Seznam dialektů angličtiny - List of dialects of English

Další informace: Seznam zemí podle anglicky mluvících obyvatel

Dialekty jsou jazykové odrůdy které se mohou lišit výslovnost, slovní zásoba, pravopis a gramatika. Pro klasifikaci odrůd Angličtina pouze pokud jde o výslovnost, viz regionální akcenty angličtiny.

Přehled

Dialekty lze definovat jako „dílčí formy jazyků, které jsou obecně vzájemně srozumitelné."[1] Angličtí mluvčí z různých zemí a regionů používají různé akcenty (systémy výslovnosti), jakož i různá lokalizovaná slova a gramatické konstrukce; na základě těchto faktorů lze identifikovat mnoho různých dialektů. Dialekty lze klasifikovat na širších nebo užších úrovních: v širokém národním nebo regionálním dialektu lze identifikovat různé lokalizovanější sub-dialekty atd. Kombinace rozdílů ve výslovnosti a používání místních slov může způsobit, že některé anglické dialekty budou pro mluvčí z jiných regionů téměř nesrozumitelné bez předchozí expozice.

Hlavní rodné dialekty angličtiny jsou lingvisty často rozděleny do tří obecných kategorií: britské ostrovy dialekty, ty z Severní Amerika, a ti z Australasie.[2] Dialekty lze spojovat nejen s místem, ale také s konkrétními sociálními skupinami. V dané anglicky mluvící zemi existuje určitá forma jazyka Standardní angličtina: Standardní Angličané různých zemí se liší a lze je považovat za dialekty. Standardní angličtina je často spojována s tím více vzdělaný vrstvy společnosti i formálnější registry.

Britská a americká angličtina jsou referenčními normami pro angličtinu mluvenou, psanou a vyučovanou ve zbytku světa, s výjimkou zemí, ve kterých se anglicky mluví nativně, například Austrálie, Kanada, Irsko, a Nový Zéland. V mnoha bývalých Britská říše v zemích, kde se anglicky nemluví nativně, jsou pečlivě sledovány britské anglické formy spolu s četnými zvyklostmi v americké angličtině, která se rozšířila po celém Anglicky mluvící svět.[Citace je zapotřebí ] Naopak, v mnoha zemích historicky ovlivněných Spojenými státy, v nichž se anglicky nemluví nativně, jsou americké anglické formy pečlivě sledovány. Mnoho z těchto zemí si při zachování silných britských nebo amerických anglických vlivů vyvinulo své vlastní jedinečné dialekty, mezi něž patří Indická angličtina a Filipínská angličtina.

Šéf mezi jinými rodnými anglickými dialekty jsou Kanadská angličtina a Australská angličtina, které se umisťují na třetím a čtvrtém místě v počet rodilých mluvčích. Kanadská angličtina z větší části sdílí slovní zásobu, fonologii a syntaxi s americkou angličtinou, a přestože má mnoho britských forem, vedle domorodých kanadismů, což mnohým umožňuje rozpoznat Severoamerická angličtina jako organické seskupení dialektů.[3] Australská angličtina rovněž sdílí mnoho zvyklostí v americké a britské angličtině, spolu s mnoha rysy jedinečnými pro Austrálii a zachovává si výrazně vyšší stupeň rozlišovací schopnosti u obou větších odrůd než kanadská angličtina. Jihoafrická angličtina, Nový Zéland Angličtina a Irská angličtina jsou také výrazní a řadí se na páté, šesté a sedmé místo v počtu rodilých mluvčích.

Evropa

Anglický jazyk v Evropě

Dialekty a akcenty angličtiny, ve které se mluví britské ostrovy.

