Beijing Mandarin (divize Mandarin) - Beijing Mandarin (division of Mandarin)

Pokud jde o dialekt používaný v městské oblasti Pekingu, viz Pekingský dialekt.
Pekingská mandarinka
北京 官 話 / 北京 官 话
Běijīng Guānhuà
VýslovnostPekingský dialekt: [pèitɕíŋ kwánxwâ]
KrajPeking, Hebei, vnitřní Mongolsko, Liaoning a Tianjin
Rodilí mluvčí
27 milionů (2004)[1]
Dialekty
Kódy jazyků
ISO 639-3–
ISO 639-6bjgh
cmn-bei
Glottologbeij1235  Pekingský
Linguasphere79-AAA-bb

V čínské dialektologii Pekingská mandarinka (zjednodušená čínština : 北京 官 话; tradiční čínština : 北京 官 話; pchin-jin : Běijīng Guānhuà) odkazuje na hlavní odvětví Mandarinská čínština uznán Atlas jazyků Číny, zahrnující řadu dialektů používaných v oblastech Peking, Hebei, vnitřní Mongolsko, Liaoning a Tianjin,[1] z nichž nejdůležitější je Pekingský dialekt, který poskytuje fonologický základ pro Standardní čínština.

Klasifikace

Viz také: Mandarínská čínská § klasifikace

Peking Mandarin a Severovýchodní mandarín navrhl čínský lingvista Li Rong jako dvě oddělené větve Mandarin v 80. letech.[2] V dokumentu Li’s 1985 navrhl použít tonální reflexy Střední Číňan zkontrolovaný tón znaky jako kritérium pro klasifikaci mandarínských dialektů.[3] V tomto příspěvku použil termín „pekingská mandarinka“ (北京 官 话) k označení skupiny dialektu, ve které zkontrolovaný tón znaky s neznělý počáteční mají tmavou úroveň, úroveň světla, stoupající a odcházející reflexy tónu.[3] Vybral si název Beijing Mandarin, protože tato skupina Mandarin je přibližná Pekingský dialekt.[4]

Následně v roce 1987 navrhl rozdělení pekingské mandarinky a severovýchodní mandarinky, přičemž jako důvody uvedl následující:[5][6]

  • Kostkovaný tón znaky s neznělý iniciály v Střední Číňan jsou mnohem častěji distribuovány do stoupající tón kategorie v severovýchodní mandarínštině než v pekingské mandarínce;
  • Tónová hodnota tmavého tónu je v severovýchodní mandarínce nižší než v pekingské;
  • Obecně platí, že 日 počáteční střední Číňan se vyvinul v moderní nenulovou iniciálu v čínštině v čínštině a moderní nulovou iniciálu v čínštině na severovýchodě.

Vydání z roku 2012 Atlas jazyků Číny přidána ještě jedna metoda pro rozlišení pekingské mandarinky od severovýchodní mandarinky:[7]

  • Moderní výslovnosti 章, 知, 莊 a 章 iniciály středních Číňanů jsou dvě sady sykavek - zubní a retroflexní - a tyto dvě sady nejsou v pekingské mandarínce sloučeny ani zaměňovány.

Mezitím existují vědci, kteří považují pekingskou mandarínskou a severovýchodní mandarínku za jedinou divizi mandarínské. Lin (1987) si všiml fonologické podobnosti mezi Beijing Mandarin a Northeastern Mandarin.[8] Zhang (2010) navrhl, že kritéria pro rozdělení pekingské mandarinky a severovýchodní mandarinky jako skupin nejvyšší úrovně mandarínů nejsou v souladu s kritériem pro rozdělení dalších skupin nejvyšší úrovně mandarínů.[9]

Pododdělení

Pekingská mandarinka je ve vydání z roku 2012 zařazena do následujících pododdělení Atlas jazyků Číny:[10]

  • Jīng – Chéng (京 承)
    • Jīngshī (京师; 京師), včetně městské oblasti a některých vnitřních předměstí města Peking.
    • Huái – Chéng (怀 承; 懷 承), včetně některých předměstí Pekingu, částí Langfang, většina částí Chengde, Wuqing a Duolun.
  • Cháo – Fēng (朝 峰), oblast mezi Huái – Chéng klastr a Severovýchodní mandarín pokrývající města Chaoyang a Chifeng. Tato podskupina má střední charakteristiky než Pekingská mandarína a Severovýchodní mandarína.[11]

Podle vydání z roku 2012 Atlas, tyto podskupiny se vyznačují následujícími vlastnostmi:[1]

  • Jīng – Chéng podskupina má vysoký tón tmavé úrovně a Cháo – Fēng podskupina relativně nízká;
  • V rámci Jīng – Chéng podskupina, dialekty v Huái – Chéng klastr připojit / n / nebo / ŋ / počáteční k kaikou hu znaky s 以, 疑, 云 a 以 iniciály ve střední čínštině, zatímco iniciála chybí v Jīngshī shluk.

