St Mark Passion, BWV 247 - St Mark Passion, BWV 247

The Vášeň svatého Marka (Němec: Markus-Passion), BWV 247, je ztracen Nastavení vášně podle Johann Sebastian Bach, poprvé provedeno v Lipsku dne Dobrý pátek, 23. března 1731 a znovu, v přepracované verzi, v roce 1744.^{[není ověřeno v těle ]} Ačkoli je Bachova hudba ztracena, libreto Picander stále existuje a z toho lze dílo do jisté míry rekonstruovat.

Dějiny

Tato sekce případně obsahuje původní výzkum. Prosím vylepši to podle ověřování vznesené nároky a přidání vložené citace. Výroky sestávající pouze z původního výzkumu by měly být odstraněny. (Ledna 2018) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Na rozdíl od Bachových dřívějších vášní (St John Passion a St Matthew Passion ), Markus-Passion je pravděpodobně a parodie —Recykluje předchozí díla. The Vášeň svatého Marka Zdá se, že znovu využívá prakticky celou Trauerovu ódu Laß, Fürstin, laß noch einen Strahl, BWV 198,^[1] spolu se dvěma áriemi z Widerstehe doch der Sünde, BWV 54. Kromě toho dva sbory z Vášeň svatého Marka byly znovu použity v Vánoční oratorium. Zůstane tak jen pár chybějících árií, které jsou při pokusu o rekonstrukci převzaty z jiných Bachových děl. Nicméně od Bacha recitativ je ztracen, většina rekonstrukcí používá recitativy složené pro a Markus-Passion přičítáno Reinhard Keizer, dílo, které sám Bach provedl nejméně dvakrát, což dává věcem jistou autentičnost, i když by se dalo na Keiserovu práci pohlížet jako na trochu neúcty. Keiserovo nastavení však začíná o něco později než u Bacha, což vyžaduje malé množství kompozice ze strany rekonstruktora.

Bachův St. Mark Passion byl poprvé proveden v Lipsku dne Dobrý pátek, 23. března 1731. Napsáno pod pseudonymem Picander, Libreto Christiana Friedricha Henriciho ​​přežilo v básnické sbírce z roku 1732.^[2] The Markus-Passion je skromné ​​nastavení a přidává se k Označit kapitoly 14 a 15 pouze osm volných veršovaných árií a 16 hymnických slok. The chorály předpokládají větší váhu vzhledem k jejich vyššímu proporcionálnímu použití: 16 z 46 pohybů je chorales v Vášeň svatého Marka, zatímco pouze 13 ze 68 čísel je chorales v St Matthew Passion. Pět z Markus-Passion texty se zdají odpovídat 1727 Trauer Ode, další pravděpodobné parodie zahrnují BWV 54 a BWV 120a. Nezůstává však žádný hudební materiál pro texty evangelia nebo turba sbory. Dále nemáme žádné znalosti o klávesách a orchestraci, které Bach použil. Zatímco libreto určuje, které chorálové melodie byly použity, Bachova harmonizace zůstává nejistá.

Struktura

Podle Bach Digital, Vášeň byla hodnocena SATB zpěváci, dva traversos, dva hobojové, dva hoboj d'amore, a řetězec skládající se ze dvou housle části a dvě viola díly, orgán a Continuo, případně doplněný dvěma violas da gamba a dva loutny.^[3]

Části evangelia

Tato sekce potřebuje expanzi. Můžete pomoci přidávat k tomu. (Ledna 2018)

BWV 247 obsahuje text celých kapitol 14 a 15 Markova evangelia, zpívané jako recitátoři, a sbory turba.

