Čínské honorifics - Chinese honorifics

Tento článek má několik problémů. Prosím pomozte vylepši to nebo diskutovat o těchto otázkách na internetu diskusní stránka. (Zjistěte, jak a kdy tyto zprávy ze šablony odebrat) tento článek potřebuje další citace pro ověření. Prosím pomozte vylepšit tento článek podle přidávání citací ke spolehlivým zdrojům. Zdroj bez zdroje může být napaden a odstraněn. Najít zdroje: "Čínská honorifics"  – zprávy  · noviny  · knihy  · učenec  · JSTOR (Červenec 2015) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) tento článek může být pro většinu čtenářů příliš technická na to, aby je pochopili. Prosím pomozte to vylepšit na aby to bylo srozumitelné pro neodborníky, aniž by byly odstraněny technické podrobnosti. (Březen 2019) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Čínské honorifics a čestný jazyk (敬 辭 (jìngcí)，謙辭 (qiāncí)，婉辭 (wǎncí)，客套 語 (kètàoyǔ)，雅 語 (ano)) jsou slova, slovní konstrukty a výrazy v čínském jazyce, které vyjadřují sebepodceňování, sociální respekt, zdvořilost nebo úctu. Kdysi všudypřítomně zaměstnán ve starověké Číně, velké procento vypadlo z použití v současné čínské lexikonu. Propagace lidová čínština Během Hnutí nové kultury (新文化 運動 nebo 五四 文化 運動) 10. a 20. let 20. století v Číně dále urychlil zánik velkého počtu čínských honorifiků, které byly dříve zachovány ve slovníku a gramatice Klasická čínština.

Ačkoli se čínská honorifika do značné míry zjednodušila, současná Číňanka si stále zachovává početnou sadu honorifics. Mnoho z klasických konstrukcí je také občas zaměstnáno současnými řečníky k vyjádření formality, pokory, zdvořilosti nebo respektu. Využití klasické čínské honorifiky se často vyskytuje také v současné čínské literatuře a televizních nebo filmových produkcích, které se odehrávají v historických obdobích. Čestný jazyk v čínštině se dosahuje použitím čestných nebo zkrášlujících alternativ, předponou nebo příponou slova zdvořilým doplňkem nebo upuštěním od neformálně znějících slov. Obecně se projevuje jazyk odkazující na sebe sebepodceňující pokora - zvaná 謙 語 (qiānyǔ) („skromný jazyk“)), zatímco jazyk odkazující na ostatní ukazuje souhlas a respekt - nazývá se 敬 語 (jngyǔ) („uctivý jazyk“). Mezi další typy čestného jazyka patří 婉 語 (wǎnyǔ) („nepřímý jazyk“), 客套 語 (kètàoyǔ) ("zdvořilý jazyk"), a 雅 語 (ano) ("elegantní jazyk"), které se často používají k vyjádření pocitu úcty, zdvořilosti nebo elegance.

Vzhledem ke svému oficiálnímu statusu společného čínského jazyka Mandarinská čínština se zde používá jako synonymum k výrazu „současná čínština“. Rozdíly v použití a gramatice existují v mnoha moderních Čínské dialekty.

Úvod

Termín 知 書 達 禮 (Doslova - ten, kdo zná knihy a dosahuje správného manýrismu) byl používán k chvále a charakterizaci těch, které mají vysoké akademické a morální úspěchy, a těch, které mají správný způsob a chování. Používání správných čestných nebo pokorných forem projevů a jiných částí řeči vůči sobě a vůči ostatním je důležitým prvkem nebo požadavkem při správném dodržování 禮儀 (ano, etiketa, formálnost a obřad). K čestným slovním druhům patří náhražky zájmenů, upravená podstatná jména, vlastní podstatná jména a zájmena, upravená slovesa, čestná přídavná jména, čestná jména 成語 (chéngyǔ, „konzervované fráze / idiomy“) a čestné alternativy k jiným neutrálním nebo kritizujícím slovům.

Ve starověké Číně se pro různé společenské vztahy a situace používalo nesčetné množství pokorných a uctivých forem oslovení, namísto osobních zájmen a jmen. Volba náhrady zájmen byla často v souladu s pojmy 尊卑 (zūnbēi) (Lit. nad-pod / nadřazený-podřízený, „sociální hierarchie“), 貴賤 (guìjiàn) (Lit. hodný-bezcenný, "sociální třída"), a 輩分 (bèifèn) („seniority“) nebo 輩 (bèi) v krátkosti.

Sociální hierarchie a třída

V Konfuciánský filozofická klasika 易 傳 · 繫辭 上 (yìzhuàn xìcí shàng) nebo „Yizhuan - Xici“ —Poslední komentář ke knize 易經 (yìjīng) nebo „I-ťing “ („Kniha změn“), uvádí se „天尊 地 卑 ， 乾坤 定 矣。 卑 高 以 陳 ， 貴賤 位 矣。„- ve starověké Číně se věřilo, že jak řád přírody, tj. 天尊 地 卑 (nebe nad, země pod), a z něj odvozený řád člověka, byl dlouho předurčen a diktován nebesy, např. 君 尊 臣 卑 (král nad / nadřízený, soudní úředníci pod / podřízeni), 男尊女卑 (muž nadřízený, žena podřízený), 夫 尊 婦 卑 (manžel nadřízený, manželka podřízený) a 父 尊 子 卑 (otec nadřízený, syn podřízený) atd. Každý král a jeho poddaní, každý muž a žena, každý manžel a manželka a každý otec a syn by se měli přirozeně řídit tímto předem stanoveným řádem a cvičit správně 禮儀 (ano) a chování. Jako velká část 禮儀 (ano)měla správná řeč velký význam.

