly nalezeny v zjevně teologických knihách bible.[26] Tyto knihy odhalují trvalou nerovnováhu ve vztahu mezi Bohem a člověkem, od mírné po obrovskou; ale čtení Písní jako teologické metafory přináší zcela odlišný výsledek, jeden, ve kterém jsou si oba partneři rovni, vázaní v oddaném vztahu.[26]
V moderní době báseň upoutala pozornost feministických biblických kritiků, přičemž základní publikace Phyllis Tribleové „Depatriarchalizace v biblické interpretaci“ s ní zacházela jako s ukázkovým textem a Feministický společník biblické série, kterou upravili Athalya Brenner a Carole Fontaine, jí věnovala dva svazky (1993, 2000).[27][28]
Hudební nastavení
![]() | Tato sekce potřebuje další citace pro ověření.Dubna 2019) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |

Výňatky z knihy inspirovaly skladatele k vokálním a instrumentálním skladbám, včetně:
- Canticum Canticorum podle Giovanni Pierluigi da Palestrina: 29 pětidílných kusů a capella ve čtvrtém svazku motet. (1584)
- „Chi e costei“, prostředí Píseň písní 6:10 palce Il Primo libro delle musiche a 1-2 hlasy e basso continuo (1618) od Francesca Caccini
- Symphoniae sacrae I (1629) od Heinrich Schütz
- Dieterich Buxtehude je Membra Jesu Nostri: Cantata VI, Vulnerasti Cor Meum. (1680)
- J. S. Bach je Wachet auf, ruft uns die Stimme, BWV 140, přičemž vychází hlavně z Podobenství o deseti pannách, také používá slova a snímky z Píseň písní.[29]
- Flos Campi podle Ralph Vaughan Williams, suita pro sólovou violu, malý sbor a malý orchestr (1925), každé hnutí v čele s veršem z knihy
- C'est un jardin tajemství ... pro sólovou violu (1976) Tristan Murail
- Nightstone (1979) pro hlas a klavír Arnold Rosner
- Píseň Solomanova (1989) Steve Kilbey
- A'l Mishkavi Baleylot pro soprán a harfu (1992) a Jarní volání pro soprán a soubor (2006) Lior Navok
- John Zorn "Shir Ha-Shirim" měl premiéru v únoru 2008.[30] Dílo je inspirováno Píseň písní a je prováděno zesíleným kvintetem zpěvaček s vypravěčkami a zpěvačkami provádějícími „Šalomounovu píseň“. Představení v Guggenheimovo muzeum v listopadu 2008 představovala choreografii pro párové tanečnice z Khmer Arts Ensemble podle Sophiline Cheam Shapiro.[31] V roce 2013 měla v New Yorku premiéru nová verze představující pět zpěváků bez dvou vypravěčů v Alice Tully Hall a na Jerusalem Sacred Music Festival a vydaná na albu Shir Hashirim.
- David Lang „“Jen (po písni písní) „(2014) měla premiéru v roce 2014 Trio Mediaeval a Garth Knox Saltarello Trio. Skladba je uvedena ve filmu Mládí podle Paolo Sorrentino.
- Píseň Šalomounova (2017) klasická kompozice svatební suity pro orchestr, varhany a dva hlasy od Chris M. Allport
- Alex Weiser je Po Shir Hashirim (2017) čerpá inspiraci z textu a kantilace Píseň písní.[32]
- Shir Hashirim od Ádáma Balázse Czinegeho (2017)[33]
- Rami Bar-Niv Uri Tsafon (Song of Songs 4, 16: Awake, North Wind) (1972)[34]
- Několik pasáží z Píseň písní bylo zhudebněno v současné době Izrael - [1] [2][3]
V populární kultuře
![]() | Tato sekce potřebuje další citace pro ověření.Červen 2018) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
- Marc Chagall "Píseň písní", cyklus pěti obrazů, je umístěn v muzeu Marca Chagalla v Nice.
- Egon Tschirch (de ) "Píseň Šalomounova „, cyklus expresionistických devatenácti obrazů z roku 1923, byl znovuobjeven v roce 2015.
- v Carl Theodor Dreyer je Den hněvu Film o sexuální represi v puritánské protestantské rodině, první verše 2. kapitoly Píseň písní čtou nahlas dcera Anne, ale brzy poté, co jí otec zakáže pokračovat. Verš kapitoly parafrázuje Annina vlastní milostná dobrodružství a touhy.[35]
- Spisovatel nositel Nobelovy ceny Toni Morrison Román z roku 1977 má nárok Píseň Šalomounova.
- Sbor z Stephen Duffy Píseň „Kiss Me“ z roku 1985 byla založena na srovnání vína s láskou v Píseň písní.
- Rose Sharon (epiteton v písni) je hlavní postava v John Steinbeck román Hrozny hněvu.
