Lucemburština - Luxembourgish

tento článek potřebuje další citace pro ověření. Relevantní diskuse je k dispozici na internetu diskusní stránka. Prosím pomozte vylepšit tento článek podle přidávání citací ke spolehlivým zdrojům. Zdroj bez zdroje může být napaden a odstraněn. Najít zdroje: „Lucemburština“  – zprávy  · noviny  · knihy  · učenec  · JSTOR (duben 2013) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Lucemburština
Lëtzebuergesch
Výslovnost	[ˈLətsəbuə̯jəʃ] (poslouchat)
Rodilý k	Lucembursko; Sársko a severozápad Porýní-Falc, Německo; Arelerland a Saint-Vith okres, Belgie; Moselské oddělení, Francie
Kraj	západní Evropa
Rodilí mluvčí	C. 600 000[1] (2015)[2]
Jazyková rodina	Indoevropský germánský Západoněmecké Vysoká němčina West Central German Střední franky Moselle Franconian Lucemburština
Psací systém	latinský (Lucemburská abeceda ) Lucemburské Braillovo písmo
Oficiální status
Úřední jazyk v	Lucembursko
Uznávaná menšina jazyk v	Belgie (uznáno Francouzské společenství Belgie )
Kódy jazyků
ISO 639-1	lb
ISO 639-2	ltz
ISO 639-3	ltz
Glottolog	luxe1241[3]
Linguasphere	52-ACB-db
Oblast, kde lucemburština (bledé indigo) a další dialekty Moselle Franconian (střední indigo). Vnitřní isogloss pro slova s ​​významem „of“, tj. op a z je také zobrazen (standardní němčina: auf).
Tento článek obsahuje IPA fonetické symboly. Bez řádného podpora vykreslování, možná uvidíte otazníky, rámečky nebo jiné symboly namísto Unicode postavy. Úvodní průvodce symboly IPA najdete v části Nápověda: IPA.

Přehrát média

Lucemburský mluvčí, zaznamenaný v Francie.

Lucemburština, Lucembursko^[4] (/ˈlʌks.mb.rɡɪʃ/ LUK-səm-bur-gish ),^[4] Letzeburgesch^[5] (/ˌlɛts(ə)b.rˈɡɛʃ/ LETS (-ə) -bur-GESH nebo /ˈlɛts(ə)b.rɡɪʃ/ LETS (-ə) -bur-gish )^[5] (Lucemburština: Lëtzebuergesch), nebo Lucemburština^[6] je Západogermánský jazyk tím se mluví hlavně v Lucembursko. Asi 600 000 lidí mluví lucembursky po celém světě.^[7]

Jako standardní forma Moselský franský jazyk Lucemburština má podobnosti s jinými odrůdami Vysoká němčina a širší skupina Západogermánské jazyky. Postavení lucemburštiny jako úředního jazyka v Lucembursku a existence regulačního orgánu,^[8] odstranily alespoň částečně lucemburštinu z domény Standardní němčina, jeho tradiční Dachsprache.

Jazyková rodina

Lucemburština patří k West Central German skupina Vysoké německé jazyky a je primárním příkladem a Moselle Franconian Jazyk.

Používání

Lucemburština je národní jazyk lucemburského a jednoho z jeho tří administrativních jazyků Němec a francouzština.^[9][10]

V Lucembursku mluví 50,9% občanů lucembursky. Lucemburštinou se také mluví v Arelerland region Belgie (část Lucemburská provincie ) a v malých částech Lorraine v Francie.

V Němec Eifel a oblasti Hunsrück, podobné místní Moselle Franconian mluví se německými dialekty. Tímto jazykem mluví také několik potomků lucemburských přistěhovalců v EU Spojené státy a Kanada.

jiný Moselské francké dialekty jsou mluvené etnickými Němci, kteří se dlouho usadili Sedmihradsko, Rumunsko (Siebenbürgen).

Moselské francké dialekty za lucemburskou státní hranicí mívají mnohem méně francouzských přejatých slov a ty většinou zůstávají z francouzské revoluce.