Proto v řeči, mimo jiné formy 禮儀 (ano) a sociální chování, „podřízený“ nebo „podřadný“ by použil sebepodceňující a pokorný jazyk k sobě a respektující jazyk k „nadřízenému“ jako uznání jejich relativních míst v „přirozené“ hierarchii. Na druhé straně „nadřízení“ často používali pokorný jazyk jako projev pokory a ctnosti. Není překvapením, že postavy 尊 ~ a 卑 ~ se také staly čestnými a pokornými předponami. Například pokorná náhrada 卑下 (bēixià)(tento podřadný níže) by byl používán mimo jiné zastaralé náhražky místo zájmena „já“ a čestný náhražek 尊 上 (zūnshàng) (nadřazený výše) nahradí zájmeno „vy“ (později také pro „vaše rodiče“).

Souvisí s 尊卑 (zūnbēi) je pojem 貴賤 (guìjiàn). Ti, kdo měli moc, peníze a postavení, byli 貴 (hoden, čestný), a ti bez byli 賤 (bezcenný, opovrhovaný). Tyto dvě postavy se také staly čestnými a pokornými předponami 貴 ~ a 賤 ~. Příklady: 貴 國 (vaše čestná země), 貴庚 (váš čestný věk), 貴姓 (vaše čestné příjmení), 貴 公司 (vaše čestná společnost) a 賤 姓 (moje nedůstojné příjmení), 賤民 (nehodný a opovrhovaný občan), 賤妾 (tato tvoje nedůstojná manželka), 賤内 (moje nehodná manželka) atd. 貴 ~ zůstává dodnes běžně používanou čestnou předponou.

Seniorita

Podobně jako junior 輩份 (bèifèn) (tj., 晚輩 (wǎnbèi) nebo 後輩 (hòubèi)) by jim projevil úctu a úctu 前輩 (qiánbeì) ("senior") , 長輩 (zhǎngbeì) nebo 先輩 (xiānbeì) ("starší"), a 祖輩 (zǔbeì) ("předci"). 辈分 (bèifèn) nemusí nutně vycházet z věku, například mladší osoba, která vstoupila do školy nebo povolání dříve, než by starší osoba byla považována za 前輩 (qiánbeì). Osoba, která je mnohem mladší než jeho synovec ve velké početné rodině, by stále byla 長輩 (zhǎngbeì) synovci. Pokud jsou dva lidé stejní 輩份 (bèifèn) (tj., 平輩 (píngbeì) nebo 同輩 (tóngbeì)), potom by hierarchii v závislosti na situaci určila buď zkušenost, nebo věk.

Současní Číňané většinou opustili 尊卑 (zūnbēi) a 貴賤 (guìjiàn) vyznamenání (zejména 卑 a 賤) ve své čestné praxi, ale zachovává si prvky 輩份 (bèifèn) rozdíly. Například přípony ~姐 (jiě) (Lit. starší sestra) a ~哥 (gē) (Lit. starší bratr) jsou běžně používány mladšími lidmi při řešení jejich 平辈 (píngbeì) senioři. Ti z příštích vyšších 輩份 (bèifèn) (tj., 長輩 (zhǎngbeì)) získejte přípony ~ 姨 ， ~ 叔 atd. Ty, které jsou ještě vyšší v 輩份 (bèifèn) přijímat přípony ~ 婆 ， ~ 公 ， ~ 伯 atd. Při adresování a 平輩 (píngbeì) junior, používají se přípony ~ 妹, ~ 弟. Zatímco tyto přípony jsou odvozeny od jména příbuzenství, běžně se používají mezi osobami, které nejsou ve spojení. Příklad: při oslovování vedoucího skupiny v práci, jehož jméno je 芳 (tesák)， Méně zkušený člověk ve skupině by jí mohl říkat 芳姐 Fang-jiě. Protože tyto přípony mají věkovou konotaci, jejich použití a použití nejsou vždy vhodné. Byly vytvořeny variace, například ~ 小 哥哥 (Lit. malý starší bratr) ， ~ 小 姐姐 (Lit. malá starší sestra) ke zjemnění věkových konotací. Špatně 輩份 (bèifèn) příponu lze také použít úmyslně k potěšení nebo ponížení jiné osoby. Například některé starší ženy mohou upřednostňovat příponu ～ 姨 před příponou ～ woman a žena ve středním věku může dávat přednost tomu, aby se jí stále říkalo ~ 姐 místo ~ 姨. Pokud se tyto přípony používají bez předchozího jména nebo když jméno není doplněno jednou z těchto přípon, předpona intimity 阿 (A)~ se často přidává. 阿 (A) je funkční částice bez skutečného významu sama o sobě, ale v kombinaci s názvem (např. 阿芳 ， 阿 強) nebo s jedním z 輩份 (bèifèn) související přípony (např. 阿哥 ， 阿姨 ， 阿伯 ， 阿婆), 阿 (A) dodává pocit intimity (tj. blízkosti, náklonnosti) k oslovenému. 阿 (A) lze použít společně s a 輩份 (bèifèn) přípona, např. 阿芳 姐 (ā-Fang-jiě) ， 阿 强 哥 (ā-Qiáng-gē). Mezi další související čestné modifikátory patří 老 ~ ， 大 ~ ， 小 ~ ， ~ 總 ， ~ 董, další podrobnosti najdete v sekci doplňků podstatných jmen.