- Lillian Hellman hra z roku 1939 The Little Foxes (a filmová adaptace z roku 1941 ) získá svůj název z Píseň 2:15: "Vezměte nám lišky, lišky, které kazí révu: naše vinice mají něžné hrozny."[36]
- Sbírka Catherine L. Morrisové z roku 2009 The Song of Songs: A Love Poem Illustrated představuje sérii obrazů, které vizualizují knihu.[37]
- Madeleine L'Engle román Mnoho vod je pojmenován po frázi v písni; a dva serafín uveďte to, abyste uklidnili protagonisty ve chvíli tísně.
- Film z roku 2014 Píseň je založen na Píseň písní[38]
- Píseň je zmíněna opakovaně v Sholem Aleichem je Židovské děti[39]
- v Elizabeth Inteligentní román prozaické poezie U nádraží Grand Central jsem se posadil a plakal, zatímco protagonistka hovoří několika liniemi Píseň, zatímco prochází policejní výslech o jejím vztahu s jejím společníkem, básníkem George Barker.
- Píseň Šalomounova hrála ústřední téma ve čtení a kázání na svatba prince Harryho a Meghan Markle.
- Námět písně Nesnáším nebe podle Obyvatelé, který je uveden v jejich albu inspirovaném Biblí Pelyněk.
- v Žena v okně (1944), postava, kterou hraje Edward G. Robinson čte Píseň písní před svým romantickým zapletením s Joan Bennett.
- Eliza Gilkyson „Rose of Sharon“ na jejím albu „Your town tonight“ vychází z jejího čtení Píseň písní v hotelovém pokoji Gideon Bible, jak je vysvětleno v jejím úvodu k písni.
Viz také
- Svitky od Mrtvého moře 4Q106, 4Q107, 4Q108, 6Q6, fragmenty včetně částí Píseň písní.
- Hortus conclusus
Poznámky
- ^ Garrett 1993, str. 348.
- ^ Garrett 1993, str. 366.
- ^ Změnit 2011, str. 232.
- ^ Exum 2011, str. 248.
- ^ A b C Sweeney 2011, str. nepaginovaný.
- ^ Norris 2003, str. 1.
- ^ Assis 2009, s. 11, 16.
- ^ Assis 2009, s. 16–18.
- ^ Kugler & Hartin 2009, str. 220.
- ^ Keel 1994, str. 38.
- ^ A b C d E F G h Kugler & Hartin 2009, str. 220–22.
- ^ A b Exum 2012, str. 247.
- ^ Keel 1994, str. 39.
- ^ Bloch & Bloch 1995, str. 23.
- ^ Bloch & Bloch 1995, str. 25.
- ^ Exum 2012, str. 248.
- ^ Keel 1994, str. 5.
- ^ Lov 2008, str. 5.
- ^ Exum 2005, str. 3334.
- ^ Loprieno 2005, str. 126.
- ^ Loprieno 2005, str. 107.
- ^ Phipps 1979, str. 85.
- ^ Schiffman 1998, str.119–20.
- ^ Norris.
- ^ Hmota.
- ^ A b Kugler & Hartin.
- ^ Pardes 2017, str. 134.
- ^ Brenner & Fontaine 2000, str. passim.
- ^ Herz, Gerhard (1972). Bach: Kantáta č. 140. WW Norton & Co.
- ^ Allan, J. (22. února 2008), „Živě - Centrum umění Johna Zorna Abrona“, Zesilovač Magazine (Posouzení)
- ^ Smith, S (27. listopadu 2008), „Nepravděpodobné spárování na společné půdě“, The New York Times.
- ^ „Cantata Profana provádí koncert Das Lied Von Der Erde od Gustava Mahlera - koncertní program“ (PDF). YIVO Institute for Jewish Research. YIVO. Citováno 12. května 2018.
- ^ "Shir hashirim".
- ^ „Uri Tsafon“.
- ^ Bordwell, David (červenec 1992). Filmy Carla Theodora Dreyera. ISBN 978-0-520-04450-0.
- ^ ben David, Solomon, "Píseň", KJV„Bible, Bible gateway, 2:15.
- ^ The Song of Songs: A Love Poem Illustrated, Nové klasické knihy, 2009, ISBN 978-1600200021.
- ^ „THE SONG Movie - The Story - Coming Soon to Digital HD + DVD“. Thesongmovie.com. Citováno 20. ledna 2018.
- ^ Librivox. "LibriVox". Librivox.org. Citováno 20. ledna 2018.
Reference
- Alter, Robert (2011). Umění biblické poezie. Základní knihy. ISBN 978-0465028191.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Assis, Elie (2009). Záblesky ohně: Literární analýza Píseň písní. T & T Clark. ISBN 9780567027641.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Astell, Ann W. (1995). Píseň písní ve středověku. Cornell University Press. ISBN 0801482674.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Barr, James „Nekrolog: Harold Henry Rowley“, Bulletin of the School of Oriental and African Studies, University of London, 33: 2 (1970), str. 372–373.
- Ausloos, Hans & Lemmelijn, Bénédicte, Chválit Boha nebo zpívat lásku? Od teologické k erotické alegorizaci při interpretaci písní, v Acta Theologica 30 (2010) 1–18.
