Slezská němčina - Silesian German

Slezské
	Dolnoslezská, slezská němčina
	Schläsisch, Schläs’sch, Schlä’sch, Schläsch
Rodilý k	Německo, Polsko, Česká republika
Kraj	Slezsko; také mluvený Česká republika a německy Slezsko (oblast, která byla součástí pruského Slezská provincie, víceméně kolem Hoyerswerda, nyní v Sasko )
Rodilí mluvčí	(nedatováno 12 000 v Polsku); 11 000 v České republice (sčítání lidu 2001)
Jazyková rodina	Indoevropský germánský Západoněmecké Irminonic Vysoká němčina Střední němčina Východní střední němčina Schlesisch – Wilmesau Slezské; ; ; ; ; ; ; ;
Kódy jazyků
ISO 639-3	sli
Glottolog	lowe1388

Slezské (Slezská: Schläsisch, Schläs’sch, Schlä’sch, Schläsch, Němec: Schlesisch), Slezská němčina nebo Dolnoslezské je téměř vyhynulý Německý dialekt mluvený Slezsko. Je součástí Východní střední němčina jazyková oblast s některými Západoslovanský a Lechitický vlivy. Slezská němčina se objevila v důsledku pozdně středověké německé migrace do Slezska,^[3] který byl obýván Lechitický nebo Západoslovanský národy v Raný středověk.

Varianty dialektu do roku 1945 mluvilo asi sedm milionů lidí ve Slezsku a sousedních regionech Čech a Moravy.^[4] Po druhá světová válka, kdy byla včleněna provincie Slezsko Polsko, přičemž malé porce zůstávají na severovýchodě Česká republika a na východě Německo, místní komunistický úřady vyhnal německy mluvící obyvatelstvo a zakázal používání jazyka.

Slezskou němčinou i nadále mluvily pouze jednotlivé rodiny, jen několik z nich zůstalo ve svém domovském regionu, ale většina z nich byla vyhoštěna na zbývající území Německa. Většina potomků slezských Němců byla vyhnána do Západ a Východní Německo už se nenaučili dialekt a kulturní shromáždění byla čím dál méně častá.

Zbývající německá menšina v Opolské vojvodství pokračuje v používání němčiny v Horní Slezsko, ale pouze starší generace mluví hornoslezským dialektem slezské němčiny v dnešním Polsku.

Dějiny

Historická oblast rozšíření slezské němčiny

Původem se zdá, že slezská němčina pochází z dialektů 12. století Středně vysoká němčina, včetně středověkých forem Horní saská němčina, Východní francká němčina a Durynský. Německy mluvící obyvatelé Slezska jsou považováni za potomky osadníků z Horní Lužice, Sasko, Durynsko a Franky kdo nejprve přijel do Slezska (tehdy část Piast Polsko ) ve 13. století.^[3]

Migrací přes Sudety se jazyk rozšířil do sousedních oblastí Čech. Ve 13. století do oblasti kolem dorazili německy mluvící osadníci ze Slezska Trautenau (Trutnov) a okolí Freiwaldau (Jeseník), často zakládající osady v dříve neobydlených horských oblastech.^[5]

Po druhá světová válka, místní komunistický úřady zakázaly používání jazyka. Po násilném vyhnání Němců ze Slezska německá slezská kultura a jazyk téměř vymřel, když většina z Slezsko se stal součástí Polsko v roce 1945. Polské úřady zakázaly používání německého jazyka. Na stranách Poláků i Němců stále přetrvávají nevyřešené pocity, zejména kvůli válečným zločinům nacistického Německa na Polácích a nucenému vyhoštění a etnické čistky původních Němců z bývalá německá území které byly převezeny do Polska v důsledku Postupimská dohoda.

Německý slezský dialekt polský stát nijak neuznává, přestože status Německá menšina v Polsku od pádu komunistů v roce 1991 a vstupu Polska do EU se výrazně zlepšilo Evropská unie.

Slezské lze rozdělit na gebirgsschlesische Dialektgruppe, südostschlesische Dialektgruppe, mittelschlesische Dialektgruppe, westschlesische Dialektgruppe a neiderländische Dialektgruppe.^[6]^:138–139 The nordostböhmische Dialektgruppe patří také do Slezska.^[7]^[6]^:143

Slezská němčina byla jazykem, ve kterém poezie z Karl von Holtei a Gerhart Hauptmann byla napsána v průběhu 19. století.^{[Citace je zapotřebí ]}

Gramatika

Osobní zájmeno

^[8]