Čestná slovesa

Stejně jako podstatná jména a vlastní podstatná jména lze některá čínská slovesa doplnit také čestným modifikátorem. Například slovesa 告 (gào) ("říct"), 還 (huán) ("vrátit")，陪 (péi) ("doprovázet"), 勸 (quàn) („nutit“)，送 (píseň) („darovat“) lze doplnit čestnou předponou 奉 (fèng)~ (Lit. s úctou nabídnout) k vytvoření zdvořilejších verzí 奉告 (S úctou ti to říkám), 奉還 (S úctou se vracím tobě), 奉陪 (S úctou vás doprovázím), 奉勸 (S úctou vás naléhám) a 奉送 (S úctou vás obdaruji). Dalším příkladem je čestná předpona 恭 (gong)~ (Lit. „těším se na uctivě„), např. 恭賀 (S úctou vám blahopřeji), 恭候 (S úctou tě ​​očekávám), 恭請 (S úctou vás pozývám) ， 恭迎 (S úctou vás vítám). Přidání čestné předpony změní tato slovesa na politickou verzi. Na rozdíl od příslovců jsou předpony často samotnými slovesy a složené čestné sloveso funguje jako jedna jazyková jednotka (tj. Jediné sloveso). Další běžné předpony pro slovesa a příklady sloves jsou shrnuty v sekci doplňků sloves níže.

Gramatika

V praxi se mnoho čestných složených slov používá jako alternativa zdvořilého slova v konzervách, místo aby se gramaticky skládalo, jak lidé mluví. V čínské gramatice neexistuje systémové pravidlo upravovat slova (např. Konjugaci nebo jiné skloňování) za účelem zvýšení zdvořilosti řeči, ačkoli stejného efektu lze často dosáhnout. Dopisy (書信 (shūxìn)，家書 (jiāshū)) a úřední dokumenty (公文 (gōngwén)), existuje komplexní systém honorifics a sady pravidel.

Příklady čestné řeči

Příklad 1:

你(nǐ) 姓(xìng) 甚麼(shénmè) ？

你(nǐ) 姓(xìng) 什么(shénme) ？

„Jaké je vaše příjmení (příjmení)?“

Výše uvedená věta je naprosto přijatelnou otázkou, když se obracíte na ostatní se stejným nebo nižším postavením (např. Na adresu mladšího nebo dítěte). Ke zvýšení zdvořilosti, například pokud má adresát vyšší status nebo osoba, která se ptá na otázku, chce projevit větší respekt, může být použito několik změn:

1. Čestná předpona 請 (lit. požadovat) + sloveso 問 (zeptat se) (qǐngwèn, „Mohu se prosím zeptat ...“; lit. [Žádám] požádat) lze přidat
2. Pravidelné zájmeno druhé osoby 你 (nǐ, "vy") může být nahrazeno čestným zájmem druhé osoby 您 (nín, „ty“ [zdvořilý])
3. Čestná předpona 貴 (guì, lit. "hoden", "čestný") lze přidat dříve 姓 (xìng, "rodinné jméno"); 姓 se používá jako sloveso (tj. „mít příjmení“).
4. Pokud čestná předpona 貴 je přidáno současné tázací zájmeno 甚麽 (shénme, "co") je obvykle upuštěno.

Výsledná věta:

請(qǐng) 問(wèn) 您(nín) 貴姓(guìxìng) ？

请(qǐng) 问(wèn) 您(nín) 贵姓(guìxìng) ？

„Mohu (s úctou) požádat vás (koho si vážím) o vaše čestné příjmení?“

je zdvořilejší a běžně se používá u lidí ve formálních situacích.

Příklad 2:

小姐(xiáojiě)，你(nǐ)多大(duoda)了(le)？

„Slečno, kolik máte let?“

Výše uvedené lze změnit na zdvořilejší otázku použitím čestné předpony 敢 (lit. odvážit se) + sloveso 問 (zeptat se) (gǎnwèn, „[Mohu se odvážit se zeptat ...“) a čestná předpona 芳 (tesák, lit. voňavý, ctnostný, krásný) + podstatné jméno 齡 (líng, věk).

敢問(gǎnwèn)小姐(xiáojiě)芳齡(fānglíng)?

敢问(gǎnwèn)小姐(xiáojiě)芳龄(fānglíng)?

„Mohu si dovolit požádat o věk této slečny (vůně a krásy)?“

Zájmeno druhé osoby 你 ("vy") je zcela nahrazen čestným titulem 小姐 ("Slečna, minout") v tomto případě. Tento druhý způsob dotazování je spíše klasického použití, ale stále se občas používá v současné čínštině. Je to také příklad elegantní řeči (雅 語 (ano)).

Kategorizace

Obecně existuje několik typů honorifics používaných v čínském jazyce, jak je popsáno níže.

