Tianjinský dialekt - Tianjin dialect
![]() | tento článek lze rozšířit o text přeložený z odpovídající článek v čínštině. (Červen 2011) Kliknutím na [zobrazit] zobrazíte důležité pokyny k překladu.
|
Tianjinský dialekt | |
---|---|
天津 话 Tiānjīn Huà | |
Rodilý k | Čínská lidová republika |
Kraj | Město Tianjin |
Rodilí mluvčí | Cca. 6 milionů est.[Citace je zapotřebí ] |
Čínsko-tibetský
| |
Kódy jazyků | |
ISO 639-3 | – |
ISO 639-6 | tjin |
Glottolog | tian1238 [1] |
Tianjinský dialekt (zjednodušená čínština : 天津 话; tradiční čínština : 天津 話; pchin-jin : Tiānjīn Huà) je Mandarínský dialekt mluvený ve městě Tianjin, Čína. Je srozumitelný mluvčím jiných mandarínských dialektů, ačkoli jeho největší odchylka od ostatních spočívá v jeho jednotlivých tónech a nedostatku souhlásky retroflex. Díky regionálním charakteristikám je dialekt důležitou součástí identity města Tchien-ťin a ostře kontrastuje s dialekt nedalekého Pekingu, navzdory relativně podobné fonologii.
Vlastnosti
Tchien-ťinský dialekt je zařazen pod Jilu Mandarin, členění na Mandarinská čínština dialekty také mluvený v Hebei a Shandong provincie.[2] Navzdory tomu, že Tianjin byl sousedem Peking, jeho dialekt zní velmi odlišně od Pekingský dialekt, což je základem pro Standardní čínština.
Tóny tchien-ťinského dialektu odpovídají tónům pekingského dialektu (a tedy standardní čínštiny) takto:
Název tónu | 1 jin ping | 2 Yang Ping | 3 Shang | 4 Qu |
---|---|---|---|---|
Tianjin | ˨˩ (21) | ˧˥ (35) | ˩˩˧ (113) | ˥˧ (53) |
Peking | ˥ (55) | ˧˥ (35) | ˨˩˦ (214) | ˥˩ (51) |
Rozdíly jsou malé, s výjimkou prvního tónu: Tam, kde je vysoká a úroveň v Pekingu, je nízká a klesá v Tianjinu. Všechna slova s prvním tónem, včetně jména „Tianjin“, jsou ovlivněna, což dává tchien-ťinskému dialektu pro lidi z Pekingu dojem dolů.
Tchien-ťinský dialekt zahrnuje také čtyři tón sandhi pravidla, více než pekingský dialekt. Zde jsou:
- Tón 1 + Tón 1 → Tón 3-Tón 1: 天津 tiān jīn se vyslovuje / tǐanjīn / (pomocí Pchin-jin tónová diakritika)
- Tón 3 + Tón 3 → Tón 2-Tón 3: 水果 shuǐ guǒ je vyslovováno / shuíguǒ / (jako ve standardu)
- Tón 4 + Tón 4 → Tón 1-Tón 4: 現在 xiàn zài je vyslovováno / xiānzài /
- Tón 4 + Tón 1 → Tón 2-Tón 1: 上班 shàng bān je vyslovován / shángbān /[3][4]
Existuje několik dalších vzorů, které odlišují tchien-ťinský dialekt od pekingského. Jedním z nich je výslovnost 饿 (餓) as co (臥) místo E.
Nakonec dialektu Tianjin chybí souhlásky retroflex (捲 舌音) převládající v Pekingu, ne nepodobné Tchajwanská mandarinka. Tím pádem, zh (ㄓ) se stává z (ㄗ), sh (ㄕ) se stává s (ㄙ), ch (ㄔ) se stává C (ㄘ) a r (ㄖ) se stává y (一) - to znamená, 人 je vyslovováno yen namísto rén, a 讓 je vyslovováno yàng (樣) místo ràng. Nicméně použití -er (儿) maličký je běžný v tchien-ťinském dialektu, jak je tomu na celém severu a severovýchodě. (Vidět: Erhua.)
Čínští mluvčí běžně stereotypizují tchien-ťinský dialekt jako agresivně nebo konfrontačně znějící, i když pro mluvčí jiných mandarínských dialektů není těžké to pochopit.
Viz také
Reference
- ^ Hammarström, Harald; Forkel, Robert; Haspelmath, Martin, eds. (2017). „Tianjin Mandarin“. Glottolog 3.0. Jena, Německo: Max Planck Institute for the Science of Human History.
- ^ Wurm, Stephen Adolphe; Li, Rong; Baumann, Theo; Lee, Mei W. (1987). Atlas jazyků Číny. Longman. B2. ISBN 978-962-359-085-3.
- ^ Chen, Matthew (2000). Tone Sandhi. UK: Cambridge University Press. str.105 –149. ISBN 0-521-652723.
- ^ Bao, Zhiming (1999). Struktura Tónu. New York: Oxford University Press. str.59 –61. ISBN 0-19-511880-4.