Odrůdy

Existuje několik odlišných dialektů lucemburštiny, včetně Arelerů (z Arlon ), Eechternoacher (Echternach ), Kliärrwer (Clervaux ), Miseler (Moselle ), Stater (Lucembursko ), Veiner (Vianden ), Minetter (jižní Lucembursko) a Weelzer (Wiltz ). Další malé rozdíly ve slovní zásobě lze vidět i mezi malými vesnicemi.

Zvyšující se mobilita obyvatel a šíření jazyka prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků, jako je rozhlas a televize, vedou k postupné standardizaci směrem ke „standardní lucemburštině“ prostřednictvím procesu koineizace.^[11]

Okolní jazyky

Mezi používáním lucemburštiny a používáním jiných úzce souvisejících vysoko německých dialektů (například Lorraine francká ); místo toho tvoří a kontinuum dialektu postupných změn.

Mluvená lucemburština je relativně těžko srozumitelná mluvčím němčiny, kteří obecně nejsou obeznámeni s dialekty Moselle Franconian (nebo alespoň jinými West Central German dialekty). Obvykle však jazyk do určité míry umí číst. Pro Němce, kteří znají dialekty Moselle Franconian, je relativně snadné rozumět a mluvit lucembursky, pokud jde o každodenní slovní zásobu.^[11] Velký počet francouzských výpůjček v lucemburštině však může bránit komunikaci o určitých tématech nebo s určitými mluvčími (kteří používají mnoho francouzských výpůjček).

Tady není žádný srozumitelnost mezi lucemburštinou a francouzštinou nebo některým z románských dialektů používaných v přilehlých částech Belgie a Francie.^[11]

Erna Hennicot-Schoepges, Předseda Křesťanská sociální lidová strana z Lucembursko 1995–2003 aktivně propagoval jazyk za hranicemi Lucemburska.

Psáno lucembursky

Standardizace

Řada návrhů na standardizaci pravopis lucemburštiny lze dokumentovat sahající až do poloviny 19. století. Oficiálně uznaný systém však nebyl do přijetí „OLO“ (ofizjel lezebuurjer ortografi) dne 5. června 1946.^[12] Tento pravopis poskytl systém mluvčím všech odrůd lucemburštiny pro přepis slov tak, jak je vyslovovali, namísto zavedení jediného standardního pravopisu pro slova jazyka. Pravidla výslovně odmítla určité prvky německého pravopisu (např. Použití „A " a "Ó ",^[13] velká písmena podstatných jmen). Podobně byly přijaty nové principy pravopisu francouzských výpůjček.

• fiireje, rééjelen, shwèzt, veinejer (srov. německy Vorigen, Regeln, schwätzt, weniger)
• bültê, âprê, Shaarel, ssistém (srov. francouz bulletin, emprunt, Charlesi, systém)

Tento navrhovaný pravopis, který se tak lišil od stávajících „cizích“ standardů, které lidé již znali, se těšil širokému souhlasu.

Úspěšnější standard se nakonec vyvinul z práce výboru odborníků pověřených úkolem vytvořit Lucemburk Wörterbuch, publikovaná v 5 svazcích v letech 1950 až 1977. Pravopisné konvence přijaté v tomto desetiletí trvajícím projektu, stanoveném v Bruchovi (1955), poskytly základ standardního pravopisu, který se stal oficiálním 10. října 1975.^[14] Úpravy této normy navrhl Stálá rada lucemburského jazyka a oficiálně přijato v pravopisné reformě ze dne 30. července 1999.^[15] Podrobné vysvětlení současné praxe pro lucemburštinu lze nalézt v Schanen & Lulling (2003).

Abeceda

Lucemburská abeceda se skládá z 26 latinských písmen plus tři písmena s diakritikou: „é“, „a“ a „é“. v výpůjční slova z francouzštiny a standardní němčiny se obvykle zachovávají další diakritiky:

• Francouzština: Boîte, Enquête, Piqûre, atd.
• Němec: blöd, Bühn (ale německy Bühne), atd.