- Bloch, Ariel; Bloch, Chana (1995). Píseň písní: Nový překlad, s úvodem a komentářem. Random House. ISBN 9780520213302.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Brenner, Athalya; Fontaine, Carole (2000). Feministický společník písně. A&C Black. ISBN 9781841270524.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Burton, Joan B. (2005). „Témata ženské touhy a prosazování žen v Píseň písní a helénistické poezii“. V Hagedorn, Anselm C. (ed.). Pohledy na Píseň písní. Walter de Gruyter. ISBN 9783110176322.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Exum, J. Cheryl (2012). „Píseň písní“. V Newsom, Carol Ann; Lapsley, Jacqueline E. (eds.). Dámský biblický komentář. Westminster John Knox Press. ISBN 9780664237073.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Freehof, Solomon B. „Píseň písní: Obecný návrh“, The Jewish Quarterly Review, New Series, 39: 4 (duben 1949), s. 397–402.
- Garrett, Duane (1993). Přísloví, Kazatel, Píseň písní. Nakladatelská skupina B&H. ISBN 9780805401141.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Hunt, Patrick (2008). Poezie v písni písní: Literární analýza. Peter Lang. ISBN 9781433104657.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Keel, Othmar (1994). Píseň písní: Kontinentální komentář. Pevnost Press. ISBN 9780800695071.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Kugler, Robert A .; Hartin, Patrick (2009), Starý zákon mezi teologií a historií: kritický průzkum Grand Rapids: Eerdmans, ISBN 9780802846365CS1 maint: ref = harv (odkaz).
- Loprieno, Antonio (2005). „Hledání společného pozadí: egyptská milostná poezie a biblická píseň písní“. V Hagedorn, Anselm C. (ed.). Pohledy na Píseň písní. Walter de Gruyter. ISBN 9783110176322.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Martineau, Russell „Píseň písní znovu“, Americký žurnál filologie, 16: 4 (1895), str. 435–443.
- Matter, E. Anne (2011). Hlas mého milovaného: Píseň písní v západním středověkém křesťanství. University of Pennsylvania Press. ISBN 9780812200560.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Norris, Richard Alfred (2003). Píseň písní: interpretováno raně křesťanskými a středověkými komentátory. Eerdmans. ISBN 9780802825797.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Pardes, Ilana (2017). „Šulamitové Toni Morrisomové“. V Sherwoodu, Yvonne (ed.). Bible a feminismus: Přeměna pole. Oxford University Press. ISBN 9780191034183.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Phipps, William E. (1974), „Nešťastná situace v písni písní“, Journal of the American Academy of Religion, 42: 1 (březen 1974), s. 82–100.
- Cena, Robert M. (2005). „Křesťanská bohyně?“. Da Vinci Fraud: Why the Truth is Stranger Than Fiction. Knihy Prometheus. ISBN 9781615923878.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Rogerson, John W. (2003). „Píseň písní“. In Dunn, James D. G .; Rogerson, John William (eds.). Eerdmanův komentář k Bibli. Eerdmans. ISBN 9780802837110.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Rowley, H. H. (1939), „Význam„ Šulamitů ““, Americký žurnál semitských jazyků a literatur, 56: 1 (leden 1939), s. 84–91.
- Sáenz-Badillos, Angel (1996). Historie hebrejského jazyka. Cambridge University Press. ISBN 9780521556347.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Schiffman, Lawrence H., vyd. (1998), Texty a tradice, Ktav, Hoboken.
- Stern, Elsie. „Píseň písní“ Úvod a poznámky. Židovská studijní Bible. Vyd. Adele Berlin a Marc Zvi Brettler. New York: Oxford University Press, 2004. 1564–77.
- Sweeney, Marvin A. (2011). Tanak: Teologický a kritický úvod do židovské Bible. Pevnost Press. ISBN 9781451414356.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
externí odkazy
- židovský překlady a komentáře
- Shir Hashirim - Song of Songs (Judaica Press) překlad (s Raši komentář uživatele) na Chabad.org
- Píseň písní v Židovská encyklopedie
- Původní hebrejská verze, samohláska, s anglickým překladem vedle sebe podle Mamre Institute (Mechon Mamre)
- křesťan překlady a komentáře
- Kázání o písni písní tím, že Svatý Bernard z Clairvaux
- Online Bible na GospelHall.org
- Píseň písní na Bible Gateway (různé verze)
- Píseň písní v Katolická encyklopedie
- Píseň písní (Řecká, latinská a anglická verze) the newadvent.org
- Šalamounova píseň písní. Nástroje pro studium Bible.
- Souhrnná interpretace Šalomounovy písně H. Speckard
Píseň Šalomounova public domain audiokniha na LibriVox - Různé verze
Píseň písní | ||
Předcházet Práce | Hebrejská Bible | Uspěl Ruth |
Předcházet Kazatel | protestant Starý zákon | Uspěl Izaiáš |
římský katolík Starý zákon | Uspěl Kniha moudrosti | |
E. Pravoslavný Starý zákon |