Uctivý jazyk

敬 語 (jngyǔ) - Respectful Language zaměstnává upravená slova nebo náhražky 敬 辭 (jìngcí) (Lit. uctivou slovní zásobu), které vyjadřují pocit úcty k adresátovi. Například:

• 令 愛 (l'ng'ài): Lit. krásná a milovaná - Tvá dcera; čestná předpona 令 ~ nahrazuje zájmeno „vaše“.
• 令 千金 (lìngqiānjīn): Lit. ten krásný, který má hodnotu tisíce zlatých - Tvá dcera.
• 貴 寶 號 (guìbǎohào): Lit. vysoce ceněný drahocenný banner—Vaše podnikání; čestná předpona 貴 ~ nahrazuje zájmeno „vaše“ a předpona 寳 ~ upravuje 號 tak, aby vytvořila čestnou náhradu za něčí podnikání.

Skromný jazyk

謙 語 (qiānyǔ) - Humble Language používá upravená slova nebo náhražky, které se nazývají 謙辭 (qiāncí) (Lit. skromná slovní zásoba) které vyjadřují pro řečníka pocit sebepodceňování a pokory. Například:

• 在下 (zàixià): Lit. ten, kdo je pod vámi - používá se jako zájmeno „já“
• 寒舍 (hánshè): Lit. Pokorný a bezvýznamný pobyt - můj domov
• 賤内 (jiànnèi): Lit. ten bezcenný pohrdal jedním uvnitř-moje manželka

Nepřímý jazyk

婉 語 (wǎnyǔ) - Nepřímý jazyk používá slova zvaná 婉辭 (wǎncí) (Lit. nepřímá slovní zásoba - např. eufemismy), které se používají ke skrytí nebo zkrášlení jinak nešťastné události nebo akce. Například:

• 歸天 (guītiān): Lit. návrat do nebe - zemřít
• 挂彩 (guàcaǐ): Lit. k zavěšení barevných dekorací—Byl zastřelen
• 冤家 (yuānjia): Lit. určení / smrtelní nepřátelé—Často znamenali milenci

Zdvořilý jazyk

客套 語 (kètàoyǔ) - Zdvořilý jazyk používá konkrétní slova nebo fráze, které mají zdvořilé a chvályhodné konotace určené k lichotení adresátovi. Například:

• 不敢 高攀 (bùgǎn gāopān): Lit. neopovažuj se k tobě šplhat vysoko -- Neopovažuji se s vámi srovnávat
• 久仰 大名 (jiúyǎng dàmíng): Lit. dlouho obdivované velké jméno - Znám vás a obdivuji vás už dlouho; používá se při setkání s někým, koho jste slyšeli (nemusí být nutně obdivován).
• 高擡貴手 (gāotái guìshǒu): Lit. zvedni vysokou čestnou ruku - Buďte prosím velkodušní a neubližujte mi (tj. Přestaňte dělat to, co mi chcete udělat)

Elegantní jazyk

雅 語 (ano) - Elegant Language využívá elegantní nebo překrásné výrazy a slova namísto každodenních běžných slov a frází k popisu lidí, předmětů, akcí nebo konceptů. Často se používá při příležitostech, kde může být nevhodný jazyk nevhodný. Kvůli nedostatku ekvivalentních výrazů v angličtině nepřekládají přeložené fráze stejný smysl pro krásu nebo eleganci. Příklady:

• 紅顔 知己 (hóngyán zhījǐ): Lit. červená tvář / znát sebe—Krásná milovaná přítelkyně („červená“ označuje make-up nebo přirozenou barvu obličeje krásné mladé ženy; „znát sebe sama“ znamená někoho, kdo ji dobře zná, i v blízkém přátelství mezi milenci). Ve srovnání s neformální alternativou: 情人 nebo 女朋友 (milenec / přítelkyně)
• 請 用 茶 (qǐng yòngchá): Svítí, prosím, použijte čaj—Prosím, dejte si čaj. Ve srovnání s neformální alternativou: 喝茶 吧 (Lit. "pít čaj")
• 請 慢 用 (qǐng mànyòng): Lit. věnujte prosím čas použití—Prosím, vychutnejte si [své jídlo]. Ve srovnání s neformální alternativou: 你们 慢慢 吃 (Lit. „Vy jíte pomalu“)
• 請 代為 美言 幾句 (qǐng dàiwéi měiyán jǐjù): Lit. prosím v mém zastoupení zkrášlete část svého jazyka—Před mně nebo mojí situací prosím řekněte něco pěkného ... Ve srovnání s neformální alternativou: 幫 我 說 幾句 好話 啊 (Lit. „pomoz mi říct pár dobrých slov“)

Čestné a pokorné formy projevu

敬 辭 (jìngcí) (uctivý slovník) a 謙辭 (qiāncí) (pokorný slovník) se často nacházejí v různých formách adresy v čínském jazyce. Níže je uvedena sbírka známějších čestných forem projevů, které byly v čínské lexikonu použity v té či oné době. Ačkoli mnohé z nich jsou zastaralé v použití, většina z nich zůstává relevantní v současné literatuře a v porozumění čínskému jazyku. Výslovnosti jsou dnešní Mandarinská čínština. Z důvodu velkého počtu a složitosti je uvedený seznam určen spíše pro referenci než pro úplnost.

První osoba

Když se ve starověké Číně mluvilo o sobě, lidé se vyhýbali zámenům z pohledu první osoby („já“, „já“, „my“ a „nás“). Místo toho byl použit deskriptor třetí osoby, který se lišil podle situace. Odkaz na sebe ve třetí osobě by mohl být použit také arogantně k prosazení něčí nadřazenosti nebo nadvlády nad publikem. To bylo nejčastější u císařského středního managementu - císařských choti, armády a císařské byrokracie (např. 本 官 ， 本 將軍 ， 本 宮 ， 本 大爺), přičemž císař místo toho často sám sebe smutně popisuje z úcty ke svému zesnulému otci (např. 孤 王 “Tento osiřelý král„， 寡人“Tento osamělý muž").

