Lancashire dialekt - Lancashire dialect - Wikipedia

Lancashire dialekt
Rodilý kAnglie
KrajLancashire
Etnický původAngličtina
Rané formy
DialektyLancashire
Kódy jazyků
ISO 639-3–
Glottologlanc1236[1]
AnglieLancashireTrad.png
Lancashire v Anglii, představení starověký rozsah
Souřadnice: 53 ° 48'0 ″ severní šířky 2 ° 36'0 "W / 53,80000 ° N 2,60000 ° W / 53.80000; -2.60000Souřadnice: 53 ° 48'0 ″ severní šířky 2 ° 36'0 "W / 53,80000 ° N 2,60000 ° W / 53.80000; -2.60000
Tento článek obsahuje IPA fonetické symboly. Bez řádného podpora vykreslování, možná uvidíte otazníky, rámečky nebo jiné symboly namísto Unicode postavy. Úvodní průvodce symboly IPA najdete v části Nápověda: IPA.

The Lancashire dialekt nebo přízvuk (hovorově, Vytáhlý) je Lidová řeč severní Anglie v Anglický kraj z Lancashire. Tento region je pozoruhodný svou tradicí poezie psané v dialektu.

Rozsah Lancashire dialektu

Hlavní článek: Lancashire

Lancashire se objevil během Průmyslová revoluce jako hlavní obchodní a průmyslový region. Kraj zahrnoval několik set mlýnská města a doly a do 30. let 20. století přibližně 85% všech bavlna celosvětově vyráběné bylo zpracováno v Lancashire.[2] To bylo během tohoto období, že většina psaní a o dialektu došlo, když Lancashire pokryl mnohem větší oblast, než je tomu dnes. Kraj v roce 1974 podléhal významným hraničním změnám,[3] který odstranil Liverpool a Manchester s většinou jejich okolních aglomerací tvoří součást metropolitní kraje Merseyside a Velkého Manchesteru.[4] V tuto chvíli byl odpojen Poloostrov Furness a Cartmel (Lancashire over the Sands) byly součástí Cumbria a Warrington a Widnes oblasti se staly součástí Cheshire.

Lingvista Gerard Knowles poznamenal, že Lancashireským dialektem se ve městě Liverpool stále mluvilo v roce 1830, tedy před obdobím masového přistěhovalectví z Irska, které vedlo k radikálním změnám dialektu města.[5] Moderní Liverpoolská řeč je obvykle považována za samostatný dialekt pojmenovaný Scouse. V poválečné éře migrace do dalších měst v Merseyside a také do nová města vytvořeno v Runcorn, Skelmersdale a Warrington, vedlo k expanzi v oblasti, kde se mluví Scouse, protože další generace získala Scouseovy řečové návyky, které často vytlačovaly tradiční lancashireský dialekt této oblasti.[6]

Oblast převedená v roce 1974 do moderní Cumbrie, známá jako „Lancashire přes písky“, je někdy také zahrnuta jako oblast působnosti Cumbrian dialekt: například, Cumbrian slovník dialektu, tradice a folklóru napsal Barrovian William Robinson a zahrnoval tuto oblast.[7] Protože v 19. století došlo k masové migraci do Barrow-in-Furness z Irsko, Staffordshire, Černá země, Skotsko a přilehlých venkovských oblastech vyvinula (jako Liverpool) a dialekt odlišný od okolní venkovské oblasti.[7]

V posledních letech někteří také klasifikovali projev Manchesteru jako samostatný Mancunian dialekt, ale toto je mnohem méně zavedený rozdíl. Mnoho autorů a básníků v 19. a na počátku 20. století pocházelo z Manchesteru a okolních měst.[8]

Dialektové dělení v 19. století

Alexander John Ellis, jeden z prvních, kdo aplikoval fonetiku na anglickou řeč, rozdělil hrabství Lancashire na čtyři oblasti. Tři z těchto čtyř byly považovány za North Midland v jeho kategorizaci dialektů, zatímco čtvrtá (většinou část, která je v moderní Cumbria, známá jako „Lancashire přes písek“) byla považována za severní. Dialektové isoglosy v Anglii zřídka odpovídají hranicím hrabství a oblast Lancashire může mít dialekt, který se více podobá oblasti sousedního kraje než vzdálené oblasti Lancashire.

Ellis výslovně vyloučil Scouseův dialekt Liverpoolu z níže uvedených oblastí, ačkoli jeho Oblast 22 obsahovala některá místa v moderním Merseyside (např. Newton-le-Willows, Prescot).[9]

Ellis ve své práci často hovořil o „Lancashire U“.[10] To bylo podobné jako ʊ v jiných severních a severních Midland dialektech, ale více centralizované ʊ̈. Kromě toho byly všechny dialekty rhotický v době psaní tohoto článku.