Recitativové

Turba sbory

Chorály

Zdarma poezie

Otevírání a zavírání sborových pohybů

Arias

Rekonstruované verze

Tato sekce potřebuje expanzi. Můžete pomoci přidávat k tomu. (Ledna 2018)

Hellmann (1964) - Koch (1999)

Diethard Hellmann dokončila rekonstrukci v roce 1964 pouze na základě parodií a možností harmonizace chorálu. Anglická premiéra se konala v Oxfordu v červenci 1965. Vydání z roku 1976 obsahuje další sbory, které se použijí při mluvené dodávce textu evangelia. Carus-Verlag publikoval Hellmannovu práci s nově složenými recitativy a áriemi od Johannesa Kocha v roce 1999. Orchestrace díla odpovídá orchestru BWV 198.^{[Citace je zapotřebí ]}

Nahrávky:

• Wolfgang Gönnenwein, jihoněmecký sbor Madrigal (Stuttgart), Pforzheim Chamber Orchestra (Erato, 1965; později [1972?] Společnost hudebního dědictví; LC 72-751034)
• Bongiovanni GB 2024 / 25-2 (zaznamenáno 1984)^[29]
• V roce 2009 představení a živý záznam rekonstruované verze autorem Diethard Hellmann a Andreas Glöckner v Frauenkirche Dresden s rozšířeným soubor Amarcord a Kölner Akademie byl proveden Michael Alexander Willens. Ztracené recitativy byly nahrazeny recitacemi.^[30]

Heighes (1995)

Simon Heighes Rekonstrukce je dokončena v roce 1995.^[5]

Nahrávky:

• Jörg Breiding pro Rondeau^[31]
• Záznam rekonstrukce Simona Heighese pořídil Barokní orchestr Evropské unie s finským Ring Ensemble dirigoval Roy Goodman. Rogers Covey-Crump EVANGELIST, Gordon Jones JEES, výšky Connora Burrowse, alt David James, tenor Paul Agnew a baryton Teppo Tolonen. To bylo vydáno Brilliant Classics, zaznamenané 25. – 30. Března 1996 v kapli New College, Oxford.^[32]

Gomme (1997)

Andor Gomme upravil rekonstrukci z roku 1997 publikovanou Bärenreiterem, která využívá BWV 198 a sbory z BWV 204, 216, 120a a 54. Recitativy a sbory turba jsou čerpány z Vášeň svatého Marka tradičně připisován Reinhardu Keizerovi (1674–1739), kterého Bach sám upravil pro použití ve Weimaru v roce 1713.^{[Citace je zapotřebí ]}

Záznam:

• Záznam rekonstrukce Gomme pořídil v roce 1998 sbor Gonville & Caius College a cambridgeská barokní kamera pod vedením Geoffreyho Webbera. Nahrávka byla vydána v roce 1999 ASV.^[33]

Kelber (1998)

V roce 1998 Rudolf Kelber rekonstruován Vášeň svatého Marka jako pasticcio: dokončil Bachovy fragmenty pomocí árií z kantát od Bacha, recitativů od Keizera, motivů od Telemanna a jeho vlastních dodatků.^{[Citace je zapotřebí ]}

Koopman (1999)

V roce 1999 Ton Koopman představil rekonstrukci, která nevyužívá BWV 198, ale místo toho čerpá Es ist nichts Gesundes an meinem Leibe, BWV 25 (zahajovací sbor) a Siehe zu, daß deine Gottesfurcht nicht Heuchelei sei, BWV 179 (turba refrény) a jeho vlastní volně složené recitativy.^{[Citace je zapotřebí ]}

Nahrávky provedené Tonem Koopmanem:

• Erato 8573-80221-2 (zaznamenaný 1999, vydaný 2000)^[34]
• CCDVD 72141 (DVD: živé nahrávání 2000, vydáno 2005)^[35]

Boysen (2010)

V roce 2010 cembalista a dirigent Jörn Boysen vytvořil novou verzi využívající sbory a árie z BWV 198 a árii z BWV 54. Složil všechny chybějící recitativy, sbory turba a jednu árii. Tato verze byla provedena v Nizozemsku a Německu v letech 2011 a 2012.^[36]

Grychtolik (2010)

V roce 2010, Alexander Ferdinand Grychtolik vytvořil první vydání pozdní verze Vášeň svatého Marka (z roku 1744) jako stylisticky konzistentní rekonstrukce, publikoval Edition Peters. Text této neznámé novější verze byl objeven v roce 2009 v Petrohrad. V této verzi Bach přidal dvě árie a provedl malé změny v Picanderově textu.^[37]