Ze stejných důvodů a v mnohem menší míře se zájmenům z pohledu první osoby někdy vyhýbá i v současném použití. Obecná předpona s vlastním odkazem 本 ~ ， 该 ~ ， nebo skromná / sebepodceňující předpona, jako je 敝 ~, se často používá s deskriptorem třetí osoby, například: 本人 是 来自 甲 公司 的 ， 敝公司 想跟 您做个 访问。 - Doslova, “Tato osoba pochází ze společnosti A, tato neudržovaná společnost by s vámi chtěla udělat rozhovor.„přeloženo do“Jsem ze společnosti A, chtěli bychom s vámi udělat rozhovor."

Níže jsou uvedeny některé čestné náhrady a použití z pohledu první osoby. Rovněž je uvedena jejich relevance (tj. Současná vs. klasická) a genderová asociace. Plurály („my“, „nás“) v klasické čínštině jsou tvořeny příponami ~ 等 nebo ~ 众人 atd. A v současné čínštině ~ 们. Označení „klasického použití“ nevylučuje použití v současné řeči nebo psaní, protože současná čínština často zahrnuje klasické prvky, i když je mnohem méně pravděpodobné, že bude v současném kontextu viděna nebo použita.

Obyčejní a pokorní

Následující text přímo nahrazuje zájmeno „I“ běžnými lidmi nebo osobami s nízkým sociálním statusem. Příklad: spíše než 吾 (我) 以 為此 方 不可 - "Myslím, že tento nápad nebude fungovat„dalo by se říci 愚 以 為此 方 不可 -“Tento neinteligentní si myslí, že tento nápad nebude fungovat."

Licenční poplatek

Následující text přímo nahrazuje zájmeno první osoby „I“ v použití autorským honorářem. U králů a císařů se pro jednoduchost předpokládá, že pohlaví je mužské, protože drtivá většina čínských králů a císařů byli muži, jen s několika výjimky. Někdy byla s titulem mluvčího použita obecná předpona s vlastním odkazem 本 ~. Například 本 贵人。

Vláda a armáda

Následující text přímo nahrazuje zájmeno první osoby „I“ používané vládními a vojenskými úředníky.

Starší

Následující text přímo nahrazuje zájmeno první osoby „I“ používané staršími lidmi.

Academia a náboženství

Následující text přímo nahrazuje zájmeno první osoby „já“ používané učenci a mnichy.

Pejorativní slang

V některých částech Číny se místo „I“ používá k označení pohrdání posluchačem, k prosazení nadřazenosti sebe sama nebo při škádlení:

• 老子 (Lǎozi, nesmí být zaměňována s Laozi filozof, napsáno stejným způsobem): Já, tvůj otec (o sobě mluvím jako o nadřízeném)
• 爺 · 爷 (Vy): Já, tvůj pane. Používá se v některých částech severní Číny
• 恁 父 (Hokkien: lín-pē): Já, tvůj táta (označuji se za nadřízeného).
• 姑奶奶 (Gunninai): lit. skvělá teta. Používá se také k pohrdání ženy, která je považována za samouka. ^[3]

Pokud jsou tyto výrazy používány vůči osobě méně známé nebo při slavnostních příležitostech, jsou považovány za neuvěřitelně hrubé a obvykle se používají k úmyslné hanbě adresáta; při mluvení mezi blízkými přáteli to však není problém, i když i někteří přátelé by se jejich používáním mohli stále urazit.

První osoba přivlastňovací

Podobně se přivlastňovacímu případu „můj“ a „náš“ vyhýbá, protože je spojen s pokorným já. Toho je často dosaženo pokornou nebo sebepodceňující předponou, zatímco v jiných případech čestnou náhradou, jak je popsáno níže.

S odkazem na vlastní rodinu

Skromné ​​náhražky používají lidé, když se zmiňují o své vlastní rodině nebo rodinných příslušnících, a nahrazují pojmy jako moje / naše rodina, moje žena, můj manžel, můj / náš otec, moje / naše matka, můj / náš syn, můj / náš dcera atd.

S odkazem na vlastní přidružení

Obecná předpona s vlastním odkazem 本 ~ nebo skromná předpona 敝 ~ je předřazena přidružené organizaci mluvčího, aby vytvořila čestné místo. Například 敝校 („naše škola“), 敝公司 („naše společnost“) a 本 單位(„naše jednotka“) se používají místo zájmena množného čísla (např. 我們 - v 我們 學校 ， 我們 公司).

Slavnostní

Následující položky se běžně vyskytují v duchovních tabulích a náhrobcích pro členy rodiny.

Druhá osoba a třetí osoba

Stejný koncept hierarchické řeči a etikety ovlivňuje podmínky oslovení ostatních. Často mohou být použity stejné čestné náhrady jak pro druhé, tak pro třetí osobu.

V současné čínštině (mluvené i psané) je zájmeno singulárního zájmena druhé osoby 你 (nǐ, „vy“) lze nahradit zdvořilou formou 您 (nǐn„„ vy “[vážený]), abyste vyjádřili zdvořilost. V některých případech lze použít povolání nebo titul adresáta. V jiných se používají specifické čestné náhražky, např. 閣下 (rozsvícený pod vaším pavilonem) se používá místo zájmena „vy“ k projevení úcty. Historicky existovalo mnoho dalších čestných zvyklostí.

