Jazyk Pai-lang - Pai-lang language

Pai-lang
Rodilý kČína
Éra3. století
Kódy jazyků
ISO 639-3Žádný (mis)
qjl
Glottologkbelík1244

Pai-lang (čínština : 白狼; pchin-jin : Bái láng; lit. „bílý vlk“) je nejdříve zaznamenán Tibetsko-barmský jazyk, známý ze tří krátkých písní, celkem 44 čtyřslabičných linií, zaznamenaných v komentáři k Kniha pozdějšího Han.[1] Jazyk je zjevně buď lolo – barmský, nebo úzce souvisí, ale od 70. let představoval „impozantní interpretační problémy, které byly vyřešeny jen částečně“.[2]

Text

The Kniha pozdějšího Han (zkompilovaný v 5. století ze starších zdrojů) souvisí s tím, že písně byly zaznamenány ve westernu S'-čchuan a čínský překlad předložen Císař Ming Han (58–75 n. L.). Tato epizoda je zaznamenána v kapitole „Pojednání o jižních barbarech“, která obsahuje čínský překlad, nikoli však původní písně.[3]Lidé Pai-lang jsou popisováni jako žijící na západ od Wenshanu, hory hory Minshan rozsah v jižní části moderní Mao County.[4]Podle nejstaršího dochovaného komentáře k Kniha pozdějšího Hantím, že Li Xian (651–684), byl převzat čínský překlad Cai Yong je Dongguan Hanji (東 觀 漢 記, pozdní 2. století), který také zahrnoval přepis verze Pai-lang v čínské postavy. Pouze několik fragmentů Dongguan Hanji existují, ale Li zahrnul tento přepis do svého komentáře a další varianta se nachází ve 12. století Tongzhi. Kromě zkreslení, které je vlastní transkripci, je tedy interpretace komplikována historií přenosu textu a nejistotou ohledně výslovnosti Eastern Han Chinese.[5]

Několik rysů textu vedlo vědce k pochybnostem o tradičním názoru, že písně byly přeloženy z Pai-lang do čínštiny: písně odrážejí čínský světový názor, obsahují mnoho čínských slov a frází (kromě zjevných půjček) a obecně se řídí Čínský slovosled. Čínské verze se navíc rýmují, zatímco verze Pai-lang obecně ne. Většina moderních autorů si myslí, že písně byly složeny v čínštině a jejich slova byla (pokud je to možné) přeložena do ekvivalentních slov nebo frází Pai-lang, přičemž si zachovala metrickou strukturu čínského originálu.[6]Tento názor zpochybňuje Christopher Beckwith, který tvrdí, že verze Pai-lang ukazuje vzory asonance a souzvuk když jsou znaky čteny v jihozápadní paletě východní čínštiny.[7]

Klasifikace

Z textu byl vyjmut slovník asi 134 slov a frází, včetně 21 čínských výpůjček. Asi 80 zbývajících slov bylo porovnáno s různou mírou spolehlivosti s možnými příbuznými Tibeto-Burmana.[8]Většina autorů dochází k závěru, že Pai-lang je Lolo-barmská.[9]Coblin však tvrdí, že některá slova z Pai-lang jsou konzervativnější než rekonstruovaná proto-Lolo – barmština, a že je tedy pravděpodobné, že šlo spíše o blízkého příbuzného než o skutečného člena rodiny. Například slovo „soutěska“ je přepsáno znakem 龍, jehož Stará čínština formulář rekonstruuje Li Fang-Kuei tak jako * gljung. Coblin tvrdí, že slovo Pai-lang si zachovává shluk souhlásek proto-čínsko-tibetský * klu · ŋ, který byl ztracen v proto-lolo-barmštině * loŋ3.[10]

Slovní zásoba

Beckwith (2008: 106-107) uvádí následující slova Pai-lang s jasným Tibeto-Burman etymologie.

  • bi, bei 'dát'
  • bjar „létat“
  • ča 'slunce'
  • či, čei „co, které“
  • gjoʔ (gjok) „ohnout“
  • jẽw (jim) 'rodina, domov'
  • kun 'stejný, společně'
  • liŋŋa 'místo, směr'
  • lo 'Lo [ethnonym]'
  • loʔ (lok) „vrátit se“
  • maʔ (mak) 'syn, vnuk'
  • maʔ (mak) 'matka'
  • maʔ (mak) 'negativní'
  • mew 'nebe'
  • ni, nei 'bydliště, bydliště'
  • njiɴ 'srdce, mysl'
  • pa 'hadřík'
  • raɴ 'vysoký, vysoký'
  • roʔ (rawk) 'kámen'
  • riɴ 'dlouhý'
  • rja 'set'
  • rwiɴ 'hora'
  • je 'maso'
  • siʔ (sik) 'strom, dřevo'
  • tʰwi „sladké“
  • ti, tei 'velký, velký'
  • válečné „jídlo“

Reference

  1. ^ Coblin (1979), str. 179.
  2. ^ Benedikt (1972), str. 9.
  3. ^ Coblin (1979), str. 179–180.
  4. ^ Coblin (1979), str. 181, 206.
  5. ^ Coblin (1979) 179, 184.
  6. ^ Coblin 1979, str. 195–197.
  7. ^ Beckwith (2008), str. 90, 92.
  8. ^ Coblin (1979), s. 198–203, 212–213.
  9. ^ Coblin (1979), str. 197.
  10. ^ Coblin (1979), str. 203–204.

Citované práce

  • Beckwith, Christopher I. (2008), „Pai-langské písně: Nejčasnější texty v tibetobarmanském jazyce a jejich pozdně staročínské přepisy“, Beckwith, Christopher I. (ed.), Středověké tibeto-burmanské jazyky III„Halle: International Institute for Tibetan and Buddhist Studies GmbH, str. 87–110, ISBN  978-3-88280-084-5.
  • Benedikt, Paul K. (1972), Sino-Tibetan: A Conspectus (PDF), Cambridge University Press, ISBN  978-0-521-08175-7.
  • Coblin, W. Jih (1979), „Nová studie písní Pai-lang“ (PDF), Tsing Hua Journal of Chinese Studies, 12: 179–216.

Další čtení

externí odkazy