Pravopis samohlásek

Eifeler Regel

Stejně jako mnoho jiných odrůd západní vysoké němčiny má lucemburština pravidlo finále n-vymazání v určitých kontextech. Účinky tohoto pravidla (známého jako „pravidlo Eifel“) jsou naznačeny písemně, a proto je třeba je zohlednit při hláskování slov a morfémů končících na ⟨n⟩ nebo ⟨nn⟩. Například:

• wann ech ginn "když jdu", ale wa mer ginn "když jdeme"
• fënnefandrësseg „třicet pět“, ale fënnefavéierzeg "čtyřicet pět".

Fonologie

Souhlásky

Souhláskový soupis lucemburštiny je velmi podobný inventáři standardní němčiny.^[16]

• / p͡f / vyskytuje se pouze u výpůjček ze standardní němčiny.^[17] Stejně jako u mnoha rodilých mluvčích standardní němčiny je zvykem zjednodušení [F] původně slovo. Například, Pflicht („závazek“) je realizován jako [fliɕt] nebo při opatrné řeči [p͡fliɕt].
• /proti/ je realizován jako [w ] když k tomu dojde po / k, t͡s, ʃ /, např. zwee [t͡sweː] ('dva').^[18]
• / d͡z / se objeví jen několika slovy, jako např spadséieren / pʃd͡zəɪ̯eʀen / ('jít na procházku').^[17]
• / d͡ʒ / vyskytuje se pouze u výpůjček z angličtiny.^[17]
• / χ, ʁ / mít dva typy alofonů: alveolo-palatal [ɕ, ʑ ] a uvular [χ, ʁ ]. Druhé se vyskytují před zadními samohláskami a první se vyskytují ve všech ostatních polohách.^[19]
  • The [ʑ ] allophone se objeví jen několika slovy a řečníci stále více nerozlišují mezi alveolo-palatal allophones z / χ, ʁ / a postalveolární fonémy / ʃ, ʒ /.^[20]
• Mladší mluvčí mají tendenci vyslovovat slovní finále / ʀ / na centrální samohlásku [ə ] nebo [ɐ ].^[19]

Samohlásky

• Přední zaoblené samohlásky / y, yː, øː, œ, œː / zobrazují se pouze ve výpůjčkách z francouzštiny a standardní němčiny V půjčkách z francouzštiny, nasal / õː, ɛ̃ː, ɑ̃ː / také nastat. ^[17]
• /E/ má dva allophones:
  • Před velars: těsně uprostřed vpředu nezaokrouhleno [E ],^[21][22] které mohou být pro některé reproduktory otevřené [ɛ ], zejména předtím / ʀ /. Stejná variace platí pro /Ó/(kromě toho, že je zpět zaoblený.^[21]
  • Všechny ostatní polohy: střední středová samohláska, častěji mírně zaoblená [ə̹ ] než nezaokrouhleno [ə̜ ].^[21]
• Foneticky dlouhé střední samohlásky / eː, oː / jsou zvednuty blízko středu (blízko blízko) [E, Ó ] a mohou se dokonce překrývat / iː, uː /.^[21]
  • /E/ před / ʀ / je realizován jako [ɛː ].^[21]
• /A/ je dlouhá varianta / ɑ /, ne / æ /, který nemá dlouhý protějšek.

• / oɪ / objeví se pouze v půjčkách ze standardní němčiny.^[17]
• První prvky / æːɪ, æːʊ / mohou být foneticky krátké […] v rychlé řeči nebo v nepřízvučných slabikách.^[23]
• The / æːɪ – ɑɪ / a / æːʊ – ɑʊ / kontrasty vznikly z dřívějšího kontrastu lexikálního tónu; kratší / ɑɪ, ɑʊ / byly použity ve slovech s přízvukem 1 a prodlouženy / æːɪ, æːʊ / byly použity slovy s Accent 2.^[24]

Gramatika

Nominální syntaxe

Lucemburština má tři pohlaví (mužský, ženský a kastrovat) a tři případech (jmenovaný, akuzativ a dativ). Ty jsou morfologicky označeny determinanty a zájmena. Stejně jako v němčině neexistuje v množném čísle morfologický rozdíl mezi pohlavími.