V současném použití jsou zájmena 你 / 您 ， 你們 ， 他 / 她 ， a 他 / 她們 někdy připojena redundantně k čestné náhražce. Například když řeknete 請 閣下 您 慢走, 您 se volitelně vloží za 閣下. To je pravděpodobně ze současného zvyku používat v řeči skutečná zájmena.

Níže jsou uvedeny některé z nejznámějších čestných náhražek a zvyklostí druhé osoby nebo třetí osoby.

Licenční poplatek

The following were honorifics used when people addressed the Royalty in ancient China. Often, imperial titles were also used as pronoun substitutes. For example, the emperor may address the empress by her title 皇后. A royal servant may address a princess as 公主. Not all royal titles are listed.

Vláda a armáda

The following were used when addressing government and military officials. Often, their title (e.g., 丞相，将军) can be used alone or as a suffix after their family name to form an honorific.

Acquaintances and friends

The following honorifics are used to address acquaintances or friends.

Členové rodiny

The following are used between family members. Also see Familial Honorifics section below.

Second- and third-person possessive

Similarly, the possessive case "your" is avoided. This is often achieved by the honorific prefixes 令~, 尊~, 贤~, 贵~ as described below.

Referring to addressee's family

The following honorifics are used to show respect when referencing the addressee's family members.

Sociální vztahy

The honorific prefixes 贵~ and 宝~ are often used.

Čestné tituly

Often, the addressee's profession or title (or as a suffix after their name) is used as an honorific form of address. Below are some common titles.

Čestné modifikátory

Podstatné jméno a vlastní podstatné jméno doplňuje

Níže je uveden seznam společných čestných předpon a přípon používaných u podstatných jmen a vlastních podstatných jmen k prokázání intimity, pokory, cti nebo úcty. Někteří se možná objevili v diskusích o zájmenech. Zatímco modifikátory podstatných jmen jsou technicky adjektiva, čestné předpony / přípony se liší od běžných adjektiv v tom, že se stávají součástí podstatného jména v použití, a význam modifikující předpony / přípony se obvykle nebere doslovně - pouze se přidá funkčně, aby se projevil respekt nebo pokora . Protože čínská slova jsou obvykle tvořena také kombinací více kořenových znaků (každá s doslovným významem), není vždy při použití zdvořilé verze slova zřejmé, že se používá čestný modifikátor.

Sloveso doplňuje

Podobně jako u podstatných jmen lze slovesa doplnit čestnými předponami a vytvořit tak zdvořilejší verze. Níže uvádíme několik příkladů.

Ostatní honorifics

V čínském jazyce existuje nespočet slov (podstatná jména, slovesa, přídavná jména, příslovce) se specifickými pokornými, respektujícími nebo zkrášlujícími čestnými konotacemi, kromě základního významu slova. Není možné je všechny katalogizovat, ale v této části jsou uvedeny některé další příklady. Tato slova se často používají místo nevýrazné, neutrální nebo zastaralé alternativy k projevu úcty, respektu nebo elegance. Stejně jako u čínštiny 成语 (chéngyǔ, „konzervované fráze / idiomy“), je často obtížné překládat tato slova do angličtiny nebo jiného jazyka, protože by to vyžadovalo komplikované vysvětlení významu, metafor a nuancí stručně zachycených v čínském čestném ekvivalentu.

Uctivý jazyk

Další 敬 辞 (jìngcí) příklady:

• 衛冕 sloveso: čestné popsat, kdy je někdo schopen udržet si první místo v soutěži
• 駕臨 sloveso: čestný, který popisuje něčí návštěvu, např. 恭候 大驾 光临
• 名 諱 podstatné jméno: uctivá verze slova „jméno“, používaná se jmény respektovaných osob
• 璧 謝 sloveso: čestné za vrácení dárku a poděkování
• 斧正 sloveso: používá se k tomu, aby někoho požádal o opravu psaní
• 借重 sloveso: využít schopnosti někoho jiného pomáhat si
• 鼻祖 podstatné jméno: čestný pro průkopníky v oboru
• 高足 podstatné jméno: čestný pro něčího žáka
• 鼎力 příslovce: někomu naznačte, že má vaši plnou podporu

Skromný jazyk

Další 谦辞 (qiāncí) příklady:

• 承 乏 sloveso: skromné ​​slovo označující, že jste zaujali pozici pouze proto, že ji dosud nevyplnil někdo kvalifikovanější
• 綿薄 přídavné jméno: skromné ​​slovo popisující pomoc, kterou někomu nabídnete
• 陋 见, 浅见 podstatné jméno: skromný způsob, jak popsat svůj názor
• 错爱 podstatné jméno: skromný způsob, jak popsat, jak se někdo o sebe stará. např. 承蒙 错爱
• 刍议 podstatné jméno: sebepodceňující popis svých slov
• 斗胆 přídavné jméno: sebepodceňující deskriptor používaný jako varování, když se někdo chystá udělat nebo vyslovit něco v rozporu / očekávání, nerozumné nebo mimo normu
• 聊 供 补 壁: Lit. nabídněte obraz, který si zaslouží jen k opravě vašich stěn—Skromný způsob, jak darovat obraz
• 涂鸦 sloveso: skromný způsob, jak popsat něčí malířské schopnosti. (Lit. jako rozlitý inkoust, který vypadá jako vrána „忽 来 案 上 翻 墨汁 ， 涂抹 诗书 如 老鸦“)
• 急就章 podstatné jméno: skromný způsob, jak popsat práci sebe sama, byl dokončen ve spěchu a postrádá myšlenky