Spojené království

Anglie

Anglický jazyk v Anglii:

Skotsko

Wales

Isle of Man

Normanské ostrovy

Gibraltar

Irsko

Vyhynulý

Kontinentální Evropa

Anglický jazyk v Evropě:

Nizozemí

Severní Amerika

Dialekty angličtiny mluvené v Kanadě a Spojených státech.
1. Standardní kanadská angličtina
2. Západoamerická angličtina
3. Severoamerický („Střední středozápad“) Angličtina
4. Vnitrozemská severní Amerika („Velká jezera“) Angličtina
5. Midland American English
6. Jihoamerická angličtina
6a. Texaská angličtina
6b. Inland Southern American („Appalachian“) English
7. Západní Pensylvánie („Pittsburgh“), angličtina
8. Středoatlantický Američan („Baltimore“ a „Philadelphia“) angličtina
9. Newyorská angličtina
10. Jihozápadní Nová Anglie Angličtina
11. Jihovýchodní Nová Anglie („Rhode Island“) Angličtina
12. Severozápadní Nová Anglie („Vermont“) Angličtina
13. Severovýchodní Nová Anglie („Boston“ a „Maine“), angličtina
14. Atlantická kanadská angličtina

Severoamerická angličtina

Spojené státy

americká angličtina:

Kanada

Kanadská angličtina:

Karibik, Střední a Jižní Amerika

karibský

Anguilla

Antigua

Bahamy

Barbados

Belize

Bermudy

Kajmanské ostrovy

Kolumbie

Falklandy

Guyana

Honduras

Jamaica

Panama

Svatý Kryštof a Nevis

Svatý Vincenc a Grenadiny

  • Vincentská angličtina

Trinidad a Tobago

Asie

Bangladéš

Brunej

Barma

Hongkong

Indie

Indická angličtina:

Malajsie

střední východ

Nepál

Pákistán

Filipíny

Singapur

Srí Lanka

Afrika

Kamerun

Gambie

Ghana

Keňa

Libérie

Malawi

Namibie

Nigérie

Jižní Afrika

Jižní Atlantik

jižní Súdán

Uganda

Zimbabwe

Oceánie

Austrálie

Australská angličtina (AusE, AusEng):

Fidži

Fidži anglicky (FijEng, en-FJ)

Nový Zéland

Nový Zéland Angličtina (NZE, en-NZ)

jiný

Antarktida

Tristan da Cunha

  • Tristan da Cunha anglicky

Světová globální angličtina

Tyto dialekty se používají v každodenní konverzaci téměř po celém světě a používají se jako lingua francas a určit pravidla a pokyny pro gramatiku.

Viz také

Reference

  1. ^ Wakelin, Martyn Francis (2008). Objevování anglických dialektů. Oxford: Shire Publications. p. 4. ISBN  978-0-7478-0176-4.
  2. ^ Crystal, Davide. Cambridge Encyclopedia of the English Language, Cambridge University Press, 2003
  3. ^ Trudgill a Hannah, 2002
  4. ^ AJ. Aitken dovnitř Oxfordský společník anglického jazyka, Oxford University Press 1992. s. 894
  5. ^ A b Hickey, Raymond (2005). Dublin English: Evolution and Change. Nakladatelství John Benjamins. str. 196–198. ISBN  90-272-4895-8.
  6. ^ Hickey, Raymond (2002). Zdrojová kniha pro irskou angličtinu (PDF). Amsterdam: John Benjamins Publishing. str. 28–29. ISBN  90-272-3753-0. ISBN  1-58811-209-8 (NÁS)
  7. ^ „Chicago Daily Tribune“. 1903-06-02. Archivovány od originálu dne 2017-03-12. Citováno 2020-01-22.CS1 maint: BOT: stav původní adresy URL neznámý (odkaz)
  8. ^ Daniel Schreier, Peter Trudgill. Méně známé odrůdy angličtiny: Úvod. Cambridge University Press, 4. března 2010, str. 10
  9. ^ Harrington, Jonathan; Gubian, Michele; Stevens, Mary; Schiel, Florian (13. listopadu 2019). "Fonetická změna v antarktické zimě". Journal of Acoustical Society of America. 146 (5): 3327–3332. doi:10.1121/1.5130709. PMID  31795649. Citováno 12. října 2020.
  10. ^ Bard, Susanne. „Lingvisté slyší přízvuk začít“. Scientific American. Citováno 2020-04-28.

Další čtení

externí odkazy