Číslo oblasti nářečíNázev oblasti nářečíCharakteristické vlastnostiWeby v LancashireOblasti jiných krajů ve stejné dialektové oblasti
21jižní North Midland[11]ɐʏ slovy MOUTH. .k pro přítomné příčestí.Pohřbít, Failsworth, Manchester, Mostone, Oldham, Patricroft, Royton, Rochdale, StalybridgeČásti severovýchodní Cheshire a severozápadní Derbyshire
22západní North Midland[12]E slovy FACE. ʊə v KOZÍCH slovech ɔɪ vyskytuje se ve slovech jako „uhlí“ a „díra“. ɛɪ v některých slovech FLEECE (např. „mluvit“).Blackburn, Bolton, Burnley, Clitheroe, Colne Valley, Earlestown, Farington, Halliwell, Haslingden, Higham, Hoddlesden, Leigh, Leyland, Mellor, Newton-le-Willows, Ormskirk, Penwortham, Prescot, Sabden, Samlesbury, Skelmersdale, Walton-le-Dale, Warrington, Westhoughton, Whalley, Wigan, WorsthorneŽádný. Ellis uvedl, že uvažuje o zahrnutí stránek Yorkshire v Halifax, Huddersfield, Marsden a Saddleworth v této oblasti, ale rozhodl se je místo toho zahrnout do oblasti 24.
23severní North Midland[13]aʊ slovy MOUTH. ɑɪ slovy PRICE.Abbeystead, Blackpool, Garstang, Goosnargh, Kirkham, Poulton-le-Fylde, Prestone, WyresdaleIsle of Man
31západně severní[14]mj. FACE slovy. eɪ slovy FLEECE. aɪ PRICE slovy. iʊ GOOSE slovy. inu slovy MOUTH.Broughton-in-Furness, Cark-in-Cartmel, Catone, Cockerham, Coniston, Dalton, Heysham, Vysoký Nibthwaite, Hornby, Lancaster, Dolní Holker, Morecambe, Newton-in-Furness, Quernmore, Skerton, UlverstonVše z Westmorland. Části východu Cumberland, na jih Durham a severozápad Yorkshire

[poznámky 1]

Slovník dialektů

V 18. a 19. století byla často vydávána řada dialektových glosářů filologové kteří se zajímali o stará slova zachovaná v určitých dialektech.

  • Glosář provinčních slov používaných v sousedství Ashton-under-Lyne, Pane Barnes, 1846.
  • Glosář provinčních slov používaných v sousedství Ormskirku, W Hawkstead Talbot, 1846.
  • Dialect of South Lancashire, nebo Tom Bobbin's Tummus and Meary; s jeho rýmy a rozšířeným slovníkem slov a frází, používaným hlavně venkovským obyvatelstvem výrobních okresů South Lancashire, Samuel Bamford, 1854.
  • Glosář dialektu stovky Lonsdale, severně a jižně od Sands, v hrabství Lancaster; společně s esejem o některých hlavních charakteristikách dialektů používaných v šesti severních krajích Anglie (starověký Northumbria), JC Atkinson, 1869.
  • Glosář slov a frází Furness (North Lancashire), RB Peacock, London Phil. Soc. Trans., 1869.
  • Glosář slov a frází Rochdale s Rossendaleem, H Cunliffe, 1886.
  • Blegburn Dickshonary, J. Baron, 1891.
  • Gramatika dialektu Adlington (Lancashire), Karl Andrew Hargreaves, 1904.
  • Gramatika dialektu Oldham (Lancashire), Karl Georg Schilling, 1906.

Z nich pouze díla o Oldhamovi a Adlingtonovi obsahují jakoukoli fonetickou notaci, a to bylo v trochu jiném kódu než moderní IPA.

DialektOdkazKrátké samohláskyDlouhé samohláskyDvojhláskyTriphthongs
AdlingtonHargreaves, 1904[15]a ɑ e ɪ ɔ ʊ o əaː ɑ: eː ɛː iː ɔ: uː oː əːaɪː aːe eiː iːə ʊə ɔɪː ɔʊː uɪ ʊiːaɪə
OldhamSchilling, 1906[16]a e ɪ ɔ ʊ o əaː eː iː ɔ: uː oː ɜːaɪ eɪ ɪə aʊ ʊə ɛʊ ɛə ɔɪ ɔə uɪ ɪɛ