Nepřímý jazyk

Další 婉辞 (wǎncí) příklady:

• 作古 、 歸天 、 歸西 、 魂 游 地 府 、 永 眠 、 長眠 、 含笑九泉 、 無常 、 仙逝: Lit. stal se starým, vrátil se do nebe, duše putovala do podsvětí, věčný spánek, vstoupila do Nine Springs s úsměvem, nebeským východem atd.. - různé výrazy popisující něčí odchod
• 掛花 、 掛彩: Lit. pověsit květiny / pověsit dekory -- zranění od střelné zbraně
• Důležité: Lit. vzkříšen na vzdálenou půdu / průvod nefunkční atd. - různé výrazy pro smrt krále nebo císaře (klasické použití)
• 坐化 涅盤 圓寂 、 涅盤: Lit. změnil se / vystoupil, když seděl, dosáhl dokonalosti, vyloučil nečistotu, Nirvānu atd—Smrt mnicha / jeptišky
• 乞 骸骨: Lit. prosit o kostru—Důchodová žádost pro staré vládní úředníky (klasické použití)
• 見 背: Lit. vidět zpět --- smrt rodinných starších (klasické použití)
• 頓首: Lit. dupat zemi hlavou—Kowtow (používá se v písmech; klasické použití)
• 千古: Lit. trvá tisíc let—Na památku mrtvých
• 冤家: Lit. určení / smrtelní nepřátelé—Milovníci
• 棄 養: Lit. vzdal se zvýšit—Zemřelí rodiče (klasické použití)
• 抱恙: Lit. držet nemoci-nemocný
• 龙 体 违 和: Lit. dračí tělo narušilo harmonii—Král je nemocný (klasické použití)
• 薄命: Lit. tenký život- zemřel mladý
• 百年 归 老: Lit. vrátit se na staré místo po 100 letech—Používá se, když se mluví o případné smrti lidí stárnutím

Zdvořilý jazyk

Další 客套 语 (kètàoyǔ) příklady:

• 勞駕 ：Lit. namáhat svůj průvod - používá se, když někoho požádáte o laskavost / obtěžujete někoho
• 包涵 ：Lit. obsahovat [mé chyby] - používá se, když žádám někoho o odpuštění.
• 借光 ：Lit. půjč si světlo - znamená, že z něj má prospěch spojení s jinou osobou; teď to může znamenat omluvu.
• 賜教 ：Lit. předat učení - když žádáte někoho, aby vás něco naučil (z pohledu toho druhého)
• 领教: Lit. přijímat učení - když žádáte někoho, aby vás něco naučil (z vlastní perspektivy)
• 久違 ：Lit. dlouho od sebe - řekl zdvořile, když jste někoho dlouho neviděli
• 久仰 ：Lit. dlouho obdivován - řekl zdvořile při setkání s někým, o kom jste slyšeli
• 托福 ：Lit. svým majetkem - vděčný výraz označující dosažení / dosažení něčeho je způsoben jinou osobou
• 赏脸 ：Lit. dát tvář - používá se, když žádáte někoho, aby byl hostem
• 关照: Lit. vízum do přístavu / brány - když žádáte někoho, aby se o vás / vaši firmu postaral
• 不吝 指教 ：Lit. nebuďte lakomí při předávání znalostí - používá se, když žádáte někoho, aby něco naučil
• 恕不 遠 送 ：Lit. odpusť mi, že tě nejdu daleko / doprovázím - používá se, když hostitel posílá své hosty pryč
• 洗耳恭聽 ：Lit. čisté uši k poslechu - připraven vás pozorně poslouchat
• 不足掛齒 ：Lit. nestačí na to, aby vám visel na zubech - často se používá k pokorné minimalizaci významu něčí pomoci pro ostatní
• 借花獻佛 ：Lit. půjčit si květinu jako dárek Buddhovi - často se používá k popisu něčího pouhého darování dárku; neznamená, že je třeba daru věnovat příliš velký význam

Elegantní jazyk

Další 雅 语 (ano) příklady:

• 金蘭: Lit. zlatá orchidej - používá se k popisu přísahaných / božích bratrů a přísahaných / božích sester; metafora naznačuje, že těsné pouto mezi zapřísáhlými bratry / sestrami je jako ostrý meč schopný rozbít zlato a jejich sladěný projev / názor je pro smysly voňavý jako orchidej.
• 芳名: Lit. voňavé / krásné jméno - elegantní alternativa slova „jméno“ pro mladou ženu
• 千秋: Lit. tisíc podzimů - elegantní slovo k narozeninám
• 留步 留步: Lit. prosím zůstaň kroks - používá se k tomu, aby někomu řekl, že vás nemusí dále doprovázet (např. hosté řeknou hostiteli při odchodu)
• 请 用膳: Lit. prosím, použijte jídlo - zvyklý říkat patronům nebo hostům k jídlu
• 小便: Lit. malé pohodlí - uniknout
• 大便: Lit. velké pohodlí - vzít skládku
• 耳目一新: Lit. uši a oči osvěženy - popisuje setkání s něčím novým a zajímavým

别 (bié) „oddělit“: elegantní způsoby, jak popsat různé typy oddělení (tj. rozloučení) pomocí slova 别. Smysl pro eleganci / krásu těchto slov nelze přeložit, takže zde nejsou překládány.

