Jilu Mandarin - Jilu Mandarin
Ji – Lu Mandarin | |
---|---|
Beifang Mandarin | |
Kraj | Hebei, Shandong |
Rodilí mluvčí | (84 milionů citováno 1982)[1] 12,6% ze všech mandarínských |
Čínsko-tibetský
| |
Kódy jazyků | |
ISO 639-3 | – |
ISO 639-6 | jlua |
cmn-jil | |
Glottolog | jilu1239 [2] |
Linguasphere | 79-AAA-be |
![]() |
Jilu nebo Ji – Lu Mandarin , dříve známý jako Beifang Mandarin „Northern Mandarin“, je dialekt Mandarinská čínština mluvený v Čínské provincie z Hebei (Jì) a západní část Shandong (Lǔ). Jeho název je kombinací zkrácených názvů dvou provincií, které pocházejí ze starověkých místních provincií.[3] Názvy jsou kombinovány jako Ji – Lu Mandarin.
Ačkoli jsou tyto oblasti blízko Pekingu, Ji – Lu má odlišný přízvuk a mnoho lexikálních odlišností od EU Pekingský dialekt, což je základem pro Standardní čínština, úřední národní jazyk. Existují tři dialektové skupiny, Bao – Tang, Shi – Ji a Cang – Hui.[4][5]
Lidé z východní části Shandongu nebo Poloostrov Jiaodong, mluv Jiaoliao Mandarin.
Dialektové skupiny
- Bao – Tang dialekt (保 唐 片), zahrnující velkou část Tianjin a severní část Hebei provincie.
- Tianjinský dialekt (天津 話)
- Baodingský dialekt (保定 話)
- Tangshanský dialekt (唐山 話)
- Shi – Ji dialekt 石 济 片, zahrnující velkou část centrálního Hebei provincie včetně hlavního města Shijiazhuang a západní část Shandong provincie, včetně hlavního města Jinan
- Xingtai dialekt (邢台 话)
- Shijiazhuang dialekt (石家莊 話)
- Jinanský dialekt
- Cang – Hui dialekt (沧 惠 片) zahrnující pobřežní oblast delty Žluté řeky (včetně města na úrovni prefektury) Cangzhou, z čehož odvozuje svůj název)
The Bao – Tang dialekt sdílí stejný tonální vývoj vnitřní tón z Střední Číňan tak jako Pekingská mandarinka a Severovýchodní mandarín. Popularizace standardní čínštiny ve dvou hlavních městech provincie navíc vyvolala změny v Shi – Ji dialekt což způsobilo, že se první rychle posunul směrem ke standardnímu jazyku.
Reference
- ^ Keith Brown Encyclopedia of Language & Linguistics 2007 Elsevier ISBN 0-08-044299-4 Gu Y 2 strana 344
- ^ Hammarström, Harald; Forkel, Robert; Haspelmath, Martin, eds. (2017). „Jilu Guanhua“. Glottolog 3.0. Jena, Německo: Max Planck Institute for the Science of Human History.
- ^ 现代 汉语 方言 大 词典 (Velký slovník moderních čínských dialektů) 2002 Jiangsu Educational Publishers (2002 12 1) ISBN 7534350808
- ^ Maria Kurpaska Čínský jazyk (y): Pohled skrz hranol Velkého slovníku moderních čínských dialektů 2010 Strana 79 „5.1.3. Skupina Ji – Lu Mandarin (冀鲁官 话 区 Jìlǔ Guānhuàqū) (srov. Atlas: Bl, B2, B3, B7; You Rujie 2004: 7) 54 Charakteristiky A a B pekingské mandarinky platí také pro skupinu Ji – Lu Mandarin. Hlavní rozdíly mezi Pekingem ... “
- ^ Cahiers de linguistique: Asie orientale - svazek 37, čísla 1–2 2008 - strana 32 „Proto se vzhledem k tomu, že použití gei jako přímého znaku objektu nebo agentového ukazatele nejeví jako typické pro jiné dialekty velkého Pekingu Mandarínská a Jì-Lǔ mandarínská oblast, a že je to přinejlepším doloženo sporadicky dříve ... “
![]() | Tento Čínsko-tibetské jazyky související článek je a pahýl. Wikipedii můžete pomoci pomocí rozšiřovat to. |
![]() | Tento Čína související článek je a pahýl. Wikipedii můžete pomoci pomocí rozšiřovat to. |