Poezie a jiná literatura

Graham Shorrocks napsal, že Lancashire je krajem s nejsilnější tradicí dialektové poezie od poloviny 19. století.[17] Mnoho z nich poskytlo komentáře o chudobě EU Dělnická třída v té době a občasné politické nálady: například balada Johanka z Grinfilt vylíčil nezaměstnaného řemeslníka, který by raději zemřel jako voják v cizí válce, než hladovět doma.[18] Vicinus argumentoval, že po 1870, dialekt psaní klesalo v kvalitě kvůli “klišé a sentimentality”.[19] Psaní v roce 1999, Shorrocks tvrdí, že „Mnoho autorů dialektů dnes neumí mluvit dialektem nebo jej nemůže používat žádným přesvědčivým způsobem a mnoho z toho, co je napsáno, se zdá být vydechnuté, chudé a zásadně oddělené od živé řeči.[20]

Sdružení autorů v Lancashire bylo založeno v roce 1909 a dodnes existuje pro autory v dialektu, kde každoročně připravuje papír s názvem Záznam.[20]

Někteří básníci dialektu zahrnují:

  • Benjamin Brierley (často známý jako Ben Brierley) (1825–1896) byl spisovatel v lancashirském dialektu; psal básně a značné množství příběhů o životě v Lancashire. V 50. letech 19. století začal přispívat články do místních novin a v roce 1863 se definitivně věnoval žurnalistice a literatuře, ve stejném roce publikoval Kroniky Waverlow.
  • John Collier, psaní pod jménem Tim Bobbin, vydalo více než sto vydání „Pohledu na Lancashireský dialekt“.
  • Sam Fitton z Rochdale (1868–1923)
  • Nicholas Freeston (1907–1978) byl anglický básník, který většinu pracovního života strávil jako tkadlec v továrnách na bavlnu poblíž svého domova v Clayton-le-Moors v Lancashire. Vydal pět knih poezie, příležitostně psal v Lancashire dialektu, a získal patnáct ocenění včetně zlaté medaile předložené prezidentem Laureátu mezinárodní poezie Spojených básníků.[21]
  • Samuel Laycock (1826–1893) byl dialekt dialektu, který ve verši zaznamenal lidovou bavlnu z Lancashire.
  • Joseph Ramsbottom (1831–1901)
  • Margaret Rebecca Lahee (10. května 1831 - 14. června 1895), byl irský Lancashire dialekt spisovatel z 19. století, který psal spíše v próze než ve verších.[22]
  • Thomas Thompson byl autorem dialektu v Lancashire a hlasatelem BBC. Narodil se v Bury v roce 1880 a žil tam celý život až do své smrti v roce 1951. Vydal šestnáct knih o lidech Lancashire a jejich komunitách, vydané George Allen a Unwin. V roce 1950 mu byla na univerzitě v Manchesteru udělena čestná magisterská úroveň za vědecký příspěvek k dialektové literatuře.
  • Edwin Waugh jehož nejslavnější báseň byla „Pojďte whoam do svého dítěte a já“, napsaná v roce 1856.[23]
  • Michael Wilson z Manchesteru (1763–1840) a jeho synové Thomas a Alexander.[24]

Dialektní básníci se občas objevili na BBC od jejího založení. Sam Smith vystupoval v rádiu ve 20. letech.[25] V 2010s, rozhlasové programy BBC analyzoval Manchester balady (který uváděl dialekt)[26] a referoval o současných básnících, kteří udržovali tradici dialektové poezie naživu.[27][28]

V dubnu 2011 Rada Pendle Borough tištěné fráze z místních dialektových básní na uměleckých dílech kamenných kostek v této oblasti.[29]

V listopadu 2016 oznámil Simon Rennie z Exeter University svou sbírku poezie v Lancashire dialektu z doby Lancashire Bavlněný hladomor z let 1861–5.[30] Řekl: „Je fascinující, jak se lidé obrátili a používali poezii v jejich místních jazycích k vyjádření dopadů, které na ně dosud vzdálené události měly.“[30]

Průzkum anglických dialektů a související výzkum

Vedené Harold Orton na University of Leeds, Průzkum anglických dialektů v padesátých a počátku šedesátých let zkoumali 313 lokalit po celé Anglii, ostrově Man a některých hraničních oblastech Walesu. Průzkum zaznamenal dialekt používaný na čtrnácti místech v Lancashire. Tato místa byla většinou venkovská. Druhá fáze, která zkoumala více městských oblastí, byla plánována od samého počátku, ale finanční problémy znamenaly, že k této druhé fázi nikdy nedošlo a pokrytí průzkumu bylo většinou omezeno na venkovské části Anglie.[31]

