Jurchen jazyk - Jurchen language - Wikipedia

Jurchen
KrajJihozápadní Mandžusko (Severovýchodní Čína )
Etnický původJurchen
Éravyvinul se do Manchu C. 17 století
Tungusic
  • Jižní
    • Manchu skupina
      • Jurchen
Jurchen skript
Kódy jazyků
ISO 639-3juc
Glottologjurc1239[1]

Jurchen jazyk (čínština : 女真 語; pchin-jin : Nǚzhēn Yǔ) byl Tungusický jazyk z Jurchen lidi východní Mandžusko, zakladatelé Jin Empire v severovýchodní Číně 12. – 13. století. Je to předek Manchu. V roce 1635 Hong Taiji přejmenován na Jurchen lidi a Jurchen jazyk, "Manchu".

Psaní

Hlavní článek: Jurchen skript
Stříbro složit s nápisem Jurchen gurun ni xada-xun, což znamená „Důvěra země“.

A systém psaní pro jazyk Jurchen byl vyvinut v roce 1119 autorem Wanyan Xiyin. Řada knih byla přeložena do Jurchenu, ale žádná z nich nepřežila, dokonce ani ve zlomcích. Přežívající vzorky Jurchenova písma jsou poměrně vzácné.

Jedním z nejdůležitějších dochovaných textů v Jurchenu je nápis na zadní straně „Památníku vítězství Jin Stele " (čínština : 大金 得勝 陀 頌 碑; pchin-jin : Dà jīn déshèngtuó sòngbēi), který byl postaven v roce 1185, za vlády Císař Shizong. Je to zjevně zkrácený překlad čínského textu na přední straně stély.[2]

Existuje také řada dalších Jurchenových nápisů. Například v padesátých letech byla tableta nalezena v Penglai, Shandong, obsahující báseň v Jurchenu básníka jménem (v čínském přepisu) Aotun Liangbi. Ačkoli byla napsána v Jurchenu, báseň byla složena pomocí čínského formátu „regulovaného verše“ známého jako qiyan lüshi. Spekuluje se, že volba tohoto formátu - spíše než něco bližšího lidové poezii Jurchen - byla způsobena vlivem čínské literatury na vzdělanou třídu Jurchenů.[2]

Slovníky dynastie Ming Jurchen

Dva nejrozsáhlejší zdroje v jazyce Jurchen, které mají dnešní lingvisté k dispozici, jsou dva slovníky vytvořené během dynastie Ming čínskou vládou Bureau of Translators (Siyi Guan)[3][4][5] a předsednictvo tlumočníků (会同 馆, Huitong Guan). Oba slovníky byly nalezeny jako části rukopisů připravených těmito dvěma agenturami, jejichž úkolem bylo pomáhat císařské vládě komunikovat s cizími národy nebo etnickými menšinami, a to písemně nebo ústně.[6]

Ačkoli vícejazyčný slovník předsednictva překladatelů (华 夷 译 语, Huá-Yí anoǔ„Sino-Barbarian Dictionary“) byl Evropanům znám od roku 1789 (díky Jean Joseph Marie Amiot ), kopii Huá-yí yìyǔ s Jurchenovou částí byla objevena až koncem 19. století, kdy ji studoval a publikoval Wilhelm Grube v roce 1896. Brzy pokračoval výzkum také v Japonsku a Číně. Byl to právě tento slovník, který jako první umožnil seriózní studium jazyka Jurchen. Tento slovník obsahoval překlad čínských slov do Jurchenu, uvedený v Jurchen postavy a foneticky přepis do čínských znaků (poněkud nepřesné, protože transkripce byla provedena pomocí čínské postavy ).[7]

Seznamy slovníků sestavené Úřadem tlumočníků byly poprvé známy západním vědcům v roce 1910 a v roce 1912 L. Aurousseau ohlásil existenci jeho rukopisu s částí Jurchen, kterou mu poskytl Yang Shoujing.[8] Tento slovník má podobnou strukturu jako slovník z Kanceláře překladatelů, ale poskytuje pouze „fonetický“ přepis Jurchenových slov (pomocí čínských znaků), nikoli jejich psaní Jurchenovým písmem.[9]Čas jeho vzniku není jistý; různí učenci si mysleli, že to mohlo být vytvořeno až v C. 1601 (podle Mao Ruicheng ) nebo již v letech 1450–1500;[10] Daniel Kane Analýza slovníku, publikovaná v roce 1989, předpokládá, že mohl být napsán v první polovině 16. století na základě způsobu přepisu Jurchenových slov do čínštiny.[11]

Oba slovníky zaznamenávají velmi podobné formy jazyka, které lze považovat za pozdní formu Jurchena nebo ranou formu Manchu.[10]

Podle moderních vědců byly oba slovníky sestaveny pracovníky dvou úřadů, kteří v Jurchenu nebyli příliš kompetentní. Překladatelé těchto dvou slovníků zjevně příliš neznali Jurchenovu gramatiku. Jazyk, v Daniel Kane Řeč byla zaměřena na základní komunikaci „s„ barbary “, když to bylo naprosto nevyhnutelné, nebo když vzdali hold soudu“.[10]

Jurchen slova v čínských textech

Kromě nápisů a jednoho nebo dvou dochovaných rukopisů v Jurchen skript, některé důležité informace o jazyku Jurchen poskytují slova Jurchen přepsané pomocí čínské postavy v čínských dokumentech. Tyto zahrnují:[12]

  • Seznam 125 Jurchenových slov Jin Guoyu Jie ("Vysvětlení národního jazyka Jin" 金 國語 解), ​​dodatek k Historie Jin.[13] Alexander Wylie přeložil seznam do angličtiny a Manchu.[14][15]
  • Jurchen jména a slova po celém světě Historie Jin.
  • Dodatek se slovy Jurchena Da Jin guozhi („Opravdové anály dynastie Jin“), text připravil v roce 1234 Yuwen Mouzhao.