Formy článků a některých vybraných determinantů jsou uvedeny níže:

Jak je vidět výše, lucemburština má množné číslo en („a, an“), a to angl v nominativu / akuzativu a engen v dativu. Nepoužívají se jako neurčité články, které - stejně jako v němčině a angličtině - neexistují v množném čísle, ale vyskytují se ve složených zájmenech wi en („co, které“) a sou en ("takový"). Například: wéi eng Saachen ("jaké věci"); sou eng Saachen ("takové věci"). Kromě toho se používají před čísly k vyjádření odhadu: eng 30.000 diváků („asi 30 000 diváků“).

Zřetelné nominativní formy přežívají v několika nominálních frázích, jako je der Däiwel („ďábel“) a eiser Herrgott ("náš pán"). Nalezneme také vzácné příklady genitivu: Enn des Mounts ("konec měsíce"), Ufanks der Woch („na začátku týdne“). Funkce genitivu jsou obvykle vyjádřeny pomocí kombinace dativu a přivlastňovacího determinátoru: např. dem Mann säi Buch (rozsvícený „člověku jeho kniha“, tj. „mužova kniha“). Toto se nazývá a perifrastický genitiv, a je fenomén také běžně viditelný v dialektální a hovorové němčině a v holandštině.

Tvary osobních zájmen jsou uvedeny v následující tabulce (nepřízvučné tvary se objevují v závorkách):

Forma 2pl se také používá jako zdvořilý singulár (jako francouzština vousviz Rozlišení T-V ); formuláře jsou psány velkými písmeny:

Wéi odstíny du de Concert fonnt? („Jak se vám [neformální sg.] Koncert líbil?“)

Wéi hutt dir de Concert fonnt? („Jak se vám [neformální pl.] Koncert líbil?“)

Wéi hutt Dir de Concert fonnt? („Jak se vám [formální sg. Nebo pl.] Koncert líbil?“)

Jako většina odrůd hovorové němčiny, ale ještě častěji, používá lucemburština určité články s osobními jmény. Jsou povinné a nelze je překládat:

De Serge ass an der Kichen. („Serge je v kuchyni.“)

Charakteristickým rysem lucemburských akcií pouze s některými západními dialekty němčiny je, že ženy a dívky jsou nejčastěji označovány formami neutrum zájmeno hatt:

Dat ass d'Nathalie. Hatt zadek, no et vill a sengem Gaart geschafft huet. („To je Nathalie. Je unavená, protože hodně pracovala ve své zahradě.“)

Přídavná jména

Lucemburská morfologie rozlišuje dva typy adjektiv: atributivní a predikativní. Predikativní přídavná jména objevit se u sloves jako hřešit („být“) a neobdrží žádnou další koncovku:

• De Mann zadek grouss. (mužský„Ten muž je vysoký.“)
• D'Fra zadek grouss. (ženský„Žena je vysoká.“)
• D'Meedchen zadek grouss. (neutrum„Ta dívka je vysoká.“)
• D'Kanner si grouss. (množný„Děti jsou vysoké.“)

Atributová adjektiva jsou umístěna před podstatným jménem, ​​které popisují, a mění jejich zakončení podle gramatického rodu, čísla a pádu:

• de groussE Mann (mužský)
• déi grouss Fra (ženský)
• dat grousst Meedchen (neutrum)
• déi grouss Kanner (množný)

Zvláštní článek se kupodivu mění s použitím atributivního adjektiva: ženský d ' jde do déi (nebo di), kastrovat d ' jde do data množné číslo d ' změny na déi.