Ve srovnání s prvním vydáním (1987), druhým vydáním (2012) Atlas degradován Jīngshī a Huái – Chéng podskupiny do skupin nových Jīng – Chéng podskupina. Shí – Kè (石 克) nebo Běijiāng (北疆) podskupina (včetně měst Shihezi a Karamay ), která je ve vydání z roku 1987 uvedena jako podskupina pekingského mandarína, je znovu přidělena společnosti a Běijiāng (北疆) podskupina Lanyin Mandarin a a Nánjiāng (南疆) podskupina Central Plains Mandarin. The Cháo – Fēng podskupina pokrývá ve vydání z roku 2012 větší oblast.[12]

Fonologické rysy

Iniciály

Pokud jde o iniciály, reflexy kaikou hu slabiky s některým z 以, 疑, 云 a 以 iniciály v Střední Číňan se mezi podskupinami liší: v souboru Jīngshī shluk, zatímco / n / nebo / ŋ / iniciály jsou často přítomny v Huái – Chéng klastr a Cháo – Fēng podskupina.[1][13]

Zpočátku ve střední čínštině ►* ŋ* ŋ* ʔ* ʔ* ʔ
PododděleníUmístění鵝 / 鹅昂愛 / 爱矮襖 / 袄
JingshiPeking∅∅∅∅∅
Huai – ChengChengde[14]nnnnn
Chao – FengChifeng[15]
(starý styl)		ŋ∅∅ŋn

Zubní a retroflexní sykavky jsou v Pekingské mandarínině zřetelnými fonémy.[5] To je v rozporu s Severovýchodní mandarín, ve kterých jsou tyto dvě kategorie buď ve volné variantě, nebo sloučeny do jednoho typu sykavek.[5]

Tóny

V Pekingu i v mandarínštině Severovýchodní mandarín, zkontrolovaný tón z Střední Číňan se úplně rozpustil a je distribuován nepravidelně[16] mezi zbývajícími tóny.[17] Pekingská mandarína má však ve srovnání s výrazně méně znaků s rostoucím tónem a původem v kontrolovaném tónu Severovýchodní mandarín.[18]

PododděleníUmístění戳福質 / 质 [19]
Pekingská mandarinkaPekingtmavá úroveňúroveň světlaodlétající
Severovýchodní mandarínHarbinzvyšující sezvyšující sezvyšující se

The Cháo – Fēng podskupina má obecně nižší tónovou hodnotu pro tón úrovně tmy.[1]

Tóny pekingských mandarínských dialektů
PododděleníUmístěníTemná úroveňÚroveň světlaZvyšující seOdletČj.
JingshiPeking˥ (55)˧˥ (35)˨˩˦ (214)˥˩ (51)[20]
Huai – ChengChengde˥ (55)˧˥ (35)˨˩˦ (214)˥˩ (51)[20]
Chao – FengChifeng˥ (55)˧˧˥ (335)˨˩˧ (213)˥˨ (52)[20]
Chifeng˥ (55)˧˧˥ (335)˨˩˧ (213)˥˩ (51)[21]

Lexikální funkce

The Cháo – Fēng podskupina má více slov společných se slovy severovýchodní mandarínštiny.[11]

toto místozávidětklamatpochlubit se;
chlubit se		špinavýdělat
MSC這地方 / 这地方嫉妒騙人 / 骗人炫耀髒 / 脏搞
Chao – Feng這圪 墶 / 这圪 垯眼 氣 / 眼 气忽悠得 瑟埋汰整

Zesilovač 老 se také používá v Cháo – Fēng podskupina.[11]

Poznámky

  1. ^ A b C d E Čínská akademie sociálních věd (2012), str. 42.
  2. ^ Čínská akademie sociálních věd (2012), str. 41.
  3. ^ A b Li (1985), str. 3, 4.
  4. ^ Li (1989), str. 247.
  5. ^ A b C Čínská akademie sociálních věd (2012), str. 40.
  6. ^ Li (1989), str. 246.
  7. ^ Čínská akademie sociálních věd (2012), str. 35, 40, 41.
  8. ^ Lin (1987), str. 166–167.
  9. ^ Zhang (2010), str. 45.
  10. ^ Čínská akademie sociálních věd (2012), str. 42 - 43.
  11. ^ A b C Čínská akademie sociálních věd (2012), str. 37.
  12. ^ Čínská akademie sociálních věd (2012), str. 11.
  13. ^ Hou (2002), str. 18.
  14. ^ Existují i ​​jiné způsoby, jak tyto iniciály v tomto dialektu vyslovit. (Zhang 2010, str. 79)
  15. ^ Existují i ​​jiné způsoby, jak tyto iniciály v tomto dialektu vyslovit. (Zhang 2010, str. 79)
  16. ^ Zhang (2010), str. 180.
  17. ^ Hou (2002), str. 17.
  18. ^ Hou (2002), str. 19.
  19. ^ S odkazem na jeho zkontrolovanou výslovnost, jako v 質量 / 质量.
  20. ^ A b C Hou (2002), str. 38.
  21. ^ Zhang (2010), str. 241.

Reference

  • Čínská akademie sociálních věd (2012), Zhōngguó Yǔyán Dìtú Jí 中国 语言 地图集 [Atlas jazyků Číny], Hànyǔ Fāngyán Juàn 汉语 方言 卷 [Svazek čínských dialektů] (2. vydání), Peking: Commercial Press, ISBN  9787100070546
  • Hou, Jingyi (2002), Xiàndài Hànyǔ Fāngyán Gàilùn 现代 汉语 方言 概论Šanghajské vzdělávací nakladatelství, ISBN  7-5320-8084-6
  • Li, Rong (1985), „Guānhuà Fāngyán de Fēnqū“ 官 话 方言 的 分区, Fāngyán 方言 (1): 2–5, ISSN  0257-0203
  • Li, Rong (1989), „Hànyǔ Fāngyán de Fēnqū“ 汉语 方言 的 分区, Fāngyán 方言 (4): 241–259, ISSN  0257-0203
  • Lin, Tao (1987), „Běijīng Guānhuà Qū de Huàfēn“ 北京 官 话 区 的 划分, Fāngyán 方言 (3): 166–172, ISSN  0257-0203
  • Zhang, Shifang (2010), Běijīng Guānhuà Yǔyīn Yánjiū 北京 官 话 语音 研究, Pekingský jazyk a kultura University Press, ISBN  978-7-5619-2775-5