	1. osoba jednotného čísla		2. osoba singulární		3. osoba jednotného čísla
	1. osoba jednotného čísla		2. osoba singulární		Mužský		Ženský		Neutrum
Jmenovaný	ć͜h [NL, minimálně zdůrazněno], ić͜h, eć͜h [Südglatz]	ić͜h, īć͜h, aić͜h [NL], ẹ̄ć͜h [NL, jihovýchodní], ić͜hə [nejvíce zdůrazněný, vzácnější uvnitř vět a častěji stojící sám; LS]	d [před vyjádřenými zvuky], də	du, dū, dūe [nejvíce zdůrazněno, vzácnější uvnitř vět a častěji stojí osamoceně]	a, ar	hā, hār, ār, ę̄r	ſə [ſ̌ə po r; sə po neznělé p, t, k, s, f, ch]	ſī [GS, LS], ſẹ̄, ſai [oba NL], ſīə, ſīne [označující samice zvířat, prodloužené formy]	s [stane se š po r], əs
Genitiv	[maint, mainst, mẹ̄nt, mẹ̄nst, menərt]		[daint-, denərt]				nebo, ehm	nebo, vzduch, vzduch	s
Dativ	mr̥, mer	mīr [GS, LS], mẹ̄r, mę̄r, mair [všechny tři NL]	dr̥, der	dīr [GS, LS], dẹ̄r, dę̄r, dair [všechny tři NL]	m̥, n̥	īm, ẹ̄m [NL, také], cíl [NL, častější], īn [LS, severní], ain [NL, severní]	nebo, ehm	īr [GS, LS], ẹ̄r, vzduch [oba NL]	m̥, n̥ [severní]
Akuzativ	məć͜h, mić͜h, meć͜h, mīć͜h	mić͜h, mīć͜h, maić͜h, mẹ̄ć͜h	ć͜h, dəć͜h, deć͜h, dić͜h, dīć͜h	dīć͜h, daić͜h, dẹ̄ć͜h	n̥ [NL, LS], a [GS]	ın [LS, GS], ẹ̄n [NL, také; Südglätzisch], ain [NL, častější]	= Jmen.		= Jmen.
	1. osoba množného čísla		2. osoba množného čísla		3. osoba množného čísla
Jmenovaný	mr̥, mer [oba GS, LS blízko k GS], br̥, ber [oba LS blízko NL, NL]	mīr [GS, LS blízko k GS], bīr [LS blízko k NL], bẹ̄r [NL, většinou], bair [NL, vzácnější (Festenberg, Trachenberg)]	r̥, ehm	īr [GS, LS], ẹ̄r [NL, většinou], vzduch [NL, vzácnější]	ſə			ſī, ſẹ̄, ſai
Genitiv	insert, ọnſər, ọ̄inſr̥		oi-,r, aiər		.r			nebo, vzduch, vzduch
Dativ	s, es [oba Glätzisch], [ſes], ins, ọns, ọ̄ins [oba Glätzisch]	ins, ons	ć͜h [NL], ić͜h [Glätzisch], oić͜h, aić͜h	oić͜h, aić͜h [Glätzisch]	n̥, a			v
Akuzativ	= Dat.		= Dat.		= Jmen.

Poznámky:

Kontrastní jsou: nezdůrazněná forma / zdůrazněná forma
Zkratky: GS: = Gebirgsschlesisch, LS: = Lausitz-Schlesisch, NL: = Niederländisch
Symboly přepsané do IPA: e = [ɛ], ę̄ = [ɛː], ẹ̄ = [eː], ə = [ə], i = [ɪ], ī = [iː], o = [ɔ], ọ = [o], ọ̄ = [oː], u = [ʊ], ū = [uː], ć͜h = [ç], ſ = [z], s = [s], ſ̌ = [ʒ]

Viz také

Wymysorys jazyk

Reference

^ Slezské na Etnolog (16. vydání, 2009)
^ Hammarström, Harald; Forkel, Robert; Haspelmath, Martin, eds. (2017). "Lower Silesian". Glottolog 3.0. Jena, Německo: Max Planck Institute for the Science of Human History.
^ ^A ^b Weinhold, Karl (1887). Die Verbreitung und die Herkunft der Deutschen ve Schlesien [Šíření a původ Němců ve Slezsku] (v němčině). Stuttgart: J. Engelhorn.
^ Klaus Ullmann: Schlesien-Lexikon, 2. Band der Reihe Deutsche Landschaften im Lexikon, 3. Auflage 1982, Adam Kraft Verlag GmbH & Co. KG Mannheim, str. 260–262.
^ Charles Higounet. Die deutsche Ostsiedlung im Mittelalter (v němčině). 166–167.
^ ^A ^b Ludwig Erich Schmitt (ed.): Germanische Dialektologie. Franz Steiner, Wiesbaden 1968
^ Alois Kreller: Wortgeographie des Schönhengster Landes. Kraus, Nendeln 1939, 1979 Kraus, sv. 3, s. 3
^ Das Pronomen in der schlesischen Mundart (I. Teil, I. Kapitel) - inaugurační disertační práce Theodora Schönborna. Breslau, Verlag von M. & H. Marcus, 1910

externí odkazy

[e16-1] Slezské na Etnolog (16. vydání, 2009)

[Glottolog-2] Hammarström, Harald; Forkel, Robert; Haspelmath, Martin, eds. (2017). "Lower Silesian". Glottolog 3.0. Jena, Německo: Max Planck Institute for the Science of Human History.

[:0-3] A ^b Weinhold, Karl (1887). Die Verbreitung und die Herkunft der Deutschen ve Schlesien [Šíření a původ Němců ve Slezsku] (v němčině). Stuttgart: J. Engelhorn.

[4] Klaus Ullmann: Schlesien-Lexikon, 2. Band der Reihe Deutsche Landschaften im Lexikon, 3. Auflage 1982, Adam Kraft Verlag GmbH & Co. KG Mannheim, str. 260–262.

[5] Charles Higounet. Die deutsche Ostsiedlung im Mittelalter (v němčině). 166–167.

[Schmitt-6] A ^b Ludwig Erich Schmitt (ed.): Germanische Dialektologie. Franz Steiner, Wiesbaden 1968

[7] Alois Kreller: Wortgeographie des Schönhengster Landes. Kraus, Nendeln 1939, 1979 Kraus, sv. 3, s. 3

[8] Das Pronomen in der schlesischen Mundart (I. Teil, I. Kapitel) - inaugurační disertační práce Theodora Schönborna. Breslau, Verlag von M. & H. Marcus, 1910

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]