The srovnávací v lucemburštině se utváří analyticky, tj. samotné adjektivum se nemění (porovnejte použitíehm v němčině a angličtině; vysoký → vyšší, klein → kleiner). Místo toho se tvoří pomocí příslovce já: např. Schéin → mé schéin

• Lëtzebuerg ass méi schéi wéi Esch. („Lucembursko je hezčí než Esch.“)

The superlativ zahrnuje syntetickou formu skládající se z přídavného jména a přípony -Svatý: např. Schéin → SchéinSvatý (srovnej německy schönst, Angličtina nejhezčí). Atributivní úprava vyžaduje důrazný určitý člen a skloňované superlativní adjektivum:

• dee schéinstE Mann („nejkrásnější muž“)
• déi schéinst Fra („nejhezčí žena“)

Predikativní modifikace používá buď stejnou adjektivní strukturu, nebo příslovcovou strukturu dopoledne+ -sten: např. Schéin → jsem schéinsten:

• Lëtzebuerg ass dee schéinsten / deen allerschéinsten / am schéinsten. („Lucembursko je nejkrásnější (ze všech).“)

Některá běžná adjektiva mají výjimečné srovnávací a superlativní tvary:

• gutt, besser, am beschten („dobrý, lepší, nejlepší“)
• vill, méi, am meeschten („much, more, most“)
• wéineg, způsob, jsem mannsten („málo, méně, nejméně“)

Několik dalších adjektiv má také srovnávací tvary. Nejsou však běžně používány jako normální komparáty, ale ve zvláštních smyslech:

• al („starý“) → úhoř Leit („starší lidé“), ale: méi al Leit („starší lidé, lidé starší než X“)
• fréi („brzy“) → de fréiere Prezident („bývalý prezident“), ale: e méi fréien Termin („dřívější jmenování“)
• laang („dlouhý“) → viru längerer Zäit („před časem“), ale: angl méi laang Zäit („delší časové období“)

Slovosled

Lucemburština vykazuje v klauzích slovosled „sloveso druhé“. Přesněji řečeno, lucemburština je a V2 -Jazyk SOV, jako je němčina a holandština. Jinými slovy, najdeme následující konečné klauzní struktury:

• konečné sloveso na druhé pozici v deklarativních klauzích a wh-otázky

Ech kafen en Hutt. Muer kafen ech en Hutt. (rozsvícený. "Koupím klobouk. Zítra koupím klobouk.)

Wat kafen ech haut? (rozsvícený „Co dnes koupím?“)

• konečné sloveso na první pozici v otázkách ano / ne a konečné imperativy

Bas de midd? ("Jsi unavený?")

Gëff mer deng Hand! ("Dej mi ruku!")

• konečné sloveso v konečné poloze v podřízených větách

Du weess, datt ech midd hřešit. (rozsvícený. „Víte, že jsem unavený.“)

Nefinitní slovesa (infinitiva a příčestí) se obvykle objevují v konečné poloze:

• složené minulé časy

Ech hunn en Hutt kaf. (rozsvícený. „Mám koupený klobouk.“)

• infinitivní doplňky

Du solls net esou vill Kaffi drénken. (rozsvíceno: „Neměli byste tolik pít kávu.“)

• infinitivní klauze (např. použité jako imperativy)

Nëmme Lëtzebuergesch schätten! (rozsvíceno „Pouze lucemburština mluví!“)

Tato pravidla interagují tak, že v podřízených větách musí být konečné sloveso a jakákoli konečná slovesa na konci seskupena. Lucemburština umožňuje různé slovní objednávky v těchto případech:

Hie freet, ob ech komme kann. (srov. německy Er fragt, ob ich kommen kann.) (rozsvícený. „Ptá se, jestli můžu přijít.“)

Hie freet, ob ech ka kommen. (srov. nizozemština Hij vraagt ​​z ik kan komen.) (rozsvícený. „Ptá se, jestli můžu přijít.“)

To je také případ, kdy se vyskytují dvě formy konečných sloves společně:

Ech hunn net kënne kommen. (srov. nizozemština Ik heb niet kunnen komen.) (svítí: „Nemohu přijít“)