Eichelberger (2015)

V roce 2015 varhaník Freddy Eichelberger nabídl druhou rekonstrukci verze z roku 1744 na základě BWV 198 a složil všechny chybějící recitativy, sbory turba a některé chorály. Tato verze byla napsána ve spolupráci s muzikologem Laurentem Guillem, redaktorkou Sharon Rosnerovou a Itay Jedlinovou, kteří ji provedli s Le Concert Étranger na festivalu Ambronay 2015, koncert natočený francouzskou národní televizí.^{[Citace je zapotřebí ]}

Wilson-Dickson (2016)

V roce 2016 skladatel a dirigent Andrew Wilson-Dickson provedl novou stylisticky ucelenou rekonstrukci pomocí BWV 198, 7, 54 a 171 a nově složil hudbu pro chybějící recitativy a sbory turba. Toto dílo mělo premiéru ve Welsh Camerata a Welsh Baroque Orchestra u Royal Welsh College of Music & Drama, Cardiff, na Velký pátek 2016.^[38]

Fischer (2016)

V roce 2015 zrekonstruoval církevní hudebník Andreas Fischer Markusovu vášeň parodováním pouze Bachových děl. Věnoval pozornost blízkosti textu a hudby a vyhýbal se používání známých vášní, aby nevytvářel „malé“ sv. Matouše. Ortus (Berlín, Německo) publikoval tuto práci v roce 2016.^[39]

Koolstra (2017)

V roce 2017 provedl nizozemský varhaník a cembalista Robert Koolstra novou rekonstrukci na základě brožury 1744 a BWV 198, 13, 54 a 55.^{[Citace je zapotřebí ]} Robert Koolstra složil recitativy, ale použil modely z Bachových dalších vášní.^{[Citace je zapotřebí ]} Přidal také nový refrén Keinen klobouk Gott verlassen: Picander zde napsal Chorus místo Choral v brožuře z roku 1744.^{[Citace je zapotřebí ]} V této verzi je drama nejdůležitějším prvkem.^{[Citace je zapotřebí ]} Koolstra pevně věří, že text evangelia svatého Marka a Picanderova poezie jsou úzce propojeny a sloužily jako zdroje pro jedno dramatické umělecké dílo.^{[Citace je zapotřebí ]} Práce měla premiéru v Luthers Bach Ensemble v březnu 2017.^{[Citace je zapotřebí ]} Partitura a části jsou k dispozici na IMSLP webová stránka.^[40]

Savall (2018)

Dne 30. března 2018 vytvořil Jordi Savall rekonstrukci, která byla zahájena dne BBC Radio 3^{[41] [42]}.

Reference

Další čtení

• Bärenreiter. „St. Mark Passion BWV 247.“ www.baerenreiter.com
• Zadek, Johne. „Rekonstrukce Bacha.“ Stará hudba. Listopad 1998, 673–675.
• Carus-Verlag. „Markuspassion.“ www.carus-verlag.com
• Koopman, Ton. "Výzkum." www.tonkoopman.nl
• Neumann, Werner. Sämtliche von Johann Sebastian Bach vertonte Texte. Lipsko: VEB D eutscher Verlag für Musik, 1974.
• Melamed, Daniel R. Slyšení Bachových vášní. „Parodie a rekonstrukce: Passion svatého Marka BWV 247.“ New York: Oxford University Press, 2005.
• Terry, Charles Sanford. Bach: Kantáty a oratoria, vášně, Magnifikat, luteránské mše a motety. Pět svazků v jednom. New York: Johnson Reprint Corporation, 1972.
• Theill, Gustav Adolf. Die Markuspassion von Joh. Seb. Bach (BWV 247). Steinfeld: Salvator, 1978.

externí odkazy

• Spekulace týkající se původních liturgických příležitostí jednotlivých BWV 253–438 chorálů § Passion St. Mark (BWV 247) Spekulace na bach-chorales.com
• Markus-Passion BWV 247 na bach-cantatas.com
• St Mark Passion, BWV 247: Skóre na Projekt mezinárodní hudební skóre