Terénní pracovníci pro tyto weby byli Stanley Ellis a Peter Wright.[32] Ten byl rodák z Fleetwood a psal jeho PhD na dialektu, používat jeho otce jako hlavního informátora.[33] V roce 1981 vydal Wright knihu Lanky Twang: Jak se to mluví to vysvětlovalo dialekty Lancashire pomocí řady ilustrací, často vtipných.[34]

V tabulce níže jsou uvedena místa uvedená v knize 1 výstupů průzkumu pro severní kraje.[35]

KódStránkyDatum průzkumu provedenoPočet informátorůTerénní pracovníkNahrávání na pásku
La13Bickerstaffe, západ Lancashire28. června - 1. července 19552Stanley EllisNe
La2Cartmel, moderní jižní Cumbria28. května - 6. června 19543Stanley EllisAno, ne respondent průzkumu
La1Coniston, moderní jižní Cumbria20. – 25. Dubna 19552Stanley EllisAno, respondent průzkumu
La4Dolphinholme, blízko Lancaster21. – 25. Května 19543Stanley EllisAno, respondent průzkumu
La11Eccleston poblíž Chorley23. – 26. Března 19543Stanley EllisAno, respondent průzkumu
La5Fleetwood1954 přerušovaně4Peter WrightAno, respondent průzkumu
La14Halewood poblíž Liverpoolu.29. března - 3. dubna 19543Stanley EllisNe
La12Harwood, blízko Bolton16. – 23. Února 19542Stanley EllisAno, respondent průzkumu
La10Marshside, Southport8. – 13. Dubna 19544Stanley EllisAno, respondent průzkumu
La6Pilulka, Fyldské pobřeží24. – 29. Ledna 19523Peter WrightNe
La9Číst, blízko Burnley3. – 7. Března 19542Stanley EllisAno, respondent průzkumu
La8Ribchester mezi Blackburn a Prestone11. – 17. Března 19544Stanley EllisAno, respondent průzkumu
La7Thistleton, na Fylde u Blackpool19. – 23. Ledna 19524Peter WrightNe
La3Yéland, blízko Lancaster20. – 25. Dubna 19552Stanley EllisNe

Tam bylo několik dalších monografií napsaných dialektology katedrou Harolda Ortona na University of Leeds, včetně některých městských oblastí, jako je Pohřbít, Middleton, St. Helens a Southport. Ty jsou nyní obsaženy v archivu lidové kultury v knihovně Brotherton v Leedsu.[36]

Moderní výzkum

Boltonská oblast

Graham Shorrocks, lingvista z Farnworth, uskutečnil řadu výzkumných projektů o dialektu boltonské oblasti. Ty byly sloučeny do dvou propojených knih s názvem Gramatika dialektu Boltonovy oblasti, publikovaná v letech 1998 a 1999.

Kromě toho se z oblasti Harwood v Boltonu, která byla místem v průzkumu anglických dialektů, stalo místo pro celoevropský jazykový projekt Atlas Linguarum Europae.[37]

Akcenty angličtiny série

John C. Wells, který vyrostl v Up Holland,[38][39] učinil několik projednávajících komentářů k lancastrianské řeči (většinou v jižních částech kraje) ve své sérii knih z roku 1982, Akcenty angličtiny.

  • V centrálním Lancashire jsou slova jako uhlí a otvor jsou vyslovovány s ɔɪ samohláska, dávat kɔɪl a .l.[40]
  • V jižních částech Lancashire, jako jsou Bolton a Oldham, je samohláska MOUTH ɘʏ nebo ʌʏ. To je jasně slyšet ve výslovnosti slova „kruhový objezd“ v těchto oblastech.[41]
  • Ve velké části oblasti kolem Manchesteru je samohláska GOOSE v čele ʏ:.[41]
  • Lexikální množiny pro SESTŘI a NÁMĚSTÍ jsou realizovány stejnou samohláskou ɜ:.[42] Toto je známé jako Fúze sesterské sestry, ačkoli (jako na většině severu Anglie) je mnoho slov NURSE vyslovováno s krátkou schwou ə aby kletba je vyslovováno kəs v nerhotických oblastech.[43]
  • Závěrečná samohláska se slovy jako šťastný a město je krátký ɪ spíše než i: většiny ostatních anglických dialektů.[44]
  • Slovo jeden je obvykle vyslovováno w .n spíše než wʌn přijaté výslovnosti nebo wʊn v jiných částech severní Anglie.[44]
  • V jižní polovině Lancashire není Ng koalescence takže slova jako prst a zpěvák jsou rýmy.[45]
  • Rhoticita přetrvává v mnoha oblastech Lancashire, i když ne ve více městských oblastech kolem Liverpoolu, Manchesteru nebo Wiganu.[46]
  • Souhlásky p, t, k obvykle nejsou předsávány (jako ve většině ostatních dialektů) v údolí Pennine nebo v okolí Burnley.[47]