Ech hunn net komme kënnen. (srov. německy Ich habe nicht kommen können.) (rozsvícený: „Nepřišel jsem být schopen ")

Lucemburština (jako holandština a němčina) umožňuje, aby se předložkové věty objevily za shlukem sloves v podřízených větách:

alles, wat Der ëmmer wollt wëssen iwwer Lëtzebuerg

(rozsvícený „vše, co jste vždy chtěli vědět o Lucembursku“)

Slovní zásoba

Lucemburština si vypůjčila mnoho francouzských slov. Například slovo pro řidiče autobusu je Buschauffeur (jako v holandský a Švýcarská němčina ), což by bylo Busfahrer v němčině a řidič autobusu francouzsky.

Některá slova se liší od standardní němčiny, ale mají ekvivalenty v německých dialektech. Příkladem je Gromperen (brambory - německy: Kartoffeln). Jiná slova jsou výlučná pro lucemburštinu.

Vybrané běžné fráze

„Moien“ („Ahoj“): Socha (přibližně 2 metry vysoká) v Justus-Lipsius budova Během Lucemburské předsednictví EU, první polovina roku 2005

Poslechněte si níže uvedená slova. (Pomoc ·informace )Poznámka: Slova vyslovená ve zvukovém klipu neodrážejí všechna slova v tomto seznamu.

Neologismy

Neologismy v lucemburštině zahrnují jak zcela nová slova, tak i připojení nových významů ke starým slovům v každodenní řeči. Nejnovější neologismy pocházejí z anglického jazyka v oborech telekomunikace, počítačová věda a Internet.

Nedávné neologismy v lucemburštině zahrnují:^[25]

• přímé půjčky z angličtiny: Prohlížeč, Spam, CD, Zdatnost, Vrať se, Terminál, Boky, Chladný, Tip top
• také v němčině: Sichmaschinn (vyhledávač, německy: Suchmaschine), schwaarzt Lach (černá díra, německy: Schwarzes Loch), Šikovný (mobilní telefon), Websäit (webová stránka, německy: Webové stránky)
• rodná lucemburština
  • paluba jako důrazný jako Ganz a voll, např. Dëse Kuch ass déck gutt! („Tento dort je opravdu dobrý!“)
  • nedávné výrazy, které používají hlavně teenageři: ach, pane! („ach blázen“), en décke gelénkt („byli jste podvedeni“) nebo Cassé (Francouzsky „(jste byli) ve vlastnictví“)

Akademické projekty

V letech 2000 až 2002 lucemburský lingvista Jérôme Lulling sestavil lexikální databázi tvarů 125 000 slov jako základ pro první lucemburštinu kontrola pravopisu (Projet C.ORT.IN.A).

LaF (Lëtzebuergesch jako Friemsprooch - Lucemburština jako cizí jazyk) je sada osvědčení o čtyřech jazykových znalostech pro lucemburštinu a navazuje na ALTE rámec standardů jazykových zkoušek. Testy spravuje Institut National des Langues Luxembourg.^[26]

"Centrum lucemburských studií" při University of Sheffield byla založena v roce 1995 z iniciativy profesora Geralda Newtona. Podporuje ji lucemburská vláda, která financuje obdařen židlí v Lucembursku Studium na univerzitě.^[27]První třída studentů, která studovala jazyk mimo zemi, jako vysokoškolští studenti, začala studovat v „Centru lucemburských studií“ v Sheffieldu v akademickém roce 2011–2012.

