Germánská filologie - Germanic philology

Germánská filologie je jazykovědný studium Germánské jazyky, zejména od a srovnávací nebo historická perspektiva.[1]

Počátky výzkumu germánských jazyků začaly v 16. století objevením literárních textů v dřívějších fázích jazyků. Publikace raného novověku zabývající se Stará norština kultura se objevila v 16. století, např. Historia de gentibus septentrionalibus (Olaus Magnus, 1555) a první vydání 13. století Gesta Danorum (Saxo Grammaticus ), v roce 1514. v roce 1603, Melchior Goldast vytvořil první vydání Středně vysoká němčina poezie, Tyrolsko a Winsbeck, včetně a komentář která se zaměřila na jazykové problémy a udávala tón přístupu k těmto dílům v následujících stoletích.[2] Podobnou pozornost později věnoval staroněmecké benediktinské vládě. V Anglii znamenají Cottonovy studie rukopisů v jeho sbírce počátky práce na staroanglickém jazyce. Tempo publikace se během 17. století zvýšilo latinskými překlady Edda (zejména Peder Resen Edda Islandorum 1665).

Germánská filologie spolu s lingvistika jako celek se na počátku 19. století ukázal jako vážná akademická disciplína, která byla průkopníkem zejména v Německo takovými lingvisty jako Jacob Grimm, který objevil Grimmov zákon, o změně zvuku v germánských jazycích. Mezi významné učence 19. století patří Henry Sweet a Matthias Lexer.

Struktura moderní univerzity znamená, že práce v terénu je z větší části zaměřena na středověkou anglistiku, středověkou germanistiku atd. Pouze relativně málo univerzit si může dovolit nabídnout srovnávací lingvistiku jako samostatný obor.

Podpole

Reference

  1. ^ "Germánská filologie". Univerzita Signum. Citováno 2019-10-08.
  2. ^ Dunphy, Graeme (2008). „Melchior Goldast und Martin Opitz: Mittelalter-Rezeption um 1600“. V McLelland, Nicola; Schiewer, Hans-Jochen; Schmitt, Stefanie (eds.). Humanismus v německé literatuře Mittelalters und der Frühen Neuzeit. Tübingen: Max Niemeyer. str. 105–121.

Viz také