Dialekty Anglie regionech

Lingvista Peter Trudgill specifikoval oblast dialektu „Central Lancashire“, která je definována zejména její rhotičností, kolem Blackburnu, Prestonu a severních částí Velkého Manchesteru. Klasifikoval hrabství Merseyside jako další dialektový region, seskupil většinu Velkého Manchesteru do regionu „Northwest Midlands“ a seskupil nerotické severní části Lancashire do Cumbrie a většiny Yorkshire do regionu „Central North“.[48]

Průzkum hlasů BBC

V letech 2005 a 2006[49] BBC, pracuje s University of Leeds, provedl průzkum řeči země.[50] Záznamy jsou nyní k dispozici na webových stránkách Britské knihovny.[51] Průvodní kniha, Mluvíme za Británii: cesta hlasy národa, byla zveřejněna v roce 2005; autor poznamenal, že projev Lancashire v roce 2005 se výrazně lišil od „neproniknutelných ploch venkovských Lancastrianů, které našel průzkum anglických dialektů v padesátých letech“.[52]

Jiný výzkum

Akademická analýza korpusu psaní a poezie Lancashireského dialektu pokračovala až do 21. století. Mezi oblasti výzkumu patří identifikace syntax dialektu,[53][54][55] metody ústního projevu,[56][57] the lexikografie dialektových slov,[58] a vztah mezi dialektem a Sociální třída ve Velké Británii[59][60]

Organizace a média

Společnost Lancashire Dialect Society byla založena v roce 1951; The Journal of the Lancashire Dialect Society zahrnoval články o průzkumu anglických dialektů a o dialektech Německa, Švýcarska a Spojených států.[61] Společnost shromáždila knihovnu publikací vztahujících se k dialektovým studiím, která byla od roku 1974 uchovávána v univerzitní knihovně John Rylands v Manchesteru.[62] Tato sbírka byla poté odebrána a uložena v Lancashire County Library v Prestonu.

Různé noviny v Lancashire a časopis Lancashire Life zahrnovali obsah týkající se Lancashire dialektu. R. G. Shepherd přispěl mnoha články zajímavými jak pro svou filozofii, tak pro exkurze do místního dialektu The West Lancashire Gazette a Fleetwoodova kronika. Dialect také vystupoval v Bolton Journal, Leigh Reporter a Lancashire Evening Post stejně jako v „Deníku pana Manchesteru“ v Večerní zprávy z Manchesteru.[63]

V letech 1979 až 2015 Severozápadní zvukový archiv obsahoval řadu záznamů v Lancashire dialektu (stejně jako Cumberland a Westmorland dialekt). Archiv byl z finančních důvodů v roce 2015 uzavřen a jeho materiály byly přemístěny do Manchester Central Library, Ústřední knihovna v Liverpoolu a Lancashire archivy.[64]

Ve filmu

Filmy z počátku 20. století, zejména ty, které produkoval Mancunian Films, často obsahují Lancashire dialekt: filmy z George Formby, Gracie Fields a Frank Randle jsou některé příklady.[65]

Film z roku 2018 Peterloo použil rekonstruovaný lancashirský dialekt z počátku 19. století na základě děl Samuela Bamforda, který byl ve filmu zobrazen.[66]

V hudbě

Lancashire dialekt je často používán v lidových písních, které pocházejí z této oblasti. Lidová píseň „Poverty Knock“[67] je jednou z nejznámějších písní popisujících život v továrně na bavlnu v Lancashire.[68] The Houghton Weavers je skupina založená v roce 1975, která i nadále zpívá v lancashireském dialektu.[69] V roce 1979 Houghton Weavers představili sérii o místní lidové hudbě na BBC North West s názvem Posaďte se, nově.[70]

Kapela Lancashire Hotpots, z St. Helens používali ve své práci dialekt pro humor.[71]