• 告别, 握别, 揖 别, 挥别, 吻别, 拜别, 饯别, 谢 别, 赠别, 留 别, 送别, 抛 别, 惜别, 恋 别, 阔别, 长 别, 永别, 诀别

笔 (bǐ) "štětec / pero„: elegantní způsoby, jak popsat různé situace související s psaním / malováním, literaturou a uměleckými díly pomocí slova 笔 jako metafory.

• 动笔, 命笔, 逸 笔, 辍笔, 赘 笔, 亲笔, 谨 笔, 代笔, 草 笔, 文笔, 御笔, 随笔, 闲 笔, 余 笔, 工笔, 润 笔, 歪 笔, 执笔, 妙 笔, 练笔, 伏笔

Familiární honorifics

Některé rodinné honorifiky a příklady byly popsány v částech výše. Tato část konsoliduje běžné současné rodinné předpony a přípony; některá použití mohou být regionální. Viz také článek o Čínské příbuzenství.

Oslovování členů vlastní rodiny:

老 (lǎo)~: starší / intimita

• Starší: 老爷, 老爷子, 老奶奶; ty jsou méně používané
• Rodiče: 老爸, 老妈, 老头 (儿); přípona ~ 子 se používá v některých oblastech Číny: 老头子 ， 老妈子
• Manžel a manželka: 老公, 老婆

阿 (A)~: intimita

• Prarodiče: 阿公 ， 阿婆 ， 阿 嫲
• Rodiče: 阿爸 ， 阿妈
• Sourozenci: 阿哥 ， 阿姐 ， 阿妹; poznámka: 阿弟 je méně používaná

大 (dà)~: obvykle vyhrazeno pro nejstaršího sourozence a nejstaršího strýce / tetu; V klasické čínštině 长 (zhǎng)~ bylo také použito: 长兄 ， 长 嫂 ， 长 姐 atd.

• Strýcové a tety: 大伯 (父) ， 大姨 (妈) ， 大 姑母 (妈)
• Manželka staršího bratra: 大嫂
• Starší sourozenci: 大哥 ， 大姐

小 (xiǎo)~: zdrobnělina pro mládež

• Mládež v rodině: 小 明 ， 小芳; V klasické čínštině ~儿 (ér) byla použita přípona: 明儿 ， 芳 儿
• Mladší sestra: 小妹; poznámka: 小弟 se obvykle nepoužívá vůči vlastnímu rodinnému příslušníkovi

家 (jiā)~: regionální použití

• Starší sestra: 家 姐 (Kantonský )
• Švagrová: 家 嫂 (Kantonský )

S odkazem na vlastní členy rodiny před ostatními:

家 (jiā)~: méně používané v současné řeči; používá se více ve formálním psaní.

• Můj dědeček: 家 祖父
• Moje babička: 家 祖母
• Můj otec: 家父 ， 家 严
• Moje matka: 家母 ， 家慈
• Můj strýc: 家叔, 家 舅
• Můj starší bratr: 家兄
• Moje starší sestra: 家 姐

舍 (ona)~: většinou se nyní používá pouze ve formálním psaní.

• Můj příbuzný: 舍亲
• Můj mladší bratr: 舍弟
• Moje mladší sestra: 舍妹
• Můj synovec: 舍 侄; vzácný

S odkazem na rodinné příslušníky jiné osoby:

令 (lng)~: méně používané v současné řeči; používá se více ve formálním psaní

• Váš příbuzný: 令 亲
• Váš otec: 令尊 (翁) (stále populární) ， 令 严
• Vaše matka: 令 (寿) 堂 (stále populární) ， 令 慈
• Vaši sourozenci: 令兄 ， 令弟 ， 令妹;令 姐 se nepoužívá
• Vaše žena: 令 夫人
• Váš syn: 令郎 ， 令 公子 (stále populární)
• Vaše dcera: 令 爱 / 嫒 ， 令 千金 (stále populární)

贵 (guì)~: používá se v sociální korespondenci; někdy v řeči kvůli formálnosti

• Vaše děti: 贵 子弟 ， 贵 子女
• Vaši rodiče: 贵 家长
• Vaše žena: 贵夫人
• Váš manžel: ； 丈夫 ； vzácné

尊 (zun)~: většinou zastaralé v řeči jako familiární čestná předpona

• Vaše manželka: 尊夫人; někdy v řeči kvůli formálnosti

Pozdravy

Oslovení se používá na začátku projevu nebo dopisu k oslovení publika nebo příjemců. Níže uvádíme několik příkladů v současné čínštině:

• 親愛 的 (q'n'aìde) / 亲爱 的 (q'n'aìde): Vážení (milovaní)
• 尊敬 的 (zūnjìngde): Ctihodný
• 敬愛 的 (jìng'aìde) / 敬爱 的 (jìng'aìde): Vážení vážení
• 尊貴 的 (zūnguìde) / 尊贵 的 (zūnguìde): Vážení, vznešení / důstojní

Honorifics v dopisech a úředních dokumentech

Rezervováno

Čínské psaní dopisů, zejména v klasické čínštině, využívá velmi složitý systém jedinečných honorifics a čestných pravidel.

Viz také

• Čínské tituly
• Čínská zájmena
• Čínské příbuzenství
• Čínské idiomy

Reference