Výzkumy o původu Manchu obsahoval seznam oprav přepsaných slov v jazyce Jurchen nalezených v Historie Jin v kapitole 135 - 金 史 / 卷 135, za použití Mančština k jejich opravě, v kapitole 18 - 滿洲 源流 考 / 卷 18.

Dynastie Jin odkazovala na Jurchen jazyk s termínem Guoyu („Národní jazyk“), který používali i jiné čínské dynastie než Han k označení svých jazyků, například Mančština Během Dynastie Čching, Mongolský jazyk Během Yuan dynastie, Khitanský jazyk Během Dynastie Liao a Jazyk Xianbei Během Severní Wei.

Psaní jmen Jurchen v angličtině

Kvůli nedostatku přežívajících nápisů v Jurchenově jazyce je drtivá většina primárních dokumentárních zdrojů o Jurchenech, které mají moderní učenci k dispozici, v čínštině.[16] Proto, když jsou jména Jurchenů nebo Jurchenových termínů psána v angličtině, obvykle se dodržuje stejná konvence psaní jako pro čínská slova, to znamená, že anglický pravopis je jednoduše romanizace (Pchin-jin nebo Wade – Giles, podle okolností) Moderní standardní mandarín výslovnost čínských znaků, které byly použity k vykreslení jména nebo slova Jurchen. Tato standardní prezentace se nepokouší rekonstruovat původní Jurchenovu výslovnost slova nebo dokonce čínskou výslovnost čínských znaků z 12. století (i když víceméně hypotetickou Střední Číňan výslovnost čínských znaků lze vyhledat ve specializovaných slovnících a databázích,[17] a o rekonstrukci výslovnosti některých Jurchenových slov se pokoušejí také někteří autoři.[18]) Tedy například Jurchenovo jméno prvního Jin císař je psán v čínštině jako 完颜 阿骨打, a objevuje se v anglickém stipendiu jako Wanyan Aguda (pomocí Pinyin) nebo Wan-yen A-ku-ta (pomocí systému Wade – Giles).

Reference

  1. ^ Hammarström, Harald; Forkel, Robert; Haspelmath, Martin, eds. (2017). "Jurchen". Glottolog 3.0. Jena, Německo: Max Planck Institute for the Science of Human History.
  2. ^ A b Hoyt Cleveland Tillman, Stephen H. West, Čína podle pravidla Jurchen: Eseje o duševní a kulturní historii Chin. Vydal SUNY Press, 1995. ISBN  0-7914-2274-7. Částečný text v Knihách Google. Str. 228–229
  3. ^ Shou-p'ing Wu Ko (1855). Překlad (A. Wylie) z Ts'ing wan k'e mung, čínské gramatiky jazyka Manchu Tartar (Woo Kĭh Show-ping, revidovaný a vyd. Ching Ming-yuen Pei-ho) s intr. poznámky k Manchu literatuře. str. xix–.
  4. ^ Překlad Ts'ing wan k'e mung, čínské gramatiky jazyka manchu tatarštiny; s úvodními poznámkami k Manchu literatuře: (přeložil A. Wylie.). Mission Press. 1855. str. Xix–.
  5. ^ Alexander Wylie; Henri Cordier (1897). Čínské výzkumy. str.255 –. starověký charakter možná odpověděl na účely současného stavu ducha národa dostatečný zachovat ho mnoho generací bez národní charakterové literatury.
  6. ^ Kane (1989); str. 90–98, stejně jako většina ze zbytku knihy
  7. ^ Kane (1989); str. 90–95.
  8. ^ Kane (1989); str. 96.
  9. ^ Franke (1994), str. 688
  10. ^ A b C Kane (1989); str. 99–100.
  11. ^ Kane (1989); str. 129.
  12. ^ Kane (1989), str. 38–41
  13. ^ Heming Yong; Jing Peng (14. srpna 2008). Čínská lexikografie: Historie od roku 1046 př.nl do roku 1911: Historie od roku 1046 př. N. L. Do roku 1911. OUP Oxford. 383–. ISBN  978-0-19-156167-2.
  14. ^ Shou-p'ing Wu Ko (1855). Překlad (A. Wylie) z Ts'ing wan k'e mung, čínské gramatiky jazyka Manchu Tartar (Woo Kĭh Show-ping, revidovaný a vyd. Ching Ming-yuen Pei-ho) s intr. poznámky k Manchu literatuře. str. lxxvi–.
  15. ^ Překlad Ts'ing wan k'e mung, čínské gramatiky jazyka manchu tatarštiny; s úvodními poznámkami k Manchu literatuře: (přeložil A. Wylie.). Mission Press. 1855. str. Lxxvi–.
  16. ^ Denis Sinor, Cambridge historie rané vnitřní Asie. Publikováno Cambridge University Press, 1990. ISBN  0-521-24304-1. Částečný text v Knihách Google]. Stránka 422.
  17. ^ Dotaz na databázi na čínské znaky. Databázový server StarLing. Citováno 22. července 2009.
  18. ^ Viz např. Kane (1989).

Bibliografie