Poznámky a odkazy

  1. ^ Ellis psal před lexikální množiny vymyslel John C. Wells, ale tyto sady se zde používají pro srovnání s jinými články na Wikipedii. Ellisovým ekvivalentem byl systém dopisů, který byl zastoupen v rané západní saské řeči.
  1. ^ Hammarström, Harald; Forkel, Robert; Haspelmath, Martin, eds. (2017). „Lancashire English“. Glottolog 3.0. Jena, Německo: Max Planck Institute for the Science of Human History.
  2. ^ Gibb, Robert (2005). Velký Manchester: panorama lidí a míst v Manchesteru a okolních městech. Myriad. p. 13. ISBN  1-904736-86-6.
  3. ^ George, D. (1991) Lancashire
  4. ^ Zákon o místní správě z roku 1972. 1972, c. 70
  5. ^ Knowles, Gerard (1973). Scouse: městský dialekt Liverpoolu. p. 17.
  6. ^ Crosby, Alan (2000). The Lancashire Dictionary of Dialect, Tradition and Folklore. str. xviii – xix.
  7. ^ A b Robinson, William (1997). Cumbrian slovník dialektu, tradice a folklóru. Smith Settle. p. xiii. ISBN  1858250668.
  8. ^ Crosby, Alan (2000). The Lancashire Dictionary of Dialect, Tradition and Folklore. p. xiv.
  9. ^ Knowles, Gerard (1973). Scouse: městský dialekt Liverpoolu. p. 18.
  10. ^ Ellis, Alexander John (1889). Na počátku anglické výslovnosti svazek V. p. 10.
  11. ^ Ellis, Alexander John (1889). Na počátku anglické výslovnosti svazek V. 315–329.
  12. ^ Ellis, Alexander John (1889). Na počátku anglické výslovnosti svazek V. 329–351.
  13. ^ Ellis, Alexander John (1889). Na počátku anglické výslovnosti svazek V. str. 351–363.
  14. ^ Ellis, Alexander John (1889). Na počátku anglické výslovnosti svazek V. 537–637.
  15. ^ Hargreaves, Karl Andrew (1904). Gramatika dialektu Adlington (Lancashire). p.2.
  16. ^ Schilling, Karl Georg (1906). Gramatika dialektu Oldham (Lancashire). p.15.
  17. ^ Shorrocks, Graham (1999). „Literatura dělnické třídy v jazyce dělnické třídy: sever Anglie“. V Hoenselaars, Ton; Buning, Marius (eds.). Anglická literatura a další jazyky. Rodopi. p. 90. ISBN  9042007842.
  18. ^ Shorrocks, Graham (1999). „Literatura dělnické třídy v jazyce dělnické třídy: sever Anglie“. V Hoenselaars, Ton; Buning, Marius (eds.). Anglická literatura a další jazyky. Rodopi. p. 89. ISBN  9042007842.
  19. ^ Shorrocks, Graham (1999). „Literatura dělnické třídy v jazyce dělnické třídy: sever Anglie“. V Hoenselaars, Ton; Buning, Marius (eds.). Anglická literatura a další jazyky. Rodopi. p. 95. ISBN  9042007842.
  20. ^ A b Shorrocks, Graham (1999). „Literatura dělnické třídy v jazyce dělnické třídy: sever Anglie“. V Hoenselaars, Ton; Buning, Marius (eds.). Anglická literatura a další jazyky. Rodopi. p. 93. ISBN  9042007842.
  21. ^ Leaver, Eric. „Tkalcovské stavy byly múzou básníkova mlýna“. Lancashire večerní telegraf (Blackburn). 8. února 1978. Přední strana.
  22. ^ Hodson, J. (2017). Dialekt a literatura v dlouhém devatenáctém století. Nářečí a literatura v dlouhém devatenáctém století. Taylor & Francis. p. 110. ISBN  978-1-317-15148-7. Citováno 12. listopadu 2019.
  23. ^ Anon. „Edwin Waugh“. Gerald Massey. Archivovány od originál dne 12. dubna 2008. Citováno 21. září 2009.
  24. ^ Hollingworth, Brian, ed. (1977) Písně lidu. Manchester: Manchester University Press ISBN  0-7190-0612-0; 151 až 56
  25. ^ „SAM SMITH (Lancashire Dialect Entertainer)“. 2ZY Manchester. 16. listopadu 1926. Citováno 25. ledna 2020.
  26. ^ „Music Matters: Lancashire dialect in song“. BBC Radio 3. 21. května 2018. Citováno 25. ledna 2020.
  27. ^ „Bič to! Blackburne“. BBC One. 9. srpna 2014. Citováno 25. ledna 2020.
  28. ^ „Tongue and Talk: the Dialect Poets“. BBC Radio 4. 19. května 2018. Citováno 25. ledna 2020.
  29. ^ „Staré Pendlovy dialektové fráze, které se dají na krychlová díla“. BBC novinky. 15. dubna 2011. Citováno 25. ledna 2020.
  30. ^ A b "'Zapomenuté 'Lancashire dialekty odhalené ve výzkumu poezie ". BBC novinky. 2. listopadu 2016. Citováno 19. ledna 2020.
  31. ^ Frees, Craig (1991). "Historiografie dialektologie" (PDF). Lore a jazyk. 10 (2): 71–72. Citováno 11. února 2018.
  32. ^ Orton, Harold (1962). Průzkum anglických dialektů: Úvod. Leeds: EJ Arnold & Son. p. 33.
  33. ^ Orton, Harold; Halliday, Wilfrid J (1962). Survey of English Dialects: Volume 1 Basic Material, Six Northern Counties and Man: Part 1. Leeds: EJ Arnold & Son. 21–22.
  34. ^ Wright, Peter (1981), Lanky Twang: Jak se to mluví, Lancaster: Dalesman
  35. ^ Orton, Harold; Halliday, Wilfrid J (1962). Survey of English Dialects: Volume 1 Basic Material, Six Northern Counties and Man: Part 1. Leeds: EJ Arnold & Son. str. 20–25.
  36. ^ „Student Research Papers“. University of Leeds. Citováno 19. ledna 2020.
  37. ^ Shorrocks, Graham (1980). Gramatika dialektu Farnworthu a okresu (PDF). p. 35.
  38. ^ „J C Wells - osobní historie“. Archivovány od originál dne 5. prosince 2008. Citováno 14. srpna 2008.
  39. ^ Wells, John (16. března 2012). „Fonetický blog Johna Wellse: anglická místa“.