Viz také

• Erna Hennicot-Schoepges
• Literatura Lucemburska
• Lucemburský seznam Swadesh
• Vícejazyčnost v Lucembursku

Poznámky pod čarou

Reference

Další čtení

V angličtině

• NEWTON, Gerald (ed.), Lucembursko a Lëtzebuergesch: Jazyk a komunikace na křižovatce EvropyOxford, 1996, ISBN  0-19-824016-3
• Tamura, Kenichi (2011), „Wiltzův dialekt v lucemburském dramatu pro děti: Analýza skriptu k filmu„ Den Zauberer vun Oz “(2005)“ (PDF), Bulletin Aichi University of Education, 60: 11–21, archivovány od originál (PDF) dne 4. března 2016

Francouzsky

• BRAUN, Josy, et al. (en coll. avec Projet Moien), Grammaire de la langue luxembourgeoise. Lucembursko, Ministère de l'Éducation nationale et de la Formation professionalnelle 2005. ISBN  2-495-00025-8
• SCHANEN, François, Parlons Luxembourgeois, Langue et culture linguistique d'un petit pays au coeur de l'Europe. Paříž, L'Harmattan 2004, ISBN  2-7475-6289-1
• SCHANEN, François / ZIMMER, Jacqui, 1,2,3 Lëtzebuergesch Grammaire. Pásmo 1: Le groupe slovně. Pásmo 2: Le groupe nominální. Pásmo 3:L'orthographe. Esch-sur-Alzette, vydání Schortgen, 2005 a 2006
• SCHANEN, François / ZIMMER, Jacqui, Lëtzebuergesch Grammaire luxembourgeoise. Hlasitost. Esch-sur-Alzette, vydání Schortgen, 2012. ISBN  978-2-87953-146-5

V lucemburštině

• SCHANEN, François, Lëtzebuergesch Sproocherubriken. Esch-sur-Alzette, vydání Schortgen, 2013.ISBN  978-2-87953-174-8
• Meyer, Antoine, E 'Schrek ob de' lezeburger Parnassus, Lezeburg (Lucembursko), Lamort, 1829

V němčině

• BRUCH, Robert, Grundlegung einer Geschichte des Luxemburgischen, Lucembursko, Publications scientifiques et littéraires du Ministère de l'Éducation nationale, 1953, sv. Já; Das Luxemburgische im westfränkischen Kreis, Lucembursko, Publications scientifiques et littéraires du Ministère de l'Éducation nationale, 1954, roč. II
• MOULIN, Claudine and Nübling, Damaris (vydavatel): Perspektiven einer linguistischen Luxemburgistik. Studien zu Diachronie und Synchronie., Universitätsverlag Winter, Heidelberg, 2006. Tato kniha byla vydána s podporou Fonds National de la Recherche
• GILLES, Peter (1998). „Die Emanzipation des Lëtzebuergeschen aus dem Gefüge der deutschen Mundarten“. Zeitschrift für deutsche Philologie. 117: 20–35.
• BERG, chlapi, Mir wëlle bleiwe wat mir sin: Soziolinguistische und sprachtypologische Betrachtungen zur luxemburgischen Mehrsprachigkeit., Tübingen, 1993 (Reihe Germanistische Linguistik 140). ISBN  3-484-31140-1
• (konverzační slovník) REMUS, Joscha, Lëtzebuergesch Wort für Wort. Kauderwelsch Band 104. Bielefeld, Reise Know-How Verlag 1997. ISBN  3-89416-310-0
• WELSCHBILLIG Myriam, SCHANEN François, Jérôme Lulling, Luxdico Deutsch: Lucembursko ↔ Deutsches Wörterbuch, Lucembursko (Éditions Schortgen) 2008, Luxdico Deutsch

externí odkazy

• Conseil Permanent de la Langue Luxembourgeoise

Kontrola pravopisu a slovníky

• Kontrola pravopisu pro lucemburštinu: Spellchecker.lu, [1]
• Luxdico online slovník (24 000 slov)
• Lëtzebuerger Online dictionnaire (lucemburský online slovník) s německými, francouzskými a portugalskými překlady vytvořenými CPLL
• dico.lu - dictionnaire Luxembourgeois // Français
• Lucemburský slovník s výslovností, překladem do az angličtiny, francouzštiny, němčiny, portugalštiny, španělštiny, italštiny
• Luxogramm - Informační systém pro lucemburskou gramatiku (Lucemburská univerzita, LU)