  40. ^ Wells, John C. (1982), Akcenty angličtiny 2: Britské ostrovy, Cambridge; New York: Cambridge University Press, str. 358, ISBN  0-521-29719-2
  41. ^ A b Wells, John C. (1982), Akcenty angličtiny 2: Britské ostrovy, Cambridge, New York: Cambridge University Press, str. 359, ISBN  0-521-29719-2
  42. ^ Wells, John C. (1982), Akcenty angličtiny 2: Britské ostrovy, Cambridge; New York: Cambridge University Press, str. 361, ISBN  0-521-29719-2
  43. ^ Wells, John C. (1982), Akcenty angličtiny 2: Britské ostrovy, Cambridge; New York: Cambridge University Press, str. 356, ISBN  0-521-29719-2
  44. ^ A b Wells, John C. (1982), Akcenty angličtiny 2: Britské ostrovy, Cambridge; New York: Cambridge University Press, str. 362, ISBN  0-521-29719-2
  45. ^ Wells, John C. (1982), Akcenty angličtiny 2: Britské ostrovy, Cambridge, New York: Cambridge University Press, s. 365–6, ISBN  0-521-29719-2
  46. ^ Wells, John C. (1982), Akcenty angličtiny 2: Britské ostrovy, Cambridge; New York: Cambridge University Press, str. 368, ISBN  0-521-29719-2
  47. ^ Wells, John C. (1982), Akcenty angličtiny 2: Britské ostrovy, Cambridge; New York: Cambridge University Press, str. 370, ISBN  0-521-29719-2
  48. ^ Trudgill, Peter (2000). Dialekty Anglie. Wiley. ISBN  0631218157.
  49. ^ „Archiv novinek BBC - hlasy“. BBC. Citováno 25. ledna 2020.
  50. ^ „Where I live - Lancashire - Voices“. BBC. 28. října 2014. Citováno 25. ledna 2020.
  51. ^ „BBC Voices“. Britská knihovna. Citováno 25. ledna 2020.
  52. ^ Elmes, Simon (2005). Mluvíme za Británii: Cesta hlasy našeho národa. Tučňák. p. 177. ISBN  0-14-051562-3.
  53. ^ Siewierska, Anna; Hollmann, Willem (2007). „Ditransitivní klauze v angličtině se zvláštním zřetelem na lancashireský dialekt“. V Hannay, Mike; Steen, Gerard J. (eds.). Strukturálně-funkční studia anglické gramatiky: Na počest Lachlana Mackenzie. Nakladatelství John Benjamins. 83–102. ISBN  9789027292599.
  54. ^ Siewierska, Anna; Hollmann, Willem (2007). „Konstrukční gramatická zpráva o majetnických stavbách v Lancashire dialektu: některé výhody a výzvy“. Anglický jazyk a lingvistika. 11 (2): 407–424. doi:10.1017 / S1360674307002304.
  55. ^ Siewierska, Anna; Hollmann, Willem (2006). „Korpusy a (potřeba) dalších metod při studiu lancashireského dialektu“. Zeitschrift für Anglistik und Amerikanistik. 54 (2): 203–216.
  56. ^ Hakala, Taryn (2010). „Great Man in Clogs: Performing Authenticity in Victorian Lancashire“. Viktoriánské studie. 52 (3): 387–412. doi:10.2979 / VIC.2010.52.3.387. JSTOR  10.2979 / VIC.2010.52.3.387. S2CID  144071795.
  57. ^ Hollingworth, Brian (2013). „From Voice to Print: Lancashire Dialect Verse, 1800-70“. Filologické čtvrtletní. 92 (2): 289–313.
  58. ^ Ruano-García, Javier (2012). “Pozdní moderní Lancashire angličtina v lexikografickém kontextu: reprezentace Lancashire řeči a anglického dialektového slovníku: Vyšetřování toho, jak devatenácté století Lancashire dialektová literatura přispěla k anglickému dialektovému slovníku Josepha Wrighta”. Angličtina dnes. 28 (4). doi:10.1017 / S0266078412000405.
  59. ^ Hakala, Taryn (2012). „M. R. Lahee and the Lancashire Lads: Gender and Class in Victorian Lancashire Dialect Writing“. Filologické čtvrtletní. 92 (2): 271–288.
  60. ^ McCauley, Larry (2001). ""Eawr Folk „: Jazyk, třída a anglická identita ve viktoriánské dialektové poezii“. Viktoriánská poezie. 39 (2): 287–300. doi:10.1353 / vp.2001.0014. S2CID  161328242.
  61. ^ Brook, G. L. (1963) Anglické dialekty. Londýn: Andre Deutsch; 156-57
  62. ^ „Vážený pane profesore Brooku, Ah'm fain t'tell thee as wi'n dun fer the all yon books fer t'Lankysheer Dialect Society tha fotched ter t'University Library a while sin ...“ -The Journal of the Lancashire Dialect Society, Ne. 23, s. 3-4
  63. ^ Wright, Peter (1976) Lancashire dialekt. Clapham, N. Yorks .: Dalesman; 18-19
  64. ^ „Severozápadní zvukový archiv bude uzavřen kvůli finanční situaci'". Lancashire Telegraph. 22. prosince 2014. Citováno 26. září 2015.
  65. ^ Lancashire anglicky, Fred Holcroft, úvod, 1997
  66. ^ Schindel, Daniel (4. července 2019). „Mike Leigh o tom, proč je dnes jeho nový film o masakru z roku 1819 dnes děsivě relevantní“. Citováno 19. ledna 2020.
  67. ^ Anon. „Chudoba zaklepat“. Tradiční a lidové písně s texty a midi hudbou. Citováno 21. září 2009.
  68. ^ Barton, Laura (6. února 2008). „Poslouchej, odkud jdeš“. Opatrovník. Guardian News and Media Limited. Citováno 21. září 2009.
  69. ^ Barnes, Liam (27. září 2011). „Houghton Weavers na téma„ Nu Folk “, hudební kritici a jejich dlouhá kariéra“. Citováno 25. ledna 2020.
  70. ^ „Sit Thi Deawn (1979)“. Britský filmový institut. Citováno 25. ledna 2020.
  71. ^ Folk's t'internet sensations - World music - Music - Entertainment - Manchester Evening News Archivováno 25. října 2007 v Wayback Machine

Další čtení

  • Boardman, Harry & Lesley, eds. (1973) Lidové písně a balady z Lancashire. London: Oak Publications ISBN  0-86001-027-9
  • Kershaw, Harvey (1958) Lancashire Sings Again: sbírka originálních veršů. Rochdale: Harvey Kershaw
  • Pomfret, Joan, ed. (1969) Lancashire Evergreens: sto oblíbených starých básní. Brierfield, Nelson: Gerrard ISBN  0-900397-02-0
  • Pomfret, Joan, ed. (1969) Nowt So Queer: nový Lancashire verš a próza. Nelson: Gerrard
  • Just Sithabod: dialektový verš z „Lancashire Life“. Manchester: Whitethorn Press, 1975 (věnováno „Lancastrianům, kteří se učí angličtinu jako druhý jazyk“)
  • The Journal of the Lancashire Dialect Society (č. 15, leden 1966, obsahuje rejstřík k č. 1-14)[1]
  • Holcroft, Fred (listopad 1997). Lancashire anglicky. London: Abson Books. ISBN  0-902920-97-9.
  • Elmes, Simon (září 2006). Mluvíme za Británii. Tučňák. ISBN  978-0-14-102277-2.

Zvukové záznamy

externí odkazy

  1. ^ Společnost byla založena v roce 1951 v Manchesteru Georgem Leslie Brookem, profesorem anglického jazyka a středověké anglické literatury (The Journal, č. 10).